EPRÁVO – informace nejen pro podnikatele.
Byznys a paragrafy, díl 3.: Ručení jednatele za dluhy společnosti.*
Notifikace případů porušení podle GDPR.*
Nové povinnosti pro influencery a další tvůrce dle Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.*
Nové požadavky na přístupnost některých výrobků a služeb.*
Byznys a paragrafy, díl 3.: Ručení jednatele za dluhy společnosti.
Vítáme vás u třetího dílu naší nové série článků Byznys a paragrafy, kterou LAWYA připravuje s cílem poskytnout podnikatelům srozumitelné a praktické informace z oblasti práva, daní a účetnictví. V tomto díle bychom se rádi zaměřili na problematiku ručení jednatele s.r.o. za dluhy společnosti. Společnost s ručením omezeným je v našich končinách zdaleka nejoblíbenější formou podnikání, za což může také samotný název této formy – s ručením omezeným.
Jak moc je či není toto ručení omezené a jak se projevuje v praxi se vám pokusíme zodpovědět na následujících řádcích.
Péče řádného hospodáře
Základním stavebním kamenem výkonu činnosti jednatele s.r.o. je povinnost vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře. Podle tohoto standardu péče by měl jednatel ve stručnosti vykonávat svou funkci:
- informovaně – nemusí mít rozsáhlé odborné znalosti, ale měl by při konkrétním rozhodování využít rozumně dostupné informační zdroje a na jejich základě zvážit rizika jednotlivých variant rozhodnutí;[1]
- pečlivě – není předpokládána absolutní pečlivost, ale pečlivost, kterou lze po jednateli rozumně předpokládat, a to při zvážení konkrétních okolností, např. s ohledem na čas nutný pro jeho rozhodnutí, situaci v samotné společnosti atd.
- loajálně – musí při výkonu funkce upřednostňovat zájmy společnosti před svými zájmy nebo zájmy třetích osob a respektovat právní předpisy nebo rozhodnutí orgánů společnosti.[2]
Jak je z výše uvedeného patrné, tak péče řádného hospodáře je velmi obecným pojmem, jehož dodržení nebo nedodržení se posuzuje případ od případu. Za porušení péče řádného hospodáře se může považovat i liknavý a neodpovědný přístup jednatele při plnění závazků společnosti, za kterou jedná.[3] Takovým přístupem může být například i situace, kdy si je jednatel vědom platební neschopnosti společnosti, ale místo toho, aby se okamžitě začal zabývat restrukturalizací dluhů nebo jednáním s věřiteli, rozhodne se problém odkládat. Dalším příkladem může být neodpovědný přístup jednatele při plnění závazků zhotovitele plynoucích z uzavřené smlouvy o dílo, kdy následkem porušení povinnosti nastane významné prodlení zhotovitele s provedením díla.
Důsledky porušení péče řádného hospodáře
Pokud jednatel poruší povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, nese primární odpovědnost za vzniklou škodu vůči společnosti. To znamená, že společnost má právo požadovat po jednateli náhradu škody, kterou svým jednáním způsobil. V praxi to může vést k tomu, že jednatel bude muset uhradit společnosti vzniklou škodu v rozsahu, v jakém způsobenou škodu nenahradil.
Jedním z možných důsledků porušení péče řádného hospodáře je vznik ručitelského závazku. Pokud společnost nebude schopna splatit své dluhy, může věřitel požadovat jejich úhradu přímo po jednateli z jeho osobního majetku. Jinými slovy, jednatel v takovém případě neodpovídá jen funkcí, kterou zastává, ale může být nucen hradit dluhy společnosti ze svých vlastních finančních prostředků.
Předpoklady ručení
Aby bylo možné domáhat se úhrady dluhu společnosti z titulu ručení přímo na jejím jednateli, musí být splněny následující podmínky:
- Prokázání odpovědnosti jednatele za škodu způsobenou společnosti – zde se bude prokazovat právě porušení výše popsané péče řádného hospodáře. Důkazní břemeno ohledně otázky, zda jednatel jednal s péčí řádného hospodáře, nese zpravidla sám jednatel. Následně je na žalobci, aby prokázal, že právě porušení péče řádného hospodáře vedlo ke vzniku dluhu.[4]
- Existence splnitelného dluhu jednatele vůči společnosti – splnitelnost bude typicky vyplývat z ujednání stran. Většinou přitom půjde o samotný okamžik vzniku dluhu.
- Nemožnost vymoci plnění přímo na společnosti – plnění ze strany společnosti musí být objektivně nemožné a půjde tak zejména o platební neschopnost společnosti ve smyslu insolvenčního zákona.
Zánik funkce jednatele neznamená automatické zproštění odpovědnosti za jednání, která během výkonu funkce učinil. Pokud jednatel porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře a v důsledku toho vznikl společnosti dluh, za který následně ručí, může se věřitel domáhat plnění i poté, co jednatel ve funkci skončil. Ručitelský závazek nezaniká s odstoupením z funkce ani s výmazem jednatele z obchodního rejstříku – klíčové je, zda byly splněny podmínky ručení v době, kdy jednatel funkci vykonával. Věřitel tedy může vůči bývalému jednateli uplatnit svůj nárok, pokud odpovídá za škodu způsobenou společnosti a zároveň nelze vymoci plnění přímo na společnosti. Často se přitom může jednat o jedinou možnost věřitele, jak se domoci plnění, na které má nárok.
Promlčení ručitelského závazku
Právo věřitele domáhat se úhrady dluhu po jednateli se nepromlčí dříve, než se promlčí právo vůči společnosti, přičemž subjektivní promlčecí lhůta činí tři roky. Uznání dluhu společností je účinné vůči jednateli, pouze pokud s tím jednatel vysloví souhlas. Pokud se tedy nemůže věřitel domoci plnění dluhu na společnosti z toho důvodu, že jeho dluh je promlčen, nemůže se úhrady svého promlčeného dluhu domáhat vůči jednateli z titulu jeho ručení, byť by ten třeba odpovídal společnosti za škodu, kterou jí způsobil porušením povinností při výkonu funkce.
V případě, kdy věřitel zahájí soudní spor se společností, který např. trvá přes dva roky, promlčecí lhůta se během tohoto sporu staví. To znamená, že lhůta pro domáhání se úhrady dluhu vůči společnosti nebo jednateli neplyne, dokud spor neskončí. Pokud by věřitel i po třech letech soudního sporu nemohl vymoci dluh na společnosti z důvodu platební neschopnosti, může se tak stále domáhat úhrady vůči jednateli.
Trestněprávní odpovědnost
Odpovědnost jednatele za dluhy společnosti sama o sobě nezakládá trestněprávní odpovědnost. Ovšem porušení péče řádného hospodáře může mít trestněprávní důsledky, např. porušení povinnosti při správě cizího majetku (i z nedbalosti).
Doporučení pro jednatele
Pokud si jednatelé nejsou jisti rozhodnutím nebo potenciálními důsledky svého jednání, je vždy rozumné konzultovat danou situaci s odborníky, kteří mohou poskytnout odborný pohled na danou situaci. Takovými odborníky mohou být například advokáti, IT specialisté, daňoví poradci nebo jiní specialisté ve svých oborech.
Aby jednatelé zmírnili rizika spojená s ručitelským závazkem a ochránili svůj osobní majetek, mohou si dále například sjednat pojištění odpovědnosti statutárních orgánů, tzv. D&O pojištění (Directors & Officers Liability Insurance). Toto pojištění kryje škody, které jednatel způsobí společnosti, věřitelům nebo jiným třetím osobám v důsledku svého rozhodování při výkonu funkce, a zároveň může pokrýt náklady právního zastoupení v souvislosti s nárokem.
D&O pojištění je užitečné zejména v situacích, kdy se věřitelé domáhají náhrady škody po jednateli kvůli porušení péče řádného hospodáře, například pokud společnost upadne do platební neschopnosti. Sjednání tohoto pojištění proto představuje preventivní krok, který může jednatelům pomoci minimalizovat osobní finanční rizika spojená s výkonem jejich funkce. Je však důležité mít na paměti, že toto pojištění se nevztahuje na škody způsobené úmyslně nebo vědomým porušením povinností
Buďte v obraze
Sledujte další díly seriálu Byznys a paragrafy, a pokud byste se chtěli ze světa práva dozvědět více, jednou měsíčně vydáváme newsletter s nejdůležitějšími novinkami a praktickými tipy.
Přihlásit se k odběru newsletteru můžete >>> zde.
Děkujeme, že jste s námi, a těšíme se na společnou cestu světem práva a podnikání!
Mgr. Jakub Hanák,
advokát
Mgr. Jaroslav Jonáš,
advokátní koncipient
LAWYA, advokátní kancelář s.r.o.
Sídlo:
Tučapy 240
683 01, Tučapy
Kontaktní adresa:
Králova 298/4
616 00, Brno
tel.: +420 543 216 310
e-mail: info@lawya.cz
[1] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5036/2015.
[2] ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B. § 51 [Pravidlo podnikatelského úsudku a pokyny nejvyššího orgánu]. In: ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F., KUHN, P., ŠUK, P. Zákon o obchodních korporacích. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 165–166.
[3] Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 4 Cmo 242/2019.
[4] Např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4240/2010.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Mgr. Jakub Hanák, Mgr. Jaroslav Jonáš (LAWYA) 13.02.2025
Notifikace případů porušení podle GDPR – kdy je třeba porušení hlásit a je hlášení incidentů elektronicky prostřednictvím formuláře Úřadu pro ochranu osobních údajů skutečně efektivní?
S rostoucí digitalizací nabývá otázka potřeby ochrany osobních údajů stále většího významu. Za účelem účinné a rychlé reakce na případy porušení ochrany osobních údajů stanovilo Obecné nařízení o ochraně osobních údajů[1] (dále jen „GDPR“) povinnost notifikace případů porušení dozorovému úřadu. Tuto úlohu plní Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“).
Z důvodu posílení ochrany osobních údajů došlo v roce 2016 k přijetí Obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), které od 25. května 2018 přímo stanovuje pravidla pro zpracování osobních údajů. V rámci české právní úpravy nahradilo nařízení GDPR svou univerzální použitelností a závazností zákon č. 101/2000 Sb. , o ochraně osobních údajů.
Porušení zabezpečení osobních údajů je definováno v článku 4 odst. 12 GDPR jako porušení bezpečnosti, které vede k náhodnému nebo nezákonnému zničení, ztrátě, změně, neoprávněnému poskytnutí nebo zpřístupnění osobních údajů, které se přenášejí, uchovávají nebo jinak zpracovávají. Jde o jakýkoli incident, při kterém dojde k narušení integrity, důvěrnosti nebo dostupnosti osobních údajů. K porušení může dojít v důsledku různých událostí, jako jsou kybernetické útoky, technické chyby, lidská pochybení nebo přírodní katastrofy.
Při určování intenzity rizika porušení zabezpečení osobních údajů je třeba zohlednit kategorii dotčených osobních údajů, charakter porušení a počet ovlivněných osob. Vyšší riziko představují zvláštní kategorie údajů, jako jsou například biometrické údaje, údaje o zdravotním stavu, informace o sexuálním životě, náboženském vyznání nebo politických názorech. Důležitým faktorem je také posouzení, zda k porušení došlo úmyslně nebo z nedbalosti – úmyslný zásah riziko výrazně zvyšuje.
Kdo je povinen hlásit případy porušení zabezpečení osobních údajů?
Článek 33 GDPR se zabývá povinností hlásit případy porušení zabezpečení osobních údajů, s výjimkou situací, kdy je nepravděpodobné, že by toto porušení mělo za následek riziko pro práva a svobody fyzických osob. Podle tohoto článku jsou správci[2] povinni oznámit porušení ochrany osobních údajů dozorovému orgánu (v ČR Úřadu pro ochranu osobních údajů) bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 72 hodin od jeho zjištění, pokud je pravděpodobné, že toto porušení představuje riziko pro práva a svobody fyzických osob. Pokud oznámení není učiněno do 72 hodin, je nutné připojit odůvodnění tohoto zpoždění.
V případech vysokého rizika musí být o incidentu informovány také dotčené osoby, s výjimkou situací, kdy jsou k dispozici účinná technická a organizační opatření, jako je například šifrování, nebo jiná opatření, která zaručují, že riziko bylo eliminováno a pravděpodobně již nehrozí. Hlásit incident dotčeným osobám není nutné ani tehdy, pokud by takové oznámení vyžadovalo nepřiměřené úsilí.
Pokud porušení zabezpečení zjistí zpracovatel[3] osobních údajů, má povinnost tuto skutečnost neprodleně oznámit správci.
Správce je navíc povinen dokumentovat všechny incidenty porušení zabezpečení osobních údajů (včetně těch, které nepodléhají povinnosti ohlášení), a to včetně přijatých nápravných opatření. Účelem této povinnosti je zajištění transparentnosti a minimalizace škod způsobených porušením ochrany údajů.
Jakými způsoby je možné porušení zabezpečení osobních údajů ohlásit?
Ohlášení takovýchto bezpečnostních incidentů může správce provést několika způsoby. Jednou z možností je písemné oznámení zaslané na sídlo ÚOOÚ, které musí obsahovat všechny náležitosti stanovené v GDPR. Mezi ně patří podrobnosti o povaze porušení, dotčených osobách, kategoriích údajů a přijatých opatřeních ke zmírnění rizik.
Nejčastěji se však porušení hlásí prostřednictvím elektronického strukturovaného formuláře Ohlášení porušení zabezpečení osobních údajů dle GDPR dostupného na oficiálních stránkách ÚOOÚ. Správce je povinen ve formuláři uvést všechny požadované informace o incidentu, například povahu porušení, počet dotčených osob, kategorie údajů, možné následky a opatření přijatá ke zmírnění rizik. Formulář je detailně zpracován a přehledně strukturován formou otázek s možností výběru odpovědí, které odpovídají konkrétnímu případu, nebo zadání vlastních odpovědí. Kromě základních informací zahrnuje formulář také prostor pro identifikaci dalších subjektů zapojených do zpracování, popis opatření přijatých správci k ochraně údajů před porušením a přehled použitých bezpečnostních nástrojů. Formulář rovněž umožňuje správci uvést, zda a jak rozhodl ohledně oznámení dotčeným fyzickým osobám, včetně popisu oznámení, případně odůvodnit, proč oznámení těmto osobám neproběhlo. Dále obsahuje i sekce pro oznámení příslušným orgánům a identifikaci přeshraničního zpracování osobních údajů. Formulář lze navíc použít pro doplnění již podaného oznámení, přičemž již v úvodu se nachází rozlišení na prvotní ohlášení a jeho doplnění.
Správce zasílá oznámení porušení ÚOOÚ elektronicky, buď e-mailem na adresu elektronické pošty: posta@uoou.gov.cz, nebo prostřednictvím datové schránky: qkbaa2n.
Jaké jsou výhody a potenciální nedostatky elektronické notifikace?
Elektronická notifikace případů porušení zabezpečení osobních údajů přinesla řadu výhod, zejména snížení administrativní zátěže, automatizaci a urychlení procesu vyřízení ohlášení, a také zajištění efektivnější komunikace mezi správcem a ÚOOÚ. Použití standardizovaného formuláře minimalizuje riziko nesprávných nebo neúplných informací.
I přes skutečnost, že digitalizace postupuje rychlými kroky směrem vpřed a nevyhnulo se jí ani téma ochrany osobních údajů, může být i použití elektronické notifikace spojeno s určitými výzvami. Mezi nejčastější problémy patří například technické výpadky. Na rozdíl od některých zahraničních dozorových úřadů, ÚOOÚ po přijetí oznámení porušení zabezpečení nezajišťuje informování ohlašovatele o přijetí ani nepřiděluje číslo ohlášení, což může být problematické, zejména při doplňování a odkazování na již podané hlášení.
Existuje povinnost oznámit porušení zabezpečení osobních údajů i jiným orgánům?
V případě správců či provozovatelů významného informačního systému, informačního systému základní služby nebo komunikačního systému kritické informační infrastruktury podle zákona č. 181/2014 Sb. , o kybernetické bezpečnosti[4], kteří oznamují porušení zabezpečení osobních údajů dle GDPR, může existovat povinnost oznámit tento incident také Národnímu úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (dále jen „NÚKIB“).
Navrhovaná úprava zákona o kybernetické bezpečnosti vycházející ze směrnice NIS2[5] zachovává povinnost hlásit kybernetické bezpečnostní incidenty, přičemž rozlišuje mezi režimem vyšších a nižších povinností. Poskytovatelé v režimu vyšších povinností musí hlásit všechny incidenty pocházející z kyberprostoru, pokud u nich nelze do 24 hodin od zjištění vyloučit úmyslné zavinění. Pokud incident není klasifikován jako významný, poskytovatel splní svou povinnost již prvotním nahlášením a další etapy se na něj nevztahují. Naopak poskytovatelé v režimu nižších povinností hlásí pouze ty incidenty, které vyhodnotí jako významné podle kritérií stanovených vyhláškou o bezpečnostních opatřeních. Primárním nástrojem komunikace na hlášení incidentů mezi regulovanými subjekty a NÚKIB se stane Portál NÚKIB.
Podobně může být povinnost hlásit incident uložena i poskytovatelům digitálních služeb nebo subjektům odpovědným za významné sítě, a to prostřednictvím CSIRT.CZ[6]. Formuláře pro hlášení kybernetických bezpečnostních incidentů jsou k dispozici na oficiálních stránkách NÚKIB a CSIRT.CZ.
Podle zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích[7], jsou podnikatelé poskytující veřejně dostupné služby elektronických komunikací povinni oznámit porušení ochrany osobních údajů fyzické osoby ÚOOÚ. Tato povinnost nebyla uvedením GDPR dotčena, a tak stojí paralelně, přičemž podnikatel porušení oznamuje jen jednou, a nikoli duplicitně.
Jaké sankce hrozí za nesplnění povinnosti oznámení porušení zabezpečení osobních údajů?
Článek 83 odst. 4 písm. a) GDPR stanoví sankce za nesplnění administrativních povinností, včetně povinnosti oznámit porušení zabezpečení. V souladu s uvedeným článkem může správce, který neohlásí porušení ÚOOÚ nebo dotčeným osobám, čelit pokutě až do výše 10 milionů eur, nebo 2 % celkového ročního obratu organizace, podle toho, která částka je vyšší. Pokud se neohlášením porušení zabezpečení osobních údajů výrazně ohrozí práva a svobody dotyčných osob (např. dojde k úniku citlivých informací), mohou být sankce ještě vyšší – až do 20 milionů eur nebo 4 % celkového ročního obratu také podle toho, která hodnota je vyšší.
Zmíněné pokuty se přitom neuplatňují pouze za samotné porušení povinnosti ohlášení, ale i za neplnění povinností správce souvisejících s dokumentací bezpečnostních incidentů.
Shrnutí
V kontextu digitálního pokroku je hlášení porušení zabezpečení osobních údajů klíčovým nástrojem pro zajištění větší bezpečnosti a ochrany osobních údajů. Elektronická notifikace porušení zabezpečení osobních údajů představuje významný krok směřující ke zjednodušení procesu řešení hlášení bezpečnostních incidentů. Efektivita elektronické notifikace bude však i nadále záviset na technologických inovacích a legislativních úpravách, které by mohly řešit některé stávající nedostatky.
Laura Mesarošová
Weinhold Legal, s.r.o. advokátní kancelář
Florentinum
Na Florenci 15
110 00 Praha 1
Tel.: +420 225 385 333
Fax: +420 225 385 444
e-mail: wl@weinholdlegal.com
Zdroje
- Pokyny k ohlašování případů porušení zabezpečení osobních údajů podle nařízení (EU) 2016/679
- ÚOOÚ. Porušení zabezpečení osobních údajů – dostupné z: zde.
- Ministerstvo vnitra. Zabezpečení osobních údajů – dostupné z: zde.
- Uřičař, M., Rámiš, V. a kol. Obecné nařízení o ochraně osobních údajů. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2021, 1414 s.
[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).
[2] GDPR v článku 4 odst. 7 definuje správce jako fyzickou nebo právnickou osobu, orgán veřejné moci, agenturu nebo jiný subjekt, který sám nebo společně s jinými určuje účely a prostředky zpracování osobních údajů.
[3] Zpracovatel je definován v článku 4 odst. 8 GDPR jako fyzická nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo jiný subjekt, který zpracovává osobní údaje jménem správce.
[4] § 8 zákona č. 181/2014 Sb. o kybernetické bezpečnosti.
[5] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2555 ze dne 14. prosince 2022 o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně kybernetické bezpečnosti v Unii a o změně nařízení (EU) č. 910/2014 a směrnice (EU) 2018/1972 a o zrušení směrnice (EU) 2016/1148 (směrnice NIS 2)
[6] § 8 zákona č. 181/2014 Sb. o kybernetické bezpečnosti.
[7] § 88 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Laura Mesarošová (Weinhold Legal) 10.01.2025
Nové povinnosti pro influencery a další tvůrce dle Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „RRTV“) dne 22.11.2024 tiskovou zprávou oznámila, že influenceři a jiní obdobní tvůrci videí publikovaných na internetu za účelem zisku[1] (dále jen souhrnně „tvůrci“) mají nově povinnost registrovat se právě u RRTV, a to dle Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU o audiovizuálních mediálních službách (dále jen „Směrnice“). S ohledem na rozšířenost sociálních sítí a nespočet aktivně působících tvůrců lze takovou tiskovou zprávu považovat za přelomovou a v kontextu osob, kterých se potenciálně bezprostředně dotýká, přiléhavě řečeno s nemalým dosahem.
Cílem zmiňované Směrnice je mimo jiné nastavení přísnějších pravidel v oblasti reklamy pro účely ochrany nezletilých osob.[2] Tato Směrnice byla do právního řádu České republiky transponována zákonem č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání (dále jen „Zákon o audiovizuálních mediálních službách“), jež byl až doposud ze strany RRTV a dalších orgánů interpretován tak, že se v něm obsažená právní úprava na tvůrce nevztahuje.
Vzhledem k tomu, že RRTV „vykonává státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, převzatého vysílání (a v oblasti audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání)“[3], patří do její kompetence mimo jiné též problematika videí publikovaných na internetu, nepochybně tedy i na sociálních sítích.
RRTV uvedla, že Zákon o audiovizuálních mediálních službách se vztahuje též na „fyzické osoby, které vytvářejí audiovizuální mediální obsah (např. vloggeři, influenceři) a nabízejí jej na platformách typu Instagram, Facebook, TikTok apod., pokud jimi poskytovaná služba naplňuje definiční kritéria audiovizuální mediální služby na vyžádání“[4], tedy že tito tvůrci mají povinnost podrobit se redakční kontrole, jestliže daný obsah poskytují v rámci své hospodářské činnosti. Z toho pro ně vyplývá povinnost provést bezplatnou registraci do „Seznamu poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání“ vedeného RRTV, a to prostřednictvím formuláře dostupného >>> zde.
Po provedení registrace obdrží tvůrce osvědčení o zápisu do uvedené evidence, a to spolu s informacemi o jeho povinnostech, jako je např. povinnost zajistit, aby „audiovizuální mediální služba na vyžádání neobsahovala sdělení záměrně zpracované tak, aby mělo vliv na podvědomí fyzické osoby, aniž by jej tato osoba vědomě vnímala, a aby nepodněcovala k násilí nebo nenávisti vůči skupině osob nebo členovi skupiny z důvodu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, náboženského vyznání nebo přesvědčení, politických nebo jiných názorů, etnického nebo sociálního původu, genetických rysů, státního občanství, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, rodu, zdravotního postižení, věku, sexuální orientace nebo jiného postaven“.[5] V případě nejistoty tvůrce o jeho nutnosti zápisu do evidence RRTV nabízí možnost individuální konzultace, na níž se lze přihlásit pomocí online formuláře[6].
Tvůrce je povinen zápis do evidence provést do 30 dnů ode dne vzniku živnostenského oprávnění, a to v souladu s ust. § 5 odst. 1 Zákona o audiovizuálních mediálních službách, pakliže by tak neučinil, bude ze strany RRTV upozorněn, že svým jednáním porušuje zákonnou úpravu a bude mu následně stanovena lhůta k nápravě, která bude přiměřená charakteru tvůrcem porušované povinnosti.
Porušením výše uvedené oznamovací povinnosti se tvůrci dopouštějí přestupku ve smyslu § 12 Zákona o audiovizuálních a mediálních službách a vystavují se tak riziku uložení pokuty až do výše 1.000.000,- Kč.
Dne 22.11.2024 bylo nicméně vyjádření RRTV korigováno ze strany Martina Baxy, současného ministra kultury, který při tiskovém brífinku oznámil, že RRTV vyzve k pregnantnější formulaci, aby nadále nevznikal dojem, že se povinnost registrace vztahuje na všechny tvůrce bezvýjimečně. Dále uvedl, že chce o situaci diskutovat na nadcházejícím jednání s evropskými ministry kultury, jež je na programu v úterý 26.11.2024.
Je nutno uvést, že současná situace okolo uvedené problematiky je nejasná, jelikož Zákon o audiovizuálních mediálních službách byl přijat již před 14 lety a původně reagoval na tehdejší překotný rozvoj streamovacích služeb (viz např. Netflix). Prismatem zmiňovaného rozvoje sociálních sítí a dalších platforem se pak tato zákonná úprava jeví jako překonaná a nezbývá než vyčkat na další, snad již koordinované, kroky stran RRTV a ministerstva kultury, jež přinesou srozumitelnější požadavky na interpretaci daného zákona. S ohledem na to kolika osob se případná nová interpretace Zákona o audiovizuálních mediálních službách týká, je více než žádoucí, aby byly takové kroky podniknuty co nejdříve. Pro dotčené tvůrce to totiž znamená poměrně zásadní změnu ve výkonu jejich tvůrčí činnosti (kdy budou zřejmě více limitováni v tom, s jakými klienty a v jakém rozsahu budou spolupracovat) a zákonných povinnostech.
Vzhledem ke stále rostoucímu vlivu mediálních služeb, sociálních sítí a internetu obecně lze do budoucna samozřejmě očekávat, že bude docházet i k reakcím na tento vývoj ze strany jak unijní, tak tuzemské legislativy. Nezbývá tedy než s napětím sledovat, jakým směrem se bude uvedený vývoj ubírat, a jakým způsobem bude tvorbu a působení tvůrců ovlivňovat. V každém případě jsme v rámci poskytování právních služeb připraveni podporovat zdravé podnikatelské prostředí tvůrců i zdravé spotřebitelské prostředí jejich diváků a sledujících, a zároveň vyváženost mezi těmito dvěma světy.
Mgr. Petr Sedlatý,
společník, jednatel, advokát
Advokátní kancelář Brož, Sedlatý s.r.o.
Atrium Flora
Budova A
Vinohradská 2828/151
130 00 Praha 3
Tel.: +420 246 028 028
Fax: +420 246 028 029
e-mail: info@broz-sedlaty.cz
[1] Přičemž zákonná úprava používá pojem „poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání“ ve smyslu § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 132/2010 Sb. , o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání. Nutno též doplnit, že se předmětný zákon dle § 3 vztahuje jen na poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání usazené v České republice.
[3] CHALOUPKOVÁ, Helena, HOLÝ, Petr, URBÁNEK, Jiří. § 6 [Povinnosti Rady]. In: CHALOUPKOVÁ, Helena, HOLÝ, Petr, URBÁNEK, Jiří. Mediální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 84, marg. č. 1.
[5] § 6 Zákona o audiovizuálních mediálních službách
Mgr. Petr Sedlatý (Brož, Sedlatý) 30.12.2024
Nové požadavky na přístupnost některých výrobků a služeb.
V červnu 2025 vstoupí v účinnost zákon č. 424/2023 Sb. , o požadavcích na přístupnost některých výrobků a služeb, který má zajistit, že určité výrobky a služby budou přístupné pro všechny osoby se zdravotním postižením nebo jiným funkčním omezením. Nová právní úprava odstraňuje některé překážky, s nimiž se v řadě životních situací musí tyto osoby potýkat. Zároveň navazuje na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/882 ze dne 17. dubna 2019 o požadavcích na přístupnost u výrobků a služeb (European accessibility act nebo také EAA), díky které dochází ke sjednocení pravidel na evropské úrovni. Níže přinášíme shrnutí zásadních bodů nové legislativy.
Jakých výrobků a služeb se zákon týká?
Povinnosti se vztahují na výrobce, dovozce a distributory regulovaných výrobků, mezi které patří počítačové systémy včetně počítačů, notebooků, tabletů nebo smartphonů. Dále se zákon vztahuje na některá koncová zařízení jako například routery, modemy či set-top boxy, a samoobslužné terminály jako jsou bankomaty, automaty na jízdenky nebo odbavovací kiosky, pokud jsou používány při poskytování regulovaných služeb. Zákon reguluje též čtečky elektronických knih a s tím související prodej elektronických knih a jejich softwaru.
Povinnosti dále dopadají na poskytovatele regulovaných služeb. Mezi tyto služby se řadí služby elektronických komunikací, audiomediální služby a přepravní služby. Regulovány jsou dále služby elektronického obchodování, kdy dochází k uzavření smlouvy na dálku a na individuální žádost spotřebitele (typicky tedy e-shopy, on-line tržiště a další obdobné služby), a služby finanční, kam zákon řadí poskytování spotřebitelského úvěru, investičních služeb, platebních služeb a manipulaci s elektronickými penězi.
Jaké povinnosti zákon přináší?
Výrobky
Regulované výrobky musí splňovat požadavky na přístupnost. To mimo jiné vyžaduje, aby uživatelské rozhraní příslušného výrobku mělo vlastnosti, prvky a funkce, které osobám se zdravotním postižením nebo jiným funkčním omezením umožňují přístup k výrobku, možnost jeho vnímání a obsluhy. Jako příklad lze uvést důraz na možnost nastavení velikosti písma, jasu obrazovky, poskytování alternativy k biometrické identifikaci, umožnění využití vlastních podpůrných prostředků uživatele nebo absence prvků, které k ovládání vyžaduje použití větší síly.
Mezi další povinnosti patří např. nutnost jednoznačně výrobek identifikovat a přiložit přístupný návod k použití i bezpečnostní informace. Zároveň je třeba vyhotovit technickou dokumentaci a posoudit shodu výrobku s požadavky na přístupnost a označit výrobek označením CE.
Tyto povinnosti musí dodržovat, výrobci, dovozci, i distributoři výrobků. V případě zjištění nesouladu s požadavky na přístupnost mají dále povinnost informovat Českou obchodní inspekci (ČOI) a přijmout uložená nápravná opatření. Pokud k jejich přijetí ve stanovené lhůtě nedojde, může ČOI přistoupit až stažení výrobku z trhu.
Služby
Zákon vyžaduje, aby poskytovatelé služeb zajistili, že regulované služby jsou přístupné, tedy vnímatelné, ovladatelné, srozumitelné a stabilní. Na specifické kategorie služeb jsou stanoveny zvláštní požadavky (například ve vztahu k funkcím a metodám identifikace, které jsou součástí služeb, platebním službám nebo digitálním souborům). Služba tento požadavek musí splňovat po celou dobu jejího poskytování, a to i v případě, kdy dojde ke změně jejího poskytovatele.
Poskytovatel služeb musí rovněž informovat uživatele o tom, jak služba funguje, její všeobecný popis a vysvětlivky a dále informace o tom, jak služba plní požadavky na přístupnost. Tyto informace lze zveřejnit na webových stránkách nebo v aplikaci, zpravidla v k tomu určené sekci stránek, případně v obchodních podmínkách.
Pokud je k poskytování služeb používán regulovaný výrobek, je povinností poskytovatele služby zajistit, že je tento výrobek přístupný podle zákona.
Je možné se povinností zprostit?
Ze zákonných povinností jsou vyňaty mikropodniky a specifické typy výrobků a služeb. Jedná se například o samoobslužné terminály v dopravních prostředcích, služby komunikace mezi stroji, internetové stránky a mobilní aplikace zpřístupňující mapy nebo jejichž obsah nemůže poskytovatel služby ovlivnit.
Požadavky na přístupnost zároveň není nutné plnit, pokud by to pro povinnou osobu přineslo nepřiměřenou zátěž (kritéria pro posouzení nepřiměřené zátěže jsou stanovena v příloze k zákonu), případně pokud by bylo nutné zásadním způsobem měnit výrobek nebo službu.
Požadavky budou též splněné v případě, že výrobek nebo služba bude v souladu s harmonizovanou normou. Aktuálně však nejsou normy pro účely zákona dostupné, resp. dochází k jejich tvorbě. Lze očekávat přijetí takových norem v průběhu následujících let. Nejblíže má k požadavkům na přístupnost aktuální norma EN 301 549, která se týká přístupnost informačních a komunikačních technologií, např. webových stránek, nebo norma WCAG 2.2 (Web Content Accessibility Guidelines).
Jaké jsou sankce?
Zákon obsahuje výčet přestupků, jichž se mohou povinné subjekty dopustit. Jde například o nedodržování stanovených požadavků na přístupnost, neplnění informační povinnosti vůči uživatelům nebo dozorovým orgánům či nedostatečné označování výrobků. Dozorové orgány mohou uložit pokuty v různé výši dle závažnosti přestupku, přičemž nejvyšší možná sankce činí až 10 milionů korun.
Od kdy bude nutné povinnosti splnit?
Zákon již vešel v platnost, účinný bude až od 28. června 2025. Existují ale i výjimky pro poskytovatele služeb, kteří ve vztahu ke stávajícím klientům mohou nové povinnosti plnit až od 28. června 2030. Do účinnosti zákona sice zbývá několik měsíců, avšak včasnou a důkladnou přípravou lze náročnost splnění stanovených požadavků minimalizovat a zajistit tak inkluzivnější poskytování výrobků a služeb.
Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
Advokát / Partner
Mgr. Ing. Ivan Fencl
Advokát / Associate
Mgr. Tereza Dvořáčková
Advokátní koncipient / Junior Lawyer
ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o.
GEMINI Center
Na Pankráci 1683/127
140 00 Praha 4
Tel.: +420 224 216 212
Fax: +420 224 215 823
e-mail: praha@rowan.legal
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Mgr. Michal Nulíček, LL.M., Mgr. Ing. Ivan Fencl, Mgr. Tereza Dvořáčková (ROWAN LEGAL) 09.12.2024