Rizikové faktory vs rizika práce (profesní rizika).* 

Souběh pracovní neschopnosti po pracovním úrazu s koncem pracovního poměru na dobu určitou.* 

Rizikové faktory vs rizika práce (profesní rizika).

4.5.2026, JUDr. Eva Dandová, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Můžete nějak vysvětlit rozdíl mezi rizikovými faktory a profesními riziky?

Odpověď:

Úvodem

Vyhláška č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče) a zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách používají pojmy, které nemusí být všem srozumitelné, popř. se mohou plést. Jde zejména o trojici velmi blízkých pojmů.

Rizikové práce

Rizikovou prací je práce zařazená do kategorie 4. a 3, popř. práce zařazená do kategorie 2., která byla rozhodnutím orgánu ochrany veřejného zdraví (krajský hygienická stanice, resp. Hygienická stanice hl. m. Prahy) uznána za práci rizikovou (tzv. kategorie 2R), nebo tak stanoví zvláštní právní předpis. Kategorizace prací je prováděna podle § 37 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a podle vyhlášky č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.

Rizikové faktory pracovního prostředí, resp. pracovních podmínek

Rizikovými faktory se rozumí negativní podmínky, v nichž je práce konána a jež ovlivňují zdravotní náročnost vykonávané práce a které jsou uvedeny obecně v zákoně č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci). S odkazem na tento zákon je tento pojem uveden v § 2 písm. a) bodu 2 vyhlášky č. 79/2013 Sb. Podrobně jsou členěny a vymezeny v nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci a v dalších předpisech (např. nařízení vlády č. 291/2015 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivým ionizujícím zářením, nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací) a pro účely pracovnělékařských služeb jsou uvedeny v části I. přílohy vyhlášky č. 79/2013 Sb.

Jedná se o

• chemické faktory,
• fyzikální faktory (včetně neionizujícího záření, tepelné a chladové zátěže, hluku, vibrací a dalších),
• faktory fyzické zátěže,
• faktory psychosenzorické zátěže (zraková a psychická zátěž),
• škodliviny působící profesionální nemoci dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice, fyzikální (např. prašné aerosoly, svářečské dýmy),
• chemické nebo biologické faktory, které způsobují kožní nemoci, a
• biologické faktory.

U jednotlivých dílčích faktorů v rámci uvedených skupin faktorů je vždy uvedeno, jaké nemoci vylučují zdravotní způsobilost k práci a u kterých nemocí je nutné vyžádat odborné vyšetření, dále jaký je obsah jednotlivých druhů pracovnělékařských prohlídek z hlediska odborných vyšetření, eventuálně zda jsou nezbytné následné prohlídky. Vyhláška č. 79/2013 Sb., stanoví, že zdravotní způsobilost posuzované osoby při pracovnělékařských prohlídkách se posuzuje vždy ve vztahu ke všem rizikovým faktorům, které jsou součástí výkonu práce nebo činnosti, a pracovním podmínkám, za nichž je práce nebo činnost vykonávána (§ 6 odst. 4 vyhlášky č. 79/2013 Sb.).

Vyhláška č. 79/2013 Sb. vymezuje rizikové faktory dvojím způsobem, což bohužel nepřispívá ke srozumitelnosti úpravy (viz § 2 písm. a) bod 2. vyhlášky). Jednak úžeji, ve smyslu výše uvedeného obsahu, konkrétně pro účely pracovnělékařských služeb vymezené v příloze části I. vyhlášky š. 79/2013 Sb. pod nadpisem „rizikové faktory pracovních podmínek“, a jednak v širším slova smyslu, včetně profesních rizik.

Profesní rizika

Pro rizikové faktory pracovních podmínek (ty však nemusí mít význam pro zařazování prací do kategorie druhé a vyšší), které však působí komplexně při určité práci nebo při práci v rámci předmětu činnosti zaměstnavatele jako celku byl zaveden vhodnější pojem „profesní rizika“. Vyhláška č. 79/2013 Sb., se o nich zmiňuje v § 2 písm. a) bodě 2 v souvislosti s hodnocením výsledků sledování zátěže organismu zaměstnanců jako o rizicích ohrožení života a zdraví zaměstnance nebo jiných osob při výkonu práce a zavádí legislativní zkratku „profesní riziko“. Tato rizika jsou uvedena v části II. přílohy vyhlášky č 79/2013 Sb. ve 12 bodech:

1. Práce ve zdravotnických zařízeních, v zařízeních sociálních služeb a práce v dalších zařízeních obdobného charakteru, jejíž součástí je obvyklý přímý kontakt s klienty nebo pacienty, a dále práce zahrnující poskytování sociálních služeb v přirozeném sociálním prostředí osob.
2. Obsluha jeřábů a zdvihadel s ručním a motorickým pohonem, opraváři jeřábů, vazači jeřábových břemen, obsluha transportních zařízení, regálových zakladačů, pracovních plošin, důlních těžních strojů, stavebních a jim obdobných strojů, trvalá obsluha nákladních výtahů, osoby provádějící revize a zkoušky vyhrazených technických zdvihacích zařízení.
3. Obsluha a řízení motorových a elektrických vozíků a obsluha vysokozdvižných vozíků.
4. Obsluha řídicích center a velínů velkých energetických zdrojů včetně jaderných a chemických provozů, při jejichž havárii by mohlo dojít k ohrožení zaměstnanců či obyvatelstva a k závažným ekologickým následkům.
5. Nakládání s výbušninami, opravy tlakových nádob a kotlů, obsluha kotlů s výkonem alespoň jednoho kotle 50 kW a větším a kotelen se součtem jmenovitých tepelných výkonů kotlů větším než 100 kW, obsluha tlakových nádob stabilních a tlakových stanic technických plynů, obsluha a opravy turbokompresorů, chladicích zařízení nad 40 000 kcal (136 360 kJ), obsluha a opravy vysokonapěťových elektrických zařízení, práce na elektrických zařízeních podle jiných právních předpisů, osoby provádějící revize a zkoušky vyhrazených technických plynových, elektrických a tlakových zařízení, montáže a opravy vyhrazených technických plynových zařízení.
6. Práce v hlubinných dolech.
7. Práce ve výškách a nad volnou hloubkou, pokud je jiným právním přepisem stanoveno použití osobních ochranných prostředků proti pádu.
8. Práce záchranářů s výjimkou zdravotnických záchranářů (tj. Báňská záchranná služba, Horská záchranná služba a Vodní záchranná služba).
9. Práce v klimaticky a epidemiologicky náročných oblastech zahraničí (lze posuzovat přiměřeně podle vyhlášky č. 600/2006 Sb., o stanovení tropických a jiných zdravotně obtížných oblastí pro účely dodatkové dovolené).
10. Noční práce (zaměstnanci pracující v noci podle § 78 odst. 1 písm. k) ZP).
11. Další práce nebo činnosti v profesním riziku, které stanoví v rámci prevence rizik, v případech, kdy nelze tato rizika odstranit, zaměstnavatel ve spolupráci s poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo práce zařazené do kategorie druhé pro níže uvedené rizikové faktory pracovních podmínek:

• chemické látky nebo směsi, které mají jednu nebo více z níže uvedených nebezpečných vlastností podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o klasifikaci, označování a balení látek a směsí
• karcinogen kategorie 1A a 1B (s větou H350, H350i),
• mutagen v zárodečných buňkách kategorie 1A a 1B (s větou H340),
• toxicita pro reprodukci kategorie 1A a 1B včetně vývojové (s větou H360, H360F, H360D, H360FD, H360Fd, H360Df),
• senzibilizace dýchacích cest kategorie 1A a 1B (s větou H334),
• senzibilizace kůže kategorie 1A a 1B (s větou H317),
• toxicita pro specifické cílové orgány po jednorázové expozici kategorie 1A a 1B (s větou H370),
• akutní toxicita kategorie 1 a 2 (s větou H300, H310, H330),
• svařování elektrickým obloukem s ohledem na inhalační expozici, včetně svařování nerezové oceli,
• vibrace s přenosem na horní končetiny,
• pracovní polohy,
• lokální svalová zátěž.

1. Vyšetření na tuberkulózu při posuzování zdravotní způsobilosti u osob ucházejících se o zaměstnání ze zemí s výskytem tuberkulózy vyšším než 40 případů na 100 tisíc obyvatel, bez ohledu na kategorii práce.

Poznámka závěrem

Poslední novela vyhlášky č. 79/2013 Sb. (vyhláškou č. 449/2025 Sb.) s účinností od 1. ledna 2026 provedla v části II. přílohy k vyhlášce řadu podstatných změn.

• v aplikační praxi docházelo ke dvojímu výkladu bodu č. 11, a proto bylo upraveno jeho znění. Bod č. 11 mimo jiné zahrnuje mezi profesní rizika ty práce, jež jsou zařazeny do kategorie druhé dle zákona č. 258/2000 Sb., i pro rizikové faktory pracovních podmínek uvedených v tomto bodu (např. vibrace s přenosem na horní končetiny, látky klasifikované jako karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci s přirozenou kategorií nebezpečnosti pro zdraví 1A a 1B aj.).
• v praxi se také ukázalo, že předchozí novela vyhlášky roztříštila a duplikovala chemické karcinogeny, mutageny a látky toxické pro reprodukci, a proto byly sjednoceny do jednoho bodu. Proto došlo ke sjednocení této přílohy, respektive její větší flexibilitě, a to na základě klasifikace jednotlivých látek a směsí podle evropských právních předpisů (zejména nařízení (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006). Provedené změny v příloze této vyhlášky týkající se chemických látek vychází z definice nejškodlivějších látek uvedené v tabulce 1. sdělení Komise 2024/2894. Toto sdělení jednak definuje nejškodlivější látky a zároveň má sloužit jako vodítko pro úvahy o zavedení koncepce zásadního použití do právních předpisů EU týkajících se chemických látek
• u řady chemických látek dochází díky požadavkům na lepší posouzení jejich nebezpečných vlastností k následnému zapracování těchto vlastností do právních předpisů EU. V EU je tímto předpisem nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008, o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006, ve znění nařízení komise (ES) č. 790/2009 a nařízení Komise (EU) č. 286/2011 ze dne 10. března 2011, kterým se pro účely přizpůsobení vědeckotechnickému pokroku mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, v platném znění.
  Vzhledem k tomu, že do samotné vyhlášky č. 79/2013 Sb., nelze popsat požadavky na posouzení rizika jednotlivých látek, bylo přistoupeno ke stanovení obecného seznamu dle klasifikace chemických látek a směsí (podle H-vět).
• Předchozí znění vyhlášky obsahovalo pouze nepřijatelné pracovní polohy, tudíž povinnost provádět pracovnělékařské prohlídky bylo pouze u prací, jež byly zařazeny do kategorie druhé pro faktor pracovního prostředí pracovní polohy z důvodu překročení limitů u nepřijatelných pracovních poloh. Tento bod byl pro praxi komplikovaný a docházelo k různému výkladu. Nově se profesní riziko týká podmíněně nepřijatelných poloh, pokud budou limity odpovídající kritériím pro zařazení do kategorie druhé dle vyhlášky č. 432/2003 Sb. Změna má pozitivní vliv na aplikační praxi, neboť určení, zda a pro jaké druhy pracovních poloh je nutné provádět i nadále povinně pracovnělékařské prohlídky, bylo pro některé zaměstnavatele těžko uchopitelné.
• U bodů svařování elektrickým obloukem a u vibrací přenášených na ruce došlo k přečíslování, jedná se o legislativně-technickou úpravu.
• Nově je uveden i rizikový faktor pracovních podmínek – lokální svalová zátěž. Nemoci z povolání představují jeden ze zdravotně, společensky i ekonomicky nejzávažnějších důsledků expozice rizikovým faktorům práce a pracovních podmínek. V případě, že nebudou počítány nemoci z povolání, jejichž příčinou bylo onemocnění covid-19, který v posledních letech zcela změnil veškeré dosavadní statistiky uznaných nemocí z povolání, tak nemoci z povolání z přetěžování (způsobené lokální svalovou zátěží) tvoří v České republice přibližně 1/3 všech profesionálních onemocnění (v roce 2023 bylo uznáno 224 případů z celkových 672 případů, po odečtení nemocí z povolání způsobené onemocněním covid-19).
  Nejvíce nemocí z povolání, které v České republice jsou uznávány, je způsobeno dlouhodobým nadměrným jednostranným ztížením (DNJZ). Nejčastější diagnózou je syndrom karpálního tunelu. Nejčastěji jde o syndrom karpálního tunelu, dále postižení šlach, svalů, kloubů apod.
• Nakonec již v roce 2022 vydalo Mzd doporučený postup pro poskytovatele pracovnělékařských služeb a registrující poskytovatele v oboru všeobecné praktické lékařství a praktické lékařství pro děti a dorost zajišťující provádění pracovnělékařských prohlídek a posuzování zdravotní způsobilosti k práci při vstupní lékařské prohlídce uchazečů o zaměstnání ze zemí s vyšším výskytem tuberkulózy než 40 případů na 100 tisíc obyvatel (dostupné na: Postup poskytovatelů pracovnělékařských služeb a registrujících poskytovatelů v oboru všeobecné praktické lékařství při pracovnělékařských prohlídkách – Ministerstvo zdravotnictví).
  S ohledem na prevenci vzniku a šíření konkrétně tuberkulózy je v postupu uvedeno, aby poskytovatelé pracovnělékařských služeb a registrující poskytovatelé v oboru všeobecné praktické lékařství a praktické lékařství pro děti a dorost zajišťující provádění pracovnělékařských prohlídek a posuzování zdravotní způsobilosti k práci u uchazečů o zaměstnání ze zemí s výskytem tuberkulózy vyšším než 40 případů na 100 tisíc obyvatel, podle údajů Světové zdravotnické organizace (údaje dostupné na internetových stránkách ministerstva) podle svého odborného uvážení a v souladu s ustanovením § 7 odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 79/2013 Sb. zvážili indikovat u uchazečů o zaměstnání z těchto zemí další potřebná odborná vyšetření směřující k zamezení vzniku a šíření tuberkulózy, a to například skiagram hrudníku a tuberkulínový test nebo IGRA test (např. Quantiferon).
  Vzhledem k epidemiologické situaci a k nárůstu počtu pacientů s tuberkulózou včetně nárůstu počtu nemocných s multirezistentní formou tuberkulózy došlo k povinnosti poskytovatele pracovnělékařských služeb při vstupní lékařské prohlídce u uchazečů o zaměstnání ze zemí s výskytem tuberkulózy vyšším než 40 případů na 100 tisíc obyvatel, provádět potřebná odborná vyšetření směřující k zamezení vzniku a šíření tuberkulózy, a to metodou skiagram hrudníku.

Novely předcházející vyhlášce č. 449/2025 Sb., provedly zrušení profesních rizik práce ve školách a školských zařízeních podle zákona č. 561/2004 Sb., školského zákona, činností epidemiologicky závažných podle § 19 zákona č. 258/2000 Sb., zejména výroba potravin a prodej nebalených potravin, cukrárny, práce kuchařů a číšníků, péče o tělo, např. pedikúra, řízení motorových vozidel, tzv. řidiči – referenty, hlasové zátěže (vztahuje se i na pedagogické pracovníky, učitele vysokých škol, lektory či školitele a zpěváky).

Souběh pracovní neschopnosti po pracovním úrazu s koncem pracovního poměru na dobu určitou.

28.4.2026, JUDr. Eva Dandová, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Zaměstnanci se stal pracovní úraz v pracovním poměru na dobu určitou. Pracovní úraz si vyžádal pracovní neschopnost delší než 3 dny a tato pracovní neschopnost byla zároveň delší než doba trvání pracovního poměru. Je povinností zaměstnavatele odeslat zaměstnance na mimořádnou lékařskou prohlídku po skončení pracovního poměru, nebo po ukončení pracovní neschopnosti?

Odpověď:

Jedna otázka je trvání pracovního poměru a druhá je otázka odškodnění vlastního pracovního úrazu.

Podle § 48 odst. 2 zákoníku práce platí, že pracovní poměr na dobu určitou končí také uplynutím sjednané doby. To znamená, že pracovní poměr končí uplynutím sjednané doby bez ohledu na to, zda je zaměstnanec páce schopný nebo neschopný a není rozhodující ani to, že pracovní neschopnost vznikla v důsledku pracovního úrazu.

Z vašeho dotazu nevyplývá, zda do skončení pracovního poměru uplynula doba prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti, po kterou je zaměstnavatel povinen podle § 192 zákoníku práce poskytovat náhradu mzdy. Ani to však neovlivňuje skončení pracovního poměru. V daném případě neplatí § 65 odst. 2 zákoníku práce, který říká, že pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby s vědomím zaměstnavatele dále v konání prací, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Vzhledem k tomu, že zaměstnanec byl v okamžiku skončení pracovního poměru v pracovní neschopnosti, tak tento bez dalšího skončil. Pokud v době skončení pracovního poměru pobíral dávky nemocenského pojištění, tak je zajištěn a jeho pracovní neschopnost může trvat třeba rok.

V dotazu se ptáte, zda máte zaměstnance po skončení pracovní neschopnosti vyslat na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku. Z toho dovozuji, že dotyčného asi chcete znovu zaměstnat. Musíte si tedy nyní rozhodnout, jestli budete s dotyčným chtít uzavřít nový pracovní poměr (buď opět na dobu určitou, nebo na dobu neurčitou), nebo ne. V tom případě by se nejednalo o mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku, ale o vstupní prohlídku a platila by nová právní úprava § 59 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, podle které zaměstnavatel nemusí zaměstnance vykonávající práci zařazenou v kategorii první vysílat na vstupní prohlídku vůbec. Může jej však vyslat, záleží na jeho rozhodnutí. Navíc podle § 44 odst. 7 písm. a) zákona č. 373/2011 Sb., také platí, že vstupní pracovnělékařskou prohlídku není nutné zajišťovat, pokud bývalý zaměstnanec nejdéle do 3 měsíců od skončení předchozího pracovněprávního vztahu uzavře nový pracovněprávní vztah se stejným zaměstnavatelem, přičemž výkon práce i pracovní podmínky zůstávají stejné.

Zcela jiná záležitost je odškodnění pracovního úrazu. Po dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti náleží zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti podle § 271a. Vzhledem k tomu, že jde o pracovní poměr na dobu určitou, je nutno se řídit § 271p odst. 1 zákoníku práce, který říká:

„Zaměstnanci, který utrpí pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou nebo při výkonu práce na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr uzavřené na dobu určitou, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku jen do doby, kdy měl tento základní pracovněprávní vztah skončit. Po této době přísluší náhrada za ztrátu na výdělku, jestliže je možné podle okolností předpokládat, že postižený zaměstnanec by byl i nadále zaměstnán. Ostatní práva vyplývající z povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání tím nejsou dotčena.“

Protože mi z vašeho dotazu nevyplývají další podrobnosti, nemohu posoudit, jestli by byl postižený zaměstnanec po skončení tohoto pracovního poměru nadále zaměstnán, domnívám se ale, že to prokáže. V tom případě pak budete mu muset vyplatit náhradu za ztrátu na výdělku po celou dobu trvání pracovní neschopnosti, resp. zařídit si její výplatu u pojišťovny, případně poskytnout další náhrady (asi zejména bolestné). Protože vy jste odpovědný zaměstnavatel, budete úraz odškodňovat třeba i po skončení pracovního poměru.