Daňové změny a novinky 2026: Nová pravidla pro zaměstnanecké opce a benefity i změny v DPH u nemovitostí.* 

Když korporátní neshody nestačí: soudní zásah do účasti společníka jako krajní řešení.* 

Listinné nabídky v éře elektronizace: přestupek, nebo legitimní postup?* 

Společníci by neměli fakturovat své společnosti.* 

Daňové změny a novinky 2026: Nová pravidla pro zaměstnanecké opce a benefity i změny v DPH u nemovitostí.

Od 1. ledna 2026 vstoupila v účinnost řada změn v daňových předpisech, které ovlivní jak podnikatele, zaměstnance a zaměstnavatele, tak i běžné občany. Současně dochází k valorizaci některých parametrických ustanovení zákona o daních z příjmů, která jsou navázána na výši minimální nebo průměrné mzdy. Aktuální období rovněž přináší i pokračující dopady novely zákona o DPH u nemovitostí, která nabyla účinnosti již 1. července 2025. Ta redefinuje vymezení staveb pro bydlení a sociální bydlení, upravuje pravidla pro zdanění rekonstrukcí a převodů nemovitostí a stanovuje nové možnosti dobrovolného zdanění nájmů, přičemž rok 2026 je prvním rokem, kdy se tyto změny plně projeví v praxi finanční správy i realitního trhu.

Shrnutí od AI

Článek představuje analytický přehled daňových změn účinných zejména od roku 2026, které se dotýkají široké škály oblastí od zdanění zaměstnaneckých opcí až po DPH u nemovitostí. Klíčovou novinkou je zavedení zvýhodněného daňového režimu pro zaměstnanecké akciové a opční programy, kdy zdanění i odvody pojistného nastávají až při skutečném obdržení plnění, přičemž tento režim cílí především na s… více

Kvalifikované zaměstnanecké opce

Od roku 2026 se zavádí zcela nový zvýhodněný daňový režim podporující zaměstnanecké akciové a opční programy, který má být zacílen zejména na menší podniky, a především má podporovat rozvoj tzv. startupů v českém prostředí. Pokud budou splněny zákonem stanovené podmínky, pak příjmy zaměstnanců budou zdaněny až v momentě skutečného získání finančních prostředků z opčního programu a současně tyto příjmy nebudou podléhat odvodům na povinné pojistné.

Zpřísnění podmínek pro zaměstnanecké benefity

Zpřísňuje se definice nepeněžitých plnění, která mohou být jako zaměstnanecké benefity osvobozeny od zaměstnaneckých odvodů a pojistného. Jde o typické příspěvky na sportovní, zdravotní, kulturní, rekreační a podobné účely poskytované zaměstnavateli jejich zaměstnancům. Osvobození se nově neuplatní u těch nepeněžitých plnění, která mají faktickou povahu mzdy, platu, odměny nebo mají zkrátka tyto příjmy nahrazovat.

Úroky z úvěru bytového družstva

Nově bude možné odečíst od základu daně také úroky z úvěrů bytových družstev, pokud připadnou na podíl poplatníka a splní ostatní zákonné podmínky. Odpočet mohou poplatníci uplatnit za zdaňovací období roku 2026. Maximální celkový roční limit odpočtu zůstává 150 tisíc korun na jednu společně hospodařící domácnost. Novela tak přinesla narovnání podmínek pro vlastníky bytů v ‎družstevním vlastnictví s vlastnictvím bytů v soukromém vlastnictví.

„Superdávka“ a sleva na manžela

Nová dávka státní sociální pomoci, tzv. superdávka, nahrazuje čtyři dosavadní dávky – příspěvek na dítě, příspěvek na bydlení, příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Z hlediska daně z příjmů je důležité, že superdávka se nezapočítává do výše vlastního příjmu manžela pro účely slevy na dani. Limit příjmů 68 tisíc korun pro nárok na uplatnění slevy zůstává beze změny.

Záloha v prvním pásmu paušální daně

Od roku 2026 se podle automaticky nastavených pravidel zvyšuje paušální záloha v prvním pásmu paušální daně na 9 984 korun. U druhého a třetího pásma zůstávají paušální zálohy stejné.

Cenné papíry a kryptoaktiva

Od 1. ledna 2026 se ruší limit 40 milionů korun pro osvobození příjmů fyzických osob z prodeje cenných papírů a obchodních podílů, pokud byl splněn tzv. časový test. U kryptoaktiv se limit 40 milionů korun nemění.

Změna režimu zdanění u jednatelů ze zahraničí

Od 1. ledna 2026 dochází ke zrušení srážkové daně u odměn členů orgánů právnických osob (jednatelů, členů představenstva, členů dozorčích rad apod.), kteří jsou nerezidenty České republiky. Nově se u těchto zahraničních členů orgánů bude uplatňovat zdanění prostřednictvím záloh na daň ve výši 15 % z příjmů do 36násobku průměrné mzdy a ve výši 23 % z příjmů nad tuto hranici. Pokud dojde k překročení této hranice, vznikne zahraničním členům orgánů zároveň povinnost podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob.

Zvýšení hranice pohledávek pro „drobné“ opravné položky

Od roku 2026 se zvyšuje hranice tzv. nevýznamných pohledávek, ke kterým lze tvořit daňově uznatelné opravné položky jednorázově rovnou v plné výši, a to z 30.000 na 50.000 korun.

Okamžité platby u České národní banky

Česká národní banka nově akceptuje okamžité platby. Ty mohou usnadnit včasné plnění daňových povinností, ale současně zrychlí získání různých potvrzení vydávaných ze strany úřadů, pokud je jejich vydání spojeno s povinností úhrady správního poplatku. Příchozí platby tak budou u ČNB na daňové účty finančních úřadů připisovány okamžitě a každý den (včetně víkendů a státních svátků).

Změny v DPH u nemovitostí od 1. 7. 2025

Novelizace zákona o DPH s účinností od 1. července 2025 zasáhla především oblast nemovitých věcí. Mění se vymezení stavby pro bydlení a stavby pro sociální bydlení, upravují se pravidla pro aplikaci snížené sazby daně při rekonstrukcích staveb a rozšiřují se možnosti osvobození při úplatném převodu nemovité věci či při dobrovolném zdanění nájmu.

Nové vymezení stavby bytového domu

Za stavbu bytového domu se považuje výhradně stavba evidovaná v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN) se způsobem využití bytový dům, případně stavba, u níž lze odůvodněně předpokládat takové budoucí zapsání. Zásadní je tedy způsob využití dle registru územní identifikace, nikoli údaj v katastru nemovitostí.

Rozšíření vymezení stavby pro sociální bydlení

Tato úprava podstatně rozšiřuje kategorie bytových domů kvalifikovaných jako stavby pro sociální bydlení. Dosavadní požadavek, aby žádný byt v bytovém domě nepřesahoval 120 m², byl zrušen. Nově stačí splnit podmínku, že více než polovinu celkové podlahové plochy tvoří obytný prostor pro sociální bydlení ve smyslu zákona o DPH. To tedy znamená, že v bytovém domě musí být většina bytů do 120 m². Přítomnost jednotlivých větších bytů tedy nezpůsobí vyloučení celé stavby z režimu sociálního bydlení.

Rekonstrukce na stavbu pro bydlení a zpětná přestavba

První snížená sazba daně se aplikuje rovněž na stavební práce při přeměně stavby nesloužící k bydlení na stavbu pro bydlení, například při rekonstrukci ubytovacího zařízení na rodinný dům. Při opačné konverzi, tedy přestavbě z rodinného domu na nebytovou stavbu, se naopak uplatní základní sazba daně.

Osvobození při dodání nemovité věci

Osvobození při dodání nemovité věci je nově upraveno ve dvou samostatných ustanoveních – jednak pro dodání pozemku, a jednak pro dodání vybrané nemovité věci (ve smyslu především staveb a pozemků se stavbami).

Podobně jako před červencem 2025 je i nadále osvobozen převod pozemku, pokud netvoří funkční celek se stavbou pevně spojenou se zemí a ani není stavebním pozemkem. Změna spočívá v upřesněném výkladu stavebního pozemku – za něj se považuje (i) pozemek, na který lze na základě územně plánovací dokumentace nebo rozhodnutí stavebního úřadu umístit stavbu pevně spojenou se zemí, anebo (ii) pozemek, na kterém nebo v jehož okolí byly nebo jsou prováděny stavební práce za účelem budoucího umístění stavby pevně spojené se zemí.

Prakticky významnější je rozšíření osvobození při dodání dokončené vybrané nemovité věci. Nově podléhá zdanění pouze první úplatný převod realizovaný nejpozději do konce dvacátého třetího kalendářního měsíce následujícího po měsíci dokončení vybrané nemovité věci. Druhý i každý následující úplatný převod po uvedené lhůtě je vždy osvobozen od DPH bez nároku na odpočet.

Taktéž dochází k úpravě v definici tzv. podstatné změny, po níž je dodání nemovité věci zdanitelným plněním. Za podstatnou změnu dokončené stavby se rozumí změna dokončené nemovité věci, jejímž cílem je změna jejího využití nebo podmínek jejího obývání, pokud skutečné náklady vynaložené na tuto změnu přesáhnou 30 % základu daně při bezprostředně následujícím dodání této nemovité věci.

Osvobození nájmu a dobrovolné zdanění

Nájem nemovité věci zůstává osvobozen od DPH bez nároku na odpočet. U vybraných nemovitostí, zejména rodinných domů, bytů a staveb s převažujícím obytným prostorem, nelze nájem nikdy dobrovolně zdanit.

Nájem ostatních nemovitých věcí (například nebytových jednotek nebo administrativních budov) je možné nově dobrovolně zdanit nejen plátcům, ale i osobám registrovaným k dani v jiném členském státě.

Ing. Vladimír Hejduk
Daňový poradce / Partner

Ing. Luděk Vacík
Head of Tax

Mgr. Ing. Tomáš Cink
Advokátní koncipient

ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o.

GEMINI Center
Na Pankráci 1683/127
140 00  Praha 4

Tel.:    +420 224 216 212
Fax:    +420 224 215 823
e-mail:    praha@rowan.legal

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Ing. Luděk Vacík, Ing. Vladimír Hejduk, Mgr. Ing. Tomáš Cink (ROWAN LEGAL), 16.03.2026

---

Když korporátní neshody nestačí: soudní zásah do účasti společníka jako krajní řešení.

Soudní zásah do účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným představuje krajní řešení situací, kdy se vnitřní vztahy ve společnosti zásadně rozpadnou. Ať už jde o zrušení účasti podle § 205 odst. 1 zákona o obchodních korporacích („ZOK“), nebo o právo na odkup podílu podle § 89 ZOK, judikatura důsledně akcentuje, že nejde o nástroj řešení každé korporátní neshody. Nejnovější rozhodnutí Vrchního soudu v Praze[1] potvrzují důraz na intenzitu zásahu do práv společníka, proporcionalitu požadovaného řešení a subsidiaritu soudního zásahu.

Shrnutí od AI

Článek se věnuje judikatuře k soudnímu zásahu do účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným, konkrétně podmínkám aplikace § 205 odst. 1 a § 89 zákona o obchodních korporacích. Neshody mezi společníky, přehlasování menšiny či odvolání z funkce jednatele samy o sobě nestačí k tomu, aby soud nařídil zrušení účasti nebo odkup podílu, neboť tyto situace jsou přirozeným důs… více

Neshody mezi společníky jako důvod soudního zásahu?

Spory mezi společníky jsou v kapitálových společnostech běžným jevem. Rozdílné představy o řízení společnosti, rozdělování zisku či personálním obsazení orgánů však samy o sobě nepředstavují důvod pro soudem vynucený „odchod“ společníka. Judikatura dlouhodobě vychází z toho, že konflikt je přirozenou součástí korporátního života a nelze jej bez dalšího kvalifikovat jako stav, který by odůvodňoval soudní zásah do vlastnické struktury.

Nejvyšší soud opakovaně konstatoval[2], že samotná skutečnost, že menšinový společník nemůže ovlivnit poměry ve společnosti, protože není schopen přehlasovat většinu, je přirozeným důsledkem velikosti jeho obchodního podílu. Tato okolnost proto sama o sobě neodůvodňuje závěr, že by jeho další setrvání ve společnosti bylo nespravedlivé. Stejně tak odmítnutí ostatních společníků „domluvit se“ na odkupu podílu nepředstavuje automatický důvod pro nařízení odkupu soudem. Ani skutečnost, že společník byl odvolán z funkce jednatele, nebo že došlo ke změně jeho pracovního postavení ve společnosti bez dalšího neznamená, že na něm nelze spravedlivě požadovat setrvání.

Podobnou argumentační linii zvolil Vrchní soud v Praze[3] při posuzování žaloby na odkup podílu podle § 89 ZOK. Odvolací soud uvedl, že vztahy mezi společníky mohou být zatíženy neshodami, aniž by to samo o sobě naplňovalo předpoklady „podstatného zhoršení postavení“ či „podstatného poškození oprávněných zájmů“. Právo na odkup podílu není nástrojem řešení každé nespokojenosti menšinového společníka, ale mimořádným prostředkem ochrany v situaci, kdy je postavení společníka skutečně zásadně dotčeno.

Intenzita zásahu do práv společníka jako klíčové kritérium

Rozhodujícím prvkem při aplikaci § 205 odst. 1 ZOK i § 89 ZOK je intenzita zásahu do práv společníka. U § 205 odst. 1 ZOK zákon pracuje s otevřenou klauzulí, že účast lze zrušit tehdy, „nelze-li spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval“. Tato formulace ponechává soudu prostor pro hodnotící úvahu, která však není neomezená.

Nejvyšší soud dovodil[4], že zrušení účasti společníka je možné pouze tehdy, lze-li takové opatření považovat za proporcionální povaze a závažnosti důvodů, pro které se společník domáhá zrušení své účasti, důsledkům, které by pro něj mělo nevyhovění žalobě, jakož i dopadům, jež bude mít zrušení jeho účasti na společnost a na ostatní společníky. Již z tohoto vymezení je zřejmé, že soud se nezastaví u samotného konstatování existence konfliktu, ale zkoumá jeho intenzitu, trvání a konkrétní dopady.

Je však třeba připomenout, že § 89 ZOK dopadá pouze na situace ovládání (vztah ovládající a ovládané osoby) a nepředstavuje obecný prostředek „odchodu“ z každé konfliktní společnosti s ručením omezeným. V případě § 89 ZOK je test ještě komplexnější. Musí být prokázáno, že ovládající osoba využila svého vlivu způsobem, který vedl k podstatnému zhoršení postavení společníka ovládané společnosti nebo k jinému podstatnému poškození jeho oprávněných zájmů, a současně nelze spravedlivě požadovat jeho další setrvání ve společnosti. Nejvyšší soud[5] poukázal na kumulativní povahu těchto podmínek a nutnost prokázat kauzální souvislost mezi výkonem vlivu a vzniklou újmou.

Intenzita zásahu musí dosahovat kvalifikované úrovně. Jednorázový exces či běžné přehlasování menšiny zpravidla nepostačí. Naopak dlouhodobé a systematické maření práv společníka, např. opakované odmítání poskytování informací, může dosáhnout takové intenzity, že další setrvání ve společnosti by bylo objektivně nespravedlivé.

Proporcionalita a dopady na společnost a ostatní společníky

Soudní zásah do účasti společníka není posuzován izolovaně z pohledu žalobce. Podle ustálené judikatury je nezbytné poměřovat i dopady takového zásahu na samotnou společnost a ostatní společníky.

Nejvyšší soud[6] formuloval test proporcionality, který se stal základním interpretačním východiskem. Vymezil v něm, že „zrušení účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným soudem je krajním řešením (ultima ratio), k němuž je zpravidla – s ohledem na důsledky, které má pro společnost a ostatní společníky – na místě přikročit až tehdy, není-li možné důvody, pro které se společník domáhá zrušení své účasti ve společnosti, překlenout jinak.“

Tento přístup rozvinul Vrchní soud v Praze[7]. Soud zde uvedl, že při posuzování návrhu na zrušení účasti nelze pominout, jaký dopad bude mít vyhovění žalobě na společnost a ostatní společníky. Současně přihlédl k tomu, že žalobce měl k dispozici jiné nástroje k ochraně svých práv a že svým jednáním přispěl k situaci, kdy společnost nevyvíjela činnost. Tyto okolnosti vedly soud k závěru, že zrušení účasti by představovalo nepřiměřený zásah.

Mírnější prostředky ochrany a jejich vyčerpání

Klíčovým korektivem je subsidiarita soudního zásahu. Jestliže lze práva společníka účinně chránit jiným institutem, jehož dopady na společnost a ostatní společníky jsou méně závažné, nebude zpravidla možné žalobě podle § 205 odst. 1 ZOK vyhovět.

Nejvyšší soud[8] výslovně uvedl, že „má-li proto společník k dispozici jiné (méně „radikální“) nástroje k ochraně svých práv či zájmů, je nutné zásadně trvat na tom, aby tyto nástroje využil přednostně“. Jinými slovy, zrušení účasti podle § 205 odst. 1 ZOK přichází v úvahu až tehdy, pokud se dostupné a méně invazivní mechanismy ochrany ukáží jako nedostatečné či neúčinné.

Stejná logika se uplatní i při výkladu § 89 ZOK. Judikatura[9] zde vychází z toho, že „může-li dotčený společník dosáhnout ochrany svých práv prostřednictvím jiného institutu, nebude zpravidla splněna podmínka práva na odkup“. Subsidiarita soudního zásahu tak představuje společný interpretační základ obou ustanovení.

Mírnější prostředky mohou mít různou podobu. Typicky se jedná o žalobu na uložení povinnosti poskytnout informace, napadení usnesení valné hromady, a/nebo návrh na vyloučení jednatele, případně jmenování opatrovníka soudem v případě nefunkčního vedení.

Žádné pravidlo ovšem neplatí bezvýjimečně, v právu určitě ne. Nejvyšší soud ve své judikatuře[10] uvádí, že „Ve výjimečných případech však nelze společníkovi bránit v tom, aby se domáhal zrušení své účasti ve společnosti, aniž předtím vyčerpal ostatní prostředky k ochraně svých práv. Tak tomu může být například tehdy, znemožňuje-li společnost společníkovi dlouhodobě a opakovaně výkon jeho práv (např. práva na informace) a z dosavadního chování společnosti (jejích jednatelů) lze usuzovat, že jednotlivé nástroje ochrany těchto práv, které má společník k dispozici, nebudou dostatečně (trvale) účinné.“

Závěr

Soudní zásah do účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným je výjimečný institut, jehož použití je podmíněno splněním přísných materiálních kritérií. Judikatura zdůrazňuje, že neshody mezi společníky samy o sobě nestačí, že rozhodující je intenzita zásahu do práv společníka, že požadované řešení musí obstát v testu proporcionality a že soudní zásah zpravidla přichází v úvahu až po vyčerpání nebo neúčinnosti mírnějších prostředků ochrany. Tato koncepce odpovídá chápání § 205 i § 89 ZOK jako nástrojů ultima ratio, které mají chránit společníka v krajních situacích, nikoli nahrazovat standardní korporátní mechanismy.

Mgr. Paulína Stedl
Vedoucí advokátka

Mgr. Ing. Jana Veberová
Advokátní koncipientka

Aegis Law, advokátní kancelář, s.r.o.

Jungmannova 26/15
110 00 Praha 1

Tel:    +420 777 577 562
e-mail:    office@aegislaw.cz

[1] Rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 14 Cmo 126/2025 ze dne 13. 10. 2025; rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 14 Cmo 100/2025 ze dne 24. 11. 2025.

[2] Viz usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Odo 194/2004, ze dne 11. 11. 2004 a rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 27 Cdo 1950/2017, ze dne 6. 9. 2018.

[3] Viz rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 14 Cmo 100/2025, ze dne 24. 11. 2025.

[4] Viz rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 27 Cdo 1950/2017, ze dne 6. 9. 2018.

[5] Viz rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 27 Cdo 1395/2020, ze dne 31. 1. 2022.

[6] Viz rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 27 Cdo 1950/2017, ze dne 6. 9. 2018.

[7] Viz rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 14 Cmo 126/2025, ze dne 13. 10. 2025.

[8] Viz rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 27 Cdo 1950/2017, ze dne 6. 9. 2018.

[9] Viz rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 14 Cmo 100/2025, ze dne 24. 11. 2025.

[10] Viz rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 27 Cdo 1950/2017, ze dne 6. 9. 2018.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Paulína Stedl, Mgr. Ing. Jana Veberová (Aegis Law) 18.03.2026

---

Listinné nabídky v éře elektronizace: přestupek, nebo legitimní postup?

Zadavatelé dnes stojí před složitým úkolem – obstarávat plnění k zajištění svých potřeb efektivně, transparentně a zároveň s ohledem na rychle se měnící trh. Zorientovat se v aktuálních technologiích, trendech či cenových hladinách však nebývá jednoduché, zejména plánuje-li zadavatel složitější nebo inovativní zakázku. Právě v této fázi může sehrát důležitou roli předběžná tržní konzultace (PTK), která umožňuje zadavateli vést dialog s potenciálními dodavateli ještě před samotným vyhlášením zadávacího řízení. Zásadním je však správné pojetí PTK, neboť pouze je-li vedena správně a účelně, přinese zadavateli kýžený výsledek.

Shrnutí od AI

Článek se zabývá otázkou, zda akceptace listinných nabídek v zadávacím řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek představuje přestupek, nebo legitimní postup, a zkoumá, za jakých okolností může taková praxe naplnit skutkovou podstatu přestupku zadavatele. Klíčovým rozlišením je, zda zadavatel umožní listinné podání nabídky selektivně pouze některým dodavatelům, čímž potenciálně naruší rovné zacházení a h… více

Listinné nabídky v éře elektronizace: přestupek, nebo legitimní postup?

Tento článek se zaměřuje na důsledky nedodržení pravidel elektronizace při zadávání veřejných zakázek podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek („ZZVZ“). Jeho základem je otázka, jak posoudit situace, kdy zadavatel umožní nebo akceptuje podání nabídky v listinné podobě, tj. zda se jedná pouze o formální odchylku, nebo o pochybení způsobilé zasáhnout do soutěžního prostředí. Podstatným rozlišením je, zda zadavatel porušuje pravidla postupu, nebo nezákonně nastaví zadávací podmínky a jakou roli hraje případně materiální hledisko dopadu na výběr dodavatele.

ZZVZ vychází z toho, že komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem v zadávacím řízení probíhá písemně a že písemná komunikace musí probíhat elektronicky (srov. § 211 odst. 1 a 5 ZZVZ), ledaže nastane některá z výjimek uvedených v zákoně (zejména zvláštní povaha veřejné zakázky, potřeba zvláštních formátů či vybavení, předložení vzorků/modelů nebo důvody bezpečnosti a ochrany citlivých informací). Tato konstrukce přirozeně podporuje transparentnost, ověřitelnost úkonů a rovné zacházení.

Elektronizace veřejných zakázek přitom není ničím novým – neboť pro veřejné zadavatele platí již od 18. října 2018 a většina zadavatelů si během let její účinnosti stanovená pravidla již osvojila a přizpůsobila jim své postupy i interní procesy. Přesto může některým zadavatelům činit i nadále potíže. Jedná se zvláště o zadavatele, kteří veřejné zakázky v režimu ZZVZ zadávají jen ojediněle.

Nutno přitom zdůraznit, že elektronizace veřejných zakázek přinesla celou řadu zásadních přínosů. Především výrazně posílila transparentnost a rovné zacházení, neboť všechny kroky zadávacího řízení jsou přehledně zaznamenány a snadno dohledatelné. Další zásadní výhodou je skutečnost, že elektronické nástroje výrazně zrychlují celý proces, snižují administrativní a provozní náklady a minimalizují chybovost spojenou s ručním zpracováním dokumentů. Pozitivním důsledkem bylo rovněž usnadnění přístupu k veřejným zakázkám širšímu okruhu dodavatelů, včetně malých a středních podniků, což podporuje hospodářskou soutěž.

Z hlediska základních zásad ZZVZ však forma sama o sobě není cílem – je prostředkem sloužícím k ochraně transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Důvodová zpráva k ZZVZ spojuje efektivitu a transparentnost procesu zadávání veřejných zakázek velmi úzce právě s jeho elektronizací a zároveň ve vztahu k elektronizaci uvádí, že dostupnost kvalitních informací o veřejných zakázkách je klíčová pro veřejnou kontrolu, audit i pro vyhodnocování zákonných změn a další zlepšování legislativy.

Domníváme se ale, že je-li těchto cílů dosaženo jiným způsobem, nemělo by být nedodržení předepsané formy komunikace automaticky považováno za porušení smyslu a účelu ZZVZ.

Variabilita možných situací je patrná právě na příkladu umožnění příjmu listinných nabídek, jenž je hlavním tématem tohoto článku. Jsme proto toho názoru, že by k listinným nabídkám nemělo být přistupováno zcela mechanicky, a to navzdory pravidlům elektronizace. V některých případech může listinná forma představovat pouze technický odklon od stanovených pravidel bez reálného dopadu na hospodářskou soutěž. Na druhou stranu nelze přehlédnout, že jindy může jít o zásah, který rovné podmínky soutěže narušuje, a tím zakládá vyšší riziko postihu.

Nutno proto uvést, že porušení pravidel elektronizace může být podřazeno zejména pod dvě skutkové podstaty přestupků zadavatele, a to § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ, který dopadá na případy, kdy zadavatel nedodrží pravidla stanovená ZZVZ, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele, a následně veřejnou zakázku zadá (nebo uzavře rámcovou dohodu). Klíčovým prvkem je zde právě (alespoň potenciální) dopad na výběr. Druhá skutková podstata je vymezena v § 268 odst. 1 písm. c) ZZVZ a míří na situace, kdy zadavatel stanoví zadávací podmínky v rozporu se zákonem a poté zakázku zadá (nebo uzavře rámcovou dohodu).

U obou přestupků je sankce stanovena shodně, a to ve formě pokuty až do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit.

Za ukázkový případ prvního porušení ZZVZ, tedy § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ, lze považovat zejména situaci, kdy zadavatel umožní podání listinné nabídky jen určitému dodavateli, zatímco ostatní jsou povinni podat nabídku elektronicky. Takový postup typově narušuje rovné zacházení, neboť jednomu dodavateli je v podstatě poskytnuta úleva, která může (byť jen potenciálně) ovlivnit účast, včasnost, komfort podání či odstranění technických bariér.

Jde o situaci, kdy jsou pravidla nastavena jednotně, avšak zadavatel je následně nedodrží. Právní relevance se pak soustředí na otázku, zda se jednalo o pochybení, které mohlo ovlivnit výběr dodavatele.

Nelze nezmínit, že ZZVZ u těchto přestupků nepodmiňuje odpovědnost zadavatele existencí skutečného ovlivnění výběru dodavatele, vychází totiž z konceptu potenciální způsobilosti takové ovlivnění vyvolat. Nevyžaduje se proto prokázání příčinného vztahu mezi porušením zákona a konkrétním výsledkem zadávacího řízení v podobě výběru jiného dodavatele. Rozhodující v dané situaci naopak je, zda porušení zákonného postupu bylo objektivně způsobilé vést k odlišnému výsledku zadávacího řízení. Zcela tak postačí, aby ze strany orgánů dozoru byla učiněna kvalifikovaná úvaha, z níž bude logickým a srozumitelným způsobem vyplývat, proč v důsledku pochybení zadavatele mohlo dojít k ovlivnění výběru dodavatele, tj. k ohrožení soutěže o veřejnou zakázku (srov. např. rozsudek NSS ze dne 18. 8. 2016, č. j. 9 As 63/2016-43).

Ani tato konstrukce však nemůže být dle našeho názoru vykládána tak extenzivně, aby pod ni spadalo jakékoli porušení ZZVZ. Je nutné opakovaně připomenout, že na rozdíl od dalších skutkových podstat přestupků je pro ÚOHS vždy relevantní zkoumat, zda postup zadavatele alespoň potenciálně ovlivnil výběr dodavatele. Dokonce i odborná literatura[1] uvádí, že pro ÚOHS bude vždy relevantní zkoumat, zda postup zadavatele alespoň potenciálně ovlivnil výběr dodavatele. Zároveň se však v praxi objevují i skeptické názory, že s ohledem na skutečnost, že řízení o přestupku v daných případech bude probíhat až po uzavření smlouvy s dodavatelem, existenci či alespoň potencialitu újmy na právech jiného, než vybraného dodavatele bude možné pravidelně dovozovat.

V druhém případě, tedy v případě § 268 odst. 1 písm. c) ZZVZ je naopak zásadní, že nezákonnost je vtělena už do nastavení pravidel soutěže.

Mohlo by se zdát, že taková situace bez dalšího nastává, pokud zadavatel už v zadávací dokumentaci stanoví listinné podávání nabídek (např. jako jediný způsob) a na tomto nastavení v průběhu řízení setrvá.

Právě zde je však nutné zohlednit, že ZZVZ současně v ustanovení o nabídkách listinnou formu výslovně připouští, a to konkrétně v § 107 odst. 1, v jehož rámci stanoví, že nabídky se podávají písemně, a to v elektronické podobě prostřednictvím zadavatelem stanoveného elektronického nástroje nebo v listinné podobě.

Významný posun v náhledu na tuto otázku přinesl relativně nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 26. 3. 2025, č. j. 7 Afs 192/2024‑33, v němž soud dovodil, že z jazykového znění § 107 odst. 1 ZZVZ jednoznačně vyplývá, že zákon tímto ustanovením umožňuje podávání písemných nabídek jak v elektronické, tak listinné formě. Ačkoliv se zřejmě jedná o nedokonalou práci zákonodárce, který ve znění ZZVZ nezohlednil odložené nabytí účinnosti právě § 211 odst. 3 ZZVZ, resp. následně jeho odst. 5, nemůže, dle názoru NSS, jít případné pochybení zákonodárce k tíži jednotlivce, tedy zadavatele veřejné zakázky.

Z tohoto pohledu by proto dle našeho názoru bylo značně obtížné stavět odpovědnost zadavatele za přestupek podle § 268 odst. 1 písm. c) ZZVZ výlučně na formálním argumentu, že podávání nabídek mělo být umožněno výlučně v elektronické formě, a to když ZZVZ současně výslovně počítá s listinnou alternativou a soudní výklad tuto alternativu výslovně připustil.

Zadavatel se totiž mohl legitimně spolehnout na platné a účinné znění ZZVZ, jehož případná vnitřní nekonzistence či legislativní nedůslednost nemůže zakládat jeho správněprávní odpovědnost.

Z výše uvedeného je však dle našeho názoru zřejmé, že právě v oblasti elektronizace zadávacího řízení je napětí mezi formálním a materiálním pojetím obzvláště patrné a že výsledek právního posouzení výrazně záleží na konkrétním způsobu a momentu zadávacího řízení, v němž se zadavatel porušení stanovených postupů dopustí. Elektronická komunikace není samoúčelným technickým požadavkem, nýbrž prostředkem k zajištění transparentnosti, rovného zacházení a nediskriminace. Právní posouzení by se proto mělo dle našeho názoru odvíjet od konkrétního dopadu na soutěžní prostředí, nikoli pouze od fakticky zvolené formy.

Pokud listinné podání nabídky vzniká jako selektivní výhoda (jen pro někoho) nebo jako tichá tolerance v rozporu se stanovenými pravidly, riziko zásahu do zásad rovnosti a transparentnosti je vysoké.

Pokud je však listinná forma nabídek stanovena jednotně pro všechny, tj. předem a zcela jednoznačně, jsou zadávací podmínky standardně uveřejněny a všichni potenciální účastníci zadávacího řízení mají stejnou příležitost nabídku podat, absentuje typický prvek nerovného zacházení. To neznamená, že je postup bez rizika (formálně stále naplňuje skutkovou podstatu přestupku dle § 268 odst. 1 písm. c) ZZVZ), ale jeho závažnost by dle našeho názoru měla být hodnocena zdrženlivěji a v širších souvislostech.

Závěrem lze konstatovat, že přijetí listinných nabídek se může v praxi pohybovat na škále od závažného porušení zásady rovného zacházení až po postup, který je sice v napětí s koncepcí a povinností elektronizace, avšak při jednotném uplatnění vůči všem dodavatelům nemusí mít materiálně škodlivý dopad a jako na takový by na něj mělo být nahlíženo. Jestli tak budou orgány dohledu v praxi činit, však zůstává i nadále otázkou, neboť rozhodovací praxe k dané problematice je v současnosti spíše kusá.

Mgr. Karel Masopust
Advokát a partner

BRODEC & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář

Rubešova 162/8
120 00 Praha 2

Tel.:     +420 224 247 215
e-mail:    info@akbrodec.cz

[1] ŠEBESTA, M., NOVOTNÝ, P., MACHUREK, T. a kol. § 268 [Přestupky zadavatele]. In: ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1559.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Karel Masopust (BRODEC & PARTNERS) 12.03.2026

---

Společníci by neměli fakturovat své společnosti.

Nejvyšší správní soud se opakovaně zabývá otázkou, zda příjmy společníků s.r.o., kteří své společnosti fakturují za poskytování služeb, představují příjmy ze samostatné činnosti, nebo zda jde ve skutečnosti o příjmy ze závislé činnosti.

Shrnutí od AI

Nejvyšší správní soud ustálenou judikaturou stanovil, že příjmy společníků s.r.o., kteří fakturují své společnosti za poskytování služeb naplňujících podnikatelský účel společnosti, představují příjmy ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů, nikoli příjmy z… více

Judikatura v této oblasti je ustálená a přináší jasná pravidla, která by měla společnost i její společníci znát a respektovat.

Práce pro společnost = příjem ze závislé činnosti nikoliv podnikání

Podle ustálené judikatury NSS je rozhodující, zda společník vykonává činnost, která naplňuje podnikatelský účel společnosti. Pokud ano, a pokud je tato činnost vykonávána osobně společníkem, jedná se o tzv. „práci pro společnost“. V takovém případě se příjmy společníka daní jako příjmy ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů, a to i tehdy, pokud je činnost formálně vykonávána jako OSVČ.

Není rozhodující, zda společník vykonává činnost nezávisle, bez pokynů společnosti – z titulu svého postavení by totiž dával pokyny sám sobě. Stejně tak není podstatné, zda jde o většinového nebo menšinového společníka.

Indikátory závislé činnosti

Soudy identifikovaly několik klíčových znaků, které svědčí o tom, že se jedná o práci pro společnost:

• vysoká míra příbuznosti činností společníka a společnosti,
• shodnost nebo podobnost předmětu podnikání a živnostenských oprávnění,
• ekonomická provázanost – např. pokud společník získává většinu svých příjmů od společnosti.

Tyto znaky je třeba posuzovat komplexně. Pokud jsou naplněny, příjmy společníka podléhají zdanění jako příjmy ze závislé činnosti, bez ohledu na formální nastavení smluvního vztahu fakturací.

Důkazní břemeno

V případě sporu nese důkazní břemeno daňový subjekt, který musí prokázat finančnímu úřadu i soudu, že se jednalo o samostatné podnikání. Nestačí pouze formální označení smlouvy – rozhodující je faktický obsah činnosti a její vztah k podnikání společnosti.

Výjimky

Judikatura připouští, že pouze výjimečně může být činnost společníka natolik specifická (např. autorská, umělecká, sportovní), že by nemusela být považována za práci pro společnost. V praxi však soudy takové výjimky uznávají jen zcela výjimečně.

Dopady nesprávné fakturace

Pokud by správce daně posoudil fakturaci společníka jako příjem ze závislé činnosti, hrozí společnosti doměření daně z příjmů ze závislé činnosti a souvisejících odvodů na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení, včetně penále a úroků. Společník navíc ztrácí možnost uplatnit výdajové paušály a může mu být doměřena daň z příjmů fyzických osob.

JUDr. Petr Plavec, Ph.D.

Mgr. Ing. Bc. Ema Brunclíková, MBA

Plavec & Partners, advokátní kancelář s.r.o.

Na Zábradlí 1
110 00 Praha 1

Tel. : +420 739 348 665
Email: ak@ppak.cz

JUDr. Petr Plavec, Ph.D., Mgr. Ing. Bc. Ema Brunclíková, MBA (Plavec & Partners) 13.03.2026