PL/CZ informace – zákony – předpisy – pozvánky a pod. CZ/PL informacje – ustawy – przepisy – zaproszenia itp.
Polsko padá do energetické pasti. „V zahraničí si kupujeme bezpečnost“.
Polska wpada w energetyczną pułapkę. „Bezpieczeństwo kupujemy poza granicami“.
Nabídka apartmánů v Polsku – projekt Słoneczna Polana v Kudowa-Zdrój.*
Polsko padá do energetické pasti. „V zahraničí si kupujeme bezpečnost“.
Rostoucí závislost Polska na dovozu energie uprostřed geopolitického napětí posiluje potřebu místní výroby elektřiny. Očekává se, že spotřebitelé, energetické komunity a zařízení na skladování energie zvýší odolnost systému a stabilizují účty.
Piotr Myszor Přidáno: 13. dubna 2026 08:11
- Energie a paliva se opět stávají nástrojem tlaku a dovoz omezuje rozhodování států a zvyšuje geopolitické riziko, upozorňuje Radosław Misztalewski, obchodní ředitel skupiny Grodno.
- Navzdory plynovodu Baltic Pipe a terminálu LNG ve Svinoústí Polsko prohlubuje svou závislost na dovozu, přičemž náklady na paliva a energetické zdroje dosáhnou v roce 2024 přibližně 112 miliard zlotých.
- Očekává se, že spotřebitelé, fotovoltaika, zařízení na ukládání energie a kolektivní spotřebitelé v bytových domech zkrátí dodavatelský řetězec, stabilizují ceny a posílí odolnost sítě a čtvrtí.
„Vstupujeme do éry, ve které se paliva a energie opět stávají nástrojem nátlaku, nikoli jen komoditou na burze. Ruská válka proti Ukrajině, následné krize na Blízkém východě a boj o kontrolu nad ropnými a plynovými trasami ukázaly, že suroviny lze použít jako zbraň – přesnou a dlouhodobou. Země, které většinu své poptávky uspokojují dováženou ropou, plynem nebo uhlím, fakticky předávají část své rozhodovací pravomoci externím hráčům a organizacím,“ říká Radosław Misztalewski, obchodní ředitel skupiny Grodno.
Podle jeho názoru je Polsko zvláštním případem. Přestože se nám podařilo úspěšně zastavit ruské dodávky a otevřít nové směry, včetně díky Baltskému potrubí a terminálu LNG ve Svinoústí, se stáváme stále více závislými na dovážených surovinách.
„Z pohledu komerčních a průmyslových zákazníků vidíme, že fotovoltaika a skladování energie již nejsou jen zdrojem úspor, ale také prvkem strategického řízení rizik,“ říká Radosław Misztalewski. Foto: Tiskové materiály / Grodno
„Celková závislost naší země na dovážené energii se v posledních letech zvýšila z přibližně jedné třetiny na téměř polovinu domácí spotřeby a v případě ropy se téměř veškerá spotřeba spoléhá na zahraniční dodávky. V roce 2024 jsme zaplatili pouze za dovoz paliv a energetických zdrojů přibližně 112 miliard zlotých – to není abstraktní číslo ve zprávě, ale reálné náklady na nákup energetické bezpečnosti v zahraničí,“ zdůrazňuje Misztalewski.
Domnívá se, že klíčová se stává nejen diverzifikace zdrojů dodávek, ale také zkrácení logistického řetězce – čím kratší je trasa mezi zdrojem energie a spotřebitelem, tím menší je vystavení geopolitickým turbulencím a dopravním úzkým bodům. Z tohoto pohledu musíme k myšlence výroby energie pro spotřebitele přistupovat jinak.
Energie „ze dvorku“: spotřebitelé jako pilíř systému
Bez vládních investic do nových výrobních kapacit, modernizace sítě, propojovacích vedení nebo velkých systémových úložišť neudržíme stabilní systém. Podle Radosława Misztalského je to však pouze jedna část celé struktury. Druhou je sestup z úrovně elektráren, potrubí a plynovodů na úroveň konkrétních adres: domů, schodišť, komunit a sousedství.
V praxi je cílem co nejvíce zkrátit logistický řetězec: od globálních trhů a tankerů k systému založenému na energii z lokálních střech, skladů a elektrických zásuvek, které spotřebitele co nejvíce izolují od geopolitických proměnných.
„V debatě o EU se již několik let objevuje jasný posun: spotřebitelé a energetické komunity by měly přestat být exotickým doplňkem systému a stát se jedním z jeho pilířů – po boku velkých výrobních jednotek a přenosových sítí.“ Jde jak o snižování emisí, tak o schopnost systému „přijímat údery“ v podobě cenových skoků nebo přerušení dodávek, říká Radosław Misztalewski.
Zdůrazňuje, že v tomto přístupu přestává být spotřebitel s vlastní instalací – obvykle fotovoltaikou – a úložištěm energie „zákazníkem, který platí méně za elektřinu“. Stávají se lokálním bezpečnostním centrem: snižují poptávku ve špičce, omezují vystavení se velkoobchodním cenám a v případě poruchy jsou schopni alespoň částečně udržovat dodávky energie v ostrovním režimu.
„Když jsou po celé zemi statisíce takových bodů, systémové riziko se začíná rozptylovat – ani vážné narušení dovozu paliv se nemusí automaticky promítnout do plnohodnotné krize v každé obci a bytě,“ říká Radosław Misztalewski.
Fotovoltaika s úložištěm energie: „štít“ proti cenám a riziku
Zdůrazňuje, že z pohledu financování domácností není fotovoltaická instalace v kombinaci se systémem akumulace energie v dnešní době „zeleným zařízením“, ale spíše nástrojem pro řízení rizik.
„Spotřebitelé nejen snižují své účty za energie výrobou elektřiny na vlastní střeše, ale díky systému akumulace přesouvají svou spotřebu do hodin, kdy je energie ze sítě nejdražší nebo kdy je systém nejvíce zatížen. V praxi je část cenového rizika „uzamčena“ v domě, místo aby ji plně nesl velkoobchodní trh,“ říká Radosław Misztalewski.
V měřítku jedné domácnosti takový systém znamená nižší citlivost na kolísání tarifů a větší předvídatelnost účtů. V měřítku systému – pokud máme desítky tisíc takových instalací – vidíme mírnější špičky poptávky, méně situací, kdy je třeba aktivovat nejdražší kapacity, a větší flexibilitu v době velmi vysoké nebo velmi nízké produkce obnovitelné energie. To je přesně ten druh polštáře, který dnes mnoha evropským energetickým systémům chybí, protože se potýkají s rekordním růstem fotovoltaické kapacity a přetrvávající volatilitou cen.
Kolektivní spotřebitelé a bytové komplexy: jak uvolnit potenciál bytových domů?
Polsko začalo vytvářet podmínky pro tento model a získává na popularitě. Doposud byla většina podpůrných politik v Polsku navržena s jediným, poměrně úzkým cílem: majitelem rodinného domu s vlastní střechou a pozemkem. Bytová struktura země je však odlišná – velká část populace žije v bytových domech, často s velkými, nevyužitými střešními a fasádními plochami.
Podle Radosława Misztalewského právě zde leží obrovský potenciál pro rozvoj tzv. energetických komunit. „Příklady z Německa, Dánska a Nizozemska ukazují, že ‚kolektivní spotřebitel‘ v bytovém domě je technicky proveditelné a ekonomicky životaschopné řešení, pokud stát poskytne vhodný právní rámec a jednoduchý model pro vypořádání mezi obyvateli,“ zdůrazňuje Misztalewski.
Polsko se těmto modelům pomalu otevírá – definice kolektivního spotřebitele a programy jako „Rezidenční spotřebitel“ jsou krokem správným směrem. Solární fotovoltaická jednotka s úložištěm energie je však spíše výjimkou, která funguje na pilotním základě, než normou, dostatečně rozšířenou na to, aby se stala významným prvkem energetického systému země.
„Pokud budeme brát energetickou bezpečnost vážně, měla by příští generace dotačních programů výslovně odměňovat rezidenční projekty: instalace na střechách, fasádách a vícepodlažních garážích, napojené na úložiště energie, spravované komunitami a družstvy. Takové investice nejen snižují účty obyvatel, ale také odlehčují místní distribuční sítě a zvyšují odolnost okresů vůči výpadkům dodávek,“ říká Radosław Misztalewski.
Je zásadní do této struktury zahrnout i průmysl, který dlouhodobě rozšiřuje vlastní výrobu energie. „Z pohledu komerčních a průmyslových zákazníků vidíme, že fotovoltaika a úložiště energie již nejsou jen zdrojem úspor, ale také součástí strategického řízení rizik, kontinuity podnikání a uhlíkové stopy organizace,“ zdůrazňuje obchodní ředitel skupiny Grodno.
© Materiál chráněný autorským právem – pravidla pro přetisk jsou specifikována v předpisech.
Piotr Myszor
Polska wpada w energetyczną pułapkę. „Bezpieczeństwo kupujemy poza granicami“.
Rosnąca zależność Polski od importu energii w warunkach napięć geopolitycznych wzmacnia potrzebę lokalnej produkcji prądu. Prosumenci, społeczności energetyczne i magazyny energii mają zwiększać odporność systemu i stabilizować rachunki.
Piotr Myszor Dodano: 13 kwietnia 2026 08:11
- Energia i paliwa znów stają się narzędziem nacisku, a import ogranicza decyzyjność państw i zwiększa ryzyko geopolityczne – wskazuje dyrektor handlowy grupy Grodno Radosław Misztalewski.
- Polska – mimo Baltic Pipe i terminalu LNG w Świnoujściu – pogłębia zależność od importu, a w 2024 r. rachunek za paliwa i surowce energetyczne sięgnął ok. 112 mld zł.
- Prosumenci, fotowoltaika i magazyny energii oraz prosument zbiorowy w blokach mają skracać łańcuch dostaw, stabilizować ceny i budować odporność sieci oraz osiedli.
– Wchodzimy w epokę, w której paliwa i energia znowu stają się narzędziem nacisku, a nie tylko towarem na giełdzie. Rosyjska wojna przeciwko Ukrainie, kolejne kryzysy na Bliskim Wschodzie i walka o kontrolę nad szlakami ropy i gazu pokazały, że surowce mogą być używane jak broń – precyzyjna i długotrwała. Państwa, które większość zapotrzebowania pokrywają z importowanej ropy, gazu czy węgla, w praktyce oddają część swojej decyzyjności w ręce zewnętrznych graczy, organizacji – mówi Radosław Misztalewski, dyrektor handlowy grupy Grodno.
Polska jest, jego zdaniem, przypadkiem szczególnym. Mimo udanego odcięcia się od rosyjskich dostaw i otwarcia nowych kierunków, m.in. dzięki Baltic Pipe i terminalowi LNG w Świnoujściu, popadamy w coraz większą zależność od importowanych surowców.
– Z perspektywy klientów komercyjnych i przemysłowych widzimy, że fotowoltaika i magazyny energii to już nie tylko źródło oszczędności, ale element strategicznego zarządzania ryzykiem – mówi Radosław Misztalewski. Fot. Materiały prasowe / Grodno
Ogólna zależność naszego kraju od importowanej energii wzrosła w ostatnich latach z mniej więcej jednej trzeciej do blisko połowy krajowej konsumpcji, a w przypadku ropy naftowej niemal całe zużycie opiera się na dostawach z zagranicy. W 2024 r. za sam import paliw i surowców energetycznych zapłaciliśmy w przybliżeniu 112 mld zł – to nie jest abstrakcyjna liczba w raporcie, ale realny rachunek za to, że bezpieczeństwo energetyczne kupujemy poza granicami – podkreśla Misztalewski.
Uważa on, że kluczowa staje się nie tylko dywersyfikacja kierunków dostaw, ale też skracanie łańcucha logistycznego – im krótsza droga między źródłem energii a odbiorcą, tym mniejsza ekspozycja na geopolityczne turbulencje i choke‑pointy transportowe. Patrząc z tej perspektywy trzeba inaczej podchodzić do idei prosumenckiej produkcji energii.
Energetyka „od podwórka“: prosumenci jako filar systemu
Bez inwestycji państwa w nowe moce wytwórcze, modernizację sieci, interkonektory czy duże magazyny systemowe nie utrzymamy stabilnego systemu. Zdaniem Radosława Misztalskiego to jednak tylko jedna noga całej konstrukcji. Druga to jest zejście z poziomu elektrowni, rurociągów i gazociągów na poziom konkretnego adresu: domu, klatki schodowej, wspólnoty, osiedla.
W praktyce chodzi o maksymalne skrócenie łańcucha logistycznego: z globalnych rynków i tankowców trzeba przejść do systemu opartego o energię z lokalnego dachu, magazynu i gniazdka, które w największym możliwym stopniu odcinają odbiorcę od geopolitycznych zmiennych.
– W unijnej debacie od kilku lat pojawia się jasne przesunięcie: prosumenci i społeczności energetyczne mają przestać być egzotycznym dodatkiem do systemu, a stać się jednym z jego filarów – obok wielkich jednostek wytwórczych i sieci przesyłowych. Chodzi zarówno o redukcję emisji, jak i o zdolność systemu do „przyjmowania ciosów“ w postaci skoków cen czy przerw w dostawach – mówi Radosław Misztalewski.
Podkreśla, że w tym ujęciu prosument z własną instalacją – najczęściej fotowoltaiczną – i magazynem energii przestaje być „klientem, który płaci mniej za prąd“. Staje się lokalnym węzłem bezpieczeństwa: zmniejsza zapotrzebowanie w godzinach szczytu, ogranicza ekspozycję na ceny hurtowe, a w razie awarii jest w stanie przynajmniej częściowo utrzymać zasilanie w trybie wyspowym.
– Gdy takich punktów w całym kraju są setki tysięcy, ryzyko systemowe zaczyna się rozpraszać – nawet poważne zakłócenia po stronie importu paliw nie muszą już z automatu przekładać się na pełnoskalowy kryzys w każdej gminie i w każdym mieszkaniu – ocenia Radosław Misztalewski.
Fotowoltaika z magazynem energii: „tarcza“ na ceny i ryzyko
Zaznacza, że z punktu widzenia finansów gospodarstwa domowego instalacja fotowoltaiczna połączona z magazynem energii to dziś nie „zielony gadżet“, lecz element zarządzania bilansem ryzyka.
– Prosument nie tylko obniża rachunki za energię – produkując prąd na własnym dachu – ale dzięki magazynowi przesuwa zużycie na godziny, w których energia z sieci jest najdroższa albo gdy system jest najbardziej obciążony. W praktyce część ryzyka cenowego zostaje „zamknięta“ w domu, zamiast w całości spoczywać na rynku hurtowym – mówi Radosław Misztalewski.
W skali pojedynczego domu taki układ oznacza niższą wrażliwość na skoki taryf i większą przewidywalność rachunków. W skali systemu – jeśli takich instalacji mamy dziesiątki tysięcy – widzimy łagodniejsze szczyty zapotrzebowania, mniej sytuacji, w których trzeba uruchamiać najdroższe moce, oraz większą elastyczność w godzinach bardzo wysokiej lub bardzo niskiej produkcji OZE.
To dokładnie ten rodzaj „poduszki“, którego brakuje dziś wielu europejskim systemom elektroenergetycznym, borykającym się jednocześnie z rekordowym przyrostem mocy PV i utrzymującą się zmiennością cen.
Prosument zbiorowy i osiedla: jak odblokować potencjał bloków?
Polska zaczęła budować warunki pod taki model i zyskuje on na popularności. Dotychczas większość polityk wsparcia w Polsce była projektowana z myślą o jednym, dość wąskim modelu odbiorcy: właścicielu domu jednorodzinnego z własnym dachem i działką. Tymczasem struktura mieszkaniowa kraju wygląda inaczej – ogromna część społeczeństwa żyje w budynkach wielorodzinnych, często z dużymi, niewykorzystanymi powierzchniami dachów i elewacji.
Według Radosława Misztalewskiego to w nich kryje się ogromny potencjał rozwoju tzw. społeczności energetycznych. – Przykłady z Niemiec, Danii czy Holandii pokazują, że „wspólny prosument“ w budynku wielorodzinnym jest rozwiązaniem wykonalnym technicznie i opłacalnym ekonomicznie, o ile państwo zapewni odpowiednie ramy prawne i prosty model rozliczeń między mieszkańcami – podkreśla Misztalewski.
Polska powoli otwiera się na takie modele – definicja prosumenta zbiorowego i programy w rodzaju „Prosument Lokatorski“ to krok w dobrym kierunku. Wciąż jednak blok z PV i magazynem jest wyjątkiem działającym na zasadach pilotażu, a nie normą, upowszechnioną na tyle, aby stać się znaczącym elementem systemu energetycznego kraju.
– Jeżeli poważnie traktujemy bezpieczeństwo energetyczne, kolejne generacje programów dotacyjnych powinny wprost premiować projekty osiedlowe: instalacje na dachach, fasadach i garażach wielopoziomowych, połączone z magazynami energii, zarządzane przez wspólnoty i spółdzielnie. Takie inwestycje nie tylko obniżają rachunki mieszkańców, ale też odciążają lokalne sieci dystrybucyjne i podnoszą odporność dzielnic na zakłócenia dostaw – mówi Radosław Misztalewski.
Bardzo ważne staje się umieszczenie w tej strukturze także przemysłu, który od dawna rozbudowuje własną produkcję energii. – Z perspektywy klientów komercyjnych i przemysłowych widzimy, że fotowoltaika i magazyny energii to już nie tylko źródło oszczędności, ale element strategicznego zarządzania ryzykiem, ciągłością działania i śladem węglowym organizacji – podkreśla dyrektor handlowy grupy Grodno.
© Materiał chroniony prawem autorskim – zasady przedruków określa regulamin
Nabídka apartmánů v Polsku – projekt Słoneczna Polana v Kudowa-Zdrój.
Zveme vás k návštěvě našich webových stránek, které jsme pro vaše pohodlí přeložili do češtiny: https://osiedleslonecznapolana.com/cz/apartmany/
Brozura_compressed