Normy: ekologie a životní prostředí – únor 2026.* 

Základní informace o povinnostech vyplývajících z nařízení REACH.* 

Havarijní plán: náležitosti a povinnosti v praxi.* 

Dotaz: Koupený textil jako odpad?* 

Normy: ekologie a životní prostředí – únor 2026.

16.2.2026, Zdroj: ÚNMZ, ENVIprofi

• VYDANÉ ČSN
• OPRAVY ČSN
• EVROPSKÉ NORMY SCHVÁLENÉ K PŘÍMÉMU POUŽÍVÁNÍ JAKO ČSN

Nové a aktualizované normy související s ochranou životního prostředí a ekologií v podniku, které vyšly ve věstníku ÚNMZ v únoru 2026.

VYDANÉ ČSN

Značka normy	Kat. č.	Plný název normy
ČSN EN ISO 9612 (01 1622)	522799	Akustika – Určování expozice hluku na pracovišti – Metodika; (idt ISO 9612:2025); Vydání: Únor 2026

OPRAVY ČSN

Značka normy	Kat. č.	Plný název normy
ČSN ISO 3864-1 (01 8011)	523196	Grafické značky – Bezpečnostní barvy a bezpečnostní značky – Část 1: Zásady navrhování bezpečnostních značek a bezpečnostního značení; Vydání: Prosinec 2012

EVROPSKÉ NORMY SCHVÁLENÉ K PŘÍMÉMU POUŽÍVÁNÍ JAKO ČSN

Značka normy	Kat. č.	Plný název normy
ČSN P CEN ISO/TS 23359 (01 2041)	522717	Nanotechnologie – Chemická charakterizace dvojrozměrných materiálů souvisejících s grafenem z prášků a kapalných disperzí; Účinnost od 2026-03-01
ČSN EN IEC 60068-2-30 ed. 3 (34 5791)	522726	Zkoušení vlivů prostředí – Část 2-30: Zkoušky – Zkouška Db: Vlhké teplo cyklické; Účinnost od 2026-03-01
ČSN EN IEC 60068-2-78 ed. 3 (34 5791)	522728	Zkoušení vlivů prostředí – Část 2-78: Zkoušky – Zkouška Cab: Vlhké teplo konstantní; Účinnost od 2026-03-01
ČSN EN IEC 60068-3-14 (34 5791)	522690	Zkoušení vlivů prostředí – Část 3-14: Doprovodná dokumentace a návod; Účinnost od 2026-03-01
ČSN EN 13616-2+A1 (69 9116)	522664	Zabezpečovací zařízení proti přeplnění stabilních nádrží na kapalná paliva; Účinnost od 2026-03-01
ČSN EN 18092 (72 7307)	522794	Směrnice designu pro recyklaci pro stavební výrobky z plastů – EPS; Účinnost od 2026-03-01
ČSN EN 18088 (72 7662)	522457	Hydroizolační pásy a fólie – Recyklace plastů; Účinnost od 2026-03-01
ČSN EN 1508 (75 5356)	522800	Vodárenství – Požadavky na systémy a součásti pro akumulaci vody; Účinnost od 2026-03-01
ČSN EN 18025 (75 7025)	522659	Kvalita vod – Strategický přístup k obnově řek; Účinnost od 2026-03-01
ČSN EN 15843 (75 7725)	522658	Kvalita vod – Určení stupně modifikace hydromorfologie řek; Účinnost od 2026-03-01
ČSN EN 18110 (75 7764)	522657	Kvalita vod – Hodnocení škod na rybách; Účinnost od 2026-03-01
ČSN EN ISO 374-6 (83 2310)	522654	Ochranné rukavice proti chemikáliím – Část 6; Účinnost od 2026-03-01
ČSN EN ISO 11265 (83 6210)	522655	Environmentální pevné matrice – Stanovení elektrické konduktivity; Účinnost od 2026-03-01
ČSN EN ISO 11465 (83 6635)	522656	Kaly a environmentální pevné matrice – Stanovení zbytku po sušení; Účinnost od 2026-03-01

---

Základní informace o povinnostech vyplývajících z nařízení REACH.

10.2.2026, Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu

Přehled legislativních předpisů týkajících se registrace, hodnocení, povolování a omezování chemických látek /aktualizováno 3.2.2026/.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (nařízení REACH) ze dne 18. prosince 2006 bylo změněno:

• nařízením Rady (ES) č. 1354/2007 ze dne 15. listopadu 2007;
• nařízením Komise (ES) č. 987/2008 ze dne 8. října 2008, pokud jde o přílohu IV a V;
• nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008;
• nařízením Komise (ES) č. 134/2009 ze dne 16. února 2009, pokud jde o přílohu XI;
• nařízením Komise (ES) č. 552/2009 ze dne 22. června 2009, pokud jde o přílohu XII;
• nařízením Komise (EU) č. 276/2010 ze dne 31. března 2010, pokud jde o přílohu XII;
• nařízením Komise (EU) č. 453/2010 ze dne 20. května 2010, pokud jde o přílohu II;
• nařízením Komise (EU) č. 143/2011 ze dne 17. února 2011, pokud jde o přílohu XIV;
• nařízením Komise (EU) č. 207/2011 ze dne 2. března 2011, pokud jde o přílohu XVII;
• nařízením Komise (EU) č. 252/2011 ze dne 15. března 2011, pokud jde o přílohu I;
• nařízením Komise (EU) č. 253/2011 ze dne 15. března 2011, pokud jde o přílohu XIII;
• nařízením Komise (EU) č. 366/2011 ze dne 14. dubna 2011, pokud jde o přílohu XVII;
• nařízením Komise (EU) č. 494/2011 ze dne 20. května 2011, pokud jde o přílohu XVII;
• nařízením Komise (EU) č. 109/2012 ze dne 9. února 2012, pokud jde o přílohu XVII;
• nařízením Komise (EU) č. 125/2012 ze dne 14. února 2012, pokud jde o přílohu XIV;
• nařízením Komise (EU) č. 412/2012 ze dne 15. května 2012, pokud jde o přílohu XVII;
• nařízením Komise (EU) č. 835/2012 ze dne 18. září 2012¸ pokud jde o přílohu XVII;
• nařízením Komise (EU) č. 836/2012 ze dne 18. září 2012, pokud jde o přílohu XVII;
• nařízením Komise (EU) č. 847/2012 ze dne 19. září 2012, kterým se mění příloha XVII;
• nařízením Komise (EU) č. 848/2012 ze dne 19. září 2012, kterým se mění příloha XVII;
• nařízením Komise (EU) č. 126/2013 ze dne 13. února 2013, pokud jde o přílohu XVII;
• nařízením Komise (EU) č. 348/2013 ze dne 17. dubna 2013¸ pokud jde o přílohu XIV;
• nařízením Rady (EU) č. 517/2013 ze dne 13. května 2013, které upravuje některá nařízení a rozhodnutí v důsledku přistoupení Chorvatské republiky;
• nařízením Komise (EU) č. 1272/2013 ze dne 6. prosince 2013, kterým se mění příloha XVII;
• nařízením Komise (EU) č. 301/2014 ze dne 25. března 2014, pokud jde o přílohu XVII;
• nařízením Komise (EU) č. 317/2014 ze dne 27. března 2014, pokud jde o přílohu XVII;
• nařízením Komise (EU) č. 474/2014 ze dne 8. května 2014, pokud jde o přílohu XVII;
• nařízením Komise (EU) č. 895/2014 ze dne 14. srpna 2014, pokud jde o přílohu XIV;
• nařízením Komise (EU) 2015/282 ze dne 20. února 2015, pokud jde o přílohy VII, IX a X;
• nařízením Komise (EU) 2015/326 ze dne 2. března 2015, pokud jde o přílohu XVII;
• nařízením Komise (EU) 2015/628 ze dne 22. dubna 2015, pokud jde o přílohu XVII;
• nařízením Komise (EU) 2015/830 ze dne 28. května 2015, pokud jde o přílohu II;
• nařízením Komise (EU) 2015/1494 ze dne 4. září 2015, pokud jde o přílohu XVII;
• nařízením Komise (EU) 2016/26 ze dne 13. ledna 2016, pokud jde o přílohu XVII;
• nařízením Komise (EU) 2016/217 ze dne 16. února 2016, pokud jde o přílohu XVI;
• nařízením Komise (EU) 2016/863 ze dne 31. května 2016, pokud jde o přílohy VII a VIII;
• nařízením Komise (EU) 2016/1005 ze dne 22. června 2016, pokud jde o přílohu XVII;
• nařízením Komise (EU) 2016/1017 ze dne 23. června 2016, pokud jde o přílohu XVII;
• nařízením Komise (EU) 2016/1688 ze dne 20. září 2016, pokud jde o přílohu VII.;
• nařízením Komise (EU) 2016/2235 ze dne 12. prosince 2016, pokud jde o přílohu XVII;
• nařízením Komise (EU) 2017/227 ze dne 9. února 2017, pokud jde o přílohu XVII;
• nařízením Komise (EU) 2017/706 ze dne 19. dubna 2017, kterým se mění příloha VII;
• nařízením Komise (EU) 2017/999 ze dne 13. června 2017, kterým se mění příloha XIV;
• nařízením Komise (EU) 2017/1000 ze dne 13. června 2017, kterým se mění příloha XVII;
• nařízením Komise (EU) 2017/1510 ze dne 30. srpna 2017, kterým se mění dodatky k příloze XVII;
• nařízením Komise (EU) 2018/35 ze dne 10. 1. 2018, kterým se mění příloha XVI;
• nařízením Komise (EU) 2018/588 ze dne 18. 4. 2018, kterým se mění příloha XVII;
• nařízením Komise (EU) 2018/589 ze dne 18. 4. 2018, kterým se mění příloha XVII;
• nařízením Komise (EU) 2018/675 ze dne 2. 5. 2018, kterým se mění dodatky 1 až 6 přílohy XVII;
• nařízením Komise (EU) 2018/1513 ze dne 10. 10. 2018, kterým se mění příloha XVII;
• nařízením Komise (EU) 2018/1881 ze dne 3. 12. 2018, kterým se mění přílohy I, III, VI, VII, VIII, IX, X, XI a XII;
• nařízením Komise (EU) 2018/2005 ze dne 17. 12. 2018, kterým se mění příloha XVII;
• nařízením Komise (EU) 2019/957 ze dne 11. 6. 2019, kterým se mění příloha XVII;
• nařízením Komise (EU) 2019/1691 ze dne 9. 10. 2019, kterým se mění příloha V;
• nařízením Komise (EU) 2020/171 ze dne 6. 2. 2020, kterým se mění příloha XIV;
• nařízením Komise (EU) 2020/507 ze dne 7. 4. 2020, pokud jde o kontrolu souladu registrační dokumentace;
• nařízením Komise (EU) 2020/878 ze dne 18. 6. 2020, kterým se mění příloha II;
• nařízením Komise (EU) 2020/1149 ze dne 3. 8. 2020, kterým se mění příloha XVII;
• nařízením Komise (EU) 2020/2081 ze dne 14. 12. 2020, kterým se mění příloha XVII;
• nařízením Komise (EU) 2020/2096 ze dne 15.12. 2020, kterým se mění příloha XVII;
• nařízením Komise (EU) 2020/2160 ze dne 18. 12. 2020, kterým se mění příloha XIV;
• nařízením Komise (EU) 2021/57 ze dne 25. 1. 2021, kterým se mění příloha XVII;
• nařízením Komise (EU) 2021/979 ze dne 17. 6. 2021, kterým se mění přílohy VII až XI;
• nařízením Komise (EU) 2021/1199 ze dne 20. 7. 2021, kterým se mění příloha XVII;
• nařízením Komise (EU) 2021/1297 ze dne 4. 8. 2021, kterým se mění příloha XVII;
• nařízením Komise (EU) 2021/2030 ze dne 19. 11. 2021, kterým se mění příloha XVII;
• nařízením Komise (EU) 2021/2045 ze dne 24. 11. 2021, kterým se mění příloha XIV;
• nařízením Komise (EU) 2021/2204 ze dne 13. 12. 2021, kterým se mění příloha XVII;
• nařízením Komise (EU) 2022/477 ze dne 24. 3. 2022, kterým se mění přílohy VI až X;
• nařízením Komise (EU) 2022/586 ze dne 8. 4. 2022, kterým se mění příloha XIV;
• nařízením Komise (EU) 2023/923 ze dne 3. 5. 2023, kterým se mění příloha XVII;
• nařízením Komise (EU) 2023/1132 ze dne 8. 6. 2023, kterým se mění dodatky 2 a 6 přílohy XVII;
• nařízením Komise (EU) 2023/1464 ze dne, 14. 7. 2023, kterým se mění příloha XVII;
• nařízením Komise (EU) 2023/2055 ze dne 25. 9. 2023, kterým se mění příloha XVII;
• nařízením Komise (EU) 2023/2482 ze dne 13. 11. 2023, kterým se mění příloha XIV;
• nařízením Komise (EU) 2024/1328 ze dne 16. 5. 2024, kterým se mění příloha XVII;
• nařízením Komise (EU) 2024/2462 ze dne 20. 9. 2024, kterým se mění příloha XVII;
• nařízením Komise (EU) 2025/660 ze dne 1. 4. 2024, kterým se mění příloha XVII;
• nařízením Komise (EU) 2025/1090 ze dne 2. 6. 2025, kterým se mění příloha XVII;
• nařízením Komise (EU) 2025/1731 ze dne 11. 8. 2025, pokud jde o látky CMR kategorie 1A nebo 1B, které podléhají omezením;
• nařízením Komise (EU) 2025/1988 ze dne 2. 10. 2025, kterým se mění příloha XVII.

Konsolidovaná verze nařízení REACH ke dni 23. října 2025 zapracovává všechny shora uvedené předpisy.

Nařízení Komise (EU) 2025/1988 ze dne 2. října 2025, kterým se mění příloha XVII nařízení (ES) č. 1907/2006, pokud jde o per- a polyfluorované alkylové sloučeniny v hasicích pěnách.

Úkony spojené s podáním žádosti o registraci, žádosti o povolení a s odvoláním jsou zpoplatněny. Na základě ustanovení čl. 74 nařízení REACH bylo vydáno nařízení Komise (ES) č. 340/2008 o poplatcích a platbách Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA). V návaznosti na přezkum poplatků bylo toto nařízení změněno několika prováděcími nařízeními Komise. Pro snazší orientaci doporučujeme konsolidovanou verzi nařízení (ES) č. 340/2008.

• Nařízení Komise (ES) č. 340/2008
• Nařízení Komise (ES) č. 340/2008 – konsolidovaná verze ze dne 5. 11. 2025.

Konsolidovaná verze nezapracovává prováděcí nařízení Komise (EU) 2025/2067 ze dne 15. 10. 2025.

/Poznámka: Konsolidované verze všech nařízení je třeba brát jako dokumentační nástroje a instituce nenesou jakoukoli odpovědnost za jejich obsah./

http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:02006R1907-20180301&qid=1524490357868&from=CS

---

Havarijní plán: náležitosti a povinnosti v praxi.

3.2.2026, Zdroj: Verlag Dashöfer

Jakmile se na stavbě nebo v provozu nakládá se závadnými látkami pro vody, je povinnost mít zpracovaný a vodoprávním úřadem schválený havarijní plán. A právě tady vzniká častý omyl: Neexistuje jeden univerzální vzor havarijního plánu.

Havarijní plán se vždy vztahuje k ucelenému provoznímu území. Musí zohlednit místní hydrologické poměry, možné cesty úniku závadných látek, konkrétní kanalizaci, správce povodí, místně příslušné úřady i vazby na okolní vodní prostředí. Jinými slovy: jiné místo = jiný havarijní plán.

Co v plánu nesmí chybět

Právní předpisy jdou v tomto směru do detailu. Havarijní plán řeší nejen seznam závadných látek, ale také:

• možné scénáře havárií a jejich dopady,
• technická a organizační preventivní opatření,
• konkrétní postupy při havárii,
• jasné kontakty na místně příslušné úřady, správce povodí a další dotčené subjekty.

U staveb navíc hrají důležitou roli i požadavky dokumentace stavby – zejména ochrana životního prostředí při výstavbě a nakládání s nebezpečnými látkami v terénu.

A kdo má havarijní plán řešit?

Další častá otázka z praxe: kdo je za havarijní plán odpovědný – vlastník technologie, nebo ten, kdo ji na stavbě používá? Odpověď nebývá černobílá a vždy závisí na konkrétním nastavení provozu, odpovědností a smluvních vztahů. Právě tady se v praxi chybuje nejčastěji.

---

Dotaz: Koupený textil jako odpad?

2.2.2026, Bc. Kateřina Březová, Zdroj: Verlag Dashöfer

• Základní princip podle zákona o odpadech a rámcové směrnice EU
• Klíčové rozlišovací znaky
• Rozšířená odpovědnost výrobce
• Související dokumenty: Vzor – prohlášení o vedlejším produktu – textil

Dotaz:

Dobrý den,

kupujeme od firmy textilní ústřižky k dalšímu použití (neznečištěné), na faktuře je uvedeno: lisovaný textil tmavý mix..

Otázka zní, zda nám firma prodává odpad? textil je veden pod číslem materiálu k prodeji nebo by byl vhodnější název jiný pro textil k prodeji?

Odpověď:

Základní princip podle zákona o odpadech a rámcové směrnice EU

Materiál je odpad, pokud se ho jeho držitel zbavuje, chce zbavit nebo je povinen se ho zbavit (§ 4 zákona č. 541/2020 Sb.). Odpadem je tedy každá movitá věc, které se osoba zbavuje, má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Osoba má úmysl zbavit se movité věci, pokud tuto věc není možné používat k původnímu účelu. Povinnost zbavit se movité věci nastává, jestliže

1. ji nepoužívá nebo ji není možné používat k původnímu účelu a tato věc současně ohrožuje životní prostředí,
2. byla vyřazena nebo stažena na základě jiného právního předpisu, nebo
3. vznikla při výrobě, jejímž prvotním cílem nebyla výroba nebo získání této věci, ale není vedlejším produktem podle § 8 odst. 1 zákona.

Pokud tedy někdo prodává textilní ústřižky, je nutné zkoumat, zda:

• je prodává jako produkt / surovinu, nebo
• se jich zbavuje jako odpadu.

Klíčové rozlišovací znaky

NEJDE o odpad, pokud:

• ústřižky jsou záměrně vyráběné jako vedlejší produkt (např. střihová výroba, kde jsou ústřižky určeny k dalšímu využití),
• mají jasné technické parametry (rozměry, složení, kvalita),
• jsou přímo použitelné bez dalšího zpracování nebo jen s minimální úpravou,
• existuje stálý trh a odběratelé,
• výrobce deklaruje, že jde o vedlejší produkt podle § 8 zákona o odpadech.

V takovém případě je vhodné mít:

• prohlášení o vedlejším produktu,
• specifikaci materiálu,
• obchodní smlouvu, fakturu,
• důkaz o tom, že materiál má hodnotu a není to „zbavování se“.

JDE o odpad, pokud:

• ústřižky vznikají jako nechtěný zbytek výroby a firma se jich chce zbavit,
• nemají garantovanou kvalitu, jsou znečištěné, smíšené, nevhodné pro přímé použití,
• nejsou prodávány jako surovina, ale spíše „odklizeny“,
• nejsou splněny všechny podmínky vedlejšího produktu dle § 8 odst. 1 zákona

V takovém případě jde o odpad kategorie O (obvykle katalogové číslo 04 02 22 – Odpady ze zpracovaných textilních vláken), a osoba, která jej nakupuje, musí mít příslušné oprávnění / povolení k nakládáni s odpady dle § 21 odst. 2 zákona.

Při nákupu textilních ústřižků je tedy důležité, co o nich deklaruje jejich dodavatel.

Pokud dodavatel:

• vystaví fakturu za materiál,
• uvede, že jde o textilní surovinu / vedlejší produkt,
• poskytne další specifikaci materiálu,

lze to brát jako materiál, a nikoli odpad.

Pokud ale dodavatel:

• uvádí, že jde o odpad,
• chce po nakupujícím sdělení o jeho IČZ / oprávnění pro nakládání s odpady,
• vystavuje předávací / dodací list odpadu (včetně kat. čísla a názvu odpadu),

pak se jedná jasně o odpad, se kterým je nutno nakládat pouze v souladu se zákonem o odpadech.

Praktické doporučení pro jistotu

• Vyžádat si prohlášení o vedlejším produktu nebo alespoň prohlášení o charakteru materiálu.
• Pokud to dodavatel odmítne, je to silný signál, že jde o odpad.
• Uložit si dokumentaci – při kontrole je to zásadní.

Rozšířená odpovědnost výrobce

S ohledem na základní principy oběhového hospodářství je zde dobré ještě zmínit, že textilní průmysl je jedním z odvětví, na které se vztahuje i připravované rozšiřování odpovědnosti výrobce (tzv. Extended Producer Responsibility – EPR) v rámci EU.

Odvětví textilních výrobků a obuvi patří mezi odvětví s vysokou náročností na přírodní zdroje a je původcem významných negativních environmentálních externalit (dopad na klima, životní prostředí, spotřebu vody a energie, využívání půdy aj.), kdy finanční a technologické nedostatky brání pokroku odvětví při přechodu na cirkulární ekonomiku. Za silným růstem spotřeby textilního zboží i množství odpadu z něj pocházejícího stojí v posledních letech zejména spotřebitelské trendy spojené s fenoménem fast-fashion, který je postaven na zvyšování frekvence nákupu nových oděvů, zpravidla nízké ceny i kvality, přičemž módní trendy a s nimi aktuální kolekce se obměňují i několikrát za sezonu.

Co se týče celosvětové výroby textilu, tak mezi lety 2000 a 2015 se celosvětová výroba textilních výrobků téměř zdvojnásobila. Očekává se, že spotřeba oděvů a obuvi se do roku 2030 zvýší o 63 %, a to ze současných 62 milionů tun na 102 milionů tun v roce 2030. V roce 2021 dosáhla spotřeba oděvního zboží v České republice celkem 113,40 tisíc tun, což představuje 10,79 kg oděvního zboží na obyvatele. Další odhady množství textilního odpadu na českém trhu se pohybují v rozmezí od 120 do 200 tisíc tun ročně, včetně průmyslových odpadů, jejichž hmotnost se odhaduje na 88 tisíc tun. Dramatický nárůst spotřeby s sebou nese bohužel rovněž i dramatický nárůst množství textilního odpadu. V roce 2021 činil textilní odpad v EU 51 mil. tun. Více než 60 % tohoto odpadu končí ve směsném komunálním odpadu a zbývajících jen 40 % je tak odděleně shromážděno prostřednictvím infrastruktury pro textilní odpad.

Z výše uvedeného vyplývá, že zavedení systému EPR pro textil je logickým krokem, do kterého nás mj. tlačí i aktuální revize směrnice 2008/98/ES o odpadech, která by měla nově vzniklý povinný harmonizovaný systém EPR pro oblast textilu zavést. Směrnice (EU) 2025/1892, přijatá v září 2025, představuje jednu z nejkomplexnějších úprav odpadového hospodářství v EU za poslední desetiletí, zaměřenou na textil, obuv a potravinový odpad. Zavádí přísnější regulace, včetně povinného odděleného sběru textilu od ledna 2025 a rozšířené odpovědnosti výrobců (EPR) pro textilní výrobky. Cílem je podpořit oběhové hospodářství, omezit plýtvání a zvýšit míru recyklace. Státy musí zajistit oddělený sběr textilu pro opětovné použití a recyklaci, přičemž nejpozději do 17. dubna 2028 se zavádí rozšířená odpovědnost výrobců (EPR).

Nově zaváděný povinný a harmonizovaný systém EPR pro textil v EU zásadně mění to, jak se bude nahlížet na textilní ústřižky, vedlejší produkty i odpadní textil. Největší dopad bude mít na to, kdo ponese finanční odpovědnost, jak se bude určovat status materiálu a jaké povinnosti vzniknou výrobcům i zpracovatelům.

Cílem je zvýšit sběr, třídění a recyklaci textilu, snížit množství textilního odpadu a posílit cirkulární ekonomiku. To znamená, že každý výrobce textilu (včetně dovozců) bude muset:

• financovat sběr, třídění a recyklaci textilu,
• platit poplatky podle množství a typu uvedených výrobků,
• poskytovat data o materiálovém složení,
• spolupracovat s kolektivními systémy.

Z povinnosti jsou vyňati samostatně výdělečně činní krejčí vyrábějící výrobky na zakázku a výrobci, kteří uvádějí na trh použité výrobky určené k opětovnému použití. Cílem těchto výjimek je zamezit neúměrné administrativní zátěži malých podnikatelů a současně podpořit sekundární trh s textilem, který přispívá k prodloužení životnosti oblečení.

Nový systém EPR bude doplněn o princip tzv. ekologické modulace poplatků (eco-modulation), kdy výše finančního příspěvku výrobce bude záviset na environmentálních vlastnostech daného výrobku.

Výrobky, které jsou snadno recyklovatelné, obsahují recyklovaná vlákna, mají delší životnost a jsou opravitelné, budou zatíženy nižším poplatkem. Naopak produkty s krátkou životností či z kompozitních, těžko recyklovatelných materiálů budou zpoplatněny vyšší sazbou.

Protože EPR bude finančně motivovat výrobce, aby minimalizovali odpad, vznikne větší tlak:

• deklarovat ústřižky jako vedlejší produkt (pokud splní podmínky),
• nebo je materiálově využít (recyklace, upcyklace),
• nebo je prodat jako surovinu.

To znamená, že jasné určování hranice mezi „odpadem“ a „vedlejším produktem“ bude ještě důležitější než dnes.

Nově zaváděný systém EPR ovlivní trh s textilními ústřižky i v tom směru, že lze očekávat růst poptávky po textilních zbytcích jako surovině: recyklační firmy budou potřebovat vstupní materiál, a tím se ústřižky stanou cennějšími.

Zároveň bude méně „levného odpadu“, neboť výrobci budou motivováni minimalizovat odpad (méně materiálu bude končit jako odpad). Dojde rovněž ke vzniku nových toků: sběr, třídění, recyklace. Systém EPR bude mimo jiné financovat celou infrastrukturu, a tím bude i více možností pro využití ústřižků.

Co je potřeba sledovat:

• jak dodavatelé deklarují materiál – textilní ústřižky (odpad vs. vedlejší produkt),
• zda se ústřižky mohou stát vstupem do EPR financované recyklace,
• nové povinnosti výrobců a dovozců textilu,
• změny v českém zákoně o odpadech při transpozici této směrnice (do roku 2027).

Lhůta pro transpozici směrnice do vnitrostátní legislativy je stanovena na 20 měsíců od jejího vstupu v platnost, tedy do 17. června 2027.