EU zjednoduší pravidla pro biocidní přípravky. Firmám prodlouží ochranu dat.* 

Dotaz: Zajištění tříděného odpadu v žel. stanicích a na nástupištích.* 

EU zjednoduší pravidla pro biocidní přípravky. Firmám prodlouží ochranu dat.

11.5.2026, Zdroj: Rada Evropské unie (www.consilium.europa.eu)

• Co to znamená v praxi

Rada EU 11. května 2026 definitivně schválila novelu pravidel pro biocidní přípravky. Změna je součástí evropského balíčku pro zjednodušení legislativy („Omnibus X“) a jejím hlavním cílem je snížit administrativní zátěž pro firmy při zachování stávající úrovně ochrany zdraví a životního prostředí.

Biocidní přípravky jsou například dezinfekce, prostředky proti škůdcům, konzervační látky nebo přípravky používané proti bakteriím, plísním či hmyzu. Evropská legislativa pro jejich schvalování je dlouhodobě velmi složitá a firmy musí předkládat rozsáhlé odborné studie a data.

Co se konkrétně mění

Hlavní změnou je prodloužení ochrany některých dat předložených firmami při schvalování účinných látek a biocidních přípravků. Evropská komise tím reaguje na dlouhodobé zpoždění při přezkumu účinných látek používaných v biocidech.

Původní ochrana dat měla skončit 31. 12. 2025. Nově bude prodloužena až do 31. 12. 2030.

To znamená, že společnosti, které financovaly potřebné studie a dokumentaci, budou mít delší období ochrany těchto údajů před využitím konkurencí bez kompenzace.

Proč EU změnu přijala

Evropská unie přiznává, že schvalovací procesy u biocidních látek jsou pomalejší, než se původně očekávalo. Přezkum mnoha starších účinných látek stále není dokončen a bez prodloužení ochranných lhůt by některé firmy mohly přijít o ochranu investic do testů a dokumentace.

Podle Rady EU má změna zajistit:

• férovější podmínky mezi firmami,
• větší právní jistotu,
• omezení zbytečné administrativy,
• zachování vysoké úrovně ochrany zdraví lidí a životního prostředí.

Co bude následovat

Evropská komise zároveň připravuje širší revizi celé legislativy o biocidech, která má proběhnout v letech 2026–2027. Současná změna je proto vnímána jako dočasné stabilizační opatření do doby komplexnější reformy.

Co to znamená v praxi

Pro výrobce a dovozce biocidních přípravků jde hlavně o větší právní jistotu. Firmy, které investovaly do registrací a odborných studií, získají delší ochranu svých dat a nižší riziko, že jejich podklady využije konkurence bez odpovídající náhrady.

Na druhou stranu se zatím nemění samotné technické požadavky na bezpečnost biocidů ani povinnosti při uvádění výrobků na trh. Nejde tedy o „uvolnění pravidel“, ale spíše o administrativní a procesní úpravu kvůli zpožděnému schvalování na úrovni EU.

Z pohledu podnikové ekologie, chemické legislativy a compliance je důležité sledovat hlavně připravovanou širší revizi nařízení o biocidech v letech 2026–2027. Ta už může přinést výraznější změny v registracích, hodnocení účinných látek nebo požadavcích na dokumentaci.

---

Dotaz: Zajištění tříděného odpadu v žel. stanicích a na nástupištích.

11.5.2026, Bc. Kateřina Březová, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Správa železnic, státní organizace (dále jen SŽ) je vlastníkem a provozovatelem železniční infrastruktury, včetně staničních prostor a nástupišť. V prostorách železničních stanic a zastávek zajišťujeme nádoby na tříděný odpad pro cestující. Cestující nejsou „zákazníky“ SŽ, ale jednotlivých dopravců, kteří poskytují přepravní služby.

Kdo je v tomto případě původcem odpadu vznikajícího v prostoru nástupišť, stanic a zastávek (odpady od cestujících) a má v souladu s platnou legislativou povinnost zajistit ukládání tříděného odpadu? – SŽ nebo dopravce?

K výše uvedenému:

1. Dle našeho názoru odpad od cestujících vzniká při činnosti dopravců. (Cestující = zákazník dopravce; dopravce = zákazník SŽ – nicméně dopravce je právnickou osobou a je původcem odpadu z vlastní činnosti). Vykládáme si ustanovení správně?

2. Jaké jsou možnosti postupu třídění odpadu na zastávkách (zejména v případě, že se jedná o přístřešky pro cestující na místech, kde není budova a není zde žádný zaměstnanec). V případě umístění nádob na tříděný odpad v rozsahu stanoveném zákonem (v případě bioodpadu) by docházelo k problémům se zvěří, která by se stahovala k železniční dopravní cestě a mohlo by tak docházet ke střetům s vlaky a ohrožení cestujících.

3. V případě, že úklid na zastávkách a v železničních stanicích provádí na základě smluvního vztahu další právnická osoba, je ona automaticky považována za původce tohoto odpadu? Popř. musí být smluvně zajištěno, kdo a v jakých případech je původcem těchto odpadů?

Předem děkujeme za Vaši dopověď.

Odpověď:

1. Kdo je v tomto případě původcem odpadu vznikajícího v prostoru nástupišť, stanic a zastávek (odpady od cestujících) a má v souladu s platnou legislativou povinnost zajistit ukládání tříděného odpadu? – SŽ nebo dopravce?

Tento výklad je z pohledu laické logiky velmi srozumitelný (přímý vztah cestující–dopravce), ale z pohledu přísně právního výkladu zákona o odpadech č. 541/2020 Sb. a judikatury je bohužel nesprávný. Ačkoliv je cestující zákazníkem dopravce, z pohledu zákona o odpadech je rozhodující místo vzniku odpadu (provozovna) a to, kdo v tomto místě odkládání odpadu umožňuje. Podle zákona je v této specifické situaci klíčové určení toho, při čí činnosti odpad vzniká a kdo má nad daným prostorem kontrolu.

V případě odpadu od cestujících v prostorách železničních stanic, zastávek a nástupišť je tedy původcem odpadu Správa železnic (SŽ). Aktuální odpadová legislativa (zejména zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech, v aktuálním znění a prováděcí vyhláška č. 273/2021 Sb.) a doprovodné metodické pokyny Ministerstva životního prostředí potvrzují, že původcem odpadu a osobou povinnou zajistit třídění v prostorách nádraží je Správa železnic (SŽ).

Pokud byste na svém výkladu trvali, vystavujete se riziku sankcí ze strany ČIŽP (Česká inspekce životního prostředí), protože byste se zbavovali odpovědnosti za odpad, který vzniká ve vašich prostorách. Snažit se přenést původcovství na dopravce (např. České dráhy) za odpad vznikající na vašich nástupištích je tedy právně neudržitelné, protože dopravce nemá k nástupištím vlastnický ani provozní vztah – je tam pouze „uživatelem“ na základě přidělené kapacity dráhy.

Důsledek pro vás: Pokud byste na nástupiště neumístili koše s argumentem, že je mají zajistit dopravci, porušili byste své povinnosti vlastníka/provozovatele veřejně přístupného prostoru podle hygienických norem a zákona o odpadech.

Váš výklad by byl správný pouze v případě, kdy by si dopravce od SŽ pronajal konkrétní vymezený prostor (např. vlastní uzavřenou čekárnu) a v ní by sám umožňoval svým zákazníkům odkládat odpad. Ve všech společných a veřejně přístupných prostorách stanice však povinnost třídění a status původce dopadá na Správu železnic, protože ona je subjektem, který provozuje dané místo vzniku odpadu

1. Jaké jsou možnosti postupu třídění odpadu na zastávkách (zejména v případě, že se jedná o přístřešky pro cestující na místech, kde není budova a není zde žádný zaměstnanec). V případě umístění nádob na tříděný odpad v rozsahu stanoveném zákonem (v případě bioodpadu) by docházelo k problémům se zvěří, která by se stahovala k železniční dopravní cestě a mohlo by tak docházet ke střetům s vlaky a ohrožení cestujících.

Tato situace představuje v rámci správy železniční infrastruktury častý logistický a bezpečnostní oříšek. Zákon č. 541/2020 Sb. sice ukládá povinnost třídit, ale zároveň legislativa i zdravý rozum umožňují zohlednit specifické podmínky (§ 2 a navazující § 10 atd… zákona č. 266/1994 Sb. – povinnost zajistit bezpečnost a plynulost provozu dráhy). Zde jsou možnosti postupu, jak vyřešit třídění na neobsazených zastávkách a u přístřešků:

Využití zákonné výjimky pro bioodpad

Povinnost třídit bioodpad není absolutní v každém jednotlivém koši. Pokud by umístění nádoby na bioodpad objektivně ohrožovalo bezpečnost (lákání zvěře ke kolejišti), lze postupovat následovně:

• Analýza rizik: SŽ může interně vyhodnotit, že sběr bioodpadu na konkrétních typech zastávek (v lese, u polí) je rizikový z hlediska bezpečnosti drážního provozu (střety se zvěří).
• Nepřistavování nádoby na bioodpad: Na takových místech se nádoby na bioodpad jednoduše neumisťují. Cestující v těchto lokalitách obvykle bioodpad ve větším množství neprodukují (jde spíše o zbytky svačin, které skončí ve směsném odpadu).

Kombinované nádoby (tzv. „Trojčata“ či „Dvojčata“)

Místo velkých kontejnerů se na zastávkách používají kompaktní sestavy košů, které jsou:

• Antivandální a zabezpečené: Koše s úzkými vhazovacími otvory, které znemožňují zvěři (např. divokým prasatům nebo liškám) se do odpadu dostat.
• Závěsné na sloupcích: Umístění nad zemí snižuje dostupnost pro menší hlodavce.
• Bez bio složky: Na otevřených zastávkách se standardně instaluje pouze papír, plast/kov a směsný odpad. 

Systém „Co si přineseš, to si odneseš“ (Minimalizace)

V extrémně odlehlých lokalitách nebo v chráněných krajinných oblastech (CHKO) se někdy přistupuje k radikálnímu, ale efektivnímu řešení:

• Zrušení košů úplně: Informační tabule vysvětlí, že v místě nejsou koše záměrně kvůli ochraně zvěře a čistotě přírody.
• Tento model se osvědčil v národních parcích a na turistických stezkách. Pokud na místě není koš, zvěř se tam nenaučí chodit za potravou. 

Technické zabezpečení (Bear-proof design)

Pokud je tlak na třídění v daném regionu vysoký, lze použít koše s designem odolným proti zvěři:

• Samouzavírací mechanismy: Vhazovací otvor je kryt klapkou, kterou zvíře neotevře.
• Betonové skelety: Těžké schránky, které zvěř nepřevrátí a nepovalí po nástupišti. 

Smluvní zajištění úklidu

U neobsazených zastávek je klíčová frekvence svozu. Odpad se stává lákadlem pro zvěř hlavně tehdy, když je koš přeplněný a odpadky leží v okolí. Lze eliminovat nastavením variabilní frekvence svozu (častěji v letní turistické sezóně, méně v zimě).

Pro situaci na zastávkách bez budov a personálu (přístřešky), kde hrozí riziko stahování zvěře k trati, se tedy nabízí několik možností postupu:

1. Omezení rozsahu sběru bioodpadu

Zákon o odpadech sice stanovuje povinnost třídit biologický odpad, ale metodické pokyny Ministerstva životního prostředí (MŽP) tuto povinnost pro prostory, kde se pohybují nepodnikající osoby (cestující), výrazně upřesňují:

• Pouze rostlinný původ: Je dostačující, pokud je zajištěno oddělené soustřeďování pouze biologického odpadu rostlinného původu (např. slupky od ovoce, zbytky zeleniny).
• Zanedbatelné množství: Metodika uvádí, že v případě malého množství a chybějícího vhodného koncového zařízení pro využití je dostačující sbírat pouze rostlinnou složku. Pokud byste v konkrétní lokalitě dokázali, že tam tento druh odpadu cestujícími v podstatě není produkován, musela by to SŽ jako původce v případě kontroly prokázat.

Doporučení: Pro neobsazené zastávky v krajině instalovat pouze menší dělené nádoby na plast a papír (které jsou pro zvěř nejméně atraktivní) a směsný odpad. Bioodpad na těchto místech netřídit s odkazem na prevenci střetů se zvěří a ochranu drážního provozu. V rámci metodiky pro nakládání s odpady lze argumentovat, že prioritou je § 2 odst. 1 zákona o dráhách (bezpečnost provozu), která má v tomto specifickém kontextu přednost před maximalizací třídění minoritních složek odpadu (bio).

1. Zapojení do obecního systému 

Pro odlehlé zastávky je nejefektivnějším řešením písemná smlouva s obcí o zapojení do jejího systému odpadového hospodářství.

• V takovém případě SŽ využívá sběrnou síť obce a odpady zařazuje podle systému stanoveného touto obcí.
• To může vyřešit problém s nádobami přímo u trati – pokud je v docházkové vzdálenosti od zastávky (např. u přístupové cesty v obci) místo pro třídění spravované obcí, může být po dohodě s obcí plněna povinnost tímto způsobem, čímž se eliminuje lákadlo pro zvěř přímo u dopravní cesty.

1. Společné soustřeďování využitelných složek

Aby se snížil počet nádob v malých přístřešcích, lze využít možnost společného soustřeďování některých materiálů:

• Je možné společně sbírat např. plasty, kovy a nápojové kartony (případně i sklo), pokud tím nedojde k ohrožení následné recyklace.
• Tento postup je však u původce (SŽ) možný pouze na základě povolení k upuštění od odděleného soustřeďování, které vydává místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností. Tím se sníží počet „lákavých“ nádob a prostorová náročnost v přístřešku.

1. Technické zabezpečení nádob

Legislativa v technických podmínkách soustřeďování odpadu vyžaduje, aby prostředky (nádoby) svou konstrukcí zajišťovaly ochranu okolí před emisemi pachů a zabezpečovaly odpad před nežádoucím znehodnocením, zneužitím nebo odcizením.

• V kontextu vašeho dotazu to lze interpretovat jako povinnost použít takové nádoby, které jsou odolné proti vniknutí zvěře (uzavíratelné, s pojistkou), čímž by se riziko stahování zvěře k trati minimalizovalo, pokud by nebylo možné nádoby umístit dále od kolejiště.

Shrnutí pro praxi: Nejvhodnějším postupem pro neobsazené zastávky je smluvní zapojení do systému obce. Pokud to není možné, lze požádat o upuštění od odděleného soustřeďování (sloučení plastů a kovů do jedné nádoby) a u bioodpadu se omezit výhradně na rostlinnou složku v zabezpečených nádobách

1. V případě, že úklid na zastávkách a v železničních stanicích provádí na základě smluvního vztahu další právnická osoba, je ona automaticky považována za původce tohoto odpadu? Popř. musí být smluvně zajištěno, kdo a v jakých případech je původcem těchto odpadů?

Otázka určení původce odpadu v situaci, kdy pro vás úklid zajišťuje externí firma (outsourcing), je v odpadovém hospodářství klíčová. Odpověď dává zákon o odpadech poměrně jasně, ale vyžaduje přesné zasazení do právního rámce dle § 5 zákona o odpadech, který rozlišuje mezi fyzickým vznikem odpadu a právní odpovědností za něj.

Podle § 5 odst. 2 zákona o odpadech platí, že pokud je činnost (v tomto případě úklid a sběr odpadu) prováděna na základě smlouvy pro vlastníka věci, je původcem odpadu osoba, která fyzicky provádí činnost, při které odpad vzniká.

V praxi to znamená, že pokud smlouva o úklidu o původcovství „mlčí“, je za původce odpadu (včetně toho od cestujících, který v rámci úklidu sesbírá) automaticky považována úklidová firma jakožto zhotovitel.

Úklidová firma se stává původcem odpadu z prostor nádraží (včetně odpadu od cestujících) v těchto následujících případech a za těchto podmínek:

• pokud není v písemné smlouvě se SŽ výslovně uvedeno, že původcem těchto komunálních odpadů zůstává Správa železnic jako vlastník nemovitosti. Bez tohoto konkrétního smluvního ustanovení přebírá úklidová firma roli původce „fyzickým provedením činnosti“ (sběrem odpadu) přímo ze zákona (§ 5 odst. 2 zákona)
• produkcí odpadu vlastní činností: úklidová firma je vždy a automaticky původcem odpadu, který vznikne nikoliv od cestujících, ale její vlastní servisní činností.

Příklady: Obaly od čisticích prostředků, opotřebované mopy, pracovní rukavice nebo zbytky materiálů použitých při údržbě stanice. Tento odpad nevzniká „od návštěvníků v provozovně“, ale přímou činností firmy, a proto u něj firma figuruje jako původce bez ohledu na ujednání o odpadu od cestujících.

Pokud se tedy úklidová firma stane na základě „mlčení smlouvy“ (tedy automaticky ze zákona) původcem odpadu, musí skutečně plnit všechny zákonné povinnosti původce, což je pro Správu železnic (SŽ) z provozního i kontrolního hlediska velmi nevýhodné.

Zde je podrobný rozbor důsledků a rizik, které z tohoto stavu vyplývají:

1. Rozdělení odpovědnosti (SŽ vs. úklidová firma)

Největším problémem je vznik „právního rozštěpu“ mezi dvěma různými povinnostmi, které se týkají stejných odpadkových košů:

• Povinnost SŽ (§ 62 odst. 1): SŽ jako osoba, která ve své provozovně (stanici) umožňuje odkládání odpadu, má nezadatelnou povinnost zajistit místa (nádoby) pro třídění. Tato povinnost zůstává SŽ, i když není původcem odpadu.
• Povinnost firmy (§ 13 a § 15): Úklidová firma jako zákonný původce má povinnost odpad třídit, řádně jej soustřeďovat a předávat oprávněné osobě.
• Důsledek: SŽ musí koše pořídit a umístit, ale firma odpovídá za to, co je v nich a kam to odveze. Pokud firma v koších SŽ netřídí, porušuje zákon ona, ale kontrolní orgán (např. ČIŽP) bude primárně kontaktovat SŽ jako provozovatele stanice.

1. Rizika při kontrole

Pro SŽ je tento stav v případě kontroly nevýhodný z těchto důvodů:

• Důkazní břemeno: SŽ by musela inspektorům předkládat smlouvy a prokazovat, že ona není původcem, aby se vyhnula sankcím za chybějící evidenci nebo špatné nakládání s odpadem.
• Ztráta kontroly nad plněním cílů: Původce odpovídá za třídění. Pokud úklidová firma třídění zanedbává, SŽ jako provozovatel prostor riskuje postih za to, že „nezajistila místa pro oddělené soustřeďování“ v odpovídající kvalitě.
• Evidence a hlášení: Původce musí vést průběžnou evidenci a podávat hlášení. Pokud to firma nedělá, SŽ nemá žádný oficiální přehled o tom, kolik odpadu v jejích stanicích vzniká, což komplikuje jakékoli budoucí plánování odpadového hospodářství.

1. Ekonomická a procesní nevýhodnost

• Vlastnictví odpadu: Původce je vlastníkem odpadu. Pokud jsou v odpadu cenné složky (např. kovy), zisk z jejich prodeje náleží úklidové firmě, nikoliv SŽ.
• Nemožnost zapojení do systému obce: Pouze původce se může smluvně zapojit do obecního systému sběru odpadů. Pokud by SŽ chtěla na malých zastávkách využívat obecní kontejnery, nemůže tak učinit přímo, pokud není původcem. Musela by to dělat úklidová firma, což celý proces extrémně komplikuje.

1. Nutnost smluvního ošetření (§ 5 odst. 3)

Pro vlastníka nemovitosti (SŽ) je mnohem bezpečnější využít ustanovení § 5 odst. 3, které u komunálních odpadů umožňuje písemně sjednat, že původcem zůstává vlastník.

Závěr: Úklidová firma je původcem „automaticky“ pouze v případě, že smlouva tuto otázku neřeší. Důrazně se doporučuje v servisních smlouvách o úklidu výslovně definovat, kdo je původcem odpadu, aby se předešlo nejasnostem při kontrolách ze strany inspekce životního prostředí nebo při plnění ohlašovacích povinností. Pokud chce SŽ mít kontrolu nad odpadovým hospodářstvím ve svých stanicích, měla by ve smlouvách figurovat jako původce ona.

Pro SŽ může být někdy z hlediska snížení administrativní zátěže výhodnější přenést roli původce na úklidovou firmu. Je to standardní postup u velkých správců nemovitostí.

Důležité varování: I když přenesete roli původce na úklidovou firmu, jako vlastník prostor stále nesete určité „morální“ a v některých případech i nepřímé právní riziko (např. pokud by firma odpad hromadila v objektu a vytvářela černou skládku). Proto je nutné plnění této části smlouvy pravidelně kontrolovat.

Shrnutí pro vaši praxi

Pokud tedy v úklidové smlouvě není výslovně uvedeno, že původcem komunálního odpadu je Správa železnic, stává se jím úklidová firma vteřinu poté, co koš vysype do svého sběrného pytle.

Pro SŽ je to rizikové, protože sice má povinnost zajistit nádoby pro cestující (§ 62), ale právní odpovědnost za to, co je v nich a jak se s tím dál nakládá, by nesla firma, nad kterou by SŽ v tomto ohledu ztratila přímý legislativní dohled. Důrazně se proto doporučuje využít § 5 odst. 3 a smluvně původcovství ponechat SŽ.

Zdroje:

• M E T O D I C K Ý P O K Y N Odboru odpadů Ministerstva životního prostředí k plnění povinnosti podle § 62 odst. 1 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech (V Praze dne 16. června 2021 Č.j.: MZP/2021/720/3027)
• M E T O D I C K Ý P O K Y N Odboru odpadů Ministerstva životního prostředí k zařazování odpadů a plnění evidenčních a ohlašovacích povinností podle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech a vyhlášky č. 8/2021 Sb., o Katalogu odpadů a posuzování vlastností odpadů (V Praze dne 29. června 2021 Č.j.: MZP/2021/720/904)