DPH – daňové doklady.* 

Uplatnění výdajů ve společnosti (dříve sdružení bez právní subjektivity).* 

Výdaje procentem u nezákonného podnikání.* 

Výhody a nevýhody registrace k DPH: Kdy se vyplatí stát se dobrovolným plátcem?* 

DPH – daňové doklady.

14.4.2025, Ing. Zdeněk Kuneš, Zdroj: Verlag Dashöfer

Definice daňového dokladu

Problematika daňových dokladů je řešena v § 26 až § 35a ZDPH. Podle § 26 odst. 1 ZDPH je daňovým dokladem písemnost, která splňuje podmínky stanovené v zákoně o dani z přidané hodnoty. Zákon o DPH tím nepředepisuje žádnou podobu nebo formu daňového dokladu. Daňovým dokladem tak může být dodací list, smlouva, resp. jakákoliv písemnost, která splňuje náležitosti daňového dokladu.

Daňový doklad může mít podobu listinnou, ale také elektronickou. Elektronickou podobu má daňový doklad v případě, že je vystaven a obdržen elektronicky, přičemž s obdržením dokladu v elektronické podobě musí osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, souhlasit. Zákona o DPH nijak neurčuje způsob udělení souhlasu s použitím daňového dokladu v elektronické podobě. Tento souhlas lze udělit již v obchodní smlouvě, nebo samostatně dohodou obou stran písemnou nebo i ústní.

Souhlas osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, je nutný pro veškeré použití elektronického daňového dokladu, tedy vystavení daňového dokladu, jeho předání nebo zpřístupnění, včetně jeho uchování po celou dobu stanovenou pro uchovávání daňových dokladů.

Pokud plátce vystaví daňový doklad v elektronické podobě a zašle jej příjemci zdanitelného plnění, který ho přijme a proti takto vystavenému daňovému dokladu nijak neprotestuje, má se za to, že mlčení znamená souhlas.

Za správnost údajů, uvedených na daňovém dokladu zodpovídá osoba, která plnění uskutečňuje.

Pro příjemce daňového dokladu je daňový doklad podstatný pro prokázání oprávněnosti uplatněného nároku na odpočet daně, proto je důležité, aby si náležitosti obdrženého daňového dokladu překontroloval.

Zásady pro vystavování daňových dokladů

Zásady pro vystavování daňových dokladů stanoví členský stát, ve kterém je místo plnění.

Výjimkou jsou případy, kdy pravidla pro vystavování daňových dokladů stanoví členský stát, ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, pokud je plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny a místo plnění je v členském státě odlišném od členského státu, ve kterém má poskytující osoba sídlo nebo provozovnu pokud je plnění uskutečněnou prostřednictvím této provozovny a zároveň je povinen přiznat daň zákazník (s výjimkou situace, kdy je zákazník zmocněn k vystavení daňového dokladu), nebo je místo plnění ve třetí zemi.

Plátce je při dodání zboží nebo poskytnutí služby podle § 28 odst. 1 písm. a) ZDPH povinen vystavit daňový doklad:

• osobě povinné k dani nebo
• právnické osobě nepovinné k dani.

Dále je plátce povinen vystavit daňový doklad při prodeji zboží na dálku do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, pokud na tento prodej zboží není použit zvláštní režim jednoho správního místa nebo při dodání zboží do jiného členského státu, které je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně.

Daňový doklad v případě přijetí úplaty

Plátce je také povinen vystavit daňový doklad v případě přijetí úplaty (zálohy), pokud mu před uskutečněním zdanitelného plnění vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty, tedy v případech, kdy je v okamžiku přijetí zálohy zdanitelné plnění, na které je záloha přijata, dostatečně známo.

Plátce je s určitými výjimkami povinen vystavit daňový doklad také na dodání zboží, které se považuje za dodání zboží za úplatu podle § 13 odst. 4 ZDPH a také na poskytnutou službu, která se podle § 14 odst. 3 ZDPH považuje za službu poskytnutou za úplatu.

Plátce tak nemá povinnost vystavit daňový doklad, pokud je příjemcem plnění osoba, která není osobou povinnou k dani, např. soukromá osoba. Nic však plátci nebrání tomu, aby daňový doklad osobě nepovinné k dani vystavil.

Plátce nemá také povinnost vystavit daňový doklad na plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, jako je například osvobozený nájem nemovité věci.

Povinnost vystavit daňový doklad osobou povinnou k dani, která není plátcem

Povinnost vystavit daňový doklad má nejen plátce, ale podle § 28 odst. 3 ZDPH také osoba povinná k dani, která není plátcem.

Jedná se o případy, kdy tato osoba povinná k dani poskytne službu, dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, pokud je místo plnění v členském státě, ve kterém nemá tato osoba, která plnění uskutečňuje sídlo, nebo ve kterém nemá umístěnu provozovnu, prostřednictvím které je toto plnění uskutečněno.

Osoba povinná k dani je povinna vystavit daňový doklad také při poskytnutí služby nebo dodání zboží s instalací nebo montáží pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, pokud je místo plnění ve třetí zemi. Daňový doklad je povinna vystavit také na přijatou úplatu, a sice v případech, kdy před uskutečněním uvedených plnění vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty.

V případě dražby obchodního majetku plátce, nebo při prodeji tohoto majetku mimo dražbu, je namísto plátce povinen vystavit daňový doklad orgán veřejné moci nebo dražebník. Orgán veřejné moci nebo dražebník vystaví daňový doklad obdobně jako plátce a tento daňový doklad je povinen předat plátci, jehož majetek je vydražen.

Lhůta pro vystavení a odeslání daňového dokladu

Obecná lhůta pro vystavení daňového dokladu je do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění. Pokud plátce vystaví doklad později, vystavuje se možným sankcím. Pro příjemce daňového dokladu to ale neznamená, že by měl mít s pozdě vystaveným daňovým dokladem problémy. Daňový doklad to pro něho stále je a nárok na odpočet daně může na jeho základě uplatnit podle obecných principů pro uplatnění nároku na odpočet daně.

Pro případy vyjmenované v § 28 odst. 9 ZDPH je lhůta pro vystavení daňového dokladu to do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém se plnění uskutečnilo.

Jedná se o dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, poskytnutí služby, dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění v členském státě, ve kterém nemá osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo ve kterém nemá umístěnu provozovnu, prostřednictvím které je toto plnění uskutečněno, poskytnutí služby nebo dodání zboží s instalací nebo montáží pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění ve třetí zemi, nebo byla přijata úplata, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost vystavit daňový doklad v důsledku přijetí úplaty.

Pokud tedy například plátce dodává zboží do jiného členského státu v průběhu kalendářního měsíce jednomu odběrateli, může do patnácti dnů po skončení kalendářního měsíce vystavit souhrnný daňový doklad na všechny dodávky, které se v průběhu tohoto měsíce uskutečnily.

Poskytovatel zdanitelného plnění může podle § 28 odst. 10 ZDPH k vystavení daňového dokladu zmocnit příjemce zdanitelného plnění nebo také třetí osobu, a to na základě ujednání.

Daňový doklad musí být podle § 28 odst. 11 ZDPH odeslán do 15 dnů ode dne, kdy vznikal povinnost přiznat daň.

Náležitosti daňového dokladu jsou podle § 29 ZDPH rozděleny na:

• povinné náležitosti,
• náležitosti, které daňový doklad musí v určitých případech obsahovat navíc a
• náležitosti, které v určitých případech daňový doklad obsahovat nemusí.

Povinnými náležitostmi daňového dokladu jsou označení osoby, která uskutečňuje zdanitelné plnění (obchodní firma nebo jméno, dodatek ke jménu a sídlo), daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění, označení osoby, pro kterou se zdanitelné plnění uskutečňuje, daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, evidenční číslo daňového dokladu, rozsah a předmět plnění, den vystavení daňového dokladu, den uskutečnění zdanitelného plnění, jednotková cena bez daně a sleva, není-li obsažena v jednotkové ceně, základ daně sazba daně, výše daně.

Při poskytnutí plnění, které je osvobozeno od daně musí daňový doklad, kromě povinných náležitostí navíc obsahovat odkaz na příslušné ustanovení zákona, případně ustanovení předpisu Evropské unie nebo jiný odkaz, že je plnění od daně osvobozeno.

Například při dodání zboží do jiného členského státu uvede plátce na daňový doklad například „osvobozeno podle § 64 ZDPH“.

V případě, že je k vystavení daňového dokladu zmocněn odběratel plnění, musí být na daňovém dokladu uveden údaj „vystaveno zákazníkem“.

V případě, že je osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno, například při poskytnutí zdanitelných plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, musí daňový doklad obsahovat údaj „daň odvede zákazník“.

Pokud by se jednalo o dodání nového dopravního prostředku, tak na daňovém dokladu musí být tento údaj uveden.

V případě třístranného obchodu musí být prostřední osobou tato skutečnost také na daňovém dokladu uvedena.

V některých případech nemusí daňový doklad určité údaje obsahovat. Pokud je plnění uskutečněno pro osobu, která nemá přiděleno daňové identifikační číslo, tak není možné daňové identifikační číslo na dokladu uvádět. Daňový doklad, vystavený na přijatou zálohu nemusí obsahovat jednotkovou cenu bez daně a slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně.

V případech, kdy je daňový doklad vystaven na plnění osvobozené od daně, nebo pokud je osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno, například v režimu přenesení daňové povinnosti, nemusí daňový doklad obsahovat sazbu daně a výši daně.

V režimu přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění podle § 92a ZDPH je veškerá odpovědnost za stanovení sazby a výše daně přenesena na plátce, příjemce zdanitelného plnění, protože ten odpovídá za správnost vypočtené daně. Příjemce plnění má v režimu přenesení daňové povinnosti povinnost doplnit výši daně v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty.

Pokud je vystavení daňového dokladu uskutečněného skupinou, uvede se podle § 29a ZDPH na daňovém dokladu označení člena skupiny, který za skupinu uskutečňuje plnění. Při poskytnutí plnění pro skupinu, se uvede na daňovém dokladu označení člena skupiny, pro kterého se plnění uskutečňuje.

Zjednodušený daňový doklad

Vystavení zjednodušeného daňového dokladu je limitováno celkovou částkou za plnění, uvedenou na daňovém dokladu, ve výši do 10 000 Kč. Tento daňový doklad nemusí obsahovat označení příjemce plnění, ani jeho daňové identifikační číslo, jednotkou cenu bez daně a slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně. Nemusí obsahovat ani základ daně a výši daně. Pokud neobsahuje výši daně, tak musí obsahovat celkovou částku za plnění.

Platba, provedená na základě zjednodušeného daňového dokladu může proběhnout hotovostně nebo bezhotovostně.

Zjednodušený daňový doklad může být vystaven v listinné nebo elektronické podobě. S vystavením zjednodušeného daňového dokladu v elektronické podobě musí ale souhlasit příjemce plnění.

Plátce může vystavit zjednodušený daňový doklad na základě vlastního rozhodnutí, nikoliv na požádání zákazníka.

Zjednodušený daňový doklad nelze vystavit při dodání zboží do jiného členského státu, které je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, při zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, při uskutečnění plnění, u kterého je povinna přiznat daň osoba, pro kterou se plnění uskutečnilo, nebo při prodeji zboží, které je předmětem spotřební daně z tabákových výrobků, za jiné než pevné ceny pro konečného spotřebitele.

Splátkový kalendář

Daňovým dokladem je dále splátkový kalendář. Podmínkou je, že splátkový kalendář obsahuje náležitosti daňového dokladu a tvoří součást smlouvy nebo na který je ve smlouvě výslovně odkazováno. Běžně je používán jako daňový doklad v případě nájemní smlouvy, smlouvy o nájmu podniku a smlouvy o finančním pronájmu.

Splátkový kalendář je charakteristický tím, že je vystaven před datem uskutečnění zdanitelného plnění a obsahuje rozpis jednotlivých dílčích zdanitelných plnění včetně jednotlivých splátek.

Plátce má nárok na odpočet daně podle jednotlivých rozepsaných splátek uvedených na splátkovém kalendáři, a to i tehdy, kdy nedojde k úhradě některé z uvedených splátek.

V případě smluv uzavřených na dodání zboží s povinností odkupu podle § 13 odst. 3 písm. c) ZDPH nelze splátkový kalendář považovat za daňový doklad, protože slouží pouze k postupnému splácení rozepsaných splátek pronajímatelem. Daňovým dokladem je v tomto případě běžný daňový doklad.

---

Uplatnění výdajů ve společnosti (dříve sdružení bez právní subjektivity).

20.2.2025, Ing. Zuzana Rylová Ph.D., Zdroj: Verlag Dashöfer

Za jakých podmínek mohou poplatníci společnosti (dle dřívější terminologie „sdružení bez právní subjektivity“) uplatnit paušální výdaje stanoveným procentem z příjmů?

Dotaz:

Řeším otázku týkající se sdružení fyzických osob bez právní subjektivity s povinností plátcovství DPH, kde příjmy a výdaje jsou rozděleny rovným dílem. Celé sdružení má příjmy 2,2 mil. Kč. Lze uplatňovat výdaje procentem z příjmů?

Odpověď:

Pro odpověď je třeba vyjít z ustanovení § 12 odst. 1 zákona o daních z příjmů, a sice nelze uplatnit paušální stanoveným procentem z příjmů, pokud nejsou společné výdaje související se společnými příjmy ze společnosti (dříve sdružení bez právní subjektivity, § 2 716 a násl. občanského zákoníku) rozděleny mezi poplatníky stejně jako společné příjmy. V tom případě je nutno uplatnit výdaje pouze v prokázané výši. V praxi to znamení, že pro uplatnění paušálních výdajů musí být podíl na příjmech stejný, jako je podíl na výdajích. Neznamená to však, že by podíly sdružených osob na činnosti společnosti musely být stejné. Pokud uzavřou např. tři fyzické osoby společnost s podíly 50:30:20 a jejich podíly budou stejné jak na příjmech, tak na výdajích, mohou uplatňovat výdaje procentem z příjmů.

Pro možnost uplatnit paušální výdaje je výše příjmů společnosti (sdružení) nevýznamná, každá osoba zdaňuje svůj podíl na příjmech a k nim si uplatňuje výdaje. Pokud by celkové příjmy společnosti byly 2 200 000 Kč a společníky byly dvě osoby se stejným podílem, příjem každé z nich by byl 1 100 000 Kč a k tomu by si uplatnili paušální výdaje ve výši 660 000 Kč (60 % z příjmů při živnostenském oprávnění, k řemeslné činnosti by bylo možno uplatnit i 80 % z příjmů). Základ daně každého společníka by pak byl 440 000 Kč.

---

Výdaje procentem u nezákonného podnikání.

18.2.2025, Zdroj: Verlag Dashöfer

Nejvyšší správní soud rozhodoval ve věci výdajů u příjmů ze samostatné činnosti, která nebyla vykonávána na základě živnostenského listu.

Ve věci Nejvyššího správního soudu (č.j. 8 Afs 290/2022-40) se řešil případ, zda je možné činnost pouze materiálně odpovídající určité živnosti považovat pro účely daně z příjmů za živnostenské podnikání, nebo zda je nutné, aby byl podnikatel zároveň držitelem živnostenského oprávnění k této činnosti k tomu, aby si mohl uplatnit paušální výdaje ve výši 60 % namísto jen 40 %.

Podnikatelka provozovala živnost „Překladatelská a tlumočnická činnost“, ke které je potřeba živnostenský list, který však neměla.

Uplatnila výdaje procentem z příjmů tak, jako by šlo o živnostenské podnikání (60 %).

Správce daně zjistil absenci živnostenského listu a snížil výdaje, čímž byl zvýšen základ daně a doměřena daň.

Případ se dostal před soud.

Nejvyšší správní soud však došel k závěru, že podnikatelka nevykonávala živnost ve smyslu § 2 živnostenského zákona. Neměla totiž živnostenské oprávnění. Živností se rozumí pouze činnost vykonávaná za podmínek živnostenského zákona. Za nezbytnou podmínku je nutné považovat dispozici živnostenským oprávněním. Činnost bez živnostenského oprávnění totiž není živnostenským podnikáním, ale naopak nelegálním podnikáním.

Proto mohla podnikatelka uplatnit výdaje max. 40 % příjmů.

---

Výhody a nevýhody registrace k DPH: Kdy se vyplatí stát se dobrovolným plátcem?

Většině podnikatelů, kteří nemají roční obrat přes dva miliony korun případně přes sto tisíc eur, dobrovolná registrace k dani z přidané hodnoty (DPH) nic nepřináší. V mnoha situacích je ale výhodné této možnosti využít.

24.03.2025 | BusinessInfo.cz

Odpovědi na to kdy, proč a komu se dobrovolné plátcovství DPH vyplatí, najdete v následujícím textu. Základní doporučení od daňových expertů pro podnikatele zní: pokud máte byznys, ve kterém od nikoho nenakupujete materiál, zboží či služby, nemá smysl o dobrovolné registraci k dani uvažovat.

„K dobrovolné registraci se většinou rozhodují ti, kteří mají mezi svými dlouhodobými obchodními partnery plátce DPH,“ upozorňuje poradce Michal Dvořáček.

„Jestliže vaše podnikání téměř nemá vstupy, je jednodušší dobrovolným plátcem nebýt a nekomplikovat si zvýšenou administrativou život,“ doplňuje Veronika Harnolová, členka Komory daňových poradců.

Drobní tuzemští podnikatelé, kteří poskytují zboží nebo služby neplátcům daně z přidané hodnoty, rovněž nemívají z dobrovolné registrace žádné benefity. Nárok na vrácení daně jim totiž nevzniká. „Zbytečně by tak přicházeli o peníze, a navíc jsou povinnosti k DPH spojené s poměrně složitou administrativou,“ potvrzuje poradce.

Čtvrtletní nebo měsíční plátce DPH? Co je povinné a co se vyplatí

Nevýhodné je to i v případě obchodníků, kteří nakupují zboží se sníženou sazbou,  ale prodávat by museli se základní sazbou 21 procent. Čtenářům připomínáme, že od roku 2024 jsou pouze dvě sazby DPH základní 21 procent a snížená 12 procent (dříve dvě sazby 15 a 10 %)

Změna od neplátce k plátci DPH většinou mírně zdraží zboží a služby, ale plátci si daň odečtou, takže ve výsledku získají více peněz.

Změny v DPH: Posunutý limit i upravené sazby

Připomeňme, že daň z přidané hodnoty doznala v poslední době zásadních změn, které se dotýkají i dobrovolné registrace. K 1. lednu 2025 vstoupila v platnost rozsáhlá novela zákona o dani z přidané hodnoty.

Největší změna zákona se týká registrace plátců k dani při překročení obratu – změnily se totiž způsob počítání příjmů, zavedena byla další (druhá) hranice ročního obratu a upraveny příslušné lhůty.

Jak tedy systém povinné registrace nově funguje? Potenciální plátce daně už nepočítá obrat za každých dvanáct bezprostředně předcházejících měsíců, ale pouze od prvního dne kalendářního roku – tj. výhradně za leden až prosinec. Pokud váš obrat v období od ledna do prosince překročí hranici dva miliony korun (ale současně nepřekročí hranici 2 536 500 korun), stanete se plátcem DPH od 1. ledna následujícího roku.

Pokud se chceme stát plátcem DPH dříve, můžete tak samozřejmě učinit dobrovolně, což zákon umožňoval i dosud. Přihlášku k registraci k DPH pak podnikatel podá do 10 pracovních dní od překročení dvoumilionového limitu za 12 předchozích měsíců. Plátcem daně se pak stane ode dne „následujícího po překročení výše obratu“.

Zatímco dosud platila pouze jedna finanční hranice (a to zmíněné dva miliony obratu za dvanáct uplynulých měsíců), od nového roku existují dva limity. Pokud v daném kalendářním roce překročíte i další novou hranici obratu, to jest částku 2 536 500 korun, stáváte se plátcem DPH od druhého dne po překonání tohoto limitu. Všichni ostatní (kteří nesplňují tyto podmínky pro povinnou registraci) samozřejmě mají možnost stát se dobrovolným plátcem daně (bez ohledu na výši příjmů).

Do předloňského roku platilo, že zaregistrovat se na berňák a začít platit daň museli všichni ti, jejichž obrat překročil za uplynulých 12 měsíců milion korun, případně pokračovali v činnosti po původním plátci, který zemřel, nebo:

• se stali členem sdružení, kde je některý z dalších členů plátcem DPH,
• nabyli majetku privatizací či prodejem podniku.

Další méně časté příklady jsou popsány v zákoně o DPH. Ostatní podnikatelé se mohli k dani zaregistrovat dobrovolně. Od roku 2023 se nicméně limit zvýšil z jednoho na dva miliony korun, čímž výrazně přibylo potenciálních dobrovolných plátců daně.

Kde hledat výhody a proč se registrace nebát

Plusy nad mínusy převažují u těch, již prodávají zboží či služby se sníženou sazbou DPH a platí to i po úpravě sazeb na 12 a 21 procent. Plátce má na vstupu 21 %, ale na výstupu odvádí daň ve výši 12 procent. Vzniká tak nadměrný odpočet a stát mu peníze vrátí.

„Taková situace nastává v případě, že na zboží od dodavatelů uplatňujete zvýšenou sazbu DPH, ale na zboží, které prodáváte vy, se uplatňuje snížená sazba,“ doplňuje poradce.

Daňová evidence u DPH: Jak si usnadnit práci s komplikovanou administrativou

Příklad č. 1
Váš dodavatel pan Dvořák je plátcem daně z přidané hodnoty a kupujete od něj zboží za 20 000 korun. Dodavatel musí k ceně přidat DPH, typicky v základní sazbě 21 procent. Částka na faktuře, kterou mu zaplatíte, je tedy 24 200 korun. Nejste-li plátcem DPH, jsou vaše celkové náklady 24 200 Kč. Pokud jste plátcem DPH, pak 4 200 korun uplatníte jako tzv. daň na vstupu při přiznání k DPH a můžete žádat její vrácení.

Příklad č. 2
Váš dodavatel pan Novák je plátcem DPH a prodá vám za 20 tisíc korun produkty, které jsou součástí subdodávky pro váš finální výrobek. Na faktuře ale najdete částku 24 200 (20 tisíc plus 21 % DPH), jež musíte dodavateli zaplatit. Vaše zboží, které dodáte dalšímu odběrateli, je ale v nejnižší sazbě, tedy 12 procent. Jste-li plátcem daně, stát vám částku odpovídající rozdílu mezi 21 a 12 % vrátí. V opačném případě nikoli.

Kdy se to vyplatí (modelové situace):

1. Většina vašich zákazníků jsou plátci DPH. Z vašeho zboží nebo služeb si mohou daň odečíst a ceny pak vnímají jako výhodnější. Některé velké firmy od neplátců vůbec nenakupují.
2. Vaši dodavatelé jsou plátci DPH, dodávají zboží se sazbou daně 21 procent, vy prodáváte zboží se sníženou sazbou daně a můžete žádat stát o přeplatek (viz příklad výše).
3. Máte firmu a zakládáte druhou, která převezme část činností po původním subjektu. Protože obchodujete s plátci daně, potřebujete, aby se i nový podnik stal co nejrychleji plátcem.
4. Poskytujete služby plátcům DPH z jiných států EU, nebo nakupujete české zboží a prodáváte ho do jiných zemí Unie.
5. Pokud nakupujete zboží mimo Evropskou unii, nakupujete jej bez daně, ale s povinností zaplatit daň v Česku. Stačí přiznat daň a v případě, že dodávka „souvisí s uskutečněním podnikatelské činnosti“ máte nárok na odpočet (vrácení peněz).
6. Chystáte se koupit cenný majetek. Jako plátci máte nárok na odpočet daně při jeho nákupu.

Obecně se dá říct, že status dobrovolného plátce se vyplatí každému, kdo provádí transakce se zahraničím, respektive nakupuje zboží v cizině (a to nejen v Evropské unii).

Ze „třetích zemí“ totiž nakupuje bez daně, respektive si ji na vstupu může odečíst. Totéž platí u transakcí s plátci daně z přidané hodnoty, kteří mají sídlo v EU. Oproti tomu identifikovaná osoba musí daň zaplatit a nemá nárok na její vrácení.

Výhodné je to i při nákupu v ČR a prodeji těm, kdo DPH platí ve třetích zemích nebo zákazníkům v EU, a to bez ohledu na to, zda jsou k dani registrovaní nebo nikoli. Při poskytování služeb či zboží do zahraničí je totiž za tento typ daně vždy zodpovědný příjemce služby.

Zbytečně neváhejte

Dobrovolný plátce (obchodník či poskytovatel služeb) má tedy nižší vstupní náklady. Lámat si hlavu s tím, zda se k DPH neregistrovat dobrovolně, by pak neměli ani ti, kteří očekávají rychlý rozvoj svého podnikání a brzké překonání dvoumilionové hranice ročního obratu.

Přečtete si, kdo je povinným plátcem DPH?

V případě, že očekávají rychlý růst, je pro ně vhodné zaregistrovat se jako plátce daně z přidané hodnoty okamžitě, a vyřešit všechny administrativní náležitosti na začátku. Aktuálně je to samozřejmě složitější rozhodnutí než v době, kdy byla povinná registrace vázána na příjmový roční limit 1 milionu korun.

S placením a procesem registrace k DPH je spojena celá řada administrativních povinností, které mohou zájemce odrazovat. Proto doporučujeme si je dobře prostudovat. Podrobnosti na BusinessInfo.cz.

Uvažujte nad budoucími benefity

„Často platí, že by měl podnikatel uvažovat o dobrovolné registraci, přestože mu nepřinese okamžité výhody. V budoucnu ale toto rozhodnutí ocení a uvědomí si, že mu zvyšuje prestiž,“ upozorňuje Michal Dvořáček.

Jak na registraci k DPH a kdy se musíte registrovat

Pokud firma obchoduje se zahraničím, neplátci DPH totiž mohou vypadat podezřele a netransparentně a obtížněji se jim navazují obchodní vztahy. Plátci jsou naopak zástupci zahraničních firem většinou vnímáni jako rovnocenní a důvěryhodní partneři.

Pokud obchodujete těsně pod hranicí dvoumilionového obratu, a nejste dobrovolným plátcem, vaše vstupy jsou dražší. Proto jste bez registrace opět v určité nevýhodě. Stane-li se živnostník/podnikatel dobrovolným plátcem, není nutné, aby své zboží zdražoval, po zaplacení daně mu zůstane větší marže.

Důležité jsou i marketingové důvody. Statut plátce DPH vám zvýší prestiž také v Česku a tuzemští obchodní partneři vás vnímají jako větší a často i důvěryhodnější firmu.

DPH: Jak si usnadnit práci se složitou administrativou?

Registrace: Jak se dobrovolně přihlásit k DPH?

Na úvod je nutné upozornit, že registraci musí povolit správce daně. Nikdo tedy podnikateli automaticky nezaručí, že se z něj plátce DPH skutečně stane, a to ani v případě, že odevzdá Finanční správě odevzdáte příslušné formuláře a dokumenty se všemi náležitostmi. Proto se zaměřte na dodání kvalitních podkladů a dalších informací týkajících se vaší podnikatelské činnosti.

Především musíte vyplnit žádost k registraci plátce DPH a podat ji na finanční správu.

Tento krok můžete provést také on-line v aplikaci finanční správy EPO

1. Klikněte na Elektronická podání pro finanční správu. Zde můžete najít a prostudovat potřebné informace.
2. Případně si přečtěte informace GFŘ k problematice registrace k dani z přidané hodnoty
3. Ze sekce Daňové tiskopisy přejděte na elektronický formulář.
4. Formulář vyplňte a odešlete.

Finanční úřad po vás ovšem může chtít ještě další dokumenty a informace. Úředníci totiž čím dál důsledněji požadují, aby podnikatel doložit existující ekonomickou činnost i další podrobné informace nad rámec povinných registračních údajů.

Někteří úředníci jsou ochotnější, jiní naopak trvají na nejmenších detailech z vašeho stávajícího či plánovaného byznysu. Údaje, které od vás může FS požadovat, totiž nejsou stanoveny žádným zákonem.

Co po vás může finanční úřad chtít?

• popsat ekonomickou činnost, kterou vykonáváte
• předložit podnikatelský záměr
• doložit/určit, kde bude/je podnikatelská činnost vykonávána
• předložení smluv/faktur s dodavateli či odběrateli (například k doložení obratu za posledních 12 měsíců)
• podrobnosti o sídle podnikání a umístění a počtu provozoven
• kontakty na všeho účetního
• smlouvu k vašemu bankovnímu účtu/případně výpis z účtu
• počet zaměstnanců

Správce daně se chce většinou přesvědčit, že vám nejde pouze o účelové získání odpočtů, ale reálně o dlouhodobé rozvíjení vašeho podnikání. Výhodu mají v očích berních úředníků samozřejmě podnikatelé s delší historií, kteří mohou prokázat, že je jich dosavadní byznys úspěšný.

Jaké má dobrovolné plátcovství nevýhody?

I když přináší status plátce DPH celou řadu benefitů, existují i věci, na které si musí dát podnikatel pozor. Především se jedná o náročnější administrativu.

Plátce má povinnost vydávat zákazníkům/klientům daňové doklady, vést si evidenci, pravidelně podávat daňové přiznání (jednou měsíčně nebo jednou za čtvrtletí) a podávat kontrolní či souhrnné hlášení.

Na tato podání jsou zákonem stanovené termíny, které musí plátce dodržet. V opačném případě mu hrozí sankce. Veškeré daňové doklady je navíc nutné archivovat nejméně po dobu deseti let.

Zároveň platí, že v případě, že nedodržujete své povinnosti, hrozí vám často dokonce tvrdší postihy než u jiných typů daní. Více si přečtěte v článku Pozor na pokuty. Při neplnění povinností k DPH jsou sankce nejpřísnější.

Jakub Procházka