Byznys a paragrafy, díl 26.: Smírčí řízení jako alternativní nástroj řešení sporů mezi podnikateli.* 

Dvojí zvýšení podpory v nezaměstnanosti k 1. 1. 2026.* 

Jaké klíčové změny přináší návrh novely stavebního zákona?* 

Nová éra v boji proti nekalým obchodním praktikám: Co přinese nové procesní nařízení EU?* 

Byznys a paragrafy, díl 26.: Smírčí řízení jako alternativní nástroj řešení sporů mezi podnikateli.

Vítáme vás u dalšího dílu naší série Byznys a paragrafy, kterou pro vás připravuje advokátní kancelář LAWYA. Tentokrát se zaměříme na smírčí řízení, tedy jeden ze způsobů, jak lze řešit obchodní spory bez nutnosti vést klasické soudní řízení, které bývá často nákladné, vysoce konfliktní a nepochybně také časově náročné. Stručně si přiblížíme, co smírčí řízení obnáší a zejména v jakých situacích může pro podnikatele představovat efektivní řešení.

Spory jako součást podnikání

V podnikatelské praxi ke sporům dochází poměrně často. Typicky se jedná o spory z obchodních závazků, jako jsou neuhrazené či opožděně uhrazené pohledávky, spory o výklad smluvních ujednání, odpovědnost za vady plnění, náhradu škody nebo smluvní sankce. Výjimkou nejsou ani spory mezi společníky či dlouhodobými obchodními partnery. Mohou vznikat i v rámci jejich dlouhodobé spolupráce.

Právě v případech, kdy strany plánují pokračovat ve spolupráci i do budoucna, bývá snaha vyřešit spor smírnou cestou výraznější. Smírčí řízení tak může představovat vhodnější alternativu ke klasickému soudnímu řízení, které často vztahy mezi stranami nenávratně naruší.

Co je smírčí řízení

Smírčí řízení patří mezi formy alternativního řešení sporů (ADR). Alternativním se označuje proto, že soud v tomto řízení nerozhoduje autoritativně o právech a povinnostech stran, ale vytváří prostor pro dosažení dohody mezi účastníky sporu.

Jedná se o zvláštní procesní postup, v jehož rámci se účastníci za podpory soudu snaží dospět ke smírnému řešení svého sporu. Pokud se jim to podaří, soud uzavřený smír schválí. Smírčí řízení tak může proběhnout bez toho, aby bylo zahájeno klasické soudní řízení o žalobě.[1]

Na rozdíl od běžného mimosoudního jednání probíhá smírčí řízení před soudem a pod vedením soudce. Soudce může jednání aktivně řídit, klást účastníkům otázky a upozornit je na právní důsledky sporu, případně naznačit, jak by mohl být spor posouzen v následném soudním řízení. Tím se smírčí řízení liší od neformálního vyjednávání, kde takový „dohled soudu“ chybí. Výsledkem navíc není pouze smluvní dohoda, ale soudem schválený smír s účinky pravomocného a vykonatelného rozhodnutí. Dobrovolnost a průběh řízení

Soud po podání návrhu zpravidla nařídí jednání za účelem pokusu o smír, avšak nemůže účastníky nutit k účasti ani k uzavření dohody. Pokud se účastníci k jednání nedostaví, neposkytnou součinnost nebo smír neuzavřou, řízení končí bez výsledku, aniž by soud rozhodoval ve věci samé.

Neúspěšné smírčí řízení nijak nebrání tomu, aby se kterýkoli z účastníků následně obrátil na soud s žalobou a domáhal se svého nároku v klasickém soudním řízení.[2]

Výsledek smírčího řízení a jeho výhody

Výsledkem úspěšného smírčího řízení je soudem schválený soudní smír s účinky pravomocného rozsudku.[3] Jeho zásadní výhodou je skutečnost, že se jedná o vykonatelný exekuční titul. V případě, že jedna ze stran své povinnosti ze smíru neplní, může se druhá strana přímo obrátit na soudního exekutora nebo exekuční soud, aniž by musela absolvovat další soudní řízení.

Tato vlastnost odlišuje soudní smír například od dohody uzavřené v rámci mediace. Mediační dohoda je závazná pouze mezi stranami a sama o sobě není vykonatelným exekučním titulem. Pokud by strany chtěly zajistit její přímou vymahatelnost, musely by ji následně sepsat formou notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti.

Úskalí smírčího řízení

Ačkoliv může být smírčí řízení pro podnikatele vhodným nástrojem řešení sporů, má i své limity. Podání návrhu na smírčí řízení nemá stejné účinky jako podání žaloby – zejména nepřerušuje běh promlčecí lhůty a nezabraňuje zániku práva v důsledku prekluze.

To může mít zásadní význam například v situaci, kdy se blíží konec promlčecí nebo prekluzivní lhůty. Pokud se strany v takovém případě rozhodnou nejprve vést smírčí řízení, aniž by současně podnikly kroky k ochraně svého nároku, může právo během smírčího jednání zaniknout nebo se stát nevymahatelným v důsledku námitky promlčení.

To lze snadno demonstrovat na situaci, kdy podnikatel uplatňuje nárok na zaplacení smluvní pokuty vůči obchodnímu partnerovi. Ke konci zákonné lhůty pro uplatnění nároku u soudu zbývá již jen několik týdnů. Protože strany spolu chtějí nadále spolupracovat, rozhodnou se nejprve využít smírčí řízení a spor vyřešit dohodou. Během těchto několika týdnů se strany pokoušejí vyjednat smír. Nakonec k uzavření smíru nedojde a tím zanikne i možnost jedné ze stran uplatnit svůj nárok na smluvní pokutu, aniž by riskovala námitku promlčení nároku druhé strany, případně zanikne právo zcela (u prekluzivních lhůt).

Pokud mají strany zájem mezi sebou skutečně jednat a uzavřít dohodu, lze doporučit, aby strany nejprve uzavřely dohodu o mimosoudním jednání, která po dobu jednání staví běh promlčecí lhůty.[4]

Smírčí řízení proto nelze považovat za univerzální řešení všech sporů. Nevhodné může být zejména tam, kde jedna ze stran nemá skutečný zájem na dohodě, využívá jednání pouze k oddalování řešení sporu nebo kde je zřejmé, že bez autoritativního zásahu soudu nelze spor efektivně vyřešit.

Závěrem

Při řešení sporů podnikatelé zpravidla nezvažují pouze samotný právní nárok, ale také čas, náklady a dopad sporu na další fungování podnikání. Smírčí řízení v tomto ohledu nabízí možnost spor vyřešit rychleji a s větší mírou kontroly nad jeho výsledkem než klasické soudní řízení, zejména tam, kde mají strany zájem na zachování (nejen) obchodních vztahů.

Smírčí řízení však nelze vnímat jako méně právní nebo automaticky jednodušší řešení. Dohoda uzavřená v jeho rámci může mít zásadní dopad na další práva a povinnosti stran a po schválení soudem se stává vykonatelným exekučním titulem. Z tohoto důvodu lze doporučit, aby se účastníci při jednání o smíru nechali zastoupit advokátem, který pomůže zvolit správný postup, nastavit podmínky dohody a minimalizovat riziko dalších sporů do budoucna.

Sledujte další díly seriálu Byznys a paragrafy, a pokud chcete mít přehled o aktuálních právních změnách a praktických doporučeních, přihlaste se k odběru našeho měsíčního newsletteru, který vám přináší nejnovější právní novinky a užitečné tipy.

Přihlásit se k odběru newsletteru můžete >>> zde.

Děkujeme, že jste s námi a těšíme se na společnou cestu světem práva a podnikání.

Mgr. Jakub Hanák,
advokát

Mgr. Sára Husek Michlová,
advokátní koncipientka

LAWYA, advokátní kancelář s.r.o.

Sídlo:
Tučapy 240
683 01, Tučapy

Kontaktní adresa:
Králova 298/4
616 00, Brno

tel.:    +420 543 216 310
e-mail: info@lawya.cz

[1] Němcová, D., 2016. Smírčí řízení prováděné obecným soudem jako forma alternativního řešení sporů. Online. Časopis pro právní vědu a praxi. Ročník XXIV, 4/2016. Dostupné >>> zde.

[2] Levý, J. § 68: Svoboda, K. a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace 2024). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 2.

[3] § 99 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

[4] § 647 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Jakub Hanák, Mgr. Sára Husek Michlová (LAWYA)  05.02.2026

---

Dvojí zvýšení podpory v nezaměstnanosti k 1. 1. 2026.

Právním zdrojem změn spočívajících především v navýšení podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci je tzv. flexinovela zákoníku práce čili zákon č. 120/2025 Sb., který nenovelizuje toliko pracovněprávní kodex, ale více zákonů, včetně zákona o zaměstnanosti. A vedle něj další změny přináší nárůst průměrné mzdy v r. 2025 oproti r. 2024. Maximální podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci se proto od 1. 1. 2026, a to opravdu výrazně, zvyšuje hned ze dvou důvodů.

Maximální výše podpory v nezaměstnanosti dosud (v r. 2025) činí a bude i nadále (v r. 2026) činit pro uchazeče o zaměstnání, kteří na ni mají nárok a požádali o ni už v r. 2025, 0,58násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí r. 2024. Průměrná mzda v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí roku 2024 činila 45 107 Kč.  Maximální výše podpory v nezaměstnanosti tak může činit až 26 163 Kč měsíčně. Maximální výše podpory při rekvalifikaci pak činí 0,65násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí r. 2024, pokud ji uchazeč o zaměstnání nastoupil v r. 2025. Nejvyšší podpora při rekvalifikaci nastoupené v r. 2025 tak pro dosavadní uchazeče o zaměstnání může dosáhnout až 29 320 Kč za měsíc.

Vyšší maxima pak platí a budou platit pro nové uchazeče o zaměstnání, kteří si o podporu požádají nebo nastoupí rekvalifikaci v r. 2026.

Sjednocení maximální výše obou podpor – jak v nezaměstnanosti, tak při rekvalifikaci – a jejich nárůst

Od 1. 1. 2026 činí jak podpora v nezaměstnanosti, tak i podpora při rekvalifikaci nově nejvýše 0,8násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalen Nadále však platí, že nárok na podporu v nezaměstnanosti vůbec nemá uchazeč o zaměstnání, se výšena a sjednocena pro podporu v nezaměstnanosti i pro podporu při rekvalifikaci. Nadto se, jak už bylo naznačeno, meziročně zvýšila výše průměrné mzdy.

Výše průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí r. 2025 byla Sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí vyhlášena ve Sbírce zákonů pod č. 537/2025 Sb. ve výši 48 171 Kč. A to znamená, že podpora v nezaměstnanosti i podpora při rekvalifikaci může nově činit až 38 537 Kč!

Sankce v podobě nižší podpory v nezaměstnanosti za skončení zaměstnání bez vážného důvodu je zrušena

Uchazeči o zaměstnání, kteří ukončili poslední zaměstnání sami bez tzv. vážného důvodu[1] (takže třeba jen proto, že jim podmínky zaměstnání prostě nevyhovovaly) nebo dohodou se zaměstnavatelem, už nebudou sankcionováni nižší podporou v nezaměstnanosti. Pravidlo[2] o nižší podpoře bylo ze zákona o zaměstnanosti vypuštěno.

Nulová podpora za porušování pracovní kázně nebo léčebného režimu během pracovní neschopnosti zůstává

Nadále však platí, že nárok na podporu v nezaměstnanosti vůbec nemá uchazeč o zaměstnání

• se  kterým byl v době posledních 6 měsíců před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání zaměstnavatelem, ať už výpovědí nebo okamžitým zrušením, popř. dohodou s uvedením důvodu, skončen pracovněprávní vztah z důvodu porušení  pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem,[3] nebo
• se kterým byl v době posledních 6 měsíců před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání zaměstnavatelem skončen výpovědí, popř. dohodou s uvedením důvodu, pracovněprávní vztah z důvodu porušení léčebného režimu práce neschopného zaměstnance v době prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti zvlášť hrubým způsobem.[4]

A nemusí přitom jít nutně o poslední pracovněprávní vztah před evidencí na úřadu práce, ale o skončení i předchozího zaměstnání v době 6 měsíců před zařazením do evidence úřadu práce. Jakmile úřad práce zjistí (zásadně z potvrzení o zaměstnání vystavovaného dle ust. § 313 odst. 2 zákoníku práce na žádost zaměstnance pro úřad práce, a to vedle automaticky bez žádosti zaměstnance vystavovaného potvrzení o zaměstnání dle ust. § 313 odst. 1 zákoníku práce), že v uvedeném období (6 měsíců před registrací na úřadu práce) došlo k rozvázání pracovního poměru z uvedených důvodů, podpora v nezaměstnanosti nebude uchazeči o zaměstnání vůbec přiznána. Roli přitom nebude hrát ani skutečnost, že nešlo o poslední zaměstnání před vzetím do evidence uchazečů o zaměstnání, ale zaměstnání předchozí, leč spadající do uvedené doby 6 měsíců. (To je případ, kdy byl zaměstnanec propuštěn z uvedených důvodů z práce, našel si nové zaměstnání, ale to skončilo např. ve zkušební době.)

Nárok na delší podpůrčí dobu až od vyššího věku

Pro délku podpůrčí doby je rozhodující věk uchazeče o zaměstnání dosažený ke dni podání žádosti o podporu v nezaměstnanosti. To platilo a platí i nadále. Ovšem dosud podpůrčí doba činila (a bude činit, pokud žádost o ni byla podána již v r. 2025) nejvýše 5 měsíců u uchazečů o zaměstnání do 50 let věku (včetně), 8 měsíců u uchazečů o zaměstnání nad 50 a do 55 let věku (včetně) a 11 měsíců u uchazečů o zaměstnání nad 55 let věku. Nově je stanovena podpůrčí doba podle věku uchazeče o zaměstnání do 52 let věku (včetně) 5 měsíců, nad 52 do 57 let věku (včetně) 8 měsíců, nad 57 let věku 11 měsíců.

Z čeho se podpora počítá

Výše podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci se stanoví procentní sazbou z průměrného měsíčního čistého výdělku v posledním ukončeném zaměstnání. Pokud uchazeč o zaměstnání nebyl před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání zaměstnancem, ale OSVČ, tedy vykonával samostatnou výdělečnou činnost, tak se výše podpory stanoví z posledního vyměřovacího základu (na důchodové pojištění), přepočteného co do výše na 1 kalendářní měsíc.

Pokud uchazeči o zaměstnání skončilo ve stejný den více zaměstnání (např. pracovní poměr a současně dohoda o pracovní činnosti u téhož zaměstnavatele) nebo zaměstnání a samostatná výdělečná činnost (pokud z obou odváděl nebo mu bylo zaměstnavatelem sráženo pojistné na důchodové pojištění), pak se podpora, jak v nezaměstnanosti, tak při rekvalifikaci, počítá ze součtu průměrných měsíčních čistých výdělků nebo součtu průměrného čistého měsíčního výdělku (či výdělků) a vyměřovacího základu.

Nové vyšší sazby podpory v nezaměstnanosti i podpory při rekvalifikaci

Procentní sazba podpory v nezaměstnanosti činí

•  u uchazeče o zaměstnání do 52 let věku první 2 měsíce podpůrčí doby 80 %, další 2 měsíce podpůrčí doby 50 % a po zbývající podpůrčí dobu (maximálně 1 měsíc) 40 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu OSVČ,
•  u uchazeče o zaměstnání nad 52 let věku první 3 měsíce podpůrčí doby 80 %, další 3 měsíce podpůrčí doby 50 % a po zbývající podpůrčí dobu (maximálně další 2 měsíce, pokud uchazeči bylo v době podání žádosti do 57 let včetně nebo maximálně dalších 5 měsíců, pokud uchazeči bylo v době podání žádosti více jak 57 let) 40 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu.

Procentní sazba podpory při rekvalifikaci činí (po celou dobu rekvalifikace) nově 80 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu (oproti dosavadním 60 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu).

Když uchazeč o zaměstnání neměl příjem (nebyl výdělečně činný) nebo ho nemůže prokázat

V případech, kdy

• doba předchozího zaměstnání je splněna započtením náhradní doby zaměstnání [5] a tato doba se posuzuje jako poslední zaměstnání,
• uchazeč o zaměstnání bez svého zavinění nemůže osvědčit výši průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu,
• u uchazeče nelze stanovit průměrný měsíční čistý výdělek nebo vyměřovací základ

činí podpora v nezaměstnanosti, pokud byla žádost o ni podána v r. 2025,

• po dobu prvních 2 měsíců 0,15násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí r. 2024 (takže 6 767 Kč),
• další 2 měsíce 0,12násobek (čili 5 413 Kč)
• a po zbývající podpůrčí dobu ve výši 0,11násobek (4 962 Kč).

Podpora při rekvalifikaci po celou dobu rekvalifikace činí dosud 14 % průměrné mzdy, takže 6315 Kč.

Rovněž u této podpory dochází ke značnému navýšení. Jednak se zvyšují její sazby a jednak se odvozuje od vyšší průměrné mzdy (z r. 2025).

Podpora v nezaměstnanosti se uchazeči stanoví z průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém byla žádost o podporu podána (takže v r. 2026 z průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí r. 2025 čili z 48 171 Kč)

• za první 2 měsíce ve výši 0,4násobku, takže činí 19 269 Kč,
• další 2 měsíce ve výši 0,2násobku, činí proto 9635 Kč,
• uchazeči o zaměstnání nad 52 let věku za první 3 měsíce ve výši 0,4násobku (19 269 Kč), další 3 měsíce ve výši 0,2násobku (9635 Kč)
• a po zbývající podpůrčí dobu (všem čili uchazečům do 52 let po 1 měsíc, uchazečům nad 52 let až do 57 let věku 2 měsíce a uchazečům nad 57 let věku 5 měsíců) ve výši 0,15násobku, což je 7226 Kč.

Podpora při rekvalifikaci se uchazeči o zaměstnání nově stanoví jako 0,4násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém uchazeč o zaměstnání nastoupil na rekvalifikaci (takže při nástupu rekvalifikace v r. 2026 z průměrné mzdy za 1. až 3. čtvrtletí r. 2025), a proto nově činí 19 269 Kč a to po celou dobu rekvalifikace.

Richard W. Fetter,
právník věnující se předně pracovnímu právu

[1] Viz ust. § 5 písm. c) zákona o zaměstnanosti (zákon č. 435/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

[2] Zakotvené v ust. § 50 odst. 3 věty druhé zákona o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb.), ve znění do 31. 12. 2025.

[3] Pokud ovšem zaměstnavatel uvede ve výpovědi nebo dohodě o rozvázání pracovního poměru jenom závažné porušení pracovní kázně (a ne porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem), tak je nárok na podporu zachován.

[4]  Jde o výpovědní důvod dle ust. § 52 písm. h) zákoníku práce ve spojení s ust. § 301a zákoníku práce.

[5] Viz ust. § 41 odst. 3 zákona o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Richard W. Fetter 28.01.2026

---

Jaké klíčové změny přináší návrh novely stavebního zákona?

Poslanecké sněmovně byl dne 12.12.2025 předložen návrh novely[1] stavebního zákona,[2] který má za cíl zrychlit stavební řízení a podpořit dostupnost bydlení.[3] S návrhem již vyslovila souhlas vláda. Pokud bude návrh schválen, měla by novela podle současných předpokladů nabýt účinnosti dne 1.7.2026. V tomto článku upozorňujeme na nejvýznamnější změny, které návrh novely přináší.

Reorganizace státní stavební správy 

Jednou z významných změn, s níž návrh počítá, je změna organizační soustavy státní stavební správy. Nově má dle návrhu vzniknout Úřad rozvoje území České republiky, který bude ústředním správním úřadem s působností ve věcech územního plánování, stavebního řádu a vyvlastnění (dále jen „Úřad“).[4] Úřad má být zřízen spojením Stavebního úřadu Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva dopravy a Dopravního a energetického stavebního úřadu.[5] Podle přechodných ustanovení návrhu novely má působnost těchto úřadů přejít na Úřad dnem nabytí účinnosti novely, přičemž služební poměry dosavadních pracovníků těchto úřadů přejdou do služebního poměru k Úřadu.[6]

Pod Úřad bude podle návrhu spadat 14 úřadů rozvoje území kraje se sídlem v krajských městech a v hlavním městě Praze, jež budou mít územní pracoviště se sídlem v obcích s rozšířenou působností (úřady si však mohou zřídit územní pracoviště i v jiných obcích, je-li to potřebné).[7] Dosavadní krajské a obecní stavební úřady zaniknou uplynutím šestiměsíční lhůty ode dne nabytí účinnosti novely (tj. předpoklad je zánik k 1.2.2027) a jejich působnost přejde dnem následujícím po uplynutí této lhůty na úřady rozvoje území kraje a jejich územní pracoviště. Ke stejnému datu přechodná ustanovení novely stanovují přechod pracovních poměrů úředníků obcí a krajů (vč. úředníků městských obvodů a městských částí územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy a městských částí hlavního města Prahy) dle principu převažující činnosti na služební poměr k ČR, resp. k Úřadu.[8]

Integrace dotčených orgánů do stavební správy, včetně zrušení Jednotného environmentálního stanoviska  

Dle návrhu novely má rovněž dojít k integraci většiny dotčených orgánů do státní stavební správy podle principu „jeden úřad = jedno řízení = jedno razítko“. Dotčené orgány tak již nebudou vydávat samostatná vyjádření nebo závazná stanoviska, ta budou nově zahrnuta již do rozhodnutí o povolení záměru, které vydává stavební úřad.[9]

S ohledem na specializaci a složitost některých otázek však budou i nadále některá vyjádření, stanoviska nebo rozhodnutí ponechána dotčeným orgánům. Mezi ně patří zejména závazné stanovisko EIA, které budou nadále vydávat krajské úřady nebo Ministerstvo životního prostředí.[10] Rovněž zůstanou zachována závazná stanoviska dotčených orgánů státní památkové péče pro úpravy kulturní památky nebo národní kulturní památky(dotčenými orgány jsou v tomto případě obecní úřady obcí s rozšířenou působností a krajské úřady).[11] To samé platí pro zvláště chráněná území (vč. jejich ochranných pásem) a území soustavy Natura 2000, kde bude vydáváno společné závazné stanovisko orgánu ochrany přírody (tj. Agentury ochrany přírody a krajiny, správy národního parku nebo krajského úřadu)[12] nahrazující všechny souhlasy, povolení nebo jiná rozhodnutí, závazná stanoviska anebo vyjádření podle ZOPK.[13]

Další novinkou je zrušení zákona č. 148/2023 Sb., o jednotném environmentálním stanovisku (JES),[14] neboť:

• většinu environmentálních úkonů již bude vydávat přímo stavební úřad v konečném rozhodnutí (pokud nepůjde o zvláště chráněná území/jejich ochranné pásmo, území soustavy Natura 2000 nebo vojenský újezd; na území vojenského újezdu budou tyto úkony nadále vydávat újezdní úřady[15]);
• v případě, že o to požádá stavebník, integrovat všechna další závazná stanoviska, která jsou nyní předmětem JES, do závazného stanoviska EIA.[16]

Vymezení pojmu „stavba pro hromadné bydlení“ a veřejného zájmu

Návrh novely nově vymezuje pojem stavby pro hromadné bydlení jako stavbu nebo soubor staveb s převažující funkcí bydlení s celkovou podlahovou plochou od 10 000 m²,[17] což má dle důvodové zprávy odpovídat stavbě s přibližně 100 až 200 byty.[18] Dále zařazuje stavbu pro hromadné bydlení mezi výčet vyhrazených staveb v příloze č. 3 Stavebního zákona, o nichž má rozhodovat v jediném stupni Úřad. Nově by tedy povolování všech velkých bytových komplexů probíhalo centrálně prostřednictvím jediného úřadu.

Současně má být již na zákonné úrovni výslovně zakotveno, že výstavba vyhrazených staveb a veřejné infrastruktury je ve veřejném zájmu.[19] Pro právní praxi to znamená, že např. ve vyvlastňovacím řízení nebo v rámci řízení o povolení k zásahu do zvláště chráněných druhů by investoři nemuseli v každém jednotlivém případě samostatně prokazovat existenci veřejného zájmu na výstavbě těchto staveb, neboť by veřejný zájem vyplýval přímo ze zákona. Správní orgány by však i nadále tento veřejný zájem musely v každém jednotlivém případě poměřovat s konkurujícím zájmem.[20]

Opatření ke zrychlení stavebního řízení

Navrhuje se vyloučení možnosti dotčeného orgánu prodloužit lhůtu pro vydání vyjádření či závazného stanoviska (jak nyní umožňuje § 178 odst. 2 stavebního zákona). Dotčené orgány by tak měly nově vydávat vyjádření či závazná stanoviska ve třicetidenní lhůtě bez možnosti prodloužení této lhůty o dalších 30 dnů. Pokud ve lhůtě 30 dnů nebude vyjádření či závazné stanovisko vydáno, bude platit fikce souhlasu.

Fikce souhlasu bude nově platit i pro odvolací řízení vůči závaznému stanovisku. Tj. pokud nadřízený dotčený orgán závazné stanovisko nepotvrdí nebo nezmění do 30 dnů ode dne vyžádání jeho potvrzení nebo změny dle § 149 odst. 7 správního řádu, tak i zde bude platit fikce, že přezkoumávané závazné stanovisko nadřízený orgán potvrdil.[21] Dosud platila fikce souhlasu pouze pro vydání prvoinstančního závazného stanoviska.

Rovněž dojde k omezení přezkumu závazných stanovisek, a to jak vydaných ve lhůtě, tak i fiktivních z důvodu promeškání lhůty. Nadřízený dotčený orgán bude moci v přezkumném řízení zrušit nebo změnit vydané závazné stanovisko pouze do právní moci rozhodnutí stavebního úřadu;[22] v současné době je přitom možné zahájit takové přezkumné řízení, až do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí a následně závazné stanovisko v přezkumném řízení zrušit nebo změnit do 9 měsíců od právní moci rozhodnutí.

Nadřízený dotčený orgán bude moci fiktivní souhlasné závazné stanovisko pouze změnit (nikoliv již zrušit, jak je tomu podle současné právní úpravy), a to rovněž výhradně do právní moci rozhodnutí stavebního úřadu.[23] Podle současné právní úpravy přitom může nadřízený dotčený orgán změnit či zrušit fiktivní souhlasné závazné stanovisko až do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí stavebního úřadu.

Nově tedy bude vyloučena možnost, že by po právní moci rozhodnutí stavebního úřadu mohla být v důsledku zrušení závazného stanoviska věc opět otevřena v rámci obnovy řízení.[24]

Návrh novely dále zavádí ustanovení, podle kterého má stavební úřad posuzovat splnění podmínek pro povolení záměru ke dni podání žádosti. Uvedené má platit i v řízení odvolacím, přezkumném a soudním a v opakovaném řízení.[25] Jedná se o významnou změnu, jejímž záměrem je mimo jiné přispět k posílení právní jistoty stavebníků. Doposud totiž platí, že pro rozhodování stavebního úřadu je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí, nikoliv v době podání žádosti. Tj. pokud např. po podání žádosti dojde ke změně územního plánu či k vydání stavební uzávěry, je stavební úřad těmito novými opatřeními vázán. Nově by ale stavební úřad k těmto novým opatřením nepřihlédl.

Dle návrhu má být nově rovněž dána povinnost stavebního úřadu vrátit stavebníkovi zaplacený správní poplatek v případě, že stavební úřad nerozhodne o žádosti ve stanovené lhůtě pro vydání rozhodnutí.[26] Uvedené opatření má zvýšit motivaci stavebních úřadů rozhodovat bez zbytečných průtahů.

Opatření ke zrychlení soudního přezkumu

Další novinkou je zavedení jednotné jednoměsíční lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí stavebního úřadu.[27] Podle návrhu již nebude možné rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky nebo ji rozšířit o další žalobní body do 2 měsíců od oznámení rozhodnutí, jak je tomu doposud. Za účelem zrychlení řízení tak bude potřeba uplatnit veškeré námitky v jednotné jednoměsíční lhůtě.[28]

Podle návrhu bude nově možné navrhnout přiznání odkladného účinku žaloby proti rozhodnutí stavebního úřadu, s výjimkou rozhodnutí o přestupku, výhradně společně s žalobou. Toto pravidlo má platit rovněž ve vztahu k návrhu na přiznání odkladného účinku v případě kasační stížnosti. K návrhu na přiznání odkladného účinku podanému později se nebude přihlížet.[29]

Návrh novely zahrnuje rovněž opatření, na základě kterého soud nemůže změnit ani zrušit napadené rozhodnutí, pokud by zrušení představovalo pro jiné osoby nebo veřejný zájem nepoměrně větší újmu v porovnání s újmou vzniklou zamítnutím žaloby. A to přesto, že by byla žaloba důvodná.[30]

Závěr

Cílem tohoto článku bylo upozornit na klíčové změny, které přináší návrh novely v oblasti stavebního práva. Ke změnám má dojít zejména v organizační struktuře státní stavební správy včetně některých dotčených orgánů. Návrh novely zavádí definici stavby pro hromadné bydlení a označení výstavby vymezených staveb za veřejný zájem. Velké množství změn cílí na zrychlení stavebního řízení i soudního přezkumu rozhodnutí stavebních úřadů. Nová opatření obsažená v návrhu zatím nejsou konečná a jejich podoba se může v průběhu legislativního procesu projednáváním v Poslanecké sněmovně a Senátu měnit. Příští měsíce ukážou, zda a v jaké podobě bude návrh schválen.

Mgr. Vít Fišer,
advokátní koncipient

Mgr. Izabela Szücsová,
advokátní koncipientka

act Řanda Havel Legal advokátní kancelář s.r.o.

Truhlářská 13-15
110 00  Praha 1

Tel.:    +420 222 537 500 – 501
e-mail: office.prague@actlegal-czechia.com

[1] Sněmovní tisk 67/0 dostupný >>> zde.

[2] Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“).

[3] Viz str. 149–160 sněmovního tisku.

[4] Viz navrhované nové znění § 17 stavebního zákona (str. 6 a 7 sněmovního tisku).

[5] Viz str. 184-186 sněmovního tisku.

[6] Viz čl. 2 navrhované novely (str. 52-54 sněmovního tisku).

[7] Viz navrhované nové znění § 17b stavebního zákona (str. 8 sněmovního tisku).

[8] Viz čl. 2 navrhované novely (str. 52-54 sněmovního tisku).

[9] Viz navrhované znění § 1a odst. 3 a 4 stavebního zákona (str. 2 sněmovního tisku), včetně důvodové zprávy (str. 148 až 151 a str. 160 až 162 sněmovního tisku).

[10] Viz § 3 písm. f) zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

[11] Viz § 14 odst. 1 § 26 odst. 3, § 28 odst. 2 písm. e) a § 29 odst. 2 písm. e) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.

[12] Viz § 77a odst. 3 a § 78 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „ZOPK“).

[13] Viz str. 148-151 a str. 160-163 sněmovního tisku .

[14] Viz čl. XXXVIII navrhované novely (str. 140 sněmovního tisku).

[15] Viz např. § 78a odst. 1 ZOPK.

[16] Viz navrhované znění § 1 odst. 5 zákona o posuzování vlivů (str. 118 sněmovního tisku), včetně důvodové zprávy (str. 160 a 290 sněmovního tisku).

[17] Viz navrhované znění § 5 odst. 7 stavebního zákona (str. 5 sněmovního tisku).

[18] Viz str. 151 sněmovního tisku.

[19] Viz navrhované znění § 5 odst. 8 stavebního zákona (str. 5 sněmovního tisku).

[20] Nález Ústavního soudu ze dne 30.8.2022, sp. zn. IV. ÚS 2763/21.

[21] Viz navrhované znění § 178 odst. 2 a 3 stavebního zákona (str. 36 sněmovního tisku).

[22] Viz navrhované znění § 179a stavebního zákona (str. 36 sněmovního tisku).

[23] Viz navrhované znění § 179 stavebního zákona (str. 36 sněmovního tisku).

[24] Viz str. 234 sněmovního tisku.

[25] Viz navrhované znění § 193 odst. 7 stavebního zákona (str. 39 sněmovního tisku).

[26] Viz navrhované znění § 196 odst. 5 stavebního zákona (str. 40 sněmovního tisku).

[27] Viz navrhované znění § 306 stavebního zákona (str. 47 sněmovního tisku).

[28] Viz str. 252 sněmovního tisku.

[29] Viz navrhované znění § 308 odst. 1 stavebního zákona (str. 47 sněmovního tisku).

[30] Viz navrhované znění § 309 odst. 7 stavebního zákona (str. 48 sněmovního tisku).

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Vít Fišer, Mgr. Izabela Szücsová (act Řanda Havel Legal) 05.02.2026

---

Nová éra v boji proti nekalým obchodním praktikám: Co přinese nové procesní nařízení EU?

Evropská unie chystá velkou změnu pravidel pro boj s neférovými praktikami v potravinovém řetězci! V březnu 2024 přišla Evropská komise s návrhem nového nařízení[1], které má lépe ochránit zemědělce a další slabší hráče proti nespravedlivému chování velkých firem, hlavně když jde o obchod mezi různými státy EU. Pravidla teď čeká finální schvalování a v následujícím článku vysvětlíme, proč se pravidla mění, jak budou nově fungovat a co to může znamenat v praxi pro všechny zúčastněné.

Proč EU přitvrzuje: Ochrana zemědělců a férové obchodování napříč Evropou

Stávající rámec v oblasti postihování nekalých obchodních praktik je zakotven zejména ve směrnici (EU) 2019/633. Ta stanovila členským státům povinnost zakázat řadu praktik (např. prodlení plateb, jednostranné změny smluv, vyhrožování odvetou) a ustavit donucovací (vyšetřovací) orgány pro jejich vymáhání. Pro přeshraniční případy ale byla spolupráce orgánů postavena na relativně obecné vzájemné pomoci bez jasných procesních pravidel.

V praxi se ukázalo, že shromažďování důkazů a vymáhání sankcí v případech s mezinárodním přesahem bylo velmi obtížné kvůli rozdílným procesním pravidlům a složitým administrativním i právním postupům v jednotlivých státech. Tyto překážky vedly k oslabení účinnosti směrnice i ochrany zemědělců a menších dodavatelů vůči silnějším obchodním partnerům.

Silnější dozor na obzoru: Jaké nové pravomoci získají úřady?

Připravované nařízení EU zásadně mění postavení a povinnosti dozorových orgánů členských států, tedy v České republice zejména Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Nově budou muset být schopné pružně spolupracovat se svými protějšky v ostatních státech, a to především prostřednictvím rychlé a bezpečné výměny informací podle přesně stanovených procesních pravidel. Žádosti o informace a podklady budou podávány písemně prostřednictvím standardizovaných formulářů, přičemž ochrana citlivých údajů a práv zúčastněných stran zůstává garantována.

Výraznou změnou bude možnost efektivně vymáhat i cizozemská rozhodnutí – ÚOHS tak například na žádost jiného evropského orgánu vykoná pokutu či předběžné opatření, které bylo uloženo například ve Francii. Tato nová pravomoc zásadně zvýší účinnost kontroly nad nekalými praktikami, které přesahují hranice jednotlivých států, a zamezí tomu, aby sankce zůstaly bez reálného dopadu.

Nařízení rovněž zavádí digitální komunikaci přes bezpečné evropské platformy a předpokládá koordinovaná šetření v případě rozsáhlých přestupků s dopadem na více zemí. Pravidelné hodnocení účinnosti spolupráce povede k jejímu dalšímu vylepšování. Pro podniky i orgány to znamená rychlejší a transparentnější řešení případů napříč EU a posílení jejich právní jistoty v přeshraničních sporech.

Dopady do praxe – jak ovlivní nové nařízení podniky?

1. Výrazné zvýšení rizika sankcí v přeshraničních vztazích

Nařízení zavádí širší povinnost spolupráce mezi dozorovými orgány. Nekalé obchodní praktiky s přeshraničním prvkem (tj. dodavatel a odběratel z různých států, včetně třetích zemí) budou snadněji šetřeny, včetně umožnění požadovat informace z jiného členského státu. Český potravinářský podnik může být např. vyšetřován (a penalizován) i v případě, kdy obchoduje s odběratelem ve Francii nebo mimo EU – a jakýkoli evropský orgán může poskytnout informace českému dozorovému orgánu.

Nařízení má dále usnadnit vymáhání zahraničních pokut. Rozhodne-li například německý úřad o uložení pokuty, lze ji vymáhat i v ČR.

2. Náhlé a koordinované kontroly

Nařízení zavádí tzv. koordinační systém „alertů“. Pokud nekalá obchodní praktika zasahuje více států, může být ihned sdílena v síti dozorových orgánů a šetřena koordinovaně. V této souvislosti nařízení pamatuje na sdílení citlivých (i důvěrných) dat a jejich ochranu. Šetřené subjekty však do jisté míry ztrácejí kontrolu nad tím, který stát a úřad má přístup k jejich dokumentům a obchodním materiálům. V případě stěžovatelů a jimi poskytnutých informací však nařízení předpokládá získání jejich souhlasu dozorovým orgánem předtím, než budou postoupeny dalšímu evropskému dozorovému orgánu.

3. Compliance a administrativní zátěž

Nařízení vyžaduje sdílení informací v přesně dané podobě a s určeným právním odůvodněním. Pro šetřené subjekty jde o povinnost rychle reagovat na žádosti zahraničních autorit, ať už jde o informace či spolupráci při šetření. Z praktického hlediska proto nabývá na důležitosti zavedení jednotného systému vedení agendy (např. evidence obchodních vztahů, vnitřní protokoly, reporting) a schopnost poskytovat informace na evropských formulářích, případně chránit svou reputaci a obchodní tajemství.

4. Dosah i na subjekty mimo EU

Každý mimoevropský (například britský nebo americký) kupující musí mít kontaktní osobu v EU. Pokud tuto povinnost nesplní, riskuje koordinovanou reakci úřadů, ztížení obchodu ve členských státech EU či reputační stigma. Zahraniční dceřiné společnosti či mateřská společnost nejsou tedy vyňaty z evropského dozoru. Obchoduje-li podnik s třetími zeměmi, musí svou compliance rozšířit i na screening zahraničního partnera a jeho „přístupnosti“ a ochoty ke spolupráci.

5. Méně prostoru pro „forum shopping“ a jazykové bariéry

Nařízení představuje systém „jednotných“ pravidel pro spolupráci mezi dozorovými orgány a snižuje možnost obejít přísnější státní režim výběrem „přívětivějšího“ státu. Komunikace bude vždy možná v angličtině, odpadá tak zdržování procesů odvoláváním se na jazyk.

6. Rizika postihu i v případě přísnějších národních režimů

Oproti původnímu návrhu umožňuje nařízení dobrovolnou spolupráci dozorových orgánů i v případech přísnější národní regulace. Pokud stát zavede přísnější pravidla, než je EU minimum, může požádat ostatní dozorové orgány o spolupráci i v těchto přísnějších věcech. Střední i větší firmy s aktivitami ve více členských státech se tak mohou dostat pod tlak různých národních režimů. Povinnost sledovat compliance ve všech dotčených státech vzroste.

Nové nařízení přináší do oblasti nekalých obchodních praktik v potravinovém řetězci bezprecedentní úroveň provázanosti evropských dozorových orgánů a právní předvídatelnosti, ale také vyžaduje zásadně vyšší disciplínu v compliance, precizní práci s citlivými daty a aktivní správu právních rizik nejen doma, ale v celé síti partnerských států a vývozních destinací.

Pokud budou tato pravidla vědomě implementována do praxe, výrazně sníží šanci na penalizaci i reputační újmu. Nepodceněná příprava může být klíčem k bezproblémovému podnikání v novém jednotném evropském právním prostředí.

Závěrem shrňme, proč je nové evropské nařízení pro potravinový řetězec zásadní.

Výrazné zvýšení rizika sankcí v přeshraničních vztazích: Pokuty a postihy mohou být efektivně vymáhány napříč státy EU.

Možnost koordinovaných a náhlých kontrol: Dozorové orgány jiných zemí získávají rychlý přístup k informacím a mohou provádět společná šetření.

Zásadní nárůst administrativních požadavků: Povinnost evidence obchodních vztahů, přesný reporting a připravenost na evropské formuláře.

Dopad i na subjekty mimo EU: I zahraniční společnosti musí mít kontaktní osobu v EU, jinak riskují omezení nebo reputační újmu.

Méně prostoru pro „forum shopping“: Sjednocená pravidla omezují možnost výběru státního dohledu podle mírnějších podmínek.

Zvýšená nutnost sledovat compliance ve všech zemích: Roste právní odpovědnost a tlak na dodržování pravidel v každé zemi, kde firma působí.

Mgr. Jiří Mňuk, LL.M.
Advokát / Managing Associate

Mgr. Jana Šlapáková
Advokát / Associate

ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o.

GEMINI Center
Na Pankráci 1683/127
140 00  Praha 4

Tel.:    +420 224 216 212
Fax:    +420 224 215 823
e-mail:    praha@rowan.legal

[1] K dispozici >>> zde.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Jiří Mňuk, LL.M., Mgr. Jana Šlapáková (ROWAN LEGAL) 02.02.2026