Léto z pohledu BOZP: šest oblastí, na které by zaměstnavatelé neměli zapomenout.* 

Zátěž teplem.* 

Léto z pohledu BOZP: šest oblastí, na které by zaměstnavatelé neměli zapomenout.

28.6.2026, Ing. Radek Brabec, DiS., Zdroj: Verlag Dashöfer

Léto je obdobím dovolených, brigád, dětských táborů, koupališť i firemních akcí. Současně však přináší řadu specifických rizik, která mohou významně ovlivnit bezpečnost a ochranu zdraví při práci (BOZP). Vyšší teploty, sezónní zaměstnávání mladistvých, práce ve venkovním prostředí nebo organizace letních aktivit vyžadují od zaměstnavatelů zvýšenou pozornost. Přinášíme přehled nejdůležitějších oblastí, na které by během letních měsíců neměli zapomenout.

Léto přináší nová rizika

S příchodem letních měsíců se mění charakter mnoha pracovních činností. Přibývá zaměstnanců vykonávajících práci venku, otevírají se koupaliště, začínají dětské tábory a zaměstnavatelé přijímají sezónní pracovníky i mladistvé brigádníky. Současně se konají sportovní dny, teambuildingy a další firemní akce.

Právě toto období každoročně přináší situace, které během zbytku roku řeší zaměstnavatelé jen výjimečně. Zkušenosti odborníků na BOZP ukazují, že většina mimořádných událostí nevzniká kvůli složitým technickým závadám, ale v důsledku podcenění základních preventivních opatření.

Dobře nastavená organizace práce, kvalitní školení zaměstnanců a průběžné vyhodnocování rizik proto představují nejúčinnější způsob, jak chránit zdraví zaměstnanců i minimalizovat právní odpovědnost zaměstnavatele.

1. Bezpečný provoz koupališť a bazénů

Letní provoz koupališť a bazénů klade vysoké nároky nejen na technický stav zařízení, ale také na organizaci provozu a zajištění bezpečnosti návštěvníků. Přestože české právní předpisy v současnosti výslovně neukládají povinnost zajistit přítomnost plavčíka u každého bazénu, odpovědnost za bezpečný provoz zařízení nese vždy jeho provozovatel.

Kdo může vykonávat činnost plavčíka?

Osoba vykonávající dohled nad bezpečností koupajících by měla splňovat několik základních předpokladů:

• věk minimálně 18 let,
• dobrý zdravotní stav,
• výborné plavecké dovednosti (zejména prsa a kraul),
• schopnost orientace pod vodou a zvládnutí základů nádechového potápění,
• absolvované odborné školení.

Tyto požadavky významně zvyšují schopnost plavčíka správně reagovat při mimořádných událostech a poskytnout účinnou první pomoc.

Povinnosti provozovatele

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ukládá provozovatelům umělých koupališť řadu povinností. Mezi nejdůležitější patří:

• zajištění vhodného zdroje vody a pravidelných laboratorních rozborů,
• průběžná dezinfekce, úprava a obměna vody,
• kontrola technologie úpravy vody a dezinfekčních zařízení,
• sledování kvality a teploty vody,
• dodržování hygienických požadavků na provoz i vybavení,
• zveřejňování teploty vody a vzduchu,
• vedení provozního deníku a evidence kontrol.

Splnění těchto povinností není pouze administrativní záležitostí. Jejich smyslem je především ochrana zdraví návštěvníků a minimalizace rizika vzniku mimořádných událostí. 

Doporučení z praxe BOZP Provozovatelé by neměli spoléhat pouze na splnění zákonného minima. Pravidelné kontroly záchranných pomůcek, nácvik mimořádných situací a průběžné školení zaměstnanců mohou významně ovlivnit úspěšnost zásahu při skutečné krizové události.

2. Letní tábory a školy v přírodě

Prázdninové pobyty dětí představují každoročně jednu z nejvýznamnějších sezónních aktivit. Organizátoři však nesou odpovědnost nejen za program, ale především za bezpečnost a ochranu zdraví účastníků.

Za zotavovací akci se považuje organizovaný pobyt 30 a více dětí mladších 15 let trvající déle než pět dnů. Právní předpisy stanovují požadavky na ubytování, zásobování pitnou vodou, stravování, hygienické podmínky i oznamovací povinnost vůči orgánům ochrany veřejného zdraví.

Vedle plnění legislativních požadavků je vhodné věnovat zvýšenou pozornost také prevenci. Dobře proškolení vedoucí, připravenost na poskytování první pomoci, kontrola sportovního vybavení a jasně nastavené krizové postupy významně snižují riziko mimořádných událostí.

Zkušenosti z praxe Nejčastějšími příčinami úrazů na letních táborech nejsou závažné technické závady, ale běžné pády, sportovní aktivity a podcenění dozoru při koupání nebo pohybu v přírodě. Kvalitní organizace a důsledný dohled zůstávají nejúčinnější prevencí.

3. Letní brigádníci: Nové příležitosti, ale také větší odpovědnost

Nedostatek pracovní síly vede mnoho zaměstnavatelů k tomu, že během letních měsíců využívají brigádníky. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, specifikuje zaměstnávání mladistvých v § 34:

(1) Závislá práce nezletilých mladších než patnáct let nebo nezletilých, kteří neukončili povinnou školní docházku, je zakázána. Tito nezletilí mohou vykonávat jen uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za podmínek stanovených jiným právním předpisem.

(2) Odchylně od odstavce 1 může nezletilý, který dovršil čtrnáct let, vykonávat závislou práci v období hlavních prázdnin za podmínek stanovených jiným právním předpisem.

Dále zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce v § 79a upravuje délku pracovní směny mladistvého mladšího 15 let takto:

(1) U mladistvého zaměstnance mladšího než 15 let nebo u mladistvého zaměstnance, který neukončil povinnou školní docházku, nesmí délka směny v jednotlivých dnech překročit 7 hodin a délka týdenní pracovní doby nesmí překročit 35 hodin týdně.

První pracovní zkušenost bývá pro mladé lidi významným životním krokem. Z pohledu BOZP však představují mladiství jednu z nejrizikovějších skupin zaměstnanců. Chybí jim zkušenosti, často podceňují rizika a mohou snadněji podlehnout snaze vyhovět nadřízeným i za cenu porušení bezpečnostních pravidel.

Proto nestačí splnit pouze zákonné požadavky. Zaměstnavatel by měl věnovat zvýšenou pozornost kvalitnímu vstupnímu školení, praktickému zaškolení na pracovišti a průběžnému dohledu zkušeného zaměstnance.

Jaké podmínky musí zaměstnavatel splnit?

Při zaměstnávání mladistvých je nutné respektovat zákonem stanovené podmínky. Mezi nejdůležitější patří:

• písemný souhlas zákonného zástupce,
• vstupní pracovnělékařská prohlídka,
• přidělování pouze lehkých prací,
• pracovní doba maximálně 7 hodin denně a 35 hodin týdně,
• výkon práce pouze mezi 6.00 a 20.00 hodinou,
• zajištění zákonných přestávek a odpočinku.

Neméně důležité je přizpůsobit pracovní prostředí věku, zkušenostem a fyzickým možnostem mladistvého zaměstnance.

Doporučení z praxe BOZP U brigádníků se nevyplácí školení uspěchat. Krátká instruktáž často nestačí. Nejlepších výsledků dosahují zaměstnavatelé, kteří nového pracovníka první směny provází zkušeným kolegou a průběžně ověřují, zda správně porozuměl pracovním postupům.

4. Biologická rizika: hmyz, klíšťata i zvířata mohou způsobit pracovní úraz

S letním obdobím roste také riziko biologických faktorů na pracovišti. Zaměstnanci pracující ve venkovním prostředí se běžně setkávají s bodavým hmyzem, klíšťaty nebo volně žijícími zvířaty. Přesto bývají tato rizika při hodnocení pracovních podmínek často podceňována.

Kdy se jedná o pracovní úraz?

Pokud dojde k bodnutí hmyzem při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi, může být taková událost posouzena jako pracovní úraz.

Typickým příkladem je pracovník údržby zeleně, zahradník nebo stavební dělník, kterého při práci bodne vosa nebo včela. Zaměstnanec je povinen událost oznámit nadřízenému a zaměstnavatel zajistí její evidenci a další postup podle závažnosti zdravotních následků.

Ve většině případů jde pouze o lokální reakci. U alergiků však může dojít k rozvoji anafylaktického šoku, který představuje bezprostřední ohrožení života. V takové situaci je nezbytné okamžitě přivolat zdravotnickou záchrannou službu.

Klíšťata nejsou jen nepříjemností

Specifickým problémem jsou klíšťata. Na rozdíl od bodnutí hmyzem se zdravotní komplikace často projeví až po několika dnech nebo týdnech. Právě proto bývá prokazování souvislosti s výkonem práce složitější.

Zvýšené riziko hrozí zejména zaměstnancům pracujícím v lesích, parcích, na stavbách, v zemědělství nebo při údržbě veřejné zeleně. Rizika spojená s hmyzem se doporučuje zapracovat do místního provozně bezpečnostního předpisu, který upravuje nařízení vlády č. 339/2017 Sb. o bližších požadavcích na způsob organizace práce a pracovních postupů při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru.

Prevencí je vhodný pracovní oděv, používání repelentních přípravků, pravidelná kontrola těla po skončení práce a včasné odstranění přisátého klíštěte.

Ani kanceláře nejsou bez rizika

Přestože jsou biologická rizika spojována především s prací venku, k bodnutí vosou nebo včelou dochází i v administrativních budovách. Otevřená okna, nápoje nebo potraviny ponechané na stole mohou být pro hmyz lákadlem a následné bodnutí může být stejně závažné jako při práci v terénu.

Doporučení z praxe BOZP Zaměstnavatelé by měli při školení zaměstnanců připomenout zásady první pomoci při bodnutí hmyzem a současně ověřit dostupnost lékárniček na pracovištích i ve služebních vozidlech.

5. Práce při vysokých teplotách: Riziko, které nelze podceňovat

Extrémní letní teploty představují významnou zátěž pro lidský organismus. Nejvíce ohroženi jsou zaměstnanci vykonávající fyzicky náročnou práci ve venkovním prostředí, ve výrobních halách nebo na stavbách.

Vysoké teploty mohou způsobit únavu, pokles soustředění, dehydrataci, přehřátí organismu nebo kolaps. Nepřímo tak výrazně zvyšují pravděpodobnost pracovních úrazů.

Povinnosti zaměstnavatele

Zaměstnavatel by měl pravidelně vyhodnocovat mikroklimatické podmínky na pracovišti a přijímat opatření odpovídající charakteru vykonávané práce.

Mezi nejčastější preventivní opatření patří:

• zajištění dostatečného pitného režimu,
• poskytování ochranných nápojů tam, kde to ukládají právní předpisy,
• omezení fyzicky nejnáročnějších činností v době nejvyšších teplot,
• střídání práce a odpočinku,
• zajištění stinných míst nebo klimatizovaných prostor pro regeneraci zaměstnanců.

Zvláštní pozornost je vhodné věnovat novým zaměstnancům, brigádníkům a osobám vykonávajícím práci na přímém slunci.

Doporučení z praxe BOZP Mnoho zaměstnavatelů řeší pitný režim až v okamžiku, kdy teploty přesáhnou tropické hodnoty. Ve skutečnosti je vhodné připravit preventivní opatření již před začátkem letní sezóny.

6. Firemní akce a teambuilding: Kdy se úraz považuje za pracovní?

Sportovní dny, teambuildingové pobyty nebo společenské akce jsou dnes běžnou součástí firemní kultury. Přesto právě zde vznikají časté nejasnosti při posuzování pracovních úrazů.

Rozhodující není samotné místo konání ani název akce, ale její účel a souvislost s plněním pracovních úkolů.

Pokud zaměstnavatel organizuje školení, odborný seminář nebo program zaměřený na rozvoj pracovního týmu, lze úraz vzniklý při těchto aktivitách za určitých okolností považovat za pracovní.

Naopak při čistě soukromých aktivitách zaměstnanců nebo po skončení oficiálního programu zpravidla přímá souvislost s výkonem práce zaniká.

Každou událost je proto nutné posuzovat individuálně.

Doporučení z praxe BOZP Před každou firemní akcí je vhodné stanovit organizátora, připravit program, určit odpovědné osoby a zaměstnance seznámit s pravidly bezpečného chování. Dobrá organizace výrazně usnadňuje případné posuzování vzniklého úrazu.

---

Zátěž teplem.

24.6.2026, JUDr. Eva Dandová, Zdroj: Verlag Dashöfer

Rtuť teploměru stoupá, na pracovištích i venku je horko a většina zaměstnanců si klade otázku: Jak je to s ochrannými nápoji? Co má pro mne zaměstnavatel udělat, na co mám nárok? Proto si je zodpovíme.

V celé BOZP platí zásada, že zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací práce v oblasti BOZP  a přijímáním opatření k předcházením rizikům. To ukládá zaměstnavateli přímo zákoník práce. Jde o tzv. metodu prevence rizik, na základě které musí zaměstnavatel vyhledávat rizika a když je nemůže odstranit, tak je musí vhodnými opatřeními alespoň minimalizovat. Jedním z rizik je práce v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, tedy práce v chladu a v horku. Proto zákoník práce v § 104 výslovně stanoví, že na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnancům ochranné nápoje a odkazuje na prováděcí předpis.

Konkrétní podmínky ochrany zdraví při práci s rizikovými faktory mikroklimatických podmínek upravuje nařízení vlády č. 361/2007 Sb., o ochraně zdraví při práci.

Stanovení maximální teploty na pracovištích, v jaké mohou zaměstnanci pracovat i výpočet ochranných nápojů, které musí zaměstnavatel zaměstnancům poskytovat je poměrně komplikovaný, protože kromě několika – laikovi obtížně srozumitelných – tabulek v nařízení vlády č. 361/2007 Sb., je třeba postupovat i podle několika státních technických norem. Je proto třeba, aby si zaměstnavatel přizval na pomoc kromě bezpečnostního technika i lékaře poskytujícího mu pracovnělékařské služby, aby mu poradil hlavně, jaké ochranné nápoje by byly vhodné apod. 

Teplota na pracovišti

První věcí, kterou musí zaměstnavatel v rámci prevence rizik učinit je pravidelně měřit teplotu na pracovišti.

Platí zásada, že k průběžnému nebo opakovanému sledování úrovně zátěže teplem při práci, která již byla vyhodnocena na základě měření podle metodiky upravující měření mikroklimatických parametrů pracovního prostředí a vnitřního prostředí staveb, uveřejňované naposledy ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví 1/2009, je možno použít jen měření teploty vzduchu kalibrovaným teploměrem, který splňuje požadavky zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, což umožňuje zaměstnavateli, aby si prakticky mohl průběžně sledovat úroveň mikroklimatických podmínek sám. Měření teploty vzduchu se provádí na místech, kde bylo provedeno předchozí měření výsledné teploty podle uvedené metodiky. Ověřené výsledky se považují za validní, pokud se nezměnily podmínky určující podíl sálavé složky a podíl energetického výdeje zaměstnanců na jejich celkové tepelné zátěži. Měření kalibrovaným teploměrem se za těchto podmínek použije i pro ověření úrovně zátěže teplem pro zjištění ztráty tekutin.

Důležité – zaměstnavatel by měl teplotu na pracovišti kontrolovat minimálně dvakrát denně.

Abychom zjistili maximální teplotu na pracovišti v horkých dnech, musíme vyjít ze dvou tabulek nařízení vlády

Třída práce	Druh práce	Maximální teplota
I	Práce vsedě s minimální celotělovou pohybovou aktivitou, kancelářské administrativní práce, kontrolní činnost v dozornách a velínech, psaní na stroji, práce s PC, laboratorní práce, sestavovaní nebo třídění drobných lehkých předmětů.	27 °C
IIa	Práce převážně vsedě spojená s lehkou manuální prací rukou a paží, řízení osobního vozidla, a některých drážních vozidel, přesouvání lehkých břemen nebo překonávání malých odporů, automatizované strojní opracovávání a montáž malých lehkých dílců, kusová práce nástrojářů a mechaniků, pokladní.	26 °C
IIb	Práce spojená s řízením nákladního vozidla, traktoru, autobusu, trolejbusu, tramvaje a některých drážních vozidel a práce řidičů spojená s vykládkou a nakládkou. Převažující práce vstoje s trvalým zapojením obou rukou, paží a nohou – dělnice v potravinářské výrobě, mechanici, strojní opracování a montáž středně těžkých dílců, práce na ručním lisu. Práce vstoje s trvalým zapojením obou rukou, paží a nohou spojená s přenášením břemen do 10 kg prodavači, lakýrníci, svařování, soustružení, strojové vrtání, dělník v ocelárně, valcíř hutních materiálů, tažení nebo tlačení lehkých vozíků. Práce spojená s ruční manipulací s živým břemenem, práce zdravotní sestry nebo ošetřovatelky u lůžka.	30 °C
IIIa	Práce vstoje s trvalým zapojením obou horních končetin občas v předklonu nebo vkleče, chůze -údržba strojů, mechanici, obsluha koksové baterie, práce ve stavebnictví – ukládání panelů na stavbách pomocí mechanizace, skladníci s občasným přenášením břemen do 15 kg, řezníci na jatkách, zpracování masa, pekaři, malíři pokojů, operátoři poloautomatických strojů, montážní práce na montážních linkách v automobilovém průmyslu, výroba kabeláže pro automobily, obsluha válcovacích tratí v kovoprůmyslu, hutní údržba, průmyslové žehlení prádla, čištění oken, ruční úklid velkých ploch, strojní výroba v dřevozpracujícím průmyslu.	30 °C
IIIb	Práce vstoje s trvalým zapojením obou horních končetin, trupu, chůze, práce ve stavebnictví při tradiční výstavbě, čištění menších odlitků sbíječkou a broušením, příprava forem na 15 až 50 kg odlitky, foukači skla při výrobě velkých kusů, obsluha gumárenských lisů, práce na lisu v kovárnách, chůze po zvlněném terénu bez zátěže, zahradnické práce a práce v zemědělství.	26 °C
IVa	Práce spojená s rozsáhlou činností svalstva trupu, horních i dolních končetin – práce ve stavebnictví, práce s lopatou ve vzpřímené poloze, přenášení břemen o váze 25 kg, práce se sbíječkou, práce v lesnictví s jednomužnou motorovou pilou, svoz dřeva, práce v dole – chůze po rovině a v úklonu do 15°, práce ve slévárnách, čištění a broušení velkých odlitků, příprava forem pro velké odlitky, strojní kování menších kusů, plnění tlakových nádob plyny.	24 °C
IVb	Práce spojené s rozsáhlou a intenzivní činností svalstva trupu, horních i dolních končetin – práce na pracovištích hlubinných dolů – ražba, těžba, doprava, práce v lomech, práce v zemědělství s vysokým podílem ruční práce, strojní kování větších kusů.	20 °C
V	Práce spojené s rozsáhlou a velmi intenzivní činností svalstva trupu, horních i dolních končetin- transport těžkých břemen např. pytlů s cementem, výkopové práce, práce sekerou při těžbě dřeva, chůze v úklonu 15 až 30°, ruční kování velkých kusů, práce na pracovištích hlubinných dolů s ruční ražbou v nízkých profilech důlních děl.	20 °C

Kromě toho nařízení vlády obsahuje i tabulku Přípustná zátěž teplem při práci na nevenkovním pracovišti přirozeně větraném, na pracovišti, na němž je k větrání použito kombinované nebo nucené větrání a na pracovišti s udržovanou teplotou jako technologickým požadavkem. Z ní zjistíme, že obecně je pro kancelářské práce považována za optimální teplota mezi 20 až 27 °C. Jedná se o teplotní rozmezí pro dny, kdy venku nepanují velká horka přesahující 30 °C. Pokud je teplota venku vyšší a v kanceláři vzroste nad stanovený limit, jedná se o zátěž. V momentu, kdy se teplota vyšplhá na 31 °C, je zátěž nadměrná a zaměstnavatel už se musí o zaměstnance v tomto duchu postarat a zajistit zaměstnancům ochranné nápoje.

Obecně platí, že nevyhovující mikroklimatické podmínky nelze akceptovat, pokud nejsou objekty zajištěny tak, aby na pracovišti nedocházelo k nadměrné tepelné zátěži, jejímž zdrojem není strojní zařízení a technologie. Na pracovištích (s výjimkou pracovišť vyžadujících zvláštní tepelné podmínky a pracovišť, na nichž nelze technickými prostředky odstranit tepelnou zátěž z technologie) musí být zajištěno dodržování přípustných mikroklimatických podmínek s výjimkou mimořádně teplých nebo mimořádně chladných dnů. Za mimořádně teplý den se považuje den, kdy venkovní teplota dosáhla teploty 30° C, a za mimořádně chladný den se považuje den, kdy venkovní teplota dosáhla hodnoty nižší než – 15° C podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu.

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. rozlišuje tzv. venkovní pracoviště a nevenkovní pracoviště. Za venkovní pracoviště se považuje pracoviště, které není nebo je jen částečně chráněno před venkovními vlivy. Pojem nevenkovní pracoviště nařízení vlády č. 361/2007 Sb., nedefinuje, je třeba jej vykládat za použití metody opaku k pojmu venkovní pracoviště.

Ochranné nápoje obecně

Poskytování ochranných nápojů na pracovištích je jedním z řady opatření, která je zaměstnavatel povinen přijímat s ohledem nepříznivé mikroklimatické podmínky na pracovišti.

Ochranný nápoj se poskytuje zaměstnanci k ochraně zdraví před účinky zátěže teplem nebo chladem. Z tohoto pohledu je žádoucí, aby zaměstnavatel, zejména při rozhodování, jaký druh ochranného nápoje zvolit, projednával tyto otázky s lékařem, který pro něj zajišťuje pracovnělékařské služby. Tento lékař na základě svých odborných znalostí a dostupných informací musí znát, jaké nároky vyžadují práce vykonávané na pracovištích na zaměstnance, jaké je na pracovištích zaměstnavatele pracovní prostředí, jaké je složení zaměstnanců i jakého jsou věku. Důležité jsou tyto skutečnosti zejména pro pracoviště s extrémní tepelnou zátěží, a to zejména s ohledem na zátěž srdečně cévní soustavy a periferního krevního oběhu zaměstnanců. Obdobně je třeba postupovat i v případě druhé extrémní zátěže – od možných negativních zdravotních vlivů výkonu práce v podmínkách chladové zátěže.

Smyslem poskytování ochranných nápojů není jen doplňování tekutin, ale i minerálních látek v těle, ztracených potem a dýcháním. Ochranné nápoje tak mohou obsahovat i potravní doplňky ve smyslu § 2 písm. g) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích („doplňkem stravy potravina, jejímž účelem je doplňovat běžnou stravu a která je koncentrovaným zdrojem vitaminů a minerálních látek nebo dalších látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem, obsažených v potravině samostatně nebo v kombinaci, určená k přímé spotřebě v malých odměřených množstvích,“). Z uvedeného je zřejmé, že ochranným nápojem nemůže být pitná voda. Již zmiňovaná nutnost posouzení zdravotních rizik ve vztahu k poskytování a konzumaci chráněných nápojů vychází tedy i z toho, že ochranné nápoje jsou užívány dlouhodobě a s ohledem na jejich složení tedy mohou působit na zdraví zaměstnanců.

Pro zajímavost je možno připomenout judikát OS v Jihlavě 5 C 140/76 z kterého vyplývá: Používání nápojů, které je zaměstnavatel povinen zaměstnancům v horkých provozech bezplatně poskytovat (§ 133 odst. 2 zák. práce) (nyní jde o bezplatné podávání ochranných nápojů podle § 104 odst. 5 a 6 zák. práce a § 8 nařízení vlády č. 361/2007 Sb.), je úkonem potřebným k výkonu práce ve smyslu § 41 odst. 3 nařízení vlády č. 54/1975 Sb. (nyní ve smyslu § 274 odst. 1 věta první zákoníku práce) a jde tedy o úkon v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů ve smyslu ve smyslu § 190 odst. 1 zák. práce (nyní § 269 odst. 1 zák. práce). Nejde tu o stravování ve smyslu § 41 odst. 3 nařízení vlády č. 54/1975 Sb. (nyní ve smyslu § 274 odst. 1 věty druhé zákoníku práce). Dojde-li tedy při takovém úkonu k úrazu, jde tu o pracovní úraz ve smyslu § 190 odst. 1 zákoníku práce (nyní § 269 odst. 1 zák. práce).

Z uvedeného vyplývá, že případný úraz při konzumaci ochranných nápojů by byl úrazem pracovním na rozdíl od vlastního stravování, když zaměstnanec v době přestávky na jídlo a oddech např. pije kávu.

Pokud se po vyhodnocení prokáže, že na pracovištích jsou překračovány hodnoty přípustných mikroklimatických podmínek v důsledku tepelné zátěže z technologických zdrojů nebo za mimořádně teplých dnů, musí být doba výkonu práce upravena tak, aby nebyly překračovány hodnoty dlouhodobě a krátkodobě únosné pracovní zátěže uvedené v tabulkách 1a až 2c části B přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb.

Novela nařízení vlády č. 361/2007 Sb., v r. 2016 zavedla nové dělení pracovišť třídy I a IIa podle nároků na kvalitu vnitřního prostředí na pracoviště kategorie A (vysoké nároky), kategorie B (střední nároky) a C (běžné podmínky) a v tabulce č. 3 části A přílohy č. 1 k nařízení vlády stanovila přípustné hodnoty nastavení mikroklimatických podmínek pro klimatizované pracoviště třídy I a IIa. Do předpisu byly nově zavedeny hodnoty chlazení a vytápění klimatizovaného pracoviště, přičemž bylo použito ČSN EN ISO 7730:2006 Ergonomie pracovního prostředí a ČSN EN 15521:2007 Vstupní parametry vnitřního prostředí.

Kategorie A platí pro klimatizovaná pracoviště s  požadovanou  vysokou  kvalitou   prostředí, na nichž je vykonávaná práce  náročná   na   pozornost   a   soustředění,   například   zpracování   odborných   stanovisek,   zpracování   dat   a   dále   pro   pracoviště   určená   pro   tvůrčí   práci,   obecně řečeno pro práci vsedě s minimální celotělovou pohybovou aktivitou, kancelářské administrativní práce, kontrolní činnost v dozornách a velínech, psaní na stroji, práce s PC, laboratorní práce, sestavovaní nebo třídění drobných lehkých předmětů.

Kategorie B platí pro klimatizovaná pracoviště s požadovanou střední kvalitou prostředí při  práci  vyžadující  průběžnou  pozornost  a  soustředění,  například  úkony   spojené  s  vyřizováním   korespondence, psaní  na  počítači.

Kategorie C platí pro ostatní klimatizovaná pracoviště.

Ztráta tekutin

Platí zásada, že hygienický limit ztráty tekutin v zátěži teplem je 1,25 litru za osmihodinovou směnu. Náhrada ztráty tekutin a minerálních látek se uplatňuje v případě, že u práce zařazené podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1 dojde ke ztrátě tekutin překračující uvedený hygienický limit 1,25 litru. Jedna z minulých novel nařízení vlády č. 361/2007 Sb., také stanovila limit ztráty tekutin na pracovištích s délkou směny delší než 8 hodin, kde nesmí ztráta tekutin potem a dýcháním v důsledku pracovní a tepelné zátěže za směnu překračovat přípustný limit ztráty tekutin o více než 20 % a zároveň s tím nesmí být překračovány krátkodobě přípustné doby práce.  Z uvedeného vyplývá, že deficit malých ztrát tekutin potem a dýcháním vlivem teplotně-vlhkostních podmínek, který odpovídá práci vsedě a také minimální pohybové aktivitě, nepřekračující 1 litr za 8 hodin práce se nehradí.

Ztráta tekutin při práci v zátěži teplem nahrazovaná ochranným nápojem je odstupňovaná jak v měřené teplotě pro danou třídu práce, tak v náhradě tekutin. Nařízení vlády obsahuje tabulku Náhrada tekutin při práci v zátěži teplem v závislosti na teplotě t_o nebo t_g na pracovišti za osmihodinovou směnu a maximální teplota, při níž je dosaženo maximální ztráty tekutin, kdy je třeba poskytovat náhradu tekutin a v jakém množství.

Příklad:

Je třeba stanovit náhradu tekutin pro třídu práce IIIa a t_o = 27 °C
Rozpětí ve °C pro třídu práce IIIa = 20 až 29 °C, rozdíl 9 °C
Náhrada tekutin pro uvedené rozpětí = 0,9 až 2,8 litrů, rozdíl 1,9 litrů

1,9 : 9 = 0,21 litr/1 °C
27 – 20 = 7 °C

Náhrada tekutin za osmihodinovou směnu = 0,21 × 7 = 1,47 + 0,9 = 2,37 litrů = 2,4 litrů.

Ochranné nápoje

Platí zásada, že ochranný nápoj musí být zdravotně nezávadný a nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru, může však obsahovat látky zvyšující odolnost organizmu. Množství alkoholu v něm nesmí překročit 1 hmotnostní procento; ochranný nápoj pro mladistvého zaměstnance však nesmí obsahovat alkohol.

V případě, že jde o práci zařazenou podle přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb., části A, tabulky č. 1, do třídy I až IIIa, se jako ochranný nápoj poskytuje přírodní minerální voda slabě mineralizovaná, pramenitá voda nebo voda splňující obdobné mikrobiologické, fyzikální a chemické požadavky jako u jmenovaných vod.

U práce zařazené podle přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb., části A, tabulky č. 1, do třídy IIIb až V se jako ochranný nápoj poskytuje přírodní minerální voda středně mineralizovaná nebo voda s obdobnou celkovou mineralizací. Množství tohoto ochranného nápoje se omezuje na polovinu ze 70 % náhrady ztráty tekutin, druhou polovinou ochranného nápoje je přírodní minerální voda slabě mineralizovaná.

Staré předpisy uváděly další požadavky, jako např. že k výběru musí být vždy alespoň dva druhy nápojů a že jen tam, kde pracuje méně, jak 30 zaměstnanců stačí jeden druh, který má být postupně měněn. Dále platilo, že nápoje musí být poskytovány na pracovištích nebo v jejich bezprostřední blízkosti, aby zaměstnanci nebyli vystavěni prudkým mikroklimatickým změnám a že prostory, zařízení i nádoby, v nichž se nápoje uchovávají nebo připravují, musí být trvale udržovány v čistotě a že nápoje musí být poskytovány v požadované teplotě a i v ostatním vyhovovat hygienickým požadavkům. Všechny tyto požadavky dnes již nařízení vlády necituje, jsou v praxi dostatečně vžité a navíc tam kde se poskytuje jako ochranný nápoj tzv. balená voda, jde o potravinu, která musí splňovat požadavky na hygienickou kvalitu podle zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích.

Zaměstnavatel samozřejmě má povinnost zajistit bezpečný přístup k ochrannému nápoji. Nelze připustit, aby zaměstnanec si cestou pro ochranný nápoj např. způsobil úraz (uklouzl). Také by zaměstnavatel měl zajistit, aby zaměstnanec nemusel pro ochranný nápoj docházet mimo pracoviště. V praxi musí zaměstnavatel věnovat zvýšenou pozornost zásobování ochrannými nápoji na pracovištích, na kterých musí poskytovat ochranné nápoje a které jsou zároveň kontrolovanými pásmy (nesmí se na nich jíst, pít ani kouřit).

Režimová opatření

Do 1. ledna 2024 k hodnocení tepelné zátěže sloužily tabulky v nařízení vlády č. 361/2007 Sb., které byly platné pro určité vstupní mikroklimatické podmínky a tepelný odpor oděvu (obsaženy byly v příloze č. 1, část B, tab. 1a až 2c). V případě, že se reálné podmínky od těchto uvedených lišily, mohlo být použití tabulek, (tedy přibližný odhad), zatíženo velkou chybou. Tyto tabulky byly nahrazeny výpočetním programem na stanovení tepelné zátěže (výpočet dle normy ČSN EN ISO 7933), který je volně ke stažení na webových stránkách Státního zdravotního ústavu (www.szu.gov.cz), konkrétně na adrese https://szu.gov.cz/temata-zdravi-a-bezpecnosti/pracovni-prostredi-a-zdravi/faktory-pracovniho-prostredi/fyzikalni/tep-vlhk-mikroklim/tepelna-a-chladova-zatez/vypocet-tepelne-zateze/, a již je běžně hygieniky používán.

Od 1. ledna 2024 je platná novelizace nařízení vlády pod č. 330/2023 Sb. a je vhodné si výsledek zkontrolovat validovaným výpočetním programem, který vychází z normy ČSN EN ISO 7933 Ergonomie tepelného prostředí – Analytické stanovení a interpretace tepelného stresu pomocí výpočtu předpovídané tepelné zátěže.

Uvedený program na výpočet tepelné zátěže dává pro okrajové podmínky pro dříve uváděné tabulky v nařízení vlády (dříve v příloze č. 1, část B, tabulky 1a až 2c) shodné výsledy pro únosné doby práce, lze ho tedy bez problémů použít i pro odlišné vstupní hodnoty. Navíc umožňuje výpočet i pro dvanáctihodinovou pracovní směnu.

Výpočet je však značně složitý. Pro jeho zadání je nutné znát tepelný odpor oděvu, energetický výdej osoby, užitečný mechanický výkon osoby (u většiny prací se rovná nule), teplotu vzduchu, teplotu kulového teploměru, rychlost proudění vzduchu a relativní vlhkost vzduchu. Dále je třeba znát pracovní polohu zaměstnance, zda je v klidu (M ≤ W/m²) nebo pracuje a jeho adaptaci na teplo (zda je aklimatizovaný, či ne). Nejčastějším případem je aklimatizovaná osoba – ohrožení.

Obecně však můžeme říci, že pokud teplota na pracovišti přesáhne 36 °C, musí být uplatněn režim střídání práce a bezpečnostních přestávek – které se jak známo – započítávají do pracovní doby. U prací I třídy (kancelářské apod. práce).

Co zaměstnavatel může udělat nad rámec zákoníku práce?

Odpověď je stručná – nad rámec zákoníku práce může zaměstnavatel udělat vše, co mu předpisy nezakazují. Jak uvádíme výše, celá BOZP stojí na prevenci rizik. Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. A horko je rizikový faktor nevyhovujících mikroklimatických podmínek.

Zákoník práce ukládá zaměstnavateli povinnost vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Zaměstnavatel tedy musí organizovat práci a pracovní postupy svých zaměstnanců tak, aby nedocházelo k jejich ohrožení zdraví – v daném případě z překročení hygienických limitů tepelné zátěže.

Není-li možné rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby bylo minimalizováno ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců.

Kromě bezpečnostních přestávek a poskytování ochranných nápojů se v praxi nabízejí ještě tři řešení:

• Vhodně upravit pracovní dobu zaměstnanců. Stanovit začátek a konec směn je totiž právo zaměstnavatele, a proto zaměstnavatel může např. místo od 7 hod. stanovit zaměstnancům nástup na směnu od 5 hod. Další možností je rozdělení směny na dvě části – ranní a odpolední nebo večerní. Vzhledem k tomu, že taková opatření činí zaměstnavatel ze dne na den je třeba se na úpravě rozvrhu směn se zaměstnanci dohodnout, což asi by nebyl problém.
• Dohodnout se zaměstnanci na dny s vysokými teplotami práci doma – tzv. homeworking (teleworking) – to je ovšem možné pouze u některých zaměstnavatelů a u některých pracovních pozic. Předpokládá to, že zaměstnanec má potřebné pracovní pomůcky a prostředky doma k disposici. V praxi to je např. možné zejména u zaměstnanců, kteří v práci používají počítač a mohou pracovat s notebookem. Výhodou tohoto řešení je že zaměstnanec si doma přizpůsobí pracovní dobu tak jak jemu vyhovuje a může pracovat třeba i tzv. za chládku časně ráno nebo v noci.
• Zkrátit pracovní dobu bez snížení mzdy – toto opatření mohou přijmout všichni zaměstnavatelé mimo zaměstnavatelů tzv. rozpočtové a příspěvkové sféry, tedy zaměstnavatelů uvedených v § 109 odst. 3 zákoníku práce. Tito zaměstnavatelé mohou zaměstnancům libovolně zkrátit pracovní dobu, ovšem nesmí jim krátit mzdu. V extrémně horkých dnech např. mohou zaměstnancům zkrátit směnu a poslat je z práce dřív domů.

Pokud zaměstnavatel neuplatní žádné z uvedených opatření, pak se musí pohybovat v rámci zákona a nařízení vlády č. 361/2007 Sb., a musí sledovat teplotu na pracovišti a při překročení stanovených teplot stanovit bezpečnostní přestávky či poskytnout zam