DANĚ – informace nejen pro podnikatele.
Změny v zákoníku práce oslabují zájem o brigádníky: Jaké daně a kdy dohodáři platí?*
Daň z příjmů právnických osob, definice jinak spojených osob.*
Kontrola u zaměstnavatele ze strany zdravotní pojišťovny.*
Institut odstranění tvrdosti ve zdravotním pojištění.*
Nová on-line služba „Stav pohledávek na pojistném, penále a pokutách OSVČ“.*
Druhotná platební neschopnost a schopnost plnit řádně a včas své daňové povinnosti.*
Změny v zákoníku práce oslabují zájem o brigádníky: Jaké daně a kdy dohodáři platí?
Možnost přivýdělku ke studiu přesto stále láká tisíce mladých lidí. O sezonní či příležitostné práce je zájem i mezi stálými zaměstnanci a v létě je poptávka nejvyšší. Jak a kdy musejí brigádníci přiznávat a platit daně a pojištění, případně jaké mohou využít daňové slevy?
21.05.2024 | BusinessInfo.cz
Lidé pracující na dohodu se na konci loňského a v letošním roce dočkali mnoha změn, které přinesla novelizace zákoníku práce. Brigádníci a dohodáři se až na výjimky dočkali pracovních podmínek, které mají zaměstnanci (včetně nároku na dovolenou).
To ovšem přineslo pokles poptávky po brigádnících. Zatímco ještě v roce 2023 nabídka letních brigád převyšovala poptávku ze strany uchazečů, letos je situace jiná.
Změny v zákoníku práce dělají těžkou hlavu majitelům firem
Propad nabízených brigádnických pozic je na jaře 2024 patrný napříč celým Českem. Například na Královéhradecku činí až 70 procent. Podnikatelé si totiž stěžují, že pro ně novela znamená větší finanční a administrativní zátěž. Takzvaným dohodářům nabízí lepší podmínky než dosud a staví je téměř na úroveň zaměstnanců.
„Firmy se ve stále větší míře snaží snížit potřebu brigádníků a práci, na kterou je v minulosti najímali, rozdělit mezi kmenové zaměstnance,“ říká marketingová ředitelka Grafton Recruitment Jitka Kouba.
Klíčové úpravy přinesl už loňský říjen a leden 2024, další změny by měly následovat od 1. července (vláda uvažuje i o odkladu na 1.1. 2025). Více si přečtěte v článku Dohodáři se dočkají dalších změn: Co přinesla a přinese novela zákoníku práce?
Jaké daně z příjmu platí brigádníci? Záleží na smlouvě
Změny v zákoníku práce se nedotkly daňové oblasti. I v té ale k určitým úpravám došlo, a to v roce 2023 v rámci konsolidačního balíčku vlády.
Jaké daně z příjmu tedy dnes odvádějí brigádníci státu? Záleží na tom, na jakou smlouvu pracují a jak vysokou hrubou mzdu či odměnu mají. Studenti nejsou nijak limitováni, mohou mít libovolný příjem, ať už pracují na dohodu nebo standardní pracovní smlouvu.
Sezonní práce jsou primárně sjednávány na dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti. V čem je tato forma spolupráce výhodná a na jaká úskalí si dát pozor?
Slevy na dani z příjmu: Které z nich využijete naposledy?
Brigády fungují na bázi dohod mimo pracovní poměr. Dohoda o pracovní činnosti (DPČ) nebo dohoda o provedení práce (DPP) jsou brigádníkům ušity na míru, protože respektují krátkodobý charakter zaměstnání.
„Dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti jsou koncipovány právě pro krátkodobá zaměstnání. Obě je nutné rozlišovat, protože pracují s odlišnými podmínkami,“ potvrzuje ředitel projektu pracovních příležitostí Robeeto Stanislav Koukal.
Při krátkodobé brigádě s měsíční mzdou do 10 tisíc korun byla dosud ideální dohoda o provedení práce.
Tento režim je výhodný nejen z hlediska pojistných odvodů, ale za určitých podmínek i z pohledu zdanění. „Pokud jste ale podepsali již dříve s jiným zaměstnavatelem takzvané „růžové prohlášení“ (prohlášení k dani poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti) druhé už podepsat nelze a měsíční slevy na dani nebo daňová zvýhodnění vám uplatní pouze první zaměstnavatel,“ vysvětluje daňový poradce KODAP Jan Kašpar.
Nový výpočet odvodů u DPP
Aktuálně zákon pracuje s limitem 10 000 korun měsíčně u jednoho zaměstnavatele. Pravděpodobně od července bude ale existovat dvojí limit a oba se budou počítat z aktuální průměrné mzdy v ČR.
Od 1. 7. 2024 mají platit dva limity:
- 1. limit – 25 % průměrné mzdy u jednoho zaměstnavatele, tj. 10 500 korun;
- 2. limit – 40 % průměrné mzdy při souběhu více DPP u různých zaměstnavatelů, tedy 17 500 korun.
Princip je podobný jako u dlouhodobě platných deseti tisíc, ale limity se odvíjejí od aktuální výše průměrné mzdy v ČR (v roce 2024 43 967 korun) a vliv má i situace, kdy má zaměstnanec v jednom měsíci příjmy z více DPP od různých zaměstnavatelů.
Od července 2024 budou muset dohodáři všechny tyto dohody oznamovat ČSSZ, která vede centrální evidenci. Dále je nutné, aby do 20. dne následujícího měsíce oznámili zaměstnavatelé výši příjmů všech zaměstnanců na DPP.
Po překročení limitu 17 500 Kč v daném měsíci informuje ČSSZ všechny zaměstnavatele o vzniku účasti na pojištění. Odvody se počítají ze všech DPP zaměstnance a platí je obě strany:
- sociální pojištění – zaměstnavatel uhradí 24,8 % ze mzdy a dohodář dalších 6,5 % a nově ještě 0,6 % za nemocenské pojištění
- zdravotní pojištění – zaměstnavatel uhradí 9 % ze mzdy a pracovník dalších 4,5 %.
Pozor! Upozorňujeme, že vláda zvažuje odložení účinnosti zákona až na 1. 1. 2025.
Letní brigády: Hlídejte si pracovní podmínky
V situaci, kdy nebylo podepsáno prohlášení k dani poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, a dosáhli jste na dohodu o provedení práce (DPP) příjmů v maximální výši 10 000 korun za měsíc, bude vám z příjmu odečtena srážková daň ve výši 15 procent. Pokud toto splněno nebude, uplatní se daň zálohová, a to rovněž ve výši 15 procent. Zálohová daň se snižuje o slevy a daňové zvýhodnění a v mnohých případech tedy bude nulová.
„Smlouva je nadále omezena 300 hodinami za kalendářní rok u jednoho zaměstnavatele. Pokud je ale měsíční odměna do 10 tisíc korun, je tato dohoda výhodná pro obě strany,“ říká daňová poradkyně společnosti TaxVision Blanka Štarmanová.
Co je srážková daň?
Srážková daň je daň vybíraná srážkou přímo u zdroje příjmů. Vybírá ji plátce daně z příjmů (v tomto případě zaměstnavatel) od poplatníka. Finančnímu úřadu ji odvádí sám zaměstnavatel (plátce daně).
Uzavřou-li brigádníci se zaměstnavatelem DPP, nemusejí zatím platit státu z výdělku do 10 000 korun zdravotní ani sociální pojištění. Pokud je příjem vyšší než deset tisíc, odvádějí 6,5 procenta z něj na sociální a 4,5 procenta na zdravotní pojištění. To se částečně změní pravděpodobně od 1. července (viz výše).
Pozor! Zdravotní pojištění je povinné a musí ho tedy platit každý (pokud ho za něj neodvádí zaměstnavatel) ve všech případech, tedy i pokud jde o „osobu bez zdanitelného příjmu“. Výše minimálního pojistného pro rok 2024 je 2 552 korun měsíčně (pro OSVČ 2968 Kč).
DPČ stále výhodnější?
Dohoda o pracovní činnosti (DPČ) není tak výrazně omezena počtem hodin jako v případě DPP. Přesto na jejím základě může zaměstnanec pro zaměstnavatele pracovat maximálně polovinu stanovené týdenní pracovní doby (tedy nejvíce 20 hodin týdně). Novela zákoníku práce se DPČ v tomto směru nedotkla. U těchto smluv navíc pojištění „dohodáři“ platit v drtivé většině musí.
Další změny pro dohodáře se chystají. Mohou přijít o část peněz
„Brigádníci by si nicméně uvědomit, že podmínkou DPČ je práce na dobu nejdéle 52 týdnů s maximálním rozsahem poloviny plné pracovní doby,“ potvrzuje Blanka Štarmanová.
Pozitivní změna nastala už v roce 2019, kdy se zvýšila hranice výdělku, ze kterého brigádníci ještě zákonné pojištění neodvádějí. Výjimka nastala v případě, že byl jejich výdělek nižší než tři tisíce korun. Pak sociální a zdravotní pojištění neplatili, a osvobozen byl i zaměstnavatel.
Aktuálně je tato dohoda ještě výhodnější. Částka započitatelného příjmu se zvýšila na 4000 korun. Z částky 3999 korun tedy již zaměstnavatel platí odvody, ale stále je účtována srážková daň. Zálohová daň (bez možnosti uplatnění slev na dani při neučiněném prohlášení k dani) bude zúčtována až z měsíční odměny 4001 Kč (viz tabulku).
| Odměna na DPČ | 3 999 Kč | 4 000 Kč | 4 001 Kč |
| Sociální pojištění | Ne | Ano | Ano |
| Zdravotní pojištění | Ne | Ano | Ano |
| Daň při neučiněném prohlášení | Srážková | Srážková | Zálohová |
V případě obou dohod lze uplatnit tradiční daňovou slevu na poplatníka. Studenti navíc dosud mohli uplatnit specifickou slevu 4 020 korun za rok. Vláda se ovšem rozhodla v rámci konsolidačního balíčku toto zvýhodnění zrušit a za rok 2024 už ji nevyužijete.
V tomto případě je podle vládních legislativců důvodem nízká efektivita vůči klasickým studentům, kterým údajně postačuje standardní sleva na poplatníka. Ta při patnáctiprocentní dani z příjmu fyzických osob vylučuje zdanění u výdělku nad 205 600 korun ročně.
Zaměstnaní studenti měli dosud na zvýhodnění nárok, podepsali-li u zaměstnavatele zmíněné prohlášení k dani.
Brigádníci a daňové přiznání. Ano či ne?
Daňové přiznání mají povinnost odevzdat na finanční úřad jen ti, kteří pracují pro více zaměstnavatelů současně.
Před nástupem do práce mohou brigádníci podepsat Prohlášení k dani poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti – tedy takzvaný růžový papír. V takovém případě daňové přiznání podávají a daň platí v každém případě. V daném měsíci ovšem nesmíte tento dokument podepsat u jiného zaměstnavatele.
Roční zúčtování daně je obdobou daňového přiznání. Podepište ho každoročně do poloviny února
„Brigádníci pak dostanou od zaměstnavatele potvrzení o příjmech ze závislé činnosti, nebo si jej vyžádají,“ říká Blanka Štarmanová. To pak předloží finančnímu úřadu kvůli výpočtu daně.
Jestliže prohlášení nepodepíše, dostane poplatník na ruku méně peněz, protože za něj odvede daň z příjmu (15 %) zaměstnavatel. Po skončení kalendářního roku může také požádat firmu, pro níž pracoval, o roční zúčtování, ale opět jen v případě, že nepracuje pro více podniků najednou.
Roční zúčtování pro zaměstnance a dohodáře
Ekvivalentem daňového přiznání pro zaměstnance a také takzvané dohodáře je za běžných okolností roční zúčtování daně. Daňoví poplatníci ho musejí podepsat každoročně do poloviny února, a to v účtárně svého zaměstnavatele.
Část nebo celou zaplacenou zálohovou daň (podle slev, na které má nárok) mu poté firma vrátí. Nevrací jen takzvanou srážkovou daň, jež se uplatňuje na příjmy do 10 tisíc korun, případně (od ledna 2021) do 3500 korun, pokud má student ještě další příjmy.
Příklady (platné v roce 2024)
Podepsané prohlášení k dani a práce na DPP
Pan Dvořák pracuje pouze pro jednoho zaměstnavatele a má s ním podepsánu dohodu o provedení práce (DPP). Hrubá měsíční odměna je 10 tisíc a pracovník podepsal u zaměstnavatele prohlášení k dani poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Při výpočtu čisté odměny uplatní základní daňovou slevu na poplatníka ve výši 2 570 korun a daň z příjmu fyzických osob je tedy rovna nule. V případě DPP s výdělkem do 10 tisíc neplatí brigádník z hrubé odměny sociální ani zdravotní pojištění. Pan Dvořák tedy dostane čistou odměnu 10 tisíc korun.
Nepodepsané prohlášení k dani (odměna do 10 tisíc)
Pan Novotný, který pracuje na HPP u zaměstnavatele A, si u firmy B sezónně přivydělává opět na dohodu o provedení práce (DPP). Jeho hrubý měsíční příjem z této brigády je 10 tisíc korun. Zdravotní a sociální pojištění tedy neplatí. Je mu ale sražena daň z příjmu fyzických osob – obvyklých patnáct procent. Čistá odměna tedy činí 8 500 korun. Zaměstnanec má prohlášení k dani (na které by mohl uplatnit slevu na dani) podepsáno u firmy A. U firmy B, kde je na brigádě, už tuto výhodu využít nemůže.
Podepsané prohlášení k dani (odměna nad 10 tisíc)
Studentka pracuje opět na dohodu o provedení práce s hrubou měsíční odměnou 30 000 korun. U zaměstnavatele má podepsáno prohlášení k dani a uplatňuje daňovou slevu na poplatníka ve výši 2 570 korun a slevu na studenta (do letošního roku) ve výši 335 Kč. Hrubá odměna je nad limit deset tisíc, tudíž se z hrubého příjmu odvádí sociální pojištění (6,5 % z výdělku – 1950 Kč) a zdravotní pojištění (4,5 % – 1350 korun). U DPP je možné platit takto vysoké odměny, je ovšem omezena počtem hodin za rok. Na dani z příjmu pak odvede státu 1595 korun (300 x 15 (patnáct procent z výdělku) minus 2570 minus 335). Po stržení daně z příjmu a sociálního a zdravotního pojištění bude její čistý příjem 24 855 korun.
Pokud je prohlášení k dani poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti podepsáno, mohou i brigádníci samozřejmě uplatnit i další slevy například na děti.
Co se v posledních letech změnilo?
Částečnou změnu přinesla už novela zákona platná od ledna 2018. Srážková daň se předtím uplatňovala pouze u souhrnných příjmů do 10 tisíc korun. Nyní jsou limity dva: již zmíněná maximální měsíční odměna z dohod o provedení práce u jednoho zaměstnance a jednoho zaměstnavatele 10 000 Kč a nižší částka pro ostatní příjmy v měsíčním úhrnu (opět u jednoho zaměstnance a jednoho zaměstnavatele). Jedná se o dva samostatné základy daně. Ten druhý byl letos posunut na 4000 korun.
I srážkovou daň ale může dostat brigádník zpět, i když ne od zaměstnavatele – a to právě v případě, že přiznání podá. Vyměřenou daň mu doplatí stát, a ještě pracovníkům ve většině případů vznikne přeplatek vzhledem k daňovým slevám, které mohou uplatnit.
Pokud bude práce důchodců vykonávána na základě živnostenského listu, podléhá tento příjem zdanění i odvodu sociálního a zdravotního pojištění
Blanka Štarmanová, daňová poradkyně
Daň z příjmů právnických osob, definice jinak spojených osob.
17.5.2024, Zdroj: Nejvyšší správní soud
Cena plnění jako skutečnost svědčící o vztahu jinak spojených osob.
k § 23 odst. 7 písm. b) bodu 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (v textu jen „ZDP“)
Jinak spojenými osobami dle § 23 odst. 7 písm. b) bodu 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jsou osoby, které vytvořily právní vztah, jehož účelem je převážně snížení základu daně či zvýšení daňové ztráty, tj. úprava základu daně o (v podstatě umělé) plnění, které pro daňového poplatníka nemá ekonomickou hodnotu primárně z hlediska rozvíjení jeho podnikání, nýbrž snížení jeho daňové zátěže.
Definice jinak spojených osob je úzce provázána s cenou plnění vstupujícího do základu daně. Zjištění ceny plnění (a její významné odchylky od ceny běžné) proto může být rovněž jednou ze skutečností svědčících o existenci vztahu jinak spojených osob, jakkoliv samo o sobě k naplnění definice jinak spojených osob nepostačuje.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2024, čj. 7 Afs 207/2020-53)
Věc:
SOT INVENT, s. r. o., proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z příjmů právnických osob, o kasační stížnosti žalobkyně.
Finanční úřad pro Karlovarský kraj (správce daně) doměřil žalobkyni třemi dodatečnými platebními výměry ze dne 3. 1. 2018 a 22. 1. 2018 daň z příjmů právnických osob za roky 2013 až 2015 a uložil jí povinnost uhradit související penále. Doměření daně bylo výsledkem daňových kontrol zaměřených na náklady na obstarání reklam v rámci vysílání České televize společnostmi Praha Production Servis, s. r. o., Program media, s. r. o., a Ambrerouge, s. r. o. Jednalo se o náklady ve výši třikrát 1 500 000 Kč v roce 2013, třikrát 1 000 000 Kč v roce 2014, dvakrát 1 000 000 Kč a jednou 1 500 000 Kč v roce 2015. Správce daně dospěl k závěru, že žalobkyně byla v souvislosti s těmito plněními zapojena do řetězce obchodních transakcí směřujících ke snížení základu daně. Cena sjednaná mezi žalobkyní a jejími dodavateli se totiž násobně lišila od cen, které by byly sjednány v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných obchodních podmínek. Konkrétně činila podle správce daně obvyklá cena v daných časech na ČT1 částku ve výši 222 000 Kč v roce 2013 a ve výši 202 000 Kč v letech 2014 a 2015, a částku ve výši 28 000 Kč v případě stanice ČT sport v roce 2015. Současně žalobkyně zjištěný rozdíl uspokojivě nedoložila. Došlo tak k porušení § 23 odst. 7 písm. b) bodu 5 ZDP, pročež správce daně zvýšil základ daně žalobkyně o zjištěný rozdíl mezi cenou sjednanou a cenou obvyklou.
Proti dodatečným platebním výměrům podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 17. 10. 2018. Podle žalovaného založila zjištění učiněná správcem daně důvodné pochybnosti o účelu daných transakcí. Poukázal zejména na násobná zvýšení cen za jednotlivé reklamy v poměru k cenám, které účtovala Česká televize, nelogickou strukturu zvolené mediální kampaně, absenci ověření možnosti obstarat takto nákladnou kampaň u jiných dodavatelů a na postupné zapojení tří různých dodavatelů obdobného plnění. Popsal také nepřímé osobní propojení jednotlivých dodavatelů a podezřelé znaky (absence jejich veřejné propagace jako mediální či reklamní agentury, absence provozoven, formální sídla, nezveřejňování účetních závěrek ve sbírce listin, nespolupráce se správcem daně).
Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně u Krajského soudu v Plzni, který však její žalobu rozsudkem ze dne 29. 6. 2020, čj. 30 Af 70/2018-162, zamítl. Podle krajského soudu nevznikla správci daně povinnost vyzvat žalobkyni před zahájením daňových kontrol k podání dodatečných daňových přiznání podle § 145 odst. 2 daňového řádu. Správce daně totiž disponoval při jejich zahájení pouze informacemi o tom, jaké plnění měla žalobkyně dostat, co dostala a jaké poskytla protiplnění. Poznatky o tom, že šlo o daňově účinné náklady a že za reklamu nebyla sjednaná cena obvyklá, získal až v průběhu daňových kontrol. Ani žalobkyně ostatně v žalobě neoznačila konkrétní informace, z nichž měl správci daně objektivně vyplynout předpoklad doměření daně.
Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku, že správní orgány neprokázaly spojení osob ve smyslu § 23 odst. 7 písm. b) bodu 5 ZDP. Jejich zjištění vedla k jednoznačnému závěru, že žalobkyně spolu se svými dodavateli tvořila řetězec právních vztahů vytvořený převážně za účelem snížení základu daně. Podstatná byla účast žalobkyně na tomto řetězci. Správní orgány nemusely prokazovat vědomost žalobkyně o dalších článcích řetězce a o její účasti na něm. Podle krajského soudu vychází právní řád z racionálního vzorce chování subjektů, který při koupi zboží či služeb zahrnuje běžnou prověrku obvyklé ceny i smluvního partnera. Pokud subjekt uzavře předražený či jinak podezřelý obchod a chce se dovolávat právní účinnosti takového jednání, musí být schopen vysvětlit na první pohled iracionální důvod svého postupu. Správní orgány tedy nijak nepochybily, pokud po žalobkyni po zjištění neobvyklé výše sjednaného protiplnění požadovaly, aby prokázala, jaké důvody odpovídající ekonomickým principům běžných obchodních vztahů ji vedly k realizaci takové obchodní operace. Jelikož to žalobkyně neučinila, tj. racionálně nevyvrátila pochybnosti správce daně, nelze než aprobovat jejich závěr, že cílem jejího jednání bylo snížení základu daně. Podle krajského soudu podporovala závěr o spojení osob nejen předražená cena, ale řada dalších nepřímých důkazů prokazujících iracionalitu jednání žalobkyně. Dodal, že úvahy správce daně stran spojení osob nebyly nepřezkoumatelné a odpovídaly závěrům rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2013, čj. 7 Afs 48/2013-31.
Podle krajského soudu správní orgány rovněž řádně odůvodnily způsob zjištění obvyklé ceny reklamních spotů a spolehlivě ji prokázaly. Přesvědčivě se vypořádaly rovněž s námitkou žalobkyně, že správce daně dovodil výši ceny obvyklé jen na základě dokladů předložených Českou televizí. Nebylo nutné provádět výslechy jejích zaměstnanců. Předložené doklady byly natolik dostatečné, že měly srovnatelnou důkazní hodnotu jako svědecké výpovědi. Jejich pravost a obsah ostatně žalobkyně ani nijak nezpochybňovala.
Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž zejména namítala, že daňové orgány neprokázaly existenci spojených osob ve smyslu § 23 odst. 7 písm. b) bodu 5 ZDP, tedy že stěžovatelka a její dodavatelé vytvořili právní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty. Podle stěžovatelky se musí jednat o aktivní, tedy vědomé (úmyslné) jednání a musí být prokázán rovněž zákonem stanovený účel jednání. Teprve poté lze zkoumat odlišnost sjednané ceny od ceny obvyklé. Nepostačuje tedy samotné zjištění, že stěžovatelka nakoupila předmětné služby za cenu významně vyšší od ceny, kterou správce daně určil jako cenu obvyklou. Takto právní úprava koncipována není a správce daně se svými úvahami, byť s odkazem na judikaturu, dopustil nepřípustné tvorby práva. Ze zákona ani neplyne, že by mezi osobami personálně nespojenými muselo existovat nějaké racionální vysvětlení pro uplatnění ceny zjevně odchylné od ceny tržní, resp. že by absence tohoto vysvětlení měla mít pro daňový subjekt nepříznivé následky. Taktéž zákon v této souvislosti neobsahuje domněnku o vytvoření vztahu za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty. Krajský soud podle stěžovatelky nekriticky přejal tvrzení daňových orgánů, z nichž dovozovaly existenci řetězce právních vztahů založených za účelem snížení základu daně, do nějž byla stěžovatelka zapojena. Tyto skutečnosti však nelze považovat za důkazy odůvodňující podřazení obchodních vztahů stěžovatelky a jejích dodavatelů pod režim spojených osob podle § 23 odst. 7 písm. b) bodu 5 ZDP. Nepřípadný byl v této souvislosti odkaz krajského soudu na rozsudek čj. 7 Afs 48/2013-31, neboť parametry zdanění nemohou být definovány toliko judikaturou, nýbrž textem zákona. Ten neříká, že by byl náklad neuznatelný, pokud je realizován za cenu odchylnou od ceny obvyklé, s výjimkou personálně a kapitálově spojených osob.
Krajský soud dále podle stěžovatelky dezinterpretoval obsah jejího podání, jímž se domáhala, aby byli vyslechnuti zaměstnanci České televize, jejichž vyjádření vzal správce daně za základ stanovení ceny obvyklé. Podle stěžovatelky pak žalovaný i krajský soud směšovali daňovou neuznatelnost nákladů podle § 23 odst. 7 ZDP a prokazování podvodu na DPH. Navíc považovala napadený rozsudek v tomto ohledu za vnitřně rozporný, protože krajský soud sám argumentoval pomocí tzv. Axel Kittel testu, zatímco dále v odůvodnění jeho aplikaci vyloučil. Pokud ovšem správce daně identifikoval prvky podvodu na dani, měla být z toho plynoucí rizika rozložena mezi daňový subjekt a stát, který v dané konkrétní situaci mohl případné daňové ztrátě zabránit s ohledem na penzum zjištění o závadném jednání dodavatelů stěžovatelky. V opačném případě dochází k porušení zásady proporcionality.
Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu, které doplnil úvahami ze svého rozhodnutí.
Stěžovatelka v replice zopakovala svou argumentaci k podmínkám aplikace § 23 odst. 7 písm. b) bod 5 ZDP. Správní orgány podle ní neprokázaly, že byla součástí řetězce jinak spojených osob. Setrvala rovněž na názoru, že řízení bylo stiženo vadou, jelikož správce daně nevyslechl konkrétní osoby z České televize a spokojil se s provedením důkazu listinami (ceníky). Zopakovala rovněž svou námitku o nepřípustném směšování dvou linií sporu a nemožnosti klást případné podvodné jednání k tíži daňového subjektu.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z ODŮVODNĚNÍ:
(…) [22] Ustanovení § 23 odst. 7 ZDP upravuje tzv. pravidlo tržního odstupu. Podle něj platí, že liší-li se ceny sjednané mezi spojenými osobami od cen, které by byly sjednány mezi nezávislými (od 1. 1. 2014 nespojenými) osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, a není-li tento rozdíl uspokojivě doložen, se základ daně poplatníka o zjištěný rozdíl. Uvedené ustanovení dále definuje spojené osoby jako a) osoby přímo či nepřímo kapitálově spojené [písm. a)] a b) jinak spojené osoby [písm. b)]. Do kategorie jinak spojených osob zahrnuje osoby spojené personálně či rozhodujícím vlivem [písm. b) body 1 až 4] a dále osoby, které vytvořily právní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty [písm. b) bod 5]. Právě do této kategorie spadá podle správních orgánů a krajského soudu nyní posuzovaná věc.
[23] Nejvyšší správní soud souhlasí s obecnými východisky, která stěžovatelka uvedla v kasační stížnosti. Tedy, že citované ustanovení vyžaduje, aby správce daně prokázal existenci spojených osob, jakož i odlišnost cen mezi nimi sjednaných od cen, které by byly sjednány mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích, a aby dal daňovému subjektu možnost případně zjištěný rozdíl uspokojivě doložit.
[24] Zatímco v případech uvedených pod písmeny a) a b) body 1 až 4 budou o existenci spojených osob svědčit objektivně doložitelné skutečnosti mimo sféru konkrétních obchodních vztahů (existence příslušného podílu na kapitálu nebo hlasovacích právech, personálního propojení či rozhodujícího vlivu), v případě písmene b) bodu 5 je situace jiná. Stěžovatelka správně uvádí, že zákon definuje tuto kategorii spojených osob pomocí dvou podmínek: 1) vytvoření právního vztahu a současně 2) účelem tohoto právního vztahu je převážně snížení základu daně (alternativně zvýšení daňové ztráty). V praxi nebude zřejmě činit větší potíže prokázat vytvoření (existenci) samotného právního vztahu mezi určitými osobami, pakliže si tyto osoby navzájem poskytly nějaké plnění, notabene uzavřely-li k tomu písemnou smlouvu.
[25] To, co může být v praxi složitější, je prokázat zákonem definovaný účel tohoto vztahu. V této souvislosti je nutno odmítnout určité směšování účelu a úmyslu, jak činí stěžovatelka v kasační stížnosti. Zákon není koncipován tak, že by dané osoby musely vytvořit právní vztah s úmyslem snížit základ daně, ale převážně za tímto účelem. Byl-li však právní vztah stranami založen za účelem snížení základu daně, bude z okolností jeho založení a naplňování obvykle patrný i záměr (úmysl, vůle) stran či aspoň jedné z nich základ daně snížit. Samotný úmysl však není zákonnou podmínkou, jež musí být k závěru o existenci vztahu podle § 23 odst. 7 písm. b) bodu 5 ZDP prokázána. Povinností správce daně tak není prokázat subjektivní vnitřní vztah daňového poplatníka k jeho jednání a následku, nýbrž to, že tímto jednáním je objektivně sledován převážně daňově optimalizační cíl vzhledem k výši základu daně. Zpravidla pak bude možné na takový účel konkrétního právního vztahu usuzovat pouze na základě nepřímých důkazů.
[26] Má-li přitom účel vztahu převážně spočívat ve snížení základu daně, je zřejmé že zákonodárce v tomto případě definici spojených osob skutečně materiálně provázal s cenou plnění. Základem daně je podle § 23 odst. 1 ZDP stručně řečeno rozdíl, o který příjmy převyšují náklady. Jeho snížení lze tedy dosáhnout buďto zvýšením nákladů, nebo snížením výnosů. V obou případech tak bude hrát zásadní roli pro snížení základu daně výše plnění, které do něj vstupuje. Ustanovení § 23 odst. 7 písm. b) bodu 5 ZDP přitom cílí na situace, kdy je základ daně takto „optimalizován“ v podstatě umělými položkami (zbožím či službami), které z hlediska poplatníka nemají (resp. převážně nemají) ekonomickou hodnotu primárně pro rozvíjení jeho podnikání, nýbrž pro snížení jeho daňové zátěže. Tímto způsobem tedy vstupuje do definice jinak spojených osob podle § 23 odst. 7 písm. b) bodu 5 ZDP nutně také cena plnění. Funguje zde proto určitá prostupnost mezi oběma podmínkami, které správce daně prokazuje – existenci spojených osob a odlišnost sjednaných cen. Z popsaných důvodů nelze prokazování obou těchto podmínek oddělit do té míry, že by každou z nich prokazovaly rozdílné skutečnosti.
[27] Nejvyšší správní soud si je vědom obecného závěru vyřčeného v rozsudku ze dne 18. 8. 2021, čj. 1 Afs 109/2021-67, podle něhož „první a druhou podmínku pro doměření daně podle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů nelze směšovat, neboť ze samotného navýšení ceny nelze bez dalšího usuzovat na propojenost dotčených daňových subjektů“. Je však třeba vnímat, že v uvedené věci Nejvyšší správní soud rozhodoval za specifické situace, v níž žalovaný a krajský soud přistupovali k aplikaci § 23 odst. 7 písm. b) bodu 5 ZDP tak, že obě podmínky fakticky splývaly, tedy je v podstatě redukovali na podmínku jednu, a to rozdíl mezi cenou sjednanou a cenou „běžnou“. Právě proto Nejvyšší správní soud zdůrazňoval, že se jedná o dvě samostatné podmínky.
[28] Platí tedy – a v tom lze se stěžovatelkou rovněž obecně souhlasit – že k naplnění definice jinak spojených osob podle písmene b) bodu 5 nepostačuje jen zjištění ceny plnění a její (byť významné) odchylky od ceny běžné. Tuto myšlenku ostatně již Nejvyšší správní soud formuloval i ve zmíněném rozsudku čj. 1 Afs 109/2021-67, ve kterém zdůraznil, že „daňový subjekt má širokou smluvní volnost ohledně toho, s kým a za jakých podmínek (tedy i za jakou cenu) zboží či službu zakoupí. Jakkoliv to neznamená, že je povinností státu uznat každý výdaj (v libovolné výši) jako daňově účinný, daňovým orgánům zásadně nepřísluší posuzovat, zda nepřesahuje cenu obvyklou, ale při zjišťování, zda se jedná o daňově uznatelný výdaj, pouze zjišťuje, zda byl vynaložen za účelem dosažení, zajištění a udržení příjmů (§ 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů). S tím, může souviset rovněž hodnocení přiměřenosti výdaje, což je však kategorie podstatně benevolentnější, než srovnání s cenou obvyklou, které zákon vyžaduje v případě ceny sjednané mezi spojenými osobami. Je tomu tak proto, že v případě jinak spojených osob podle § 23 odst. 7 písm. b) bodu 5 zákona o daních z příjmů se již předpokládá zainteresovanost účastníků obchodního vztahu spočívající v nedovolené optimalizaci daně (tento předpoklad je obsažený již v hypotéze právní normy), pročež je následně na daňovém subjektu, aby jej vyvrátil, tj. racionálně vysvětlil odlišnost ceny od ceny obvyklé (viz poslední bod algoritmu).“ (bod 39)
[29] Zjištění neobvykle vysoké (přemrštěné) ceny v konkrétním právním vztahu je proto nutné provázat s dalšími okolnostmi konkrétní věci, v jejichž souhrnu teprve bude možné spolehlivě usuzovat na to, že převažujícím účelem transakce objektivně viděno nebylo samotné pořízení plnění ve smyslu uspokojení určité hospodářské potřeby (strategie) daného poplatníka, nýbrž že samotné plnění bylo pouze doprovodným (nutným, vedlejším) účelem transakce, neboť jejím převažujícím účelem bylo právě snížit prostřednictvím daného nákupu daňovou zátěž. Zákonodárce v tomto ustanovení reflektuje jednu z nosných myšlenek ZDP, tedy že jakkoliv je volbou poplatníka, jaké částky a za co vynakládá, stát automaticky neuznává jako daňový náklad jakýkoliv uskutečněný výdaj, ale reguluje, co a případně kolik je možné zahrnout do základu daně, zde konkrétně kritériem elementární hospodářské racionality vynaloženého výdaje.
[30] Aby mohl být učiněn spolehlivý závěr o tom, zda jednáním poplatníka byla z objektivního hlediska převážně plněna konkrétní hospodářská potřeba, nebo naopak převážně sledována optimalizace základu daně, je nezbytné krom samotné ceny plnění zkoumat také okolnosti, za jakých k transakci došlo a co je jejím výsledkem. Například zjištění o pořízení zboží za zcela zjevně přemrštěnou cenu bude nutné doplnit zjištěním, že běžná cena daného zboží je všeobecně známá (či lehce zjistitelná) a že bylo zboží v rozhodné době za tuto cenu obecně běžně dostupné, pročež na první pohled absentuje racionální vysvětlení pro jeho nakoupení za natolik předraženou cenu. Nadto musí být poplatníku poskytnut prostor pro případné zdůvodnění (uspokojivé doložení) zjištěného rozdílu, například specifickými okolnostmi, za nichž výdaj vynakládal.
[31] Přestože správce daně v nyní posuzované věci vyslovil některé zkratkovité závěry ohledně relevance zjištění o zjevně odchylné ceně pro aplikaci § 23 odst. 7 písm. b) bodu 5 ZDP, na něž stěžovatelka poukazuje v kasační stížnosti, podstatné je, že správní orgány nezaložily svá rozhodnutí pouze na těchto obecných „předpokladech“. Naopak označily zcela konkrétní okolnosti, z nichž dovodily, že vytvořené právní vztahy mezi stěžovatelkou a jejími dodavateli sloužily převážně ke snížení základu daně a za tímto účelem i vznikly/trvaly (tomuto účelu byly poplatné). Krajský soud tyto okolnosti shrnul v bodě 38 a zhodnotil jejich význam především v bodech 41, 43 a 46 napadeného rozsudku. S podstatou jeho závěrů o naplnění zákonné definice spojených osob se přitom Nejvyšší správní soud shoduje. Zjištěné okolnosti vytvořených právních vztahů ve svém souhrnu dostatečně svědčí o tom, že jejich převažujícím účelem bylo snížení základu daně stěžovatelky, nikoliv její propagace prostřednictvím pořízených reklamních plnění.
[32] Nejvyšší správní soud se nebude podrobně zabývat jednotlivými okolnostmi, protože předmětem přezkumu je rozsudek krajského soudu, nikoliv rozhodnutí žalovaného. Stěžovatelka totiž v žalobě nevznesla žádné konkrétní námitky vůči jednotlivým zjištěním, v nichž správní orgány spatřovaly rozhodné okolnosti pro úvahu o převažujícím účelu právních vztahů, a činí tak teprve v kasační stížnosti. Nejsou tu tedy konkrétní závěry krajského soudu, které by mohl Nejvyšší správní soud přezkoumávat.
[33] Ve shodě s krajským soudem Nejvyšší správní soud považuje v tomto ohledu za stěžejní zjevnou iracionalitu jednání stěžovatelky ve vztahu k pořizovaným plněním a jejich ceně. Absenci významu samotných plnění nasvědčuje zcela nerozlišující charakter způsobu propagace stěžovatelky. Ta – v rozporu s posléze prezentovanou strategií své propagace – vynaložila stejně vysoké částky v řádu milionů za jednotlivé spoty bez ohledu na televizní kanál, pořad a čas vysílání. Platila tak za vysílání spotu na hlavní stanici v prime time (hlavním vysílacím čase) stejně jako za jeho vysílání na ČT sport s podstatně menším dosahem, nadto po 23. hodině na Štědrý den. Ze zapůjčených ceníků přitom plyne, že Česká televize i společnost Media Master z hlediska ceny rozlišovaly denní dobu vysílacího času, vysílací kanál i atraktivitu pořadu. V letech 2014 a 2015 pak stěžovatelka dokonce uzavřela smlouvu a zaplatila cenu, aniž by vůbec předem znala vysílací čas, televizní kanál a program. Reklamní spoty nakupovala za extrémně vysokou cenu (v součtu 11 milionů za necelou čtyřminutovou prezentaci loga před a po uvedení televizního pořadu, nadto s výjimkou jednoho spotu společně s dalšími inzerenty), která byla násobně zvýšena oproti veřejně dostupnému ceníku České televize, resp. jejího oficiálního distributora (ceníková cena ve výši 8 % stěžovatelkou uhrazené ceny). Stěžovatelka nakoupila reklamní plnění bez toho, aby si předem jakkoliv ověřovala jeho cenu, a to od společností, které se na trhu ani neprezentovaly jako reklamní či mediální agentury. Zjištění o pozadí těchto dodavatelů (a jejich postupné střídání) pak již jen nad rámec věci dokresluje povahu těchto transakcí.
[34] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že správní orgány i krajský soud správně aplikovaly § 23 odst. 7 ZDP, neboť uvedené ustanovení nedopadá pouze na kapitálově a personálně spojené osoby, jak dovozuje stěžovatelka. Úprava v jeho písmenu b) bodu 5 dopadá i na subjekty, které tímto způsobem spojeny nejsou, pakliže účelem jimi vytvořeného právního vztahu je převážně snížení základu daně (zvýšení daňové ztráty) poplatníka. Nutnou součástí posouzení splnění podmínek této definice je pak díky konstrukci základu daně zkoumání samotné ceny plnění, okolností jeho pořízení a jejího výsledku. V nynější věci přitom správní orgány unesly důkazní břemeno v otázce prokázání existence vztahu spojených osob ve smyslu § 23 odst. 7 písm. b) bodu 5 ZDP. Stěžovatelka rovněž dostala prostor pro vysvětlení zjištěného rozdílu, avšak žádné uspokojivé argumenty natož důkazy nedoložila.
[35] V dalším okruhu námitek stěžovatelka brojí proti způsobu, kterým byla stanovena cena obvyklá. Konkrétně podle ní správní orgány pochybily tím, že vycházely toliko z listinných důkazů poskytnutých Českou televizí (z jejího ceníku), aniž by provedly výslech osob, které tyto listiny poskytly. Podle stěžovatelky mohly tyto osoby ozřejmit fungování trhu s reklamou v České televizi, což krajský soud pominul.
[36] Nejvyšší správní soud již ve své judikatuře opakovaně potvrdil, že v obdobných případech (nákup výrazně předraženého sponzorského času v České televizi prostřednictvím transakcí vykazujících obdobné znaky) je logické za účelem určení obvyklé ceny vycházet z ceníkových cen veřejně prezentovaného ceníku služeb dodavatele, za které poskytuje konkrétně vymezenou službu nezávislým osobám (např. rozsudky ze dne 30. 9. 2021, čj. 4 Afs 75/2021-30, ze dne 31. 3. 2022, čj. 3 Afs 427/2019-40, či ze dne 19. 4. 2023, čj. 1 Afs 104/2022-44). Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že v těchto případech figurují jako zprostředkovatelé částečně dokonce stejné osoby jako v nyní posuzované věci. Za situace, kdy byla dodavatelem konkrétně vymezené služby (odvysílání sponzorského vzkazu) výlučně Česká televize, tj. jediná veřejnoprávní televize v České republice, přičemž existuje veřejně dostupný ceník tohoto dodavatele, který danou službu za ceny uvedené v ceníku standardně a bez omezení nabízí (Česká televize opakovaně potvrdila, že reklamní prostor nebyl obchodován výlučně společností Media Master), lze souhlasit se správními orgány a krajským soudem o nadbytečnosti provedení výslechu „osob z České televize“.
[37] Nejvyšší správní soud se již také vyjadřoval k obdobné námitce spočívající v požadavku, aby správce daně podrobně ověřoval fungování prodeje reklamního prostoru České televize, tedy nakolik byla daná služba (odvysílání sponzorského vzkazu) pro stěžovatelku reálně dostupná napřímo (srov. rozsudek ze dne 28. 1. 2021, čj. 3 Afs 393/2019-43). Nezbývá proto než zopakovat, že stěžovatelka ve své námitce pomíjí rozložení důkazního břemene v rámci § 23 odst. 7 ZDP. Je to totiž daňový subjekt, koho tíží břemeno tvrdit a prokázat racionální, ekonomicky odůvodněné, důvody cenových rozdílů. Bylo proto na stěžovatelce, aby kupříkladu tvrdila a prokázala, že službu přímo u České televize poptávala, avšak byla odkázána na mediální agentury, které daný reklamní prostor vykoupily. Nic takového stěžovatelka netvrdila, tím spíše nedokazovala. Z jejích vyjádření v řízení před správními orgány naopak jednoznačně vyplývá, že kontaktovala výlučně a přímo své dodavatele a o fungování trhu se předem nijak nezajímala.
[38] Vzhledem k výše uvedenému pak nemohl Nejvyšší správní soud shledat důvodnými ani závěrečné námitky stěžovatelky, v nichž správním orgánům vytýká, že směšovaly dvě linie právního sporu a že došlo k porušení principu přiměřenosti. K doměření daně nedošlo z důvodů, které by ležely na straně dodavatelů stěžovatelky, nýbrž proto, že stěžovatelka vstupovala dobrovolně za výše popsaných podmínek do právních vztahů, jejichž převažujícím účelem bylo z objektivního hlediska snížení jejího základu daně, nikoliv její propagace ve veřejnoprávní televizi.
S publikací Transferové ceny (stálá provozovna, spojené osoby, sdružené podniky) se dozvíte, jak si správně nastavit v transakcích transferové ceny, jak zpracovat dokumentaci a také, jaké jsou její doporučené náležitosti.
Kontrola u zaměstnavatele ze strany zdravotní pojišťovny.
11.4.2024, Zdroj: VZP
Jsou návštěvy, na které se těšíme, a návštěvy, které očekáváme s obavami. Podívejme se krátce na ty druhé.
Provádět kontrolu jsou oprávněni pověření pracovníci příslušné zdravotní pojišťovny, kteří jsou k tomu vybaveni služebním průkazem a zvláštním oprávněním, vydaným ředitelem zdravotní pojišťovny.
Jsou prováděny dva druhy kontrol:
- pravidelné (periodické)
- nepravidelné (operativní).
Pravidelné kontroly se provádějí podle plánu kontrol. Perioda kontrol je stanovena s ohledem na promlčecí lhůtu pro vyměření pojistného a penále. Tato promlčecí lhůta činí dle platného zákona 10 let.
Nepravidelné kontroly se provádějí, pokud dochází k zásadním nebo opětovným poklesům výše plateb pod obvyklý průměr, nebo pokud jiná instituce upozorní na porušování povinností plátce pojistného, v případě ukončení činnosti plátce apod.
Před provedením kontroly oznámí zdravotní pojišťovna plátci pojistného, u kterého bude provedena kontrola, datum zahájení kontroly dopisem (alespoň 2 týdny předem). Kontrola se provádí u plátce pojistného nebo v místě, které je vzhledem k účelu kontroly nejvhodnější v rozsahu nezbytně nutném pro dosažení jejího účelu. Kontrolu u zaměstnavatele s menším počtem zaměstnanců nebo u osoby samostatně výdělečně činné je možné po vzájemné dohodě provést přímo v příslušné zdravotní pojišťovně po předložení potřebných dokladů.
Zaměstnavatelé jsou povinni vést průkaznou evidenci o uskutečněných platbách pojistného. Na žádost příslušné zdravotní pojišťovny jsou povinni předložit údaje rozhodné pro výpočet pojistného, včetně rodného čísla každého zaměstnance.
Plátce pojistného je povinen:
- předložit kontrolnímu pracovníkovi na vyžádání účetní a jiné doklady, jež jsou potřebné pro správné stanovení placení pojistného rozhodné, anebo o které pověřený pracovník požádá, a podat k nim ústně nebo písemně požadované vysvětlení, má-li pověřený pracovník kontroly pochybnost o jejich úplnosti, správnosti nebo pravdivosti
- nezatajovat doklady, které má k dispozici nebo o nichž je mu známo, kde se nacházejí
- zajistit vhodné místo a podmínky k provádění kontroly
- zapůjčit potřebné doklady i mimo prostor provádění kontroly.
Základním písemným dokumentem o provedené kontrole je Protokol o kontrole. Tento dokument je také závazným podkladem pro řešení právních následků provedené kontroly, včetně vystavení výkazu nedoplatků nebo zahájení správního řízení a vydání platebního výměru. Proti Protokolu o kontrole může plátce pojistného podat písemné a zdůvodněné námitky ve lhůtě uvedené v tomto Protokolu. Po uplynutí této lhůty, pokud nedojde ke shodě, vydává zdravotní pojišťovna výkaz nedoplatků nebo přistupuje k zahájení správního řízení a vystavuje platební výměr.
Institut odstranění tvrdosti ve zdravotním pojištění.
10.4.2024, Zdroj: VZP
Institut odstranění tvrdosti slouží ve zdravotním pojištění ke zmírnění následků, kdy účinky, které nastanou důslednou a přesnou aplikací zákona, by vedly k zvlášť tíživým postihům.
Plátce pojistného může požádat o prominutí přirážky k pojistnému nebo penále.
Zdravotní pojišťovna může odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při předepsání penále, jehož výše nepřesahuje 30 000 Kč ke dni doručení žádosti o odstranění tvrdosti.
Rozhodčí orgán může odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při vyměření přirážky k pojistnému nebo předepsání penále, jehož výše přesahuje 30 000 Kč.
Plátce může taktéž podat žádost o odstranění tvrdosti ve věci penále vyčísleného vyúčtováním.
O prominutí přirážky k pojistnému nebo penále se rozhoduje na základě písemné žádosti žadatele (v analogové nebo elektronické podobě), tj. plátce (případně jeho zástupce – zákonný zástupce, opatrovník nebo zmocněnec na základě plné moci) nebo jiné oprávněné osoby (osoba, která prokazatelně uhradila pojistné místo plátce, např. rodiče, příbuzní a dále osoba, na kterou přešla povinnost uhradit dluh, např. dědic, likvidátor)
O odstranění tvrdosti nelze rozhodnout, jestliže:
- plátce má dluh na pojistném – plátce pojistného je povinen uhradit pojistné splatné do dne vydání rozhodnutí o prominutí penále;
- na plátce byl podán insolvenční návrh;
- plátce vstoupil do likvidace.
Lhůta pro podání žádosti o odstranění tvrdosti je zachována, je-li poslední den lhůty žádost doručena do datové schránky VZP ČR, podána prostřednictvím držitele poštovní licence na adresu sídla RP, Ústředí VZP ČR, RO, klientského pracoviště nebo jakéhokoliv pracoviště VZP ČR. Na uvedená místa lze žádost podat i osobně. Žádost je považována za včas podanou bez ohledu na to, zda při podání byla dodržena věcná či místní příslušnost.
Výkaz nedoplatků – žádost může být podána nejpozději do 8 dnů ode dne vykonatelnosti (tj. doručení) výkazu nedoplatků.
Platební výměr – žádost může být podána do nabytí právní moci tohoto výměru. Jestliže se následně objeví nové skutečnosti, které žadatel bez vlastního zavinění nemohl uplatnit do doby nabytí právní moci tohoto platebního výměru, může být žádost podána do tří let od jeho právní moci.
Dědic, na kterého přešla povinnost uhradit dluh na pojistném či na penále – může žádost podat kdykoliv, a to i v případě, že ve věci bylo již na základě žádosti zemřelého plátce rozhodnuto. V tomto případě bude vydáno nové rozhodnutí.
Penále vyčíslené vyúčtováním – plátce může žádost podat kdykoliv.
O žádosti musí být rozhodnuto do 30 dnů, ve zvlášť složitých případech do 60 dnů ode dne doručení žádosti orgánu příslušnému k rozhodování.
Nedodržení lhůty k vydání rozhodnutí se plátce nemůže dovolávat tehdy, jestliže nedodržení sám způsobil nebo je v jeho prospěch (plátce má dluh na pojistném a byl vyzván k jeho úhradě, plátce požádá o úhradu dluhu formou splátek, plátce byl vyzván k odstranění nedostatků žádosti).
Na prominutí přirážky k pojistnému nebo penále není právní nárok.
Proti rozhodnutí o odstranění tvrdosti nejsou přípustné odvolání ani obnova řízení.
Podpora de minimis
U žadatelů, kteří jsou ke dni rozhodování o odstranění tvrdosti zařazeni v kategorii OSVČ nebo v kategorii zaměstnavatel nebo jsou právnickou osobou (která již není zaměstnavatelem, ale je podnikem dle práva EU), je prominutí, resp. snížení penále v rámci odstranění tvrdosti dle § 53a ZVZP, dle právních předpisů EU považováno za poskytnutí podpory de minimis.
Nová on-line služba „Stav pohledávek na pojistném, penále a pokutách OSVČ“.
19.1.2024, Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení
Česká správa sociálního zabezpečení spustila 14. ledna 2024 novou online službu Stav pohledávek na pojistném, penále a pokutách OSVČ, která je další částí digitální komunikace mezi osobami samostatně výdělečně činnými (OSVČ) a ČSSZ.
V této nové službě ePortálu ČSSZ najdou OSVČ veškeré informace o aktuálním stavu pohledávek, vyúčtování přehledu o příjmech a výdajích a další údaje. ČSSZ tak již nebude rozesílat vytištěné roční vyúčtování záloh na pojistné na důchodové pojištění poštou.
„Nová služba ePortálu ČSSZ Stav pohledávek na pojistném, penále a pokutách OSVČ usnadňuje OSVČ přístup k vybraným údajům. Jedná se o další krok v oblasti digitalizace naší agendy, kterým snižujeme administrativní zátěž klientů i samotného úřadu a zvyšujeme informovanost. Rozšiřujeme tak nabídku našich služeb, a to s důrazem na kvalitu a jednoduchý přístup,“ uvádí František Boháček, ústřední ředitel ČSSZ.
Spuštění služby od 14. ledna 2024 představuje také další z úspor na provozních výdajích ČSSZ, neboť díky elektronickému přístupu klientů k této službě již nebude zapotřebí v následujících letech rozesílat OSVČ vyúčtování záloh na pojistné na důchodové pojištění poštou.
Stav pohledávek na pojistném, penále a pokutách OSVČ je nyní dostupný po přihlášení pouze v této nové službě ePortálu ČSSZ.
Přihlášení do služby
Do služby se klienti přihlásí prostřednictvím Identity občana (tj. např. eObčanka, bankovní identita, mobilní klíč eGovernmentu) nebo přihlašovacích údajů k datové schránce, případně zahraničním identifikačním prostředkem podle unijního nařízení eIDAS.
Veškeré informace o přístupu k online službám ePortálu ČSSZ, o ověření identity a způsobech, jak se přihlásit, najdou klienti na webu Jak se přihlásit na ePortál ČSSZ, včetně informací o zajištění bezpečnosti osobních údajů.
Zplnomocnění jiné osoby
Pokud OSVČ využívá služeb účetní nebo daňového poradce, může tuto osobu zplnomocnit (pověřit) k zastupování, a to elektronicky prostřednictvím elektronické aplikace Správa plných mocí ePortálu ČSSZ, případně tiskopisu Plná moc k úkonům a službám ČSSZ. Zmocněná osoba oznámí své pověření příslušné OSSZ pomocí tiskopisu Oznámení o zmocnění k úkonům a službám ČSSZ a Úřadu práce ČR (pro zmocněnou osobu), k tiskopisu pak přiloží plnou moc. Přestože je této pověřené osobě umožněn přístup do datové schránky OSVČ, přihlašuje se tato osoba prostřednictvím svých osobních identifikačních údajů.
Možnosti, které nová služba nabízí
S novou službou má OSVČ po přihlášení k dispozici tyto možnosti:
Zjistit aktuální stav všech pohledávek na pojistném, penále a pokutách OSVČ. OSVČ tak získá aktuální informace o stavu svých doplatků a případných přeplatků na pojistném na důchodové pojištění včetně penále z tohoto pojistného a úhrnu neuhrazených pokut, které jí byly uloženy.
Zaplatit prostřednictvím QR kódu, který usnadní a urychlí celkovou úhradu evidovaných splatných nebo dlužných částek.
Zjistit aktuální stav splátkového kalendáře, který se zobrazí v případě, že bylo placení dlužného pojistného a penále nebo jejich částí ve splátkách OSVČ povoleno.
Informace o posledním zpracovaném přehledu o příjmech a výdajích včetně informace o vyměřovacím základu stanoveném z přehledu, z něhož je pojistné hrazeno.
V rámci dalšího rozvoje bude služba v brzké době doplněna o další funkce a informace.
Druhotná platební neschopnost a schopnost plnit řádně a včas své daňové povinnosti.
16.2.2024, Zdroj: Finanční správa
Praktická informace pro dodavatele Liberty Ostrava, kteří mohou být nepříznivě ovlivněni aktuální situací této společnosti.
Finanční správa sleduje v médiích informace o vývoji situace ohledně společnosti Liberty Ostrava, která je nejen velkým zaměstnavatelem v Moravskoslezském kraji, ale i obchodním partnerem a často většinovým nebo jediným odběratelem služeb řady menších společností v regionu. Někteří dodavatelé a obchodní partneři této společnosti se již obrátili na finanční úřady s žádostmi o radu či pomoc v obavě z toho, že v důsledku druhotné platební neschopnosti nebudou schopní řádně a včas plnit své daňové povinnosti. Finanční správa proto předkládá následující praktickou informaci, jež shrnuje možnosti dodavatelů, které jim v tomto ohledu dávají daňové předpisy.
Níže tedy uvádíme stručný přehled, o jaké úlevy mohou dodavatelé požádat svůj finanční úřad a jaké informace budou finanční úřady potřebovat pro účely vydání rozhodnutí ohledně podaných žádostí. Generální finanční ředitelství bude v tomto ohledu zároveň instruovat všechna územní pracoviště finančních úřadů tak, aby byl zajištěn shodný metodický přístup k vyřizování žádostí žadatelů z řad dodavatelů Liberty Ostrava v kontextu dané situace a očekávané potřeby rychlého řešení.
- Posečkání s úhradou daně či rozložení úhrady na splátky:
- v žádosti popište význam a rozsah obchodní spolupráce s Liberty Ostrava spolu s aktuálním dopadem na další ekonomickou činnost a majetkovou situaci
- snažte se jednotlivá tvrzení doložit příslušnými dokumenty, např. výčtem dodavatelsko-odběratelských vztahů s vyjádřením podílu Liberty Ostrava, bankovními výpisy, aktuální rozvahou, výkazem zisku a ztráty apod.
- lze vyhovět splátkovému kalendáři nebo posečkání daně na dobu 3 – 6 měsíců podle stavu konkrétního případu
- pro vytvoření žádosti o posečkání lze využít webovou aplikaci Finanční správy, další informace k posečkání jsou dostupné v informačním letáku
- Prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmů a tím zároveň prodloužení lhůty pro úhradu této daně:
- důvodem žádosti o prodloužení lhůty bude vylíčení aktuální situace ve vztahu k Liberty Ostrava
- standardní je prodloužení o 3 měsíce (případně až do konce října, pokud jsou součástí přiznání i příjmy, které jsou předmětem daně v zahraniční)
- žádost o prodloužení lhůty je třeba podat před uplynutím lhůty k podání daňového přiznání (do 2. května, pokud podáte přiznání elektronicky)
- Stanovení nižších záloh, popř. povolení výjimky z povinnosti daň zálohovat:
- v žádosti je třeba doložit významný útlum ekonomické činnosti a s tím související předpoklad nižší daňové povinnosti, a to např. s využitím účetních knih, evidencí či prognóz
- o snížení záloh či povolení výjimky lze uvažovat v rozsahu, v jakém poklesla ekonomická výkonnost v návaznosti na Liberty Ostrava
- žádost je možno vytvořit za pomoci webové aplikace Finanční správy
- Prominutí příslušenství daně (úroku z prodlení či z posečkání a pokuty za opožděné tvrzení daně)
- jestliže navzdory využití některého z uvedených nástrojů vznikne úrok z prodlení či pokuta za opožděné tvrzení daně, lze žádat o jejich prominutí; tento postup je možno uplatnit i v případě vzniku úroku z posečkání
- za ospravedlnitelný důvod prodlení s plněním daňových povinností bude považována souvislost s tíživou situací společnosti Liberty Ostrava
- žádost lze vytvořit prostřednictvím webové aplikace Finanční správy
- doplňující informace jsou dostupné na webu Finanční správy
- Platba DPH z neuhrazených pohledávek
- DPH musí být dodavatelem přiznána v daňovém přiznání ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, a to bez ohledu na úhradu pohledávky ze strany odběratele
- v případě problémů s úhradou DPH lze využít posečkání s úhradou daně či rozložení úhrady na splátky
- důležité je, že pokud se pohledávka následně stane nedobytnou, lze získat neuhrazenou DPH zpět formou opravy základu daně, a to v návaznosti na zvolený postup řešení situace u společnosti Liberty Ostrava.
Vaše žádosti adresujte na příslušný finanční úřad. Pokud se potřebujete ohledně své situace poradit, můžete využít následující telefonní linky:
- Moravskoslezský kraj: 778 785 012
- Olomoucký kraj: 585 541 241
- Specializovaný finanční úřad: 220 364 740