Hospodářská komora: Úspěch stavebního zákona závisí na zvládnutí zavádění změn.* 

Schválený stavební zákon může usnadnit stavbu metra i malých domů.* 

Stavební zákon se vrací do Sněmovny. Energetici volají po jeho přijetí.* 

Vyhláška o požadavcích na výstavbu.* 

Devizový trh k 18.09.2026.* 

Hospodářská komora: Úspěch stavebního zákona závisí na zvládnutí zavádění změn.

11.9.2026, Zdroj: ČTK

Úspěch novely stavebního zákona závisí především na úspěšném zvládnutí personálních změn i digitalizace. V reakci na dnešní schválení novely Sněmovnou to uvedla Hospodářská komora ČR v tiskové zprávě. Sněmovna dnes hlasy vládní koalice přehlasovala Senát a stvrdila koaliční novelu stavebního zákona, kterou senátoři zamítli v srpnu.

Novela zavádí hlavně centralizovanou soustavu státních stavebních úřadů. Podle kritiků návrh nahrává developerům, je prokorupční a míří proti veřejným zájmům i obcím. Prezident Hospodářské komory ČR Zdeněk Zajíček schválení novely uvítal. „Je dobře, že jsme našli odvahu a politickou vůli změnit procesy, které provázejí stavební řízení a územní povolování v České republice. Je to cesta k větší předvídatelnosti a budoucímu rozvoji. Teď ale nesmíme podcenit navazující kroky,“ uvedl.

Schválením změn podle něj práce nekončí. Podle komory bude nyní zásadní zvládnout přechod zaměstnanců z obecních a krajských úřadů do nově vznikající jednotné státní stavební správy. Stejně důležité je dotáhnout digitalizaci stavebního řízení, k čemuž jsou potřeba sdílení dat, spolehlivé digitální nástroje a jasné řízení IT projektu, sdělila komora. Právě při omezeném počtu pracovníků na stavebních úřadech může být podle ní větší využití digitalizace a automatizovaného rozhodování jednou z cest, jak systém udržet funkční.

„Pokud ale zvládneme personální přechod na nově vznikající jednotný stavební úřad a skutečně funkční digitalizaci, máme šanci po letech vytvořit stavební správu, která bude odpovídat potřebám moderní a konkurenceschopné země,“ sdělil Zajíček. „Digitalizace nesmí být jen termín v harmonogramu, musí přinést reálně použitelný systém pro úřady i stavebníky, s jasnými milníky a odpovědností za dodávku,“ doplnil.

ver ptd

---

Schválený stavební zákon může usnadnit stavbu metra i malých domů.

10.9.2026, Zdroj: ČTK

Schválená novela stavebního zákona, kterou dnes po senátním vetu prosadila ve Sněmovně koaliční většina, obsahuje vedle původních záměrů také řadu pozměňovacích návrhů. Při závěrečném schvalování ve Sněmovně je do ní vložili poslanci. Senátoři novelu zákona neupravili, ale většinou hlasů zamítli. Sněmovna je dnes přehlasovala a předlohu odeslala k podpisu prezidentovi.

Přehled vybraných poslaneckých pozměňovacích návrhů, které novela stavebního zákona obsahuje:

Sněmovna schválila podnět pražských poslanců napříč stranami v čele s předsedou Pirátů Zdeňkem Hřibem, kteří navrhli prodloužit opakovaně platnost stanoviska k vlivům na životní prostředí (EIA) pro stavby metra. Stejně tak schválila Hřibův návrh, který umožní opakované prodloužení platnosti stanoviska EIA pro dopravní stavby na území Prahy, a to pro Městský okruh, Libeňskou spojku a Radlickou radiálu bez plošné výjimky pro širší okruh záměrů.

Sněmovna přijala návrh Martina Kolovratníka (ANO) na snazší povolování bytových domů. Půjde o bytové domy do 500 metrů čtverečních zastavěné plochy o nejvýše čtyřech nadzemních podlažích. Půjde o jednoduché stavby sloužící výlučně k bydlení.

Poslanec Filip Turek (za Motoristy) navrhl zařadit spalovny nebezpečného odpadu mezi vyhrazené stavby a současně je chce vložit do zákona o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury. Sněmovna jeho návrh již v červenci schválila.

S podporou Sněmovny se setkal návrh osmi koaličních i opozičních poslanců v čele s Janem Berkim (STAN), kteří chtějí usnadnit stavbu přístřešků na stanových táborech. Kuchyně nebo táborová hygienická zařízení se nebudou považovat ani za drobnou stavbu, pokud budou sloužit svému účelu pouze o prázdninách.

Přijetí se dostalo i návrhu poslankyně Barbory Rázgy (ANO) a poslanců Patrika Nachera (ANO) a Jiřího Havránka (ODS) vyřadit výdejní boxy různých zásilkových firem z regulace stavebního zákona. Návrh je řadil mezi drobné stavby, ale obchodníci se obávali komplikací.

V okolí dálnic, silnic I. třídy, železnic a vodních cest bude možné vyjímat půdu I. a II. třídy ochrany pro stavbu obchodních center a logistických hal v pásmu do půl kilometru. Komplexní pozměňovací návrh původně přicházel s návrhem pásma o šířce jednoho kilometru. Skupina poslanců z opozičních i koaličních stran, které spojuje členství v zemědělském výboru, chtěla tuto možnost vypustit zcela. Místo toho dala sněmovní většina přednost návrhu předsedkyně výboru pro životní prostředí Bereniky Peštové (ANO) a schválila pásmo 500 metrů.

Sněmovna přijala návrh trojice poslanců ODS v čele s jejím předsedou Martinem Kupkou. Navrhli, aby stavební úřady chránily veřejný zájem také v hospodářském a průmyslovém rozvoji. Uspěl i poslanec ODS Vítězslav Schrek, který stejně jako jeho stranický kolega Ivan Adamec navrhl, aby scelování a rozdělování pozemků nevyžadovalo souhlas stavebního úřadu. Adamec uspěl s návrhem prodloužit základní dobu platnosti stanoviska EIA ze sedmi na deset let.

Zuzana Ožanová (ANO) prosadila možnost, aby obce, města a kraje mohly k naplňování cílů stavebního zákona zřizovat útvar architekta nebo jmenovat svého architekta. Ve zdůvodnění uvedla, že reaguje na dlouhodobou poptávku obcí.

Ministr kultury Oto Klempíř (za Motoristy) uspěl s návrhem doplnit nejvyšší časový limit osmi měsíců pro archeologické výzkumy na nemovitostech. Jeho návrh rovněž stanoví, že náklady záchranného archeologického výzkumu hradí stavebník, který je podnikatelem, nejdéle čtyři měsíce od zahájení, pokud se s Archeologickým ústavem nedohodne jinak.

Sněmovní většina schválila i návrh poslance Vojtěcha Krňanského (za Motoristy), zastoupeného předsedou klubu Motoristů Borisem Šťastným. Tento návrh uvádí, že souhlas orgánu ochrany přírody k povolování nebo provádění staveb a dalším změnám není zapotřebí v zastavitelném území ochranného pásma národního parku a rovněž ani v pásmu 150 metrů od hranice tohoto ochranného pásma.

Byla i řada neúspěšných návrhů. Exministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) neuspěl s návrhem, aby obce mohly vlastníkům dlouhodobě neobývaných bytů výrazně zvýšit daň z nemovitosti. Mělo by to vrátit do nabídky například byty používané ke krátkodobému ubytování turistů. Piráti neuspěli se záměrem, aby veřejní funkcionáři museli v majetkovém přiznání uvádět, zda užívají pronajatý obecní byt.

nlm ptd

---

Stavební zákon se vrací do Sněmovny. Energetici volají po jeho přijetí.

8.9.2026, Zdroj: Svaz energetiky České republiky (www.svazenergetiky.cz)

Zrychlení výstavby energetické infrastruktury, zvýšení kapacity sítí nebo zjednodušení realizace investic v energetice. To jsou podle Svazu energetiky ČR (SEČR) hlavní přínosy novely stavebního zákona, kterou koncem srpna zamítli senátoři a dnes má být znovu schvalována dolní komorou Parlamentu. Urychlené zefektivnění povolovacího řízení je však podle SEČR nezbytné pro úspěšnou transformaci tuzemské energeticky, a proto svaz podporuje přehlasování zamítnutí novely Senátem a přijetí původní sněmovní verze.

• Svaz energetiky ČR podporuje přehlasování senátního veta novely stavebního zákona
• Novela podle svazu urychlí výstavbu sítí a dalších energetických staveb; nezbytné je však zajistit dostatek odborných kapacit
• Pomalé povolování a zpožděná výstavba se promítají do regulovaných cen energie, které musí hradit zákazníci

„Vnímáme názor Senátu a výtky související s chybějící delší diskuzí. Jsme však přesvědčeni, že současná podoba novely přinese potřebné zefektivnění realizací a celkové přínosy převažují nad možnými riziky z urychleného procesu přijetí této legislativy,“ upozorňuje Josef Kotrba, výkonný ředitel SEČR.

Z konkrétních změn svaz vnímá jako jednoznačně pozitivní například převedení stavebních úřadů výlučně pod stát a integraci dotčených orgánů. Současně ale důrazně upozorňuje, že převod agend a integrace musí být provedeny se zajištěním dostatečného množství odborných kapacit na stavebních úřadech a tak, aby nedošlo k omezení povolování.

„Pomalé, složité a neefektivní povolování a výstavba energetické infrastruktury se promítá jak do regulovaných cen energie, které musí hradit zákazníci, tak do nedostatečné kapacity sítí a omezených možností připojování nových zdrojů. Českou republiku čekají mnohamiliardové investice a povolování nesmí být jejich brzdou. Mnohé z novelou navržených změn, které povedou ke zrychlení stavebního řízení a realizace energetických staveb, proto mají naši podporu,“ říká Bohuslav Čížek, ředitel pro legislativu SEČR. Jako příklad uvádí automatické povolení záměru stavby při nečinnosti stavebního úřadu, respektive po uplynutí zákonné lhůty.

Za zásadní pak SEČR považuje i změny dalších doprovodných zákonu, ať už jde o úpravy limitních hodnot, od kterých je nutné u staveb provádět zjišťovací řízení EIA, zjednodušení v rámci energetického zákona omezující zbytnou administrativu nebo třeba úpravy kontinuálního sledování vod.

Více informací naleznete na www.svazenergetiky.cz

---

Vyhláška o požadavcích na výstavbu.

18.6.2024, Ministerstvo pro místní rozvoj, Zdroj: Verlag Dashöfer

Ve Sbírce zákonů vyšla nová vyhláška č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu. Vyhláška je novým prováděcím právním předpisem stavebního zákona, který je inspirován a vychází z vyhlášek k zákonu č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu.

K vydání vyhlášky bylo přistoupeno v souvislosti se schváleným zákonem č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), a zákonem č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů.

Hlavní principy vyhlášky o požadavcích na výstavbu lze stručně charakterizovat následovně:

• maximálně komplexní řešení problematiky požadavků na výstavbu pro celé území České republiky,
• ucelenost požadavků na výstavbu v jednom právním předpisu,
• zohlednění přístupnosti staveb pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace ve vazbě na čl. 9 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením,
• řešení vazeb vyhlášky na technické normy.

Vyhlášky vychází z vyhlášek k zákonu č. 183/2006 Sb., a to:

• z vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů,
• z vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů,
• z vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb,
• z nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy), ve znění pozdějších předpisů.

Zároveň jsou součástí vyhlášky i technické požadavky, resp. jejich části, z prováděcích právních předpisů, které jsou dnes v gesci dalších ústředních správních orgánů, a to z důvodu sjednocení problematiky. Jedná se o tyto vyhlášky:

• vyhláška č. 238/2011 Sb., o stanovení hygienických požadavků na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, ve znění pozdějších předpisů, v gesci Ministerstva zdravotnictví,
• vyhláška č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů, v gesci Ministerstva zemědělství,
• vyhláška č. 284/2016 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pyrotechnice, ve znění pozdějších předpisů, v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu,
• vyhlášky č. 99/1995 Sb., o skladování výbušnin a č. 102/1994 Sb., kterou se stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu v objektech určených pro výrobu a zpracování výbušnin, kterými se provádějí některá ustanovení zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.

Jedná se zejména o technické požadavky na bazény, koupaliště a sauny, vodovody a kanalizace a na sklady pyrotechnických výrobků, na stavby určené k nakládání s výbušninami, které budou novelizací stávajících právních předpisů zrušeny.

Tato vyhláška v plném rozsahu zapracovává obsah vyhlášky č. 239/2017 Sb., o technických požadavcích pro stavby pro plnění funkcí lesa a vyhlášky č. 590/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla, ve znění pozdějších předpisů, které byly zrušeny stavebním zákonem.

Tato vyhláška vychází z příslušných platných technických norem (ryze českých označených jako ČSN, stejně tak evropských nebo mezinárodních, které byly přejaty do soustavy českých norem a nyní se označují např. ČSN EN aj.) a čerpá také z výsledků materiálu Metodika uplatňování principů univerzálního designu a celoživotního bydlení v bytové výstavbě.

Podle § 332a stavebního zákona platí, že do doby vydání prováděcích právních předpisů podle § 152 tohoto zákona, nejpozději však do 1. července 2027, se postupuje podle prováděcích právních předpisů k provedení § 194 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění účinném ke dni předcházejícímu jejich zrušení tímto zákonem. Části prováděcích právních předpisů podle věty první, které jsou v rozporu s tímto zákonem, se nepoužijí.

Pro přípravu vyhlášky byla využita také norma ČSN EN 17210 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí – Funkční požadavky, k níž byly vydány dvě technické zprávy, které jsou zavedeny jako TNI CEN/TR 17621 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí – Technické prováděcí požadavky a specifikace a TNI CEN/TR 17622 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí – Posouzení shody. Text normy je v původním anglickém znění a neobsahuje žádné konkrétní hodnoty, proto není označena jako norma. Z tohoto důvodu Ministerstvo pro místní rozvoj zadalo u České agentury pro standardizaci nový normalizační úkol, kterým je zpracování specializované normy na přístupnost staveb. Tato norma bude vycházet z výše uvedené evropské normy a doprovodných dokumentů a bude cíleně sloužit k aplikaci vyhlášky o požadavcích na výstavbu.

Stavební právo hmotné je upraveno v části čtvrté stavebního zákona. Požadavky na výstavbu jsou nyní definovány v ustanovení § 137 NSZ a jedná se o

• požadavky na vymezování pozemků,
• požadavky na umisťování staveb a
• technické požadavky na stavby.

Tyto požadavky je nutné podle § 137 odst. 2 stavebního zákona respektovat při územně plánovací a projektové činnosti, při povolování, provádění, užívání a odstraňování staveb. Musí být však respektovány nejen požadavky na výstavbu stanovené stavebním zákonem, ale i požadavky stanovené touto vyhláškou, jako jeho prováděcím právním předpisem, či požadavky stanovenými jinými právními předpisy.

Jedná se zejména o požadavky na ochran obyvatelstva, požadavky na energetickou náročnost budovy, energetickou účinnost rozvodů tepla a chladu, požadavky stavby dopravní infrastruktury (dráha, pozemní komunikace, vodní cesta a přístav), na stavbu, ve které je umístěna spisovna nebo archiv, dále také o požadavky památkové péče a další.

Je nezbytné upozornit uživatele vyhlášky, že kromě požadavků, které upravuje tato vyhláška, je nutné respektovat i požadavky, které upravují jiné právní předpisy, např. na stavbu pro výchovu a vzdělávání, stavbu zdravotnického zařízení, stavbu pro sociální služby, pracoviště, umělé koupaliště a saunu, vodní dílo, vybavení fyzickou infrastrukturou v budovách připravenou pro instalaci infrastruktury vysokorychlostního internetu, spalinovou cestu, sklad pyrotechnických výrobků, stavby vyhrazených technických, elektrických, plynových, tlakových a zdvihacích zařízení nebo požární bezpečnosti.

Stavební zákon v ustanovení § 137 odst. 4 stanoví, že požadavky na výstavbu se rovněž uplatní u změny dokončené stavby, údržby dokončené stavby, změny v užívání stavby, dočasné stavby, zařízení staveniště, pozemku nebo stavby, které jsou kulturní památkou nebo se nacházejí v památkové rezervaci nebo památkové zóně, a to v rozsahu, v jakém to závažné územně technické nebo stavebně technické důvody nebo jiný veřejný zájem nevylučují.

Ustanovení § 137 odst. 4 stavebního zákona je obdobou ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., § 2 odst. 1 vyhlášky č. 268/2009 Sb., či ustanovení § 2 odst. 2 vyhlášky č. 398/2009 Sb. a využívá se v případě např. změn staveb, kdy nelze při provádění stavebních úprav u stávajících staveb zvýšit světlou výšku místnosti či zajistit adekvátní hodnoty parkovacích míst. Ve všech případech, kdy se neuplatňují požadavky, je však nutné, aby projektant neuplatnění konkrétního požadavku jasně a přesvědčivě zdůvodnil v dokumentaci přikládané k povolení záměru a stavební úřad tak mohl zkontrolovat, zda jsou naplněny zákonem stanovené předpoklady, tj. závažné územně technické či stavebně technické důvody, které použití konkrétního ustanovení vylučují.

Tato vyhláška na základě ustanovení § 152 odst. 1 stavebního zákona stanoví podrobné požadavky na vymezování pozemků, požadavky na umisťování staveb a technické požadavky na stavby, jejichž základ je stanoven stavebním zákonem.

Pro komplexní řešení problematiky stavebního práva je nezbytné vnímat stavební zákon, jeho prováděcí právní předpisy a požadavky stanovené jinými právními předpisy jako jeden nedílný celek.

Tato vyhláška je rozdělena do jednotlivých částí, hlav a dílů podle tematických okruhů. Část první obsahuje úvodní ustanovení a základní pojmy, v části druhé jsou řešeny požadavky na vymezování pozemků, v části třetí požadavky na umisťování staveb, v části čtvrté technické požadavky na stavby. Požadavky stanovené v části první až čtvrté vyhlášky váží ke všem druhům staveb bez rozdílu a provádí požadavky stanovené stavebním zákonem. Požadavky části páté již přísluší pouze jednotlivým vybraným druhům staveb. Část šestá upravuje požadavky pro velká sídla. Část sedmá stanoví společná a závěrečná ustanovení.

Nedílnou součástí nové právní úpravy této vyhlášky jsou přílohy. Vyhláška obsahuje celkem 14 příloh.

Hlavní principy členění vyhlášky

Část první této vyhlášky uvádí rozsah svého zmocnění, stanovuje členění a vnímání jejích jednotlivých částí, a to jak pro příslušné části stavby, tak ve vztahu k celku, ať už se jedná o budovu, soubor staveb, terénní úpravy, nebo zařízení. V této části jsou také definovány základní pojmy, se kterými tato vyhláška pracuje. Většina pojmů je však definována již stavebním zákonem, a to především v ustanovení § 12 a § 13 stavebního zákona.

Část druhá této vyhlášky provádí ustanovení § 139 až § 142 stavebního zákona, tedy stanoví požadavky na vymezování pozemků. Obsahem této části jsou ustanovení, která stanovují požadavky pro stavby pro bydlení a rodinnou rekreaci, požadavky na parkovací stání, na hospodaření se srážkovými vodami a požadavky na veřejná prostranství. Tato vyhláška v této části pouze rozvádí požadavky stanovené ve stavebním zákoně. Vazby na jiné právní předpisy jsou případně zmíněny v odůvodnění jednotlivých ustanovení.

Část třetí této vyhlášky provádí ustanovení § 143 a § 144 stavebního zákona a rozpracovává požadavky na umisťování staveb ve vztahu ke stavební čáře, požadavky na stavby pro reklamu a reklamní zařízení a požadavky na umisťování technické infrastruktury.

Při navrhování záměrů je třeba kromě požadavků této vyhlášky na umisťování staveb a vymezování pozemků v části druhé a třetí respektovat i obecné ustanovení § 143 odst. 1 stavebního zákona, podle něhož se „stavby umisťují s ohledem na charakter území, urbanistickou, architektonickou, kulturně historickou, přírodní a archeologickou hodnotu území a kvalitu vystavěného prostředí“. Charakter území je definován v ustanovení § 41 stavebního zákona takto: „Charakter území se určuje zejména podle funkčního využití, struktury a typu zástavby, uspořádání veřejných prostranství, dalších prvků prostorového uspořádání a urbanistických, architektonických, estetických, kulturních a přírodních hodnot území, včetně jejich vzájemných vztahů a vazeb, a to především vymezením v územně plánovací dokumentaci.“.

Část čtvrtá této vyhlášky se týká všech druhů staveb bez rozdílu a provádí technické požadavky na stavby stanovené v ustanovení § 145 až § 151 stavebního zákona.

Stavební zákon v ustanovení § 145 odst. 2 stanovuje možnost přistupovat k uplatňování technických požadavků přiměřeně, a to výlučně pro stavby v působnosti jiných staveních úřadů a stavby jaderného zařízení a staveb v areálu jaderného zařízení, které jsou jaderným zařízením. Tato možnost přiměřenosti vychází ze specifického typu stavby.

Část pátá této vyhlášky se věnuje jednotlivým druhům staveb. Jsou-li pak užívány specifické pojmy u daného druhu stavby, jsou tyto pojmy uvedeny v úvodu této vyhlášky, tj. v části první nebo v příslušné příloze.

Část šestá této vyhlášky upravuje požadavky pro tzv. velká sídla ve vazbě čl. 1 ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, kde pro potřeby této vyhlášky se za tyto sídla považují hlavní město Praha a sídlo kraje. Tímto ustanovením je umožněno těmto sídlům se odchýlit za splnění daných podmínek od požadavků této vyhlášky.

Část sedmá této vyhlášky obsahuje společná a závěrečná ustanovení, zejména ustanovení pro uplatnění výjimek z tohoto předpisu a ustanovení, ve kterých je uveden taxativní výčet ustanovení jako forma pro řešení indikativního odkazu do technických norem.

Pro uplatnění výjimky platí, že ji lze povolit v odůvodněných případech z konkrétních ustanovení této vyhlášky a za předpokladu splnění podmínek stanovených v § 138 odst. 1 stavebního zákona.

Norma v tomto případě konkretizuje obecný, souhrnný právní požadavek. Tyto požadavky mohou být splněny i jiným technickým řešením garantujícím stejnou nebo vyšší úroveň ochrany oprávněných zájmů.

Vyhláška č. 146/2024 Sb. jako prováděcí právní předpis, který stanovuje požadavky na výstavbu, obecně užívá ve svých ustanoveních slova „navržena a provedena“, neboť na základě základního principu vyplývajícího ze stavebního zákona platí, že stavba, která je povolena podle svého návrhu, musí být v souladu s ním a s podmínkami svého povolení realizována. Podle povolení je stavba následně kolaudována a poté užívána. Návrh a provedení stavby musí respektovat stavební zákon, jeho prováděcí právní předpisy a jiné právní předpisy. Slova „stavba je navržena a provedena“ jsou tak relevantní pro celý životní cyklus stavby, proto vyhláška stanovuje požadavky návrhové, které se však následně promítají do jednotlivých etap životního cyklu stavby.

Komentář k jednotlivým ustanovením

• 1 Předmět úpravy

Ustanovení vymezuje předmět úpravy vyhlášky ve vazbě na ustanovení § 137 stavebního zákona a v návaznosti na zmocnění vyplývající z ustanovení § 152 odst. 1 a § 333 odst. 1 stavebního zákona. Tato vyhláška stanoví požadavky na vymezování pozemků, požadavky na umisťování staveb a technické požadavky na stavby. Návrh ustanovení § 1 neobsahuje úvodní ustanovení podle čl. 48 odst. 3 Legislativních pravidel vlády, tj. tzv. referenční odkaz na implementované předpisy EU, neboť je touto vyhláškou promítnuta do právního řádu pouze nepodstatná část směrnice Evropské unie, anebo se její promítnutí týká nepodstatné části vyhlášky.

• 2

K odst. 1 – V části druhé až čtvrté vyhlášky jsou uvedeny požadavky na umisťování staveb a technické požadavky na stavby, které se týkají všech staveb bez rozdílu. Teprve až část pátá vyhlášky stanoví požadavky pro jednotlivé konkrétní druhy staveb a stanoví je odlišně pouze tehdy, pokud jsou zásadním požadavkem pro naplnění veřejného zájmu. Z ustanovení vyplývá, že při navrhování staveb je nutné pracovat s touto vyhláškou jako celkem. Požadavky stanovené touto vyhláškou spolu s požadavky stanovenými již samotným stavebním zákonem tvoří nedílný celek. Tato vyhláška tedy není koncipována tak, že by pro konkrétní typ stavby byly stanoveny požadavky pouze v jedné její části. Obdobně tento princip členění využívala také vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Vyhláška stanovuje požadavky i pro zařízení.

K odst. 2 – Ustanovení stanoví postup při posuzování staveb, jejichž části slouží různým účelům. Jedná se například o bytové domy, které v jejich parteru jsou obchody, zdravotnické zařízení apod. Tyto stavby musí být v části s byty posouzeny jiným způsobem než v části s obchodními jednotkami a zdravotnickým zařízením. Na každou část se pak aplikují požadavky uvedené nejen ve společné, tj. části druhé až čtvrté vyhlášky, ale případně i požadavky z části páté.

Základní pojmy

• 3

V ustanovení § 3 jsou stanoveny základní pojmy, se kterými tato vyhláška pracuje.

Pro potřeby vyhlášky jsou definovány pouze pojmy nezbytné, tedy zejména pojmy, které nejsou definovány technickou normou nebo jiným právním předpisem. Jako příklad lze uvést pojem „podzemní podlaží“, který nebyl po úvaze zpracovatele vyhlášky definován, neboť jeho definice je obsažena v normě ČSN 73 4301 Obytné budovy, a rovněž je tento pojem ve znění cit. ČSN 73 4301 Obytné budovy definován vyhláškou č. 460/2021 Sb., o kategorizaci staveb z hlediska požární bezpečnosti a ochrany obyvatelstva.

Níže jsou pro potřeby aplikační praxe podrobněji vysvětleny následující pojmy:

Pojem „byt s univerzálním standardem“ byl stanoven z hlediska principu celoživotního bydlení v přirozeném prostředí jedince. Tento standard představuje základní, nejnižší prostorové požadavky, které mohou uspokojit většinu obyvatel a jsou zároveň aplikovatelné při běžné bytové výstavbě. Hlavním požadavkem tohoto standardu je možnost zajištění manipulačního prostoru o velikosti kruhu o průměru nejméně 1200 mm ve všech místnostech. Kromě běžné podporované bytové výstavby jsou hlavním prostorem pro uplatnění tohoto standardu zejména různé typy sociálního a podporovaného bydlení, kde se předpokládá různé složení jeho obyvatel. Vhodné jsou i pro alternativní zařízení k domům s pečovatelskou službou, zejména pro různé druhy bydlení pro seniory a samostatné seniory. Předpokládá se, že tato kategorie bytů uspokojí seniory, osoby používajících chodítko, berle i menší mechanický vozík. Tyto byty by měly být následně vhodně doplněny byty s vyššími standardy bezbariérovosti podle potřeby v dané obci.

Pojem „obytný prostor“ byl stanoven zejména ve vazbě na hodnocení zastínění obytných místností stávajících budov ovlivněných novou stavbou, kdy je žádoucí, aby byla z pohledu zastínění posuzována adekvátní část místnosti, v níž převažuje její uživatelská nikoliv komunikační funkce, tedy byl posuzován pouze „obytný prostor“, nikoliv celá obytná místnost. Tato vyhláška tak nově zavádí možnost pracovat nejen s místností jako celkem, ale také s její částí – prostorem.

Obytný prostor je součástí obytné místnosti, která je definována v ustanovení § 12 písm. l) stavebního zákona jako „část bytu, která je určena k bydlení, splňuje požadavky na bydlení z hlediska velikosti, denního osvětlení, větrání, vytápění a hluku a má podlahovou plochu nejméně 8 m2; kuchyň se za obytnou místnost považuje, pokud má podlahovou plochu nejméně 12 m2; tvoří-li byt jediná obytná místnost, musí být její podlahová plocha nejméně 16 m2“.

Aby byla zajištěna alespoň minimální velikost obytného prostoru, byl zároveň stanoven požadavek na jeho minimální plochu, a to velikostí 8 m2. V případě minimální velikosti obytné místnosti podle její definice je tato místnost celá obytným prostorem, a v takovém případě například hledisko stínění je zohledněno v celé její ploše.

Pobytový prostor je součástí pobytové místnosti viz § 12 písm. m) stavebního zákona, obdobně jako obytný prostor je součástí obytné místnosti. Pobytová místnost, tedy i část pobytový prostor, musí splňovat zejména požadavky na větrání, denní a umělé osvětlení, velikost, výšku podle příslušných ustanoven vyhlášky.

Pojem „ubytovací jednotka“ zahrnuje jak jednotku tzv. přechodného ubytování, tedy ubytovací jednotku v hotelech, motelech a dalších ubytovacích zařízeních, tak jednotku ve stavbách sociálních služeb, která je již z povahy věci určena pro „trvalé“ ubytování.

Pojmem „stavba pro výchovu a vzdělávání“ se pro účely vyhlášky rozumí mateřská škola s výjimkou zázemí lesní mateřské školy a výdejny lesní mateřské školy, zařízení pro péči o děti předškolního věku, základní škola, základní umělecká a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, střední škola, konzervatoř, vyšší odborná škola, školské zařízení pro zájmové vzdělávání, školské výchovné a ubytovací zařízení, školské zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy včetně zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

Tento pojem byl pro potřeby vyhlášky nově definován, a to z toho důvodu, že stávající legislativa v oblasti výchovy a vzdělávání není jednotná a je upravena právními předpisy v gesci jak Ministerstva školství, tak Ministerstva zdravotnictví. Proto se při tvorbě definice vycházelo z ustanovení § 7 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) a z ustanovení § 7 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

Podle § 7 zákona č. 561/2004 Sb. se jedná o školy a školská zařízení, které tvoří vzdělávací soustavu. Podle tohoto zákona jsou druhy škol mateřská škola, základní škola, střední škola (gymnázium, střední odborná škola a střední odborné učiliště), konzervatoř, vyšší odborná škola, základní umělecká škola a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky. Druhy školských zařízení jsou zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školská poradenská zařízení, školská zařízení pro zájmové vzdělávání, školská účelová zařízení, školská výchovná a ubytovací zařízení, zařízení školního stravování, školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a školská zařízení pro preventivně výchovnou péči.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. se jedná o školy a školská zařízení zapsaná do školského rejstříku, s výjimkou zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školských poradenských zařízení a zařízení školního stravování, a dále zařízení sociálně výchovné činnosti a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (dále jen „zařízení pro výchovu a vzdělávání“), které jsou povinny zajistit, aby byly splněny hygienické požadavky upravené prováděcím právním předpisem na prostorové podmínky, vybavení, provoz, osvětlení, vytápění, mikroklimatické podmínky, zásobování vodou, úklid a nakládání s prádlem. Povinnost uvedenou ve větě první má i osoba provozující v provozovně živnost, jejíž náplní je péče o děti do 3 let věku nebo výchova, výuka anebo mimoškolní vzdělávání dětí nad 3 roky věku v předškolním zařízení, soukromé škole nebo zařízení sloužícím odbornému vzdělávání dětí a mladistvých, nezařazených do rejstříku škol a školských zařízení a dále poskytovatel služby péče o dítě v dětské skupině, pokud se jedná o dětskou skupinu nad 12 dětí.

Školským zařízením pro zájmové vzdělávání jsou konkrétně různé dětské domovy mládeže (DDM), dětská centra či jiné obdobné objekty sloužící k zájmovému vzdělávání dětí a mládeže.

Školským zařízením pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy je diagnostický a výchovný ústav, dětský domov a jiné obdobné zařízení včetně SOS domova a Klokánku, které jsou zařízeními pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

Školským výchovným a ubytovacím zařízením je internát, campus a jiné obdobné zařízení.

Přestože jsou vysoké školy nejvyšším článkem vzdělávací soustavy, nejsou pro potřeby vyhlášky do pojmu „stavba pro výchovu a vzdělávání“ zahrnuty, neboť se nejedná o školy ve smyslu zákonů č. 561/2004 Sb. a č. 258/2000 Sb. Není tak třeba pro ně zavádět speciální požadavky, kromě požadavků na přístupnost.

Pojem „hygienické zařízení“ byl definován z důvodu vyjasnění a sjednocení pojmů, které se v konkrétní části vyhlášky objevují. Při jeho návrhu bylo čerpáno z normy ČSN 73 4108 Hygienická zařízení a šatny, přičemž bylo s jednotlivými prostory hygienického zařízení uvažováno takto:

• – umývárnou se rozumí místnost nebo část místnosti určená k částečné nebo celkové tělesné očistě,
• – záchodem se rozumí místnost určená k vykonávání biologických potřeb člověka; záchod není sanitární předmět,
• – záchodovou kabinou se rozumí místnost nebo prostor jako část místnosti se záchodovou mísou jako sanitárním předmětem,
• – přebalovací kabinou se rozumí místnost nebo část místnosti určená a uzpůsobená k přebalování a péči o dítě.

V tomto smyslu jsou pojmy charakterizující jednotlivé části hygienického zařízení v této vyhlášce použity.

Pro potřeby vyhlášky se hygienickým zařízením rozumí pouze vnitřní prostory, nikoliv prostory venkovní.

Pojem „parkovací stání“ je definován jako souhrnný pojem pro potřeby dopravy v klidu a zahrnuje plochy pro parkování i odstavení vozidla bez ohledu na to, zda se nacházení vně či uvnitř budovy. Podrobnější požadavky na krátkodobé, dlouhodobé a vyhrazené parkovací stání stanoví vyhláška v ustanovení § 8 a příloha č. 1 vyhlášky.

Pojem „pochozí plocha“ je stanoven zejména ve vazbě na požadavky týkající se protiskluznosti a ochrany proti pádu. Pochozí plochou je každý komunikační prostor, tedy nejen vnitřní prostor, ale i venkovní, například účelová komunikace s neveřejným provozem. Na tuto plochu je potřeba nahlížet nejen z pohledu bezpečnosti při pohybu na ní, ale i z pohledu zabezpečení této plochy vůči okolí, například spad sněhu, stékání vody aj. Požadavky na ostatní komunikace jsou předmětem zákona o pozemních komunikacích a jeho prováděcích právních předpisů.

Pojmem „spalinová cesta“ se rozumí volně průchozí dutina určená k odvodu spalin do vnějšího ovzduší. Návrh spalinové cesty včetně materiálů musí plnit požadavky norem ČSN stanovující požadavky na komíny a kouřovody například ČSN 73 4201 Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv a ČSN EN 1443 Komíny – Všeobecné požadavky.

Pojmem „norma“ se rozumí taxativní výčet závazných norem uvedených v příloze č. 14 vyhlášky. V souladu s § 32 odst. 2 písm. d) stavebního zákona se předpokládá jejich oznámení ve Věstníku podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích.

---

Devizový trh k 18.09.2026.