EPRÁVO – informace nejen pro podnikatele.
Byznys a paragrafy, díl 27.: Import vybraných výrobků a spotřební daně.*
Nejvyšší soud uzavřel otázku náhrady ušlého zisku za covidové zákazy maloobchodního prodeje.*
Změny evropské legislativy v oblasti chemických látek; leden 2026.*
Změny nejen parametrů exekučních srážek pro rok 2026.*
Byznys a paragrafy, díl 27.: Import vybraných výrobků a spotřební daně.
Vítáme vás u dalšího dílu naší série Byznys a paragrafy, kterou pro vás připravuje advokátní kancelář LAWYA. Tentokrát se zaměříme na praktické otázky týkající se postupu dovozu vybraných výrobků.
Přeshraniční pohyb tzv. „vybraných výrobků“ patří k nejvíce formalizovaným částem nepřímých daní. Důvod je jednoduchý: jde o komodity s vysokým fiskálním výnosem, zvýšeným rizikem daňových úniků a typicky i s regulatorními přesahy (zdravotní politika, energetika, kontrola trhu). V praxi se proto potkává celní právo, daňový řád, evropské harmonizační předpisy a poměrně robustní procesní agenda.
Co jsou „vybrané výrobky“
Základní definici najdeme v zákoně č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „ZSpD“): vybranými výrobky se pro účely spotřebních daní rozumí minerální oleje, líh, pivo, víno a meziprodukty a tabákové výrobky.[1]
Současně je vhodné upozornit, že ZSpD dnes pracuje i s širší skupinou komodit „tabákového“ světa (zahřívané tabákové výrobky, ostatní tabákové výrobky, výrobky související s tabákovými výrobky, surový tabák) – tyto položky sice nejsou vždy terminologicky „vybranými výrobky“ v užším smyslu, ale spadají do režimu spotřebních daní.
Co je spotřební daň a jaké spotřební daně známe
Spotřební daň je nepřímá selektivní daň dopadající na vymezené komodity. Z konstrukčního hlediska je pro praxi zásadní, že:
- typicky se váže na množství (litry, hektolitry, kusy, kilogramy) nebo na kombinaci množství a ceny,
- je spojena s režimy nakládání (daňový sklad, podmíněné osvobození, volný daňový oběh),
- správcem daně jsou orgány celní správy.
ZSpD výslovně vyjmenovává jednotlivé spotřební daně: daň z minerálních olejů, z lihu, z piva, z vína a meziproduktů, z tabákových výrobků, a dále daň ze zahřívaných tabákových výrobků, z ostatních tabákových výrobků, z výrobků souvisejících s tabákovými výrobky a daň ze surového tabáku.
Z evropského pohledu jde o oblast výrazně harmonizovanou: obecný rámec (zejména pro režim podmíněného osvobození, povolené osoby, elektronické doklady a dohled) nastavuje směrnice Rady (EU) 2020/262.
Import a přesun v EU: klíčové pojmy pro správnou kvalifikaci
V praxi se vyplatí hned na začátku ujasnit terminologii, jelikož „import“ se v běžné řeči používá šířeji, než předpokládá zákon.
ZSpD pojímá „dovoz“ jako propuštění vybraných výrobků do celního režimu volného oběhu nebo konečného užití.
Z pohledu spotřebních daní je klíčové rozlišit, zda jsou vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně (typicky „nezdaněné“ – daň se odkládá), nebo již ve volném daňovém oběhu (zdaněné).
V případě podmíněného osvobození od spotřební daně nejde prakticky o „osvobození“, ale o odklad zdanění (duty suspension). Jde o režim, v němž je spotřební daň odložena do doby, než dojde k „vyjmutí“ vybraných výrobků z tohoto režimu (typicky propuštěním do volného daňového oběhu / propuštěním ke spotřebě). Základní definici pojmu najdete v § 3 odst. 1 ZSpD.
Prakticky: režim umožňuje legální výrobu, skladování a přepravu vybraných výrobků v rámci dodavatelského řetězce bez okamžité úhrady spotřební daně, ale za cenu velmi přísných procesních pravidel. Ty se týkají zejména vedení evidencí, sledování přepravy a požadavků na zajištění výrobků.
V režimu podmíněného osvobození se evidence sledování dopravy vybraných výrobků vede přes elektronický systém (EMCS) a je provázena elektronickým průvodním dokladem.
Způsoby dovozu a zdanění vybraných výrobků
Provozovatel daňového skladu[2]
Daňový sklad je častější způsob infrastruktury pro podnikatelské nakládání s vybranými výrobky. Provozovatel skladu musí mít příslušná povolení, plní evidenční a provozní povinnosti a zpravidla poskytuje zajištění daně.
Tento model je typický pro distributory, výrobce a velkoobchod – umožňuje držet a přesouvat zboží v režimu podmíněného osvobození a daň „odsunout“ až na okamžik uvolnění do trhu.
V praxi to funguje tak, že:
- Zboží je vyrobeno / dovezeno / přijato do režimu podmíněného osvobození.
- Přesun mezi členskými státy probíhá pod dohledem EMCS a s elektronickým správním dokladem (e-AD).
- Daň se neplatí při samotné přepravě; vzniká až při uvedení do volného daňového oběhu (zjednodušeně: „uvolnění pro spotřebu / prodej“).
Oprávněný příjemce (opakované / jednorázové přijetí)[3]
Druhou variantou je povolení pro oprávněného příjemce. Pro subjekty, které nechtějí nebo nemohou provozovat daňový sklad, existují povolení pro opakované nebo jednorázové přijetí vybraných výrobků. Podmínkou pro jednorázové přijetí je poskytnutí zajištění daně odpovídající předpokládané dani po uvedení do volného daňového oběhu (v praxi typicky depozit na účet správce daně).
Provozování daňového skladu s sebou přináší několik zásadních výhod oproti režimu oprávněného příjemce.
Nejvýznamnějším je zřejmě maximální provozní flexibilita v režimu podmíněného osvobození. Provozovatel daňového skladu může výrobky, jak skladovat, tak odesílat, a to v režimu podmíněného osvobození od daně. Daňový sklad tak umožňuje vybrané výrobky v odkladu reálně držet (skladovat) a řídit okamžik „tax pointu“.
Mezi zápory se však řadí vysoká regulatorní a finanční bariéra: zajištění daně „na sklad“ a kontinuální monitoring.
Oproti tomu režim oprávněného příjemce představuje nižší provozní režie. Oprávněný příjemce je konstruován jako subjekt, který v odkladu daně přijímá, ale nesmí v odkladu skladovat ani odesílat. To zpravidla znamená méně komplexní logistický model.
Rychlá volba v praxi:
Subjekt má zájem skladovat a řídit tok vybraných výrobků v odkladu daně, případně zjišťovat distribuci v EU – mít importně-distribuční model → daňový sklad.
Subjekt má zájem jen opakovaně přijímat z EU do ČR v odkladu, ale nepotřebuje „skladovat zboží v režimu podmíněného osvobození“ ani odkladovou expedici → oprávněný příjemce.
Vznik daňové povinnosti a povinnost podání daňového přiznání
Princip oddělené daňové povinnosti u spotřebních daní
Spotřební daň rozlišuje dva zásadní momenty, které mohou být časově velmi vzdálené:
Podle § 8 ZSpD vzniká daňová povinnost už v okamžiku, kdy je výrobek (např. pivo, líh, olej) vyroben na území EU nebo dovezen na toto území. V tento moment ještě nevzniká povinnost podávat daňové přiznání ani platit daň, pokud je výrobek umístěn v tzv. daňovém skladu (režim podmíněného osvobození od daně).
Vznik povinnosti daň přiznat a zaplatit (Moment spotřeby/distribuce)
Podle § 9 ZSpD vzniká povinnost podat daňové přiznání a odvést daň až v momentě, kdy se výrobky dostávají od dovozce nebo výrobce k jeho zákazníkům nebo opouštějí střežený režim. Nejčastěji jde o uvedení do volného daňového oběhu – vyskladnění výrobků z daňového skladu za účelem prodeje anebo porušení režimu, tedy pokud dojde ke ztrátě, krádeži nebo znehodnocení zboží během dopravy či skladování.
Závěrem
V rámci spotřebních daní máme sice jednotný trh EU, ale jedná se o vysoce regulovanou oblast.
Pohyb zboží v rámci EU je principiálně „volný“, nicméně vybrané výrobky jsou z důvodu fiskálních a kontrolních rizik podřízeny výrazně přeregulovanému režimu. Povolení (daňový sklad / oprávněný příjemce), zajištění daně, detailní evidenční povinnosti a elektronické sledování přes EMCS. Ukazuje se tak, že jde o oblast, kde harmonizace EU vede spíše k standardizované kontrole než k „deregulaci“.
Pokud máte záměr dovážet nebo vyrábět daňové výrobky, doporučujeme již předem nastavit dostatečně propracovaný compliance program.
Sledujte další díly seriálu Byznys a paragrafy, a pokud chcete mít přehled o aktuálních právních změnách a praktických doporučeních, přihlaste se k odběru našeho měsíčního newsletteru, který vám přináší nejnovější právní novinky a užitečné tipy.
Přihlásit se k odběru newsletteru můžete >>> zde.
Děkujeme, že jste s námi a těšíme se na společnou cestu světem práva a podnikání.
Mgr. Jakub Hanák,
advokát
Mgr. Adam Ledina,
advokát
LAWYA, advokátní kancelář s.r.o.
Sídlo:
Tučapy 240
683 01, Tučapy
Kontaktní adresa:
Králova 298/4
616 00, Brno
tel.: +420 543 216 310
e-mail: info@lawya.cz
[1] § 1 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních
[2] § 19a zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních
[3] § 22 / 23 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Mgr. Jakub Hanák, Mgr. Adam Ledina (LAWYA) 19.02.2026
Nejvyšší soud uzavřel otázku náhrady ušlého zisku za covidové zákazy maloobchodního prodeje.
Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 30 Cdo 2060/2024, zabýval otázkou náhrady ušlého zisku vzniklého omezením či zákazem maloobchodního prodeje a poskytování služeb v důsledku vládou vydaných krizových opatření směřujících k ochraně zdraví v souvislosti s pandemií covid-19.
Je stát povinen hradit ušlý zisk za covidové uzávěry obchodů? Zakládá krizový zákon nárok na kompenzaci ekonomických ztrát v souvislosti s plošnými opatřeními?
Soud po pěti letech uzavřel, že ušlý zisk z omezení podnikatelské činnosti uvedenými vládními zákazy během vyhlášeného nouzového stavu není škodou, která by byla dle krizového zákona odškodnitelná.
Průběh řízení
Řízení bylo zahájeno již v roce 2020, kdy se žalobkyně, obchodní společnost podnikající v oblasti maloobchodu, domáhala vůči České republice – Ministerstvu vnitra – náhrady škody ve výši přesahující 1 milion Kč. Tvrzená škoda měla žalobkyni vzniknout v důsledku krizových covidových opatření, kterými byl v určitých obdobích omezen a poté zcela zakázán maloobchodní prodej a poskytování služeb, mj. také v provozovně žalobkyně a škoda tak představovala její ušlý zisk.
Žalobkyně argumentovala především doslovným zněním ust. § 36 krizového zákona, podle kterého je stát povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními prováděnými podle tohoto zákona[1]. Žalobkyně ve svém návrhu zdůraznila, že stát objektivně odpovídá za takto vzniklou škodu, a to bez ohledu na to, zda přijetí opatření bylo správné či nezbytné.
Soud prvního stupně žalobu zamítl. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí odvolala, odvolací soud se však se závěry soudu prvního stupně ztotožnil a rozsudek potvrdil.
Podmínky odpovědnosti státu dle § 36 krizového zákona
Oba soudy shodně vymezily podmínky odpovědnosti státu za škodu vzniklou v souvislosti s přijatými krizovými opatřeními dle ust. § 36 krizového zákona následovně:
- přijetí krizového opatření za vyhlášeného nouzového stavu;
- činnost orgánu provádějícího krizové opatření proti individuálně určenému subjektu;
- vznik nahraditelné škody;
- příčinná souvislost mezi zmíněnou činností orgánu a vznikem škody;
- absence liberačního důvodu;
- řádné uplatnění nároku v prekluzívní lhůtě.
Dle soudů nebyly v posuzovaném případě naplněny podmínky ad 2) a 3).
Absence individuálního zásahu krizových opatření
Soudy konstatovaly, že předmětná krizová opatření měla povahu právního předpisu a dopadala na neurčitý a individuálně neurčený okruh osob, jimž stanovila právní povinnosti.
Dle závěru soudu prvního stupně stát nenese právní odpovědnost za obsah právních předpisů a za újmu vzniklou osobám tím, že plní povinnosti, které jim jsou právními předpisy založeny. Soud prvního stupně zdůraznil, že stát odpovídá pouze za škodu způsobenou jeho činností při provádění konkrétních krizových opatření, která mají individuální povahu a jsou zaměřena vůči konkrétním právnickým a fyzickým osobám. Žádné krizové opatření v posuzovaném případě nebylo směřováno individuálně vůči žalobkyni.
Vznik nahraditelné škody
Ke vzniku nahraditelné škody soud první instance uvedl, že předmětem posuzované škody nemůže být veškerá škoda, ale pouze škoda věcná, tedy škoda spočívající ve zničení, ztrátě či poškození movité nebo nemovité věci, škoda spočívající v omezení vlastnického nebo užívacího práva, v poskytnutí věcného prostředku, ve vykonání pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci, případně újma na zdraví. Ušlý zisk z podnikání do tohoto výčtu dle soudu nespadá.
Argumentace odvolacího soudu
Odvolací soud se s odůvodněním soudu prvního stupně ztotožnil. Zdůraznil, že jednotlivé odstavce ust. § 36 krizového zákona je nutné vyložit ve vzájemné souvislosti a nelze vycházet pouze z formulace odstavce prvního a dovozovat z něj, že stát je povinen nahradit veškerou způsobenou škodu.
Odvolací soud podpůrně poukázal i na pozdější pandemický zákon[2], který s náhradou ušlého zisku také nepočítá.
Výklad krizového zákona podle Nejvyššího soudu
Jelikož žalobkyně s odůvodněním rozhodnutí odvolacího soudu nesouhlasila, napadla jej dovoláním. Dovolacímu soudu současně předložila otázku, zda jí nárokovaná náhrada ušlého zisku nachází oporu v ust. § 36 krizového zákona a zda lze dle tohoto zákona ušlý zisk považovat za škodu nahraditelnou.
Nejvyššího soud při výkladu ust. § 36 krizového zákona zdůraznil, že podle § 5 písm. e) krizového zákona lze na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu omezit právo provozovat podnikatelskou činnost, pokud by ohrožovala, narušovala nebo znemožňovala krizová opatření. V souvislosti s tímto omezením zákon neupravuje žádnou náhradu či kompenzaci újmy, kterou by dotčené osoby mohly utrpět.
Podle ust. § 6 odst. 1 písm. c) krizového zákona je V souvislosti s omezením vlastnického či užívacího práva, poskytnutím věcných prostředků, vykonáváním pracovní povinnosti a pracovní výpomoci nebo při dobrovolné organizované pomoci, vláda oprávněna v době trvání nouzového stavu na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu nařídit ukládání pracovní povinnosti, pracovní výpomoci nebo povinnosti poskytnout věcné prostředky, pokud nelze tyto činnosti a věci zajistit smluvně. Tato úprava úzce souvisí ust. § 35 odst. 1 téhož zákona, které upravuje náhradu za omezení vlastnického nebo užívacího práva, poskytnutí věcných prostředků a vykonání pracovní povinnosti a pracovní výpomoci[3].
V souvislosti s omezením vlastnického či užívacího práva, poskytnutím věcných prostředků, vykonáváním pracovní povinnosti a pracovní výpomoci nebo při dobrovolné organizované pomoci, může přirozeně dojít k poškození či zničení věcí, poskytnutých věcných prostředků nebo k úrazu pracujících osob. Na tyto následky se ale ust. § 35 krizového zákona nevztahuje a nemohou být náhradou podle tohoto ustanovení odškodněny. Pro případ, že k těmto následkům dojde, krizový zákon upravuje právo na náhradu vzniklé újmy právě v ust. § 36 odst. 2 a odst. 3.
S přihlédnutím k ostatním ustanovením krizového zákona tak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ust. § 36 krizového zákona je nutno vykládat v přímé vazbě na ust. § 35 krizového zákona.
Závěr
Plošná omezení nejsou kompenzována automaticky a ekonomická újma způsobená např. plošným uzavřením obchodů pro ochranu veřejného zdraví není sama o sobě nárokem na náhradu škody. Krizový zákon nelze ve světle odůvodnění jednotlivých soudních rozhodnutí vykládat tak široce, aby zahrnoval i náhradu ušlého zisku v důsledku plošných zákazů.
Takový výklad zákona, jak uvedl soud prvního stupně, by vedl k destabilizaci veřejných rozpočtů a ohrožení základních funkcí státu. Zákonodárce přitom ani nikdy neměl v úmyslu plošně odškodňovat veškerou škodu vzniklou v důsledku přijatých krizových opatření povahy obecně závazného právního předpisu, když ani v později přijatém pandemickém zákoně s náhradou ušlého zisku nepočítal.
Dovolací soud navíc připomněl, že i bez nouzového stavu by stát mohl zákonem upravit otevírací dobu maloobchodních prodejen, přičemž z ničeho nevyplývá, že by tak musel učinit za náhradu. Koneckonců ani v platném zákoně o prodejní době v maloobchodě[4] žádné náhrady za omezení prodejní doby nenajdeme.
Nejvyšší soud tak dovolání v posuzované věci zamítl a uzavřel, že ust. § 36 odst. 1 krizového zákona nezakládá nárok na náhradu ušlého zisku vzniklého omezením či zákazem maloobchodního prodeje a poskytování služeb podle krizového zákona v důsledku vládou vydaných krizových opatření směřujících k ochraně zdraví v souvislosti s covidovou pandemií. Ušlý zisk z podnikání v důsledku krizového opatření, kterým byl ve stanovených časech zakázán maloobchodní prodej, není odškodnitelný podle § 36 krizového zákona.
Mgr. Jan Mučka,
advokát, společník
Mgr. Martina Grobelná,
advokátní koncipientka
HSP & Partners advokátní kancelář s.r.o.
Vodičkova 710/31
110 00 Praha 1
Tel.: +420 734 363 336
e-mail: ak@akhsp.cz
[1] ust. § 36 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon)
[2] zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů
[3] ust. § 35 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon)
[4] zákon č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Mgr. Jan Mučka, Mgr. Martina Grobelná ( HSP Partners) 20.02.2026
Změny evropské legislativy v oblasti chemických látek; leden 2026.
12.2.2026, Ing. Radka Vokurková, Zdroj: Verlag Dashöfer
Evropský parlament projednává balík úprav, který se týká nařízení CLP, nařízení o hnojivech a nařízení o kosmetických přípravcích. ECHA přesouvá zveřejňování registračních údajů do systému ECHA CHEM a Komise zpřísňuje pravidla pro CMR látky v kosmetice i kobalt v hračkách.
Na stránkách EUR LEX bylo zveřejněno několik dokumentů, které zde pro přehlednost dělíme do kategorií dle základního předpisu, ke kterému se změny vztahují:
Nařízení CLP
- Rozsudek Tribunálu (šestého senátu) ze dne 21. ledna 2026.
Djchem Chemicals Poland SA a The Goodyear Tire & Rubber Company v. Evropská komise.
Životní prostředí a ochrana lidského zdraví – Nařízení (ES) č. 1272/2008 – Klasifikace, označování a balení některých látek a směsí – Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2024/197 – Klasifikace a balení 1,4-benzendiaminu, N,N‘- směsi derivátů fenylu a tolylu – Kritéria pro klasifikaci látek do třídy nebezpečnosti toxicity pro reprodukci kategorie odvozených látek 1B – Relevantnost látek nepříznivých pro reprodukci člověka – Zjevně nesprávná posouzení – Rovné zacházení – Proporcionalita – Právo na obhajobu. - NÁVRH ZPRÁVY k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1272/2008, (ES) č. 1223/2009 a (EU) 2019/1009, pokud jde o zjednodušení některých požadavků a postupů týkajících se chemických výrobků
Tento návrh obsahuje 99 pozměňovacích návrhů jednotlivých ustanovení i v rámci nařízení CLP, nařízení o hnojivech a nařízení o kosmetických přípravcích.
Nařízení REACH
- Vybrané údaje z registračních dokumentací jsou zveřejněny Agenturou ECHA již pouze prostřednictvím ECHA CHEM
V současné době obsahuje data, která společnosti předložily ve svých registracích podle nařízení REACH, informace ze seznamu klasifikace a označování (C&L) a řadu regulačních procesů a seznamů povinností.
Ostatní
- Nařízení Komise (EU) 2026/78 ze dne 12. ledna 2026, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009, pokud jde o používání některých látek klasifikovaných jako karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci v kosmetických přípravcích
- Konsolidovaný text: Nařízení Komise (ES) č. 440/2008 ze dne 30. května 2008, kterým se stanoví zkušební metody podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (Text s významem pro EHP)
- SMĚRNICE KOMISE (EU) 2026/192 ze dne 28. ledna 2026, kterou se mění dodatek A přílohy II směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/48/ES o bezpečnosti hraček, pokud jde o kobalt
Zpracovala 4.2.2026 ing. Radka Vokurková
Změny nejen parametrů exekučních srážek pro rok 2026.
Článek je přehledem změn v oboru exekučních srážek ze mzdy nejen účinných od 1. 1. 2026, ale též i skutečně v praxi uplatňovaných od 1. 1. 2026, což dříve nebylo totéž.
Aktuální změny nezabavitelných částek a dalších parametrů srážek ze mzdy (tj. jejich proporcí – ohledně toho, kolik je možno srazit ve prospěch věřitelů a co naopak zůstává dlužníkovi čili ohledně limitů chránících dlužníka a jeho rodinu) se týkají jak
- jejich zcela nového způsobu určení čili výpočtu (konstrukce) podle nově používaných sociálně-ekonomických veličin v oboru práva sociálního zabezpečení, tak
i 2. jejich navýšení (valorizace dle inflačního nárůstu životních nákladů), jež platí již pro lednovou výplatu mzdy v r. 2026 za prosinec 2025!
Nová pravidla tedy nastupují do praxe v podstatě okamžitě.
Co rozhoduje o míře srážek
Jako tomu bylo a je každoročně, tak dochází tedy i k 1. lednu 2026 ke změně výše nezabavitelných částek a dalších parametrů („rozhodujících čísel“, limitů) exekučních srážek ze mzdy jako jsou:
- výše jednotlivých třetin zbytku čisté mzdy (které zbudou po odečtení nezabavitelných částek) určujících, kolik lze srazit povinnému dlužníkovi z příjmu pro uspokojení (uhrazení) přednostních a kolik pro nepřednostních pohledávek (dluhů) jeho oprávněných věřitelů,
a 2. jako je částka, nad kterou se zbytek čisté mzdy sráží bez omezení.
Aktuální změny však nespočívají, jak už jsme naznačili, jen ve valorizaci nezabavitelných částek a dalších parametrů srážek ze mzdy. Změn je více v různých souvislostech. Předně se zcela mění konstrukce nezabavitelných částek a dalších parametrů.
Co všechno a proč a podle čeho se mění
Vzhledem k tomu, že (pro výpočet nezabavitelných částek a dalších parametrů srážek ze mzdy dosud používaný) institut normativních nákladů na bydlení (zakotvený v zákoně o státní sociální podpoře) byl zrušen zákonem č. 152/2025 Sb. v souvislosti s přijetím zákona č. 151/2025 Sb., o dávce státní sociální pomoci – čili o nové tzv., jak se vžilo: „super-dávce“) nahrazuje se částka normativních nákladů na bydlení:
- částkou normativního nájemného a
- částkou energetického paušálu,
přičemž obojí vychází z právních předpisů upravujících dávku státní sociální pomoci (onu tzv. super-dávku).
Nové veličiny pro určení (výpočet) nezabavitelných částek a dalších parametrů srážek ze mzdy
Nezabavitelná částka na osobu povinného (dlužníka) se nově počítá (odvozuje):
- z částky normativního nájemného podle ust. § 28 ust. odst. 1 zákona č. 151/2025Sb. o dávce státní sociální pomoci, a to částky pro jednočlennou domácnost v obci s alespoň 70 000 obyvateli,
- z energetického paušálu podle ust. § 32 odst. 2 písm. a) zákona o dávce státní sociální pomoci (též z částky pro jednočlennou domácnost), v němž jsou podle ust. § 32 odst. 1 zákona o dávce státní sociální pomoci zohledněny náklady na elektrickou energii, plyn, tuhá paliva, dálkové vytápění a centralizované poskytování teplé vody
a stejně jako dosud (to je tedy beze změny)
- z částky životního minima jednotlivce podle zákona o životním a existenčním minimu.
Novinka 1.: normativní nájemné
Normativní nájemné vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí sdělením ve Sbírce zákonů vždy pro období kalendářního roku. Částka normativního nájemného pro jednočlennou domácnost v obci s alespoň 70 000 obyvateli činí aktuálně pro rok 2026 podle Sdělení (MPSV) č. 526/2025 9430 Kč.[1]
Novinka 2.: Energetický paušál
Výše energetického paušálu pro jednočlennou domácnost činí aktuálně 2 300 Kč.
Životní minimum jednotlivce dle dosavadní výše
Částka životního minima jednotlivce aktuálně činí podle zákona o životním minimu 4 860 Kč.
Nezabavitelné částky
Základní nezabavitelná částka, která nesmí být sražena povinnému dlužníkovi z měsíční mzdy (nebo z jiného příjmu, s nímž se při exekuci zachází jako se mzdou, zejména tedy z platu nebo z důchodu), je úhrnem (součtem) nezabavitelné částky na samotného povinného dlužníka a nezabavitelných částek na vyživovanou osobu.
Nezabavitelná částka na povinného dlužníka
Nezabavitelná částka na samotného povinného dlužníka je rovna 85 % součtu
- částky životního minima jednotlivce,
- částky normativního nájemného a
- částky energetického paušálu.
Nezabavitelná částka na povinného dlužníka tak činí 85 % součtu částek 9430 Kč + 2300 Kč + 4860 Kč čili 85 % ze 16 590 Kč, což je 14 101,50 Kč.
Nezabavitelná částka na povinným dlužníkem vyživovanou osobu
Nezabavitelná částka na vyživovanou osobu (tj. na osobu, které je povinný povinen poskytovat výživné) činí jednu čtvrtinu nezabavitelné částky na samotného dlužníka. Nezabavitelná částka na vyživovanou osobu proto činí 3525,38 Kč.
Manžel či partner (manželka či partnerka) se zásadně za vyživovanou osobu nepočítá
Přitom se však manžel (či manželka) povinného dlužníka (či povinné dlužnice) nebo partner (či partnerka) povinného dlužníka (či povinné dlužnice) podle občanského zákoníku nebo registrovaný partner (partnerka) povinného dlužníka (povinné dlužnice) podle zákona o registrovaném partnerství zásadně pro účely stanovení nezabavitelných částek za vyživované osoby nepovažují. Nezabavitelná částka na manžela či manželku nebo partnera či partnerku se zohledňuje jen ve speciálních případech.
Odlišná pravidla, pokud je povinný dlužník nebo jeho manžel (manželka) či partner (partnerka) poživatelem důchodu
Ony speciální případy jsou následující: Na manžela (manželku) povinného (povinné) nebo partnera (partnerku) povinného (povinné) podle občanského zákoníku nebo zákona o registrovaném partnerství se započítává nezabavitelná částka (ve výši jedné čtvrtiny nezabavitelné částky na povinného dlužníka), a to i když má samostatný příjem, doloží-li povinný plátci mzdy (zaměstnavateli), že jemu nebo jeho manželovi nebo partnerovi podle občanského zákoníku nebo zákona o registrovaném partnerství byl přiznán starobní důchod, invalidní důchod pro invaliditu druhého nebo třetího stupně (ne pro invaliditu v prvním stupni) nebo sirotčí důchod.[2] Zjistí-li plátce důchodu (ČSSZ) ze své úřední činnosti, že povinnému byl přiznán některý z uvedených důchodů, započte na manžela povinného nebo partnera povinného podle občanského zákoníku nebo zákona o registrovaném partnerství nezabavitelná částka na vyživovanou osobu, a to i když mu povinný tuto skutečnost nedoloží.
Na dítě, jež manželé společně vyživují, se započítává nezabavitelná částka každému manželovi zvlášť, jsou-li srážky prováděny ze mzdy obou manželů. Nezabavitelná částka se však nezapočítává na žádného z těch, v jejichž prospěch byl nařízen výkon rozhodnutí (exekuce) pro pohledávky výživného, jestliže výkon rozhodnutí dosud trvá.[3]
Jak počítat a zaokrouhlovat
Nezaokrouhlují se jednotlivé složky celkové nezabavitelné částky (tj. nezabavitelné částky na povinného a nezabavitelné částky na vyživované osoby), ale až jejich součet u jednotlivého povinného dlužníka, tedy až celková (základní) nezabavitelná částka, a to na celé koruny nahoru. Průběžné – případně v průběhu výpočtu resp. stanovení (základní) nezabavitelné částky potřebné – zaokrouhlování na dvě desetinná místa je třeba provádět podle obecných matematických pravidel, nikoliv podle zmíněného pravidla.
Od jaké částky jsou srážky nově prováděny bez omezení
Částka, nad kterou se zbytek čisté mzdy (po odečtení nezabavitelných částek) sráží bez omezení, činí nově 1,9násobek součtu částky životního minima jednotlivce (4860 Kč), částky normativního nájemného (9430 Kč) a částky energetického paušálu (2300 Kč). Tato částka tedy činí 1,9 x 16 890 Kč, což je 31 521 Kč.
Rozdělení limitovaného zbytku čisté mzdy po odečtení nezabavitelných částek na třetiny
Pokud zbylá čistá mzda (tzv. výpočtová základna) – po odečtení základní (celkové) nezabavitelné částky – je rovna nebo nižší než 31 521 Kč, zaokrouhlí se směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách. (Maximální výše jedné třetiny z 31 521 Kč je 10 507 Kč. Zbytek odečtený od zbytku čisté mzdy při jeho zaokrouhlování směrem dolů na částku dělitelnou třemi náleží povinnému.) Nad částku 31 521 Kč se sráží již bez omezení (vše tedy připadá na úhradu dluhů povinného dlužníka), jak již bylo uvedeno.
Přitom máme-li pro účely tohoto článku zjednodušeně uvést základní pravidla pro provádění srážek, tak:
- třetina (zbytku čisté mzdy po odečtení nezabavitelných částek) je určena pro vydobytí nepřednostních pohledávek oprávněných osob – věřitelů (a přednostních pohledávek, pokud k jejich úhradě nepostačuje 2. třetina).
- třetina (zbytku čisté mzdy) slouží pouze k vydobytí přednostních pohledávek, a pokud takové nejsou, vyplatí se povinnému.
- třetina (zbytku čisté mzdy) se vždy vyplatí povinnému.
Pokud 2. třetina zbytku čisté mzdy nestačí k uspokojení přednostních pohledávek, převádí se část přednostních pohledávek do třetiny 1., aby z ní byly uspokojeny.
Okamžitá aplikace změn!
Dosud (do r. 2024) jsme byli zvyklí na to, že nové nezabavitelné částky a další parametry exekučních srážek pro daný (nový) kalendářní rok ovlivňují (až) mzdu za měsíc leden daného roku, zúčtovanou a vyplácenou v únoru daného kalendářního roku, zatímco mzda za měsíc prosinec roku předchozího vyplácená v lednu následujícího (nového) kalendářního roku je (ještě) zúčtována podle nezabavitelných částek pro předchozí kalendářní rok.[4] V roce 2025 tomu tomu však bylo jinak, nové parametry srážek ze mzdy se uplatnily již při zúčtování a výplatě mzdy za prosinec 2024 v lednu 2025.[5] A obdobně tomu tak je i tentokrát v r. 2026 a bude tomu tak i nadále.
Platnost parametrů po celý kalendářní rok
Nově uplatňovaný princip (víceméně okamžité aplikace meziročně nových parametrů) zakotvený v nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách nově od 1. 1. 2025 je nyní od 1. 1. 2026 upraven novou formulací: Při výpočtu nezabavitelných částek a částky, nad kterou se zbytek čisté mzdy srazí bez omezení, se použije částka životního minima jednotlivce, částka normativního nájemného a částka energetického paušálu ve výši k 1. lednu kalendářního roku, do kterého spadá výplata mzdy.[6] (Od 1. 1. 2026 proto nelze použít při výpočtu nezabavitelných částek a částky, nad kterou se zbytek čisté mzdy sráží bez omezení, částku normativních nákladů na bydlení, ale veličiny, které ji nahradily.)[7] Znamená to však i to, že zvýšení životního minima jednotlivce na 5500 Kč od 1. 5. 2026[8] se na srážkách ze mzdy neprojeví, k valorizaci nezabavitelných částek a dalších parametrů srážek ze mzdy se to v r. 2026 neprojeví.
Pozitiva i rizika nových pravidel
Pozitivem nových pravidel je příspěvek k přehlednosti, protože se parametry (proporce) exekučních srážek ze mzdy nebudou měnit v průběhu kalendářního roku, jako tomu v některých minulých letech bylo. Na druhou stranu okamžitá aplikace nových parametrů srážek ze mzdy již při zúčtování a výplatě mzdy v lednu nového kalendářního roku (a ne až v únoru daného roku) zvyšuje nároky na práci mzdových účetních (i na tvůrce mzdového softwaru). Je pravda, že se už málokdo z účetních spoléhá na vlastní znalosti a schopnosti a provádí výpočty nebo aspoň kontrolní výpočty k ověření správnosti programů tzv. „ručně“ čili na papíře s tužkou v ruce a případně kalkulačkou. Je však na tomto místě vhodné připomenout, že odpovědnost za bezchybné provedení srážek nese nikoliv tvůrce nebo prodejce programu, nýbrž ji má vůči příjemci mzdy – zaměstnanci, ale i dalším subjektům (např. oprávněným věřitelům) plátce mzdy – zaměstnavatel a vůči zaměstnavateli příslušný účetní nebo příslušná účetní.
Richard W. Fetter,
právník specializující se na pracovní právo
[1] Tady musíme upozornit (ba přímo varovat), že ve spoustě sdělovacích prostředků je ke konci r. 2025 v souvislosti s novými nezabavitelnými částkami a exekučními srážkami ze mzdy vůbec chybně uváděna nižší částka normativního nájemného 8369 Kč, která vychází ze Sdělení č. 367/2025 Sb. Jenomže částka 8369 Kč neplatí pro rok 2026, ale pro rok 2025 a při výpočtu nezabavitelných částek a dalších parametrů srážek ze mzdy je třeba pracovat s nařízením vlády aktuálním pro daný kalendářní rok. Tím je pro rok 2026 již zmíněné Sdělení č. 526/2025 Sb. Jenomže starší Sdělení č. 367/2025 Sb. a v něm uvedená výše normativního nájemného jsou uvedeny v důvodové zprávě k návrhu novely nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách, ale to jen pro účely ilustrace jejich nového výpočtu. (V době zpracování návrhu nejspíš neměli legislativci aktuální sdělení resp. jeho údaje k dispozici.)
A tak se hojně rozšířily nesprávné údaje – o výši normativního nájemného jako nového podkladu pro výpočet nových nezabavitelných částek, tudíž i o samotné výši nezabavitelných částek. Uváděny jsou tak mnohdy nezabavitelné částky, které nikdy neplatily a platit nebudou.
[2] Připomeňme v této souvislosti, že od 1. října 2024 bylo zavedeno pravidlo, že při 4 a více nařízených exekucích pro uspokojení peněžitých pohledávek je povinnému dlužníkovi ze mzdy sráženo jako při exekuci pro přednostní pohledávky, tedy ze dvou třetin zbytku čisté mzdy po odečtení celkové nezabavitelné částky (a ne jen jedné třetiny), a to i když žádné takové prioritní pohledávky exekučně uspokojovány nejsou, přičemž se toto pravidlo neuplatní, je-li povinný dlužník poživatelem právě starobního nebo sirotčího důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu 2. nebo 3. stupně.
[3] Pokud je tedy např. exekučně sráženo ze mzdy pro výživné na dítě z 1. manželství, zatímco povinný rodič má další dítě z 2. manželství, nezabavitelná částka na vyživovanou osobu se započítává jen jednou, a to na dítě z 2. manželství, nikoliv na dítě z 1. manželství, jehož výživné – výživné jemu náležející – je ze mzdy sráženo.
[4] Ust. § 4 odst. 1 nařízení vlády č. 595/2006 Sb., ve znění do 31. 12. 2024: Zvýší-li se částky životního minima nebo normativních nákladů na bydlení podle zvláštního právního předpisu, uplatní plátce mzdy nově vypočtenou nezabavitelnou částku a částku, nad kterou se zbytek čisté mzdy srazí bez omezení, poprvé za výplatní období, do něhož připadne den, od něhož se tyto částky zvyšují.
[5] Ust. § 4 nařízení vlády č. 595/2006 Sb., ve znění od 1. 1. 2025:
(1) Zvýší-li se částky životního minima nebo normativních nákladů na bydlení podle zvláštního právního předpisu, uplatní plátce mzdy nově vypočtenou nezabavitelnou částku a částku, nad kterou se zbytek čisté mzdy srazí bez omezení, poprvé v prvním termínu výplaty mzdy následujícím po dni, od něhož se tyto částky zvyšují.
(2) Spadá-li termín výplaty mzdy do roku 2025, odstavec 1 se nepoužije a při výpočtu nezabavitelné částky se použije částka životního minima jednotlivce a částka normativních nákladů na bydlení pro jednu nebo dvě osoby ve výši k 1. lednu 2025.
[6] Ust. § 4 nařízení vlády č. 595/2026 Sb., ve znění od 1. 1. 2026.
[7] Srov. Fetter, R. W.: Změny exekučních srážek od 1. 1. 2025 (jak parametrické ohledně výše nezabavitelných částek, tak i pravidel o jejich užití) platí již pro lednovou výplatu mzdy za prosinec 2024!, epravo.cz, 15. 1. 2025, >>> zde.
[8] Srov. ust. § 2 zákona č. 110/2006 Sb., ve znění od 1. 5. 2026.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Richard W. Fetter 18.02.2026