Oznamovací povinnost SCIP: Jaká je budoucnost tohoto požadavku?* 

Původce odpadu v praxi: kde se nejčastěji chybuje.* 

Odmítnutí zálohování PET lahví rozdělilo obce, ekology i průmysl.* 

Oznamovací povinnost SCIP: Jaká je budoucnost tohoto požadavku?

22.1.2026, Ing. Monika Šrubařová, Zdroj: Sources-matter s.r.o. (sources-matter.com)

Oznamovací povinnost do databáze SCIP byla zavedena v rámci evropské rámcové směrnice o odpadech (2008/98/ES). Hlavním cílem databáze SCIP je zvýšení transparentnosti v oblasti výskytu nebezpečných látek ve výrobcích, podpora bezpečného nakládání s odpady a recyklace, a také zajištění informovanosti spotřebitelů i dozorových orgánů.

Databáze zároveň přispívá k rozvoji cirkulární ekonomiky tím, že omezuje šíření nebezpečných látek v materiálových tocích během recyklačních procesů. Díky přístupu k těmto informacím mohou výrobci, dovozci, recyklační společnosti či spotřebitelé lépe a bezpečněji nakládat s výrobky obsahujícími potenciálně rizikové látky. Databázi provozuje Evropská chemická agentura (ECHA).

Na koho se tato oznamovací povinnost vztahuje?

Oznamovací povinnost se vztahuje na všechny subjekty, které uvádějí výrobky na trh Evropské unie, pokud tyto výrobky obsahují látky vzbuzující velmi velké obavy (SVHC – Substances of Very High Concern) v koncentraci vyšší než 0,1 % hmotnostních. Mezi povinné oznamovatele patří zejména, výrobci, montážní firmy (tzv. assembleři), dovozci, distributoři a další subjekty, které dodávají předměty na trh EU či EHP.

Databáze vyžaduje mimo hlášení o látkách SVHC také další informace, jako například identifikaci výrobku (název, identifikátor výrobku apod.), kategorii výrobku či zda byly výrobky vyrobeny v EU apod.

Jaké změny se aktuálně zvažují?

Tato oznamovací povinnost vstoupila v platnost dne 5. ledna 2021. V průběhu uplatňování tohoto požadavku se však ukázalo, že náklady spojené se správou a provozem databáze SCIP jsou pro povinné subjekty nepřiměřeně vysoké. Zároveň bylo identifikováno, že některé její funkce by mohly být efektivněji zajištěny prostřednictvím modernějších digitálních nástrojů, jako je Digitální pas výrobku nebo koncept One Substance, One Assessment.

Na základě těchto zjištění Evropská komise aktuálně navrhuje změnu Rámcové směrnice o odpadech, jejímž cílem je zrušení databáze SCIP a nahrazení jejího současného mechanismu integrovanějšími a systémově efektivnějšími řešeními.

Původce odpadu v praxi: kde se nejčastěji chybuje.

22.1.2026, Zdroj: ENVIprofi (www.ENVIprofi.cz)

Původce odpadu patří mezi pojmy, které většina firem považuje za samozřejmé. Právě proto se kolem něj v praxi dělá nejvíc chyb. Stačí běžná zakázka mimo vlastní provozovnu, pár převozů odpadů „kvůli logistice“ nebo dobrá víra, že to přece řeší někdo jiný – a problém je na světě. Zákon přitom vychází z jednoduchého principu. Jenže ten má v dalších krocích překvapivě tvrdé dopady do evidence, smluvních vztahů i odpovědnosti při kontrole.

Zákon je v tomhle překvapivě přímočarý: původcem odpadu je každý, komu při jeho činnosti odpad vznikne. Ne „někdo jiný“. Ne „ten, kdo ho odveze“. Prostě ten, při jehož činnosti odpad vzniká.

V praxi to znamená, že původcem je:

• firma, která provádí zakázku,
• OSVČ při výkonu své činnosti,
• právnická osoba i jednotlivec,
• a to bez ohledu na to, čí je pozemek nebo objekt, kde práce probíhá.

Typický příklad:

přijedete někam sekat zeleň, čistit jímku, provádět údržbu nebo stavební práce. Odpady, které při tom vzniknou, jsou vaším odpadem. Vy jste původce. Vy řešíte evidenci, předání oprávněné osobě i související povinnosti.

Tady ale jednoduchost končí. Protože zákon zároveň připouští situace, kdy se původcovství může smluvně změnit. A právě v těchto výjimkách se v praxi nejčastěji chybuje.

Kdy lze původcovství převést na jiný subjekt?
Co když na jedné akci působí více firem?
Jak se to řeší u nájemců v administrativních budovách?
A co se stane, když odpady začnete převážet mezi vlastními provozovnami?

Těmto situacím se detailně věnuje záznam přednášky z konference PPE25, kde zaznívají konkrétní scénáře, hranice zákona i upozornění na časté přešlapy.

Odmítnutí zálohování PET lahví rozdělilo obce, ekology i průmysl.

21.1.2026, Zdroj: ČTK

Rozhodnutí vlády nepokračovat v přípravě zákona o zálohování PET lahví a nápojových plechovek vyvolalo rozdílné reakce mezi ekologickými organizacemi, zástupci průmyslu a obcí. Zatímco ochránci životního prostředí a část výrobců nápojů považují zálohový systém za nutný krok ke snížení plýtvání surovinami a splnění evropských recyklačních cílů, samosprávy a někteří zástupci průmyslu upozorňují na technické nedostatky návrhu, vysoké náklady a možné negativní dopady na obce, malé obchody i současný systém třídění odpadu. Uvedli to ve svých vyjádřeních pro ČTK.

„Hospodářská komora vítá, že vláda odmítla návrh a tím zohlednila racionální argumenty. Ukazuje se, efektivnější cestou k plnění environmentálních cílů je další rozvoj a modernizace stávajícího, funkčního systému nakládání s odpady, nikoli budování paralelního a nákladného řešení,“ uvedl předseda sekce životního prostředí Hospodářské komory ČR Jan Mraček.

Sdružení místních samospráv ČR k návrhu zavést zálohování PET lahví a nápojových plechovek podávalo připomínky. „Byly dost negativní a týkaly se konkrétních ustanovení toho zákona,“ řekl předseda Sdružení místních samospráv ČR Petr Halada. Důvod k zavádění zálohování podle něj není teď tak aktuální, protože Česko je v třídění odpadů v Evropské unii na špičce. „Lidé třídí velmi dobře, z toho důvodu si nemyslíme, že je nutné to zavádět, protože pokud se bude zálohovat, tak si myslím, že by to naopak vedlo ke snížení zájmu obyvatel o třídění a také ohrožení provozuschopnosti obchodů v malých obcích,“ řekl Halada.

Ekologové naopak odmítnutí návrhu považují za chybu. „Zálohování by nám pomohlo snížit plýtvání surovinami, které jinak končí ve spalovnách, na skládkách nebo dokonce v přírodě a řekách jako odpadky,“ uvedl Jiří Koželouh, programový ředitel Hnutí Duha. Pouze tříděním Česko podle něj nikdy nedosáhne potřebné míry recyklace plastů či hliníku. „Myslím, že Česko bude muset zálohování nakonec zavést, pokud nebude chtít plýtvat cennými surovinami a platit pokuty za nesplněné cíle,“ dodal.

Podobně se vyjádřila také mluvčí společnosti Mattoni 1873 Lutfia Miňovská, podle které to nemění nic na tom, že zálohový systém patří mezi základní pilíře cirkulárního nakládání s nápojovými obaly.

„Právě zálohování umožňuje výrobcům převzít plnou odpovědnost za obaly, které uvádějí na trh, a zajistit jejich skutečný návrat zpět do oběhu. Cílem je dlouhodobě šetřit primární zdroje, materiály i energie a zároveň dosáhnout čistší přírody a veřejného prostoru bez PET lahví a plechovek,“ řekla Miňovská.

Plzeňský Prazdroj vítá debatu o zálohování. Plechovky jsou podle mluvčího Zdeňka Kováře mezi spotřebiteli čím dál oblíbenější. V Česku jich přitom každoročně končí zhruba půl miliardy na skládce a ve spalovně. Vytřídí se 30 procent plechovek a z nich ani jedna neslouží jako materiál pro výrobu nové plechovky, uvedl. Oproti tomu v zemích, kde zálohování funguje, je návratnost plechovek přes 90 procent.

Prazdroj poukazuje na již fungující zálohový systém na skleněné pivní lahve. „Podobný zálohový systém bychom uvítali i u plechovek, aby se prázdné vracely a vyráběly se z nich nové. Tím by se zásadně snížila energetická náročnost výroby plechovek, ale i zátěž pro přírodu. Ve všech zemích, kde bylo zálohování zavedeno, prakticky vymýtilo pohozené plechovky v ulicích i krajině,“ dodal Kovář.

Zavedení zálohového systému dlouhodobě podporuje skupina Kofola. „Zálohy jsou jedinou efektivní cestou jak navýšit míru recyklace našich obalů na úroveň rozvinutých zemí. Například recyklace plechovek u nás není ve srovnání se Slovenskem ani na poloviční úrovni. To, že jsme v této oblasti premianty, je bohužel dávnou minulostí, mýtem,“ řekl generální ředitel Kofoly v Česku a na Slovensku Daniel Buryš.

Předložený poslanecký návrh bývalého ministra životního prostředí Petra Hladíka (KDU-ČSL) a dalších dvou poslanců podle manažerky pro environmentální politiku Svazu průmyslu a dopravy Dagmar Endrlové obsahoval řadu technických nedostatků, na které svaz upozorňoval i v minulosti.

Odmítnutí také vítají někteří zástupci obcí. Za dobrou zprávu pro města a obce považuje rozhodnutí vlády náměstek prostějovského primátora Jiří Pospíšil (PéVéčko), podle kterého je systém zálohování PET lahví velmi nákladný, organizačně složitý a pro samosprávy nevýhodný. „Pro obce je nevýhoda (zálohování PET lahví) v tom, že jim ubyde odpadu, za který nyní zpětně dostávají peníze do rozpočtů. Byla by to také obrovská komplikace i pro spotřebitele, protože by museli skladovat a odevzdávat PET lahve v původním tvaru,“ uvedl Pospíšil. Zálohováni PET lahví by podle něj zatížilo i provozovatele obchodů.

„Pro nás je to dobře,“ řekl starosta Přibyslavi na Havlíčkobrodsku Martin Kamarád (ODS) k tomu, že vláda nechce zálohovat PET lahve a nápojové plechovky. Čtyřtisícové město teď mění systém svážení komunálního odpadu. Směsný odpad bude z domácností vyvážet místo jednou týdně po 14 dnech, ale lidem, kteří o to požádali, dá domů nádoby na papír a plast.

„Je zřejmé, že současná koalice nechce zavádět zálohový systém formou poslanecké iniciativy, která navazuje na koncepci předchozí vlády. Zároveň je ale potřeba připomenout, že Česká republika bude muset v následujících letech plnit povinnosti vyplývající z nového evropského nařízení o obalech a obalových odpadech, které klade výrazně vyšší nároky na sběr, recyklaci a podíl recyklátu v nápojových obalech, včetně pivních plechovek,“ sdělil výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Tomáš Slunečko.

Systém zálohování PET lahví a plechovek chce vláda podle programového prohlášení zavést jen v případě, že se prokáže jednoznačný ekologický přínos. Podle premiéra Andreje Babiše (ANO) je nynější systém třídění odpadů efektivnější.