Byznys a paragrafy, díl 25.: Započtení.* 

Protokol o předání díla jako podmínka zaplacení jeho ceny a k možné změně soudní praxe.* 

Odpočet na výzkum a vývoj v roce 2026.* 

Licence LUC v podnikatelské strategii provozovatelů dronů.* 

Aktuální novelizace potravinových vyhlášek.* 

Byznys a paragrafy, díl 25.: Započtení

Vítáme vás u dalšího dílu naší série Byznys a paragrafy, kterou pro vás připravuje advokátní kancelář LAWYA. Tentokrát se zaměříme na jeden ze způsobů zániku závazku – započtení vzájemných pohledávek. Řekneme si, za jakých podmínek a jak lze pohledávky započíst, jaké má započtení účinky nebo jak lze případné započtení upravit ve smlouvě.

Kdy lze započtení využít?

Aby bylo možné pohledávky platně započíst, tak je nezbytné splnit zejména následující požadavky:

• Existence pohledávek – v okamžiku započtení musejí obě pohledávky samozřejmě existovat.
• Vzájemnost pohledávek – obě osoby účastné započtení si navzájem dluží určité plnění a jsou tak současně v postavení věřitele i dlužníka. Z tohoto pravidla existují výjimky, které však nejsou pro účely tohoto článku stěžejní.
• Plnění stejného druhu – předmět plnění, který má být započten, musí být totožný. Typicky půjde o peněžitá plnění (nicméně ve stejné měně)[1], ale lze si představit i zápočet plnění představovaných zastupitelnými věcmi, např. identický stavební materiál.
• Okamžik započtení – je nezbytné, aby pohledávka započítávající osoby byla v okamžiku započtení již splatná – druhá osoba tak musí být povinna plnit. Pohledávka této osoby za osobou, která provádí započtení, však splatná být nemusí, ale musí být možné ji v okamžiku započtení splnit.
• Pohledávky, které nelze započíst – nelze započítávat vůči pohledávce na výživné pro nezletilého (který není plně svéprávný)[2] nebo na náhradu újmy na zdraví (ledaže se jedná o vzájemnou pohledávku na náhradu újmy na zdraví). Zaměstnavatel také nemůže započítat svou pohledávku vůči pohledávce zaměstnance na plat, mzdu, odměnu z dohody a náhrady těchto plnění, ale to pouze do výše součtu základní nezabavitelné částky[3],[4] a jedné třetiny zbytku čistého platu, mzdy nebo odměny z dohody (po odečtení nezabavitelné částky)[5] – tato část tak musí zaměstnanci po započtení zbýt.

Jak se započítává a jaké má započtení účinky?

Započtení se v praxi neuskutečňuje automaticky, ale vždy až na základě konkrétního právního jednání jedné ze stran. Osoba, která chce započíst svou pohledávku, musí vůči druhé straně výslovně prohlásit, že ji započítává proti její pohledávce. Z takového prohlášení přitom musí být patrné, že cílem je zrušení přesně specifikovaných pohledávek[6] a v jaké výši se započítává. Ačkoliv zákon výslovně nestanoví, že takové oznámení musí být učiněno písemně, většinou tomu tak bude, jestliže pohledávka vznikla na základě písemné smlouvy. Je proto vhodnější oznámení činit – pokud možno – vždy písemně.[7] Přestože bude samotné započtení typicky jednostranné, je možné se na započtení s druhou stranou dohodnout. V takovém případě se obecně neuplatní již zmiňované zákazy stanovené pro jednostranné započtení, a to s výjimkou započtení proti pohledávce na výživné pro nesvéprávného nezletilého.

Účinkem započtení je zrušení obou započítávaných pohledávek v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí, přičemž ostatní práva a povinnosti ze závazku zůstávají nedotčeny. Pokud se pohledávky nekryjí zcela, zaniká pouze ta část, která odpovídá nižší z nich, a zbytek vyšší pohledávky trvá dál.

Úprava započtení ve smlouvě

Strany si mohou započtení smluvně zcela vyloučit, případně jej omezit. Vedle úplného zákazu započtení lze také smluvně vyloučit pouze jednostranné započtení. Smluvní volnost umožňuje započtení omezit i selektivně, nikoli pouze absolutně. Strany mohou sjednat například vyloučení započtení určitých druhů pohledávek, například pohledávek ze smluvních pokut nebo z náhrady škody. Vedle toho lze započtení omezit i co do rozsahu, například stanovením maximální částky, do níž je započtení přípustné, případně jeho podmíněním předchozím souhlasem druhé strany.

Smluvní ustanovení o vyloučení započtení může znít takto:

„Smluvní strany se dohodly, že objednatel není oprávněn jednostranně započíst jakékoli své pohledávky vůči pohledávkám zhotovitele vzniklým na základě této smlouvy, ledaže s tím zhotovitel udělí předchozí písemný souhlas.“

I když by jinak byly splněny zákonné podmínky započtení, jednostranný zápočet provedený v rozporu se smlouvou nebude mít zamýšlené právní účinky. Je proto namístě při uzavírání smlouvy věnovat ustanovením o započtení zvýšenou pozornost.

Závěr

Započtení představuje praktický a účinný nástroj, jak řešit vzájemné pohledávky bez nutnosti skutečného peněžního plnění. Zároveň však nejde o pouhou účetní operaci, ale o právní jednání s přesně stanovenými podmínkami a účinky, jejichž nesplnění může vést k tomu, že započtení nebude mít zamýšlené následky.

Právě proto je v praxi klíčové posoudit, zda jsou pohledávky k započtení skutečně způsobilé, správně je identifikovat a započtení provést jednoznačným a srozumitelným způsobem. V opačném případě se může podnikatel ocitnout v situaci, kdy je přesvědčen, že dluh zanikl, zatímco z právního pohledu trvá dál a může být soudně vymáhán.

Na závěr poznamenáváme, že celá problematika započtení dalece přesahuje možnosti tohoto článku, který je tak pouze prvotním přiblížením tohoto institutu pro širší veřejnost – praktické řešení započtení tak doporučujeme vždy řešit se zkušeným advokátem.

Sledujte další díly seriálu Byznys a paragrafy, a pokud chcete mít přehled o aktuálních právních změnách a praktických doporučeních, přihlaste se k odběru našeho měsíčního newsletteru, který vám přináší nejnovější právní novinky a užitečné tipy.

Děkujeme, že jste s námi, a těšíme se na společnou cestu světem práva a podnikání.

Mgr. Jakub Hanák,
advokát
Mgr. Jaroslav Jonáš,
advokátní koncipient

LAWYA, advokátní kancelář s.r.o.

Sídlo:
Tučapy 240
683 01, Tučapy

Kontaktní adresa:
Králova 298/4
616 00, Brno

tel.:    +420 543 216 310
e-mail: info@lawya.cz

[1] Výtisk, M. § 1982 [Předpoklady a účinky započtení]. In: Petrov, J. Výtisk, M., Beran, V. a kol.:  Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 4.

[2] Plné svéprávnosti se nabývá dovršením 18. roku, pokud nebyla nezletilému plná svéprávnost přiznána přímo soudem. Drtivá většina osob mladších 18 let tak není plně svéprávná.

[3] Dle § 278 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

[4] Pro rok 2026 činí nezabavitelná částka 14 101,50 Kč.

[5] Dle § 279 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

[6] Ideálně přímo odkazem na konkrétní smlouvu nebo fakturu.

[7] Ostatně jakékoliv právní jednání doporučujeme z důvodu jeho pozdějšího prokazování činit raději písemně.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Jakub Hanák, Mgr. Jaroslav Jonáš (LAWYA) 22.01.2026

---

Protokol o předání díla jako podmínka zaplacení jeho ceny a k možné změně soudní praxe.

V rámci řešených soudních sporů jsme se opakovaně setkali s praxí objednatelů, kteří jsou bez zjevných věcných důvodů v prodlení s povinností podepsat předávací protokol k provedenému dílu, a to i v situaci prokazatelného dokončení díla a jeho užívání objednatelem či třetí osobou. Shrnutí dosavadní konstantní soudní praxe v této oblasti a naše úvahy o možné změně nastaveného trendu blíže rozebereme v tomto článku.

Smluvní typ smlouvy o dílo je v občanském zákoníku[1] (dále jen „OZ“ nebo „občanský zákoník“) upraven v ustanoveních § 2586 OZ a následujících, nicméně explicitní řešení výše nastíněné situace zákon, celkem pochopitelně, neobsahuje. Nalezení tohoto řešení je proto na aplikační praxi soudů.

Zhotovitelé, kteří dílo (např. stavební práce) řádně provedli, jsou při řešení situace, ve které jim objednatelé svévolně odmítají podepsat předávací protokol, postaveni před nelehký úkol při zvolení správné procesní strategie k uplatnění svých nároků u obecných soudů. Nutno dodat, že judikatura Nejvyššího soudu, která vznikla ještě před účinností nového občanského zákoníku a byla potvrzena i za jeho účinnosti, situaci zhotovitelů neulehčuje, spíše naopak.

K (ne)překonatelné podmínce podpisu předávacího protokolu

Ustálená judikatura Nejvyššího soudu v zásadě stanovuje, že pokud smluvní strany ve smlouvě o dílo podmíní nárok na zaplacení ceny za dílo (či její části) protokolárním předáním a převzetím díla, vzniká zhotoviteli právo na zaplacení ceny díla až oboustranným podpisem příslušného předávacího protokolu. To znamená, že vyhotovení a podpis předávacího protokolu tvoří tzv. hmotněprávní podmínku účinků předání díla[2]. V tomto prvním případě má tedy předávací protokol v podstatě konstitutivní účinky, které zakládají právo zhotovitele na zaplacení ceny díla, či jeho části. Typicky bývá ve smluvních ujednáních spojeno s právem na výplatu tzv. zádržného, tedy části ceny díla, která je splatná až po jeho dokončení.

Na druhou stranu, pokud smluvní strany (a) sice ve smlouvě o dílo stanoví, že dojde k podpisu předávacího protokolu, (b) nicméně předávací protokol má plnit pouze tzv. potvrzovací funkci a skutečnou vůlí stran není vázat vznik nároku na zaplacení ceny díla (či jeho části) na předávací protokol, respektive na jeho podpis, pak Nejvyšší soud uzavírá, že vznik nároku na zaplacení ceny díla není nutné vázat na existenci předávacího protokolu. V takovém případě se lze domáhat zaplacení ceny díla i bez předávacího protokolu. Pro účely tohoto článku tuto variantu budeme označovat jako „druhý případ“.

Hranice pro správné odlišení prvního a druhého případu je však velmi tenká, což lze ilustrovat na řadě soudních rozhodnutí.[3]  Z pozice zhotovitele je před samotným zahájením soudního sporu zcela klíčové určit, o jaký z výše nastíněných případů jde. Protože jak již bylo naznačeno výše, tak se liší procesní postup, jaký by měl zhotovitel zvolit. V prvním případě je z procesního pohledu nutné žalovat nejprve převzetí díla ze strany objednatele a až následně se domáhat zaplacení ceny díla. V praxi může jako procesní nástroj pro vymáhání nároku na předání a převzetí díla sloužit zejména žaloba na nahrazení projevu vůle (podpisu předávacího protokolu), popřípadě rovněž žaloba na určení povinnosti dílo převzít, jejímž petitem bude určení, že objednatel je povinen dílo převzít.[4]

Naopak pro druhý případ, tedy pro případ, že smluvní ujednání o předávacím protokolu má pouze potvrzovací funkci, bude z pohledu zhotovitele možné uplatňovat přímo zaplacení ceny díla, a to klasickou žalobou na zaplacení.

V současné době, pokud zhotovitel podá žalobu na zaplacení ceny díla, ale soud uváží, že podpis protokolu představuje hmotněprávní podmínku k zaplacení ceny díla, tedy že jde o výše popsaný tzv. první případ, dojde k zamítnutí žaloby pro předčasnost. Zhotovitel bude odkázán na vedení nového sporu o předání díla a až po jeho úspěšném dokončení bude oprávněn podat žalobu na plnění.  To vše samozřejmě za předpokladu, že ani jeden z nároků nebude v mezidobí promlčen.

Vyskytují se ale i opačné případy, kdy soud dospěje k názoru o nadbytečnosti žaloby o nahrazení projevu vůle, případně určovací žaloby, ať již z důvodu, že příslušný soud dovodí, že mezi stranami byla sjednána pouze potvrzovací funkce předávacího protokolu nebo i z jiných důvodů, mezi které lze řadit například předání a převzetí díla na základě fikce převzetí sjednané ve smlouvě o dílo.[5] V tomto případě pak zhotoviteli hrozí dokonce promlčení jeho nároků na zaplacení ceny díla, a to například pokud by soudní spor o předání díla trval tak dlouho, že by v mezidobí došlo k promlčení nároku zhotovitele na zaplacení ceny díla.

Úvahy k možnostem změny rozhodovací praxe

V zásadě ani jeden z výše uvedených důvodů pro zamítnutí „nesprávně“ zvoleného druhu žaloby nepovažujeme za přesvědčivý. S ohledem na zásadu předvídatelnosti soudních rozhodnutí a princip právní jistoty máme za to, že by do budoucna měl převážit výklad, dle kterého zhotovitel bude mít možnost žalovat přímo na zaplacení ceny díla, přičemž otázka řádného dokončení díla by byla řešena jako tzv. předběžná otázka v rámci příslušného soudního sporu. Zhotovitel by tedy měl mít, dle našeho názoru, možnost zásadně žalovat přímo na zaplacení ceny díla vždy.[6]

Oporu pro toto řešení nabízí ustanovení § 2586 OZ ve spojení s ustanovením § 2605 OZ, které stanovuje, že: Dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami nebo bez výhrad.

Dle našeho názoru je pak teleologickým výkladem výše uvedených ustanovení nutné dovodit, že pokud bylo dílo zhotoveno takovým způsobem a do takové míry, že již může sloužit svému účelu (což by v potenciálním soudním sporu prokazoval zhotovitel), pak je objednatel povinen bez dalšího dílo převzít. Ustanovení § 2605 OZ totiž dává objednateli na výběr převzít dílo s výhradami či bez výhrad, nikoliv na jeho převzetí zcela rezignovat. Pokud objednatel tak neučiní a dílo nepřevezme, dostává se do prodlení se splněním své povinnosti ve smyslu ustanovení § 1975 OZ.

Následky spojené s porušením povinností objednatele převzít dílo pak nemají sloužit jako procesní obrana v rámci soudního sporu o zaplacení, když ostatně zákon odmítnutí převzetí díla jako legální možnost postupu objednatele neuvádí. Pokud by se objednatel převzetí díla a absence sepisu předávacího protokolu přesto dovolával, lze takový výkon práva považovat za zneužití práva a nemělo by k němu být přihlíženo. Takový výkon práva by byl dle našeho názoru v rozporu se základními zásadami vyjádřenými již v ustanoveních § 1 až § 14 OZ, jakož i v rozporu s korektivem dobrých mravů. Doktor Flídr (2023, s. 5 – 13) ve svém článku[7] pro Advokátní deník dovozuje možnost přímé žaloby na zaplacení ještě jinými možnými výkladovými možnostmi, například aplikací ustanovení § 1963 a § 1965 občanského zákoníku, které rovněž považujeme za relevantní.

Objednateli by přitom i v rámci soudního sporu o zaplacení byla zachována možnost namítat a prokazovat případné vady  a výhrady k dokončení díla či dokonce nedokončení díla a/nebo některých jeho částí. V souvislosti s těmito vadami by pak objednatel pravděpodobně uplatňoval rovněž své právo na majetkové plnění, ať již ve formě práv z vadného plnění, náhrady škody či z jiného právního titulu.  Tedy do objednatelových procesních práv by, umožněním podání „přímé“ žaloby na zaplacení, fakticky zasaženo nebylo. Naopak i z pohledu objednatele je výhodnější svá procesní práva uplatňovat napřímo kompenzační námitkou či vzájemnou žalobou přímo ve sporu o zaplacení.

Závěr

Domníváme se, že současná judikatura Nejvyššího soudu, která se staví k protokolárnímu předání díla v některých případech jako hmotněprávní podmínce vzniku práva na zaplacení jeho ceny, vytváří neúměrné zatížení zhotovitele při ochraně jeho subjektivních práv. Současná praxe přenáší na zhotovitele téměř veškerou odpovědnost při posouzení smluvního ujednání ukládajícího stranám vyhotovit předávací protokol. Špatné posouzení této, poměrně náročné právní a výkladové otázky zhotovitelem, pak pro něj může mít zásadní dopady a může, mimo jiné, vést až k promlčení jeho nároku.

V poměrech nového práva lze nalézt hned několik výkladových možností, které dosavadní formalistický přístup zrevidují a umožní zhotoviteli efektivně se domáhat svých práv proti objednateli, který v rozporu s právními předpisy, rezignuje na svou povinnost podepsat předávací protokol, přímou žalobou na zaplacení ceny díla. Dokud ke změně judikatorní praxe nedojde, tak lze při sjednávání smluv s obdobným obsahem jistě doporučit výslovné smluvní ujednání o tom, že předávací protokol nevyvolává hmotně právní účinky předání díla, případně jiný vhodný mechanismus, kterým bude zajištěno formální předání díla při absenci součinnosti objednatele.

Mgr. Adam Trojan,
advokát

Mgr. Tereza Glaichová,
právní praktikant

NSG Morison advokátní kancelář s.r.o.

Jakubská 647 / 2
110 00  Praha 1

Tel.:   +420 224 800 930
E-mail: nsgmorison@nsgmorison.cz

[1] Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

[2] Srov. Např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4092/2007 ze dne 29.10.2009, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Odo 1724/2006 ze dne 11.2.2020, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 358/2012 ze dne 19.3.2013

[3] Např. v rozsudku Nejvyšší soudu ze dne 04.05.2023 sp. zn. 23 Cdo 337/2023 – 537, když bylo mezi stranami sjednáno, že „dílo nebo jeho část je provedeno v okamžiku dodání KPS dle dodacích listů a provedením prací dle předávacích protokolů včetně předání průvodní technické dokumentace a je prosto vad a nedodělků  a dále že dodávka KPS je splněna převzetím a podpisem dodacího listu oprávněnou osobou objednatele nebo způsobem dohodnutým ve smlouvě“ se Nejvyšší soud neztotožnil s nižšími obecnými soudy a neshledal hmotněprávní podmínku pro zaplacení ceny díla. Stejně tak v dřívějším rozsudku sp. zn. 23 Cdo 1505/2013 ze dne 24.7.2013 se Nejvyšší soud vyjádřil, že slovy: „Předmět smlouvy je splněn řádným ukončením díla, jeho úspěšným uvedením do provozu a předáním. O předání se sepíše protokol,“ nebyla vyjádřena vůle stran vázat vznik práva na zaplacení ceny protokolem a protokol měl dle názoru soudu toliko potvrzovací funkci. Naopak ve smluvním ujednání: „O odevzdání a převzetí díla bude sepsán protokol“ Nejvyšší soud již viděl hmotněprávní podmínku zaplacení ceny díla srov.  usnesení ze dne 18.12.2012, sp. zn. 23 Cdo 1159/2012 “

[4] Srov. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (OSŘ); S ohledem na subsidiární charakter určovací žaloby a problematiku vymáhání takového rozsudku se nám jeví jako vhodnější nástroj žaloba na nahrazení projevu vůle

[5] O možnosti předání díla fikcí srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022, sp.zn. 23 Cdo 1001/2021

[6] Není vyloučeno, že by pro některé případy, ve kterých by hmotněprávní předání díla například bylo bez pochyb požadováno jako podmínka pro splatnost ceny díla, byla zhotoviteli zachována také možnost se domáhat nejprve převzetí díla.

[7] Flídr, Jan. „Protokolární předání a převzetí díla jako hmotněprávní podmínka vzniku práva na zaplacení ceny – podnět ke změně rozhodovací praxe.“ Advokátní deník, 27. dubna 2023.

Mgr. Adam Trojan, Mgr. Tereza Glaichová (NSG Morison) 20.01.2026

---

Odpočet na výzkum a vývoj v roce 2026.

V rámci novelizujícího zákona č. 360/2025 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele, došlo od 1. lednu 2026 k zavedení podstatných změn pro daňové poplatníky uplatňující odpočet na výzkum a vývoj (VaV) dle § 34 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP). Navrhovatelé novelu odůvodňují potřebou zpřístupnit odpočet většímu množství poplatníků a odstraněním administrativní zátěže i na straně správce daně. Leckterý odborník však po seznámení se se změnami může dojít k názoru, že úprava je naopak složitější. Jakým způsobem zpřístupňuje nové znění odpočet dalším uživatelům je rovněž záhadou. Níže uvádím přehled hlavních změn.

Období pro uplatnění odpočtu

Dosud platilo, že odpočet na VaV bylo nutné uplatnit v období, ve kterém vznikl, pokud byl vykázán kladný základ daně. V případě, že poplatník místo toho využil například slevu na dani či zápočet zahraniční daně, odpočet na VaV nebylo možné přenášet do dalších let.

Dle nové úpravy si poplatník bude moci vybrat, ve kterém z celkem 6 možných období odpočet na VaV uplatní. Poplatníkům s příslibem investiční pobídky nicméně zůstává i nadále povinnost uplatnit odpočet co nejdříve to bude možné, neboť toto pravidlo vychází z odlišných ustanovení ZDP.

Přenositelnost odpočtu do dalších let

Zatímco dosavadní úprava umožňovala přenést neuplatněný odpočet na VaV do 3 následujících období (zdaňovacích nebo období, za které se podává daňové přiznání), nově bude možné odpočet uplatnit až v 5 bezprostředně následujících obdobích. Současně s tím se však nezavádí speciální lhůta pro stanovení daně, jako je tomu například u investičních pobídek či daňových ztrát v § 38r ZDP.

Na odpočty vzniklé do konce roku 2025 se použije úprava platná do konce roku 2025, tj. uplatní se dosavadní 3letá přenositelnost odpočtu.

Výše odpočtu na výzkum a vývoj

Dosavadní úprava ZDP umožňovala odečíst odpočet na VaV do výše 100 % výdajů vynaložených v daném období a dále 110 % výdajů, které převyšovaly výdaje vynaložené v předchozím srovnatelném období. Motivací poplatníka tedy bylo náklady na VaV postupně každý rok navyšovat.

Nově bude možné výdaje do výše 50 milionů proměnit v odpočet ve výši 150 %, což představuje potenciál ve výši 75 milionů korun českých. Výdaje nad rámec 50 milionů bude možné uplatnit jako odpočet ve výši 100 %. Limit bude posuzován souhrnně za všechny členy nově zavedeného „odpočtového celku“, a to za období, která končí ve stejném kalendářním roce (srovnávací období).

Zvláštní způsob posouzení limitu 50 milionů se použije u tzv. joint ventures, tedy u poplatníků, kteří jsou vlastněni z části členy odpočtového celku a zčásti osobami, které součástí odpočtového celku nejsou. U takového poplatníka se do limitu započítá pouze ta část výdajů, která odpovídá poměru danému účastí vlastníka patřícího do odpočtového celku na základním kapitálu poplatníka uplatňujícího odpočet na VaV.  Stejná situace může nastat, když poplatník bude skrze vlastníky součástí dvou odpočtových celků. Jeho výdaje se pro účely limitu rozdělí opět v poměru účasti na jeho základním kapitálu.

Pokud poplatník není součástí odpočtového celku a jeho zdaňovací období je kratší než 12 měsíců, dojde k poměrnému snížení limitu 50 milionů korun s přesností na dny. Naopak v případě období delšího než 12 měsíců se limit zase odpovídajícím způsobem zvýší.

Příjemci investičních pobídek, kteří jsou součástí odpočtového celku, dle autorů novely údajně nebudou muset vyčerpat zvýšený limit přednostně, ale pokud bude v rámci celku určitá část z limitu zbývat, budou povinni ji využít. To však může být předmětem diskusí.

Vzhledem k absenci speciální úpravy prekluze pro VaV a možnosti uplatnit odpočet v celkem až 6 obdobích je velkým otazníkem, jak bude správce daně řešit situace, kdy bylo za odpočtový celek uplatněno více než bylo možné. Prakticky to tak zřejmě „odnese“ poplatník z celku, kterému dané období nestihlo prekludovat.

Odpočtový celek

Dosud se na každého poplatníka při uplatňování odpočtu na VaV pohlíželo samostatně. Nově se bude posuzovat, zda je členem takzvaného odpočtového celku či nikoli. Důvodem vzniku této konstrukce je limit ve výši 50 milionů korun, který se posuzuje za celý odpočtový celek. Tím je, zjednodušeně řečeno, skupina poplatníků zahrnující ovládající osobu (osoba, která vede účetnictví a není ovládána jinou osobou, která vede účetnictví) a ovládané osoby (osoby, které vedou účetnictví a které ovládá ovládající osoba sama nebo společně s jinou osobou na základě smlouvy, podle které se pro rozhodování využije jednomyslná shoda). Cílem autorů při zavádění institutu odpočtového celku bylo zabránit přelévání výzkumných aktivit mezi spojenými osobami a tím dosažení vyššího odpočtu. V daňovém přiznání se bude uvádět informace o tom, zda je poplatník členem odpočtového celku a případně jakého.

Zatímco odpočtový celek bude často zahrnovat i osoby, které nejsou českými poplatníky daně z příjmů (české společnosti mohou mít například společnou mateřskou společnost v Německu), limit se bude zkoumat pouze v rámci poplatníků, kteří uplatňují odpočet na VaV dle ZDP. Zahraniční poplatníci tak z kalkulace limitu ve většině případů vypadnou (pokud nemají na území ČR stálou provozovnu).

To, zda poplatník je či není součástí odpočtového celku, se posoudí k poslednímu dni jeho daňového období.

Náležitost projektové dokumentace

Dle dosavadní úpravy ZDP byla jedna z náležitostí projektové dokumentace také jména všech osob, které ode dne podání oznámení o záměru odečíst od základu daně odpočet na podporu výzkumu a vývoje odborně zajišťují nebo budou zajišťovat řešení projektu s uvedením jejich kvalifikace a formy pracovněprávního vztahu k poplatníkovi. Nově již nebude nutné uvádět kvalifikaci a formu pracovněprávního vztahu k poplatníkovi. Pro projektové dokumentace schválené před 1. 1. 2026 tato změna bohužel neplatí a v případě změny v osobách, které zajišťují VaV, se ve změnové evidenci bude muset uvádět i kvalifikace a forma pracovněprávního vztahu k poplatníkovi.

Schválení projektové dokumentace

Pro možnost uplatnění výdajů na VaV, vzniklých za určité období, jako odčitatelné položky, zůstává i nadále povinnost poplatníka schválit projektovou dokumentaci ve lhůtě pro podání daňového přiznání za toto období, přičemž není rozhodující, zda bude odpočet v tomto období uplatněn či ne.

Poplatníci, jejichž měnou účetnictví není česká koruna

V souvislosti s novelou odpočtu na VaV dochází také ke změnám ustanovení, která využívají poplatníci, jejichž měnou účetnictví není česká koruna.

Ing. Mgr. Tomáš Jirásek
daňový poradce / Manager

RÖDL
Platnéřská 191/2
110 00 Praha 1

Tel.:    +420 236 163 111
E-mail: tomas.jirasek@roedl.com

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Ing. Mgr. Tomáš Jirásek (RÖDL) 27.01.2026

---

Licence LUC v podnikatelské strategii provozovatelů dronů.

Provozování dronů se v posledních letech stalo nedílnou součástí řady podnikatelských odvětví, od geodézie a stavebnictví přes zemědělství až po mediální a bezpečnostní služby. Dynamický rozvoj dronových technologií, jejich rostoucí dostupnost a stále širší spektrum jejich využití však s sebou přináší i významné právní výzvy, zejména pokud jde o stanovení pravidel, jejichž cílem je zajistit bezpečný a předvídatelný provoz bezpilotních systémů.

V této souvislosti nabývá na významu institut licence LUC (Light UAS Operator Certificate), která představuje zvláštní oprávnění umožňující provozovatelům dronů provádět vymezené typy leteckých operací za předem schválených podmínek, aniž by bylo nutné žádat o individuální povolení pro každou leteckou operaci. Licence LUC tak představuje nejen právní nástroj pro regulaci dronového provozu, ale i strategický prostředek pro podnikatelské plánování. Cílem tohoto článku je analyzovat základní otázky spojené s licencí LUC, a to jak z hlediska její regulatorní úpravy, tak z pohledu praktických aspektů jejího využití.

Co je to licence LUC?

Licence LUC (Light UAS Operator Certificate) je zvláštní oprávnění upravené evropskou právní úpravou civilního letectví, vydávané příslušným leteckým úřadem (v České republice Úřadem pro civilní letectví), které umožňuje provozovateli bezpilotních systémů (dronů) provádět různorodé typy leteckých operací bez nutnosti podání žádosti o individuální povolení. Jejím účelem je zjednodušení a sjednocení provozu opakovaných a předvídatelných dronových operací při současném zachování vysoké úrovně bezpečnosti.

Tato licence se zásadně odlišuje od individuálního povolení k provozu, které je vázáno na konkrétní let nebo na úzce vymezený okruh obsahově totožných dronových operací, které vždy vyžadují samostatné schválení ze strany Úřadu pro civilní letectví.

Licence LUC je proto určena především pro profesionální provozovatele dronů, kteří vykonávají složité, rozsáhlé nebo pravidelné letecké operace, u nichž by individuální povolování v každém jednotlivém případě bylo administrativně i časově neefektivní.

Základní aspekty žádosti o licenci LUC

Žádost o vydání licence LUC představuje komplexní proces, jehož cílem je prokázat, že provozovatel bezpilotních systémů splňuje stanovené požadavky, zejména v oblasti bezpečnostních standardů, a je schopen s náležitou odborností samostatně posuzovat a řídit jednotlivé lety bezpilotních prostředků.

Mezi klíčové aspekty žádosti, které jsou ze strany Úřadu pro civilní letectví posuzovány, patří:

• Zavedení systému řízení bezpečnosti: Provozovatel musí mít zavedený systém, který efektivně identifikuje, vyhodnocuje a snižuje rizika spojená s provozem dronů.
• Dostatečná odborná způsobilost personálu: Všichni pracovníci, zejména piloti na dálku, musí mít potřebné znalosti a dovednosti pro plánování, provádění a správu provozu, včetně analýzy rizik a vedení dokumentace.
• Řádné vedení dokumentace o provozu dronů: Provozovatel musí mít dobře organizovaný systém záznamů o provozu dronů, které mohou být v případě potřeby předloženy Úřadu pro civilní letectví.
• Sestavená provozní příručka LUC: Provozovatel musí mít sestavenou provozní příručku LUC, která musí obsahovat bezpečnostní politiku a cíle organizace, jasně vymezovat role a odpovědnosti v rámci provozu dronů a popisovat všechny provozní postupy, včetně nouzových a havarijních situací.

V případě splnění uvedených požadavků provozovatel dronů prokáže, že disponuje potřebnými odbornými znalostmi, organizační strukturou a bezpečnostními mechanismy pro zajištění bezpečného a efektivního provozu bezpilotních systémů a zvyšuje se tím pravděpodobnost, že obdrží licenci LUC a nebude muset žádat v každém jednotlivém případě o schválení od Úřadu pro civilní letectví.

Jak licence LUC ovlivňuje společnosti provozující drony

Zjednodušení administrativy

Získání licence LUC znatelně transformuje fungování společnosti provozující drony tím, že umožňuje systematický, předvídatelný a právně plně legitimní provoz bezpilotních systémů. Díky tomu se výrazně zjednodušuje plánování dronových operací, zkracuje administrativní zátěž spojená s individuálním schvalováním a umožňuje rychlejší a efektivnější nasazení dronů pro široké spektrum podnikatelských aktivit.

Zlepšení postavení společnosti

Licence LUC zároveň přináší posílení vnitřní profesionality společnosti, která se projevuje zvýšením bezpečnosti, systematičnosti a standardizací procesů napříč společností. Tento rámec zvyšuje důvěryhodnost společnosti vůči klientům, partnerům a regulačním orgánům, čímž se usnadňuje získávání zakázek a spolupráce na složitějších či rozsáhlejších projektech a budování dlouhodobých obchodních vztahů.

Větší flexibilita

Strategicky licence LUC umožňuje rychleji reagovat na dynamické změny trhu, flexibilně plánovat expanzi, zavádět inovativní služby, aniž by byla omezena složitými administrativními procesy. Díky tomu může společnost rychle testovat nové obchodní modely a služby, aniž by čelila právní nejistotě, což představuje významnou konkurenční výhodu v rychle se rozvíjejícím odvětví dronových technologií.

Výsledkem je tak nejen vyšší konkurenceschopnost a efektivita provozu, ale také dlouhodobá stabilita
a udržitelnost podnikání, protože společnost je schopna systematicky řídit rizika, minimalizovat potenciální incidenty a přizpůsobovat se novým technologiím a regulatorním požadavkům.

Závěr

Licence LUC představuje klíčový nástroj pro profesionální provozovatele dronů, který spojuje právní jistotu s praktickou efektivitou provozu a umožňuje rychlé nasazení dronů do podnikatelských aktivit. Držitel licence tím získává nejen provozní volnost, ale také strategickou flexibilitu, což mu umožňuje plánovat dlouhodobé projekty a investice s vyšší mírou jistoty a nižší mírou rizika.

Současně získání licence představuje značnou konkurenční výhodu, protože potvrzuje vysokou úroveň odbornosti, spolehlivosti a bezpečnostních standardů společnosti, což výrazně zvyšuje důvěryhodnost společnosti.

Licence tak umožňuje systematický rozvoj podnikání, optimalizaci využití dronových technologií
a dlouhodobé posilování pozice společnosti na trhu bezpilotních leteckých systémů.

JUDr. Ing. Jan Vych,
advokát a partner

Mgr. David Šnajdr,
advokátní koncipient

Advokátní kancelář Vych & Partners, s.r.o.

Lazarská 11/6
120 00  Praha 2

Tel.:    +420 222 517 466
Fax:    +420 222 517 478
e-mail:    office@ak-vych.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

JUDr. Ing. Jan Vych, Mgr. David Šnajdr (Vych & Partners) 30.01.2026

---

Aktuální novelizace potravinových vyhlášek.

Článek přináší ucelený přehled novelizací dvou komoditních vyhlášek, které nabývají účinnosti 1. 1. 2026 – jedná se o vyhlášku č. 376/2025 Sb., kterou se mění vyhláška č. 69/2016 Sb., o požadavcích na maso, masné výrobky, produkty rybolovu a akvakultury a výrobky z nich, vejce a výrobky z nich (dále jen „Vyhláška o požadavcích na maso a vejce“), a vyhlášku č. 377/2025 Sb., kterou se mění vyhláška č. 397/2016 Sb., o požadavcích na mléko a mléčné výrobky, mražené krémy a jedlé tuky a oleje, ve znění vyhlášky č. 274/2019 Sb. (dále jen „Vyhláška o požadavcích na mléko a tuky“). Obě novely jsou krokem k harmonizaci české legislativy s právem Evropské unie a zároveň i reflektují současný vědecký a technologický vývoj v potravinářském průmyslu.

Změny v oblasti masa, masných výrobků, ryb a vajec provedené Vyhláškou o požadavcích na maso a vejce

Rozšíření a zpřesnění definic produktů

Novela přináší přesnější vymezení některých dosud blíže nespecifikovaných pojmů.

Okruh mražených výrobků, které musí být označeny popiskem „rozmrazeno“, se rozšířil za účelem zvýšení informovanosti spotřebitelů o způsobu ošetření produktu. Byly rovněž zavedeny definice pro maso sušené, maso určené pro výrobu masných výrobků a polotovarů, jakož i pro obchodní sterilitu.

Změny pro masné výrobky

Další posun představuje odchylka od ustanovení evropského nařízení v oblasti maximálních teplot uchovávání baleného mletého masa. V případě, že je takový produkt vyráběn a výhradně uváděn na trh v České republice, může být skladován při teplotách až do plus 4 °C, což je mírnější požadavek, než jaký stanoví obecný evropský standard. Výjimka zohledňuje specifika domácího trhu a technologické postupy místních výrobců.

Podstatnou změnou prošlo označování výrobků, které obsahují méně než 50 % jednoho konkrétního druhu masa. Nově musí být označeny popiskem ve formátu například „s kuřecím masem“, nesmí se v takovém případě používat název typu „kuřecí (název produktu)“. Má se tak zabránit uvádění spotřebitelů v omyl ohledně skutečného složení výrobku a zároveň přispět k větší transparentnosti na trhu s masem a masnými výrobky.

U trvanlivých masných výrobků byla zavedena nová podmínka, podle níž musí být zvolen takový způsob zpracování, který nepodporuje růst nebezpečného patogenu Listeria monocytogenes. Úprava je v souladu s nařízením o mikrobiologických kritériích pro potraviny a významně posiluje ochranu zdraví spotřebitelů před potenciálním rizikem listeriózy, což je závažné onemocnění způsobené kontaminovanými potravinami.

Novela také rozšiřuje možnosti klasifikace šunek do třídy nejvyšší jakosti a do třídy výběrové. Nově se mezi tyto kategorie mohou řadit také výrobky, u nichž byly svaly z důvodu tvarování výrobku technologicky odděleny, a nikoli tedy pouze šunky celosvalové.

Změny při uchovávání vajec a označování výběrové majonézy

Maximální teplota stanovená pro uchovávání vajec se zvýšila z původních 18 °C na 24 °C. Tato úprava se týká jak vajec třídy A, tak třídy B, a rovněž vajec jiného druhu než Gallus gallus (tj. kur domácí).

V neposlední řadě novela upravuje kritéria pro označování majonézy. Produkty s obsahem tuku vyšším než 70 % lze nově označit jako „výběrová majonéza“, což ji jasně odlišuje od standardních variant a umožňuje spotřebitelům informovaně vybírat podle nutriční hodnoty.

Změny v oblasti mléka, mléčných výrobků, mražených krémů a jedlých tuků provedené Vyhláškou o požadavcích na mléko a tuky

Detailní vymezení kysaných mléčných výrobků

Novela přináší komplexní rozšíření definic kysaných mléčných výrobků. Nyní jsou detailně vymezeny konkrétní druhy, jako například acidofilní mléko, kefír, kefírové mléko, zakysaná smetana a další specifické produkty. Promyšlená terminologie eliminuje možné nejasnosti při klasifikaci výrobků a zlepšuje právní jistotu jak pro výrobce, tak pro orgány dozoru.

Možnost snížení obsahu laktózy v zahuštěném a sušeném mléce

Praktickou novinkou, která nabude účinnosti až později, a to 14. 6. 2026, je povolení snížit obsah laktózy přeměnou na glukózu a galaktózu u zahuštěného a sušeného mléka. Taková úprava musí být na obalu jasně označena údajem o obsahu laktózy. Změna reaguje na rostoucí poptávku po produktech s nízkým obsahem laktózy a rozšiřuje možnosti pro osoby s laktózovou intolerancí, a to i v kategorii klasických mléčných výrobků.

Nová pravidla pro oblast jedlých tuků a olejů

Rozmezí hodnot pro obsah tuku v sušině sýrů a tvarohů zůstává i nadále stanoveno přílohou č. 6 k Vyhlášce o požadavcích na mléko a tuky. Novela však přináší důležité upřesnění, dle kterého výrobek může obsahovat vyšší než na obalu deklarovaný obsah sušiny a tuku. Výrobcům poskytuje určitou flexibilitu a zohledňuje přirozené výrobní tolerance, které mohou vznikat v důsledku technologického procesu.

Dle novely bude nově povinné uvádět druh, skupinu a podskupinu i u roztíratelných a směsných roztíratelných tuků, na něž se dosud tyto požadavky nevztahovaly. Zpřísnění přispívá k lepší informovanosti spotřebitelů a umožňuje jim činit informovaná nákupní rozhodnutí na základě přesného složení produktu.

Vyhláška o požadavcích na mléko a tuky nově ukládá povinnost prodávat rostlinné tuky a oleje odděleně od živočišných a mléčných tuků. Cílem je zabránění klamání spotřebitelů a podpoření transparentnosti trhu.

Novela rozšiřuje kategorizaci jedlých tuků a olejů o nově definované produkty, konkrétně fritovací tuk a olej a panenský olej. Nové definice odpovídají rozšiřující se nabídce produktů na trhu a umožňují jejich řádnou klasifikaci a regulaci v souladu s evropskými standardy.

Závěr

Obě vyhlášky přinášejí pro potravinářské podniky mnoho změn a i z toho důvodu stanovují přiměřené přechodné období pro adaptaci výrobců a distributorů na nové požadavky. Výrobky mohou být vyráběny, označovány a uváděny na trh podle původního znění vyhlášek až do 1. ledna 2027. Produkty, které byly uvedeny na trh nebo označeny podle dosavadních pravidel, lze navíc doprodávat až do vyčerpání zásob. Toto dvoustupňové přechodné období poskytuje dostatečný časový prostor pro přizpůsobení výrobních procesů, přetisknutí obalů a zajištění plné shody s novou legislativou bez nutnosti likvidace existujících zásob.

Mgr. Jakub Málek,
managing partner

Mgr. Kateřina Musilová,
advokátní koncipientka

Tereza Hrudková,
právní asistentka

PEYTON legal advokátní kancelář s.r.o.

Futurama Business Park
Sokolovská 668/136d
186 00 Praha 8 – Karlín

Tel.:    +420 227 629 700
E-mail:    info@plegal.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Jakub Málek,Mgr. Kateřina Musilová,Tereza Hrudková (PEYTON) 27.01.2026