PERSONALISTIKA – Informace nejen pro podnikatele.
Kratší, zkrácená a individuálně upravená pracovní doba.*
Lelkování povoleno aneb pravidla pro poskytování přestávek v práci.*
Předregistrace zaměstnanců – nový nástroj proti nelegálnímu zaměstnávání.*
Když není čas na přestávku.
18.6.2026, Zdroj: Verlag Dashöfer
Existují práce, které nemohou být přerušeny. Jak si v takovém případě zaměstnanec může odpočinout?
I zaměstnanci, který tyto práce vykonává, musí zaměstnavatel zajistit krátkodobý odpočinek i bez přerušení provozu nebo práce a zajistit mu tak přiměřenou dobu na oddech a jídlo. Zákoník práce v tomto případě nestanoví minimální délku přiměřené doby; bude záležet na konkrétních podmínkách provozu či vykonávané práce a na možnostech způsobu jejího zajištění.
Na rozdíl od přestávky v práci se poskytnutá doba odpočinku započítává do pracovní doby. Jediným rozlišovacím kritériem, podle kterého bude možné posoudit povinnost zaměstnavatele poskytovat přestávky na jídlo a oddech, a nikoliv přiměřenou dobu na jídlo a oddech, je charakteristika prací, které nemohou být přerušeny.
Tam, kde práce mohou být přerušeny, je zaměstnavatel povinen poskytnout přestávku na jídlo a oddech. Práce, které nemohou být přerušeny, jsou dány výhradně provozem zaměstnavatele, technologií výroby, použitým pracovním procesem či výkonem práce (např. lékař při operaci), nikoliv však organizací práce uvedeného provozu či pracoviště. Mladistvým zaměstnancům, tj. zaměstnancům do 18 let, však i v případě, kdy konají práce, které nemohou být přerušeny, musí být poskytnuta přestávka na jídlo a oddech podle § 88 odst. 1 věty první ZP. Na takto poskytnutou přestávku na jídlo a oddech i při pracích, které nemohou být přerušeny, se u mladistvých vztahují všechna ustanovení upravující přestávku na jídlo a oddech včetně toho, že se do pracovní doby nezapočítávají.
Kratší, zkrácená a individuálně upravená pracovní doba.
26.6.2026, Zdroj: Verlag Dashöfer
Ne každému vyhovuje klasická pracovní doba od pondělí do pátku na plný úvazek. Zaměstnanci i zaměstnavatelé mohou hledat flexibilnější řešení, která lépe odpovídají jejich potřebám i provozu. Jaké možnosti nabízí zákoník práce?
Kratší pracovní doba
Pracovní dobu je možné sjednat v nižším (kratším) rozsahu, než je stanovená týdenní pracovní doba upravená v § 79 zákoníku práce.
Zaměstnanci, pokud byla sjednána kratší pracovní doba, přísluší mzda nebo plat, které odpovídají této kratší pracovní době. Právní úprava zásady obsažené v tomto ustanovení je v podstatě nadbytečná, protože obecné ustanovení v § 109 odst. 1 ZP stanoví, že zaměstnanci přísluší mzda nebo plat za vykonanou práci. I z této samotné zásady vyplývá, že mzda nebo plat zaměstnanci přísluší v rozsahu vykonané práce, a pokud vykonává práci v menším rozsahu, než je stanovená týdenní pracovní doba, přísluší mu mzda nebo plat odpovídající fakticky odpracované pracovní době. Možnost sjednat kratší pracovní dobu, než je upravena v § 79 a 79a zákoníku práce, obecně vyplývá z možnosti upravit práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů odchylně. Zákoník práce úpravou obsaženou v § 79 a 79a zákoníku práce, která stanoví maximální rozsah stanovené týdenní pracovní doby, zakazuje zaměstnavateli přidělovat zaměstnanci práci ve vyšším rozsahu, než je stanoven podle jednotlivých pracovních režimů nebo podle osoby zaměstnance (u mladistvých). Není proto možné se dohodnout na délce týdenní pracovní doby, která přesahuje limity upravené v § 79 nebo 79a zákoníku práce pro mladistvé, pod tyto hranice je však možné se se zaměstnancem dohodnout na jakkoliv dlouhé týdenní pracovní době.
Zkrácená pracovní doba
Od pojmu kratší pracovní doba je nutné rozlišovat pojem zkrácená pracovní doba, jak ji upravuje § 79 odst. 3 zákoníku práce. U zaměstnavatele, který není uveden v § 109 odst. 3 zákoníku práce, což je v praxi zaměstnavatel podnikatelského typu, nejčastěji společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti, je možné stanovenou týdenní pracovní dobu upravenou v § 79 odst. 1 a 2 zákoníku práce zkrátit pod tyto hranice v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu. K tomuto zkrácení může dojít výhradně bez snížení mzdy. Je-li pracovní doba zkrácena kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem pod maximální limity upravené v § 79 zákoníku práce, přísluší zaměstnanci stále stejná výše mzdy jako před zkrácením této pracovní doby. I při zkrácení týdenní pracovní doby podle § 79 odst. 3 zákoníku práce se však jedná o stanovenou týdenní pracovní dobu, a proto u těchto zaměstnanců je prací přesčas již práce konaná nad kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem stanovený rozsah. Zkrácená pracovní doba je proto jiným pojmem než kratší pracovní doba, která se sjednává podle § 80 s tím, že při kratší pracovní době přísluší zaměstnanci mzda nebo plat výhradně v tom rozsahu, v němž zaměstnanec práci vykonává.
Individuální úpravy pracovní doby
I bez výslovného zmocnění daného zákoníkem práce může každý zaměstnavatel na žádost zaměstnance nebo z vlastního podnětu sjednat dohodu o odchylném rozvržení pracovní doby, např. o jiném rozvrhu směn, o jiném počátku a konci pracovní doby, o výkonu práce pouze v ranní směně apod. Právo na jinou úpravu pracovní doby zaměstnanec nemá, zaměstnavateli však zákonná úprava nebrání v tom odchylky sjednat, záleží výhradně na jeho vůli a také na provozních možnostech tohoto odchylného postupu. Délka jednotlivé směny nesmí ani při dohodnuté pravě pracovní doby přesáhnout 12 hodin.
Lelkování povoleno aneb pravidla pro poskytování přestávek v práci.
23.6.2026, Zdroj: Verlag Dashöfer
Krátká procházka, oběd s kolegy nebo pár minut bez pracovních povinností. Chvilky zdánlivého nicnedělání pomáhají obnovovat energii, zlepšují soustředění a snižují riziko chyb. Pamatuje na ně i zákoník práce, který ale pro odpočinek nastavuje přesná pravidla.
Zaměstnavatel má povinnost poskytovat přestávku na jídlo a oddech v rozsahu nejméně 30 minut vždy po každých 6 hodinách, u mladistvých nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Je-li směna delší, např. z důvodu konání práce přesčas, která u zaměstnance navazuje na jeho běžnou 8hodinovou pracovní dobu, musí zaměstnavatel opět po dalších 6 hodinách nepřetržité práce od počátku výkonu práce po opětovném nástupu do práce po předchozí přestávce na jídlo a oddech zaměstnanci poskytnout druhou nebo při déletrvající práci i další přestávku na jídlo a oddech, opět v délce nejméně 30 minut.
Přestávka na jídlo a oddech se nezapočítává do pracovní doby, zaměstnanec během ní práci nekoná a není povinen ani vykonávat pokyny zaměstnavatele. Z toho vyplývá, že není povinen se zdržovat na pracovišti. Výjimky mohou v tomto směru existovat pouze na některých odloučených pracovištích, případně na pracovištích, kdy zaměstnanci jsou povinni používat ochranný oděv a během krátkodobého odpočinku by bylo komplikované oděv sundávat anebo opětovně oblékat. Zaměstnanec může pracoviště opustit za účelem občerstvení nebo nákupu či výkonu jiných činností. Jedná se o jeho dobu odpočinku, byť krátkodobou, a zaměstnavatel proto není oprávněn zaměstnanci nařizovat, co může či nemůže v této době činit.
Přestávka na jídlo a oddech musí být vždy poskytována v průběhu směny a nikoliv na jejím konci či počátku. Povinnost poskytovat přestávku na jídlo a oddech po 6 hodinách, případně u mladistvých zaměstnanců nejdéle po 4,5 hodině nepřetržitého výkonu práce, je nejzazší termín jejího poskytnutí. Znamená, že zaměstnavatel nejpozději v této době přestávku v minimálním rozsahu poskytnout musí. Může ji poskytnout samozřejmě i dříve, přičemž musí opět zvážit náročnost vykonávané práce, potřebu krátkodobého odpočinku během směny tak, aby přestávka sloužila skutečně k oddechu a napomohla zaměstnanci ke krátkodobé regeneraci pracovních sil. Zaměstnavatel může poskytovat přestávku jednotlivým pracovištím či provozům diferencovaně tak, aby bylo zajištěno plynulé stravování. Vzhledem k tomu, že přestávka na jídlo a oddech se nezapočítává do pracovní doby, posouvá se tím začátek a konec stanoveného rozvrhu směn. Stanovená přestávka v práci tak znamená, že o ní musí zaměstnavatel rozhodnout, pokud u něj působí odborová organizace, po předchozím projednání s touto odborovou organizací, protože se jedná o opatření týkající se hromadné úpravy pracovní doby.
Přestávka v práci na jídlo a oddech může být rozdělena, tedy i minimální část 30 minut může být poskytnuta v několika částech. Zaměstnavatel však i při rozdělení musí dodržet to, že nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce musí délka poskytnuté přestávky celkem činit nejméně 30 minut. U mladistvých zaměstnanců totéž platí nejdéle po 4,5 hodině nepřetržité práce. Jestliže je přestávka na jídlo a oddech rozdělena, musí alespoň jedna její část činit 15 minut. Každá z částí rozdělené přestávky v práci však musí být stanovena alespoň v takovém rozsahu, aby krátkodobý odpočinek zaměstnanci umožnila, protože i při jejím rozdělení musí být zohledněn její základní účel, a to je poskytnutí odpočinku včetně umožnění stravování.
Předregistrace zaměstnanců – nový nástroj proti nelegálnímu zaměstnávání.
25.6.2026, Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí
Od 1. července 2026 budou moci zaměstnavatelé využívat nový proces Předregistrace zaměstnance (PREZEC), který jim umožní splnit oznamovací povinnost ještě před nástupem zaměstnance do zaměstnání i v případech, kdy nemají k dispozici všechny údaje potřebné pro standardní registraci.
Proces bude v systému dostupný již od 23. června 2026, aby bylo možné přihlásit i zaměstnance nastupující v prvních dnech měsíce července 2026 s předstihem.
Kdy PREZEC využít
Předregistrace je určena zejména pro situace, kdy zaměstnavatel před nástupem zaměstnance nedisponuje kompletními údaji. Lze ji podat nejdříve osm dní před nástupem a nejpozději v den nástupu před zahájením práce a lze ji použít pouze u občanů České republiky.
Po skutečném nástupu je zaměstnavatel povinen do osmi dnů dokončit registraci. Pokud zaměstnanec nenastoupí do zaměstnání, tuto skutečnost zaměstnavatel nahlásí.
Samostatný proces
PREZEC je samostatný proces, který nenahrazuje kompletní registraci zaměstnance (REGZEC). Zaměstnavatel jej využije zejména tehdy, pokud nemá k dispozici všechny potřebné údaje. Pokud má včas všechny údaje, může splnit povinnost přímo standardní registrací jedním úkonem.
Kvůli nelegálnímu zaměstnávání přichází stát o miliardy korun. Nastavení jasného a jednotného systému přispívá i k vyváženým konkurenčním podmínkám.
Zavedení procesu je nezbytné pro Státní úřad inspekce práce (SÚIP). Cílem je posílit boj proti nelegálnímu zaměstnávání, zvýšit transparentnost pracovního trhu a omezit šedou ekonomiku prostřednictvím včasného oznámení vzniku pracovněprávních vztahů (pracovní poměr, DPP, DPČ). Předregistrace zaměstnanců je jedním z nástrojů, který má k těmto cílům přispět. Stát si od nich slibuje ukončení tzv. práce na černo.
Potřebu účinnějších nástrojů proti nelegálnímu zaměstnávání potvrzují také závěry Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), který upozorňuje na významné dopady šedé ekonomiky na veřejné rozpočty.
Podle odhadů by díky registraci pracovníků (jak domácích, tak zahraničních) a zároveň přísnějším postihům za nelegální zaměstnávání mohlo na český pracovní trh vstoupit dalších 70 až 100 tisíc osob, které přispívají do veřejných rozpočtů na odvodech. Celkový přínos těchto opatření by tak mohl dosáhnout 15 až 20 miliard korun ročně.
Když tato podmínka začala platit pro cizince od 1. října 2025, tak se jen během srpna až listopadu zaregistrovalo cca 50 tisíc nových zaměstnanců na pracovním trhu ze zahraničí (výrazně více než bylo v minulosti obvyklé). To přineslo i zlepšení podmínek pro zaměstnance doposud pracujících bez řádných smluv a pojištění.
Vypnout mezi směnami.
12.6.2026, Zdroj: Verlag Dashöfer
Někdo si po práci jde zaběhat, jiný vyvenčit psa a další zamíří rovnou do postele. Všichni ale mají jedno společné – potřebují čas na regeneraci. Proto pamatuje zákoník práce na dobu odpočinku mezi směnami. Kdy ho je dost a kdy už zaměstnavatel překračuje hranici?
Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci poskytnout nepřetržitý denní odpočinek v trvání alespoň 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích, mladistvému zaměstnanci v trvání alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích a mladistvému zaměstnanci uvedenému v § 79a odst. 1 ZP po dobu alespoň 14 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Po novele ZP s účinností od 1. 10. 2023 se zpřesnila stávající právní úprava tak, aby se nepřetržitý odpočinek nevymezoval jako odpočinek mezi směnami, ale jako denní, protože rozhodujícím kritériem pro poskytování tohoto nepřetržitého odpočinku je cyklus 24 hodin po sobě jdoucích, a nikoliv celková doba mezi koncem jedné směny a začátkem směny následující, a to plně v souladu s požadavkem čl. 3 Směrnice 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003, o některých aspektech úpravy pracovní doby. Výslovně se nově stanoví, že zaměstnavatel má povinnost tento denní odpočinek skutečně poskytnout, a nikoliv rozvrhnout, jak to doposud § 90 odst. 1 ZP formuloval.
Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý denní odpočinek po dobu alespoň 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Zaměstnanec mladistvý, tj. zaměstnanec do 18 let věku, musí mít denní odpočinek v délce alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Od 1. 6. 2025 může i nezletilý podle § 34 OZ, který dovršil čtrnáct let, vykonávat závislou práci v období hlavních prázdnin. Do té doby to možné nebylo. K výkonu závislé práce v období hlavních prázdnin se ale tento nezletilý podle § 35 odst. 2 OZ může zavázat jen s písemným souhlasem zákonného zástupce. Tato skupina mladistvých je chráněna ještě více než mladiství zaměstnanci do 18 let. Kromě omezení v délce směny a týdenní pracovní doby upravené v § 79a ZP, musí jejich denní odpočinek být po dobu alespoň 14 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích.
Nepřetržitý denní odpočinek může být zkrácen maximálně na 8 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích, avšak výhradně v situacích nebo u prací výslovně uvedených v § 90 odst. 2 ZP. U jiných než vyjmenovaných prací či v jiných případech musí být nepřetržitý denní odpočinek zaměstnanci poskytnut v minimálním rozsahu 11 hodin a jeho zkrácení není možné.