JIŘÍ HARNACH – VEŘEJNÉ ZAKÁZKY LIVE! – ÚNOR 2026.* 

Nejvyšší soud: Příspěvek na penzijní připojištění se řadí mezi pracovní a mzdové podmínky.* 

Promlčení pracovněprávních pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou.* 

Zásadní novinky v oblasti trestní odpovědnosti právnických osob v roce 2026.* 

JIŘÍ HARNACH – VEŘEJNÉ ZAKÁZKY LIVE! – ÚNOR 2026.

Limitace nabídkové ceny, správné načasování námitek, dlouhodobý vendor lock-in i výklad neurčitých pojmů v kvalifikaci. Únorová rozhodnutí ÚOHS přinášejí jasné mantinely pro zadavatele i dodavatele. „Zadavatel musí nést důsledky svých rozhodnutí i své pasivity,“ zdůrazňuje Jiří Harnach při rozboru aktuální judikatury. Jaké konkrétní závěry z nich vyplývají pro praxi? Sledujte podrobné shrnutí přednášky.

Poslechněte si podcast

Únorové vydání pořadu Veřejné zakázky Live přináší čtyři praktické závěry z čerstvé rozhodovací praxe ÚOHS a předsedy ÚOHS – od cenových stropů přes napadání „mimosoutěžních“ kroků zadavatele až po vendor lock-in u historických softwarů a práci s neurčitými pojmy v kvalifikaci. Lektor Jiří Harnach rámuje celé téma jednoduše: cílem je umět rozpoznat, kdy je zadávací podmínka ještě přiměřená, kdy už se zadavatel vystavuje riziku přezkumu a jaké argumenty mají v praxi skutečnou váhu.

První rozhodnutí otevírá otázku, která se v praxi vrací stále častěji: může zadavatel zastropovat nabídkovou cenu a považovat to za legitimní zadávací podmínku? V řešeném případě (Klatovská nemocnice, úklidové služby 2025–2030) navrhovatel tvrdil, že strop tlačí dodavatele do podnákladové nabídky a dokonce do rozporu s pravidly pro minimální mzdu. Jiří Harnach ale upozorňuje, že právě u služeb typu úklid „může do kalkulace vstupovat zaměstnávání znevýhodněných osob a příspěvky z úřadu práce“, což reálné náklady mění a argumentaci výrazně komplikuje.

ÚOHS k tomu přistoupil pragmaticky: zadavatel může cenu omezit, pokud vychází z jeho rozpočtových možností, a trh ukáže, zda je podmínka realistická. Jak Jiří Harnach shrnuje klíčový moment: „Nechť trh rozhodne, jestli je možné nabídku podat – když nikdo nepřijde, zadavatel řízení zruší.“ Pro dodavatele je to důležitý signál: samotný cenový strop ÚOHS nevnímá automaticky jako diskriminační technickou podmínku, protože dopadá na všechny stejně.

Zajímavý je i důraz ÚOHS na rozlišení dvou rovin: (1) zákonnost zadávacích podmínek a (2) následné posouzení nabídek, včetně mimořádně nízké nabídkové ceny. V praxi to znamená, že i když je zastropování „přípustné“, může zadavatel později narazit, pokud dostane nabídky, které budou neudržitelné a povedou k vylučování – a tím třeba i k nutnosti soutěž opakovat. Jiří Harnach k tomu doplňuje, že úřad „nepředjímá, jak dopadne hodnocení“, ale posuzuje, zda je zadání jako takové transparentní a přiměřené.

Ve stejné věci navrhovatel napadal i „rámcovost“ některých dílčích činností (mimořádné úklidy). ÚOHS však zkoumal, zda závazek k plnění vzniká už podpisem smlouvy, nebo až následnými objednávkami v režimu rámcové dohody. A právě tady padá praktické vodítko pro zadavatele i dodavatele: pokud je dodavatel po výzvě povinen nastoupit k plnění, pod sankcí, nejde o skutečnou rámcovou dohodu, ale o přímý závazek. Jiří Harnach to vystihl: potvrzení objednávky je pak „maximálně informativní – dodavatel jen potvrzuje, že nastupuje.“

Druhé rozhodnutí se dotýká citlivého tématu: jak napadat postup zadavatele mimo zadávací řízení, aby to bylo včasné – a zároveň ne „předčasné“. V kauze Ministerstva obrany šlo o kroky směřující k uzavření rámcové dohody na munici na základě memoranda se slovenskou stranou a jednání pouze s jediným dodavatelem. Jiří Harnach připomíná, že klíčem je okamžik, kdy se z interní úvahy stává „skutečný projev vůle navenek“, protože teprve tehdy je postup přezkoumatelný.

Pro dodavatele je to podle Jiřího Harnacha „obtížně uchopitelné“, protože do „kuchyně zadavatele“ nevidí a musí odhadovat, zda už jde o rozhodnutí, nebo ještě o zvažování. ÚOHS v posuzované věci zdůraznil, že proběhla opakovaná jednání, existoval pracovní návrh rámcové dohody a strany už řešily technické detaily, množství i smluvní podmínky. To už je fáze, kdy úřad vidí vůli zadavatele dostatečně konkrétně – i když finální podpis smlouvy ještě nenastal.

Zvlášť podstatný je argument, že zadavatel jednal jen s jedním dodavatelem, takže nešlo o průzkum trhu ani o vytváření konkurenčního prostředí. Jiří Harnach na tom staví praktickou radu: pokud zadavatel tvrdí, že „zjišťuje možnosti“, ale dělá to pouze s jedním hráčem, bude se mu to obhajovat těžko. ÚOHS naopak očekává, že skutečný průzkum trhu má mít konkurenční logiku – jinak se jednání jeví jako přímá příprava mimosoutěžního zadání.

Třetí blok přináší dlouholetou bolest veřejných institucí: vendor lock-in u historických informačních systémů. V případu Generálního finančního ředitelství šlo o systém pořízený smlouvou z roku 1992 a navazující podporu zadávanou jednacím řízením bez uveřejnění. Jiří Harnach připomíná, že nejde jen o to, kdy exkluzivita vznikla, ale hlavně „co zadavatel dělal v mezidobí“ – zda se reálně snažil závislost zlomit, nebo ji jen prodlužoval.

Do případu se promítla i evropská rovina: Soudní dvůr EU zdůraznil, že jednací řízení bez uveřejnění nelze opírat o ochranu výhradních práv, pokud je stav exkluzivity přičitatelný zadavateli – a tato přičitatelnost se posuzuje nejen při uzavření původní smlouvy, ale i podle toho, co se dělo mezi tím a zadáním navazující zakázky. Jiří Harnach k tomu dodává, že „nelze se do nekonečna odvolávat na rok 1992“, pokud existoval prostor se z uzamčení postupně vymanit.

ÚOHS pak v konkrétních číslech ukázal, proč je aktivní přístup zásadní. Zadavatel sice v roce 2014 zkoušel soutěžit nový systém, ale řízení vedl nezákonně a bylo zrušeno – a to jde k jeho tíži. Zároveň se porovnávala ekonomika: nový systém měl mít předpokládanou hodnotu kolem 12,4 milionu Kč bez DPH, zatímco náklady na udržování starého řešení v letech 2011–2016 dosáhly cca 148 milionů Kč bez DPH. Podle Jiřího Harnacha je to přesně typ situace, kdy úřad řekne: bylo „v reálných a finančně přiměřených možnostech“ zadavatele se vymanit, a pokud to neudělal, nemůže se vendor lock-inem omlouvat.

Čtvrté rozhodnutí se vrací k základní disciplíně zadávání: jak pracovat s neurčitými pojmy v kvalifikaci. Obec Lipinka požadovala zkušenost stavbyvedoucího s realizací vodohospodářského stavebního díla, ale pak u dodavatele neuznala referenci, protože do finančního objemu započetl i související práce (komunikace, cyklostezky a další prvky). Jiří Harnach upozorňuje, že spor nevznikl kvůli samotné referenci, ale kvůli tomu, že zadavatel pojem použil bez vysvětlení – a následně ho vyložil „překvapivě“ úzce.

Předseda ÚOHS připomněl, že kvalifikační požadavky musí být dostatečně přesné a srozumitelné, aby dodavatel věděl, jaké doklady má předložit, a aby se prokazování kvalifikace nezměnilo ve „složitou úlohu“, kdy dodavatelé nejprve luští, co zadavatel myslel. Jiří Harnach to převádí do praxe: pokud chce zadavatel počítat jen „jádro“ vodního díla ve smyslu vodního zákona, musí to napsat přímo do zadávací dokumentace – ne až při posuzování nabídky.

Rozhodnutí zároveň ukazuje, že v oblasti staveb je běžné, že vodohospodářské stavby zahrnují i výkopové práce a následné úpravy povrchů a komunikací. Pokud tedy zadavatel použije široký pojem a nedefinuje jeho hranice, musí ho vykládat ve prospěch hospodářské soutěže a v souladu s běžnou praxí. Jiří Harnach to shrnuje jako varování: „Neurčitost se nesmí obrátit proti dodavateli – její důsledky nese zadavatel.“

Celé únorové vydání Veřejné zakázky Live tak spojuje jedna společná linka: zadávání není o „kouzelných formulích“, ale o důsledné práci se zásadami transparentnosti a přiměřenosti, o načasování obrany dodavatelů a o tom, jak zadavatelé umí (nebo neumí) řídit dlouhodobé technologické závazky. Jak Jiří Harnach uzavírá, smysl je praktický: sbírat z rozhodnutí konkrétní vodítka, aby se příště daly sporné situace řešit dřív, než přerostou v přezkum – a kdo chce jít do detailu, tomu nejvíc dá přímý poslech přednášky.

Nenechte si ujít další díly.

Podívejte se na video

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

JUDr. Jiří Harnach 24.02.2026

---

Nejvyšší soud: Příspěvek na penzijní připojištění se řadí mezi pracovní a mzdové podmínky.

Když zaměstnavatel dočasně přiděluje zaměstnance k jinému zaměstnavateli, musí mu dle zákoníku práce[1] zajistit pracovní a mzdové podmínky alespoň na úrovni srovnatelného kmenového zaměstnance u tohoto zaměstnavatele.[2] Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí ze dne 14. 1. 2026, sp. zn. 21 Cdo 351/2024, zabýval otázkou, zdali mezi tyto podmínky patří také příspěvek na penzijní připojištění poskytovaný zaměstnancům zaměstnavatele, ke kterému je zaměstnanec dočasně přidělen. Dospěl k závěru, že ano, čímž korigoval dosavadní převládající výklad.

Shrnutí od AI

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze 14. 1. 2026 významně rozšířil výklad pracovních a mzdových podmínek u dočasně přidělených zaměstnanců, když stanovil, že tyto zahrnují i příspěvek na penzijní připojištění poskytovaný kmenovým zaměstnancům. Tím korigoval dosavadní převažující praxi včetně stanoviska… více

Skutkové okolnosti

Zaměstnanec (elektromechanik) byl po dobu 5 měsíců dočasně přidělen společností A ke společnosti B. Tvrdil, že jeho mzdové podmínky byly horší než podmínky srovnatelných kmenových zaměstnanců zaměstnavatele, ke kterému byl dočasně přidělen. Domáhal se proto doplatku tarifní mzdy a také dorovnání příspěvku na penzijní připojištění, který činil 1 200 Kč měsíčně, zatímco jemu zaměstnavatel přispíval pouze 700 Kč.

První a druhá instance

Okresní soud v Ostravě žalobě částečně vyhověl, když přiznal doplatek na mzdě. Nárok na doplatek příspěvku na penzijní připojištění však zamítl s odůvodněním, že takový příspěvek nepředstavuje pracovní ani mzdovou podmínku ve smyslu § 43a odst. 6 zákoníku práce. Krajský soud jeho závěr potvrdil, když se ve své argumentaci opřel mimo jiné o starší stanovisko[3] Asociace pro rozvoj kolektivního vyjednávání a pracovních vztahů („stanovisko AKV“), které příspěvky typu penzijního připojištění z okruhu „pracovních a mzdových podmínek“ výslovně vylučovalo.

Nejvyšší soud

Nejvyšší soud zdůraznil, že § 43a odst. 6 zákoníku práce nevymezuje užší okruh srovnávaných podmínek, ale pouze promítá zásadu rovného zacházení podle § 16 odst. 1 zákoníku práce do specifické situace dočasného přidělení. Do těchto podmínek podle Nejvyššího soudu spadají i jiná peněžitá plnění a plnění peněžité hodnoty, tedy i příspěvek na penzijní připojištění, a to bez ohledu na to, zda je jeho poskytování zakotveno v pracovněprávních nebo vnitřních předpisech. Podstatné je, že dané plnění je poskytováno srovnatelným kmenovým zaměstnancům v rámci jejich pracovního poměru.

Soud zároveň upozornil, že restriktivní výklad by odporoval účelu ustanovení § 43a odst. 6 zákoníku práce, jímž je zabránit tomu, aby institut dočasného přidělení sloužil jako prostředek k získávání levnější pracovní síly oproti kmenovým zaměstnancům zaměstnavatele. Nejvyšší soud proto výslovně odmítl stanovisko AKV, které příspěvky typu penzijního připojištění z pracovních a mzdových podmínek vylučovalo, a uzavřel, že taková praxe dále neobstojí.

Nejvyšší soud tak vyhověl dovolání v části týkající se příspěvku na penzijní připojištění, zrušil rozhodnutí obou nižších soudů a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Důležité je upozornit, že Nejvyšší soud také výslovně zmínil právní úpravu agenturního zaměstnávání, která v § 309 odst. 5 zákoníku práce stanoví obsahově shodnou úpravu zásady rovného zacházení. Převažující praxe na poli agenturního zaměstnávání je dnes taková, že uživatelé a agentury nepovažují plnění poskytovaná nad rámec pracovněprávních předpisů za plnění spadající do pracovních a mzdových podmínek, a to i v souladu s metodickým pokynem generálního inspektora Státního úřadu inspekce práce.[4]  Lze očekávat, že pokud by se obdobný případ dostal k Nejvyššímu soudu, bude pravděpodobně posouzen ve stejném duchu jako případ popisovaný v tomto článku.

Závěr

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu jasně vyplývá, že zaměstnavatelé dočasně přidělující své zaměstnance si musí dávat pozor na to, jaké benefity jsou u zaměstnavatele, k němuž své zaměstnance přidělují, poskytovány kmenovým zaměstnancům. Pokud mezi ně patří příspěvek na penzijní připojištění, musí být ve stejné výši poskytnut i dočasně přiděleným pracovníkům. Soud zároveň naznačil, že stejná logika se může v budoucnu vztahovat i na agenturní zaměstnance, protože právní úprava rovného zacházení je v jejich případě obsahově totožná. Zaměstnavatelé dočasně přidělující své zaměstnance by proto měli mít přehled, jaká peněžitá plnění jsou poskytována kmenovým zaměstnancům zaměstnavatele, k němuž své zaměstnance dočasně přidělují, a tomu přizpůsobit benefity pro dočasně přidělené zaměstnance. Současně by zaměstnavatelé, ke kterým přidělují své zaměstnance jiní zaměstnavatelé (zejména agentury), měli jasně komunikovat zaměstnavatelům dočasně přidělených zaměstnanců kompletní pracovní a mzdové podmínky srovnatelných zaměstnanců, včetně výše příspěvků na penzijní připojištění.

Mgr. Peter Perniš
Advokát

JUDr. Vojtěch Dobeš
Advokátní koncipient

Aegis Law, advokátní kancelář, s.r.o.

Jungmannova 26/15
110 00 Praha 1

Tel:   +420 777 577 562
Email: office@aegislaw.cz

[1] Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

[2] Srov. § 43a odst. 6 zákoníku práce.

[3] Jednalo se o výkladové stanovisko Asociace pro rozvoj kolektivního vyjednávání a pracovních vztahů ze dne 15. 2. 2013, uveřejněné v časopise Práce a mzda, rok: 2013, číslo: 3, s. 52.

[4] Metodický pokyn generálního inspektora č. 5/2025 – Zásady hodnocení srovnatelných pracovních a mzdových podmínek dočasně přiděleného zaměstnance a srovnatelného zaměstnance uživatele. Online. Státní úřad inspekce práce. 2025.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Peter Perniš, JUDr. Vojtěch Dobeš (Aegis Law) 25.02.2026

---

Promlčení pracovněprávních pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou.

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1637/2025 představuje upřesnění pravidel o běhu a stavení promlčecí lhůty u pracovněprávních pohledávek zaměstnance dlužníka v insolvenčním řízení, pokud mají povahu pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou podle § 169 insolvenčního zákona (IZ).

Shrnutí od AI

Nejvyšší soud vydal významný judikát o promlčecí lhůtě u prioritních pohledávek v insolvenčním řízení, v němž odmítl názor nižších soudů, že běh promlčecí doby je stavěn už podáním přihlášky pohledávky nebo vedením incidenčního sporu o povahu pohledávky. Soud jasně stanovil, že u pohledávek za majetkovou … více

Rozhodnutí je významné zejména proto, že Nejvyšší soud odmítl názor soudu prvního stupně i odvolacího soudu, podle nichž byl běh promlčecí lhůty stavěn již podáním přihlášky pohledávky, případně též následně probíhajícím incidenčním sporem o určení povahy (pořadí) pohledávky.

Průběh případu

Žalobce (bývalý zaměstnanec úpadce) uplatnil v roce 2014 v insolvenčním řízení své pohledávky vůči bývalému zaměstnavateli z titulu dlužné mzdy a ročních odměn. Tyto nároky žalobce původně uplatnil přihláškou pohledávky.

Mezi žalobcem a insolvenčním správcem následně vznikl spor o povahu těchto pohledávek, kdy v incidenčním řízení podle § 203a IZ bylo pravomocně určeno, že jde o pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 odst. 1 písm. a) IZ).

Po skončení tohoto sporu žalobce vyzval insolvenčního správce k plnění a následně podal žalobu podle § 203 odst. 4 IZ, proti níž však insolvenční správce vznesl námitku promlčení.

Soudy nižších stupňů námitku promlčení odmítly s tím, že běh promlčecí lhůty byl stavěn už podáním přihlášky a dále vedením incidenčního sporu o pořadí pohledávky.

Právní názor Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud se od závěrů nižších soudů jednoznačně odchýlil a vyšel při svých úvahách především z funkčního rozlišení způsobů uplatňování pohledávek v insolvenčním řízení.

Zatímco běžné pohledávky (§ 165 IZ) se uplatňují přihláškou, „prioritní“ pohledávky (tj. pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň (§ 168 a § 169 IZ)) se nepřihlašují, ale uplatňují výzvou vůči osobě s dispozičními oprávněními podle § 203 odst. 1 IZ, tj. v daném případě vůči insolvenčnímu správci.

Z toho Nejvyšší soud dovodil, že:

• § 173 odst. 4 IZ, který spojuje s přihláškou účinky stavení promlčení, dopadá výlučně na pohledávky, které se přihlašují.
• U prioritních pohledávek se běh promlčení nestaví jejich pouhým uplatněním u insolvenčního správce, protože nejde o uplatnění práva u soudu.
• Ani incidenční žaloba podle § 203a IZ, jejímž účelem je pouze určení pořadí pohledávky, nemá účinky stavení promlčení, protože se v ní nerozhoduje o existenci či splnění pohledávky.

Promlčecí lhůta se tak u prioritních pohledávek staví teprve podáním žaloby na zaplacení podle § 203 odst. 4 IZ.

Nejvyšší soud současně zdůraznil, že věřitel musí v případě pochybností o povaze své pohledávky vést obě řízení paralelně, tj. incidenční spor o pořadí pohledávky i spor o žalobě na její zaplacení, kdy příslušný soud řízení o zaplacení pohledávky přeruší do rozhodnutí o jejím pořadí.

Důsledky pro praxi

Rozhodnutí je důležité zejména pro věřitele s prioritními pohledávkami v insolvenci, neboť se nemohou spoléhat na přihlášku svých pohledávek (které se ze zákona ani nepřihlašují) ani na zahájení incidenčního sporu v případě pochybností o povaze či pořadí těchto pohledávek jako na prostředek ochrany před jejich promlčením. Chce-li takovýto věřitel zabránit promlčení pohledávek, musí včas podat žalobu na zaplacení proti insolvenčnímu správci, a to i když dosud probíhá incidenční spor o to, zda má jeho pohledávka skutečně povahu pohledávky za podstatou.

Pro věřitele to znamená zvýšené nároky na jejich procesní obezřetnost – zejména u pracovněprávních (ale i jiných prioritních) pohledávek, které jsou sice materiálně privilegované, procesně však vyžadují aktivní a včasný postup u příslušného insolvenčního soudu.

Tomáš Jelínek,
vedoucí advokát

Eversheds Sutherland, advokátní kancelář, s.r.o.

Oasis Florenc
Pobřežní 394/12
186 00 Praha 8

Tel.:    +420 255 706 500
Fax:    +420 255 706 550
e-mail:    praha@eversheds-sutherland.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Tomáš Jelínek (Eversheds Sutherland) 26.02.2026

---

Zásadní novinky v oblasti trestní odpovědnosti právnických osob v roce 2026.

Zákonem č. 270/2025 Sb. („Novela“) došlo s účinností k 1. lednu 2026, resp. ve vztahu k některým ustanovením až s účinností k 1. červenci 2026, k zásadním změnám v oblasti trestní odpovědnosti právnických osob.

Shrnutí od AI

Novela zákona posiluje význam compliance programů pro právnické osoby a zavádí nový institut podmíněného upuštění od trestního stíhání, který bude účinný od 1. července 2026. Při stanovení trestu bude soud nově přihlížet k existenci preventivních opatření i k tomu, jak pr… více

Novela zejména (i) posiluje význam zavedení a dodržování compliance programu (v návaznosti na stávající možnost vyvinění právnické osoby), a současně (ii) zavádí nový institut podmíněného upuštění od trestního stíhání právnické osoby.

Proč bude nově ještě důležitější investovat do compliance?

Novela doplňuje obecné ustanovení o trestání právnických osob, přičemž – vedle stávajících kritérií – nově stanoví, že soud při stanovení trestu přihlédne také k tomu, zda právnická osoba má zaveden účinný soubor preventivních opatření k zajištění dodržování právních předpisů a k předcházení trestné činnosti, a k jednání právnické osoby po spáchání trestného činu, zejména k její účinné snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky trestného činu a zavést účinný soubor preventivních a nápravných opatření směřujících k předcházení riziku opakování stejné nebo obdobné trestné činnosti.

To znamená, že kromě tzv. compliance management systému („CMS“), který byl zaveden a fungoval již v době spáchání trestného činu, bude soud posuzovat i chování právnické osoby po spáchání trestného činu, mj. to, zda právnická osoba na trestný čin reagovala i ex post v oblasti compliance. Právnická osoba má takto reálnou možnost zmírnit následky spáchaného trestného činu, a to fakticky až do vynesení rozsudku.

Podmíněné upuštění od trestního stíhání

S účinností od 1. července 2026 bude v trestním řízení proti právnickým osobám zaveden nový institut (ve formě tzv. odklonu), a to podmíněné upuštění od trestního stíhání.

Specifikem tohoto institutu – oproti jiným alternativním způsobům řešení trestního řízení – je možnost jeho aplikace v jakékoliv fázi trestního řízení. Současně, na rozdíl od sjednání dohody o vině a trestu, podmíněné zastavení trestního stíhání nevyžaduje prohlášení právnické osoby, že spáchala vytýkaný skutek. Toto může být pro právnické osoby jistě výhodné, a to nejen z právního hlediska, ale mimo jiné také z obchodních či reputačních důvodů.

Základní podmínky pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání stanovených v § 37b zákona o trestní odpovědnosti právnických osob (jako je např. souhlas právnické osoby, nahrazení škody atd.), mohou být dále doplněny požadavkem, aby právnická osoba připravila a provedla preventivní a/nebo nápravná opatření, pokud k tomu orgány činné v trestním řízení shledají zvláštní důvody, které mohou spočívat v povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, okolnostech jeho spáchání, nebo v poměrech právnické osoby.

Vzhledem k tomu, že české trestní právo již upravuje totožný právní institut ve vztahu k fyzickým osobám, domníváme se, že jeho aplikace nebude, přes jistá specifika úpravy fungování právnických osob, činit v aplikační praxi výraznější problémy.

Nová funkce compliance „kontrolora“

Podle Novely mají kontrolu přípravy a realizace souboru preventivních a nápravných opatření vykonávat osoby speciálně pověřené právnickou osobou. Tyto jmenované „kontrolory“ musí předem schválit státní zástupce nebo soud (v závislosti na fázi trestního řízení), přičemž tuto roli mohou vykonávat auditoři nebo advokáti specializující se na oblast compliance.

Závěr

Novela dále posiluje roli účinného a vymahatelného CMS. Jinými slovy, investice do řádně nastaveného CMS (včetně provedení rizikové analýzy, zavedení vnitřních předpisů a kontrolních i nápravních mechanismů) nově ještě více mitiguje rizika odpovědnosti obchodní společnosti i jejího managementu. Protože se Novela vztahuje i na již zahájená řízení, vyplatí se CMS zavést či zdokonalit i obchodním společnostem, u nichž k porušení již došlo, resp., které jsou v současnosti již prověřovány či dokonce trestně stíhány.

JUDr. Rudolf Bicek, Ph.D.,
counsel

Mgr. Radim Obert,
advokát

Schönherr Rechtsanwälte GmbH, organizační složka

Jindřišská 937/16
110 00 Praha 1

Tel.:    +420 225 996 500
e-mail: office.czechrepublic@schoenherr.eu

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

JUDr. Rudolf Bicek, Ph.D., Mgr. Radim Obert (Schönherr) 25.02.2026