Zajištění ochrany osamocených zaměstnanců.* 

Úraz zaměstnance při zakázané činnosti na VTZ.* 

Dokumentace plošiny pro vozíčkáře.* 

Odškodnění nemoci z povolání při zániku zaměstnavatele.* 

Nové normy ČSN pro BOZP a PO – červenec 2025.* 

Zajištění ochrany osamocených zaměstnanců.

18.6.2025, JUDr. Eva Dandová, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Podle § 5 zákona č. 309/2006 Sb., je zaměstnavatel povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci na pracovišti se zvýšeným rizikem nepracovali osamoceně bez dohledu dalšího zaměstnance, pokud jejich ochranu nezajistí jinak. Jakým způsobem může být taková ochrana zajištěna?

Odpověď:

K předmětnému ustanovení § 5 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou vydána tři prováděcí nařízení vlády, a to:

• nařízení vlády č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat,
• nařízení vlády č. 339/2017 Sb., o bližších požadavcích na způsob organizace práce a pracovních postupů při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru,
• nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky.

V těchto nařízeních vlády jsou pak podrobněji rozvedeny zásady vyjmenované stručně v citovaném § 5.

Zásada, že zaměstnanci na pracovišti se zvýšeným rizikem nesmí pracovat osamoceně bez dohledu dalšího zaměstnance, je obecná, tu musí respektovat každý zaměstnavatel, resp. každý vedoucí zaměstnanec, který dohlíží na BOZP svých podřízených.

V citovaných nařízeních vlády je však rozvedena častěji a na řadě míst, při různých pracích.

Například v nařízení vlády č. 27/2002 Sb., je na několika místech stanoveno, že zaměstnanec nesmí pracovat sám – viz např. „ Při volném ustájení nesmí zaměstnanec vstupovat sám mezi volně ustájený skot; je-li vstup nezbytný, je nutná přítomnost dalšího zaměstnance.“

V nařízení vlády č. 339/2017 Sb., pak obdobná ustanovení nalezneme na několika místech.

---

Úraz zaměstnance při zakázané činnosti na VTZ.

21.5.2025, Bc. Zdeněk Šenk, Zdroj: BOZPprofi (www.bozpprofi.cz)

Dotaz:

Zaměstnanec byl prokazatelně školen o elektrických zařízeních a také byl prokazatelně informován o vyhrazených elektrických zařízeních (VEZ). Zraněný zaměstnanec byl také ústně i pomocí fotodokumentace informován o zákazu manipulovat, např. s kabely napájení motorů, s rozvodnou elektrickou skříní… Zaměstnanec byl důrazně upozorněn, že má zakázáno s VEZ jakkoliv manipulovat. K úrazu zaměstnance došlo při poruše stroje, kdy zaměstnanec neohlásil závadu na stroji a správný postup při závadě na stroji, byl předmětem školení BOZP. Zaměstnanec na základě vlastního rozhodnutí otevřel elektrický rozvaděč stroje a následně byl při „opravě“ elektrického rozvaděče zraněn elektrickým proudem. Jedná se o pracovní úraz?

Náš prozatímní názor na vzniklý incident je následující: „Zaměstnanec v době úrazu pracoval pro zaměstnavatele (měl snahu rychle zprovoznit stroj v poruše). Zaměstnavatel se nemůže zprostit povinnosti nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu zcela ani zčásti v případě, kdy zaměstnanec utrpěl pracovní úraz při odvracení škody hrozící zaměstnavateli, pokud zaměstnanec tento stav úmyslně nevyvolal. Zaměstnanec měl snahu omezit ekonomickou ztrátu (zprovoznit nefunkční stroj), a aktivně se rozhodl stroj rychle uvést opět do provozu. Vzhledem k shora uvedenému máme zato, že úraz zaměstnance při opravě elektrické rozvodné skříně stroje, je úrazem pracovním.“

Odpověď:

Úraz zaměstnance nelze hodnotit jako úraz pracovní. Zaměstnanec na základě vlastního rozhodnutí opravoval vyhrazené elektrické zařízení (zasahoval do el. rozvodné skříně) a současně byl srozumitelně a prokazatelně informován, že má zakázáno provádět opravy elektrických zařízení a že má při závadě na stroji ohlásit poruchu stroje nadřízenému zaměstnanci. Zraněný zaměstnanec byl současně prokazatelně proškolen, že elektrická rozvodná skříň u strojů a zařízení spadá do vyhrazených elektrických zařízení, a je přísně zakázáno s tímto zařízením, jakkoliv manipulovat.

Na uvedený případ dopadá § 273 odst. 2 ZP:

„Plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, popřípadě zástupce pro oblast BOZP či zástupce zaměstnanců v Evropské radě zaměstnanců nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě činnost konaná PRO zaměstnavatele Z VLASTNÍ INICIATIVY, POKUD k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem.“

V posuzovaném případě zraněný zaměstnanec porušil obě dvě podmínky, které se vztahují na činnost zaměstnance, vykonávanou pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy:

• zaměstnanec potřeboval pro činnost vykonávanou z vlastního rozhodnutí zvláštní oprávnění, kterým nedisponoval (neměl odbornou způsobilost v elektrotechnice, ani nebyl odborně způsobilý k výkonu činnosti na vyhrazených elektrických zařízeních),
• zaměstnanec měl zaměstnavatelem činnost vykonávanou z vlastního rozhodnutí výslovně zakázanou, viz školení BOZP.

Protože zaměstnanec porušil obě podmínky stanovené zákonodárcem pro činnost vykonávanou zaměstnancem pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, nelze zranění zaměstnance posuzovat jako pracovní úraz. Pro doplnění je nutné zdůraznit, že pro činnost vykonávanou zaměstnancem pro zaměstnavatele na základě vlastního rozhodnutí (při které dojde k úrazu zaměstnance) postačí, pokud je porušena alespoň jedna ze dvou uvedených podmínek. I v takovém případě nemůže zaměstnavatel úraz zaměstnance, uznat jako úraz pracovní.    

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, s dopadem na posuzovaný případ: 

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. února 2005, sp. zn. 5 Cz 4/74

Převzetí řízení vojenského vozidla vojákem (spolujezdcem) bez řidičského oprávnění

Právní věta

Také pro posouzení odpovědnosti za škodu způsobenou vojákem při plnění služebních povinností nebo v přímé souvislosti s ním je třeba vycházet z toho, že plněním služebních povinností je i činnost konaná pro Československou lidovou armádu z vlastní iniciativy, pokud ovšem k ní voják nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu.

Popis případu/úrazového děje

Žalovaný (voják základní služby) způsobil žalující (vojenská správa) v době výkonu vojenské základní služby na vojenském vozidle při havárii, k níž došlo 16. 12. 1970. Žalobce uváděl, že žalovaný jel podle služebního příkazu spolu s vojínem C. nákladním automobilem zn. Praga V3S. Žalovaný byl pověřen funkcí velitele vozu, jehož řízení bylo svěřeno vojínu C. Vzhledem k náhlé žaludeční nevolnosti řidiče převzal žalovaný řízení vozu, ačkoliv neměl řidičské oprávnění, řízení nezvládl a s vozem havaroval.

Rozsudky jednotlivých soudů a dovolání k Nejvyššímu soudu

Okresní soud v Šumperku rozsudkem dospěl k závěru, že nešlo o škodu způsobenou při plnění služebních povinností, neboť žalovaný řídil auto bez řidičského oprávnění. Výši náhrady připadající na žalovaného však určil jednou třetinou celkové škody.

Krajský soud v Ostravě měl za to, že žalovaný způsobil žalobci škodu z nedbalosti při plnění služebních povinností a že proto nesmí u něho výše náhrady škody přesáhnout částku 2 400 Kčs ve smyslu předpisu ministerstva národní obrany Zákl. 3–3 (práv.).

Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal generální prokurátor ČSR, tak, že uvedeným rozsudkem soudu druhého stupně byl porušen zákon.

Právní otázka

Při řešení otázky náhrady škody způsobené vojákem při plnění služebních povinností nebo v přímé souvislosti s ním ve smyslu ustanovení § 11 zákona č. 88/1952 Sb. (ve znění zákonů č. 76/1959 Sb., a č. 100/1970 Sb.) a článku 31 a násl. předpisu ministerstva národní obrany Zákl. 3–3 (práv.) o náhradě škody způsobené vojákem na majetku vojenské správy nutno především vyložit pojem škody způsobené při plnění služebních povinností nebo v přímé souvislosti s ním. Jde tu o škodu, kterou voják způsobil vojenské správě, když pro ni vykonával úkoly, které je povinen konat v důsledku své služby v armádě, anebo úkoly, které jsou v přímé souvislosti s nimi, podobně jako pracovník je povinen konat pro zaměstnavatelskou organizaci práce dohodnuté v pracovní smlouvě.

Nejvyšší soud

Pro pracovní poměr stanoví § 41 odst. 2 nařízení vlády č. 66/1965 Sb., že plněním pracovních úkolů je mimo jiné i činnost konaná pro organizaci z vlastní iniciativy pracovníka, pokud k ní nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu organizace.

Není důvodu, aby tato zásada nemohla být aplikována i pro pojem škody způsobené při výkonu služebních povinností vojáka, když pojem „výkon služebních povinností““ vyjadřuje tutéž funkci jako pojem „plnění pracovních úkolů“ podle ustanovení § 41 citovaného vládního nařízení. Z povahy věci přitom plyne, že při plnění služebních povinností u vojáka je tu ještě výrazněji stanovena služební podřízenost vojáka, než je tomu u pracovníka ve vztahu k zaměstnavatelské organizaci.

Pojem „plnění služebních povinností nebo v přímé souvislosti s ním“ podle článku 31 a násl. předpisu ministerstva národní obrany Zákl. 3–3 (práv.) je tedy v podstatě shodný s pojmem „plnění pracovních úkolů“ a „přímá souvislost s ním“, jak je uveden v ustanovení [§ 190 odst. 1 ZP 1965] a jak je pak vymezen v ustanovení § 41 nařízení vlády č. 66/1965 Sb., což samozřejmě dopadá nejen na odpovědnost za škodu při pracovních úrazech a nemoci z povolání, ale i na odpovědnost pracovníka za škodu způsobenou organizaci při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním podle ustanovení § 172 a násl. ZP 1965.

Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu

I když tedy v projednávané věci žalovaný chtěl iniciativně dovézt vojenský automobil na určené místo, ujal se jeho řízení, aniž měl řidičské oprávnění (§ 1 odst. 1 vyhlášky č. 87/1964 Sb., o řidičských průkazech a § 2 odst. 2 vyhlášky č. 80/1966 Sb., o pravidlech silničního provozu a předpis ministerstva národní obrany Zákl. 4–1, článek 75).

Nemohlo tedy jít o plnění služebních povinností, neboť k této činnosti potřeboval žalovaný zvláštní oprávnění, které ovšem neměl.

Rozsudkem soudu druhého stupně byl proto porušen zákon v ustanoveních § 6, § 120 a § 132 o.s.ř. v souvislosti s ustanovením čl. 31 předpisu ministerstva národní obrany Zákl. 3–3.

Doporučení pro případ, kdy zaměstnavatel úraz zaměstnance neuzná, jako úraz pracovní:

Úraz zaměstnance je nutné zaznamenat do knihy úrazů tak, aby bylo (pro případný soudní spor) zřejmé, jak k úrazu zaměstnance došlo, kdo úraz případně viděl nebo zaměstnance prvotně ošetřoval. Současně je nutné k incidentu doložit dokumenty prokazující proškolení zaměstnance o vyhrazených elektrických zařízeních. V zápise v knize úrazů musí být uvedeno odůvodnění, proč nebyl úraz zaměstnance uznán zaměstnavatelem jako úraz pracovní, viz shora uvedené.

Autor doporučuje, aby součástí vstupního i opakovaného školení zaměstnanců o problematice BOZP byly srozumitelné informace o všech vyhrazených technických zařízeních používaných u zaměstnavatele. Jedná se o zásadní a nepřekročitelnou záležitost, která zaměstnavateli umožní, neuznat zaměstnanci úraz, protože porušil pokyny stanovené zaměstnavatelem (i zákonodárcem) pro vyhrazená technická zařízení.

Je pochopitelné, že školení zaměstnanců o vyhrazených technických zařízeních je především výrazným preventivním počinem, kterým zaměstnavatelé usměrňují jednání a chování zaměstnanců tak, aby nedošlo k poškození zdraví zaměstnanců.

Zpracoval: Bc. Zdeněk Šenk; T: 608 641 863; E: zdeneksenk@email.cz

---

Dokumentace plošiny pro vozíčkáře.

18.6.2025, Ing. Radek Brabec, DiS., Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Kde bych se mohl dozvědět, co má obsahovat předávací dokumentace k svislé plošině, pro vozíčkáře v souvislosti s novou legislativou, tedy zákonem č. 250/2021 Sb. a nařízením vlády č. 193/2022 Sb. Je vysoká přes 10 m přistavěná k domu zvenku. Je v dokumentaci rozdíl mezi plošinou a klasickým výtahem?

Odpověď:

Podle §  1 až § 8 nařízení  vlády č. 193/2022 Sb., musí dokumentace obsahovat následující:

1. Typové zařazení zařízení – uvedení, že se jedná o vyhrazené technické zdvihací zařízení (plošina) a jeho třídu bezpečnosti (§  1 až § 4);
2. Provozní dokumentaci, zahrnující (§  2, §  8):

• záznamy o kontrolách, revizích, zkouškách a údržbě,
• místní provozní řád a deník provozu,
• doklady o odborné způsobilosti obsluhy,
• harmonogramy a záznamy o údržbě a opravách.

3. Revizní zprávu – podle §  9 každá revize musí být potvrzena a zaznamenána v této zprávě.4. Osvědčení o odborné způsobilosti – montáž, obsluha, revize smí provádět jen odborné osoby dle § 5, § 11 zákona – součástí jsou doklady o způsobilosti a platnosti školení.5. Bezpečnostní dokumentaci:

• technologické či montážní návody výrobce a prohlášení o shodě,
• případné změny nebo rekonstrukce s dokumentací.

6. Dokumentaci k montáži a uvedení do provozu

• doklad o ověření shody a bezpečnosti zařízení při spuštění (§  6)

Rozdíl oproti dokumentaci k výtahu je následující. U výtahů uvedených do provozu před účinností technického předpisu ČSN 27 4002 musí být k dispozici technická dokumentace minimálně v rozsahu:

• dispoziční výkres,
• elektrická/hydraulická schémata,
• Pasport výtahu / Revizní kniha výtahu / Kniha odborných prohlídek výtahu / doklady o zkouškách výtahu / Kniha výtahu,
  • mazací plán.

Dokumentaci k výtahu lze tedy blíže shrnou do následujících důležitých bodů:

• provozní deník,
• písemné pověření osoby odpovídající za provoz zdvihacího VTZ,
• průvodní dokumentaci, v zastoupení místní provozní,
• písemné pověření osoby odpovídající za provoz zdvihacího VTZ,
• školení pověřené osoby, obsluh, o výsledku ověření znalostí,
• revizní zprávy,
• kniha výtahů a kniha odborných prohlídek výtahu.

Rozdíl v dokumentaci pro svislou plošinu a výtah jsou přehledně uvedeny v následující tabulce:

Kritérium	Výtah	Svislá plošina (pro ZTP)
Zařazení dle NV 193/2022 Sb.	Významné technické zařízení (výslovně uvedeno)	Vyhrazené technické zařízení, ale zvlášť posuzované
Zákon č. 250/2021 Sb.	Ano – podléhá dozoru TIČR, zkoušky, revize	Ano – zejména pokud přesahuje 3 m výškového rozdílu

 

Kritérium	Výtah	Svislá plošina
Konstrukce	Zcela uzavřená šachta, klec	Otevřenější řešení, často bez šachty
Ovládání	Automatické, plně řízené	Často přidržovací tlačítko (drž = jede)
Nosnost	Obvykle vyšší (320 kg a více)	Nižší (např. 250–300 kg, jedna osoba + vozík)
Výška zdvihu	Prakticky bez omezení	Omezená – obvykle do 12 m (dle typu)

 

Obsah dokumentace	Výtah	Plošina (pro ZTP)
Projektová dokumentace skutečného provedení	Ano	Ano
ES/Prohlášení o shodě	Ano	Ano (u CE značky)
Návod k použití a údržbě	Ano	Ano
Zápis o výchozí revizi / inspekci	Ano – dle ČSN 27 4002	Ano – dle výrobce, případně TIČR
Protokol o zatěžovací zkoušce	Ano (povinné)	Obvykle také, pokud je zařízení vyšší než 3 m
Záznam o školení obsluhy	Doporučeno	Ano (zejména pro pečující osoby nebo správce)

 

Oblast použití	Výtah	Svislá plošina
ČSN EN 81-20 ED.2	Ano – platné pro výtahy	Neplatí
ČSN EN 81-41	Nepoužije se	Ano – pro plošiny pro osoby s omezenou schopností pohybu
NV 176/2008 Sb.	Ano	Ano (přechodně)

Uvedené lze shrnout do následující bodů:

• Plošina není klasický výtah, ačkoliv legislativně často podléhá podobným požadavkům, pokud překračuje určité parametry (např. výšku, použití veřejností).
• Rozdíly jsou hlavně v konstrukci, způsobu ovládání, určení a povinnostech provozovatele.
• Z hlediska zákona č. 250/2021 Sb. a nařízení vlády č. 193/2022 Sb., obě zařízení patří mezi vyhrazená technická zařízení zdvihací – ale typ a rozsah kontrol, školení a dokumentace se mohou lišit.

---

Odškodnění nemoci z povolání při zániku zaměstnavatele.

11.6.2025, JUDr. Eva Dandová, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

U zaměstnance bylo prokázáno profesionální onemocnění, ale zaměstnavatel už mezitím zaniknul. Lze v takovém případě prokázat, nebo se o to aspoň pokusit, že se jedná o nemoc z povolání? Na základě čeho? A ovlivní nějak skutečnost, že zaměstnavatel už neexistuje, jeho nárok na odškodnění?

Odpověď:

Pojem „nemoc z povolání“ není v zákoníku práce na rozdíl od definice pojmu „pracovní úraz“ přesně definována. Definici pojmu nemoc z povolání obsahoval pouze zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, tento zákon však nikdy nenabyl účinnosti. Podle tohoto zákona se nemocí z povolání se rozumí nemoc vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických faktorů nebo jiných škodlivých faktorů souvisejících s prací, pokud je měla být uvedena v seznamu nemocí z povolání uvedeném v příloze č. 1 k tomuto zákonu a pokud vznikla za podmínek, za nichž nemoc z povolání vzniká, a dosáhla klinického stupně závažnosti, který je jako nemoc z povolání uznáván.

Je obvyklé, že právní předpis stanoví, co se rozumí nemocí z povolání. V České republice je to nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. Současnost však přináší nové materiály a technologie, spojené s novými pracovními riziky a tím s možností výskytu nových typů poškození zdraví.

Postup při uznávání nemocí z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání stanoví prováděcí předpis k zákonu č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, tedy vyhláška č. 104/2012 Sb., o stanovení bližších požadavků na postup při posuzování a uznávání nemocí z povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o nemoci z povolání, a náležitosti lékařského posudku (vyhláška o posuzování nemocí z povolání), která nahradila vyhlášku č. 342/1997 Sb. Nová vyhláška č. 104/2012 Sb., značně posílila úlohu poskytovatele pracovnělékařských služeb (dříve závodní preventivní péče). Střediska nemocí z povolání uznávají tato onemocnění především na základě zjištění zdravotního stavu poskytovatelem pracovnělékařských služeb, a to včetně zjištění zdravotního stavu před vznikem onemocnění a výsledků jimi vyžádaných odborných vyšetření.

Obecně platí, že osobu, u které je podezření na profesionální chorobu musí kterýkoli ošetřující lékař odeslat ke smluvnímu poskytovateli pracovnělékařských služeb zaměstnavatele, zaměstnanec nebo bývalý zaměstnanec pracoval, a sdělit mu, že na základě odborného vyšetření vzniklo důvodné podezření na nemoc z povolání. Stejnou povinnost má i zaměstnavatel, má-li důvodné podezření na vznik nemoci z povolání.

Pokud ale zaměstnavatel již neexistuje a tudíž nemá ani lékaře pracovnělékařské péče, tak ošetřující lékař dotyčnou osobu pošle sám na vyšetření na kliniku nemocí z povolání. Není vyloučeno ani to, aby se dotyčná osoba sama objednala na kliniku nemocí z povolání.

Podmínky vzniku onemocnění pro účely posuzování nemoci z povolání posuzuje podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, krajská hygienická stance. Šetření je v praxi žádáno pouze při splnění klinických podmínek a důvodném podezření na nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání. Z šetření musí vyplynout, který zaměstnavatel je ten, u nějž dotyčný postižený zaměstnanec pracoval naposledy za podmínek, z nichž nemoc z povolání vzniká, protože ten je podle § 269 odst. 2 zákoníku práce povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání.

Ze závěru lékařského posudku musí být zřejmé, zda se nemoc z povolání posuzované osoby uznává.

Na základě těchto dvou závěrů pak může dotyčný poškozený žádat náhradu majetkové a nemajetkové újmy podle § 271a a násl. Zákoníku práce.

Skutečnost, že zaměstnavatel, u kterého dotyčný postižený pracoval naposledy za podmínek, z nichž nemoc z povolání vzniká, není rozhodující. Podle vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání platí, že není-li právního nástupce zaměstnavatele, který zanikl a škoda vznikla po 31. prosinci 1992, má poškozený, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání po vzniku zákonného pojištění, právo na plnění přímo vůči té pojišťovně, u které byl pojištěn jeho zaměstnavatel před svým zánikem.

Dotyčný postižený se tedy se svým nárokem na odškodnění obrátí přímo na pojišťovnu, u které byl „jeho“ zaměstnavatel pojištěn.

---

Nové normy ČSN pro BOZP a PO – červenec 2025.

10.7.2025, Zdroj: Věstník ÚNMZ (www.unmz.cz/obecne/vestnik-unmz)

ČSN EN 17942 (05 0016)
Svařování a příbuzné procesy – Zařízení pro plamenové svařování – Bezpečnostní požadavky na tepelná zařízení s kyslík-plynovým plamenovým svařováním;
kat.č. 521869

ČSN 28 0101
Technickobezpečnostní zkouška drážních vozidel;
kat.č. 521865

ČSN EN IEC 61340-4-9 ed. 2 (34 6440)
Elektrostatika – Část 4-9: Standardní zkušební metody pro specifické aplikace – Oděvy – Rezistivní charakterizování; (idt IEC 61340-4-9:2024);
kat.č. 521890

ČSN EN IEC 62052-31 ed. 2 (35 6134)
Vybavení pro měření elektrické energie – Obecné požadavky, zkoušky a zkušební podmínky – Část 31: Bezpečnostní požadavky a zkoušky*); (idt IEC 62052-31:2024);
kat.č. 520876

ČSN EN IEC 60825-4 ed. 3 (36 7750)
Bezpečnost laserových zařízení – Část 4: Ochranné kryty laserů; (idt IEC 60825-4:2022);
kat.č. 521739

ČSN EN ISO 19085-5 ed. 2 (49 6070)
Dřevozpracující stroje – Bezpečnost – Část 5: Formátovací kotoučové pily; (idt ISO 19085-5:2024);
kat.č. 521435

ČSN EN ISO 19085-7 (49 6070)
Dřevozpracující stroje – Bezpečnost – Část 7: Srovnávací frézky, tloušťkovací frézky a kombinované srovnávací/tloušťkovací frézky; (idt ISO 19085-7:2024);
kat.č. 521432

ČSN EN ISO 19085-8 ed. 2 (49 6070)
Dřevozpracující stroje – Bezpečnost – Část 8: Širokopásové brusky a stroje na povrchovou úpravu; (idt ISO 19085-8:2024);
kat.č. 521431

ČSN EN ISO 19085-9 (49 6070)
Dřevozpracující stroje – Bezpečnost – Část 9: Stolové kotoučové pily (s a bez posuvného stolu); (idt ISO 19085-9:2024);
kat.č. 521434

ČSN EN ISO 19085-11 (49 6070)
Dřevozpracující stroje – Bezpečnost – Část 11: Kombinované stroje; (idt ISO 19085-11:2024);
kat.č. 521433

ČSN 73 4201
Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv;
kat.č. 521742

ČSN 74 3305
Ochranná zábradlí
kat.č. 521679

ZMĚNY ČSN

ČSN EN 60079-14 ed. 4 (33 2320)
Výbušné atmosféry – Část 14: Návrh, výběr a zřizování elektrických instalací; Vydání: Září 2014 Změna Z1;
kat.č. 521871

ČSN EN 60079-14 ed. 4 (33 2320)
Výbušné atmosféry – Část 14: Návrh, výběr a zřizování elektrických instalací;
Vydání: Září 2014 Změna Z1; Vydání: Červenec 2025
kat.č. 521871

ČSN EN IEC 61400-24 ed. 2 (33 3160)
Větrné elektrárny – Část 24: Ochrana před bleskem
Vydání: Duben 2020 Změna A1; (idt IEC 61400-24:2019/AMD1:2024); Vydání: Červenec 2025
kat.č. 521845

ČSN EN 61340-4-9 (34 6440)
Elektrostatika – Část 4-9: Standardní zkušební metody pro specifické aplikace – Oděvy; Vydání: Prosinec 2016 Změna Z1;
kat.č. 521891

ČSN EN IEC 61340-6-1 (34 6440)
Elektrostatika – Část 6-1: Potlačování elektrostatiky ve zdravotnických, komerčních a veřejných zařízeních – Zdravotní péče (Elektrostatika – Část 6-1: Potlačování elektrostatiky ve zdravotní péči – Obecné požadavky pro zdravotnická zařízení); Vydání: Červen 2019 Změna A1; (idt IEC 61340-6-1:2018/AMD1:2024);
kat.č. 521889

ČSN EN 60947-2 ed. 4 (35 4101)
Spínací a řídicí přístroje nízkého napětí – Část 2: Jističe; Vydání: Únor 2018 Změna Z1;
kat.č. 521374

ČSN EN 62052-31 (35 6134)
Vybavení pro měření elektrické energie (AC) – Obecné požadavky, zkoušky a zkušební podmínky – Část 31: Bezpečnostní požadavky a zkoušky; Vydání: Prosinec 2017 Změna Z1;
kat.č. 521714

ČSN EN 60143-2 ed. 2 (35 8201)
Sériové kondenzátory pro výkonové systémy – Část 2: Ochranná zařízení pro sériové kondenzátorové baterie; Vydání: Listopad 2013 Změna A1; (idt IEC 60143-2:2012/AMD1:2021);
kat.č. 520807

ČSN EN IEC 60601-2-16 ed. 3 (36 4801)
Zdravotnické elektrické přístroje – Část 2-16: Zvláštní požadavky na základní bezpečnost a nezbytnou funkčnost hemodialyzačních, hemodiafiltračních a hemofiltračních přístrojů; Vydání: Srpen 2019 Změna Z1;
kat.č. 521376

ČSN EN IEC 80601-2-71 (36 4801)
Zdravotnické elektrické přístroje – Část 2-71: Zvláštní požadavky na základní bezpečnost a nezbytnou funkčnost přístrojů pro funkční spektroskopii v blízké infračervené oblasti (NIRS); Vydání: Leden 2019 Změna Z1;
kat.č. 521378

ČSN EN 60825-4 ed. 2 (36 7750)
Bezpečnost laserových zařízení – Část 4: Ochranné kryty laserů; Vydání: Červenec 2007 Změna Z1;
kat.č. 521740

ČSN EN ISO 19085-5 (49 6070)
Dřevozpracující stroje – Bezpečnost – Část 5: Formátovací kotoučové pily; Vydání: Listopad 2018 Změna Z1;
kat.č. 521805

ČSN EN ISO 19085-8 (49 6070)
Dřevozpracující stroje – Bezpečnost – Část 8: Pásové brusky pro broušení a kalibraci rovných obrobků; Vydání: Březen 2019 Změna Z1;
kat.č. 521806

ČSN 73 0802 ed. 2
Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní objekty; Vydání: Září 2023 Změna Z1;
kat.č. 521896

EVROPSKÉ NORMY SCHVÁLENÉ K PŘÍMÉMU POUŽÍVÁNÍ JAKO ČSN

ČSN EN ISO 23779 (04 0055)
Tryskací stroje – Bezpečnostní a enviromentální požadavky; EN ISO 23779:2025; ISO 23779:2024; Účinnost od 2025-08-01
kat.č. 521353

ČSN EN IEC 60079-14 ed. 5 (33 2320)
Výbušné atmosféry – Část 14: Návrh elektrické instalace, výběr a instalace zařízení, včetně výchozí prohlídky+); EN IEC 60079-14:2024; IEC 60079-14:2024;
kat.č. 521870

ČSN EN IEC 60601-2-16 ed. 4 (36 4801)
Zdravotnické elektrické přístroje – Část 2-16: Zvláštní požadavky na základní bezpečnost a nezbytnou funkčnost hemodialyzačních, hemodiafiltračních a hemofiltračních přístrojů; EN IEC 60601-2-16:2025; IEC 60601-2-16:2025; Účinnost od 2025-08-01
kat.č. 521375

ČSN EN IEC 80601-2-71 ed. 2 (36 4801)
Zdravotnické elektrické přístroje – Část 2-71: Zvláštní požadavky na základní bezpečnost a nezbytnou funkčnost přístrojů pro funkční spektroskopii v blízké infračervené oblasti (NIRS); EN IEC 80601-2-71:2025; IEC 80601-2-71:2025; Účinnost od 2025-08-01
kat.č. 521377

ČSN EN 50725 (37 8390)
Specifikace pro přenosná elektrická zařízení navržená pro měření komínového tahu a tlaku plynu topných zařízení a systémů; EN 50725:2025; Účinnost od 2025-08-01
kat.č. 521406

ČSN EN 13204 (38 9340)
Vyprošťovací zařízení pro hasičské a záchranné jednotky – Požadavky na bezpečnost a provedení; EN 13204:2025; Účinnost od 2025-08-01
kat.č. 521506

ČSN EN 1364-6 (73 0853)
Zkoušky požární odolnosti nenosných prvků – Část 6: Otevřené dutinové zábrany; EN 1364-6:2025; Účinnost od 2025-08-01
kat.č. 521388

ČSN EN 1366-3+A1 (73 0857)
Zkoušky požární odolnosti provozních instalací – Část 3: Těsnění prostupů; EN 1366-3+A1:2024; Účinnost od 2025-08-01
kat.č. 521389

ČSN EN 13084-1 (73 4220)
Volně stojící komíny – Část 1: Všeobecné požadavky; EN 13084-1:2025; Účinnost od 2025-08-01
kat.č. 521203

ČSN EN 12621 (82 3002)
Stroje pro dodávání a cirkulaci nátěrových hmot pod tlakem – Bezpečnostní požadavky; EN 12621:2025; Účinnost od 2025-08-01
kat.č. 521394

ČSN EN 1953 ed. 2 (82 4001)
Rozprašovací a stříkací zařízení pro nátěrové hmoty – Bezpečnostní požadavky; EN 1953:2025; Účinnost od 2025-08-01
kat.č. 521392

ČSN EN 13795-1 (85 5810)
Operační oděvy a roušky – Požadavky a zkušební metody – Část 1: Chirurgické roušky a pláště; EN 13795-1:2025; Účinnost od 2025-08-01
kat.č. 521405

ČSN EN 13795-2 (85 5810)
Operační oděvy a roušky – Požadavky a zkušební metody – Část 2: Oděvy do čistých prostor; EN 13795-2:2025; Účinnost od 2025-08-01
kat.č. 521395

ČSN EN 14683 (85 5812)
Zdravotnické obličejové masky – Požadavky a zkušební metody;
EN 14683:2025; Účinnost od 2025-08-01
kat.č. 521404