Datová schránka a Portál občana.* 

Cenu ministra pro místní rozvoj získalo Nové Město nad Metují.* 

O mzdách mluvit povoleno.* 

Prekluzivní lhůta k uložení pokuty za nepodání kontrolního hlášení.* 

Datová schránka a Portál občana – Praktické a funkční. 

Datová schránka? Identita občana? Je to opravdu nutné? V následujícím článku si ukážeme, proč jsou tyto internetové nástroje nejen velice užitečné, ale možná i nezbytné. Vedle datové schránky se podíváme také na Portál občana a digitální identitu.

14.04.2025 | BusinessInfo.cz

Co je to datová schránka a identita občana 

Datová schránka, lidově „datovka“, je vlastně takový speciální certifikovaný e-mail, který zajišťuje doručení a příjem datových zpráv mezi úřady a občany. Datovou schránkou tedy nekomunikujete se svými kamarády, ale se státní správou, případně s dalšími právnickými osobami.

Právnickým osobám je datová schránka zřízena automaticky. Dokonce ani jako drobný živnostník před datovkou neutečete. Úřady s vámi totiž chtějí komunikovat jejím prostřednictvím a vy to musíte respektovat. Nepodnikající fyzická osoba si může datovou schránku zřídit dobrovolně.

Vedle datové schránky existují i další webové portály veřejné správy. V době publikace tohoto článku například Portál občana, ePortál ČSSZ, Moje daně, Katastr nemovitostí, portál zdravotní pojišťovny, eRecept, Očkovací portál a další.

Do všech těchto portálů veřejné správy se můžete bezpečně a jednoduše přihlásit přes nástroj datové ochrany, známý jako IdentitA občana. Tou může být aktuálně:

• Bankovní identita,
• Mobilní klíč eGovernmentu,
• MojeID,
• ID Národní Identitní Autority (NIA).

Vedle toho se lze aktuálně přihlašovat také jménem a heslem, SMS zprávou, certifikátem nebo bezpečnostním kódem. Pokud by vás zajímaly detaily, napište nám své požadavky do diskuze.

Teď je nejdůležitější, abyste si datovou schránku – onen certifikovaný e-mail – nepletli s jinými nástroji veřejné správy. Pojďme si tedy ukázat, v čem je datová schránka praktická.

Datová schránka • Portál občana • digitální identita • Rychlý návod na datové schránky

Kliknutím na náhled / tlačítko Přehrát Vás přesměrujeme na samotný audio/video obsah na webu třetí strany. Pro přehrávání audio/video obsahu přímo na stránkách BusinessInfo.cz, prosím potvrďte jednorázově souhlas s ukládáním cookies třetích stran.

V čem je datová schránka praktická? 

První dobrá zpráva je, že datovka je ve své výchozí podobě bezplatná. Potřebujete samozřejmě počítač a internetové připojení. Zprovoznění datové schránky je ale zdarma.

A konkrétní užitek datové schránky? Základním účelem datovky je usnadnit a urychlit komunikaci s úřady. S datovou schránkou už nemusíte hlídat úřední hodiny, ani stát ve frontách. Řadu věcí vyřídíte ze své kanceláře nebo z domova. S datovkou tak ušetříte čas, spojený s běžnou korespondencí nebo s docházkou na jednotlivé úřady a ušetříte i některé dosavadní poštovní náklady.

• Usnadňuje komunikaci s úřady
• Šetří váš čas i některé výdaje
• Můžete přes ní podávat daňové přiznání
• Můžete do ní dostávat upozornění na konec platnosti OP, pasu, řidičáku nebo STK

Podnikatelé a právnické osoby mohou do své datové schránky zprávy nejen přijímat, ale také je odesílat. Dokonce takto můžete komunikovat i s institucemi mimo státní správu, což už je ale zpoplatněno. Aktuální cena je však nesrovnatelně nižší, než běžné poštovné … a velkou úsporou je zároveň čas.

Zpráva je doporučená a po deseti dnech automaticky doručená 

V praxi to znamená, že můžete certifikované zprávy posílat třeba svému mobilnímu operátorovi, dodavateli energií, plynu, surovin atd. A s tím je spojen i další užitečný faktor datových schránek: Každá zpráva z datovky je považována za doporučenou.

Nemusíte si tedy lámat hlavu s tím, jestli poslat doporučený nebo obyčejný dopis, jestli obálka nemá mít nějaký barevný pruh apod. Navíc, každá zpráva, která v datové schránce příjemce leží víc jak 10 dní, je považována za úředně doručenou.

Také běžnému občanovi, pokud si datovou schránku založí, poskytují tyto certifikované zprávy snadný způsob, jak komunikovat s úřady bez nutnosti čekat na doručení papírových dopisů ze strany státu. Můžete také přímo získávat PDF verze dokumentů, což je výhoda pro zrakově postižené.

Soustřeďme se nyní na datovku v praxi. Jak to celé funguje?

Poprvé v datové schránce 

Dostali jste papírový dopis s oznámením o své datové schránce? Pojďme se do ní poprvé přihlásit.

V dokumentu, který jste obdrželi, bude zřejmě uvedena:

1. přihlašovací adresa www.MojeDatovaSchranka.cz,
2. vaše přihlašovací uživatelské jméno, které si dobře uložte a
3. jednorázové heslo, které si po prvním přihlášení změníte.

Přihlašovat se lze i přes Identitu občana – třeba bankovní identitou –, ale napoprvé může být přehlednější zvolit klasický postup s heslem.

Po prvním přihlášení:

1. nahradíte jednorázové heslo nějakým svým vlastním heslem,
2. projdete si nastavení a
3. nastavíte si notifikace, abyste dostávali průběžná avíza o příchodu nových zpráv do své datovky. E-mailem je to zdarma, SMS avízo je zpoplatněné.

Zadáte e-mail, na který dostanete ověřovací kód a jakmile ho obdržíte, můžete notifikace vyplnit. Své volby následně potvrdíte.

Příjem datových zpráv od orgánů veřejné moci samozřejmě deaktivovat nelze. Upravit si ale můžete nastavení pro odesílání placených zpráv. Buď je můžete povolit nebo deaktivovat. Pokud se naopak rozhodnete svou datovou schránku využívat i pro odesílání placených správ nestátním institucím, musíte si nabít kredit.

Jako běžná fyzická osoba i jako podnikající fyzická osoba si můžete v Informacích o schránce nastavit zákaz zobrazování své datové schránky ve veřejném Seznamu datových schránek.

Tolik k základnímu nastavení. No a pokud snad někdy v budoucnosti své heslo zapomenete a k přihlašování nebudete používat třeba identitu občana, můžete si nechat heslo zresetovat při osobní návštěvě na CzechPointu.

Tipy, co dělat a co nedělat 

Řekněme si pár tipů, co dělat a co nedělat. Nastavte si notifikace. Ať víte dopředu, než budete datovku otevírat, že vám někdo poslal datovou zprávu a co vás v ní asi tak čeká. Aktuálně si můžete zvolit buď avízo se základními informacemi nebo rozšířenou verzi, která obsahuje:

1. předmět zprávy,
2. název a
3. ID schránky odesílatele.

Záleží na vašich osobních okolnostech.

Navykněte si, že když pak dostanete avízo o nové zprávě, s otevřením a vyřešením zprávy v datové schránce zbytečně neotálejte. Jak z vlastní praxe možná víte, některé zprávy nesnesou odkladu.

Na druhou stranu, pokud jste do datové schránky dostali dokumenty, které je nutné vyřešit v určité lhůtě, která běží až od okamžiku doručení, někdy si tu lhůtu naopak chcete prodloužit. V takovém případě nemusí být úplně praktické otevírat datovou schránku v pátek, nebo ještě hůře v pátek 22:30 a podobně, třeba s představou, že budete mít na víkend čistý stůl.

Otevřít zprávu v nevhodný okamžik může totiž způsobit úplný opak. Proč? Protože otevřením datové schránky začne běžet lhůta na vyřízení. A do páteční půlnoci toho většinou moc nevyřešíte.

Datová schránka navíc nefunguje jako klasický e-mail, kde ručně otevíráte zprávu za zprávou. Jakmile datovou zprávu otevřete, jsou všechny přijaté zprávy považovány za doručené.

Takže, něco nesnese odklad. Na druhou stranu, když víte, že čekáte nějaké úřední rozhodnutí, na které budete muset v úředním termínu reagovat, a vy si ten termín potřebujete trošičku prodloužit, nechte zprávu v datovce pár dní ležet. Prostě datovou schránku neotevírejte. Maximálně ale už zmiňovaných 10 dní.

Pokud víte, že budete k dalším úkonům potřebovat asistenci advokáta, předem se s ním domluvte, který den je praktické datovou schránku otevřít. Vyhnete se tak situaci, kdy váš advokát, jehož pomoc potřebujete, bude třeba odjíždět na dovolenou.

To ale neznamená, že byste mu měli datovou schránku svěřovat do správy. Spravujte si ji sami. Stejně tak ji nesvěřujte do péče svojí účetní, jak to u některých menších podnikatelů bývá zvykem. Mimo jiné i proto, že nikdo kromě vás není kompetentní rozhodovat o tom, kdy a proč by měl vaši datovou schránku otevírat.

Provázanost s dalšími portály veřejné správy 

Jak už bylo zmíněno, existují i další portály veřejné správy. Zatímco datová schránka je certifikovaný e-mail, portály Moje daně, Katastr nemovitostí a další jsou dílčí specializované online nástroje a databáze.

Vedle datové schránky má nejširší využití „Portál občana“, aktuálně dostupný na adrese https://obcan.gov.cz. Funguje jako samostatný online úřad, jehož prostřednictvím můžete využívat elektronické služby státu. Stejně jako datovka šetří čas a je vytvořen jako samoobslužná online zóna pro bezpečnou a důvěrnou komunikaci mezi občanem a státem. Přes portál občana můžete z pohodlí domova vyřizovat třeba následující záležitosti:

• Založení či přidání datové schránky (fyzické nebo podnikající fyzické osoby)
• Výpis z Rejstříku trestů
• Výpis z živnostenského rejstříku
• Přístup do aplikace Jednotný registrační formulář (RŽP) pro vyřízení živnostenského oprávnění
• Podání daňového přiznání na portálu Moje daně
• Notifikace na konec platnosti dokladů
• Informace z registru vozidel
• Informace z katastru
• Přístup k eReceptu
• Přístup do Očkovacího portálu
• Přístupy na ePortál ČSSZ
• Přístup do portálu Úřadu práce
• Přístup k portálům vybraných obcí, měst a krajů
• a další.

Zajímavou službou Portálu občana je archivace datových zpráv z Datové schránky. Za standardní situace totiž každá zpráva v datovce po 90 dnech zmizí. Ovšem za poplatek si můžete přímo v datové schránce aktivovat archivaci zpráv, tzv. „datový trezor“, ve kterém můžete uchovávat i zprávy staršího data.

Podobná služba je však momentálně přes Portál občana k dispozici úplně zdarma. – Čas teprve ukáže, jak se budou jednotlivé komponenty a služby digitálního státu konzistentně propojovat a vyvíjet.

K tomu ale důležité upozornění: Pokud placený datový trezor v aplikaci Datová schránka momentálně nechcete, ujistěte se, že ho máte deaktivován.

Jisté je, že už nyní je jak pro podnikatele – tak v širším smyslu pro kteréhokoli moderního občana – nejen datovka, ale i ostatní online portály veřejné správy důležitými digitálními nástroji pro komunikaci a řešení životních situací.

Zdeněk Bauer, Eliška Baklová

---

Historickým městem roku 2024 je Moravská Třebová, Cenu ministra pro místní rozvoj získaly Nové Město nad Metují a Praha 1.

15.4.2025, Zdroj: MMR ČR

• Průběh soutěže a ceny

Držitelem Ceny za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace městských památkových rezervací (MPR) a městských památkových zón (MPZ) a zároveň titulu Historické město roku za loňský rok se stala Moravská Třebová. Zástupci Nového Města nad Metují a Prahy 1 si z Pražské křižovatky, kde slavnostní vyhlášení soutěže proběhlo, odnesli Cenu ministra pro místní rozvoj.

Moravská Třebová založená kolem poloviny 13. století zažila dobu svého největšího rozmachu od konce 15. do dvacátých let 17. století, kdy jako centrum humanistické vzdělanosti získala přezdívku Moravské Athény. Město dlouhodobě pracuje na zachování památkového charakteru celého území. V loňském roce ukončilo obnovu renesančního zámku, zároveň došlo k opravě renesanční Latinské školy a vytvoření nové expozice. Novinkou od roku 2024 je také zpřístupnění budovy radnice návštěvníkům prostřednictvím prohlídkového okruhu a nově vybudovaného Městského informačního centra přímo v přízemí radnice. Většina památek je součástí naučné stezky s názvem Cesta od renesance k baroku.

Cenu ministra pro místní rozvoj za získaly Nové Město nad Metují a Praha 1. Za MMR se předávání cen zúčastnila náměstkyně ministra Barbora Špicarová Stašková, která zdůraznila důležitost památek jako součást našeho kulturního dědictví a hlavně vyzdvihla potřebu jejich ochrany. „Při svých cestách po Česku se ráda procházím historickými jádry měst a pozoruji, jak po opravách opět přitahují zájem dnešních obyvatel. Těší mě, že k tomu prostřednictvím dotačních programů z národních i evropských zdrojů přispívá i naše ministerstvo. Takových projektů jsou desítky, ne-li stovky. Za zmínku ale určitě stojí třeba podpora obnovy historických objektů v pevnostních městech Terezín a Josefov, pro které jsme vyčlenili 1,2 miliardy,“ uvedla náměstkyně.

Soutěž pořádanou od roku 1994 společně vyhlašují Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, Ministerstvo kultury, MMR a Český národní komitét ICOMOS. Slavnostní setkání spojené s udílením cen se tradičně koná u příležitosti Mezinárodního dne památek a historických sídel, který připadá na 18. dubna.

Průběh soutěže a ceny

Do soutěže se mohou přihlásit obce nebo města, která na svém území mají městskou památkovou rezervaci nebo zónu a jsou zapojené do Programu regenerace MPR a MPZ. Nejprve jsou vyhlášeni vítězové jednotlivých krajů, z kterých vzejde trojice nominantů na hlavní cenu. Celkový vítěz získá kromě titulu Historické město roku i repliku hlavní ceny, uměleckého díla z českého křišťálu ze sklárny v Nižboru, grafický pamětní list od MMR a finanční podporu ve výši 1 milion korun. Další dva finalisté obdrží Cenu ministra pro místní rozvoj s pamětním grafickým listem a podporou 100 tisíc korun od MMR. Finanční podporu ve stejné výši a grafický pamětní list od Sdružení historických sídel získávají krajští vítězové. Další ocenění za velké úsilí při opravě místních památek mediálního partnera soutěže časopisu Moderní obec za rok 2024 získala Česká Kamenice.

---

O mzdách mluvit povoleno.

15.4.2025, Zdroj: Verlag Dashöfer

Tzv. doložky o mlčenlivosti o výši mzdy či platu budou od 1. 6. 2025 považovány za nicotné. Co to znamená?

Podle evropské směrnice o transparentnosti v odměňování nesmí být zaměstnancům bráněno v poskytování informace o výši odměny, případně o její struktuře.

Tzv. flexinovela zákoníku práce zavádí do nového § 346a tzv. zákaz doložek mlčenlivosti, a to na základě poslaneckého pozměňovacího návrhu. Tím dochází v adekvátním předstihu k transpozici alespoň jednoho uceleného opatření, které je Česká republika povinna zapracovat do svého právního řádu.

V praxi ještě před samotnou účinností flexinovely často rezonuje otázka, co když zaměstnavatel za právní úpravy účinné před flexinovelou (tj. v době do 31. května 2025) sjednal doložku mlčenlivosti v pracovní smlouvě. Hrozí mu po účinnosti flexinovely nějaký postih a jak v praxi správně postupovat? Odpověď na tuto otázku je následující. Doložky mlčenlivosti sjednané za předchozí právní úpravy se stanou nicotnými, a tedy i nevymahatelnými. Zaměstnavatel by se vymáháním takových doložek dopustil přestupku podle § 11 odst. 1 písm. e) zákona o inspekci práce, resp. § 24 odst. 1 písm. e) zákona o inspekci práce, za nějž mu může být udělena pokuta až do výše 400 000 Kč.

Transparentní odměňování – evropská směrnice, česká praxe

---

Prekluzivní lhůta k uložení pokuty za nepodání kontrolního hlášení, judikát 4659/2025.

18.4.2025, Zdroj: Nejvyšší správní soud

K § 101e, § 101h odst. 1 písm. d) a § 101i odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (v textu jen „zákon o DPH“)

Šestiměsíční prekluzivní lhůta

podle § 101i odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, počíná běžet již uplynutím lhůty k podání kontrolního hlášení podle § 101e tohoto zákona. To platí i v případě, že kontrolní hlášení nebylo podáno „ani v náhradní lhůtě“ ve smyslu § 101h odst. 1 písm. d) téhož zákona.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2024, čj. 1 Afs 35/2024-43)

Věc:

Restaurace Coloseum, s. r. o., proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o pokutu za nepodání kontrolního hlášení, o kasační stížnosti žalovaného.

Tento rozsudek se zabývá určením počátku běhu šestiměsíční prekluzivní lhůty týkající se povinnosti uhradit pokutu za nepodání kontrolního hlášení k dani z přidané hodnoty podle § 101i odst. 3 zákona o DPH, a to konkrétně v případech, kdy plátci vznikla povinnost uhradit pokutu ve výši 50 000 Kč z důvodu nepodání kontrolního hlášení ani v náhradní lhůtě podle § 101h odst. 1 písm. d) téhož zákona. Nejvyšší správní soud posuzoval, zda tato prekluzivní lhůta počíná běžet již uplynutím zákonné lhůty k podání kontrolního hlášení (§ 101e odst. 1 zákona o DPH), nebo až marným uplynutím náhradní pětidenní lhůty určené oznámením výzvy správcem daně (§ 101g odst. 1 téhož zákona).

Finanční úřad pro Ústecký kraj vydal 22 platebních výměrů, kterými podle § 101h odst. 4 zákona o DPH ve znění účinném do 31. 12. 2022 ve spojení s § 101h odst. 1 písm. d) téhož zákona uložil žalobkyni pokutu ve výši 50 000 Kč za nepodání kontrolního hlášení k DPH za měsíce duben až prosinec 2019, měsíce únor, březen, červen až říjen 2020 a měsíce květen až říjen 2021 (tj. celková výše pokuty činila 1 100 000 Kč).

Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 5. 2022 odvolání žalobkyně zamítl a všechny platební výměry potvrdil.

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. 2. 2024, čj. 141 Af 11/2022-81, rozhodnutí žalovaného zrušil ve výrocích I. až XVII. (týkajících se platebních výměrů za období duben až prosinec 2019, měsíce únor, březen, červen až říjen 2020 a měsíc květen 2021) a v tomto rozsahu věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl totiž k závěru, že tyto platební výměry byly vydány až po uplynutí prekluzivní lhůty šesti měsíců pro rozhodnutí o povinnosti uhradit pokutu podle § 101i odst. 3 zákona o DPH.

Podle krajského soudu šestiměsíční prekluzivní lhůta počíná běžet již posledním dnem řádné lhůty pro podání kontrolního hlášení ve smyslu § 101e odst. 1 zákona o DPH, tedy 25. den kalendářního měsíce následujícího po měsíci, za který mělo být podáno kontrolní hlášení. Nepřisvědčil žalovanému, který se mimo jiné s ohledem na metodický pokyn Generálního finančního ředitelství (dále jen „GFŘ“) dovolával určení počátku běhu této prekluzivní lhůty v případě pokuty podle § 101h odst. 1 písm. d) zákona o DPH až marným uplynutím náhradní lhůty k podání kontrolního hlášení (ve smyslu § 101g odst. 1 zákona o DPH). Takový závěr by totiž podle krajského soudu nereflektoval smysl zavedení uvedené šestiměsíční lhůty, jak plyne z důvodové zprávy. Krajský soud rovněž zdůraznil, že závisí jen na správci daně, kdy výzvu k plnění povinnosti v náhradní lhůtě vůči daňovému subjektu učiní. Byť skutková podstata § 101h odst. 1 písm. d) zákona o DPH je naplněna až v okamžiku, kdy plátce daně nepodá kontrolní hlášení nejen ve stanové lhůtě, ale ani v náhradní lhůtě stanovené výzvou podle § 101g odst. 1 stejného zákona, není podle názoru soudu důvod rozlišovat běh tříleté prekluzivní lhůty podle § 101i odst. 2 zákona o DPH a lhůty šestiměsíční podle § 101i odst. 3 téhož zákona. Pokud by zákonodárce chtěl rozlišovat porušení povinností v odstavcích 2 a 3 uvedeného ustanovení, dalo by se očekávat, že v něm takové rozlišení výslovně uvede.

Ve vztahu k výrokům XVIII. až XXII. rozhodnutí žalovaného (týkajícím se platebních výměrů za období červen až říjen 2021) krajský soud žalobu zamítl. Tyto platební výměry byly vydány v zákonné lhůtě 6 měsíců.

Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností v rozsahu zrušujícího výroku (I. výrok) a souvisejícího výroku o nákladech řízení (III. výrok). Namítal, že krajský soud posoudil nesprávně otázku počátku běhu šestiměsíční prekluzivní lhůty dle § 101i odst. 3 zákona o DPH. Měl za to, že výklad krajského soudu, tedy že v případě pokuty podle § 101h odst. 1 písm. d) téhož zákona tato lhůta běží již od uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání kontrolního hlášení, postrádá oporu v záměru zákonodárce a je rozporný se zněním § 101i odst. 3 zákona o DPH a s jeho smyslem a účelem.

Podle stěžovatele v případě pokuty podle § 101h odst. 1 písm. d) zákona o DPH (tj. nepodání kontrolního hlášení ani v náhradní lhůtě) počíná běžet šestiměsíční prekluzivní lhůta právě až v návaznosti na marné uplynutí náhradní lhůty. Z důvodové zprávy je totiž zřejmý záměr zákonodárce považovat za počátek běhu lhůty okamžik naplnění jedné ze skutkových podstat porušení povinností souvisejících s kontrolním hlášením, jak jsou uvedeny v písm. a) až d) § 101h odst. 1 zákona o DPH. Toto ustanovení přitom rozlišuje celkem čtyři různé situace, které řadí podle závažnosti pochybení, čímž má být dosaženo přiměřenosti sankce a vytvoření motivačního prvku pro plátce, aby chtěli závadný stav odstranit. Podle stěžovatele proto zákonodárce pro případy podle § 101 odst. 1 zákona písm. a) a b) zákona o DPH považoval za den porušení povinnosti (a tudíž i počátek běhu šestiměsíční prekluzivní lhůty) již den marného uplynutí zákonem stanovené lhůty pro podání kontrolního hlášení. Naopak pro případy podle § 101h odst. 1 písm. c) a písm. d) je tímto okamžikem (a tudíž i počátkem běhu prekluzivní lhůty) až den, kdy marně uplynula lhůta stanovená výzvou správce daně podle § 101g odst. 1, resp. 2 zákona o DPH. V případě pokuty 50 000 Kč podle § 101h odst. 1 písm. d) zákona o DPH, která je klíčová v nyní projednávané věci, je tímto okamžikem (porušení povinnosti, a tudíž i počátkem běhu šestiměsíční prekluzivní lhůty) tedy až den, kdy marně uplynula náhradní lhůta stanovená výzvou správce daně. Ke stejnému závěru dospívá i komentářová literatura a metodický pokyn GFŘ. Pokud přitom metodický pokyn není v rozporu se zákonem, lze dle něj postupovat, jak již potvrdila i judikatura soudů (rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2016, čj. 1 Afs 174/2016-38).

Stěžovatel poukazoval i na „absurdní důsledky“ závěru krajského soudu. Ty měly být zřetelné s ohledem na okolnosti věci. Správce daně mohl v souladu se zákonem vydat výzvu k podání kontrolního hlášení za období duben 2019 v náhradní lhůtě nejdříve až cca po 2 letech a 6 měsících od uplynutí zákonné lhůty pro podání kontrolního hlášení v § 101e zákona o DPH. Žalobkyně totiž od roku 2018 soustavně porušovala povinnosti při správě daní, a proto jí byl přidělen status nespolehlivého plátce. Správce daně přitom mohl posoudit vznik povinnosti podat kontrolní hlášení na základě údajů vykázaných účastníkem řízení až v návaznosti na podání přiznání k DPH. To žalobkyně učinila dne 30. 9. 2021. Správce daně přitom na takto podané přiznání stěžovatelky ihned reagoval a dne 25. 11. 2021 vydal výzvu k podání kontrolního hlášení za předcházející období včetně období duben 2019. Jelikož žalobkyně nepodala kontrolní hlášení ani v takto stanovené náhradní lhůtě, vydal správce daně dne 27. 12. 2021 platební výměry za období duben 2019, kterým žalobkyni uložil pokutu. Že správce daně postupoval v řízení v souladu se zásadou rychlosti, přitom krajský soud uznal. Výklad krajského soudu tak absurdně dává správci daně největší prostor pro vydání platebního výměru na pokutu v případě nejméně závažné sankce [dle § 101h odst. 1 písm. a) zákona o DPH] a naopak nejmenší prostor v případě sankce nejzávažnější [dle § 101h odst. 1 písm. d) zákona o DPH]. S ohledem na uvedené okolnosti projednávané věci přitom krajský soud správci daně nedal v zásadě žádný prostor pro vydání platebních výměrů. Jeho výklad tak popírá i primární účel sankce (preventivní, resp. výchovný) a smysl kontrolního hlášení.

Žalobkyně ve svém vyjádření navrhla kasační stížnost zamítnout. Závěr krajského soudu ohledně uplynutí šestiměsíční prekluzivní lhůty považovala s ohledem na znění § 101i odst. 3 zákona o DPH za správný a reflektující záměr zákonodárce. Především zdůraznila, že zákon spojuje povinnost uhradit pokutu s nepodáním kontrolního hlášení ve stanovené lhůtě. K porušení povinnosti tudíž dochází, pokud kontrolní hlášení není podáno do 25. dne po skončení kalendářního měsíce, za který mělo být podáno. Podle jejího názoru nelze § 101i zákona o DPH vztahovat ke konkrétní pokutě, ale k obecné povinnosti uhradit pokutu za nepodání kontrolního hlášení v zákonné lhůtě. Odkázala rovněž na důvodovou zprávu k novele zákona o DPH provedené zákonem č. 80/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony, která zakotvení šestiměsíční prekluzivní lhůty v právní úpravě odůvodnila požadavkem na rychlost. Výkladem, kterého se dovolává stěžovatel, by záměr zákonodárce a stanovení šestiměsíční lhůty postrádaly smysl, jelikož správce daně by byl oprávněn vyzvat daňový subjekt ke splnění povinnosti v náhradní lhůtě prakticky kdykoliv při zachování tříleté lhůty.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Z odůvodnění:

(…) [17] V rovině věcné je mezi účastníky spornou otázkou určení počátku běhu šestiměsíční prekluzivní lhůty podle § 101i odst. 3 zákona o DPH, pokud jde o povinnost uhradit pokutu ve výši 50 000 Kč z důvodu, že kontrolní hlášení nebylo plátcem daně podáno ve stanovené ani v náhradní lhůtě ve smyslu § 101h odst. 1 písm. d) téhož zákona. Podle krajského soudu a žalobkyně je počátek běhu této lhůty spojen již s uplynutím zákonné lhůty pro podání kontrolního hlášení (do 25. dne po skončení kalendářního měsíce, za který mělo být podáno [§ 101e odst. 1 zákona o DPH]). Naopak podle stěžovatele počíná prekluzivní lhůta běžet až marným uplynutím náhradní lhůty k podání kontrolního hlášení dle § 101g odst. 1 zákona o DPH, jejíž počátek je určen výzvou správce daně.

[18] Podle § 101e odst. 1 zákona o DPH platí, že plátce, který je právnickou osobou, podává kontrolní hlášení za kalendářní měsíc, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce.

[19] Podle § 101g odst. 1 zákona o DPH platí, že nebylo–li podáno kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě, vyzve správce daně plátce k jeho podání v náhradní lhůtě do 5 dnů od oznámení této výzvy.

[20] Podle § 101h odst. 1 zákona o DPH platí:

Pokud plátce nepodá kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě, vzniká mu povinnost uhradit pokutu ve výši

1. a) 1 000 Kč, pokud jej dodatečně podá, aniž by k tomu byl vyzván,
2. b) 10 000 Kč, pokud jej podá v náhradní lhůtě poté, co k tomu byl správcem daně vyzván; to neplatí, pokud plátci povinnost podat kontrolní hlášení podle § 101c nevznikla,
3. c) 30 000 Kč, pokud jej nepodá na základě výzvy ke změně, doplnění či potvrzení údajů uvedených v podaném kontrolním hlášení, nebo
4. d) 50 000 Kč, pokud jej nepodá ani v náhradní lhůtě.

[21] Podle § 101i odst. 2 zákona o DPH platí, že pokutu lze uložit nebo rozhodnout o povinnosti ji platit nejpozději do 3 let ode dne, ve kterém došlo k porušení povinnosti.

[22] Podle § 101i odst. 3 zákona o DPH konečně platí, že povinnost uhradit pokutu zaniká, pokud nebyl platební výměr, kterým je rozhodnuto o této povinnosti, vydán do 6 měsíců ode dne, ve kterém došlo k porušení povinnosti.

[23] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že šestiměsíční prekluzivní lhůta podle § 101i odst. 3 zákona o DPH v případě pokut za nepodání kontrolního hlášení podle § 101h odst. 1 zákona o DPH [bez ohledu na jejich výši ve smyslu písm. a) až d)] počíná běžet již uplynutím lhůty k podání kontrolního hlášení podle § 101e odst. 1 zákona o DPH, tj. do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, za který má být podáno. Věcně se ztotožnil s právním závěrem krajského soudu. Za klíčové považoval Nejvyšší správní soud následující důvody.

[24] Předně je třeba zdůraznit, že § 101i odst. 3 zákona o DPH spojuje počátek běhu šestiměsíční prekluzivní lhůty výslovně se dnem, ve kterém došlo k porušení povinnosti. O jakou povinnost se jedná, nicméně zákon nekonkretizuje. Určení této povinnosti je však klíčové, neboť právě jejím porušením počíná běžet prekluzivní lhůta.

[25] Porušení povinnosti ve smyslu § 101i odst. 3 věty poslední zákona o DPH lze vztáhnout jak k povinnosti podat kontrolní hlášení (v zákonné lhůtě dle § 101e odst. 1 zákona o DPH), tak i k povinnosti učinit tak alespoň v náhradní lhůtě v návaznosti na výzvu správce daně (dle § 101g odst. 1 téhož zákona). Jazykový výklad § 101i odst. 3 zákona o DPH, pokud činěn izolovaně, tudíž neposkytuje na řešenou otázku jednoznačnou odpověď. Ani jedna z uvedených výkladových možností a priori není v rozporu s jeho zněním.

[26] Podle názoru Nejvyššího správního soudu je nicméně s ohledem na systematiku všech relevantních ustanovení a účel šestiměsíční prekluzivní lhůty nutné za povinnost ve smyslu § 101i odst. 3 věty poslední zákona o DPH považovat již primární povinnost podat kontrolní hlášení v zákonné lhůtě.

[27] Pokuta podle § 101h odst. 1 zákona o DPH totiž sankcionuje nesplnění povinnosti podat kontrolní hlášení. Ta má být přitom již ze zákona splněna ve lhůtě podle § 101e zákona o DPH. Náhradní lhůta podle § 101g odst. 1 písm. d) zákona o DPH tak přichází v úvahu nutně až sekundárně, a to v těch případech, kdy nebyla splněna povinnost podat kontrolní hlášení již v zákonem stanovené lhůtě. Nesplnění povinnosti podat kontrolní hlášení ani v náhradní lhůtě podle § 101h odst. 1 písm. d) zákona o DPH tak pouze doplňuje již porušení primární povinnosti podat kontrolní hlášení, která ze své podstaty předchází případnému uplatnění „náhradní lhůty“ (a tudíž i vzniku případné sekundární povinnosti podat kontrolní hlášení alespoň v náhradní lhůtě, jejíž běh se odvíjí od výzvy správce daně).

[28] Právě uvedené odráží rovněž jazykové vyjádření a struktura samotného § 101h odst. 1 zákona o DPH, jenž stanovuje sankci v souvislosti s povinností podat kontrolní hlášení. Podle tohoto ustanovení totiž pokuta vzniká tehdy, pokud plátce nepodá kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě. Takto vyjádřená základní hypotéza tak dopadá na všechny případy pokut podle § 101h odst. 1 zákona o DPH. Písmena a) až d) tohoto ustanovení pouze určují výši pokuty s ohledem na další, k této základní hypotéze přistupující okolnosti [např. právě nepodání kontrolního hlášení ani v náhradní lhůtě ve smyslu písm. d) tohoto ustanovení]. Stejně tak struktura § 101h odst. 1 písm. d) zákona o DPH nasvědčuje tomu, že nepodání kontrolního hlášení ani v náhradní lhůtě je rozhodující pouze pro určení konkrétní výše pokuty. Primárním porušením povinnosti, které dané ustanovení sankcionuje, nicméně zůstává právě nepodání kontrolního hlášení ve stanovené lhůtě. Zákon totiž pasáž o vzniku povinnosti uhradit pokutu zřetelně odděluje od dalších skutečností vztahujících se výslovně jen k její výši [písm. a) až d)].

[29] „Stanovená“ lhůta k podání kontrolního hlášení právnickou osobou je přitom upravena v § 101e odst. 1 zákona o DPH jakožto lhůta 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, za který má být kontrolní hlášení podáno. V § 101h odst. 1 zákona o DPH je tudíž použita obdobná legislativní zkratka odkazující na zákonnou (stanovenou) lhůtu k podání kontrolního hlášení, jako tomu je i v § 101g odst. 1 zákona o DPH, podle něhož správce daně při nesplnění povinnosti podat kontrolního hlášení ve stanovené lhůtě vyzve plátce k podání kontrolního hlášení v náhradní lhůtě. V obou těchto případech jde o zákonem stanovené následky nesplnění (primární) povinnosti plátce k podání kontrolního hlášení ve (stanovené) lhůtě podle § 101e zákona o DPH, tj. do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, za který má být podáno (tj. jednak sankce v podobě pokuty [§ 101h odst. 1 zákona o DPH], jednak povinnost správce daně vyzvat daňový subjekt ke splnění povinnosti podat kontrolní hlášení v náhradní lhůtě [§ 101g odst. 1 zákona o DPH]).

[30] Pokud je tedy povinnost k uhrazení pokuty vázána primárně na nepodání kontrolního hlášení ve stanovené lhůtě, pak počíná běžet šestiměsíční prekluzivní lhůta podle § 101i odst. 3 vždy okamžikem marného uplynutí této zákonné lhůty dle § 101e zákona o DPH. Stěžovateli proto nelze přisvědčit, že závěr krajského soudu odporuje znění § 101i odst. 3 zákona o DPH. Výklad krajského soudu odpovídá nejen znění tohoto ustanovení, ale i systematice ustanovení souvisejících.

[31] Nejvyšší správní soud nesdílí názor stěžovatele, že uvedený výklad odporuje záměru zákonodárce. Naopak souhlasí s krajským soudem, že jím přijatý výklad odpovídá smyslu a účelu právní úpravy a úmyslu, který zákonodárce při zakotvení šestiměsíční prekluzivní lhůty sledoval.

[32] Jak již uvedl krajský soud, prekluzivní šestiměsíční lhůta podle § 101i odst. 3 zákona o DPH byla zavedena do zákona o DPH v důsledku novelizace provedené zákonem č. 80/2019 Sb. s účinností od 1. 4. 2019. V důvodové zprávě k tomuto ustanovení se přitom uvádí: „Jednou ze základních zásad správy daní je zásada rychlosti. Dle této zásady má příslušný správce daně činit vše bez zbytečných průtahů. V případě daňových deliktů je navíc pro splnění jednoho z primárních účelů sankce, a sice účelu preventivního, resp. výchovného, třeba na dodržování této zásady klást zvýšený důraz. Pokuty za porušení povinností souvisejících s kontrolním hlášením podle § 101h odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty vznikají ze zákona a rozhodnout o povinnosti je platit lze nejpozději do 3 let ode dne, ve kterém došlo k porušení povinnosti. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí musí v dané lhůtě nabýt právní moci, je takto nastavená délka lhůty nezbytná. 

Z pohledu zásady rychlosti, zájmu na výchovném efektu vzniklé sankce, jakož i z pohledu právní jistoty daňových subjektů, se nicméně jeví jako vhodné do právní úpravy doplnit další lhůtu, která povede k faktickému zrychlení prvotního vydání rozhodnutí (tj. rozhodnutí nepravomocného). Tímto způsobem lze rovněž omezit výskyt situace, kdy je po delším časovém úseku rozhodnuto o povinnosti platit několik těchto pokut kumulativně (jedná se o pokuty vzniklé ze zákona, tj. jejich konstrukce neumožňuje správní uvážení, resp. souhrnné uložení jedné pokuty). Pozdním postupem správce daně (byť v mezích zákonné tříleté lhůty) by tedy mohly vzniknout vyšší náklady a další negativní dopady nejen daňovému subjektu (pokuta by nesplnila svou preventivní funkci do budoucna), ale i státu (negativní dopad na plnění povinností souvisejících s kontrolním hlášením, nutnost vedení více řízení o tomtéž deliktu atd.). 

Na základě výše uvedeného je třeba zajistit, aby byl správce daně zákonnou cestou nucen učinit první krok v řízení nejpozději do 6 měsíců od vzniku povinnosti zaplatit pokutu. V opačném případě povinnost platit pokutu zanikne. Tato úprava zároveň zvyšuje právní jistotu subjektu, jelikož po uplynutí předmětné lhůty nebude možno tento daňový delikt již sankcionovat. V případě, že správce daně platební výměr v dané lhůtě vydá, nedochází ke změně stávajícího stavu, neboť navržený odstavec 3 nemění tříletou lhůtu pro pravomocné rozhodnutí o povinnosti platit pokutu (tj. je zachován zejména dostatečný časový prostor pro případné odvolací řízení).“

[33] Z uvedeného je zřejmé, že smysl a účel šestiměsíční prekluzivní lhůty podle § 101i odst. 3 zákona o DPH odráží záměr zákonodárce posílit zásadu rychlosti a předejít riziku kumulace pokut, a to právě za pomoci stanovení zvýšených nároků na správce daně, pokud jde o časové období, v němž má vydat platební výměr. Tomu přitom závěr krajského soudu odpovídá. Nutí totiž správce daně, aby postupoval při vydávání platebních výměrů, jimiž rozhoduje o pokutě podle § 101h odst. 1 zákona o DPH, co nejrychleji. Tím předchází i riziku kumulace pokut za více období.

[34] Naopak výklad stěžovatele právě nastíněnému smyslu právní úpravy a záměru zákonodárce neodpovídá. Jak již krajský soud vysvětlil, záleží pouze na úvaze správce daně, kdy učiní výzvu k podání kontrolního hlášení v náhradní pětidenní lhůtě podle § 101g odst. 1 zákona o DPH (srov. odst. 28 napadeného rozsudku). Tento závěr stěžovatel v kasační stížnosti nezpochybňuje; pouze namítá, že v projednávané věci postupoval v souladu se zásadou rychlosti. Individuální okolnosti konkrétní věci, jako je rychlost postupu správce daně zrovna v případě žalobkyně, nicméně nemohou ovlivnit obecně platný závěr o určení počátku běhu prekluzivní lhůty. S ohledem na nastíněný smysl právní úpravy (požadavek rychlosti) nemůže počátek běhu prekluzivní lhůty záviset na úkonu správce daně, jestliže zákon nestanovuje jednoznačnou lhůtu, v níž má správce daně daný úkon učinit. Takový přístup by popřel právě záměr zákonodárce stanovit pro správce daně zvýšené nároky tak, aby platební výměr rozhodující o pokutě vydal co nejrychleji. V konečném důsledku by nedocházelo ani ke snížení rizika vzniku kumulativních pokut, čehož se zákonodárce stanovením šestiměsíční prekluzivní lhůty ve smyslu § 101i odst. 3 zákona o DPH rovněž snažil dosáhnout.

[35] Závěr krajského soudu tudíž odpovídá nejen jazykovému znění, ale i systematice a účelu právní úpravy a úmyslu zákonodárce, který zakotvením šestiměsíční prekluzivní lhůty sledoval.

[36] Stěžovatel má sice pravdu, že § 101h odst. 1 zákona o DPH stanovuje čtyři různé výše pokuty podle závažnosti pochybení a jejich motivační funkce. To však ničeho nemění na konstrukci právní úpravy, která sankčně zabezpečuje právě již nesplnění (primární) povinnosti podat kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě. Jak bylo již uvedeno, následné chování plátce daně ve smyslu písm. a) až d) tohoto ustanovení (tj. podání kontrolního hlášení bez výzvy správce daně, na výzvu správce daně, nebo nesplnění této povinnosti ani v náhradní lhůtě) ovlivňuje pouze výši pokuty.

[37] Nelze navíc přehlédnout jistou nelogičnost v argumentaci samotného stěžovatele. Ten se ve vztahu k pokutě ve výši 50 000 Kč podle § 101h odst. 1 písm. d) zákona o DPH dovolává počátku běhu prekluzivní lhůty až od okamžiku uplynutí náhradní lhůty určené výzvou správce daně, zatímco v případě pokuty ve výši 10 000 Kč podle § 101h odst. 1 písm. b) téhož zákona naopak počítá s během prekluzivní lhůty již od okamžiku uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání kontrolního hlášení. Pro rozlišování těchto dvou situací s ohledem na počátek běhu prekluzivní lhůty nicméně není žádný důvod. Obě ustanovení totiž určují výši pokuty v důsledku konkrétní reakce subjektu daně na výzvu správce daně k podání kontrolního hlášení [§ 101h odst. 1 písm. b) zákona o DPH dopadá na situace, kdy kontrolní hlášení je podáno v náhradní lhůtě; § 101h odst. 1 písm. d) na případy, kdy kontrolní hlášení není podáno ani v náhradní lhůtě].

[38] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani námitce, že by přijetím výkladu krajského soudu o počátku běhu prekluzivní lhůty podle § 101i odst. 3 zákona o DPH již okamžikem uplynutí zákonné lhůty k podání kontrolního hlášení (§ 101e odst. 1 zákona o DPH) došlo k popření funkce pokuty a smyslu kontrolního hlášení. Důsledkem je pouze požadavek na rychlost vydání platebního výměru, a to v souladu s výše vymezeným záměrem zákonodárce. Správce daně musí postupovat tak, aby v rámci šestiměsíční prekluzivní lhůty učinil nejen výzvu k podání kontrolního hlášení v náhradní lhůtě, ale aby v této lhůtě vydal též platební výměr na výši pokuty určené v závislosti na tom, zda v náhradní lhůtě daňový subjekt kontrolní hlášení podá [písm. b)], či nikoli [písm. d)].

[39] Nejvyšší správní soud chápe argumentaci stěžovatele ad absurdum. Lze uznat, že učinit rozhodnutí o povinnosti uhradit pokutu v konkrétní výši během 6 měsíců od uplynutí zákonné lhůty k podání kontrolního hlášení (ve smyslu § 101e odst. 1 zákona o DPH) může být pro správce daně v některých případech (neplnění daňových povinností subjektem daně) obtížné. Jedná se nicméně o důsledek spojený právě s rozhodnutím zákonodárce upřednostnit rychlost a předcházet možnému riziku kumulace pokut za více období. Jak bylo přitom vysvětleno, tento záměr zákonodárce a smysl právní úpravy by byl opačným výkladem, jehož se dovolává stěžovatel, popřen (srov. bod [34] tohoto rozsudku). Za této situace Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší, aby praktické obtíže správce daně spojené s jejím uplatňováním svojí rozhodovací činností odstraňoval v neprospěch daňových subjektů. Je úlohou zákonodárce nastavit sankční zabezpečení zákonem stanovených povinností, včetně časových mezí jejich uplatnění. To zákonodárce učinil, a to jednoznačným upřednostněním požadavku rychlosti.

[40] S ohledem na vše výše uvedené nemůže obstát konečně ani argumentace stěžovatele ohledně možnosti postupovat podle metodického pokynu GFŘ. V této metodice obsažený výklad o počátku běhu šestiměsíční prekluzivní lhůty, spojený až s uplynutím náhradní lhůty, není z výše uvedených důvodů zákonný. Nelze se tak dovolat závěrů judikatury Nejvyššího správního soudu, na kterou stěžovatel poukazuje (zejména rozsudku čj. 1 Afs 174/2016-38).

[41] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že nepřisvědčil strukturální kasační argumentaci stěžovatele ohledně určení počátku prekluzivní lhůty. Dílčí závěry o uplynutí prekluzivní lhůty, učiněné krajským soudem ve vztahu k jednotlivým platebním výměrům za období duben až prosinec 2019, měsíce únor, březen, červen až říjen 2020 a měsíc květen 2021, přitom stěžovatel samostatně nezpochybňuje. K odůvodnění závěru o uplynutí prekluzivní lhůty u pokut za uvedená období proto Nejvyšší správní soud odkazuje na odst. 29 až 31 napadeného rozsudku, s nimiž se ztotožňuje. (…)

Přehledná schémata Vám pomohou velice rychle a snadno najít řešení Vašeho problému v DPH.