Byznys a paragrafy, díl 35: Ručení za dluhy z podnikání u OSVČ a s.r.o.* 

Daňová ztráta a její vliv na lhůtu pro stanovení daně.* 

Byznys a paragrafy, díl 35: Ručení za dluhy z podnikání u OSVČ a s.r.o.

Vítáme vás u dalšího dílu naší série Byznys a paragrafy, kterou pro vás připravuje advokátní kancelář LAWYA. Naším cílem je přinášet podnikatelům srozumitelné a praktické informace z oblasti práva, daní a účetnictví. Tentokrát se zaměříme na ručení za dluhy z podnikání u OSVČ a společnosti s ručením omezeným.

Shrnutí od AI

Článek se věnuje rozhodčím doložkám jako smluvnímu nástroji pro mimosoudní řešení sporů, přičemž jej lze zařadit mezi analytické texty kombinující výklad právní úpravy s judikaturními závěry. Rozhodčí doložka je samostatné písemné ujednání, které smluvní strany nejčastěji začleňují do obchodních smluv a kterým se vzdávají pravomoci obecných soudů ve prospěch rozhodčího řízení, jež nabíz… více

Při volbě mezi způsobem podnikání jako OSVČ nebo společností s ručením omezeným nejde jen o otázku daní, odvodů nebo nákladů na účetnictví. Ve skutečnosti jde i o to, kdo ponese riziko odpovědnosti za dluh z nevydařeného obchodu. U menších zakázek to podnikatel často neřeší. Jakmile ale začne brát úvěry, nakupovat zboží na fakturu, najímat zaměstnance nebo uzavírat smlouvy s přísnějšími sankcemi, může mít právní forma podnikání zásadní dopad na jeho osobní majetek.

OSVČ: dluhy z podnikání jsou osobní dluhy podnikatele

OSVČ podniká vlastním jménem, na vlastní účet a odpovědnost. Nevzniká žádná samostatná osoba, která by stála mezi podnikatelem a jeho věřiteli. Podnikatel jako fyzická osoba uzavírá smlouvy, vystavuje faktury a bere na sebe závazky.

Pokud OSVČ nezaplatí dluh z podnikání, věřitel uplatňuje nárok přímo vůči ní. Nejde o dluh firmy jako jiné osoby oddělené od podnikatele. Jde o dluh konkrétní fyzické osoby. Proto se u OSVČ často zjednodušeně říká, že ručí celým svým majetkem. Přesnější ale je, že OSVČ za dluhy z podnikání odpovídá přímo. Neručí za cizí dluh, je totiž sama dlužníkem.

Věřitel se při uspokojení své pohledávky nemusí omezit jen na majetek, který podnikatel používá k podnikání. Může se domáhat uspokojení i z jiného majetku podnikatele jako např. z peněz na účtu, auta nebo jiných věcí, které podnikatel považuje za soukromé, tedy takové, které nevyužívá ke svému podnikání.

S.r.o.: dlužníkem je společnost

Oproti tomu společnost představuje samostatnou právnickou osobu. Má vlastní majetek, vlastní práva a povinnosti. Pokud uzavře smlouvu, dlužníkem se stává společnost. Společník tedy zpravidla neodpovídá za každý dluh společnosti osobně. Věřitel se obrací přímo na společnost a v případě výkonu rozhodnutí či exekuce se uspokojuje z jejího majetku. Společnost tak zpravidla odděluje podnikatelské riziko od osobního majetku společníka.

Tato konstrukce chrání jeho osobní majetek. Pokud společnost nezaplatí dodavateli, dodavatel nemůže automaticky požadovat plnění po společníkovi. K tomu by musel mít zvláštní právní důvod.

Zákon přesto počítá s určitým ručením společníků. Společníci ručí za dluhy společnosti společně a nerozdílně pouze do výše, v jaké nesplnili své vkladové povinnosti. [1] podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku. Jakmile společník vklad splní a tato skutečnost se promítne v obchodním rejstříku, jeho zákonné ručení tím zpravidla končí. [2]

Společnost tedy výrazně snižuje osobní riziko společníka. Neznamená to ale, že podnikatele ochrání vždy. Ochrana může selhat hlavně ve třech situacích: podnikatel dluh osobně zajistí, nesplatí vklad, nebo poruší povinnosti jako jednatel.

Kdy s.r.o. podnikatele neochrání

1. Podnikatel osobně ručí za dluh společnosti

Banka, leasingová společnost, pronajímatel nebo dodavatel často nechtějí spoléhat jen na majetek společnosti. Proto mohou požadovat osobní zajištění. Podnikatel pak v takovém případě může podepsat ručitelské prohlášení, směnku, zřídit zástavní právo na nemovité věci nebo přistoupit k dluhu. Dluh tedy sice vznikl společnosti, ale podnikatel za něj převzal osobní odpovědnost. Pokud společnost nezaplatí, věřitel se může za sjednaných podmínek obrátit i na podnikatele jakožto osobu, která dluh zajistila.

2. Společník nesplatil vklad

Další riziko souvisí s vkladem. Společník má povinnost splatit vklad podle společenské smlouvy a zákona. Pokud vklad nesplatí, může za dluhy společnosti ručit do výše nesplněné vkladové povinnosti.

V praxi bývá základní kapitál společnosti často nízký. To ale neznamená, že lze vklad ignorovat. Podnikatel by měl po založení společnosti zkontrolovat dvě věci. Zaprvé zda vklad skutečně splatil. Zadruhé zda stav zapsaný v obchodním rejstříku odpovídá skutečnému stavu. Nesoulad mezi skutečností a zápisem může vyvolat zbytečné spory o to, kdo ručí za dluh společnosti. Z pohledu věřitele má přitom význam stav zapsaný v obchodním rejstříku v době, kdy společníka vyzve k plnění.

3. Jednatel porušil své povinnosti

Mnoho podnikatelů vystupuje ve společnosti ve dvojí roli jako společníci a zároveň jednatelé. Jako společníci těží z omezeného ručení. Jako jednatelé ale řídí společnost a nesou odpovědnost za výkon funkce.

Jednatel musí jednat s péčí řádného hospodáře. Musí postupovat loajálně, informovaně a v obhajitelném zájmu společnosti. Nemusí zaručit, že každý obchod vyjde. Podnikání vždy nese riziko. Zákon po jednateli nepožaduje neomylnost.[3]

Požaduje ale odpovědné rozhodování. Jednatel by neměl přijímat nové závazky, pokud ví, že je společnost nezvládne splnit. Neměl by vyvádět majetek ze společnosti, zvýhodňovat spřízněné osoby nebo ignorovat hrozící úpadek. A neměl by rezignovat na účetnictví, finanční přehled a základní kontrolu nad hospodařením.

Pokud jednatel poruší své povinnosti a způsobí společnosti škodu, může za určitých podmínek dokonce ručit věřiteli společnosti. To přichází v úvahu zejména tehdy, když společnost sama dluh nesplní, věřitel se z jejího majetku neuspokojí a jednatel společnosti způsobí škodu porušením svých povinností.

Zvláštní pravidla platí také při úpadku společnosti. Pokud jednatel porušením svých povinností přispěje k úpadku, může insolvenční soud rozhodnout o povinnosti vydat prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce. Při konkursu může soud za zákonných podmínek uložit i povinnost poskytnout plnění do majetkové podstaty.[4]

Společnost proto neochrání jednatele před následky špatného nebo nepoctivého řízení společnosti. Chrání společníka před běžnými dluhy společnosti. Nechrání ale manažerské pochybení.

Modelový příklad: stejný dluh, jiný výsledek

Představme si podnikatele, který prodává vybavení do kanceláří. Od dodavatele objedná zboží za 900 000 Kč se splatností 30 dnů. Počítá s tím, že zboží obratem prodá svému odběrateli. Odběratel ale nakonec od smlouvy odstoupí, případně sám nezaplatí. Podnikatel má na skladě zboží a faktura od dodavatele je mezitím po splatnosti.

Pokud podniká jako OSVČ

Dodavatel má v takovém případě pohledávku přímo za podnikatelem. Podnikatel objednal zboží vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Pokud nezaplatí, dodavatel se může domáhat uspokojení přímo po něm.

Věřitel se nemusí domáhat uspokojení jen např. ze zboží na skladě nebo z finančních prostředků na podnikatelském účtu. Může se domáhat také uspokojení z majetku podnikatele jako fyzické osoby. Dluh z podnikání tak může zasáhnout i jeho osobní majetkové poměry.

Pokud zboží objednala s.r.o.

Dlužníkem je společnost. Dodavatel uplatňuje pohledávku vůči ní. Pokud společnost nemá dostatečný majetek, problém se soustředí především do majetkové sféry společnosti.

Společník se tím automaticky nestává dlužníkem. Pokud splnil vkladovou povinnost a dluh osobně nezajistil, dodavatel po něm zpravidla nemůže chtít, aby dluh společnosti sám uspokojil. Společníci společnosti ručí za dluhy společnosti jen do výše nesplněných vkladových povinností podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku.

Ani u společnosti ale nelze automaticky uzavřít, že společník nebo jednatel zůstane vždy chráněn. Jak už bylo zmíněno, výsledek by se změnil například tehdy, pokud podnikatel při sjednání dodávek podepsal osobní ručení. V takovém případě by dodavatel mohl po splnění podmínek ručení požadovat plnění i po něm jako ručiteli.

Riziko může vzniknout také na straně jednatele. Pokud jednatel objedná zboží v době, kdy už ví, že společnost nebude schopna za něj zaplatit, může se dostat do sporu o to, zda jednal s péčí řádného hospodáře. Samotný neúspěšný obchod k osobní odpovědnosti nestačí. Problém ale může nastat, pokud by jednatel přijímal nové závazky lehkomyslně, bez přehledu o finanční situaci společnosti nebo v době faktické platební neschopnosti.

Závěrem

Podnikatel by při rozhodování o tom, zda bude podnikat jako OSVČ nebo zda založí společnost, neměl řešit jen cenu založení, účetnictví či daňové dopady. Měl by si položit hlavně otázku, jaké riziko jeho podnikání vytváří.

OSVČ může dávat smysl zejména u jednodušších služeb, poradenství, freelancingu nebo menšího podnikání bez významných zásob, úvěrů či zaměstnanců. Jakmile ale podnikatel přijímá větší závazky, pracuje s drahým zbožím nebo mu hrozí vyšší nároky z vad či škody, měl by odpovědnost za dluhy řešit důkladněji.

S.r.o. může osobní riziko společníka významně snížit. Neplatí to ale vždy. Pokud podnikatel dluhy společnosti osobně zajistí, nesplatí vklad nebo jako jednatel poruší své povinnosti, může se jeho osobní majetek dostat do hry i přesto.

Sledujte další díly seriálu Byznys a paragrafy. Pokud chcete mít přehled o aktuálních právních změnách a praktických doporučeních, přihlaste se k odběru našeho měsíčního newsletteru, který vám bude přinášet nejnovější právní novinky a užitečné tipy.

Přihlásit se k odběru newsletteru můžete zde.

Děkujeme, že jste s námi, a těšíme se na pokračování společné cesty světem práva a podnikání.

Mgr. Jakub Hanák,
advokát

Mgr. Sára Husek Michlová,
advokátní koncipientka

LAWYA, advokátní kancelář s.r.o.

Sídlo:
Tučapy 240
683 01, Tučapy

Kontaktní adresa:
Králova 298/4
616 00, Brno

tel.:    +420 543 216 310
e-mail: info@lawya.cz

[1] Pozn.: Vkladovou povinností se zjednodušeně rozumí povinnost společníka vložit do společnosti sjednaný vklad, například peníze uvedené ve společenské smlouvě.

[2] § 132 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů.

[3] § 51 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů.

[4] § 66 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů.

Sledujte další díly seriálu Byznys a paragrafy, a pokud chcete mít přehled o aktuálních právních změnách a praktických doporučeních, přihlaste se k odběru našeho měsíčního newsletteru, který vám přináší nejnovější právní novinky a užitečné tipy.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Jakub Hanák, Mgr. Sára Husek Michlová (LAWYA) 11.06.2026

---

Daňová ztráta a její vliv na lhůtu pro stanovení daně.

Co se rozumí pod pojmem daňová ztráta, jak může vzniknout a jaký vliv má na délku lhůty pro stanovení daně, v jejímž rámci může finanční úřad zahájit daňovou kontrolu? Odpovědi na tyto otázky najdeme v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění (dále jen „ZDP“) a zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád, v platném znění (dále jen „DŘ“). Pojďme si na ně postupně odpovědět.

Shrnutí od AI

Článek se věnuje analýze daňové ztráty podle zákona o daních z příjmů a jejímu dopadu na lhůtu pro stanovení daně. Daňová ztráta představuje záporný základ daně, který lze u fyzických osob vytvořit pouze z příjmů ze samostatné činnosti nebo z nájmu, přičemž ji lze uplatnit v pěti následujících nebo dvou předcházejících zdaňovacích obdobích. Klíčovým pravidlem je us… více

Co je daňová ztráta a kdy vzniká?

Daňová ztráta není pouze účetním vyjádřením neziskového hospodaření, ale má speciální daňověprávní význam. V ZDP představuje položku odčitatelnou od základu daně, jejímž prostřednictvím si může poplatník snížit svou daňovou povinnost v předchozích či nadcházejících zdaňovacích obdobích. Platná právní úprava totiž umožňuje odečíst pravomocně stanovenou daňovou ztrátu nebo její část jak (i) v pěti zdaňovacích obdobích bezprostředně následujících, tak (ii) ve dvou zdaňovacích obdobích bezprostředně předcházejících vzniku daňové ztráty. Zpětné uplatnění ztráty je však omezeno souhrnným limitem ve výši 30 mil. Kč.

Jak již bylo nastíněno, daňová ztráta představuje záporný výsledek pro účely daně z příjmů. U fyzických osob vzniká typicky v případech, kdy výdaje převýší příjmy dle § 7 ZDP (tj. ze samostatné činnosti), nebo dle § 9 ZDP (tj. z nájmu). Ne každý ekonomický deficit však představuje daňovou ztrátu, například u ostatních příjmů dle § 10 ZDP nelze vytvořit daňovou ztrátu, kterou by bylo možné „přenášet“ do dalších či z předchozích let. U fyzických osob tak lze daňovou ztrátu vytvořit pouze ze záporného výsledku vzniklého v § 7 nebo § 9 ZDP.

Vliv daňové ztráty na lhůtu pro stanovení daně

Obecnou lhůtu pro stanovení daně upravuje § 148 DŘ, která v základní podobě činí 3 roky. Jedná se o tzv. prekluzivní lhůtu, což znamená, že po jejím uplynutí již nelze daň stanovit a tím pádem ani zahájit daňovou kontrolu. Daňový řád v ustanovení § 148 současně upravuje obecná pravidla týkající se prodloužení, přerušení nebo stavění této lhůty. Nicméně u daňové ztráty do obecného režimu vstupuje speciální pravidlo, které má zcela zásadní vliv na běh lhůty pro stanovení daně a nalezeme jej v ustanovení § 38r odst. 2 ZDP.

Podle § 38r odst. 2 ZDP platí, že pokud bylo možné daňovou ztrátu uplatnit v následujících zdaňovacích obdobích, končí lhůta pro stanovení daně za období, ve kterém byla ztráta stanovena, a za všechna následující období, ve kterých bylo možné tuto ztrátu uplatnit, současně s lhůtou pro stanovení daně za poslední zdaňovací období, ve kterém bylo možné ztrátu uplatnit. Byla-li ztráta uplatněna zpětně, pravidlo dopadá i na předcházející období, v němž byla ztráta uplatněna.

Praktický dopad ustanovení § 38r odst. 2 ZDP je zcela zásadní v tom, že vykázáním daňové ztráty se prodlužuje období, po které může správce daně kontrolovat nejen rok, kdy ztráta vznikla, ale i roky, ve kterých ji bylo možné uplatnit, bez ohledu na to, zda v těchto letech byla nakonec uplatněna či nikoliv. Důvod je logický: pokud poplatník v budoucnu využije ztrátu ke snížení daně, musí mít správce daně možnost ověřit, zda tato ztráta skutečně vznikla a v jaké výši.

K dané problematice se komplexně vyjádřil i Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí, č. j. 2 Afs 142/2022–37, ze dne 11. 8. 2023. V něm dospěl k závěru, že: „Pokud poplatník hned první následující rok uplatní celou daňovou ztrátu, má stále stejně dlouhou prekluzivní lhůtu jako poplatník, který ztrátu uplatní najednou v celé výši poslední pátý rok, či ten, kdo daňovou ztrátu neuplatní vůbec (rozsudek NSS č. j. 7 Afs 191/2021-35, bod 16). Délka běhu prekluzivní lhůty je totiž vázána na skutečnost, která stojí na jejím počátku. Na tomto závěru nic nemění ani novelizace § 34 odst. 1 ZDP zákonem č. 299/2020 Sb., která přináší poplatníkům možnost vzdát se práva na uplatnění daňové ztráty pro zdaňovací období následující po období, za které se tato daňová ztráta stanoví.“

Pokud tedy například podnikatel vykáže za rok 2022 daňovou ztrátu, může ji do budoucna uplatnit v letech 2023 až 2027. Lhůta pro stanovení daně za roky 2022 až 2027 se podle § 38r odst. 2 ZDP automaticky naváže na lhůtu pro stanovení daně za poslední zdaňovací období, ve kterém bylo možné ztrátu uplatnit – tedy za rok 2027. Pokud následně nedojde k dalším okolnostem ovlivňujícím běh této lhůty, lhůta pro stanovení daně v takovém případě uplyne až v roce 2031.

Závěr

Pokud chce poplatník předejít zásadnímu prodloužení lhůty pro stanovení daně z důvodu možného budoucího uplatnění daňové ztráty, měl by již při podání daňového přiznání za ztrátové období zvážit, zda se práva na uplatnění ztráty raději nevzdat. Takové rozhodnutí je nevratné a jeho praktický význam spočívá zejména v omezení negativního dopadu daňové ztráty na prekluzivní lhůtu pro stanovení daně. V případě vzdání se práva na uplatnění ztráty totiž nedojde k prodloužení lhůty o všechna následující období, v nichž by jinak bylo možné ztrátu uplatnit. Daňová ztráta tak představuje nejen významný nástroj daňové optimalizace, ale také prvek, který může podstatně prodloužit dobu, po kterou zůstávají dotčená zdaňovací období otevřena kontrole ze strany správce daně.

JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.,
zakladatel advokátní kanceláře Matzner & Vítek a odborný asistent na právnické fakultě

Matzner & Vítek

Anny Letenské 34/7
120 00 Praha 2

Tel.: +420 222 254 555
e-mail: info@matznervitek.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D. (Matzner & Vítek) 11.06.2026