Firmy ohrožují nebezpečné SPAMy. Obraťte se na policii, radí experti

Do e-mailových schránek podnikatelů začaly chodit desítky podezřelých nabídek. Podle expertů je cílem podvodných mailů přimět adresáty, aby se odhlásili ze zasílání dalších obtěžujících nabídek a dostali se tak na podvodnou stránku.

Léky na chrápání, hadice na zalévání v letních vedrech, zařízení na sledování kanceláře v době nepřítomnosti nebo zázračný přípravek na potenci. Desítky nabídek tohoto charakteru začaly v posledních měsících chodit do e-mailů malých firem a živnostníků.

Mají jedno společné. Na první pohled jsou podezřelé nesmyslností nabízeného zboží a služeb a také množstvím mailů, které podnikatele bombardují. Podle odborníků přitom může jít o velmi nebezpečné zprávy.

„Pokud se daný uživatel na podobné stránce dříve neregistroval, velmi pravděpodobně se jedná o takzvaný phishing. Phishing se v současnosti vyskytuje v různých formách a bývá stále propracovanější, se zaměřením na různé skupiny lidí nebo jednotlivce. V drtivé většině případů lze phishing rozpoznat podle domény, na kterou odkaz v emailu směřuje. Typicky se jedná o doménu neznámou, která nemá nic společného s nabízeným produktem nebo službou,” upozorňuje Michal Merta, odborník na IT bezpečnost společnosti Accenture.

Běžný postup přitom v obraně s těmito SPAMy nepomáhá. Antivirové programy je nezachycují, blokovat odesilatele je neúčinné, protože se falešné adresy odesílatelů střídají velmi rychle.

Blokování odesilatele nestačí

„Existuje velké množství nástrojů, které výrazně pomohou zefektivnit boj proti phishingu. Ať už na úrovni síťové či přímo na koncovém zařízení. Blokování domén odesílatelů je samo o sobě nedostatečné, i když se tato technika stále úspěšně používá v kombinaci s jinými opatřeními. Stejně tak je možno nastavit ochranu proti phishingu ve vašem prohlížeči,“ pokračuje Michal Merta.

Nicméně útočníci jsou podle něj velmi vynalézaví a hledají možnosti jak tyto ochrany obejít. „Nejlepší řešení tudíž je naučit uživatele, jak phishing rozeznat a co dělat v případě kliknutí na podvodný email,“ dodává Michal Merta.

Podezřelé na těchto e-mailech je také to, jak výrazně a okatě nabízejí možnost odhlásit se z příjmání těchto obtěžujících mailů. „E-maily obsahující reklamní sdělení obvykle obsahují možnost odhlášení. Protože ale firmy příliš nestojí o to, aby se lidé odhlašovali z odběru reklamních sdělení, je často možnost ‚odhlásit se‘ až na konci a malým písmem,“ upozorňuje bezpečnostní expert Avastu Ladislav Zezula.

GDPR je na podvodníky krátké

Navíc klasické newslettery mají často i určitou výpovědní lhůtu typu „Změny se projeví do několika dnů”. Příliš snadná možnost odhlášení od obtěžujících mailů proto vypadá podezřele. „Pokud uvedené e-maily obsahují nápadnou možnost se odhlásit, jde pravděpodobně o trik, který má donutit uživatele kliknout na odkaz na podvodnou stránku,“ dodává Ladislav Zezula.

Také podle něj je obrana složitá a zablokovat odesilatele nestačí. „Princip protokolu pro odesílání e-mailů sahá zpět do roku 1981, kdy byla vydána norma RFC 821. Jednou z vlastností normy SMTP pro odesílání e-mailů je fakt, že se nijak nekontroluje adresa odesílatele. Je ji tedy možné snadno zfalšovat, či dokonce generovat automaticky. Proto je blokování spamových e-mailů složité. Jedinou formou je dobrý spam filtr nebo antivirus,“ podotýká Ladislav Zezula.

Firmy a živnostníci si slibovali, že zlepšení v této oblasti přinese nové nařízení o ochraně osobních údajů, které pod zkratkou GDPR platí od letošního května. To mělo omezit zasílání nevyžádané pošty. Na SPAM je však krátké.

Experti: nepodceňujte rizika

„GDPR, stejně jako jakýkoliv jiný předpis nebo zákon, reguluje pouze instituce, které jsou dohledatelné. Jestliže jsou odesílatelé spamu nedohledatelní, tak je obtížné je právně nutit k vymazání e-mailu z databáze. Útočníci navíc cílové adresy vyhledávají na internetu a stahují je z různých volně dostupných datasetů z úniku dat a podobných zdrojů,“ zdůrazňuje Ladislav Zezula.
Podnikatelé by přitom podle expertů v žádném případě neměli riziko podcenit. „GDPR se primárně zabývá zpracováním a ochranou osobních údajů. Odesílatel vždy musí mít explicitní souhlas vlastníka emailu k tomu, aby mohl posílat marketingové materiály. Útočník v drtivé většině takovým souhlasem nedisponuje, a tímto GDPR porušuje. Z technického hlediska je bohužel útočníka těžké vypátrat, někdy i téměř nemožné. Nicméně vždy doporučujeme obrátit se na Policii ČR,“ uzavírá Michal Merta.
Dalibor Dostál

Co je to phishing

Phishing (někdy převáděno do češtiny jako rhybaření) je podvodná technika používaná na Internetu k získávání citlivých údajů (hesla, čísla kreditních karet apod.) v elektronické komunikaci. K nalákání důvěřivé veřejnosti komunikace předstírá, že pochází z populárních sociálních sítí, aukčních webů, on-line platebních portálů, úřadů státní správy nebo od IT administrátorů. Principem phishingu je rozesílání e-mailových zpráv, které často vyzývají adresáta k zadání osobních údajů na falešnou stránku, jejíž podoba je takřka identická s tou oficiální. Stránka může například napodobovat přihlašovací okno internetového bankovnictví. Uživatel do něj zadá své přihlašovací jméno a heslo. Tím tyto údaje prozradí útočníkům, kteří jsou poté schopni mu z účtu vykrást peníze. Zdroj: Wikipedie

Zdroj citace: www.businessinfo.cz

Od |14. prosince 2018|

Povinná evidence skutečných majitelů právnických osob

Právnické osoby zapsané do obchodního rejstříku musí zapsat svého skutečného majitele do 1. ledna 2019; ostatní právnické osoby zapsané do dalších veřejných rejstříků pak musí svého skutečného majitele zapsat do 1. ledna 2021.

Od 1. ledna 2018 nabyla účinnosti zbylá ustanovení novely zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, označovaného někdy také jako AML zákon. Ustanovení vstupující v účinnost uvedla v život tzv. evidenci skutečných majitelů právnických osob, která slouží k evidenci fyzických osob, které mají faktický či právní vliv na právnickou osobu povinnou tyto fyzické osoby do evidence nahlásit. Do evidence mají přístup vybrané orgány státní moci včetně obcí při provádění kontroly v oblasti čerpání dotací, nikoliv však v otázkách spojených s veřejnými zakázkami, jako tomu je na Slovensku.

Právnické osoby vlastněné či zřizované obcí zapíší do evidence skutečných majitelů svého ředitele v případě příspěvkové organizace, jednatele v případě společnosti s ručením omezeným či například představenstvo u akciové společnosti.

Co je evidence skutečných majitelů?

Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění účinném od 1. ledna 2018 (dále také jen „rejstříkový zákon“), zřizuje evidenci skutečných majitelů k 1. lednu 2018. V podrobnostech viz § 118b a násl. rejstříkového zákona.

Evidence skutečných majitelů je informačním systémem veřejné správy, do kterého se zapisují zákonem vymezené údaje o skutečných majitelích. Evidence je neveřejná a je vedena rejstříkovými soudy. Evidováni jsou skuteční majitelé (1) právnických osob zapsaných do veřejného rejstříku podle rejstříkového zákona a skuteční majitelé (2) svěřenských fondů zapsaných do evidence svěřenských fondů.

Mimo režim veřejných rejstříků podle rejstříkového zákona existuje v ČR ještě 5 dalších rejstříků: (1) rejstřík veřejných výzkumných institucí, (2) rejstřík školských právnických osob, (3) rejstřík registrovaných církví a náboženských společností a dalších právnických osob, (4) rejstřík honebních společenstev a (5) rejstřík politických stran a politických hnutí. Na všechny právnické osoby zapsané do těchto rejstříků se vztahuje povinnost mít informace o svém skutečném majiteli, nicméně není stanovena povinnost zapisovat tyto údaje o skutečném majiteli do těchto speciálních rejstříků ani do evidence skutečných majitelů.

Je třeba zdůraznit, že evidence není veřejným rejstříkem ve smyslu rejstříkového zákona. To mimo jiné znamená, že se na ni neuplatní režim známý pro veřejné rejstříky. Není zde režim materiální publicity, právo podat návrh na zápis má pouze zapsaná osoba nebo svěřenský správce, nevede se rejstříkové řízení, nejsou stanoveny přímé sankce za nesplnění povinnosti k zápisu atd.

Kdo je skutečný majitel?

Pojem skutečného majitele vymezuje zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, v aktuálně platném znění (tzv. „AML zákon“), a to konkrétně ve svém § 4 odst. 4. Materiální definice skutečného majitele je následující:

Skutečným majitelem se rozumí fyzická osoba, která má fakticky nebo právně možnost vykonávat přímo nebo nepřímo rozhodující vliv v právnické osobě, ve svěřenském fondu nebo v jiném právním uspořádání bez právní osobnosti.

Skutečný majitel (anglicky „beneficial owner“) je tedy vždy člověk, fyzická osoba. Jde o člověka ve specifickém postavení k určité právnické osobě (či ke svěřenskému fondu). Za skutečného majitele lze obecně označit toho, kdo již nemá nikoho dalšího nad sebou a kdo zásadním způsobem řídí činnost právnické osoby, a/nebo z její činnosti profituje. Skutečným majitelem tak typicky je ten, kdo vlastní významný podíl na entitě nebo je příjemcem významného podílu jejích výnosů.

Určení skutečného majitele je úkolem každé právnické osoby (či svěřenského fondu). Je tedy na právnické osobě, respektive na členech jejích orgánů, aby skutečného majitele identifikovali. Tato povinnost plyne z § 29b odst. 1 AML zákona:

Právnická osoba vede a průběžně zaznamenává aktuální údaje ke zjištění a ověření totožnosti svého skutečného majitele včetně údajů o skutečnosti, která zakládá postavení skutečného majitele či jiného odůvodnění, proč je tato osoba považována za skutečného majitele.

Způsob identifikace skutečného majitele se může lišit s ohledem na právní formu právnické osoby, u níž se skutečný majitel zjišťuje. Hledání skutečného majitele pak může být složitější u těch subjektů, které jsou součástí nějaké širší struktury.

AML zákon stanovuje určitá vodítka, indikátory (srov. jeho § 4 odst. 4), podle kterých lze při identifikaci skutečného majitele postupovat. Vždy je však třeba mít na paměti, že cílem je identifikovat skutečného majitele ve smyslu jeho materiální definice tj. toho, kdo má fakticky nebo právně možnost vykonávat přímo nebo nepřímo rozhodující vliv v právnické osobě (či svěřenském fondu). Indikátory samy o sobě skutečného majitele neoznačují. Např. disponování s určitým podílem na hlasovacích právech může na pozici skutečného majitele poukazovat, nemusí ji však nezbytně zakládat. Indikátory nicméně zachycují s přihlédnutím k jednotlivým právním formám typové či obvyklé případy, které zakládají postavení určité fyzické osoby jako skutečného majitele. Ve vztahu k jednotlivým skupinám právnických osob (a právních uspořádání) lze uvést následující.

  • Obchodní korporace

U obchodních korporací je indikátorem pozice skutečného majitele to, že daný člověk

  1. sám nebo společně s osobami jednajícími s ním ve shodě disponuje více než 25 % hlasovacích práv této obchodní korporace nebo má podíl na základním kapitálu větší než 25 %,
  2. sám nebo společně s osobami jednajícími s ním ve shodě ovládá osobu uvedenou v bodě 1, nebo
  3. má být příjemcem alespoň 25 % zisku této obchodní korporace.

Uvedené ukazatele jsou využitelné zejména v situaci větvící se struktury s více subjekty v řetězci, kde jedna společnost má podíl na jiné a ta na další atd. Ve snaze vypátrat skutečného majitele se lze zaměřovat vždy na podílově dominantní společnost a dále zkoumat její strukturu (společníků či akcionářů).

Nelze-li pomocí uvedených indikátorů identifikovat konkrétní fyzickou osobu jako skutečného majitele, případně není-li takto určená osoba skutečným majitelem ve smyslu materiální definice, zapíše se jako skutečný majitel člen statutárního orgánu dané právnické osoby (nebo zástupce právnické osoby, která je členem statutárního orgánu při výkonu funkce v dané osobě, anebo osoba v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu).

Příkladem obchodní korporace, u které obvykle nelze zjistit skutečného majitele či skutečného majitele vůbec nemá, může být typicky kótovaná akciová společnost s rozptýlenou akcionářskou strukturou nebo bytové družstvo s vysokým počtem členů.

  • Spolek, obecně prospěšná společnost a společenství vlastníků

U těchto právnických osob je indikátorem pozice skutečného majitele to, že daný člověk

  1. disponuje více než 25 % jejích hlasovacích práv nebo
  2. má být příjemcem alespoň 25 % z jí rozdělovaných prostředků.

Nad rámec zákonných ukazatelů skutečného majitele se lze v případě uvedených, obvykle neziskových právnických osob domnívat, že velmi často vůbec skutečného majitele ve smyslu materiální definice mít nebudou. V takovém případě se do evidence skutečných majitelů jako skutečný majitel zapíše (podobně jako u obchodních korporací) obvykle člověk, který je členem (či zástupcem člena – právnické osoby) statutárního orgánu dané právnické osoby. To neznamená, že např. spolek nemůže mít skutečného majitele ve smyslu materiální definice; takové případy však nejsou pravidlem.

Uvedené se uplatní také ve vztahu k dalším právnickým osobám vedeným ve spolkovém rejstříku – pobočné spolky, zahraniční spolky, pobočné spolky zahraničních spolků, zájmová sdružení právnických osob, odborové organizace, mezinárodní odborové organizace, organizace zaměstnavatelů a mezinárodní organizace zaměstnavatelů.

  • Právnické osoby veřejnoprávní povahy zapisované do veřejného (obchodního) rejstříku

V případě právnických osob veřejnoprávní povahy se lze domnívat, že u některých z nich je identifikace skutečného majitele ve smyslu materiální definice z principu nemožná. V případě subjektů existujících a fungujících ve veřejném zájmu se tedy typicky zapíše jako skutečný majitel člověk, který je členem (či zástupcem člena – právnické osoby) statutárního orgánu dané osoby.

  • Ústav
  • Nadace a nadační fond
  • Svěřenský fond nebo zahraniční svěřenský fond

Zdroj citace: SMO ČR

Od |7. prosince 2018|

Podnikatelská rada jednala o snižování administrativní zátěže a o digitalizaci

K optimálnímu rozvoji podnikatelského prostředí, ekonomiky, průmyslu i obchodu si klade za cíl přispět Podnikatelská rada, která se pravidelně schází na MPO. Na programu 22. jednání, které se konalo v pondělí, bylo mimo jiné snižování administrativní zátěže, digitalizace podnikání a nebo GDPR.

„Jsem přesvědčena, že administrativní zátěž je u nás zbytečně velká, a dokládá to i studie Doing Business 2019, která byla nedávno publikována Světovou bankou. Měli bychom systém našeho hodnocení přizpůsobit mezinárodní klasifikaci, tak abychom vycházeli ze stejných hodnotících parametrů, jak je aplikuje při zpracování svých hodnotitelských zpráv International Financial Corporation of the World Bank. Zásadní přitom je, abychom se na aplikaci stejných hodnotících principů dokázali domluvit napříč všemi odpovědnými a zainteresovanými institucemi v České republice. Mohli bychom se tak přesněji zaměřit na odstraňování nedostatků a následně i zlepšit postavení ČR mezi ostatními zeměmi,“ uvedla na jednání 22. Podnikatelské rady její předsedkyně ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková.

Na programu jednání pléna Podnikatelské rady byla zařazena čtyři hlavní témata. Hovořilo se o digitalizaci v podnikání, snižování administrativní zátěže podnikatelů, významné tržní síle a byly představeny výsledky výzkumu – Studie poskytovatelů vybraných služeb informační společnosti v České republice v rámci Společnosti 4.0.

Rada se dnes také zabývala analýzou náročnosti administrativního procesu a potřebných povolení pro zahájení podnikání v potravinářském oboru. Zmapována byla konkrétní situace podnikatele prostřednictvím fiktivního případu založení cukrárny. Na tomto základě MPO ČR vypracovalo přehlednou analýzu povinností v zadaném oboru podnikání včetně návrhů na snížení administrativní zátěže. V analýze bylo mimo jiné identifikováno 19 povinností spadajících do kompetencí 15 různých institucí.

Zdroj citace: Ministerstvo průmyslu a obchodu Praha 12. listopadu

Od |30. listopadu 2018|

Přehlídky středních škol a zaměstnavatelů v Královéhradeckém kraji i letos provázel ohromný zájem návštěvníků

Pomoci žákům devátých tříd základních škol a jejich rodičům vybrat vhodnou střední školu a s ní i budoucí povolání je hlavním smyslem akce, která se letos na podzim už počtvrté uskutečnila ve všech okresních městech Královéhradeckého kraje. Inspirativní přehlídku organizuje naše Krajská hospodářská komora ve spolupráci s Královéhradeckým krajem, partnerem akce je krajské pracoviště Úřadu práce České republiky. Prezentace otevřela své brány návštěvníkům postupně v Rychnově nad Kněžnou (5. – 6. 10. 2018), Trutnově (12. – 13. 10. 2018), Jičíně (19. – 20. 10. 2018), Náchodě (9. – 10. 11. 2018) a vyvrcholila v Hradci Králové (16. – 17. 11. 2018).

„Předpokladem správné volby budoucího profesního nasměrování mladého člověka je nejenom upřímné zhodnocení vlastních předpokladů, talentů a zájmů, ale také dostatek kvalitních a aktuálních informací o dostupných možnostech studia i o následném uplatnění získané kvalifikace,“ řekl Radek Jakubský, předseda představenstva KHK KHK, a pokračoval: „Shromáždit tyto informace, atraktivním způsobem je pod jednou střechou zájemcům předložit a zprostředkovat jim současně i reálnou představu o aktuálním vývoji na trhu práce, která by v rozhodování měla mít také určitou váhu, to je hlavní cíl naší už tradiční akce.“   

Návštěvnost přehlídky i počet vystavovatelů byly už v minulých ročnících důkazem, že ji obě strany hodnotí jako užitečnou. Letošní rok skončil se statistikou téměř 25 tisíc návštěvníků a celkem 165 vystavovatelů, z nichž počet škol dosáhl 104 a firem bylo 61. V každém z uvedených okresních měst se na přehlídce představilo průměrně 80 vystavovatelů – vždy zhruba 60 škol a 20 firem. „Propojování podnikatelské sféry se vzdělávacími institucemi patří obecně k činnostem naší Komory a reálný přínos této spolupráce vidí i návštěvníci naší přehlídky,“ vysvětlil Radek Jakubský a dodal: „Řada firem dnes zajišťuje „své“ škole např. praktickou výuku studentů, finančně i odborně pomáhá s vybavováním učeben, na oplátku pak získává kvalitně připravené zaměstnance z řad absolventů školy a podobně. Student má zase často už během studia jistotu, že po absolutoriu bude mít v této firmě uplatnění.“

Aktivní a příkladnou vzájemnou spolupráci zaměstnavatelů a středních škol v kraji organizátoři v rámci přehlídky každoročně oceňují. Stejně tomu bylo i letos, kdy odborná komise hodnotila bezmála 40 nominací. Komise ze všech návrhů vybrala 3 školy a 3 firmy. Při slavnostním předávání ocenění v Hradci Králové si ocenění Firma škole odnesly tyto společnosti:

  • Koenig & Bauer Grafitec s.r.o.
  • TRIKER, a.s.
  • Fakultní nemocnice Hradec Králové

Ocenění Škola firmě pak v Hradci Králové převzaly tyto školy:

  • Obchodní akademie, Střední odborná škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, Hradec Králové
  • Střední škola strojírenská a elektrotechnická
  • Střední průmyslová škola kamenická a sochařská, Hořice

Doprovodnou akcí přehlídky středních škol a zaměstnavatelů byla i soutěž Talenty pro firmy „T-Profi“, s cílem podpořit zájem mladých lidí o dnes velmi perspektivní technické obory. V sestavování polytechnické stavebnice soutěžily v pěti okresních kolech smíšené týmy se zastoupením základní školy, střední školy a zaměstnavatele. Vítězové okresních kol za účasti soutěžního týmu z Polska pak změřili své síly v kole krajském, které se uskutečnilo 16. listopadu v Hradci Králové. Vítězný tým společnosti STUEKEN s.r.o. složený ze žáků ZŠ Štefcova v Hradci Králové a SPŠ, SOŠ a SOU v Hradci Králové postupuje do celorepublikového kola, kde se utká s týmy z ostatních krajů.

„V organizaci přehlídky chceme pokračovat i v dalších letech. Věřím, že i díky ní si mladí lidé vyberou obory, ve kterých se takzvaně najdou. V takovém zaměstnání pak mohou mít i dobré výsledky a najít v něm radost a uspokojení. Z obojího má prospěch jak jednotlivec, tak společnost,“ uzavřel Radek Jakubský.

Od |26. listopadu 2018|

Výplata odstupného bez chyb

V následujícím příspěvku zmapujeme nejčastější omyly, ke kterým dochází v praxi při poskytování odstupného vyplaceného zaměstnanci při ukončení pracovního poměru.

Ve smlouvě (individuální i kolektivní) může být dohodnuto, popř. vnitřním předpisem určeno, že zaměstnavatel bude vyplácet zaměstnancům vyšší odstupné, než jaké stanoví ZP coby zákonné minimum. Také ze smlouvou nebo vnitřním předpisem navýšeného odstupného se odvádí pouze daň z příjmů. Odstupné se totiž jako celek nezahrnuje do vyměřovacího základu pro účely zdravotního a sociálního pojištění.

Občas se stává, že zaměstnavatelé poskytují svým zaměstnancům plnění, které nemá žádnou vazbu na zákonné důvody pro poskytnutí odstupného, ale jako odstupné je nazváno (např. v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru z důvodu dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance k práci nebo jako „cena” za souhlas zaměstnance s dohodou o rozvázání pracovního poměru). Protože v těchto případech nejde ve své podstatě o odstupné podle ZP (pojmenování nerozhoduje), musí zaměstnavatel z takového plnění odvést vedle daně též příslušné pojistné. Dle mého názoru to platí bez ohledu na to, že Nejvyšší soud připustil, že od právní úpravy obsažené v § 67 ZP se lze odchýlit.

Právo na zákonné odstupné vzniká zaměstnanci až v souvislosti se skončením jeho pracovního poměru ze zákonem předpokládaných důvodů. Výplaty odstupného se proto nemůže domáhat např. zaměstnanec, kterému se v důsledku uplatnění ochranné doby přerušil běh výpovědní doby a prodloužený pracovní poměr ještě trvá (viz ustanovení § 53 odst. 2 ZP). Rovněž se může stát, že mezitím skončí pracovní poměr jinak (např. smrtí), takže právo na odstupné zaměstnanci nakonec ani nevznikne.

Právo na odstupné nemá automaticky zaměstnanec, který byl odvolán z vedoucího pracovního místa dle ustanovení § 73a odst. 2 ZP a jemuž byla následně dána zaměstnavatelem výpověď z pracovního poměru z důvodu jeho „nadbytečnosti”. Zde totiž zpravidla nejde o nadbytečnost v návaznosti na rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně (pracovní místo se neruší).

Personalisté občas dovozují, že právní úpravu vrácení odstupného je nutné uplatnit i na případ souběžných pracovněprávních vztahů u jednoho a téhož zaměstnavatele, kdy např. zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele jednak v rámci pracovního poměru, jednak na základě dohody o pracovní činnosti a první z uvedených pracovněprávních vztahů mu skončí z důvodu, s nímž ZP spojuje právo na odstupné, kdežto pracovněprávní vztah založený dohodou o pracovní činnosti bude trvat i nadále. Právní úpravu obsaženou v ustanovení § 68 ZP nelze ale na tento případ vůbec uplatnit. Samotná okolnost, že zaměstnanci trvá u zaměstnavatele další pracovněprávní vztah, nezakládá jeho povinnost odstupné, na které mu vznikne právo v souvislosti se skončením pracovní poměru, vrátit nebo že by je zaměstnavatel vůbec nemusel vyplatit. Jestliže zaměstnanec před skončením pracovního poměru pracoval ve více pracovněprávních vztazích u jednoho zaměstnavatele, trvání jednoho z nich mu z hlediska účelu odstupného nijak nenahrazuje ztrátu druhého a o žádném naplnění účelu odstupného nelze hovořit. Navíc ZP má na mysli vznik nového pracovněprávního vztahu k témuž zaměstnavateli po skončení pracovního poměru.

Zdroj citace: Verlag Dashöfer

Od |22. listopadu 2018|

Informace o změnách od 1. 1. 2019 v placení pojistného na sociální pojištění u OSVČ

Dnem 1. 1. 2019 nabývají účinnosti změny v zákoně č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, které upravuje u OSVČ placení záloh na pojistné na důchodové pojištění a pojistného na nemocenské pojištění. Změny se týkají především splatnosti záloh na pojistné na důchodové pojištění a splatnosti pojistného na nemocenské pojištění.

Změny jsou upraveny zákonem č. 259/2017 Sb.

Přehled změn v placení záloh na pojistné na důchodové pojištění:

  • Záloha za kalendářní měsíc je splatná od 1. do posledního dne tohoto měsíce (např. záloha za leden je splatná od 1. do 31. ledna).
  • Dluh na záloze za kalendářní měsíc, který bude uhrazen do konce následujícího měsíce, není penalizován (dluh na záloze za leden, tj. dluh na záloze neuhrazené v lednu, bude-li uhrazen do konce února, není penalizován).
  • Za kalendářní měsíc, v němž OSVČ zahájila činnost, je záloha splatná ode dne zahájení činnosti do konce následující měsíce (zahájila-li činnost 10. března, záloha za březen je splatná od 10. března do 30. dubna; bude-li záloha za březen uhrazena po 30. dubnu, je dluh na záloze za období od 1. května penalizován).
  • Za prosinec 2018 není povinnost zaplatit zálohu a všechny částky zaplacené v lednu 2019 jako zálohy se budou považovat za zálohu na leden 2019. (Pokud např. minimální výše zálohy činí 3 000 Kč, je měsíčně pravidelně placena, v prosinci 2018 byla uhrazena jen záloha za listopad ve výši 3 000 Kč a v lednu 2019 bylo zaplaceno na záloze 2 x 3 000 Kč, je celých 6 000 Kč započteno jako záloha na rok 2019. Za rok 2018 bude za 11 měsíců započteno 11 plateb záloh na pojistné, které se budou na přehledu za tento rok zúčtovávat s pojistným).
  • Zálohu za prosinec může OSVČ zaplatit dobrovolně, a to po 20. prosinci 2018 (platba, kterou OSSZ obdrží jako zálohu v období od 21. do 31. prosince 2018, bude považována za zálohu za prosinec, jestliže OSVČ nedluží zálohy – v tomto případě by na přehledu za rok 2018 bylo zúčtováváno 12 plateb záloh).
    Dluh na zálohách za rok 2018 zaniká dnem 31. prosince 2018 (od 1. ledna 2019 se dluh na zálohách za měsíce roku 2018 již nemůže penalizovat, ale nelze jej ani doplatit).
  • U OSVČ vykonávající vedlejší činnost vzniká povinnost platit zálohy na základě přehledu podaného za předchozí kalendářní rok od měsíce následujícího po měsíci, v němž byl nebo měl být přehled podán v následujícím roce; povinnost platit zálohy na základě tohoto přehledu trvá ještě v měsíci následujícího roku, v němž byl nebo měl být podán přehled (pokud je např. přehled vždy podáván v březnu, povinnost platit zálohy vznikla od dubna 2019 na základě přehledu za rok 2018, to znamená splatnost první zálohy od 1. do 30. dubna 2019, a tato povinnost trvá ještě za březen 2020. Povinnost platit zálohy od dubna 2020 se posuzuje na základě přehledu podaného v březnu 2020 za rok 2019).
  • OSVČ vykonávající vedlejší činnost, která se dobrovolně přihlásila k důchodovému pojištění v průběhu kalendářního roku, platí zálohy do konce roku, ve kterém se přihlásila, nikoliv i v následujícím roce až do podání přehledu za tento rok.
  • OSVČ si již neurčuje výši měsíčního vyměřovacího základu. Předpis výše zálohy i výše její úhrady odpovídají minimální výši měsíčního vyměřovacího základu pro OSVČ (např. minimální výše zálohy činí 5 000 Kč, ale je placeno každý měsíc 5 500 Kč; 500 Kč je každý měsíc přeplatkem na zálohách).
  • Částka zaplacená nad minimální výši zálohy, je přeplatkem. Přeplatek se použije na úhradu splatných závazků na zálohách. OSVČ již nemusí oznamovat OSSZ placení záloh dopředu, protože z přeplatku na zálohách budou hrazeny zálohy v minimální výši až do konce kalendářního roku (činí-li minimální výše zálohy 5 000 Kč a za červenec a srpen potřebuje OSVČ zaplatit zálohu dopředu, tak zaplatí-li v červnu 15 000 Kč, zaplatila zálohu dopředu na 2 měsíce).
  • Přeplatek na zálohách za kalendářní rok, o jehož vrácení OSVČ nepožádala do konce kalendářního roku, bude uveden na přehledu jako zaplacená záloha v tomto roce.
  • OSVČ vykonávající vedlejší činnost může požádat OSSZ nejen o rozhodnutí o snížení zálohy, ale i o rozhodnutí o neplacení záloh, pokud je předpoklad na základě výše příjmů dosažených v části kalendářního roku, v němž žádá o zrušení povinnosti zálohy platit, že příjmy budou tak nízké, že OSVČ nebude povinně účastna důchodového pojištění v tomto roce.
  • Minimální měsíční vyměřovací základ platí obvykle od kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byl nebo měl být přehled podán. Je-li ale měsíční vyměřovací základ podle podaného přehledu nižší, než byl dosud, platí tento nižší měsíční vyměřovací základ již od měsíce, ve kterém byl přehled podán (přehled je vždy podáván v březnu; podle přehledu podaného v roce 2019 se záloha zvyšuje z 3 000 Kč na 4 000 Kč – nová výše zálohy proto bude platit až od dubna; pokud se ale v roce 2020 sníží výše zálohy ze 4 000 Kč na 3 500 Kč, tak nová výše zálohy bude platit již od března).
  • Není stanovena maximální výše měsíčního vyměřovacího základu pro platbu záloh. OSVČ může zaplatit zálohu v jakékoliv výši při dodržení minimální výše zálohy.

Přehled změn v placení pojistného na nemocenské pojištění

Pozor: Od ledna 2019 se zvyšuje minimální měsíční základ pro výpočet pojistného na nemocenské pojištění (dále jen „pojistné na NP“) z 5 000 Kč na 6 000 Kč, proto minimální pojistné na NP za leden 2019 a následující měsíce činí 138 Kč a nikoli jako dosud 115 Kč. Placením pojistného nadále v dosavadní výši 115 Kč až 137 Kč by mohlo dojít k zániku nemocenského pojištění.

  • Pojistné na NP za kalendářní měsíc je splatné od 1. do posledního dne tohoto měsíce (pojistné za březen je splatné od 1. do 31. března).
  • Za prosinec 2018 se pojistné na NP platí od 1. ledna do pondělí 21. ledna 2019. Pojistné za leden 2019 se platí také v lednu od 1. do 31. ledna. V lednu 2019 by mělo být pojistné zaplaceno dvěma platbami (minimální výše platby za prosinec 2018 musí činit aspoň 115 Kč a druhé platby za leden 2019 aspoň 138 Kč) nebo jednou platbou ve výši aspoň 253 Kč (115 Kč + 138 Kč), zaplacenou nejpozději do 21. ledna 2019.
  • Dluh na pojistném na NP za kalendářní měsíc, který bude uhrazen do konce následujícího měsíce, neznamená zánik nemocenského pojištění. Dluh se uhrazuje ve výši minimálního pojistného 138 Kč (je-li např. pojistné placeno pravidelně za každý měsíc od 1. do posledního dne tohoto měsíce ve výši 300 Kč, ale za duben nebylo zaplaceno, tak došla-li v květnu jedna platba 300 Kč, uhradí se z této platby pojistné za duben 138 Kč a za květen 162 Kč).
  • Za kalendářní měsíc, v němž se OSVČ přihlásila k nemocenskému pojištění, je pojistné na NP splatné ode dne, od něhož se přihlásila k nemocenskému pojištění, do konce následující měsíce (OSVČ se přihlásila k nemocenskému pojištění od 5. dubna; pojistné za duben musí být zaplaceno od 5. dubna do 31. května, jinak nemocenské pojištění dnem 5. dubna nevznikne – nebylo-li pojistné zaplaceno v dubnu, v květnu by mělo být uhrazeno pojistné jak za duben, tak za květen ve výši alespoň 2 x 138 Kč, tj. ve výši aspoň 276 Kč).
  • OSVČ si určuje výši měsíčního základu mezi minimální výší (6 000 Kč – minimální pojistné 138 Kč) a svojí maximální výší. Placení pojistného dopředu musí proto oznamovat OSSZ.
  • Nová výše maximálního měsíčního základu stanovená v návaznosti na určený vyměřovací základ na přehledu platí
    • od kalendářního měsíce, v němž byl přehled podán, pokud je nový měsíční základ vyšší než dosavadní,
    • od kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byl přehled podán, pokud je měsíční základ nižší než dosavadní.
  • Přeplatek na pojistném na NP za kalendářní rok se vrací v následujícím roce do konce února – snížený o částku odpovídající až dvojnásobku minimální výše pojistného, tj. snížený až o 2 x 138 Kč.

Zdroj citace: Ministerstvo práce a sociálních věcí

Od |16. listopadu 2018|

Řádné užívání ochranné známky EU

Ochranná známka EU má na území Evropské unie zajistit jejímu vlastníkovi ochranu obchodního názvu nebo názvu jeho výrobků a služeb před zneužíváním jinými osobami. Vlastník ochranné známky je jediný, kdo je oprávněn nakládat s označením v souvislosti s konkrétními výrobky a službami, pro které je ochranná známka zapsaná. Nikdo jiný není oprávněn do tohoto práva vlastníkovi bez jeho souhlasu zasahovat. Naproti právům, která vlastník ochranné známky má, stojí i povinnosti, především povinnost ochrannou známku užívat. Nařízení EU č. 2017/1001 o ochranné známce Evropské unie (dále jen „Nařízení“) v čl. 18 odst. 1 stanovuje, že „pokud do pěti let od zápisu nezačal vlastník ochrannou známku EU řádně v Unii užívat pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána, nebo pokud toto užívání bylo na nepřetržitou dobu pěti let přerušeno, podléhá ochranná známka EU sankcím.“ Těmito sankcemi je pak především zrušení ochranné známky nebo nemožnost úspěšně bránit zápisu stejné nebo podobné ochranné známky jiným subjektem.

V praxi může docházet k tomu, že ostatní subjekty, zejména konkurence, která má také zájem konkrétní označení užívat, napadne nedostatečné užívání ochranné známky a bude se v souladu s čl. 58 Nařízení domáhat zrušení ochranné známky. Pokud je návrh na zrušení ochranné známky podán a vlastník ochranné známky nechce, aby ochranná známka byla zrušena, musí se proti návrhu na zrušení bránit. Vlastník ochranné známky musí v řízení o zrušení ochranné známky prokázat, že zapsanou ochrannou známku řádně užívá. Pojem řádné užívání není v Nařízení jasně specifikován, proto v praxi často vyvstane otázka, v jakém rozsahu, intenzitě, množství a případně v kolika zemích musí vlastník známku užívat, aby užívání ochranné známky mohlo být považováno za řádné.

O návrzích na zrušení ochranné známky EU z důvodu jejího neužívání rozhoduje Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (dále jen „EUIPO“) a pokud strany s rozhodnutím EUIPO nesouhlasí, pak rozhoduje Soudní dvůr Evropské Unie (dále jen „ESD“), který k otázce řádného užívání ochranné známky vytvořil rozsáhlou judikaturu.

Základní podmínky, které třeba posoudit, aby se určilo, zda je ochranná známka řádně užívána, stanovil ESD v rozsudku ze dne 11. 5. 2006, ve věci C-416/04 P Sunrider v. OHIM. Hlavní podmínkou je, aby ochranná známka byla užívána v souladu s její hlavní funkcí, kterou je zaručit totožnost původu výrobků nebo služeb za účelem vytvoření nebo zachování podílu na trhu. Pro naplnění podmínky účelu vytvoření nebo zachování podílu na trhu se zvažuje, zda je známka skutečně užívána a zda je užívána v konkrétním obchodním styku tak, aby její užívání bylo odůvodněné.

Skutečným užíváním je užívání ochranné známky, které není jen symbolické, aby zajistilo ochranu práv ze známky, ale užívání, jehož cílem je naplnit základní funkci známky a získat nebo udržet podíl na trhu.[1]

Vlastník má ochrannou známku užívat v obchodním styku způsobem, který je odůvodněný. V úvahu se především bere četnost nebo pravidelnost užívání.[2] Zohledňuje se také skutečnost, že známka je užívána při uvádění nových výrobků nebo služeb na trh. Není však stanoven kvantitativní rozsah, který by bylo nutno považovat za řádné užívání, jelikož i minimální užívání může být považováno za řádné, pokud je takové užívání obchodně odůvodněno a v daném odvětví obvyklé. Dle ESD dokonce i užívání jediným zákazníkem, který dováží výrobky, může být dostačující k prokázání řádného užívání, pokud má dovoz obchodní opodstatnění pro majitele ochranné známky.[3]

Při posuzování řádného užívání je nutné analyzovat místo, čas, rozsah a povahu užívání[4] a následně poměřovat, zda je toto užívání obchodně odůvodněné z hlediska vytvoření nebo zachování podílu na trhu. Vlastník ochranné známky musí k prokázání splnění těchto kritérií předložit důkazy. K prokázání řádného užívání slouží důkazy, které prokazují vazbu mezi ochrannou známkou a zbožím nebo službami a vlastníkem ochranné známky. Těmito důkazy zpravidla budou obaly, katalogy, reklamní materiály a faktury, které EUIPO považuje za přímý důkaz o řádném užívání ochranné známky.[5] K prokázání řádného užívání ochranné známky by předložené důkazy měly objektivně svědčit o užívání ochranné známky.[6]

Ochranná známka EU má sloužit jejímu vlastníkovi k ochraně označení na celém území EU a nabídnout mu jednodušší alternativu vedle zapisování ochranných známek v každém členském státě. Pro vlastníka ochranné známky by mělo být jednodušší chránit své výrobky a služby při jejich uvádění na trzích ostatních členských států. Pokud však vlastník ochranné známky tento úmysl nemá, může dojít k výmazu jeho ochranné známky z důvodu, že známku užívá jen např. v jednom členském státě?

Rada a Komise EU se v minulosti k této otázce vyjádřily ve společném prohlášení tak, že „skutečné užívání v jediném členském státě představuje skutečné užívání ve Společenství.“[7] Tato interpretace však byla ESD odmítnuta s poukazem na skutečnost, že prohlášení Rady ani Komise, které nenachází vyjádření ve znění sekundárního práva, nemohou být využita při výkladu jednotlivých ustanovení.[8]

Ač by tedy bylo možné očekávat, že pro řádné užívání by ochranná známka EU měla být užívána na širším území než ochranná známka národní, dle ESD není vyloučeno, aby s ohledem na charakteristiku konkrétních výrobků a služeb, bylo řádným užíváním i užívání na území jednoho členského státu. Posuzování řádného užívání se tedy musí provádět bez ohledu na hranice jednotlivých členských států.

„Skutečným užíváním je, je-li známka užívána v souladu se svou hlavní funkcí a za účelem udržení nebo získání podílu na trhu v Evropském společenství pro výrobky nebo služby označené uvedenou ochrannou známkou. Předkládajícímu soudu přísluší posoudit, zda jsou tyto podmínky ve věci v původním řízení splněny, přičemž musí zohlednit všechny relevantní skutečnosti a okolnosti, jako jsou zejména vlastnosti dotčeného trhu, povaha výrobků nebo služeb chráněných dotčenou ochrannou známkou, územní a kvantitativní rozsah užívání, jakož i jeho četnost a pravidelnost.“[9]

EUIPO při posuzování řádného užívání ochranné známky nebere v úvahu teritoriální hranice, jelikož má v souladu s judikaturou ESD za to, že není důležité v kolik členských státech se ochranná známka užívá, pokud je ochranná známka užívána na území EU, které je územím bez hranic a jsou splněny ostatní podmínky řádného užívání, a to především vytvoření nebo zachování podílu na trhu, rozsah, četnost a pravidelnost.[10] U ochranné známky Evropské unie je tedy dostačující, aby byla užívána na území jednoho členského státu.
____________________________________
[1] Rozsudek ESD ze dne 11. 03. 2003 ve věci C-40/01, Ansul BV and Ajax Brandbeveiliging BV. Bod 24.
[2] Např. v případě prodeje knih EUIPO nepovažoval za řádné užívání ochranné známky prodej pouhých 21 knih. Rozhodnutí EUIPO ze dne 14. 11. 2017, ve věci R1753/2016-4, bod 73.
[3] Rozsudek ESD ze dne 24. 1. 2004 ve věci C-259/02, La Mer Technology Inc. proti Laboratoires Goemar SA, bod 24.
[4] „Důkazy pro prokázání užívání známky musí obsahovat místo, čas, rozsah a povahu užívání.“ Rozhodnutí EUIPO ze dne 5. 12. 2016 ve věci R 2165/2015-5, bod 17.
[5] Rozhodnutí EUIPO ze dne 5. 12. 2017 ve věci R 556/2017-4, bod 35.
[6] Rozhodnutí EUIPO ze dne 5. 12. 2016 ve věci R 2165/2015-5, bod 16. Taktéž rozsudek ESD ze dne 12. 12. 2002 ve věci T-39/01 Hiwatt.
[7] Rozsudek ESD ze dne 19. 12. 2012 ve věci C-149/11, Leno Merken BV proti Hagelkruis Beheer BV, bod 23.
[8] Rozsudek ESD ze dne 19. 12. 2012 ve věci C-149/11, Leno Merken BV proti Hagelkruis Beheer BV, sp. zn. Bod 46. Obdobně také C-292/89 bod 18, C-104/01 bod 25.
[9] Rozsudek ESD ze dne 19. 12. 2012 ve věci C-149/11, Leno Merken BV proti Hagelkruis Beheer BV, bod 56.
[10] Rozhodnutí EUIPO ze dne 5. 12. 2016 ve věci R 2165/2015-5, bod 43.

Zdroj citace:
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Mgr. Alexandr Liolias (LEGALITÉ)

Od |9. listopadu 2018|

Doprava na pracoviště a zpět

Zákoník práce ani jiný právní předpis zaměstnavateli nestanoví povinnost zajistit a uhradit svým zaměstnancům dopravu do zaměstnání. Zaměstnanec si tedy cestu do práce musí sám zorganizovat a související výdaje uhradit ze svých prostředků. Zaměstnavatel se však může rozhodnout vyjít zaměstnancům v této oblasti vstříc.

Mnozí zaměstnanci při volbě budoucího zaměstnání mimo jiné zohledňují vzdálenost pracoviště od místa bydliště a také výši výdajů vynaložených na přepravu do práce. Zaměstnavatelé, kteří mají zájem o kvalitní pracovníky (případně o zajištění těžko obsaditelných pozic), si tuto skutečnost uvědomují. Z toho důvodu v rámci personální politiky deklarují poskytnutí zaměstnanecké výhody ve formě např.:

  • přepravy zaměstnanců do práce firemním vozidlem,
  • přepravy do práce zajištěné smluvním přepravcem,
  • poskytnutím peněžního příspěvku (na MHD, vlak, autobus, vlastní vozidlo, a to na základě doložení skutečných výdajů nebo stanovenou paušální částkou),
  • poskytnutí paušálního peněžního příspěvku ve výši zkalkulované zaměstnavatelem.

Daňový pohled u zaměstnance

Z daňového pohledu toto plnění (peněžní i nepeněžní) u zaměstnance podléhá dani z příjmů ze závislé činnosti a také odvodům zákonného pojistného.

Pro úplnou informaci musím uvést, že určitá výjimka je vymezena v ust. § 6 odst. 9 písm. e) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Podle ní je od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozeno zvýhodnění poskytované zaměstnavatelem provozujícím veřejnou dopravu osob, které poskytuje svým zaměstnancům a jejich rodinným příslušníkům ve formě bezplatných nebo zlevněných jízdenek. Uvedené osvobození je však jen okrajové, neboť se z celkového pohledu týká omezeného počtu zaměstnanců.

Daňový pohled u zaměstnavatele

Zaměstnavatelé mohou do daňově účinných nákladů v souladu s ust. § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP uplatnit náklady spojené s přepravou zaměstnanců do práce bez jakéhokoli omezení. To znamená, že daňově účinným bude vyplacený finanční příspěvek i náklady na zajištění přepravy vlastními nebo sjednanými přepravními prostředky. Podmínkou ovšem bude sjednání tohoto plnění ve prospěch zaměstnanců (v kolektivní smlouvě, ve vnitřním předpisu zaměstnavatele, v pracovní či jiné smlouvě).

Zdroj citace: Verlag Dashöfer

Od |1. listopadu 2018|

Nestěhuji se!

S rostoucím počtem pracovních nabídek klesá ochota Čechů stěhovat se za prací.

Dvě třetiny lidí by ke stěhování nepřiměla ani zajímavější práce, ani vyšší mzda. Klesá také tolerance k dojíždění za prací. S délkou dojíždění do práce není spokojeno 30 procent Čechů, což je o sedm procentních bodů více než před rokem. Vyplynulo to z průzkumu personální agentury Grafton Recruitment.

“S tím, jak vzrostl počet neobsazených pracovních pozic a vyhráváme opakovaně soutěž o nejnižší nezaměstnanost v EU, tak také celkem přirozeně klesá už tak nízká ochota Čechů k dojíždění či ke stěhování za prací. Čas strávený cestou do práce se také stává stále důležitějším faktorem při zvažování zaměstnání,” uvedla marketingová manažerka Grafton Recruitment Jitka Součková.

Do práce chtějí Češi cestovat maximálně 30 minut, pětina respondentů průzkumu však do zaměstnání cestuje déle. Dlouhé cestování do práce dokáže podle Součkové vyvážit jen výraznější navýšení mzdy. Například nabídka zaměstnání s dobou dojezdu 60 minut bude pro většinu lidí stejně atraktivní, jako nabídka vzdálená 30 minut, jen v případě, že nabízená mzda bude alespoň o pětinu vyšší.

Podle průzkumu se za prací již někdy stěhovalo 31 procent respondentů, největší podíl v této skupině tvoří vysokoškoláci. Jako nejčastější důvody pro stěhování za prací uváděli lepší mzdu a zajímavost práce. V 57 procentech případů se respondenti stěhovali do jiného kraje v Česku, ve 31 procentech případů do zahraničí. Největší motivací práce v zahraničí je více peněz za stejně náročnou práci. Vysokoškoláky častěji motivuje vysněná práce či společnost, mladé do 34 let také příležitost naučit se cizí jazyk a možnost žít v zahraničí. Dvě třetiny Čechů by k přestěhování nepřiměla ani zajímavější nabídka zaměstnání anebo lepší mzdové podmínky.

Nezaměstnanost v Česku v posledních měsících klesá, v září klesla na tři procenta. Počet lidí bez práce byl podle Úřadu práce ČR nejnižší od září 1996 a nabídka volných míst ji soustavně převyšuje. Nezaměstnanost v Česku je také nejnižší ze zemí Evropské unie. Analytici upozorňují, že nezaměstnanost má velmi omezený prostor pro další pokles a brzdí růst ekonomiky.

Zdroj citace: ČTK, Verlag Dashöfer

Od |26. října 2018|

Studenti, kteří nastupují na SŠ či VŠ, se mohou snadno stát neplatiči

Studenti, kteří od nového školního roku nastupují na střední nebo na vysokou školu, mnohdy mylně předpokládají, že za ně automaticky stále platí pojistné stát. Z tohoto nedorozumění mohou pramenit zbytečné nepříjemnosti. Školy sice většinou oznamují zdravotní pojišťovně jak ukončení, tak i zahájení studia, ale ne všechny to dělají a není to ani jejich povinnost. Oznamovací povinnost, týkající se vzniku a zániku povinnosti státu platit za daného pojištěnce pojistné, má podle zákona sám pojištěnec, resp. jeho zákonný zástupce. Studenti by se proto měli přesvědčit, zda škola pojišťovně jejich nástup ke studiu skutečně oznámila. V opačném případě se mohou nevědomky zařadit mezi neplatiče.

Jestliže škola neoznámí zdravotní pojišťovně zahájení studia, není student po ukončení předchozí školy nadále veden v kategorii pojištěnců, u nichž je plátcem pojistného stát. Situaci si můžete ověřit přímo v pojišťovně. Pokud je dítě pojištěno u VZP, tak kdo má zřízený přístup do aplikace Moje VZP, snadno si sám on-line zjistí, zda je zařazen do kategorie státních pojištěnců a všechno s pojištěním je v pořádku. Další možnou cestou je zavolat si na infolinku 952 222 222 a zeptat se, zda je studium správně nahlášeno. Pokud není, musí student zajít co nejdřív na nejbližší pobočku s příslušným dokladem (potvrzení školy/studijního oddělení, písemné rozhodnutí o studiu apod.).

To, že student pokračuje ve studiu a má tedy nárok na zařazení do kategorie státních pojištěnců, je třeba zdravotní pojišťovně oznámit nejpozději během září. Za žáky základní školy i za středoškoláky po maturitě platí stát pojistné ještě po dobu posledních prázdnin, ovšem v září musí mít pojišťovna nahlášeno, zda dál studují, ať už na SŠ nebo na VŠ. A pozor, kdyby zápis do 1. ročníku vysoké školy byl až v říjnu nebo listopadu, musí to student své zdravotní pojišťovně oznámit, a to do 8 dnů ode dne, kdy se tuto skutečnost dozvěděl. Stačí předložit alespoň vyrozumění o přijetí.

Oznamovat se musí i přerušení a znovuzahájení studia, a to nejpozději do 8 dnů. To je lhůta, v níž má podle zákona pojištěnec, resp. jeho zákonný zástupce povinnost zdravotní pojišťovně oznámit skutečnosti rozhodné pro vznik a zánik povinnosti státu platit za něj pojistné.

Středoškoláci i vysokoškoláci do 26 let jsou považováni za nezaopatřené děti a pojistné na zdravotní pojištění za ně platí stát jen při splnění určitých podmínek. Musí jít o soustavnou přípravu na budoucí povolání, čímž je míněno studium na středních a vysokých školách v ČR, ovšem mimo dálkové, distanční, večerní nebo kombinované studium na SŠ, kdy je dítě zároveň výdělečně činné nebo má nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci. Jako příprava na budoucí povolání se bere také studium na středních nebo vysokých školách v cizině, ale jen pokud je podle rozhodnutí MŠMT postaveno na roveň studia v ČR (kontakty najdete zde pro SŠ a zde pro VŠ), nebo studium v jednoletých kurzech cizích jazyků s denní výukou (ale jen u osob, které úspěšně vykonaly první maturitní zkoušku nebo absolutorium v konzervatoři v kalendářním roce, ve kterém zahajují toto studium). Více informací najdete zde.

Pojištěnec, který přestal být studentem, musí pojišťovně tuto skutečnost oznámit. Nepatří pak už mezi osoby, za které hradí pojistné stát, a pokud není zaměstnancem ani osobou samostatně výdělečně činnou, musí si platit pojistné jako tzv. osoba bez zdanitelných příjmů. Připomínáme, že narůstající a neřešené dluhy mohou i studenta dovést až k exekuci, navíc pojišťovna může pojištěnci udělit pokutu za nesplnění oznamovací povinnosti až do výše 10 000 Kč.

Zdroj citace: www.vzp.cz

Od |12. října 2018|

Mýto CZ

Kontaktní místo: Škroupova 957,  500 02 Hradec Králové 2,  II.p.
Pracovní doba:
Po - Pá od 07:30 do 16:00
přestávka denně od 12:00 do 12:30
Kontakt:
tel.: +420 495 530 569
tel.: +420 495 530 568
email
myto@komora-khk.cz


Krajská hospodářská komora Královéhradeckého kraje poskytuje služby v systému Mýta,
tj. v Systému výkonového zpoplatnění pozemních komunikací v České republice, a to zejména:
  • uzavírání dohod s následným placením včetně vydávání OBU jednotek
  • evidence vozidel pro režim placení předem
  • výdej OBU jednotek, jejich personalizace a předplácení mýtného
  • vracení OBU jednotek se současným zabezpečením vrácení záloh a neprojetého mýtného
  • umožnění dodatečného zaplacení mýtného v případě poruchy  systému nebo OBU jednotky
  • zabezpečení výpisu mýtných transakcí
  • příjem hlášení o ztrátě a odcizení OBU jednotek
  • výdej informačních materiálů
  • poskytování poradenství a informací o systému
  • příjem stížností, přání a podnětů uživatelů systému
Podrobné informace a materiály ke stažení o systému Mýta naleznete na www.mytocz.cz.

Certifikáty o původu zboží

Pracovní doba:
Po – Pá od 07:30 do 15:00
přestávka denně od 12:30 do 13:30
Kontaktní osoba:
Lamichová Veronika tel.: +420 495 537 493 lamichova@komora-khk.cz

Certifikát o původu zboží je základním předpokladem pro přiznání jakéhokoli celního zvýhodnění. Tyto doklady jsou určeny podnikatelům v České republice, kteří potřebují prokázat skutečnosti potřebné pro mezinárodní obchod, získat celní zvýhodnění, preference apod. Vystavení tohoto osvědčení vyplývá z dovozních předpisů cílové země nebo z podmínek kontraktu uzavřeného s příjemcem zboží.

Potvrzujeme i doklady obchodní povahy, vystavené na území České republiky (např.obchodní faktury nebo firemní prohlášení).

Bližší informace:
http://www.komora.cz/sluzby/overovani-a-certifikace/certifikaty-o-puvodu-zbozi.aspx

PREZENTACE STŘEDNÍCH ŠKOL A ZAMĚSTNAVATELŮ 2018

Nadcházející akce