DANĚ – informace nejen pro podnikatele.

 30. 8. 2022

Daň z příjmů: Kdo a kdy musí platit čtvrtletní a pololetní zálohy?  

Reverse charge jako nástroj proti podvodům? ČR jej zatím plošně nezavedla, dostává ale víc času.  

Změna rozsahu použití režimu přenesení daňové povinnosti dle § 92f zákona o DPH s účinností od 1. 1. 2022.

Daň z příjmů: Kdo a kdy musí platit čtvrtletní a pololetní zálohy?

Lidé s nejvyššími příjmy, kteří zaplatili za uplynulý rok na dani z příjmů více než 150 tisíc korun, musejí do 15. září uhradit další čtvrtletní zálohu. Většina plátců se živnostenským listem přitom zálohy na daně z příjmů v průběhu roku neplatí.

24.08.2022

Tato povinnost se týká pouze jednotek procent OSVČ s vysokými příjmy. Kdo a jak často zálohy odvádí a jak se započítávají do výsledné daně si přečtěte v následujícím článku.

Platí jen podnikatelé

Žádné zálohy během letoška neplatí ti, kteří v roce 2021 odvedli státu na dani z příjmů méně než 30 tisíc korun a logicky ani ti, kteří podnikají první rokem.

„Pravidelné odvody se nehradí ani po poplatníkovi, který zemře. Povinnost se samozřejmě netýká ani zaměstnanců,“ doplňuje poradce Michal Dvořáček.

Zálohy na daň z příjmů se platí v průběhu zálohového období, které definuje zákon v paragrafu 38a. V případě, že podáváte daňové přiznání tradičně k 1. dubnu, pak je tímto obdobím míněno následujících dvanáct měsíců (až do posledního dne pro podání daňového přiznání ve zdaňovacím období následujícím).

Délka „zálohového období“

Zálohové období nicméně nemusí trvat 12 měsíců.

Rozumí se jím „období od prvního dne následujícího po uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období.“

Příklad: Pokud živnostník podal daňové přiznání za rok 2020 například 12. února 2021 a daňové přiznání za rok 2021 za něj podal daňový poradce až 1. 7. 2022, zálohové období tohoto poplatníka trvá od 2. 4. 2022 (den po termínu pro klasické odvezdání DP, nepodává-li se elektronicky) do 1. 7. 2022 – tedy 15 měsíců.

„Výše záloh neovlivňují příjmy podle paragrafu 10 zákona o daních z příjmů. Mezi takzvané ostatní příjmy patří například výživné, důchody, výhry v loterii, peníze získané z prodeje nemovitosti či pronájmu movitých věcí,“ připomíná daňová poradkyně Gabriela Ivanco.

Pokud podáte přiznání za rok 2022, výsledná daň za toto období bude podkladem pro stanovení výše záloh a periodicity platby v příštím roce. Při stanovení výše záloh se nicméně vychází z takzvané poslední daňové povinnosti. Zákon za ni považuje i daň, kterou si poplatník sám vypočte a uvede v dodatečném (nikoli řádném) přiznání.

Co říká zákon?

V závislosti na výši daňové povinnosti, která se zjistí vynásobením sazby daně se zjištěným základem daně, může vzniknout povinnost hradit zálohy na daň z příjmů.

Upozorňujeme, že přestože se povinnost netýká zaměstnanců, u podnikatelů, kteří mají i příjmy ze závislé činnosti podle paragrafu 6, je situace složitější.

Roční zúčtování daně je obdobou daňového přiznání. Jaké slevy lze využít?

Základ daně jim totiž tvoří dvě položky – za a) ze samostatně výdělečné činnosti (podnikání) a za b) z činnosti závislé (zaměstnání).

„Pokud je jejich základ ze závislé činnosti vyšší než 50 procent celkového základu – příjmy jsou tedy minimálně stejné jako z podnikání – zálohy na daň z příjmů tito poplatníci v průběhu roku nehradí,“ připomíná poradce Michal Dvořáček.

Pokud příjmy ze závislé činnosti představují více než 15 ale méně než 50 procent základu daně, platí se zálohy v poloviční výši.

Zálohy se netýkají ani těch, kteří ukončili činnost, z níž jim plynuly zdanitelné příjmy. Poslední splátka následuje po tomto „ukončení činnosti“ a dál už se povinnost na poplatníka nevztahuje.

Kdo tedy neplatí zálohy?

  • poplatník, jehož poslední známá daňová povinnost nepřesáhla 30 000 korun,
  • poplatník, pokud je jedním z dílčích základů daně dílčí základ daně z příjmů ze závislé činnosti § 6 (příjmy ze zaměstnání), ze kterého měl plátce povinnost srazit zálohy na daň, a tento dílčí základ daně je roven nebo činí více než 50 % z celkového základu daně,
  • obec nebo kraj,
  • dědici zůstavitele ode dne jeho smrti.

U firem (tedy právnických osob) je placení záloh de facto totožné jako u osob fyzických. Podrobnosti k placení dani z příjmu právnických osob.

Výše záloh a četnost placení

Podnikatelé s vysokými příjmy platí buď pololetní nebo čtvrtletní zálohy, opět v závislosti na výši daně zaplacené za uplynulý rok.

1) Pololetní zálohy

Hradí je všichni ti, kteří v uplynulém roce zaplatili na dani z příjmu více než 30 tisíc, ale zároveň méně než 150 tisíc korun. V tomto případě odvádějí dvě zálohy ročně, každou ve výši 40 procent z poslední zaplacené (roční) daně.

Ve většině případů je zdaňovacím obdobím kalendářní rok, zálohy jsou tedy splatné 15. června a 15. prosince (respektive k prvnímu pracovnímu dni po tomto datu).

Připomínáme, že sazba daně z příjmů fyzických osob je v Česku stále 15 procent, daň z příjmu právnických osob 19 procent (s výjimkou podílových a penzijních fondů).

Příklad: Podnikatel Novotný vydělal v roce 2021 více než milion korun, proto nemohl využít výhod paušální daně (v příštím roce se zřejmě hranice posune na dva miliony ročního příjmu). Na dani z příjmu zaplatil po slevách a odpočtech 80 tisíc korun. V roce 2022 tedy hradí dvě zálohy – do středy 15. června 32 000 a do čtvrtka 15. prosince opět 32 000 korun. Zbylou vypočtenou daň (z daňového základu pro rok 2022, sníženou o 64 tisíc) uhradí při odevzdání přiznání za letošek na jaře příštího roku.

2) Čtvrtletní zálohy

Týkají se pouze lidí s nejvyššími příjmy, kteří zaplatili za uplynulý rok na dani z příjmů více než 150 tisíc korun ročně.

Tyto poplatníky čekají čtyři platby v průběhu celého roku, a to ve výši 25 procent z poslední zaplacené daně z příjmů. Na zálohách tak letos odvedou stejnou částku jako zaplatili celkově na dani v roce uplynulém. Splatnost je 15. března, 15. června, 15. září a 15. prosince, respektive první pracovní dny následující po těchto datech (letos vycházejí všechny termíny na pracovní dny). Částky se automaticky zaokrouhlují na stokoruny nahoru.

Při vyplňování daňového přiznání pak poplatníci přiznají zálohy, jež uhradili a samozřejmě jsou ve výsledku zohledněny a daň se o ně snižuje. Pokud je v následujícím roce daň nižší než v předchozím, poplatník nedoplácí nic.

Podnikáte jen část roku. Co s tím?

Pokud máte daňovou povinnost pouze za část zdaňovacího období, musíte ji přepočítat pro účely vyčíslení záloh na daň z příjmů tak, jako by se týkala celého období (dlouhého dvanáct měsíců).

Přepočtení daňové povinnosti je poměrně jednoduché. Výslednou částku pouze vydělíte počtem měsíců, ve kterých jste měli příjmy podléhající dani a následně vynásobíte dvanácti (jako byste měli stejné příjmy celé zdaňovací období).

„Pokud budete mít zdanitelné příjmy například jen od dubna do září a výsledná daň by odpovídala 60 tisíci korunám, musíte tuto částku vydělit šesti (počet měsíců) a následně vynásobit dvanácti,“ upřesňuje poradce.

Pro výpočet záloh pak tedy nebude určující částka 60 tisíc ale 120 tisíc korun, a proto následující rok odvedete dvě pololetní zálohy ve výši 48 000.

Vliv záloh na výslednou daň

Při podání daňového přiznání se samozřejmě započítají zaplacené zálohy, které měly splatnost v jeho průběhu, do výsledné daně. Podmínkou ovšem je, abyste tyto zálohy uhradili v průběhu zdaňovacího období (nikoli dodatečně například na výzvu berňáku).

Zálohy zaplacené dodatečně se vám bohužel do výsledné daně nepromítnou. Proto podnikatelům doporučujeme, aby si jejich placení pečlivě hlídali.

Co je zdaňovací období?

Za zdaňovací období považuje zákon o daních z příjmů u fyzických osob kalendářní rok.

Pokud se jedná o právnické osoby, může být zdaňovacím obdobím kalendářní nebo takzvaný hospodářský rok. U firem je ovšem situace poněkud složitější a zákon zná ještě další dvě další varianty.

Může jít o období „od rozhodného dne fúze nebo rozdělení obchodní korporace případně převodu jmění na společníka do konce kalendářního roku nebo hospodářského roku, ve kterém se přeměna nebo převod jmění staly účinnými“.

Poslední variantou je u právnických osob „účetní období, pokud je toto účetní období delší než nepřetržitě po sobě jdoucích 12 měsíců“.

Zdroj: FS ČR

Pro stanovení záloh jsou důležité termíny pro podání přiznání k dani z příjmů:

  • 3 měsíce od uplynutí zdaňovacího období (převážně kalendářní rok) – pokud přiznání není podáno elektronicky,
  • 4 měsíce po uplynutí zdaňovacího období – pokud přiznání je podáno elektronicky,
  • 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období – pokud přiznání podává poradce (daňový poradce nebo advokát) nebo musí být účetní závěrka ověřena auditorem.

Jakub Procházka


Reverse charge jako nástroj proti podvodům? ČR jej zatím plošně nezavedla, dostává ale víc času.

Reverse charge u daně z přidané hodnoty (DPH) má být efektivním nástrojem proti daňovým únikům a karuselovým podvodům. Jde o přenesení daňové povinnosti z dodavatele na toho, kdo nakupuje zboží či využívá služby. DPH tedy platí odběratel.

16.08.2022 | BusinessInfo.cz

Plošné použití reverse charge pro všechna plnění (v rámci platby DPH) přesahující limit 17 500 eur Evropská unie před časem povolila, ačkoli se v zemích sedmadvacítky nevyužívá.

Česko mělo o tuto výjimku eminentní zájem. Vláda Andreje Babiše chtěla systém zavést od července 2020, nakonec to ale nestihla, stejně jako vláda Petra Fialy.

Letos v létě nicméně dostala Česká republika na případné zavedení plošného přenesení daňové povinnosti daleko více času, než bylo původně plánováno (viz níže).

„Aktuálně platí přenesení daňové povinnosti v České republice jen v některých případech, které definuje zákon o DPH. V této oblasti byl v minulých letech několikrát novelizován,“ prozrazuje právník Jiří Koukal.

V roce 2022 se tuzemské reverse charge týká například nákupů zlata, pořízení nemovitostí, stavebních a montážních prací, dodávek mobilních telefonů, poskytování telekomunikačních služeb, nebo prodeje herních konzolí, tabletů či notebooků.

Trvalé použití režimu přenesení daňové povinnosti v ČR

  • Dodání zlata
  • Dodání zboží uvedeného v příloze 5 k zákonu o DPH
  • Dodání nemovité věci
  • Poskytnutí stavebních a montážních prací

Dočasné použití režimu reverse charge v ČR

  • Převod emisních povolenek
  • Dodání mobilních telefonů
  • Dodání zařízení s integrovanými obvody (mikroprocesory či centrální procesorové jednotky)
  • Dodání plynu a elektřiny obchodníkovi
  • Dodání certifikátů plynu a elektřiny
  • Poskytnutí telekomunikačních služeb
  • Dodání herních konzolí, tabletů a laptopů
  • Dodání obilovin a technických plodin, včetně olejnatých semen a cukrové řepy
  • Dodání surových či polozpracovaných kovů, včetně drahých kovů

Patří sem i Dodání zboží nebo poskytnutí služby, u kterých bylo České republice prováděcím rozhodnutím Rady povoleno uplatňovat zvláštní opatření odchylující se od článku 193 směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty.

Jak si tento režim představit v praxi? Zatímco standardně odvádí daň z přidané hodnoty firma, která toto zboží nebo službu prodává, u reverse charge (RC) je to jinak.

Kdo, kdy a proč platí DPH? Provedeme vás labyrintem daňové legislativy

Majitel stavební firmy pan Novák, který je stabilně plátcem DPH, poskytne svému zákazníkovi panu Novotnému montážní a stavební práce v hodnotě půl milionu korun. Tyto služby patří do systému přenesení daňové povinnosti. Stavitel Novák tak vystaví fakturu bez DPH. Tuto daň je pak ve své evidenci povinen doplnit, přiznat a zaplatit odběratel Novotný, který odpovídá i za správné stanovení sazby daně.

Rozdíl mezi RC a samovyměřením daně

„Podnikatelé musejí rozlišovat mezi ´samovyměřením daně´ u zahraničních transakcí a tuzemským reverse charge,“ připomíná poradce Michal Dvořáček.

„Samovyměření daně zjednodušeně znamená, že dovozce zboží či služeb, který vyměřuje daň na výstupu, si sám vyměří DPH na vstupu. Tu pak uplatní u finančního úřadu jako odpočet. Daň na výstupu zaplatí příjemce zboží nebo služby (český plátce) a nikoliv dodavatel / poskytovatel z jiného členského státu. Tento princip je spojen zejména s plněními mezi členskými státy EU,“ doplňuje.

U vnitřního reverse charge si jednotlivé členské státy Unie stanovují, že u vyjmenovaného zboží nebo služeb má povinnost přiznat a zaplatit daň ten, pro koho je zdanitelné plnění uskutečněno, tj. odběratel.

Všechny případy reverse charge v ČR vyjmenovává zákon o DPH

Kdy je třeba závazné posouzení?

Máte-li pochybnosti, zda má platit DPH dodavatel či odběratel, lze využít takzvané „závazné posouzení“. To určí, zda máte použít režim reverse charge. Se žádostí o vydání takového rozhodnutí se podnikatelé obracejí na správce daně.

V žádosti musejí uvést popis zdanitelného plnění (vždy jen jednoho na jednu žádost). Za žádost zaplatíte správní poplatek 10 tisíc korun. Generální finanční ředitelství následně vydá „rozhodnutí o závazném posouzení určitého zdanitelného plnění pro použití režimu přenesení daňové povinnosti“, kterým se plátci DPH řídí.

Peripetie kolem české žádosti

Českou žádost o udělení výjimky, podle které mohli zákonodárci zavést režim přenesení daňové povinnosti, schválila před třemi lety Evropská komise a Česku ji posvětily všechny členské země.

Ministerstvo financí chtělo, aby u nás platil plošný reverse charge od července 2020. Musely by jej používat všechny firmy, pokud by vystavovaly faktury na částky přesahující 450 tisíc korun (viz výše).

Podle šetření Hospodářské komory více než tři pětiny tuzemských firem se záměrem ministerstva financí souhlasilo, asi čtvrt milionu plátců DPH už mělo s RC zkušenosti. Podnikatelé se nicméně obávali nejistoty kolem toho, na jak dlouho bude v ČR plošný reverse charge aplikován. Výjimka měla být původně dvouletá.

Firmy také připustily, že by musely upravit své účetní systémy. Náklady na tyto změny odhadovaly do 100 tisíc, malé podniky plánovaly utratit méně, zpravidla do 50 tisíc korun.

Reverse charge, za který Babišova vláda dlouhodobě bojovala, je vnímán téměř jako zázračný lék proti karuselovým podvodům s DPH

Michal Dvořáček, poradce

Andrej Babiš za něj bojoval od vstupu do politiky. Boj s karuselovými podvody měl být veden pomocí kontrolního hlášení (v ČR platí od roku 2016) a právě RC. Systém měl výrazně zmírnit i finanční zátěž dodavatelů, kteří musejí odvádět DPH i ze zboží a služeb, za které jim nebylo odběrateli zaplaceno.

Projekt se však před rokem kvůli zpožděným přípravám zhroutil a stát musí s Evropskou komisí jednat znovu. Resort financí předloni požádal komisaře o prodloužení udělené výjimky. EK ovšem zatím jednat nechce.

Rada EU dala (nejen) Česku více času

Možnost provozovat plošně volitelný režim přenesení daňové povinnosti mělo mít Česko jen do 30. června 2022 (do platnosti nového jednotného daňového režimu v EU). Stihnout tento šibeniční termín nebylo prakticky možné.

Rada EU ale tento termín výrazně prodloužila, a to až do konce roku 2026.

„Plošné reverse charge má z pohledu podnikatelů význam. Většina by uvítala, že nebude muset v řetězci obchodníků operovat s penězi, daň se sice bude – například elektronicky – evidovat, ale platit se bude až na konci celého řetězce. Vzhledem k nastalým komplikacím jsem ale k zavedení tohoto systému skeptický,“ sdělil Ladislav Minčič, ředitel odboru legislativy, práva a analýz Hospodářské komory ČR.

Boj s karuselovými triky

Systém přenesení částky DPH z prodávajícího na kupujícího, při kterém daň platí až koncový odběratel a stát nevyplácí vratky, prakticky vylučuje rozsáhlé podvody v řetězci nastrčených překupníků. Česko se s takovými karuselovými podvody za stamiliony korun potýkalo před lety například při dovozu nezdaněných pohonných hmot. Nastrčené firmy podvodníků před zaplacením DPH z fiktivních důvodů zkrachovaly, ale další nastrčená firma v řetězci mezitím stihla od státu inkasovat vratku DPH.

Stát zavedl další opatření, která karuselové podvody omezují, například zmíněné kontrolní hlášení. Podvodníci to ale stále zkoušejí a v rámci jiných komodit a služeb hledají nové a nové způsoby, jak stát okrádat na daních.

RC daňové úniky vyřešit nemusí

Parametry reverse charge, jež byly České republice ve výjimce schváleny, stanovují jako hranici obchody (faktury) nad 450 tisíc korun. Nižší transakce by novému režimu DPH nepodléhaly, což představuje riziko pro pokračování daňových úniků.

Už současná opatření, jako je kontrolní hlášení, EET nebo povinné kauce pro distributory navíc únikům částečně zamezují.

Většina odborníků se shoduje, že je reverse charge účinným nástrojem proti záměrné kriminální činnosti, ale neřeší úniky spojené například s platební neschopností podniků či zadržováním tržeb.

„To už je spíše o daňové morálce v té které zemi, o tom, jak je finanční správa schopná vybrat DPH, respektive donutit plátce, aby ji přiznal,“ říká Hana Zídková z Komory daňových poradců ČR.

Smysl má navíc skutečně jen plošné zavedení. Je-li RC omezen jen na zboží či komodity, které jsou aktuálně nejvíce ohroženy karuselovými podvody, začnou zločinci krátit daň u jiných položek.

Podobná „přelétavost“ organizovaného zločinu funguje i mezi jednotlivými státy. Zavede-li jeden stát systém přenesení daňové povinnosti, zaměří se podvodníci na obchody v zemi, kde toto opatření neplatí.

Zahraniční reverse charge

Přenesenou daňovou povinnost v zahraničním styku definuje příslušná směrnice EU. Veškeré v ní uvedené služby, které jsou české firmě poskytovány ze zahraničí, fakturuje zahraniční dodavatel (plátce DPH) bez daně a český subjekt musí sám spočítat, přiznat a zaplatit DPH českému finančnímu úřadu.

Na dokladu musí být uvedena informace, že se v tomto konkrétním případě postupuje podle pravidel reverse charge. Český subjekt by si měl prostřednictvím systému VIES ověřit, jestli je zahraniční dodavatel skutečně plátcem DPH.

Jakub Procházka


Změna rozsahu použití režimu přenesení daňové povinnosti dle § 92f zákona o DPH s účinností od 1. 1. 2022.

15.8.2022, Zdroj: Česká daňová správa

Nařízení vlády č. 361/2014 Sb., o stanovení dodání zboží nebo poskytnutí služby pro použití režimu přenesení daňové povinnosti, bylo s účinností od 10. 8. 2022 novelizováno.

Na základě přijetí prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/1832 ze dne 12. října 2021, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (dále jen „nařízení Komise (EU)“), byla ke dni 1. 1. 2022 provedena aktualizace kombinované nomenklatury vedoucí k úpravám některých jejích kódů s dopadem na uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti při dodání zboží na základě § 92f zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“). 

Rozsah zboží, při jehož dodání se aplikuje režim přenesení daňové povinnosti, je vymezen v nařízení vlády č. 361/2014 Sb., o stanovení dodání zboží nebo poskytnutí služby pro použití režimu přenesení daňové povinnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády“), mj. prostřednictvím textu a kódu nomenklatury celního sazebníku. Pro účely nařízení vlády byl kód nomenklatury celního sazebníku do 9. 8. 2022 definován jako číselné označení zboží uvedené v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, v platném znění.

V souvislosti s úpravou kombinované nomenklatury došlo k 1. 1. 2022 u části vybraného zboží (mobilní telefony a částečně kovy) vymezeného v ustanovení § 2 odst. 3 písm. b) a c) nařízení vlády ve znění účinném do 9. 8. 2022 pro účely uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti dle § 92f zákona o DPH ke změně číselného označení tohoto zboží a tomu odpovídající úpravě rozsahu aplikace tohoto režimu.

S účinností od 10. 8. 2022 je vymezení příslušných vybraných položek zboží vyjmenovaných v nařízení vlády ve znění platném do 9. 8. 2022 uvedeno do souladu s aktuálně platným zněním kombinované nomenklatury, a to na základě nového nařízení vlády č. 228 ze dne 20. 7. 2022, kterým se mění nařízení vlády č. 361/2014 Sb., o stanovení dodání zboží nebo poskytnutí služby pro použití režimu přenesení daňové povinnosti, ve znění nařízení vlády č. 155/2015 Sb., nařízení vlády č. 11/2016 Sb. a nařízení vlády č. 296/2016 Sb. (dále jen „nařízení vlády č. 228“). Tímto novým nařízením dochází také od 10. 8. 2022 k ukotvení kódu nomenklatury celního sazebníku podle celního sazebníku ve znění platném k 1. 1. 2022.

Nad rámec výše uvedených změn při uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti u dodání některého vybraného zboží, které byly vyvolány úpravou kombinované nomenklatury k 1. 1. 2022, se s účinností od 10. 8. 2022 mění vymezení zboží s názvem „videoherní  konzole“, jež odpovídá nově kódu nomenklatury celního sazebníku 9504 50 00 (§ 2 odst. 3 písm. f) nařízení vlády ve znění platném od 10. 8. 2022) namísto kódu 9504, který byl platný do 9. 8. 2022. Vzhledem ke konstrukci této položky dochází k zúžení určení daného vybraného zboží.

Postup daňových subjektů uplatňovaný v období od 1. 1. 2022 do 9. 8. 2022

Pro situace, kdy v období od 1. 1. 2022 do 9. 8. 2022, tj. ode dne účinnosti nařízení Komise (EU), na základě kterého došlo ke změně kombinované nomenklatury celního sazebníku, do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti nařízení vlády č. 228, bylo uskutečněno dodání vybraného zboží vymezeného pro účely uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti v § 2 odst. 3 písm. b) a c) nařízení vlády ve znění účinném do 9. 8. 2022 kódem nomenklatury celního sazebníku 8103 90 10, 8106 00 10, 8107 20 00, 8109 20 00, 8112 92 10, 8112 92 31 a 8517 12 00, je v souvislosti s úpravou kombinované nomenklatury platnou od 1. 1. 2022 zavedeno pravidlo, podle kterého nebude v tomto přechodném období dodání dotčených položek, jejichž kódy byly k 1. 1. 2022 upraveny, resp. zrušeny a jež by jinak do 31. 12. 2021 bylo předmětem režimu dle § 92f zákona o DPH, považováno za plnění podléhající režimu přenesení daňové povinnosti.

Nicméně za těchto okolností, kdy u plnění vymezených ustanovením § 92f zákona o DPH se má za to, že bylo obtížné v praxi správně posoudit, zda byly naplněny podmínky pro uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti, lze připustit využití právní fikce podle ustanovení § 92a odst. 7 tohoto zákona (bez povinnosti opravit již uplatněný režim přenesení daňové povinnosti). Dle tohoto ustanovení platí, že mají-li plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, a plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění uskutečněno, důvodně za to, že toto zdanitelné plnění spadá do režimu přenesení daňové povinnosti, a tento režim k tomuto plnění použijí, považuje se toto plnění za zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti. Z tohoto titulu, kdy poskytovatel i příjemce plnění jednali v tomto přechodném období ve vzájemné shodě, mohl být použit režim přenesení daňové povinnosti podle 92f zákona o DPH v rozsahu všech zákonných povinností.

Nové nařízení vlády č. 228 bylo vyhlášeno dne 9. 8. 2022 v částce 105 Sbírky zákonů (Sbírka zákonů a Sbírka mezinárodních smluv – Ministerstvo vnitra České republiky (mvcr.cz)).

Podrobnější informace k výše uvedené problematice lze nalézt na internetových stránkách Finanční správy ČR zde: https://www.financnisprava.cz/cs/dane/dane/dan-z-pridane-hodnoty/informace-stanoviska-a-sdeleni/rezim-preneseni-danove-povinnosti/rezim-preneseni-danove-povinnosti.

 

Krajská hospodářská komora Královéhradeckého kraje

IČ: 25948890DIČ: CZ25948890
Zapsána: Krajským soudem v Hradci Králové, Spisová značka A 9526