Byznys a paragrafy, díl 28.: Platnost rozhodčí doložky.* 

Když objednatel zabrání dokončení díla: Pohled Nejvyššího soudu na § 2613 občanského zákoníku.* 

Limity dohledu nad výkonem znalecké činnosti.* 

Přehled vybraných povinností v souvislosti s ukončením účetního období roku 2025.* 

Zákon o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele vstupuje v účinnost.* 

Byznys a paragrafy, díl 28.: Platnost rozhodčí doložky.

Vítáme vás u dalšího dílu naší série Byznys a paragrafy, kterou pro vás připravuje advokátní kancelář LAWYA. Tentokrát se zaměříme na rozhodčí doložky a jejich platnost. Rozhodčí doložky jsou jedním z nástrojů, kterým lze řešit obchodní spory mimo klasické soudní řízení. Prostřednictvím rozhodčí doložky si smluvní strany předem sjednávají, že případné budoucí spory mezi nimi nebude řešit soud, ale konkrétní subjekty v rozhodčím řízení. V tomto článku si představíme, jaké zákonné podmínky musí rozhodčí doložka splňovat, kdy může být shledána neplatnou, na co si dát při jejím sjednávání pozor a v jakých situacích může být naopak vhodné její využití zvážit.

Shrnutí od AI

Článek se věnuje rozhodčím doložkám jako smluvnímu nástroji pro mimosoudní řešení sporů, přičemž jej lze zařadit mezi analytické texty kombinující výklad právní úpravy s judikaturními závěry. Rozhodčí doložka je samostatné písemné ujednání, které smluvní strany nejčastěji začleňují do obchodních smluv a kterým se vzdávají pravomoci obecných soudů ve prospěch rozhodčího řízení, jež nabíz… více

Co je rozhodčí doložka a kde se nejčastěji používá, jaké jsou její výhody a nevýhody?

Rozhodčí smlouva v podobě rozhodčí doložky strany smlouvy často sjednávají jako součást jiné smlouvy. A to jako dohodu o tom, že případné spory, které mezi stranami vzniknou, budou řešit v rozhodčím řízení. Jedná se o dvoustranné právní jednání, kdy obě strany možného budoucího sporu souhlasí s tím, že jejich případný spor projednají a rozhodnou rozhodci.[1] V praxi se nejčastěji uplatňují v obchodních vztazích (B2B), zejména ve smlouvách o dílo či dodavatelských smlouvách.[2]

Praktickým příkladem může být situace, kdy dodavatel dodá zboží a odběratel odmítne uhradit část ceny s odůvodněním, že zboží neodpovídá ujednané jakosti. Pokud si smluvní strany sjednaly platnou rozhodčí doložku, mohou se obrátit se sporem o doplatek ceny, reklamaci či slevu z ceny na rozhodce.

Rozhodčí doložka stranám nabízí především hospodárnost a rychlost řešení sporů. Oproti řízení před obecnými soudy zpravidla přináší nižší náklady, flexibilitu (méně formalizované řízení) a možnost zvolit rozhodce dohodou smluvních stran, což posiluje autonomii vůle stran. Podstatný faktor pro volbu využití rozhodčí doložky představuje neveřejnost řízení a zákonná povinnost rozhodců zachovávat mlčenlivost, což mohou smluvní strany považovat za důležité zejména v obchodních vztazích citlivých na ochranu informací (typicky ochrana před vyzrazením obchodního tajemství).

Na druhé straně i rozhodčí řízení má své nevýhody. Rozhodčí nález nepodléhá meritornímu přezkumu. To znamená, že proti němu nelze podat odvolání či jiné opravné prostředky, které lze využít jako v řízení před obecnými soudy. Jeho limity spočívají též v absenci donucovacích a pořádkových prostředků rozhodců, což může potenciálně vést k „procesní liknavosti“ účastníků řízení během samotného řízení. [3]

Platnost rozhodčích doložek

Přestože je rozhodčí doložka obsažena v jiné smlouvě, jako smluvní ustanovení, jde pořád o relativně samostatnou část smlouvy a její platnost se posuzuje samostatně.[4]

Rozhodčí doložku musí účastníci smlouvy sjednat v písemné formě[5], a to i v případě, uzavřou-li samotnou smlouvu ústně. Zároveň ji lze sjednat platně pouze pro spory majetkové povahy, v případech, ve kterých by účastníci mohli o předmětu sporu uzavřít soudní smír podle § 99 občanského soudního řádu. Naopak rozhodčí doložku nelze uzavřít pro spory vzniklé v souvislosti s výkonem rozhodnutí, pro incidenční spory a spory mezi spotřebitelem a podnikatelem [6]

Rozhodčí doložka musí obsahovat ustanovení, které vyjadřuje vůli stran, aby veškeré budoucí majetkové spory vycházející z konkrétní smlouvy byly řešeny nikoli před soudy, nýbrž právě před rozhodci. Současně musí určit konkrétního rozhodce nebo rozhodce ad hoc, případně stanovit transparentní mechanismus, podle něhož bude rozhodce či rozhodci v případě sporu určeni. [7]

Co nejčastěji způsobuje neplatnost rozhodčích doložek?

Za jeden z nejčastějších důvodů neplatnosti rozhodčí doložky lze označit neurčitý nebo jednostranně nastavený způsob určení rozhodce.

Pokud doložka konkrétně neurčuje rozhodce ad hoc ani neobsahuje transparentní mechanismus určení rozhodce, je považována za neplatnou.[8] Stejně tak je rozhodčí doložka neplatná, jestliže je výběr rozhodce ponechán výlučně na vůli jedné ze smluvních stran, neboť takové nastavení odporuje principu rovnosti účastníků řízení. [9] Judikatura současně dovodila, že rozhodčí doložka musí být vždy součástí samotné smlouvy. Je-li obsažena pouze ve všeobecných obchodních podmínkách, na které smlouva jen odkazuje, jedná se zpravidla o neplatně ujednanou rozhodčí doložku. [10]

Za přípustný lze považovat pouze takový mechanismus určení rozhodce, který zachovává rovná práva obou stran a je sjednán dostatečně určitě a transparentně.[11] Obecně tedy platí, že způsob určení rozhodce musí být koncipován tak, aby nevzbuzoval pochybnosti o nestrannosti a aby žádné ze stran neposkytoval nepřiměřenou procesní výhodu.[12] [13]

Týká-li se důvod neplatnosti pouze určité části rozhodčí doložky a lze-li tuto část od zbytku ujednání oddělit, dopadá neplatnost pouze na tuto dílčí část. Zbytek rozhodčí doložky může obstát, pokud může samostatně existovat a nadále splňuje zákonné požadavky na platnost a určitost.[14] Současně platí princip oddělitelnosti rozhodčí doložky od samotné smlouvy. Pokud se ukáže, že hlavní smlouva je neplatná, tato neplatnost nemá vliv na samotné ujednání o rozhodčí doložce. Rozhodčí doložka je tak zachována a může založit pravomoc rozhodce k tomu, aby spor ze smlouvy projednal a rozhodl, byť by byla tato smlouva jako celek stižena neplatností.[15]

Doporučené znění rozhodčí doložky

Neplatnost nebo nesrozumitelnost rozhodčí doložky může vyvolat její nevhodná či nejednoznačná formulace. Právě formulační nedostatky patří mezi časté chyby při sjednávání rozhodčích doložek. V praxi se lze setkat s mechanickým přebíráním vzorových doložek z internetu, užíváním již překonaných znění, která neodpovídají aktuální právní úpravě anebo kombinací soudní a rozhodčí příslušnosti v rámci téhož smluvního ujednání.

Aby se minimalizovaly tyto nedostatky, lze doporučit vycházet z odborně připravených a aktuálně reflektovaných vzorů Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, který uvádí na svých stránkách doporučená znění pro rozhodčí doložky do smluv.

• „Všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho řádu jedním rozhodcem jmenovaným předsedou Rozhodčího soudu.“ [16]
• „Všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho řádu třemi rozhodci.“ [17]

Závěrem

Rozhodčí doložka představuje významný projev autonomie vůle smluvních stran a může sloužit jako efektivní nástroj pro rychlé, odborné a neveřejné řešení sporů, které mohou obsahovat citlivé informace jako obchodní tajemství. Současně jde o samostatné procesní ujednání s přísnými požadavky na obsah a určitost.

Problematika rozhodčích doložek je úzce provázána s aktuální judikaturou a specifiky konkrétního smluvního vztahu. Tento článek proto představuje pouze základní přehled klíčových aspektů. Při sjednávání či posuzování platnosti rozhodčí doložky lze doporučit konzultaci se zkušeným advokátem, který pomůže formulovat její znění tak, aby skutečně plnila svůj účel a nevzniklo riziko sporů o její platnost a použití.

Sledujte další díly seriálu Byznys a paragrafy, a pokud chcete mít přehled o aktuálních právních změnách a praktických doporučeních, přihlaste se k odběru našeho měsíčního newsletteru, který vám přináší nejnovější právní novinky a užitečné tipy.

Přihlásit se k odběru newsletteru můžete >>> zde.

Děkujeme, že jste s námi a těšíme se na společnou cestu světem práva a podnikání.

Mgr. Jakub Hanák,
advokát

Mgr. Sára Husek Michlová,
advokátní koncipientka

LAWYA, advokátní kancelář s.r.o.

Sídlo:
Tučapy 240
683 01, Tučapy

Kontaktní adresa:
Králova 298/4
616 00, Brno

tel.:    +420 543 216 310
e-mail: info@lawya.cz

[1]Kindl, M. Na co nezapomínat při sjednávání rozhodčí smlouvy [online]. Bulletin-advokacie.cz. 21. 10. 2018. [cit. 12. 2. 2026]. Dostupné >>> zde.

[2] Lincerová, K. Rozhodčí doložka v praxi [online]. epravo.cz 7. 10. 2008. [cit. 12. 2. 2026]. Dostupné >>> zde.

[3] Glatz, V. Rozhodčí řízení, jeho specifika a výhody [online]. Bulletin-advokacie.cz.  17. 10. 2018. [cit. 12. 2. 2026]. K dispozici >>> zde.

[4]Kindl, M. Na co nezapomínat při sjednávání rozhodčí smlouvy [online]. Bulletin-advokacie.cz. 21. 10. 2018. [cit. 12. 2. 2026]. K dispozici >>> zde.

[5] § 3 odst. 1 zákona 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů

[6] § 2 zákona 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů

[7] Dohnal, J., Galvas, M., Oliva, J., Janoušek, J., Koubek, J., Macková, P. Obchodní smlouvy, 2. vydání. 2024, C. H. Beck, str. 79–82.

[8] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2021/2011

[9] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. listopadu 2016, sp. zn. 23 Cdo 1098/2016

[10] Dohnal, J., Galvas, M., Oliva, J., Janoušek, J., Koubek, J., Macková, P. Obchodní smlouvy, 2. vydání.: 2024, C. H. Beck, str. 79–82.

[11] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1616/2014.

[12] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1616/2014.

[13] Weinhold Legal, Rozhodčí doložky ve sporech mezi podnikateli. 15. 3. 2017 [online]. C. H. Beck, Legal Update 3/2017. [cit. 12. 2. 2026].

[14] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 31 Cdo 3534/2019.

[15] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 91/2011.

[16] K dispozici >>>https://www.soud.cz/dolozka

[17] Tamtéž.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Jakub Hanák, Mgr. Sára Husek Michlová (LAWYA) 05.03.2026

---

Když objednatel zabrání dokončení díla: Pohled Nejvyššího soudu na § 2613 občanského zákoníku.

Na první pohled může ustanovení § 2613 občanského zákoníku působit nenápadně. Říká pouze tolik, že zmaří-li objednatel provedení díla z důvodu, za nějž odpovídá, náleží zhotoviteli cena za dílo snížená o to, co neprovedením díla ušetřil. Nejen v praxi právníků poskytujících právní podporu v oblasti smluv o dílo na zhotovení stavebních projektů se setkáváme s otázkou, jak přesně tuto „sníženou cenu“ určit a podle jaké logiky ji počítat. Odpověď Nejvyššího soudu, formulovaná v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 2153/2024, přináší víc než jen technické upřesnění. Ve skutečnosti stanoví relativně přesnou optiku, s níž je třeba na § 2613 nahlížet.

Shrnutí od AI

Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 23 Cdo 2153/2024 upřesnil výklad ustanovení § 2613 občanského zákoníku, které upravuje nárok zhotovitele na cenu díla v případě, kdy mu objednatel znemožnil dokončení. Soud odmítl pojetí, podle něhož by se výše ceny určovala obdobně jako sleva z ceny vadného díla, a potvrdil, že rozhodujícím kritériem jsou hypotetické nákl… více

Podstatou citovaného rozhodnutí je posun od vnímání § 2613 jako nástroje pro ocenění rozpracovaného či vadného díla k jeho chápání jako ekonomické simulace hypotetického stavu, v němž by zhotovitel mohl dílo řádně dokončit. Nejde tedy o to, kolik práce bylo fakticky provedeno, ani o to, jak kvalitní byl dosavadní výsledek. Rozhodující je otázka, jaké náklady by zhotovitel ještě musel vynaložit, kdyby mu objednatel v dokončení díla nezabránil.

Spor o betonovou podlahu jako modelový případ

Rozhodnutí Nejvyššího soudu vychází z poměrně typického stavebního sporu. Zhotovitel provedl betonovou podlahu, u níž se objevila kvalitativní odchylka, kterou znalec označil za lokální a technicky odstranitelnou. Zhotovitel opakovaně projevil vůli vadu odstranit, avšak objednatel mu znemožnil přístup na stavbu, opravu zadal třetí osobě, halu zkolaudoval a začal ji užívat.

Právě tato kombinace kroků – odepření součinnosti, zásah třetí osoby a faktické uzavření prostoru pro dokončení – byla klíčová. Nejvyšší soud potvrdil, že v takové situaci nejde o splnění závazku ani o jeho prosté porušení, ale o zmaření provedení díla přičitatelné objednateli, které vede k následné nemožnosti plnění. Smlouva tím však nezaniká; zaniká pouze povinnost dílo dokončit.

Proč nejde o slevu z ceny

Přínos citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu spočívá v tom, že výslovně odmítá pojetí, podle něhož by se cena podle § 2613 určovala obdobně jako sleva z ceny vadného díla. Sleva totiž slouží k nápravě narušené rovnováhy mezi cenou a kvalitou plnění. Hodnota díla je nižší, proto je nižší i cena.

Dotčený § 2613 však sleduje jiný cíl. Neřeší kvalitu plnění, ale ekonomický důsledek toho, že zhotovitel nemohl splnit smlouvu, ač byl připraven tak učinit. Smyslem není zohlednit vady, ale rekonstruovat stav, který by nastal, kdyby objednatel dokončení neznemožnil. Jinými slovy: nejde o korekci hodnoty, ale o rekonstrukci nákladů.

Tento posun má důsledky. Odklání pozornost od otázky, „co bylo provedeno“, k otázce, „co by ještě muselo být provedeno – a za jakou cenu“.

Co jsou „ušetřené náklady“ a kde je jejich hranice

Nejvyšší soud pojal pojem „ušetřené náklady“ materiálně. Jde o všechny náklady, které by zhotovitel musel vynaložit k řádnému dokončení díla, avšak v důsledku zmaření je již vynaložit nemusel. Typicky půjde o dosud neprovedené práce, nenakoupený materiál, neodebrané služby či variabilní režii.

Zásadní je však to, co mezi ušetřené náklady nepatří. Především to není zisk. Zisk není nákladem, který by zhotovitel „ušetřil“, ale výsledkem úspěšného dokončení díla. § 2613 nemá zhotovitele odměňovat za neprovedenou práci, ale chránit jej před ekonomickou ztrátou způsobenou jednáním objednatele.

Rozhodnutí zároveň přináší důležitou korekci ve prospěch objednatele. Nejvyšší soud výslovně dovodil, že mezi ušetřené náklady je třeba zahrnout i náklady, které by zhotovitel musel vynaložit na odstranění vlastních pochybení, pokud by mu bylo umožněno dílo dokončit. To platí i tehdy, pokud s těmito náklady původní rozpočet vůbec nepočítal. Tento závěr brání tomu, aby zhotovitel profitoval z vlastního vadného postupu, aniž by byl současně trestán za to, že mu nebyla dána možnost nápravy.

Zachovaná smlouva a rozdíl oproti odstoupení

Významným aspektem rozhodnutí je potvrzení, že při zmaření provedení díla objednatelem smlouva o dílo nezaniká. Právní titul nároku na cenu zůstává zachován a neuplatní se automaticky režim bezdůvodného obohacení. Ten nastupuje až tehdy, dojde-li k platnému odstoupení od smlouvy, zániku smlouvy.

Rozlišení těchto režimů má praktický význam. Zatímco při vypořádání bezdůvodného obohacení se zkoumá skutečný majetkový prospěch objednatele, § 2613 pracuje s hypotetickým ekonomickým scénářem řádného dokončení. Rozhodnutí Nejvyššího soudu tak nepopírá dosavadní judikaturu k § 2999, ale klade důraz na to, že volba právního režimu závisí na tom, zda smlouva trvá, nebo byla zrušena, zanikla.

Dopady do praxe

Výklad přijatý Nejvyšším soudem klade vysoké nároky na argumentaci i dokazování. Zhotovitel musí být schopen rozložit smluvní cenu na jednotlivé nákladové složky a přesvědčivě doložit, které náklady v důsledku zmaření skutečně ušetřil – a které nikoli. Současně musí soud aktivně posuzovat i ty náklady, které by si vyžádala náprava dřívějších vad, a nemůže se spokojit s mechanickým převzetím fakturovaných částek.

Pro objednatele rozhodnutí představuje varování. Jednostranné odebrání díla zhotoviteli a jeho dokončení třetí osobou může vést k povinnosti uhradit cenu podle § 2613, nikoli pouze ke slevě za vady.

Závěrem

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2153/2024 dává § 2613 občanského zákoníku jasnější kontury. Upevňuje jej jako nákladový mechanismus založený na simulaci hypotetického dokončení díla, nikoli jako zvláštní formu slevy z ceny. Tento přístup lépe odpovídá účelu ustanovení i ekonomické realitě smlouvy o dílo a současně vytváří spravedlivější rovnováhu mezi ochranou zhotovitele a prevencí neoprávněného prospěchu.

Pro praxi to znamená jediné: s § 2613 je třeba pracovat precizně, s důrazem na ekonomickou logiku věci a s vědomím, že nejde o „zjednodušené“ vypořádání, ale o právně i účetně náročný test toho, kdo a v jakém rozsahu nese důsledky zmaření provedení díla.

David Baroš
vedoucí právního oddělení
divize Pozemní stavby Čechy
HOCHTIEF CZ a. s.

David Baroš (HOCHTIEF) 06.03.2026

---

Limity dohledu nad výkonem znalecké činnosti.

Výkon znalecké činnosti upravuje zákon č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále jen „znalecký zákon“). Dohled nad výkonem znalecké činnosti svěřuje znalecký zákon Ministerstvu spravedlnosti[1] (dále jen „ministerstvo“), které má za úkol[2] prověřovat souladnost postupu znalců se znaleckým zákonem, s jeho prováděcími předpisy[3] a s obecně uznávanými postupy a standardy daného oboru a odvětví. Ministerstvo je oprávněno posuzovat také věcnou správnost znaleckého posudku, přičemž kontroluje zejména, zda znalec při zpracování posudku postupoval s odbornou péčí, včetně toho, zda je posudek v souladu s obecně uznávanými postupy a standardy daného oboru a odvětví.

Shrnutí od AI

Znalecký posudek tvoří jeden z pilířů české justice a překlenuje nedostatek odborných znalostí soudů v mimoprávních otázkách, přičemž znalec je povinen vykonávat znaleckou činnost s odbornou péčí. Článek analyzuje neurčitý právní pojem „odborná péče“ ve vztahu k přezkoumatelnosti, ú… více

Znalecký posudek patří mezi tradiční důkazní prostředky a pro jeho mimořádný význam bychom si bez něj fungování především soudnictví dokázali představit jen stěží. S pojmem znaleckého posudku operují snad všechny české procesní předpisy a nalezli bychom jej tak např. v občanském soudním řádu, trestním řádu, exekučním řádu, správním řádu, daňovém řádu, v insolvenčním zákoně či v zákoně o zvláštních řízeních soudních. Bez nadsázky tak lze říct, že znalci a znalecké posudky tvoří jeden z pilířů české justice.

Účelem znaleckého posudku je typicky překlenout nedostatek odborných znalostí soudu[4], které se týkají mimoprávních otázek a na kterých rozhodnutí soudu závisí. Protože soudy jsou znalé práva[5], nikoliv však např. archivnictví, psychologie či strojírenství[6], nejsou s to učinit si v těchto oblastech kvalifikovaný úsudek, a tak jsou na znalce do jisté míry odkázány. Soud sice nesmí závěry znaleckého posudku nekriticky přebírat[7], přesto však mají znalci (nejen) na výsledek soudních řízení nezanedbatelný vliv. Navzdory tomu, že závěry znaleckých posudků je nutné hodnotit i v kontextu dalších důkazů a není možné z nich vyjít bez dalšího, může se stát, že soud založí své rozhodnutí na posudku znalce, který svou práci neodvedl řádně a na dostatečně odborné úrovni, tedy postupoval non lege artis. Řádný výkon znalecké činnosti si proto nepochybně zaslouží své místo mezi dalšími důležitými zájmy, které jsou hodné právní ochrany.

Podání nepravdivého, hrubě zkresleného nebo neúplného znaleckého posudku je trestným činem[8]. V případě, že jednání znalce nebude co do společenské škodlivosti dosahovat intenzity trestného činu, není vyloučen nástup odpovědnosti znalce a postih za přestupek v rovině správního trestání. Znalec je totiž povinen vykonávat znaleckou činnost mimo jiné s odbornou péčí[9] a nečiní-li tak, dopouští se přestupku[10], za který je možné uložit pokutu až do 500 000 Kč[11].

Znalecký zákon výslovně nestanovuje, co se rozumí pod pojmem „odborná péče“ a jedná se tak o neurčitý právní pojem. Pro vyslovení závěru, zda znalec svým jednáním naplnil skutkovou podstatu uvedeného přestupku, je nezbytné tomuto pojmu přiřknout konkrétní význam a vyložit jej v kontextu všech požadavků, které znalecký zákon na znalecký posudek klade. Kromě formálních náležitostí podle § 28 odst. 2 znaleckého zákona vyžaduje tento předpis od znaleckého posudku rovněž jeho úplnost, pravdivost a přezkoumatelnost. Znalecký posudek musí být zásadně zpracován v souladu s obecně uznávanými postupy a standardy daného oboru a odvětví a zásadně obsahovat jednoznačné odpovědi na položené otázky[12]. Znalecký posudek musí úplně a srozumitelně zachytit postup, kterým znalec zpracoval znalecký posudek, včetně použitých metod a odůvodnění jejich použití[13]. Dá se tedy zjednodušeně uzavřít, že znalecký posudek je vyhotoven s odbornou péčí, pokud splňuje parametry podle znaleckého zákona.

V reakci na množící se nepravdivé, ovlivněné, zaujaté či jinak věcně nesprávně zpracované znalecké posudky[14] byla posílena role ministerstva, které je při svém dohledu oprávněno posuzovat také věcnou správnost znaleckého posudku. Ani ve vztahu k tomuto slovnímu spojení neposkytuje znalecký zákon konkrétní vysvětlení. Ze samotného § 35 odst. 2 znaleckého zákona lze seznat, že věcná správnost je širším pojmem než odborná péče, i když se pojmy pravděpodobně do jisté míry významově překrývají. Znamená uvedené oprávnění, že ministerstvo, aniž by mělo odborné znalosti, je povoláno k přezkumu odborných znaleckých otázek? Autor článku se domnívá, že nikoliv. Důvodová zpráva zřejmě do velké míry směšuje věcnou správnost s postupem znalce lege artis, neboť uvádí, že ministerstvo je oprávněno „posuzovat správnost znaleckého posudku s ohledem na metodologii použitou při zpracování znaleckého posudku.“ Samotný odborný znalecký závěr by z jazykového hlediska jistě mohl být zahrnut do pojmu „věcná správnost“, jehož široký významový rozsah to nepochybně umožňuje. Avšak taková konkluze se s ohledem na nedostatečné odborné nadání ministerstva nejeví jako správná.

Ptáme-li se, co znamená posuzování věcné správnosti znaleckého posudku ministerstvem a jaký je vztah věcné správnosti k přestupku znalce podle § 39 odst. 1 písm. b) znaleckého zákona, musíme s přihlédnutím k ostatním ustanovením znaleckého zákona zaujmout k rozsahu pojmu spíše restriktivní pozici. Věcnou správností, kterou je ministerstvo oprávněno hodnotit, totiž podle názoru autora nemyslel zákonodárce primárně přezkoumávání samotných odborných závěrů, nýbrž spíše postupu, jakým k nim znalec dospěl. Věcná správnost se v tomto významu týká zvolené metody a podkladů, které před podáním znaleckého posudku znalec shromáždil, jakož i toho, jak se znalci podařilo pro adresáta znaleckého posudku vysvětlit své úvahy a myšlenkové pochody vedoucí k určené odpovědi na znalecký úkol. Pojem věcné správnosti podle názoru autora částečně koresponduje s § 42 vyhlášky č. 503/2020 Sb. a spočívá ve srozumitelném zachycení postupu znalce, identifikaci metody, podle které znalec postupoval a odůvodnění, proč je použitá metoda vhodná.

Z kritérií podle § 28 odst. 1 znaleckého zákona musí ministerstvo nejprve zkoumat přezkoumatelnost znaleckého posudku. U nepřezkoumatelného znaleckého posudku totiž z povahy věci nebude možné hodnotit jeho pravdivost či úplnost. Takový závěr přijal i Městský soud v Praze, když uvedl, že„[p]řezkoumatelnost znaleckého posudku umožňuje opakovaně ověřit postup znalce. Při absenci přezkoumatelnosti nelze ověřit pravdivost znaleckého posudku, byť znalec mohl dojít k pravdivým závěrům[15].“ Autor se domnívá, že právě nepřezkoumatelnost bude v praxi nejčastěji se objevující vadou znaleckého posudku. Ruku v ruce s přezkoumatelností znaleckého posudku jde jeho úplnost, což podle důvodové zprávy znamená, že znalecký posudek musí obsahovat veškeré potřebné náležitosti, musí hodnotit problém komplexně a musí být vnitřně konzistentní. Znalecký posudek lze považovat za komplexní, pokud přihlíží nezávisle a nestranně ke všem známým relevantním skutečnostem. Dále musí kompletní znalecký posudek obsahovat zejména úplný postup, kterým bylo dosaženo závěru, použité předpoklady, popis metody a použité informace a podklady. Znalecký posudek je vnitřně konzistentní, jestliže je v souladu s předpoklady a principy zmíněnými v posudku a v souladu s interpretací výsledků[16]. Ke kritériu pravdivosti a přezkoumatelnosti pak důvodová zpráva společně a nepříliš uspokojivě uvádí, že znalecký posudek musí být opakovatelný, důvodný, odůvodněný, musí umožňovat vzájemnou kontrolu a musí být transparentní[17]. Není jasné, který z vyčtených atributů se vztahuje k přezkoumatelnosti a který k pravdivosti.

Kritérium pravdivosti tak lze zřejmě označit za věcnou správnost v užším smyslu, která v sobě zahrnuje vedle postupu lege artis již právě i samotné odborné závěry. Pokud se ministerstvo při hodnocení výkonu znalecké činnosti s odbornou péčí dostane až k tomuto kroku, bude zřejmě na místě, aby požádalo jiného znalce o podání revizního znaleckého posudku. Jak bylo naznačeno výše, posuzování správnosti odborných závěrů znalce se může nacházet v rozsahu pojmu „věcná správnost“, avšak nelze souhlasit s tezí, že by k hodnocení takové otázky bylo ministerstvo oprávněno. Pochybnost o správnosti samotných odborných závěrů znalce, kterou může ministerstvo pojmout z vadného postupu znalce, není způsobilé samo odstranit. Nemá k tomu odbornou způsobilost a nemůže samo rozhodnout, že znalecký posudek nebyl vyhotoven s odbornou péčí proto, že je co do odpovědi na zadaný znalecký úkol věcně nesprávný.

Ačkoliv je ministerstvo znaleckým zákonem povolané k dohledu nad znaleckou činností (a jejím výkonem s odbornou péčí), přičemž je formálně oprávněno zkoumat věcnou správnost znaleckého posudku, je při této činnosti limitováno nedostatkem vlastní odborné kapacity. Ministerstvo může samostatně posuzovat kritérium přezkoumatelnosti a zřejmě i úplnosti znaleckého posudku. Co se týče pravdivosti, tj. věcné správnosti v užším smyslu, mohou nastat situace, kdy bude odkázáno na odborný názor jiného znalce. Pokud má být nejasnost ohledně věcné správnosti znaleckého posudku odstraněna za pomoci revizního znaleckého posudku, je nutné mít přitom na paměti, že revizním znaleckým posudkem není možné prokazovat otázky právní, k jejichž posouzení je příslušné právě ministerstvo. Např. přezkoumatelnost znaleckého posudku tak nelze prokazovat revizním znaleckým posudkem.

V neposlední řadě je nutné si uvědomit, že skutková podstata přestupku podle § 39 odst. 1 písm. b) znaleckého zákona zní na nevykonání znalecké činnosti s odbornou péčí v rozporu s § 1 odst. 3 téhož zákona. To je ve vztahu k podání věcně správného znaleckého posudku pravděpodobně pojem užší. Znalecký zákon není terminologicky zcela jednotný a na první pohled není zřejmé, co se kterou kategorií myslí. Ani při snaze o výklad neurčitých právních pojmů nemusíme dospět k uspokojivému výsledku, což autor považuje za problematické tím spíš, že se pohybujeme v oblasti správního trestání, kde platí klasická právní poučka nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege[18]. Nezbývá než sledovat, jak s pojednávanými ustanoveními znaleckého zákona naloží soudní praxe.

Mgr. Prokop Bret,
asistent soudce

[1] § 35 znaleckého zákona

[2] Tamtéž.

[3] Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti; vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 504/2020 Sb., o znalečném; a vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 505/2020 Sb., kterou se stanoví seznam znaleckých odvětví jednotlivých znaleckých oborů, jiná osvědčení o odborné způsobilosti, osvědčení vydaná profesními komorami a specializační studia pro obory a odvětví.

[4] případně jiného orgánu veřejné moci nadaného rozhodovací pravomocí.

[5] SKŘEJPEK, Michal, PÚRY, František. Iura novit curia. In: HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. Dostupné na beck-online.cz.

[6] srov. obory znalecké činnosti podle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2020 Sb.

[7] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010.

[8] trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

[9] § 1 odst. 3 znaleckého zákona.

[10] § 39 odst. 1 písm. b) znaleckého zákona.

[11] § 39 odst. 2 písm. c) znaleckého zákona.

[12] § 28 odst. 5 znaleckého zákona.

[13] § 42 vyhlášky č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti

[14] důvodová zpráva k zákonu č. 254/2019 Sb. o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, č. 254/2019 Dz.

[15] rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2025, č. j. 9 A 140/2023-126, bod 69.

[16] důvodová zpráva k zákonu č. 254/2019 Sb. o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, č. 254/2019 Dz.

[17] tamtéž.

[18] SLÁDEČEK, V. Obecné správní právo. 4. aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 195.

Mgr. Prokop Bret 11.03.2026

---

Přehled vybraných povinností v souvislosti s ukončením účetního období roku 2025.

Rok 2026 přináší pro obchodní korporace klíčové povinnosti spojené s účetní závěrkou, zprávou o vztazích i daňovým přiznáním k dani z příjmů. Přinášíme přehled nejdůležitějších lhůt a praktických souvislostí, na které by statutární orgány neměly zapomenout, včetně pravidel zveřejňování dokumentů ve sbírce listin a možností prodloužení termínu pro podání přiznání.

Shrnutí od AI

Článek má charakter praktického přehledu klíčových zákonných lhůt, které musejí obchodní společnosti splnit v roce 2026 v oblasti účetnictví a daní. Statutární orgán je povinen zajistit sestavení účetní závěrky k rozvahovému dni, přičemž valná hromada ji musí projednat nejpozději do 30. června 2026 a do sbírky listin obchodn… více

Shrnutí nejdůležitějších lhůt pro rok 2026:

1) Účetní závěrka

– Projednání do 6 měsíců od rozvahového dne (zpravidla do 30. 6. 2026)

– Založení (společně s výroční zprávou) do sbírky listin do 30 dnů od jejího schválení (zpravidla do 30. 7. 2026), nejpozději však do 12 měsíců od rozvahového dne (zpravidla do 31. 12. 2026)

2) Zpráva o vztazích

– Sestavení do 31. 3. 2026

– Založení do sbírky listin do 30 dnů od jejího schválení, nejpozději však do 12 měsíců od rozvahového dne (zpravidla do 31. 12. 2026)

3) Daňové přiznání k dani z příjmů

– Podání do 4. 5. 2026 s možností prodloužení až do 1. 7. 2026

ÚČETNÍ ZÁVĚRKA

Sestavení účetní závěrky

Sestavení účetní závěrky společnosti zajišťuje její statutární orgán. Účetní závěrka se sestavuje k rozvahovému dni, kdy se uzavírají účetní knihy společnosti. U většiny společností to je 31. 12. 2025.

Projednání účetní závěrky

Valná hromada nebo jediný společník (akcionář) projedná řádnou účetní závěrku do šesti měsíců od posledního dne předcházejícího účetního období. Pokud je účetním obdobím společnosti kalendářní rok, posledním možným dnem pro projednání účetní závěrky za rok 2025 je 30. 6. 2026.

Pokud společnost ověřuje účetní závěrku auditorem, doporučujeme, aby bylo součástí rozhodnutí o schválení účetní závěrky i jmenování auditora na další účetní období. Auditora lze jmenovat i na více let.

Zveřejnění účetní závěrky na internetových stránkách společnosti

Akciové společnosti a evropské akciové společnosti (SE) mají povinnost zveřejnit účetní závěrku na svých internetových stránkách, a to alespoň na 30 dnů přede dnem konání valné hromady a na 30 dnů od schválení nebo neschválení účetní závěrky.

Společně s účetní závěrkou se zveřejní také výroční zpráva, resp. zpráva o podnikatelské činnosti a o stavu majetku, a případně i zpráva o vztazích se stanoviskem kontrolního orgánu.

Založení účetní závěrky do sbírky listin obchodního rejstříku

Účetní závěrku je potřeba založit do sbírky listin do 30 dnů od jejího schválení valnou hromadou či jediným společníkem (akcionářem) a ověření auditorem (pokud se vyžaduje), nejpozději do 12 měsíců od rozvahového dne. Uvedená dvanáctiměsíční lhůta platí bez ohledu na to, zda byla účetní závěrka ověřena auditorem či schválena.

Pokud je účetním obdobím společnosti kalendářní rok, je posledním možným dnem pro založení účetní závěrky za rok 2025 do sbírky listin 31. 12. 2026.

ZPRÁVA O VZTAZÍCH A VÝROČNÍ ZPRÁVA

Sestavení zprávy o vztazích

Je-li společnost ovládanou osobou (tj. je ovládána jinou osobou, typicky většinovým společníkem, případně je začleněna do skupiny společností či koncernu), sestavuje statutární orgán do tří měsíců od skončení účetního období také zprávu o vztazích mezi propojenými osobami. Zpráva o vztazích bývá součástí výroční zprávy.

Pokud má společnost kontrolní orgán (např. dozorčí radu), přezkoumá tento orgán zprávu o vztazích a o výsledcích pak informuje valnou hromadu. Pokud je ovládající osobou jediný společník (akcionář), přezkum se nevyžaduje.

Zpráva o vztazích se zakládá do sbírky listin obchodního rejstříku do 30 dnů od jejího schválení valnou hromadou či jediným společníkem (akcionářem) a ověření auditorem (pokud se vyžaduje), nejpozději do 12 měsíců od rozvahového dne. Uvedená dvanáctiměsíční lhůta platí bez ohledu na to, zda byla zpráva o vztazích ověřena auditorem či schválena. Pokud je účetním obdobím společnosti kalendářní rok, je posledním možným dnem pro založení zprávy o vztazích za rok 2025 do sbírky listin 31. 12. 2026.

Sestavení výroční zprávy

Společnosti, které mají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, jsou povinny vyhotovit také výroční zprávu. Jejím účelem je uceleně, vyváženě a komplexně informovat o vývoji výkonnosti, činnosti a stávajícím hospodářském postavení společnosti. V případě akciových společností, které nemusí mít účetní závěrku ověřenou auditorem, pak platí povinnost vyhotovení zprávy o podnikatelské činnosti a o stavu majetku.

Účetní závěrka včetně výroční zprávy nebo zprávy o podnikatelské činnosti a o stavu majetku se po jejím případném ověření auditorem a po schválení k tomu příslušným orgánem společnost zveřejní do 30 dnů od splnění obou uvedených podmínek, nejpozději však do 12 měsíců od rozvahového dne zveřejňované účetní závěrky. Uvedená dvanáctiměsíční lhůta opět platí bez ohledu na to, zda byly tyto dokumenty uvedeným způsobem schváleny. Pokud je účetním obdobím společnosti kalendářní rok, je posledním možným dnem pro založení výroční zprávy za rok 2025 do sbírky listin 31. 12. 2026.

DANĚ

Daň z příjmů

Daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob se v případě „papírových přiznání“ podává do tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období, tedy do 1. 4. 2026.

Lhůta k podání přiznání se však v následujících situacích prodlužuje:

• na čtyři měsíce po uplynutí zdaňovacího období (do 4. 5. 2026 kvůli státnímu svátku a navazujícímu víkendu), pokud přiznání nebylo podáno ve lhůtě tří měsíců a následně bylo podáno elektronicky;
• na šest měsíců po uplynutí zdaňovacího období (do 1. 7. 2026), pokud musí být účetní závěrka auditovaná, anebo pokud daňové přiznání nebylo podáno ve lhůtě tří měsíců a následně bylo podáno daňovým poradcem.

Má-li subjekt zpřístupněnu datovou schránku, která se zřizuje ze zákona, nebo má zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, je povinen přiznání k dani z příjmů učinit pouze elektronicky nebo prostřednictvím daňového poradce, tedy do 4. 5. 2026 nebo případně do 1. 7. 2026.

Michal Růžička,
vedoucí advokát
Karolína Karalová,
koncipientka

Eversheds Sutherland, advokátní kancelář, s.r.o.

Oasis Florenc
Pobřežní 394/12
186 00 Praha 8

Tel.:    +420 255 706 500
Fax:   +420 255 706 550
e-mail:   praha@eversheds-sutherland.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Michal Růžička, Karolína Karalová (Eversheds Sutherland) 10.03.2026

---

Zákon o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele vstupuje v účinnost.

Dne 1. 1. 2026 nabyla účinnosti podstatná část zákona č. 323/2025 Sb., o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele („Zákon“). Cílem zákona je zavést tzv. jednotné měsíční hlášení, tedy nástroj, který nahrazuje přibližně dvacet různých hlášení, která musí každý zaměstnavatel měsíčně činit orgánům státní správy.

Shrnutí od AI

Článek analyzuje nový zákon o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele a navazující nařízení vlády č. 417/2024 Sb., které zavádí významnou administrativní změnu v oblasti vykazování údajů o zaměstnancích. Od dubna 2026 budou zaměstnavatelé povinni podávat jednotné elektronické měsíční hlá… více

Cílem tohoto článku je čtenáři s příchodem nového roku připomenout změny prováděné Zákonem, kterým jsme se detailně věnovali v našem srpnovém článku, a představit nařízení vlády č. 417/2024 Sb., k provedení zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele („Nařízení“), které zejména specifikuje obsah jednotného měsíčního hlášení.

Co je to jednotné měsíční hlášení?

Samotný Zákon jednotným měsíčním hlášením rozumí elektronické podání, kterým zaměstnavatel bude sdělovat hlášené údaje. Jinak řečeno, jedná se o prostředek, kterým zaměstnavatel vůči některým orgánům veřejné moci souhrnně plní své povinnosti sdělovat údaje o sobě a o svých zaměstnancích vyplývající mu ze Zákona nebo z jiného právního předpisu.

Jednotné měsíční hlášení se dělí na tři části:

1. souhrnnou, která obsahuje údaje vztahující se k zaměstnavateli,
2. pojistnou, která obsahuje údaje o souhrnné výši pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti odváděného zaměstnavatelem, a
3. individualizovanou, která se skládá ze součástí obsahujících údaje vztahující se k jednotlivým zaměstnancům a jednotlivým zaměstnáním.

Podání jednotného měsíčního hlášení

Jak jeho název napovídá, jednotné měsíční hlášení zaměstnavatel podává za každý kalendářní měsíc, a to ve lhůtě od 1. do 20. dne kalendářního měsíce bezprostředně následujícího po kalendářním měsíci, za který se jednotné měsíční hlášení podává. Nepodání jednotného měsíčního hlášení ve lhůtě stanovené zákonem je přestupkem, jak si přiblížíme dále.

Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatel podává pouze elektronicky, a to prostřednictvím:

1. jeho datové schránky podáním do datové schránky České správy sociálního zabezpečení,
2. elektronické aplikace portálu České správy sociálního zabezpečení, nebo
3. datového rozhraní České správy sociálního zabezpečení (tento způsob však není možné použít pro plnění některých evidenčních povinností dle Zákona).

Podání jednotného měsíčního hlášení je možné činit pouze České správě sociálního zabezpečení. Podání jinému orgánu veřejné správy, byť tento bude v konečném důsledku uživatelem údajů obsažených v jednotném měsíčním hlášení, je neúčinné (nebudou s ním spojeny důsledky včasného podání jednotného měsíčního hlášení příslušnému orgánu veřejné moci) a tento orgán jednotné měsíční hlášení nepostoupí České správě sociálního zabezpečení.

Obsah jednotného měsíčního hlášení

Obsahové náležitosti jednotného měsíčního hlášení stanoví Zákon a v podrobnostech i Nařízení. Nařízení vlády podrobně rozpracovává jednotlivé části hlášení a v přílohách stanoví zcela konkrétní údaje, které zaměstnavatelé povinně o sobě i o svých zaměstnancích vykazují.

Typově jde zejména o:

• identifikační údaje zaměstnavatele, včetně údajů o mzdové účtárně;
• údaje o pracovněprávních vztazích, tedy typ vztahu, jeho vznik, změny a zánik, rozsah práce, druh vykonávané činnosti a případná omezení;
• mzdové a platové údaje, zejména zúčtované příjmy, rozhodné příjmy pro pojistné, odvody pojistného a související skutečnosti;
• údaje významné pro sociální zabezpečení, například dočasnou pracovní neschopnost, rodičovskou dovolenou, ošetřovné či jiné překážky v práci;
• údaje potřebné pro daňové a statistické účely, které dosud zaměstnavatelé vykazovali samostatně vůči různým orgánům veřejné moci.

V podrobnostech, jde-li o veškeré zaměstnavatelem vykazované údaje, si na tomto místě dovolujeme odkázat na plné znění Nařízení, které je dostupné zde.

Vykazované údaje budou následně sdíleny mezi tzv. uživatele údajů, kterými jsou Ministerstvo práce a sociálních věcí, Česká správa sociálního zabezpečení, územní správa sociálního zabezpečení, Institut posuzování zdravotního stavu, Úřad práce České republiky, některé orgány Finanční správy České republiky, Ministerstvo financí, Český statistický úřad a od 1. 1. 2027 i Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Evidence zaměstnavatelů, evidence zaměstnanců

Součástí nové právní úpravy je rovněž zavedení dvou samostatných evidencí – evidence zaměstnavatelů a evidence zaměstnanců.

Povinnost zaevidovat zaměstnavatele a mzdovou účtárnu

Do evidence zaměstnavatelů se povinně přihlašují všichni zaměstnavatelé podle Zákona, a to i fyzické a právnické osoby od počátku 15. dne před předpokládaným dnem nástupu k výkonu práce jejich prvního zaměstnance do dne jeho nástupu k výkonu práce. Zaměstnavatelé se do evidence přihlašují pouze jednou, a to při svém vzniku. Pro zaměstnavatele, který zaměstnává zaměstnance před 1. 4. 2026 a bude-li toto zaměstnání trvat alespoň 1. 4. 2026, je stanovena lhůta k přihlášení se do evidence do 15. 4. 2026, není-li již registrován v registru zaměstnavatelů podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění účinném před 1. 4. 2026.

V této souvislosti došlo k odstranění povinnosti zaměstnavatelů k přihlašování do registru zaměstnavatelů dle zákona o nemocenském pojištění, aby tato povinnost nebyla zaměstnavateli plněna bez zřejmého důvodu dvakrát.

Zákon přináší i povinnost zaměstnavatele přihlásit (ve shodné lhůtě jako pro přihlášení do evidence zaměstnavatelů) také každou jeho mzdovou účtárnu včetně uvedení okruhu zaměstnanců, pro které mzdová účtárna vede evidenci mezd či platů. Mzdovou účtárnou se nadále rozumí mzdová účtárna podle zákona o nemocenském pojištění a Zákon nepřichází s její novou definicí.

Změnu údajů zapsaných v evidenci zaměstnavatelů bude zaměstnavatel povinen oznámit do 8 kalendářních dnů ode dne, kdy se o takové změně dozvěděl.

Povinnost zaevidovat zaměstnance

Zaměstnance do evidence bude přihlašovat jeho zaměstnavatel, a to nejpozději před okamžikem nástupu tohoto zaměstnance k výkonu práce, nejdříve však může tohoto zaměstnance přihlásit ve lhůtě 8 kalendářních dnů před předpokládaným dnem nástupu do zaměstnání. Je tedy zachován stejný způsob přihlašování jako podle dosavadní právní úpravy obsažené v zákoně o nemocenském pojištění.

Změny evidovaných údajů o zaměstnanci bude zaměstnavatel také povinen oznámit do 8 kalendářních dnů ode dne, kdy se o takové změně dozvěděl.

Sankce a přestupky

Pro zajištění plnění povinností jím stanovených Zákon vymezuje i některé přestupky a sankce za ně. Pro účely tohoto článku stojí za zmínku, že zaměstnavatel, který nesplní povinnost přihlásit sebe nebo zaměstnance do evidence, se dopouští přestupku, za který může být uložena pokuta až do výše 100.000,- Kč. V případě, že zaměstnavatel nepodá jednotné měsíční hlášení včas, podá neúčinné hlášení nebo nepodá opravné hlášení, může mu být uložena pokuta ve výši až 5.000,- Kč za každého dotčeného zaměstnance.

K řízení o přestupku dle Zákona jsou příslušné územní správy sociálního zabezpečení, k řízení o odvolání pak Česká správa sociálního zabezpečení.

Od kdy bude třeba plnit povinnosti dle Zákona?

Zákon má dělenou účinnost s tím, že jeho významná část nabývá účinnosti 1. 1. 2026, další části pak nabydou účinnosti 1. 7. 2026 nebo až 1. 1. 2027.

Samotné povinnosti zaměstnavatelů budou nabíhat postupně, aby byl umožněn přechod na nový systém hlášení a byla zajištěna technická připravenost všech zúčastněných subjektů.

Období od 1. ledna do 31. března 2026 je fází, během níž sice právní úprava již formálně platí, avšak zaměstnavatelé ještě nepodávají jednotné měsíční hlášení ve standardním měsíčním režimu. Toto období je určeno zejména pro registraci zaměstnavatelů a zaměstnanců, testování systémů a technickou přípravu.

Od 1. dubna 2026 dochází ke spuštění ostrého provozu systému. Zaměstnavatelé budou poprvé povinni podat jednotné měsíční hlášení za měsíc duben 2026, a to nejpozději do 20. května 2026.

Do 30. dubna 2026 se budou zaměstnavatelé moci dodatečně registrovat a do 30. června 2026 budou mít povinnost zpětně doplnit údaje k hlášení za období leden až březen 2026.

Dalším významným milníkem je 1. červenec 2026, kdy se plně uplatní povinnost přihlašovat zaměstnance do evidence zaměstnanců nejpozději před jejich nástupem k výkonu práce, a kdy se jednotné měsíční hlášení stane standardním a plně funkčním nástrojem nahrazujícím většinu dosavadních oznamovacích povinností zaměstnavatelů.

Závěr

Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele představuje jeden z největších zásahů zákonodárce do mzdové a personální administrativy za poslední roky. Jeho smyslem je soustředit dosud roztříštěné oznamovací povinnosti zaměstnavatelů do jediného elektronického podání a současně zavést evidence zaměstnavatelů a zaměstnanců.

Je třeba mít na paměti, že rok 2026 je přechodným obdobím, v němž se povinnosti budou spouštět postupně. Doporučit proto lze zejména včasnou revizi interních procesů a ověření technické připravenosti na nový způsob hlášení. Včasná příprava může snížit riziko vadných podání, následných oprav a navazujících sankcí a umožní využít hlavní přínos nového systému, tedy jednodušší, jednotnější a předvídatelnější povinná hlášení oproti předchozí praxi.

Mgr. Jakub Málek,
managing partner

Ráchel Kouklíková,
právní asistentka

Mgr. Nikola Tomíčková,
advokátní koncipientka

PEYTON legal advokátní kancelář s.r.o.

Futurama Business Park
Sokolovská 668/136d
186 00 Praha 8 – Karlín

Tel.:    +420 227 629 700
E-mail:    info@plegal.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Jakub Málek, Ráchel Kouklíková, Mgr. Nikola Tomíčková (PEYTON) 05.03.2026