DANĚ – informace nejen pro podnikatele.
Lhůta pro doměření daně z příjmů za období se ztrátou.*
Nejste daňovým rezidentem? Jak v Česku daní ti, kteří mají příjmy ze zahraničí.*
Osvobození příjmů z účasti na akcích zaměstnavatele.*
Oznamování osvobozených příjmů.*
Upozornění k režimu vylučování nerealizovaných kurzových rozdílů.*
Daně v dotazech a odpovědích.*
Lhůta pro doměření daně z příjmů za období se ztrátou.
27.5.2024, Zdroj: Verlag Dashöfer
Obecná lhůta pro doměření daně jsou 3 roky. Speciální ustanovení tuto lhůtu však prodlužuje.
Jde o ustanovení § 38r odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, které modifikuje pravidla pro běh lhůty pro stanovení daně v případě osob uplatňujících daňovou ztrátu. Uvedené ustanovení je ve věci lhůty pro stanovení daně speciálním k § 148 daňového řádu a prodlužuje lhůtu pro doměření daně na 8 let.
Pokud je v původní lhůtě otevřena daňová kontrola, běží lhůta znovu. Otázkou řešenou v judikatuře (Nejvyšší správní soud č.j. 7 Afs 229/2019 – 14 ze dne 31.05.2021) bylo, zda běží znovu 3letá nebo 8leté lhůta.
Nejvyšší správní soud vyložil otázku tak, že běží znovu osmiletá prekluzivní lhůta. Jelikož byla ve vztahu ke zdaňovacímu období roku 2012 zahájena dne 2. 6. 2014 daňová kontrola, prekluzivní lhůta ve smyslu § 148 odst. 1 daňového řádu a § 38r zákona o daních z příjmů (tj. osmiletá lhůta) se podle § 148 odst. 3 daňového řádu přerušila a pokračovala v běhu znovu od učinění tohoto úkonu. Zahájení daňové kontroly tak vedlo k tomu, že ode dne 2. 6. 2014 běží znovu osmiletá prekluzivní lhůta, jejíž běh by skončil dne 2. 6. 2022.
Nejste daňovým rezidentem? Jak v Česku daní ti, kteří mají příjmy ze zahraničí.
Jste českým daňovým rezidentem, nebo máte daňový domicil v jiné zemi? Rozdělení je pro plátce daně z příjmů zásadní a určuje, jaké příjmy a kdy musí v Česku i v zahraničí zdaňovat.
09.03.2024 | BusinessInfo.cz
Ten, kdo v Česku trvale žije, patří mezi daňové rezidenty a daně musí platit v tuzemsku, i když zároveň vydělává v zahraničí. Neplatí to ale bezvýhradně a vždy na všechny příjmy.
Daňovým rezidentem je ten, kdo má v Česku bydliště pro daňové účely („za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se zde zdržovat“). Nemusí přitom bydlet ve vlastním domě či bytě, může jít i o bydlení v pronájmu.
Pokud má poplatník stálé bydlení ve dvou či více zemích, rozhoduje o tom, zda je tuzemským rezidentem to, jak dlouho v ČR pobývá. Konkrétně to musí být nadpoloviční většina dnů v kalendářním roce – tedy minimálně 183 dní.
Středisko životních zájmů
Má-li poplatník bydliště v obou smluvních státech, pak je pro určení, zda je rezidentem, rozhodující takzvané středisko životních zájmů, což je místo, ve kterém bydlí s rodinou případně to, kde poplatník vykonává samostatnou výdělečnou činnost nebo je zaměstnán.
Zmíněná pravidla platí u fyzických osob. U firem je klíčové, kde má společnost sídlo, respektive v jaké zemi působí její vedení.
Pokud jste v Česku pobývali méně než šest měsíců, ale měli jste zde po část roku trvalé bydliště, můžete být považováni za daňového rezidenta také jen část roku, a to za dobu, kdy naplníte kritérium stálého pobytu.
Daní se příjmy vždy dvakrát?
Čech, který pracovně „pendluje“ mezi tuzemskem a jinou zemí musí často řešit placení daní v cizině.
„Stává se to, pokud je pokládán za daňového rezidenta ve dvou nebo více zemích, má-li příjmy a bydliště ve dvou zemích, nebo když si nárok na zdanění jednoho a téhož příjmu činí dva státy,“ říká poradce Michal Dvořáček.
Do hry v tu chvíli vstupují dvoustranné vztahy ČR s ostatními zeměmi. S více než osmdesáti státy světa má Česká republika podepsanou smlouvu o zamezení dvojího zdanění (SZDZ). Především jde o všechny členské státy EU a také drtivou většinu vyspělých zemí.
Česká republika a unijní státy (a některé další) mají navíc velmi podobná pravidla k určování „daňové rezidence“. O tom, kdo je a kdo není daňový rezident, nicméně do detailů rozhodují kritéria uvedená v konkrétním článku příslušné smlouvy.
Seznam zemí, s nimiž má ČR smlouvy o zamezení dvojího zdanění
Vztah se státem, se kterým má ČR v účinnosti SZDZ: Obvyklá kritéria pro daňovou rezidenci.
- stálý byt (jakákoliv forma bydlení, důležitý je úmysl trvale se zde zdržovat
- středisko životních zájmů (úzké hospodářské a osobní vazby)
- obvyklé zdržování se
- státní občanství
- jiná vzájemná dohoda mezi smluvními státy
Češi pracující v Unii
Český občan, který dlouhodobě žije a pracuje pouze v jednom členském státě sedmadvacítky, bude v této zemi s největší pravděpodobností platit také daň z příjmu.
„Důvodem jsou daňové povinnosti, které v členském státě vznikají po určité délce pobytu nebo výdělečné činnosti,“ připomíná Michal Dvořáček.
„Při nástupu do zaměstnání v jiné zemi by měl být pracovník přihlášen na zahraničním finančním úřadu. Dokladem je přidělení osobního daňového čísla. V některých zemích se používá jedno registrační číslo pro účely daně, pojištění nebo pobytu. Jestliže má český občan příjmy pouze ze závislé činnosti v zahraničí, platí zálohy na daň a odevzdává daňové přiznání ve státě zaměstnání,“ uvádí Ministerstvo zahraničních věcí.
Práva a povinnosti rezidenta
Obecně platí, že jste-li českým rezidentem, máte neomezenou daňovou povinnost. Jinými slovy: měl byste doma v daňovém přiznání uvést a zdanit veškeré své příjmy, a to tuzemské i celosvětové. Ve státě, kde poplatník pouze pracuje, zdaní jen to, co si vydělal na místě.
Zejména v příhraničních oblastech je běžné, že Češi vyrážejí za lépe placenou prací například do Německa či Rakouska. Odvedou tedy daň z příjmů dvakrát? „Práci v cizině odvede plátce jednu, neměl by tedy platit dvakrát. Právě na to mysleli autoři smluv o zamezení dvojího zdanění,“ říká poradce.
Jak nedanit dvakrát?
Právě SZDZ brání tomu, abyste ze svého příjmu odváděli daně vícekrát (v zemi, kde jste si peníze vydělali, a ve státě, kde máte daňový domicil). Každá bilaterální smlouva je ale jiná a jiné jsou také metody, jimiž se dvojí zdanění vylučuje.
Existují i dohody, které a priori určují, že se příjmy daní pouze v jednom státě a ve druhém se neodvádějí za žádných okolností (viz níže). V případě konkrétní země proto doporučujeme poradit se s daňovým expertem, nebo si sami pečlivě prostudovat text dohody, kterou má Česko s touto zemí podepsánu.
Nejčastěji se používají dvě metody, vylučující dvojí zdanění:
- Metoda vynětí příjmů (častěji s výhradou progrese)
- Metoda prostého zápočtu daně
Metoda vynětí příjmů (Exemption)
Vyskytuje se převážně ve starších smlouvách o zamezení dvojího zdanění (například s Německem či Británií). Tato metoda se neuplatňuje vůči příjmům z dividend, úroků a licenčních poplatků.
Při aplikaci metody vynětí příjmů sice rezident přizná své celosvětové výdělky, nicméně příjmy ze zahraničí vyjme ze základu daně před výpočtem samotné daňové povinnosti. Jinými slovy výdělky nejsou podrobeny zdanění ve státě, kde jste rezidentem, tedy v našem případě v ČR.
- Úplné vynětí příjmů – příjmy mající zdroj v zahraničí se u rezidentů vykážou jako zdanitelné, ale ihned se o ně celosvětový základ daně sníží (neberou se v potaz).
- Vynětí s výhradou progrese – příjem ze zahraničí se do daňového základu také nezahrnuje, použije se pro volbu sazby daně v souhrnu příjmů. Metoda s výhradou progrese má smysl v případech, kdy jsou příjmy ve smluvním státě zdaněny progresivní daní. Jsou-li například v Německu vyšší daně z příjmu pro bohatší než v ČR, zaplatí český rezident daně jen v Německu (dle vyšší sazby, viz příklad níže),
Se starší metodou vynětí příjmu se můžete potkat u smluv, které uzavřelo ještě socialistické Československo před více než třiceti lety – nejčastěji v 80. letech. Metoda prostého zápočtu je novější.
Metoda prostého zápočtu
Jednodušší a efektivnější metoda prostého zápočtu znamená, že se porovná daň z příjmu, která byla zaplacena v zahraničí, s daní, kterou by ze stejného příjmu odvedl poplatník v ČR. Pokud je daň zaplacená v zemi, kde si vyděláváte na chleba, nižší, rozdíl doplatíte na daních v Česku. Pokud je vyšší, žádnou další dávku už českému státu odvádět nemusíte.
V Česku progresivní zdanění neexistuje s jedinou výjimkou, která se týká lidí s velmi vysokými příjmy, takže se de facto postupuje stejně jako u prostého zápočtu.
Příklad
Pan Novák pracuje pro firmu v Bavorsku a ročně si vydělá 20 000 eur (cca 500 tisíc korun). Sazba daně z příjmů je v Německu u takto vysokého výdělku přes 27 procent. V Německu je výrazné progresivní zdanění (u ročního příjmu 13 469 eur je sazba daně 24 %, a při každém zvýšení daňového základu o tisíc eur se daň zvýší o 0,46 %). Pan Novotný tedy platí o zhruba dvanáct procentních bodů vyšší daň, než by ze stejného výdělku odvedl v Česku (kde je sazba 15 procent). V ČR už tedy žádnou daň doplácet nebude.
Špatnou zprávu má finanční správa pro ty, kteří pracují v zemích, jež SZDZ s Českem uzavřenu nemají. Příjmy, kterých tito lidé dosáhli v jiném státě, se zde nejdříve zdaní podle místních pravidel. Poté ale musí být daň znovu zaplacena v Česku.
Jedinou útěchou je fakt, že se plátcům v českém přiznání základ sníží o daň, jíž v zahraničí odvedli.
Jak jsou na tom daňoví nerezidenti
Daňoví nerezidenti logicky do české státní kasy odvádějí jen daně z toho, co si na našem území vydělali. Jde o příjmy, které jsou vymezeny v § 22 zákona o daních z příjmů.
Jste-li rezidentem státu, s nímž má ČR uzavřenou SZDZ, je možné, že tyto příjmy budete danit nižší sazbou daně, což ovšem záleží na konkrétním znění smlouvy.
Právo zdanění
Některé smlouvy o zamezení dvojího zdanění definují příjmy a určují, kterému státu náleží právo zdanění. U konkrétního druhu příjmů může být smlouvou stanoveno, že se takové výdělky zdaňují pouze (výhradně) v jednom ze smluvních států. Pak druhý stát takový příjem vůbec nezdaňuje a ani se v tomto druhém státě tento příjem nezahrnuje do daňového přiznání poplatníka.
Častěji se však konkrétní příjmy v souladu se smlouvou zdaňují v obou státech – ve státě rezidence z titulu neomezené daňové povinnosti a ve státě zdroje příjmů z titulu příjmů ze zdrojů na daném území. Pak platí, že stát rezidence přihlédne ke zdanění ve státě zdroje, tzn., že ve státě., kde je daňový subjekt rezidentem, dojde k vyloučení dvojího zdanění v souladu s příslušnou smlouvou a vnitrostátní úpravou.
Zdroj: GFŘ
Jakub Procházka
Osvobození příjmů z účasti na akcích zaměstnavatele.
13.2.2024, Zdroj: Verlag Dashöfer
Od roku 2024 jsou v zákoně o daních z příjmů výslovně osvobozeny příjmy z účasti na sportovních či kulturních akcích pořádaných zaměstnavatelem.
Podle zákona o daních z příjmů jsou osvobozeny příjmy plynoucí z účasti zaměstnance nebo jeho rodinného příslušníka na sportovní nebo kulturní akci pořádané zaměstnavatelem pro omezený okruh účastníků, pokud vzhledem k její povaze je pořádání takové akce zaměstnavateli obvyklé a její forma a rozsah jsou přiměřené.
Na tato plnění se nevztahuje omezení do poloviny průměrné mzdy.
Metodická informace ke zdaňování benefitů a jiných plnění poskytovaných zaměstnavateli zaměstnancům od 1. ledna 2024 uvádí následující výklad:
- Pořadatelem akce musí být zaměstnavatel. Nemůže tedy jít o koncert či sportovní zápas pořádaný jiným pořadatelem, kdy vstupenky na takovou kulturní či sportovní akci by byly součástí společenské akce širšího rozsahu pořádané zaměstnavatelem – ty by se zahrnuly do limitu podle pravidla § 6 odst. 9 písm. d).
- Nemůže jít o rekreace či zájezd.
- Musí být omezen okruh účastníků na zaměstnance, rodinné příslušníky, případně obchodní partnery.
- Exotické destinace nejsou zpravidla považovány za přiměřené k naplnění obvyklého cíle či smyslu dané akce.
- Akce pořádané 1x týdně nesplňují obvyklost ani přiměřenost pořádané akce.
- Zaměstnavatel by měl být schopen prokázat uvedené okolnosti, měl by proto uchovávat důkazní prostředky ohledně okruhu osob, které se účastnily dané akce, například podle seznamu hostů, seznamu adresátů rozeslaných pozvánek apod.
Oznamování osvobozených příjmů.
2.4.2024, Zdroj: Verlag Dashöfer
I v případě, že jsou příjmy osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob, může se jich týkat oznamovací povinnost.
Pokud poplatník obdrží osvobozené příjmy v hodnotě vyšší než 5 mil. Kč, může mu vzniknout povinnost oznámit tuto skutečnost správci daně (§ 38v zákona o daních z příjmů). Pokud to neudělá, hrozí mu pokuta až do výše 15% příjmů.
Nejvyšší správní soud (č. j. 8 Afs 370/2021-43 ze dne 3. 10. 2023) se zabýval situací, kdy manželka dostala od manžela darem 12 podílových listů, v celkové hodnotě přesahující 5 mil. Kč. Každý z podílových listů měl hodnotu do 5 mil. Kč. Jelikož podílové listy manžel vlastnil výlučně, tj. mimo společné jmění manželů, rovněž manželka je nabyla do výlučného vlastnictví.
Příjem je od daně osvobozen, podle názoru správce daně však podléhal oznámení, které manželka neučinila. Správce daně tudíž vyměřil pokutu cca 1,6 mil. Kč.
Důvodem pro toto vyhodnocení byla skutečnost, že příkazy k převodu podílových listů sice byly provedeny pro každý podílový list zvlášť, nicméně všechny podílové listy byly připsány manželce najednou. Šlo tedy o jeden příjem ve formě několika podílových listů.
Nejvyšší správní soud tento názor správce daně podpořil.
Upozornění k režimu vylučování nerealizovaných kurzových rozdílů dle právní úpravy § 23i a § 23j zákona o daních z příjmů.
12.4.2024, Zdroj: Generální finanční ředitelství
Generální finanční ředitelství v souvislosti s novelou zákona č. 586/1998 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), provedenou zákonem č. 349/2023 Sb., tzv. konsolidačním balíčkem, účinným od 1. 1. 2024, upozorňuje, že Informace GFŘ k problematice „nerealizovaných“ kurzových rozdílů s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu č. j. 45965/13 (dále jen „Informace“) není relevantní pro daňový režim kurzových rozdílů podle § 23i a § 23j zákona o daních z příjmů.
Tato Informace byla vydána jako reakce na rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu a upravovala primárně postup poplatníků do konce roku 2013.
Pro účely režimu vylučování nerealizovaných kurzových rozdílů dle § 23i a § 23j zákona o daních z příjmů, ve znění zákona č. 349/2023 Sb., je třeba vycházet ze záměru zákonodárce vtěleného do odůvodnění pozměňovacího návrhu k této nové právní úpravě. Z odůvodnění je zřejmé, že zákonodárce zamýšlel uplatňovat režim vylučování kurzových rozdílů na veškeré nerealizované kurzové rozdíly, které vznikají k okamžiku ocenění cizoměnového majetku nebo závazků ve smyslu § 24 odst. 6 písm. b) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen „zákon o účetnictví“), resp. § 24 odst. 2 písm. b) zákona o účetnictví, popř. i k jinému okamžiku, pokud účetní jednotka oceňuje cizoměnový majetek nebo závazky častěji.
Nerealizovaný kurzový rozdíl pak vstoupí do základu daně v období, kdy dojde k jeho realizaci nebo kdy poplatník přestává být poplatníkem v režimu vylučování kursových rozdílů. K realizaci dochází obecně v okamžiku, kdy zanikne měnové riziko nebo se změní jeho nosič nebo podstata. Měnové riziko tedy zaniká např. v okamžiku odpisu pohledávky nebo inkasa pohledávky a připsání prostředků na bankovní účet v měně účetnictví. Stejně tak by případný dříve ze základu daně vyloučený nerealizovaný kurzový rozdíl byl dodaněn v situaci, kdy by bylo inkaso pohledávky připsáno na bankovní účet vedený v cizí měně. V takovém případě měnové riziko nadále existuje, ale již není z titulu pohledávky, ale z držení deviz (změnil se tedy jeho nosič).
S ohledem na výše uvedené Generální finanční ředitelství pro právní jistotu poplatníků zveřejní ve spolupráci s Ministerstvem financí podrobnější informaci s návodnými příklady.
Daně v dotazech a odpovědích.
18.6.2024, Zdroj: Finanční správa
Odpovědi na otázky položené jinými mohou nabídnout řešení našich rébusů.
Dotaz č. 1
Zaměstnanec má příjmy plynoucí souběžně z hlavního pracovního poměru a z dohody o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Jakým způsobem se zdaňují tyto příjmy a je zaměstnanec povinen podat daňové přiznání?
Záleží na konkrétní situaci. Za předpokladu, že poplatník u plátce daně učiní Prohlášení k dani na určité zdaňovací období, pak i příjmy plynoucí na základě dohody o provedení práce do 10 000 Kč za kalendářní měsíc se zdaňují zálohovou daní spolu s příjmy z hlavního pracovního poměru (limit 10 000 Kč platí do 30. 6. 2024, od 1. 7. 2024 je limit stanoven na 10 500 Kč). Pro účely stanovení základu pro výpočet zálohy na daň se tyto příjmy sčítají. Poplatníkovi lze případně provést roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, pokud splňuje další podmínky definované zákonem o daních z příjmů.
Za předpokladu, že poplatník nemá u plátce daně učiněné Prohlášení k dani a jsou splněny podmínky § 6 odst. 4 zákona o daních z příjmů, pak z příjmů na základě dohody o provedení práce (do částky 10 000 Kč/10 500 Kč za kalendářní měsíc – (limit 10 000 Kč platí do 30. 6. 2024, od 1. 7. 2024 je limit stanoven na 10 500 Kč)) bude sražena daň vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně. Z příjmů z pracovního poměru bude sražena záloha na daň. Po skončení roku není možné poplatníkovi provést roční zúčtování záloh na daň a daňového zvýhodnění (za předpokladu že nevyužije možnost dle § 38k odst. 7 zákona o daních z příjmů – dodatečně učiněné Prohlášení k dani). Poplatník má povinnost podat daňové přiznání.
Dotaz č. 2
Bývalý zaměstnavatel se mnou nekomunikuje a já potřebuji vystavit potvrzení o zdanitelných příjmech pro potřeby podání daňového přiznání. Co mám dělat?
Plátce daně (zaměstnavatel) je povinen na žádost poplatníka (zaměstnance) za období, za které byla vyplácena nebo zúčtována mzda, vystavit nejpozději do deseti dnů od podání žádosti doklad o souhrnných údajích uvedených ve mzdovém listě, které jsou rozhodné pro výpočet základu daně, daně, záloh a pro poskytnutí slevy na dani a daňového zvýhodnění, tj. potvrzení o zdanitelných příjmech.
Je nutné disponovat věrohodným „důkazem“, že jste bývalého zaměstnavatele o vystavení potvrzení o zdanitelných příjmech požádal – např. kopie této žádosti a podací lístek s datem, kdy byla žádost odeslána. Pokud i tak není předmětné potvrzení vydáno, je možné po dohodě se správcem daně prokázat zdanitelné příjmy a sražené zálohy na daň jinak, např. pomocí výplatních lístků.
V případě, že by zaměstnavatel potvrzení o zdanitelných příjmech odmítl vydat, je možné postupovat podle ustanovení § 237 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a podat stížnost na postup plátce daně správci daně, který je tomuto plátci daně místně příslušný.
Dotaz č. 3
Naše obchodní korporace zaměstnává brigádníky na dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti. Do jaké výše se zdaňují jejich příjmy srážkovou daní?
Příjmy ze závislé činnosti
- plynoucí z dohody o provedení práce, jejichž úhrnná výše u téhož plátce daně nepřesáhne za kalendářní měsíc částku rozhodnou pro účast zaměstnanců na základě dohody o provedení práce na nemocenském pojištění, která je stanovena pro zaměstnání vykonávaná na základě těchto dohod u téhož zaměstnavatele (limit 10 000 Kč platí do 30. 6. 2024, od 1. 7. 2024 je limit stanoven na 10 500 Kč),,
- nebo v úhrnné výši nepřesahující (s výjimkou dohod o provedení práce) u téhož plátce daně za kalendářní měsíc částku rozhodnou pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění, tj. pro rok 2024 částku 4 000 Kč,
zúčtované nebo vyplacené plátcem daně, jsou samostatným základem daně pro zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně, pokud zaměstnanec u tohoto plátce daně neučinil „Prohlášení k dani“ podle § 38k odst. 4, 5 nebo 7 zákona o daních z příjmů anebo nezahrne-li tyto příjmy do daňového přiznání podle § 36 odst. 6 nebo 7 zákona o daních z příjmů.
Upozornění: V případě využití postupu podle § 36 odst. 6 nebo 7 zákona o daních z příjmů, musí být do daňového přiznání zahrnuty všechny příjmy podle § 6 odst. 4 zákona o daních z příjmů.