Inženýrský den ČKAIT: Zhoršení požární bezpečnosti staveb může ovlivnit i bezpečnost osob.* 

Dotaz: Povinnost úplného rozboru vody ze studny.* 

Inženýrský den ČKAIT: Zhoršení požární bezpečnosti staveb může ovlivnit i bezpečnost osob.

4.6.2026, Zdroj: ČKAIT (www.ckait.cz)

Patří požární bezpečnost staveb mezi ekonomicky nadbytečné výdaje stavebníka, anebo jde o veřejný zájem? Je možné na zásadní řešení předcházející vzniku požáru a přípravu na případný průběh zásahu vztahovat kritéria ekonomické přiměřenosti? Je vůbec možné vyhodnotit cenu lidského zdraví a života? Jaká je odpovědnost stavebníka? Za co vše při navrhování a realizaci staveb odpovídají autorizovaní inženýři a technici? Tyto a další otázky zazní v kontextu navrhovaných změn stavebního práva na Inženýrském dni, jedné z klíčových konferencí České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT). Její již 26. ročník se uskuteční v úterý 16. června v pražském Stages Hotelu a bude celý věnovaný požární bezpečnosti staveb a jejich požárně bezpečnostnímu řešení.

Více informací na https://inzenyrsky-den.ckait.cz

Volba tématu není náhodná. Požární bezpečnost staveb není pouze otázkou fáze návrhu a povolování stavby či zbytečným ekonomickým výdajem při realizaci. Představuje zásadní hledisko v celém životním cyklu stavby, tedy zejména při jejím užívání, provozování, správě a následných změnách. Správný návrh, provedení a dodržení opatření požárně bezpečnostního řešení rozhodují v případě požáru o lidských životech.

Inženýrský den na praktických příkladech ukáže, proč právě požárně bezpečnostní řešení (PBŘ) musí zůstat nezbytnou součástí projektové dokumentace pro povolení, realizaci a skutečné provedení každé stavby. Součástí programu bude i odborná diskuse o aktuálních problémech. Cílem konference je upozornit na význam výběru zkušených autorizovaných osob, které pro stavebníka navrhují a realizují jeho stavební záměry. Nejde totiž o nic méně než o lidský život a zdraví, a to nejen stavebníka, ale všech, kteří stavby navštěvují, pracují v nich nebo v nich žijí. O ochraně hasičů zasahujících v případě požáru nemluvě.

Inženýrský den přiblíží téma požárně bezpečnostního řešení i v kontextu aktuálních výzev nejen tuzemského stavebnictví a rizik projednávaných změn stavebních předpisů. Představeny budou konkrétní příklady posuzování projektů a výkonu požární prevence ve Velké Británii nebo v Dánsku. A to zejména na (tragických) příkladech, které v zahraniční vedly ke změně systému kontrolních mechanismů. „Právě nyní je vhodné si připomenout, co předcházelo zavedení současných principů navrhování staveb, únikových cest a bezpečnostních opatření do praxe navrhování i realizace staveb,“ zmiňuje Ing. Josef Král, předseda profesního aktivu požární bezpečnost staveb ČKAIT a autorizovaný inženýr v oboru požární bezpečnost staveb.

Právní a technické požadavky na požární bezpečnost staveb jsou v ČR na vysoké úrovni. I díky tomu dochází k požárům s tragickými následky spíše mimořádně, většinou právě v důsledku nedodržení požadavků na požární bezpečnost staveb. Odborníci se proto vymezují proti sílícím snahám relativizovat tyto požadavky. Pro povolení staveb podle nového stavebního zákona (NSZ) už nyní postačuje projektová dokumentaci zjednodušená natolik, že neobsahuje odpovídající požárně bezpečností řešení. Nyní projednávaná 13. novela NSZ, respektive poslední komplexní pozměňovací návrh, požadavky na výstavbu včetně PBŘ rozmělňuje.

Pokud se do zákona dostane nově navrhované kritérium ekonomické přiměřenosti, podle kterého by se mohly relativizovat i požadavky na PBŘ, stejně jako stabilitu nebo mechanickou odolnost například při změně stavby či užívání a výstavbě v proluce, dojde podle ČKAIT k erozi garance bezpečnosti a ochrany veřejného zájmu. Tím pádem se ještě zvýší tlak na odpovědnost autorizovaných osob. „Ekonomická přiměřenost vzhledem k přínosům se bude velmi těžko posuzovat. Co je pro jednoho drahé, bude pro jiného stavebníka zcela přiměřené. Naopak sedm základních požadavků na výstavbu a stavby je jednoznačně popsáno, jsou k nim vydávány národní i evropské harmonizované normy, které vycházejí ze sdílených zkušeností z praxe a definují základní standard,“ upozorňuje Ing. Robert Špalek, předseda ČKAIT.

Zatímco pro potravinářství, zdravotnictví, automobilový průmysl a další odvětví platí základní standardy bezpečnosti, ochrany života a zdraví, české stavebnictví směřuje v případě ochrany těchto nejdůležitějších veřejných zájmů opačným směrem. Požární bezpečnost staveb může být podle projednávaného návrhu novely stavebního zákona dokonce upozaděna v kontextu nově zaváděného kritéria – ekonomické přiměřenosti. To oslabuje stávající požadavky na výstavbu, pokud by jejich uplatnění bylo zjevně ekonomicky nepřiměřené vůči přínosům. I přesto musí být stavba navržena a provedena tak, aby byla vhodná pro určené využití a aby po celou dobu trvání při běžné údržbě a působení běžně předvídatelných vlivů plnila sedm základních požadavků na stavby.

Program konference proto přiblíží téma požární bezpečnosti na různých typech staveb a konstrukcí. Stranou nezůstanou ani nedostatky, kterých se dopouštějí projektanti či zhotovitelé staveb často právě na základě ekonomického nátlaku stavebníků. Pozornost bude věnována rovněž častému laxnímu přístupu stavebníků či majitelů objektů, kteří přehlížejí své zákonné povinnosti zejména při spravování a údržbě nemovitostí.

„Každá stavba totiž musí mít platnou projektovou dokumentaci, která je v souladu se skutečným provedením stavby, včetně všech dodatečných změn a úprav. Není-li tomu tak, musí majitel zajistit takzvanou pasportizaci stavby, případně dodatečné povolení provedených úprav, a to včetně dodržení předpisů požární ochrany. Pokud si stavebník vybere nejlevnějšího projektanta i zhotovitele stavby, může sice ušetřit nějaké peníze při návrhu a realizaci budovy, ale v případě požáru může ztratit více než jen vložené finanční prostředky,“ upozorňuje Ing. Lukáš Daněk, Ph.D., předseda profesního aktivu pozemní stavby ČKAIT, autorizovaný inženýr v oboru pozemní stavby, který bude na konferenci moderovat dopolední blok přednášek.

Chystané změny stavebního zákona, které by měly stavebníkům ulevit, zjednodušit, zrychlit a zlevnit přípravu, povolení a realizaci staveb i na úrovni jejich požárně bezpečnostních řešení, totiž mohou mít i opačný efekt.  Zásadní bariérou pro nedostatečně zpracovanou projektovou dokumentaci a nevhodně realizované stavby mohou být totiž pojišťovny, které se budou bránit případným nákladům z pojistných událostí a budou proto prostřednictvím specializovaných pozic tzv. rizikových inženýrů po stavebnících požadovat mnohem detailnější požárně bezpečnostní řešení, než jaké je či bude postačující pro získání stavebního povolení.

Během konference bude na konkrétních příkladech ukázáno, jak přenos zkušeností z pojistných škod přispívá ke zvyšování požární odolnosti staveb, omezení rozsahu škod a zajištění kontinuity provozu. Ostatně pojištění je už nyní významným zdrojem zpětné vazby pro návrh, realizaci a provoz staveb. „Netýká se to pouze velkých staveb, ale i segmentu staveb pro bydlení a rekreaci, mimo jiné v souvislosti s deregulovanou oblasti fotovoltaických elektráren a bateriových úložišť. Zde se velmi často setkáváme s rozdíly mezi požárně bezpečnostním řešením navrženým v projektové dokumentaci a reálným fungováním stavby během jejího užívání,“ uzavírá Ing. Josef Král.

Dotaz: Povinnost úplného rozboru vody ze studny.

10.6.2026, Ing. Radek Brabec, DiS., Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Musí zaměstnavatel dělat úplný rozbor vody z vlastní studny pravidelně podle vyhlášky č. 252/2004 Sb. (nově včetně stanovení BPA, HAA, PFAS), pokud firma provozuje výrobní činnost (nejedná se o práci s potravinami) a pitnou vodou ze studny zásobuje „jen“ svých 50 zaměstnanců? Krácené rozbory se pravidelně dělají.

Děkuji za vyjasnění.

Odpověď:

K Vašemu dotazu si dovoluji uvést následující informace:

Zaměstnavatel je povinen vytvářet pro své zaměstnance bezpečné pracovní prostředí a pracovní podmínky, které neohrožují jejich zdraví. Součástí této povinnosti je také zajištění pitného režimu na pracovišti.

Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, ukládá zaměstnavateli povinnost zajistit zásobování pracovišť vodou. Podrobnější požadavky stanoví prováděcí právní předpis, kterým je nařízení vlády č. 361/2007 Sb., o podmínkách ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády“).

Podle § 53 nařízení vlády musí být prostory určené k práci zásobeny pitnou vodou v množství odpovídajícím potřebám zaměstnanců k pití a k poskytování předlékařské první pomoci. Tuto povinnost může zaměstnavatel splnit dvěma způsoby – zajištěním pitné vody z běžného zdroje nebo poskytováním balené pitné vody.

Pitnou vodou se rozumí voda dodávaná z veřejné vodovodní sítě nebo ze studny, která svými fyzikálně-chemickými a mikrobiologickými vlastnostmi nepředstavuje riziko pro veřejné zdraví. Nesmí obsahovat mikroorganismy, parazity ani jiné látky v množství či koncentraci, které by mohly ohrozit zdraví člověka. Za pitnou lze vodu považovat pouze tehdy, pokud splňuje hygienické limity ukazatelů jakosti stanovené vyhláškou č. 252/2004 Sb., o hygienických požadavcích na pitnou a teplou vodu a o četnosti a rozsahu kontroly pitné vody, ve znění pozdějších předpisů.

Je-li provozovna napojena na veřejný vodovod, odpovídá za splnění uvedených hygienických požadavků provozovatel vodovodní sítě. Pokud je zdrojem vody studna ve vlastnictví zaměstnavatele, přechází tato odpovědnost přímo na zaměstnavatele. Ten je v takovém případě povinen v zákonem stanovených intervalech zajišťovat rozbory vzorků vody a ověřovat, zda si voda nadále zachovává parametry pitné vody.

Rozsah požadovaného rozboru pitné vody závisí na konkrétní situaci a charakteru zdroje vody. Povinnost předložit rozbor pitné vody neznamená vždy nutnost provedení úplného rozboru. V některých případech postačuje rozbor krácený.

Úplný rozbor pitné vody je zpravidla vyžadován při uvedení nového vlastního zdroje pitné vody do provozu pro podnikatelské účely a u stávajících vlastních zdrojů pitné vody využívaných pro podnikatelské účely, a to zpravidla jednou za dva roky.

V případě kolaudace provozovny nebo jiného podnikatelského prostoru, který je zásobován vodou z veřejného vodovodu, obvykle postačuje doložení kráceného rozboru pitné vody.

Pokud zdroj pitné vody zásobuje větší počet osob, mohou právní předpisy stanovit vyšší četnost kontrol a rozborů vody. Konkrétní rozsah a frekvence kontrol se odvíjí od charakteru vodního zdroje a příslušných hygienických požadavků.

V některých případech může být rozsah požadovaných rozborů dále rozšířen o specifické ukazatele kvality vody. Například u nových podzemních zdrojů vody bývá často vyžadováno stanovení obsahu uranu. Pokud existuje důvodné podezření na přítomnost pesticidních látek, je nutné provést také jejich laboratorní analýzu. Obdobně mohou být v závislosti na místních podmínkách a charakteru zdroje vody požadovány i další doplňující rozbory zaměřené na konkrétní rizikové faktory.

Informace o rozsahu požadovaných rozborů a případných doplňujících ukazatelích poskytuje příslušný orgán ochrany veřejného zdraví, zejména krajská hygienická stanice, případně odbor životního prostředí příslušného obecního úřadu.

Zajištění kvalitní pitné vody na pracovišti není pouze zákonnou povinností zaměstnavatele, ale také důležitým předpokladem ochrany zdraví zaměstnanců. Pravidelná kontrola kvality vody a plnění souvisejících povinností přispívají k bezpečnému pracovnímu prostředí a předcházejí možným zdravotním rizikům.