Daň z příjmů fyzických osob vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně.  

Daňové výhody podpory stravování z pohledu zaměstnance.  

Masáže hrazené zaměstnavatelem z pohledu daňového.  

Mimořádné použití služebního vozidla zaměstnancem pro soukromé účely.  

Školení v zahraničí nebo příjemný benefit pro zaměstnance?  

Daň z příjmů fyzických osob vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně.

27.7.2023, Zdroj: Finanční správa

Připomeňme si případy, kdy je možné u zaměstnaneckých příjmů uplatnit srážkovou daň.

Podle § 6 odst. 4 zákona o daních z příjmů, jsou příjmy zúčtované nebo vyplacené plátcem daně samostatným základem daně pro zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně, pokud zaměstnanec u tohoto plátce daně neučinil prohlášení k dani podle § 38k odst. 4, 5 nebo 7 anebo nevyužije-li postup podle § 36 odst. 6 nebo 7 a jedná-li se o příjmy podle § 6 odst. 1 zákona o daních z příjmů:

1. plynoucí na základě dohody o provedení práce, jejichž úhrnná výše u téhož plátce daně nepřesáhne za kalendářní měsíc částku 10 000 Kč, nebo
2. v úhrnné výši nepřesahující u téhož plátce daně za kalendářní měsíc částku rozhodnou pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění.

Rozhodná částka pro účast na nemocenském pojištění pro rok 2023 činí 4 000 Kč. Po skončení zdaňovacího období lze příslušné příjmy a z nich sraženou daň zahrnout do daňového přiznání.

Daňový nerezident pak může zahrnout tyto příjmy do daňového přiznání pouze za předpokladu, že je rezidentem členského státu EU nebo dalších států, které tvoří EHP.

Dále se srážková daň vždy srazí z příjmů ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů u daňových nerezidentů (odměny člena orgánu právnické osoby včetně příjmů jednatele).

---

Daňové výhody podpory stravování z pohledu zaměstnance.

22.8.2023, Zdroj: Verlag Dashöfer

Podle návrhu novelizace se mají od roku 2024 sjednotit podmínky pro příspěvky na stravování či stravenky poskytnuté zaměstnavatelem zaměstnanci.

V současné době jsou podmínky pro finanční podporu stravování z pohledu osvobození od daně z příjmů fyzických osob nastaveny následovně:

• Na straně zaměstnance je osvobozena hodnota stravování formou nepeněžního plnění bez stanoveného maximálního limitu.
• V případě peněžitého příspěvku se však jedná o příjem od daně osvobozený na straně zaměstnance do limitu 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin za jednu směnu podle zákoníku práce.

Od roku 2024 má být příspěvek na stravování omezen do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin u peněžní i nepeněžní formy podpory stravování, přičemž se tím rozumí:

• stravování poskytované jako nepeněžní plnění ke spotřebě na pracovišti zaměstnance nebo v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiného subjektu než zaměstnavatele a
• peněžitý příspěvek na stravování.

Teoreticky to pak znamená, že vše, co zaměstnanec zkonzumuje nad uvedený limit, podléhá zdanění daní z příjmů fyzických osob.

---

Masáže hrazené zaměstnavatelem z pohledu daňového.

28.3.2023, Zdroj: Verlag Dashöfer

Sedavé zaměstnání, jízda v autě a minimum pohybu neprospívají našemu zdraví. Jednou z možností, jak tělu poskytnout úlevu, jsou masáže.

Masáž slouží rovněž k upevnění tělesného a duševního zdraví, k posílení organismu, přispívá ke zlepšení tělesné kondice, odstraňuje únavu, uvolňuje zatuhlé svaly, má pozitivní vliv na krevní oběh a látkovou výměnu, přispívá ke zlepšení funkce kloubů. Může rovněž sehrát významnou pomoc při poúrazových stavech.

Na příkladech si ukážeme, kdy bude příspěvek zaměstnavatele na masáže osvobozen u zaměstnance od daně z příjmů, a kdy naopak bude podléhat zdanění i zahrnutí do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění.

Příklad č. 1

Zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci poukazy na masáže, které jsou zdravotního nebo léčebného charakteru a jejich provedení je zajištěno u poskytovatele zdravotních služeb. Půjde např. o lymfatickou masáž.

Z § 6 odst. 9 písm. d) bod 1 zákona o daních z příjmů vyplývá, že nepeněžní plnění poskytnuté zaměstnavatelem spočívající v použití zdravotnického zařízení je na straně zaměstnance osvobozeno pouze za předpokladu, že poskytovatel zdravotních služeb, který předmětnou službu (obdobně zboží) zdravotního, léčebného, hygienického a obdobného charakteru poskytuje, je registrován v Národním registru poskytovatelů zdravotních služeb dle § 74 a § 75 ZZS. V našem případě jde o pořízení služeb zdravotního a léčebného charakteru od zdravotnických zařízení, a proto bude nepeněžní plnění zaměstnavatele zaměstnanci ve formě poskytnutého poukazu na masáž od daně z příjmů osvobozeno ve smyslu bodu 1 § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů.

Příklad č. 2

Zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci týdenní rekreační poukaz na pobyt v Tatranské Lomnici ve Vysokých Tatrách v ceně 15 000 Kč pro dvě osoby a k němu poskytl poukaz na 8 masáží dle výběru pro dvě osoby v příslušném hotelu v ceně 4 000 Kč.

Vzhledem k tomu, že jde o poskytnuté nepeněžní plnění ve formě rekreačního balíčku s poukazem na masáže, jehož výše je nižší než 20 000 Kč, bude nepeněžní plnění zaměstnavatele u zaměstnance od daně z příjmů osvobozeno ve smyslu § 6 odst. 9 písm. d) bod 1 zákona o daních z příjmů.

Příklad č. 3

Zaměstnavatel zajistil pro všechny zaměstnance, kteří se zúčastnili fotbalového turnaje pořádaného tělovýchovnou jednotou, u tohoto tělovýchovného zařízení provedení rehabilitační masáže, a poskytl zaměstnancům bezplatně poukaz na tuto masáž.

Vzhledem k tomu, že jde o poukaz na masáž v rámci použití tělovýchovných a sportovních zařízení, je toto nepeněžní plnění u zaměstnance od daně z příjmů osvobozeno dle § 6 odst. 9 písm. d) bod 2 zákona o daních z příjmů.

Příklad č. 4

Zaměstnavatel poskytl zaměstnanci bezplatně poukaz na celodenní návštěvu aquaparku, jehož součástí je i provedení masáže dle výběru (aquapark nabízí klasickou masáž, rehabilitační masáž, čokoládovou masáž, masáž lávovými kameny a medovou masáž).

Vzhledem k tomu, že jde o poukaz na masáž v rámci použití sportovního zařízení, je toto nepeněžní plnění ve formě poskytnutého poukazu na pobyt v aquaparku a na masáž u zaměstnance od daně z příjmů osvobozeno dle § 6 odst. 9 písm. d) bod 2 zákona o daních z příjmů.

Příklad č. 5

Zaměstnavatel pořádá pro zaměstnance a jejich rodinné příslušníky sportovní nedělní odpoledne. Součástí je i možnost vybrat si ze tří druhů masáží jak pro zúčastněné zaměstnance, tak pro rodinné příslušníky.

Vzhledem k tomu, že jde o poukaz na masáž v rámci konané sportovní akce, je toto nepeněžní plnění ve formě poskytnuté masáže zaměstnanci včetně rodinných příslušníků od daně z příjmů u zaměstnance osvobozeno dle § 6 odst. 9 písm. d) bod 3 zákona o daních z příjmů.

Příklad č. 6

Zaměstnavatel poskytne zaměstnanci bezplatně dva poukazy na masáž vždy každý měsíc, přičemž zaměstnanec si při návštěvě masážního salonu dohodne dle doporučení maséra příslušný druh masáže.

Jde o nepeněžní příspěvky zaměstnavatele na různé druhy masáží, zajišťované v kosmetickém salonu nebo v masážním studiu. Jedná se o masáže, které provádí fyzická osoba na základě živnostenského oprávnění pro tuto činnost, která však není registrována jako poskytovatel zdravotních služeb. Na toto nepeněžní plnění nelze aplikovat znění § 6 odst. 9 písm. d) bod 1 až 3 zákona o daních z příjmů, a proto bude u zaměstnance zdanitelným příjmem dle § 6 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů cena poukazu na masáž ve výši ceny obvyklé a současně bude tento příjem zahrnut do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění zaměstnance.

---

Mimořádné použití služebního vozidla zaměstnancem pro soukromé účely.

8.8.2023, Ing. Zuzana Rylová Ph.D., Zdroj: Verlag Dashöfer

Jak daňově ošetřit situaci, resp. posuzovat nepeněžní příjem na straně zaměstnance, poskytne-li zaměstnavatel zaměstnanci mimořádně služební vozidlo pro soukromé účely – pro cestu na dovolenou?

Dotaz:

Zaměstnanec požádal zaměstnavatele o možnost cestovat na svou dovolenou firemním autem. Toto auto dosud nikdy k soukromým účelům nevyužíval.

• Může zaměstnanci mzdová účetní pouze v tomto konkrétním měsíci (tzn. 7/2023) připočíst k jeho hrubé mzdě naturální příjem ve výši 1% z pořizovací ceny vozu?

• Jak nejlépe a správně tuto situaci vyřešit?

Odpověď:

Podle ustanovení § 6 odst. 6 ZDP poskytuje-li zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně motorové vozidlo k používání pro služební i soukromé účely, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši 1 % vstupní ceny vozidla nebo ve výši 0,5 % vstupní ceny, jedná-li se o nízkoemisní motorové vozidlo ……..

Podle Pokynu GFŘ D-59 K § 6 odst. 6 v případě použití služebního motorového vozidla zaměstnancem v jiné souvislosti se pro účely ocenění použije § 6 odst. 3 písm. a) zákona, tzn., ustanovení § 6 odst. 6 zákona se nepoužije.

Z výše uvedeného vyplývá, že příjem ve výši 1 % vstupní ceny může vzniknout zaměstnanci jen tehdy, má-li zaměstnanec vozidlo bezplatně přidělené ke služebním i k soukromým účelům. Pokud měl doposud zaměstnanec vozidlo přiděleno výhradně ke služebním účelům, lze s ním sjednat, že po určitou dobu, např. jeden měsíc, bude vozidlo používat i pro soukromou potřebu a zaměstnanec bude mít za daný měsíc příjem ve výši 1 % vstupní ceny.

Pokud zaměstnanec vozidlo doposud ke služebním účelům přiděleno neměl a vozidlo by v daném měsíci použil pouze pro soukromou potřebu, pak je nutno postupovat podle § 6 odst. 3 ZDP. Podle tohoto ustanovení příjmem se rozumí rovněž částka, o kterou je úhrada zaměstnance zaměstnavateli za poskytnuté plnění ……., nižší, než je cena

1. a) určená podle zákona upravujícího oceňování majetku nebo cena, kterou účtuje jiným osobám,
2. b) stanovená podle odstavce 6 v případě poskytnutí motorového vozidla k používání pro služební i soukromé účely.

Podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku se služba oceňuje cenou obvyklou. Obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Příjmem zaměstnance by tedy v tomto případě měla být částka odpovídající ceně, kterou by zaměstnanec musel zaplatit, pokud by si srovnatelné vozidlo za srovnatelných podmínek pronajal u firmy, která vozy pronajímá.

---

Školení v zahraničí nebo příjemný benefit pro zaměstnance?

27.7.2023, Zdroj: Verlag Dashöfer

Zorganizuje-li zaměstnavatel pro své zaměstnance školení v zahraničí, je třeba být obezřetný a řešit řadu souvisejících daňových i pracovněprávních otázek. O tom se můžete přesvědčit i v odpovědi na dotaz, který jsme v souvislosti s problematikou vzdělávání a cestovních náhrad řešili. Situace nemusí být i s ohledem na následné dokazování před správcem daně vůbec jednoduchá…

Zadání dotazu

Firma plánuje výjezdní zasedání do Rakouska s tímto programem:

• dopoledne bude připravené pro zaměstnance školení
• odpoledne bude osobní volno a
• večer společné posezení a vyhodnocení uplynulého období.

Otázky z praxe:

1) Jak řešit situaci z hlediska cestovních náhrad, když bude poskytnuto bezplatně jídlo – ráno a večer (příp. bude domluven i oběd)?

2) Jak posuzovat danou situaci z evidence pracovní doby, resp. mzdy, když by školení probíhalo denně cca 5 hodin – co zbývající 3 hodiny do 8hodinové pracovní směny? Jedná se o výkon práce, když se jedná o povinnou firemní akci?

3) Pokud by toto zasedání bylo od čtvrtka do soboty, jak pak nahlížet na sobotu z hlediska cestovních náhrad a výkonu práce (budou příplatky za sobotu?), pakliže bude ještě v sobotu školení?

4) Jak pohlížet na sobotu, pokud bude jenom cesta domů bez školení?

5) Protože se jedná o cestu do zahraničí, je nutné, aby firma pojistila zaměstnance? Či si musí každý zajistit pojistku sám a firma pak proplatí? Bude se jednat o benefit k dodanění?

Řešení

Autor odpovědi: Ing. Martin Děrgel

Již jsem pár takovýchto „školení“ řešil – zubaři v Maroku, lékárníci na tropických ostrovech, manažeři automobilky na Islandu… Mám proto za to, že tomu rozumím správně, že firma plánuje pro vybrané zaměstnance rekreační pobyt v Rakousku, který by ráda daňově uplatnila a přirozeně by benefit neměli zdanit ani zaměstnanci. Slyším ten povyk, že to tak není a půjde prokazatelně o poctivé a odborně náročné školení… Proč ale neproběhne ve firemních prostorech nebo poblíž, šetřilo by to čas lidí i kapsu firmy. Ano, připouštím, že pro konání školení v cizině může mít firma rozumné technické, ekonomické nebo jiné dobré důvody. Jen jsem chtěl tazatele upozornit, že musí počítat s a priori podezřívavým přístupem správce daně, který za tím bude vidět zastřený zaměstnanecký benefit a důkladně výjezdní zasedání prověří – to mi věřte! A to klidně až za tři roky. Je moudré se poučit u firem, kterým byly zahraniční pracovní cesty vyhozeny z daňových výdajů, a že jich je… Z poslední doby doporučuji třeba judikát Nejvyššího správního soudu, který rozhodnutím č. j. 8 Afs 313/2021-45 zamítl kasační stížnost podobné kauzy. A to šlo prosím pěkně o protřelého advokáta, který údajně lítal po světě za klienty – které tam skutečně měl. Takže věcně zřejmě šlo o daleko vážnější důvod, než v dotazovaném případě možná pouhého výjezdního zasedání firmy, které asi mohlo být i v ČR. Z judikátu stručně vybírám…:

• „(…) Žalobce totiž nepředložil žádné relevantní důkazy, jimiž by prokázal, že zahraniční cesty … skutečně podnikl v příčinné souvislosti se svým podnikáním, za účelem dosažení zisku. …
• (…) z § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů plyne, že „se výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů pro zjištění základu daně odečtou (od dosažených zdanitelných příjmů) ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy. Základní podmínkou daňové uplatnitelnosti výdaje je tedy, aby byl vynaložen na dosažení, zajištění a udržení příjmu. Povinnost tvrzení i břemeno důkazní ohledně existence a výše vynaloženého výdaje i ohledně jeho účelu nese poplatník.
• (…) Dlužno dodat, že městský soud (a nakonec ani daňové orgány) nijak netvrdil, jak naznačuje stěžovatel, že by každá zahraniční pracovní cesta advokáta měla být vyúčtována „jako příloha daňového dokladu/faktury“. Naopak v souladu s ustálenou judikaturou v bodech 82 až 84 výslovně uznal, že postačuje prokázání, že cestovní výdaje byly v přímé souvislosti s očekávaným příjmem. (…)“

Připomínám obecné daňové zásady § 8 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění p.p. Zejména že rozhodující je skutečný stav – který je poplatník povinen prokázat – a nikoli zastírající jen formálně právní stav, a zákaz zneužití veřejného (daňového) práva… Tolik dobře míněné varování a nyní k věci. Půjde čistě o pracovní cestu bez soukromého benefitu. Řešme otázky: Výjezdní zasedání do Rakouska. Dopoledne školení, vzdělávání – odpoledne osobní volno, večer společné posezení plus vyhodnocení uplynulého období. Jak řešit z hlediska:

1) „cestovních náhrad, když bude poskytnuto bezplatně jídlo – ráno a večer (je však možné, že bude domluven i oběd)“

Co přesně se rozumí „bezplatným jídlem“, které má za následek povinné krácení zahraničního stravného, uvádí § 163 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů („ZP“):

• „Bylo-li zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které zaměstnanec finančně nepřispívá (dále jen „bezplatné jídlo“), …“

Jedná se tedy o jídlo – snídaně, oběd, večeře, případně i druhá večeře apod. – které dotyčný zaměstnanec nehradí, finančně na něj nijak nepřispívá. Přičemž je úplně jedno, zda jej hradí zaměstnavatel, obchodní partner nebo kdokoli jiný! O „bezplatné jídlo“ by nešlo, pokud by si samotný zaměstnanec objednal stravovací službu a také jí poskytovateli uhradil – přičemž je úplně jedno, že k tomu využil platební kartu zaměstnavatele, což se považuje za čerpání zálohy na cestovní výlohy.  Načež by mu nemohlo být nijak kráceno zahraniční stravné ve smyslu § 170 odst. 5 ZP. Částka za jídlo objednaná zaměstnancem by byla jeho soukromým výdajem, který není součástí cestovních náhrad. Pokud by mu jí zaměstnavatel přesto uhradil, pak nepůjde o jeho daňově uznatelný výdaj a pro zaměstnance se bude jednat o součást zdanitelného i zpojistitelného příjmu ze závislé činnosti.

Pokud skutečně zaměstnanec obdržel „bezplatní jídlo“, pak je nutno adekvátně krátit nárok zaměstnance na zahraniční stravné podle § 170 odst. 5 ZP. Daňovým výdajem (nákladem) zaměstnavatele je pak jak krácené zahraniční stravné, tak i plná výše onoho „bezplatného jídla“, které pro potřeby zaměstnance uhradil – nejde o duplicitní výdaj. Na straně zaměstnance nevzniká zdanitelný příjem, protože hodnota „bezplatného jídla“, stejně jako cestovní náhrady – tzv. do limitu veřejného sektoru – jsou vyjmuty z předmětu daně z příjmů v § 6 odst. 7 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p.p. (dále jen „ZDP“). A z hlediska zaměstnavatele – soukromého sektoru – se uplatní § 24 odst. 2 písm. zh) ZDP, podle kterého jsou daňově uznatelné: „náhrady cestovních výdajů do výše stanovené zvláštním právním předpisem ⁵⁾“ Tímto speciálním ustanovením je ovšem vyřazeno ze hry liberální obecné ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP umožňující daňově uplatnit jakékoli jiné – zákonem speciálně neupravené – výhody a benefity zaměstnanců na jejich pracovní a sociální podmínky.

2) „Jak vyřešit evidenci pracovní doby, resp. mzdu, když by školení probíhalo denně asi cca 5 hodin – co zbývající 3 hodiny do 8hodinové směny? Jedná se o výkon práce, když se jedná o povinnou firemní akci?“

Pracovní cestu, obecně vzato, nelze pojímat jako jeden souvislý blok jiného výkonu práce, ale v souladu se skutečností je třeba v rámci pracovní cesty rozlišovat tři odlišně posuzovaná časová období:

1. „Cesta“ – Přeprava do místa určení a zpět, kde musíme rozlišit:
2. A) přeprava probíhá v době pracovní směny – pak se jedná o překážku v práci na straně zaměstnavatele, proto mzda nesmí být zaměstnanci nijak krácena, vedle toho má nárok na cestovní náhrady,
3. B) přeprava probíhá mimo dobu pracovní směny (před nebo po ní) – pak nejde o překážku v práci, ale jen o dobu strávenou přepravou zaměstnance, za což mu přísluší pouze odpovídající cestovní náhrady, zaměstnanci za tuto dobu nenáleží mzda ani její náhrada, a nejedná se ani o práci přesčas.
4. „Práce“ – Výkon práce, která je předmětem pracovní cesty, v místě určení (v cíli), kde zase rozlišíme:
5. A) výkon práce na pracovní cestě probíhá v době pracovní směny – za což náleží zaměstnanci mzda, jako by pracoval v místě svého pravidelného pracoviště, vedle toho má nárok na cestovní náhrady,
6. B) výkon práce na pracovní cestě probíhá mimo dobu pracovní směny – tato doba představuje práci přesčas, protože je dle § 78 odst. 1 písm. i) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění p.p. („ZP“) konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou pracovní dobu, takže za tuto dobu náleží zaměstnanci dosažená mzda a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se strany nedohodly na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce přesčas místo příplatku, vedle toho má dotyčný zaměstnanec standardně nárok na příslušné cestovní náhrady; obdobně se uplatní nárok na případné další typy příplatků za práci (za výkon práce) v noci, o víkendu apod.
7. „Odpočinek“ – Jinak strávená doba na pracovní cestě, kde opět musíme rozlišovat:
8. A) jinak strávený čas v době pracovní směny – představuje překážku v práci na straně zaměstnavatele, proto mzda nesmí být zaměstnanci nijak krácena, vedle toho má stále nárok na cestovní náhrady,
9. B) jinak strávený čas mimo dobu pracovní směny (např. odpolední a noční odpočinek) – zaměstnanci pak přísluší jen odpovídající cestovní náhrady, nikoli však mzda nebo její náhrada a nejde ani o přesčas.

Pokud školení bude posouzeno jako výkon práce ad 2A, platí samozřejmě i pro něj obecné povinnosti zákoníku práce ohledně průkazné evidence odpracované doby, a prokázat je nutno výkon práce přesčas ad 2B…

3) „Ve hře je také varianta, že by toto zasedání bylo od čtvrtka do soboty, jak pak nahlížet na sobotu z hlediska – cestovních náhrad a výkonu práce (budou příplatky za sobotu?), pakliže bude ještě v sobotu školení?“

Sobotní školení spadá pod režim 2B, přičemž za takto odpracovanou dobu náleží i příplatek za víkend.

4) „Jak pohlížet na sobotu, pokud bude jenom cesta domů bez školení?“

Pracovní cesta končí návratem zaměstnance… Sobotní volno – kdy již neprobíhá školení, resp. výkon práce v zahraničí – během pracovní cesty patří do režimu 3B, zaměstnanci obecně náleží pouze cestovní náhrady.

5) „Protože se jedná o cestu do zahraničí, je nutné, aby firma pojistila zaměstnance? Či si musí každý zajistit pojistku sám a firma pak proplatí? Bude se jednat o benefit k dodanění?“

Proč by pojištění zaměstnance během zahraniční cesty mělo být povinné? Dokážu si to představit třeba u očkování při zahraniční pracovní cestě do exotických zemí… Nicméně podmínky konání pracovní cesty určuje a priori zaměstnavatel, a to včetně místa zahájení a ukončení cesty, případně si může vymínit i nějaké pojištění…

Je otázkou, o jaké konkrétní pojištění se má jednat. Pokud by šlo třeba o pojištění zavazadel nezbytných pro účely konání pracovní cesty nebo o připojištění léčebných výloh zaměstnance po dobu zahraniční cesty, tak by mohlo jít o „nutný vedlejší výdaj“, který zaměstnanci vznikl v přímé souvislosti s pracovní cestou spadající pod nárokované cestovní náhrady ve smyslu § 164 ZP – daňově uznatelné a nepodléhají zdanění u zaměstnance. Pokud by o takovouto přímou a nutnou souvislost nešlo, mohl by zaměstnavatel v souladu s § 24 odst. 2 písm. j) bodem 5 ZDP zaměstnanci daňově uznatelně i tak pojistné uhradit, ale šlo by o zdanitelný benefit zaměstnance…