RŮZNÉ – Informace nejen pro podnikatele.
Digitalizace: Na stavební povolení se čeká i déle než rok. Co ukázal audit?*
Nejslabší článek firemní bezpečnosti? Zaměstnanec!*
Rozhlasové a televizní poplatky pro podnikatele – Aktuální stav od května 2025.*
Úřady loni víc kontrolovaly dodržování cen, zjistily i víc pochybení.*
Digitalizace: Na stavební povolení se čeká i déle než rok. Co ukázal audit?
Nefunkční digitální stavební řízení vyšlo stát už na téměř 200 milionů korun. Miliardy tratí nebo teprve budou tratit subjekty působící ve stavebnictví.
02.06.2025 | BusinessInfo.cz
Ministr pro místní rozvoj Petr Kulhánek letos v květnu oznámil, že audit digitalizace zjistil 32 průšvihů – nedostatky byly v zadání zakázky, personálním obsazení i zpracování projektu. V dohledné době mají být potrestáni někteří úředníci ministerstva.
Na sčítání ztrát je brzy
Celkové finanční ztráty se zatím podle odborníků nedají odhadnout. Nový start digitalizovaného řízení se nicméně nestihne dříve než v roce 2028 a přechodná řešení nejsou ideální.
„Na ztráty se můžeme dívat z několik úhlů pohledu. Především z časového hlediska, kdy řada staveb musela být pozastavena. Kdo zná hodnotu peněz v rámci velkých stavebních celků, ví, že celková suma může být opravdu vysoká. Podstatné ale je, že se výpadek projeví až na konci roku 2025 nebo v roce příštím,“ říká předseda Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) Robert Špalek.
V současnosti se totiž primárně realizují stavby, které byly povoleny do jara 2024. A další se začnou stavět podle návrhů podaných do 30. června 2024. Na skutečné dopady „pokaženého“ projektu si tedy budeme muset počkat ještě nejméně rok nebo dva.
Úřady, které se musely vrátit k původním systémům, ovšem hlásí problémy i rok poté, co byl Portál stavebníka uveden v život. Potíže zcela nezmizely ani poté, co začaly stavební úřady využívat takzvaný technologický bypass.
Technologický bypass představuje datové rozhraní, které propojuje starší lokální systémy stavebních úřadů s novými, které byly spuštěny v červenci minulého roku. Jeho používání je dobrovolné – stavební úřady si mohou vybrat, ve které z aplikací povedou řízení.
Audit podle ministra Kulhánka ukázal, že byly v projektu nedostatečně vymezené standardy řízení, nepodařilo se smysluplně obsadit klíčové pozice, a potíže byly i se zadáním zakázky. Komplikace znamenala údajně také absence kolaudace celého systému ještě před spuštěním.
Tehdejší ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš, který se stal politickou obětí nedotažení kontroverzního projektu, výsledky auditu zpochybňuje a stále tvrdí, že systémy fungují.
Současný ministr Kulhánek Bartoše (respektive tehdejší vedení ministerstva) letos v květnu opět kritizoval: „MMR manažersky zásadně pochybilo tím, že akceptovalo časovou tíseň, do které se DSŘ dostala, a neodsunulo spuštění systému na později. Ministerstvo také nedostatečně komunikovalo s klíčovými partnery.“
Přestože byl na Bartoše už na počátku loňského roku vyvíjen tlak, aby spuštění Portálu stavebníka odložil, ten se chtěl vlajkovou lodí Pirátů pochlubit za každou cenu, a v původním termínu.
Jak říkával Jan Werich, na světě by bylo mnohem méně práce a namáhání, kdyby lidé věděli napřed, co se podaří a co ne. Většina politiků ale i odborníci se dnes shodnou na tom, že se projekt nedotáhl do konce a že s nápravou bude ještě mnoho práce a namáhání.
Největší excesy odstraněny?
Místopředseda ČKAIT Radim Loukota nechce digitalizaci stavebního řízení kritizovat za každou cenu a nabízí střízlivý pohled na současný stav: „Podání jsou dnes možná, největší excesy jsou odstraněné. Zásadní chyba v podobě nemožnosti nahrát projektovou dokumentaci bez digitálně podané žádosti byla po 10. prosinci 2024 vyřešena novou funkcionalitou. Po vložení projektové dokumentace vkladatel obdrží odkaz, který lze přiložit k písemné žádosti i volně přeposílat dalším účastníkům,“ shrnuje.
Zároveň ale zástupci ČKAIT poměrně ostře kritizují to, že jsme až po půl roce dosáhli toho, že portál stavebníka „není v přímém rozporu se zákony této země“.
„Nevím, jestli je opravdu vrcholem digitalizace v 21. století to, že stavebník někam nahraje dokumentaci ve formátu PDF. Ani nadále systém neumožňuje vloženou projektovou dokumentaci prohlížet online v systému, ale každý si ji musí stáhnout do svého počítače,“ připomíná Loukota.
Projektová dokumentace navíc není významně zabezpečena před zneužitím, například vodoznakem. Riziko zcizení může být pro řadu stavebníků či projektantů nepříjemné, nemluvě o riziku krádeže citlivých údajů.
Napravit nedostatky digitalizace měl pomoci i výše zmíněný technologický bypass. Jak se to povedlo, si přečtěte v rozhovoru se zástupci ČKAIT.
Digitalizace stavebnictví je ve fázi testování – není to regulérní provoz, to si přiznejme. Přes všechna varování se čeští stavebníci stali nedobrovolnými a neplacenými „beta testery“ jednoho ve spěchu ušitého systému
Radim Loukota, ČKAIT
Co měla digitalizace přinést?
Stavební povolení pro rodinný dům do měsíce, pro složitější stavby do 60 dní. Takové lhůty sliboval tehdejší ministr Ivan Bartoš.
Digitalizace stavebního řízení měla v ideálním případě stavebníkům, projektantům či developerům zásadně ulehčit život. Stavebníci měli ocenit například možnost podávat namísto desítek žádostí pouze jeden návrh online. Intuitivní formulář měl účastníka jednoduše provést celým procesem.
Portál stavebníka měl být klíčovým nástrojem pro usnadnění procesu stavebního povolování a koordinaci mezi různými subjekty – tedy efektivnější a snadnější komunikaci mezi stavebníky, projektanty a úřady, a to díky možnosti sdílet online všechny potřebné dokumenty a informace.
Stát měl mít lepší kontrolu nad stavebním řízením a případně i přehled o tom, kde se celý proces zadrhává, jaká je průměrná délka stavebního řízení, kolik je odvolání a podobně.
Deklarované důležité funkce portálu
- Digitalizace procesů: možnost podávat žádosti a dokumentaci elektronicky, čímž se snižuje potřeba fyzických návštěv úřadů a zefektivňuje celý proces.
- Transparentnost: možnost sledovat stav své žádosti v reálném čase a informování uživatelů o každém kroku procesu, což zvyšuje transparentnost.
- usnadnění komunikace mezi stavebníkem a úřady, a to prostřednictvím integrovaného systému zpráv a notifikací.
- Snadný a okamžitý přístup k potřebné dokumentaci, což usnadňuje správu projektů.
Zákonodárcům je třeba přiznat, že v souvislosti se zavedením Portálu stavebníka došlo už dříve k několika pozitivním změnám ve stavební legislativě (a nejde jen o to, že projekty musejí splňovat přísnější ekologické normy).
Zkrátila se například doba potřebná k vyřízení stavebního povolení. Nová legislativa navíc přinesla poněkud jasnější definice a pravidla, což usnadňuje orientaci v požadavcích na stavební projekty. Bez fungujících nástrojů jsou ale zákonná vylepšení zbytečná.
Jaké jsou důsledky auditu?
Podle ministra Kulhánka bude odpovědnost lidí z MMR za digitalizaci vyvozena ještě letos v létě (jméno Ivana Bartoše v této souvislosti nezmínil).
„Zásadní manažerská pochybení jsou nicméně jednoznačná. Co se týče role jednotlivých pracovníků, tak budou probírány v rámci klíčových zjištění auditu. Bude záležet i na tom, jestli lidé na ministerstvu stále pracují nebo ne,“ sdělil Kulhánek.
Odpovědní lidé, kteří na MMR zůstali, budou zřejmě potrestáni pokutou, vytýkacím dopisem, nebo mohou být i propuštěni. To, že někdo odpovědný skončí před soudem, se očekávat zřejmě nedá. Policie nicméně bude mít od MMR k dispozici finální verzi legislativní části auditu.
První stavební úřady používají dobrovolný technologický bypass DSŘ. Vláda zapojí další
„Už před vyhotovením auditu jsme podnikli řadu kroků, aby nové řešení lépe odpovídalo potřebám různých skupin uživatelů. Pravidelně se k tomu scházíme se zástupci větších i menších stavebních úřadů, samospráv a profesních organizací,“ dodává ministr zejména s poukazem na výše zmíněný technologický bypass.
Kulhánek mezi základní problémy nezdařené digitalizace zařadil nedostatečně vymezené standardy řízení, personální neobsazení klíčových pozic, zakázkové potíže nebo absenci kolaudace celého systému ještě před spuštěním.
Česku také hrozilo, že ho za špatně fungující digitalizaci potrestá Evropská unie. Potíž měla nastat zejména kvůli nesplnění cílů (milníků), ve kterých se ČR zavázala zkrátit proces povolování staveb nejméně o dva roky, či dodat plně funkční agendový informační systém.
Sankce mohly dosáhnout více než 13 miliard korun. Tyto peníze by šly z unijních prostředků určených pro Národní plán obnovy, což by mohlo mít citelný dopad i do dalších odvětví. Podle Kulhánka se ale černý scénář nenaplní. Ministerstvo s Evropskou komisí jedná a jednání mají spět ke zdárnému konci. Česko tedy o evropské peníze zřejmě nepřijde.
Vládní garnitura je nicméně pozadu se zadáním nové zakázky. „Na konci června budeme mít v ruce dokončenou byznys a funkční analýzu, zároveň už nyní pracujeme na možnostech konkrétnější podoby nové veřejné zakázky,“ informuje vrchní ředitelka sekce IT MMR Pavlíková.
Potřebujeme předvídatelnost a spolehlivost, ne plané sliby
Zástupci ČKAIT se kritice bývalého vedení ministerstva nediví. Stavebnictví prý potřebuje především předvídatelnost a spolehlivost. Namísto toho podnikatelům a firmám v oboru předchozí i současná vláda slibovala zrychlení a zjednodušení – a reálně došlo k pravém opaku.
„Nikdo předem nevěděl, z jaké rychlosti povolovacího řízení startujeme. Relevantní informace o výchozí délce povolování neexistovaly. Vycházelo se především z údajů jakéhosi žebříčku DoingBusiness, který však pro zásadní metodologické chyby přestal být vydáván již od roku 2020. Druhým zdrojem informací byly a dosud jsou pravidelné ankety mezi vybranými 30 až 40 stavebními podnikateli, které rozhodně nemohou ukázat na skutečné problémy našeho odvětví,“ popisuje předseda ČKAIT.
Loňský průzkum mezi autorizovanými osobami komory ukázal, že podle dříve platné legislativy a s původním systémem získávali stavebníci stavební povolení průměrně v rozmezí půl až jednoho roku.
„Nejedná se tedy o desetiletí, jak opakovaně tvrdí někteří silní hráči na trhu, kteří však často do této lhůty započítávají i to, že několik let čekali na změnu územního plánu, který umožní realizovat jejich podnikatelský záměr. Délka povolovacího řízení se musí počítat mezi podáním žádosti a vydáním pravomocného rozhodnutí,“ upozorňuje Špalek.
K předsedovi ČKAIT se přidává i Radim Loukota: „Podle starého novelizovaného zákona jsme dostali stavební povolení většinou během šesti až dvanácti měsíců, nyní máme za sebou tři čtvrtě roku digitalizace stavebního řízení, kdy místo zjednodušení a zrychlení nastal pravý opak. Podle našich indikací je většina žádostí podaná v minulém roce zatím podána marně, respektive bez jakékoliv reakce ze strany stavebního úřadu.“
Stavební úřady byly loni zavalené zejména kvůli tomu, že většina stavebníků spěchala s podáním své žádosti do 30. června 2024, aby se řešily ještě podle starého stavebního zákona. Do poloviny loňského roku přišlo na stavební úřady tolik žádostí jako obvykle za celý rok a jejich vyřízení trvalo neúměrně dlouho.
Specialisté se v tom naučí chodit
Zástupcům stavebníků se nelíbí, že se nová zakázka protahuje a že ke spuštění nového funkčního systému nedojde dříve než za dva roky a spíše až v roce 2028.
„Očekáváme nicméně, že systémy se budou postupně zprůchodňovat a chyby odstraňovat. Projektové kanceláře na to nasadí specialisty, kteří se v tom „naučí chodit“,“ sděluje v rozhovoru pro Businessinfo.cz Radim Loukota.
Ke zjednodušení a zrychlení stavebního řízení je stále daleko. A jak budou nové systémy fungovat? Mnohé ukáže zadávací dokumentace na novou zakázku. „Snad do ní jako klíčoví uživatelé části Portálu stavebníka budeme moci promluvit,“ doufá zástupce ČKAIT.
Jeho profesní organizace se ostatně chtěla více podílet i na přípravě digitalizace. Pokud by MMR do roku 2024 vycházelo víc vstříc připomínkám a upozorněním profesních organizací a zástupců stavebníků, možná nemuselo ke kritické situaci dojít.
Většina připomínek a podnětů ČKAIT zůstala bez reakce, aspoň té oficiální
„Absolvovali jsme několik schůzek, byli jsme součástí pracovní skupiny, ovšem až poté, co se problém s digitalizací projevil naplno, tedy po 1.7.2024. Většina našich připomínek a podnětů zůstala bez reakce, aspoň té oficiální,“ tvrdí Loukota.
MMR a pověřený mezirezortní tým se podle něj soustředil na zadání úkolů pro vývojáře především v oblasti rozhraní využívaném stavebními úřady. Portál stavebníka zůstal mimo pozornost a nadále je paradoxně vnímán jako méně problematická část celé DSŘ.
„Soudím tak podle vyjádření několika vládních představitelů, že Portál zůstane bez větších zásahů až do zmíněných let 27/28, kdy by měl fungovat zcela nový systém,“ dodává Loukota.
Co ještě pálí stavebníky?
Stavebnictví se ale nepotýká jen s komplikacemi v digitalizaci. Souvisejícím a nemalým problémem je prováděcí vyhláška o projektové dokumentaci v novém stavebním zákoně.
Nové prováděcí předpisy podle ČKAIT výrazně komplikují práci stavebníkům.
„Ve zkratce jde o to, že ti, kdo neprokáží zahájení příprav projekčních prací již před 1. 7. 2024, musejí postupovat podle nového stavebního zákona. A pokud stavebníci již musí postupovat podle nové prováděcí vyhlášky o projektové dokumentaci, musejí k žádosti o povolení záměru (stavby) přikládat velmi redukovanou výkresovou část. Tato dokumentace pro rozhodnutí o umístění stavby ovšem neumožňuje navrhnout nejefektivnější ani nejbezpečnější řešení v řadě klíčových parametrů,“ popisuje Robert Špalek.
Bez širších znalostí od specialistů prý nelze často vyřešit dispozice, spočítat statiku, navrhnout požárně bezpečnostní řešení, zodpovědně vyřešit dopady na životní prostředí či optimalizovat budoucí provoz.
„Ani dotčené orgány státní správy se při nedostatečně podrobné dokumentaci vlastně nemají k čemu vyjadřovat. Kromě jiných negativních dopadů se autorizované osoby-projektanti obávají, že se u takto povolených staveb při zpracování dalšího stupně projektové dokumentace pro provedení stavby ukáže, že stavbu není možné realizovat v navrženém objemu či podobě. Je to opravdu chaos, který projektantům zbytečně přidělává práci a zbytečně prodražuje realizaci staveb,“ uzavírá předseda ČKAIT.
Jakub Procházka
Nejslabší článek firemní bezpečnosti? Zaměstnanec!
27.5.2025, Zdroj: Vše o průmyslu (www.vseoprumyslu.cz)
Rozhovor s Davidem Říhoškem, expertem na kyberbezpečnost a digitální identitu ze společnosti ProID/Monet+, který přináší otevřený pohled do zákulisí bezpečnostních problémů v českých firmách.
Jaké jsou největší problémy při zavádění bezpečnosti uvnitř firem? Na co ve své praxi narážíte nejčastěji?
Jednoznačně na lidský faktor. Myslím tím například neochotu ze strany managementu. Mnoho firem buď nechce investovat do kybernetické bezpečnosti, nebo to považuje za něco, co není potřeba. K tomu se přidává chronický nedostatek odborníků na trhu a také interních kapacit. Firmy často nemají nikoho, kdo by se tomu systematicky věnoval. Výsledkem je, že bezpečnost se řeší nahodile a často jen proto, že to vyžaduje legislativa – nikoliv protože by tomu opravdu rozuměli a chtěli ji mít zavedenou funkčně.
V současnosti se neustále mluví o směrnici NIS2. Podle vás, kde mají průmyslové firmy největší mezeru v přípravě?
Největší slabinu vidím v nastavení procesů. Spousta firem vůbec netuší, co po nich nová legislativa bude vyžadovat. Často ani neznají její základní principy. Dalším problémem je neznalost vlastního technologického prostředí. Ve výrobních podnicích, kde je mnoho OT prvků a starších zařízení, bývá běžné, že nikdo nemá přehled o tom, co je kde zapojené a jaké to má zranitelnosti.
Co by se firmy měly změnit na vnímání kybernetických hrozeb?
Měly by pochopit, že bezpečnost není jen o technologiích nebo splnění povinnosti. I když nemají rozpočet na drahá řešení, mohou začít s nastavením základních bezpečnostních procesů, školením lidí, řízením přístupů. Bezpečnostní řešení lze i s minimálním nákladem většinou na začátku aplikovat alespoň na nejzranitelnější oblasti, například účty s vysokými oprávněními, jejichž zneužití by firmu nejvíce bolelo. Účty standardních uživatelů mohou být se svými nižšími oprávněními zabezpečeny až v další vlně později. Nejdůležitějším krokem je vždy ten první, kdy se o zabezpečení začne smysluplně uvažovat.
Kde je podle vás největší propast mezi IT a OT týmy, když jde o bezpečnost?
V oblasti OT je stále běžné, že bezpečnost vůbec není součástí návrhu a provozu. Zařízení komunikují nešifrovaně, jsou přístupná z internetu, a nikdo neřeší jejich aktualizaci nebo řízení přístupu. To je naprostý opak IT, kde je alespoň základní povědomí o bezpečnosti standardem. Ta propast je obrovská.
Vy se často pohybujete v prostředí menších podniků. Jaká témata u nich nejvíce rezonují?
Rozhodně konkrétní příběhy z praxe. Když firmám ukážeme, co přesně se stalo někomu podobnému a jaké to mělo následky, zpozorní. Uvědomí si, že i oni mohou být terčem. Útoky dnes neprobíhají cíleně – jsou hromadné a automatizované. „Jsme příliš malí a nezajímaví“ je nebezpečný mýtus.
“Data jsou v dnešní době často jediný majetek, které firmy vlastní. Budovy jsou v nájmu, stroje na úvěr, auta na leasing. A ztráta či nedostupnost těchto dat může znamenat v podstatě konec celé firmy. I když máte vše správně zazálohováno, plné obnovení provozu po útoku zabere týdny. A například v automotive jsou pokuty za výpadek výroby tak obrovské, že to může být likvidační.”
Proč je nejslabším článkem bezpečnosti právě zaměstnanec?
Protože právě lidský faktor je stále nejčastější vstupní branou pro útočníky. Nejvíce útoků dnes prochází přes kompromitované nebo prolomené účty zaměstnanců – ať už pomocí phishingu, slabých hesel, nebo zneužitím přístupu do VPN a vzdálených ploch. Zaměstnanci často nevědomky kliknou na škodlivý odkaz, stáhnou neznámou přílohu nebo se připojují přes nezabezpečené WiFi a zasílají svá hesla.
Jak tento problém řeší multifaktorová autentizace?
Multifaktorová autentizace (MFA) výrazně zvyšuje úroveň zabezpečení tím, že ke klasickému zadání hesla přidává další ověřovací faktor. V praxi to znamená, že i když se někdo dostane k přihlašovacím údajům zaměstnance, bez druhého faktoru se do systému nedostane. Typicky digitální certifikát na čipové kartě nebo bezpečnostní aplikaci v mobilu. Tento přidaný faktor nelze zcizit, vyexportovat ani zfalšovat. Je totiž chráněn silnou kryptografií, respektive ty kvalitní jsou. Typicky se jedná o různé typy čipových karet, mobilní aplikace či USB tokeny. MFA tak zásadně snižuje riziko úspěšného útoku přes kompromitovaný účet.
Navíc dnes existují řešení (např. naše ProID), která MFA umožňují nasadit jak do běžného IT prostředí, tak do průmyslových provozů a OT infrastruktury, kde bývá bezpečnost často zanedbávaná.
“MFA si lze představit jako digitální klíč do systémů organizace. Stejně, jako například klíč do vašeho vozu, bez kterého ho neodemknete a nenastartujete.”
Když sledujete vývoj hrozeb, co vás v poslední době nejvíce překvapilo nebo zneklidnilo?
Neustálé podceňování bezpečnosti ze strany firem. A na druhé straně profesionalizace útočníků. Dnes se bavíme o zločineckých skupinách, které fungují jako firmy – mají své struktury, technologické týmy, zákaznickou podporu… S tím se musí počítat a firmy by měly být připravené.
A pak samozřejmě nástup AI. Stále ještě netušíme, jaké všechny možnosti to těmto skupinám nabídne. Rozhodně však najde využití v automatizaci útoků a vyhledávání slabých míst.
Jak zapadají do konceptu firemní bezpečnosti nástroje ProID?
ProID (www.proid.cz) řeší klíčové oblasti – multifaktorovou autentizaci, elektronický podpis a ověření fyzické identity. Nabízíme čipové karty s kontaktním i bezkontaktním čipem nebo bezpečnostní mobilní aplikaci. Vše se dá kombinovat, nasadit jako cloudové řešení i na vlastní servery organizace. Navíc máme obslužné aplikace pro správu životního cyklu digitálních certifikátů a kryptografických klíčů. Je to komplexní sada nástrojů pro firmy, které to myslí s bezpečností vážně.
V kontextu NIS2 a ZoKB nejde o „technologii navíc“, ale o klíčový nástroj pro splnění zákonných požadavků a ochranu firemních dat. Bez něj se kybernetická bezpečnost nedá realizovat efektivně ani komplexně.
Pokud se firma rozhodne pro toto řešení, jak pak vypadá typický projekt?
Nejdříve se se zákazníkem společně podíváme na aktuální situaci ve firmě. Jak fungují procesy, řízení a zabezpečení přístupů k datům, přihlašování do systémů, blokace přístupů a podobně. Dále projdeme možnosti, kde se dají procesy samotné zlepšit a kde může pomoci technologie.
Na základě této dohody potom připravíme návrh budoucího řešení, kde jsou popsány možné změny a zefektivnění a zároveň je zde také architektonicky zpracován návrh nasazení nových bezpečnostních rozšíření, PKI infrastruktury a nastavení nových SW modulů pro podporu zabezpečení.
Za základě těchto schválených plánů potom přikročíme k samotnému nasazení řešení u zákazníka. To většinou probíhá vzdáleně, kdy naši pracovníci pod dohledem místního IT správce nasadí dohodnuté řešení.
Jakmile je implementace dokončená, uspořádáme workshop, kde spolu se zákazníkem projdeme kompletní funkcionalitu, představíme si řešení a provedeme testy tak, abychom si ověřili že vše funguje jak má.
Na tomto hotovém řešení potom podle dohody můžeme uspořádat další školení pro koncové uživatele, případně asistovat s vydáváním bezpečnostních prostředků uživatelům.
K hotovému řešení taktéž poskytujeme podporu, kdy s námi může být zákazník v kontaktu a můžeme společně řešit provozní věci systému.
Když byste měl jmenovat jednu věc, kterou má firma udělat hned zítra, co by to bylo?
Analýzu rizik. Nebo penetrační test. Nebo interní audit. Cokoliv, co jí dá zpětnou vazbu, jak na tom skutečně je. A na základě těchto dat začít plánovat a řešit bezpečnost.
Má vůbec smysl říkat, že bezpečnost je „hotová“?
Bezpečnost nikdy není hotová. Je to dynamický proces. Technologie se vyvíjejí, hrozby se mění. To, co bylo dostatečné před rokem, dnes už nestačí. Zároveň se ale i vyvíjí technologie pro ochranu firemních dat. My v ProID jsme připraveni firmám pomoci jak se splněním povinných regulací, tak se zvýšením bezpečnosti jako takové.
Vy v ProID organizujete řadu virtuálních konferencí, které si získaly obrovskou popularitu. Čím to je?
To je pravda, běžně se nám na naše akce registruje 2.000 lidí a více. Pokud se nepletu, jsou to největší online akce v ČR a SK vůbec. Osobně si myslím, že je to především schopností najít témata, která IT manažery skutečně zajímají. Jsme součástí bezpečnostní komunity, ne PR agentura. Dokážeme určit, co firmy aktuálně řeší a pak přitáhnout skutečné experty na danou oblast. Navíc jsou naše akce zdarma, to je samozřejmě také důležité.
Řešíte bezpečnost uvnitř vaší organizace? Chcete poradit s implementací multifaktorové autentizace a odolné kryptografie? Rezervujte si bezplatnou online konzultaci s experty ProID (www.proid.cz). Nebo sledujte jejich Linkedin.
Rozhlasové a televizní poplatky pro podnikatele – Aktuální stav od května 2025.
Od 1. května 2025 došlo v ČR ke změnám v platbě rozhlasových a televizních poplatků. Následující článek shrnuje klíčové změny a zpřehledňuje aktuální situaci pro malé a střední podnikatele.
27.05.2025 | BusinessInfo.cz
Televizní poplatek se zvyšuje ze 135 na 150 korun měsíčně, rozhlasový z 45 na 55 korun. V případě televize se jedná o první úpravu po 17 letech, u rozhlasu dokonce po 19 letech.
Rozhlasové poplatky od května 2025
Za domácnost jako celek platí v České republice pouze jeden její člen. Na počtu členů domácnosti přitom nezáleží. Stejně tak nezáleží na tom, jestli mají členové domácnosti dohromady pouze jeden rozhlasový přijímač nebo jich vlastní třeba dvacet.
- Od 1. 5. 2025 došlo k navýšení rozhlasového poplatku pro domácnosti o 10 Kč
- Aktuální minimální rozhlasový poplatek je tedy 55 Kč měsíčně.
Rozhlasový poplatek se váže přímo k osobě poplatníka (jménu, příjmení a datu narození), který jedná za příslušnou domácnost. Poplatek se neváže k nemovitosti ani k adrese trvalého bydliště poplatníka.
Důležitou změnou je definice „rozhlasového přijímače“. Zatímco do dubna 2025 byl tento pojem anachronicky definován jako klasické „rádio“, nově je za rozhlasový přijímač logicky považováno jakékoli zařízení, které umožňuje příjem rozhlasových pořadů, tj, například mobilní telefony, notebooky, tablety a počítače s připojením k internetu.
- Nově tak vzniká povinnost platit rozhlasový poplatek každé domácnosti, kde některých z členů nějaké takové zařízení vlastní.
Není proto už možné neplatit rozhlasový poplatek se zdůvodněním, že dotyčný nevlastní žádné „rádio“. Lze předpokládat, že osob, které opravdu nevlastní žádný „rozhlasový přijímač“ v duchu aktuální definice, tvoří orientačně jen promile funkční dospělé tuzemské populace.
Rozhlasové poplatky a podnikatelé
Od 1. července 2025 dochází v ČR ke změnám v platbách pro právnické osoby a fyzické podnikající osoby (osoby samostatně výdělečně činné, OSVČ). Kdo a kolik platí vyplývá z počtu zaměstnanců a podle počtu pronajímaných dopravních prostředků.
- Drobný živnostník OSVČ, který nemá žádné zaměstnance ani nepronajímá své vozidlo, žádný samostatný rozhlasový poplatek neplatí.
- Ostatní podnikatelé nově platí rozhlasový poplatek v násobku základní měsíční výše 55 Kč podle počtu zaměstnanců.
Rozmezí počtu zaměstnanců, příslušné násobky a výsledné měsíční částky jsou stanoveny následující tabulkou:
| Počet zaměstnanců | Násobek | Výše rozhlasového poplatku za měsíc |
| 0–24 | — | 0 × 55 Kč = 0 Kč |
| 25–49 | pětinásobek | 5 × 55 Kč = 275 Kč |
| 50–99 | desetinásobek | 10 × 55 Kč = 550 Kč |
| 100–199 | dvacetinásobek | 20 × 55 Kč = 1 100 Kč |
| 200–249 | třicetinásobek | 30 × 55 Kč = 1 650 Kč |
| 250–499 | sedmdesátinásobek | 70 × 55 Kč = 3 850 Kč |
| 500 a více | stonásobek | 100 × 55 Kč = 5 500 Kč |
Pokud vedle toho podnikatel pronajímá dopravní prostředek nebo prostředky, jejichž příslušenstvím je rozhlasový přijímač, platí navíc za každý takový dopravní prostředek poplatek ve výši 55 Kč měsíčně. V praxi to znamená, že pokud například OSVČ nemá žádné zaměstnance, ale pronajímá svůj běžný osobní automobil, vzniká dotyčnému drobnému podnikateli povinnost platit vedle platby za svou domácnost i samostatný poplatek za rozhlasový přijímač v pronajímaném automobilu.
- Podnikatelé, kteří svými okolnostmi do výše uvedených kategorií spadají, musí do začátku léta 2025 Českému rozhlasu nahlásit počet zaměstnanců a počet pronajímaných dopravních prostředků.
Zároveň platí, že nově už někteří podnikatelé naopak žádný samostatný rozhlasový poplatek neplatí. Jedná se o zaměstnavatele s méně než 25 zaměstnanci nebo ty, kteří zaměstnávají více než 50 % osob se zdravotním postižením v duchu § 78 zákona č. 435/2004 Sb. Samostatný rozhlasový poplatek už nemusí platit ani spolky fungující dle § 214 zákona č. 89/2012 Sb.,
Pokud osoby, které nově spadají do kategorie rozhlasový poplatek neplatících, ale doposud samostatný rozhlasový poplatek platily, musí svůj nový status oznámit Českému rozhlasu. Využít mohou on-line formulář v účtu poplatníka nebo svou datovou schránku. Pokud žádné samostatné rozhlasové poplatky do května 2025 neplatili a v registru plátců nefigurují, pak samozřejmě žádné odhlášení neprovádějí.
Podrobnější informace najdete na webu https://poplatek.rozhlas.cz/.
Jak je to s televizními poplatky
Platba televizního poplatku má podobnou logiku, jako rozhlasový poplatek. To znamená, že od května 2025 hradí televizní poplatek v České republice každá domácnost, která vlastní jakékoliv zařízení schopné přijímat televizní vysílání. Vedle klasického televizního přijímače se může jednat o mobilní telefon, tablet, počítač apod.
- Výše televizního poplatku je 150 Kč za každý měsíc, nezávisle na počtu osob v domácnosti i počtu přístrojů.
Právnické a podnikající fyzické osoby (OSVČ) počínaje změnami v roce 2025 platí podle počtu zaměstnanců nebo pronajímaných dopravních prostředků s televizním přijímačem. Podobně jako v případě rozhlasových poplatků, musí i v případě televizních poplatků počet zaměstnanců ve své organizaci nahlásit do 30. června 2025, v tomto případě České televizi.
Podrobnější informace najdete na webu https://poplatky.ceskatelevize.cz/.
Závěrečné poučení
V případě jakýchkoliv změn, které plátce i neplátce v průběhu času provádí, měl by se vždy ujistit, že všechny zákonné požadavky uhradil. Zvláště u fyzických osob může někdy vzniknout mylný dojem, že například jedno opomenutí zaslat 10 Kč, resp. 55 Kč na účet Českého rozhlasu je natolik triviální částka, že dluh časem zanikne a nebude vymáhán. Toto však není pravda. Dluh zůstává dluhem a může být vymáhán.
(red)
Úřady loni víc kontrolovaly dodržování cen, zjistily i víc pochybení.
19.5.2025, Zdroj: ČTK
Úřady loni víc kontrolovaly dodržování cen, zjistily i víc pochybení
Praha 17. května
Úřady loni víc kontrolovaly dodržování cenových předpisů a také zjistily víc případů jejich porušení. Počet cenových kontrol loni vzrostl o 614 na celkových 2932. Počet zjištěných porušení vzrostl o 23 případů na 512. Uvedlo to ministerstvo financí v každoroční zprávě o činnosti cenových kontrolních orgánů. Podle ministerstva se podíl zjištěných porušení na celkovém počtu kontrol pohybuje dlouhodobě kolem 20 procent. Ministerstvo financí se loni víc zaměřilo na kontrolu vodárenství, kde zjistilo chyby ve víc než polovině případů.
Objem uložených pokut loni sice meziročně klesl, ale zato se na nich vybralo víc peněz. Celkový objem pokut klesl o 2,1 milionu korun na 7,3 milionu, úřady ale vybraly 6,8 milionu, což je meziroční nárůst o 1,9 milionu.
Ceny může kontrolovat několik úřadů. Například na energetiku dohlíží Energetický regulační úřad a Státní energetická inspekce a na ceny cigaret Celní úřad pro Středočeský kraj. Na zdravotnictví dohlíží Státní úřad pro kontrolu léčiv. Všechny cenové kontrolní orgány dohlížejí na zneužití výhodnějšího hospodářského postavení. Hlavní město Praha kontroluje taxikáře. Ceny v pohřebnictví kontroluji ministerstvo financí, kraje a obce.
Nejvíc kontrol se týkalo značení zboží a dodržování evidence cen. Loni schválená novela zákona o cenách zvýšila horní hranici pokut za porušení těchto pravidel až na deset milionů korun. Kontroly se loni zaměřily také na dopravu a energetiku. Nejvyšší míru porušování cen však zjistily úřady v pohřebnictví, kde našly chyby v 58 procentech případů.
Ve vodárenství byla míra porušování 54 procent a padly tam pokuty celkem za 0,8 milionu korun. Ministerstvo uvádí, že míra kontrol v tomto odvětví loni vzrostla, a to hlavně z podnětu ministerstva financí. Vodárenské firmy kromě jiného zahrnovaly ekonomicky neoprávněné náklady nebo nedodržovaly pravidla pro výpočet přiměřeného zisku.
Nadpoloviční míra porušování předpisů byla i při kontrole cen zdravotních výkonů. Ze 126 kontrol našli kontroloři chyby v 71 případech. Uložili pokuty v celkovém objemu 1,2 milionu korun. Důvodem bylo například zahrnování neoprávněných nákladů nebo nákladů nedoložených v účetnictví. V pohřebnictví našli kontroloři ze Specializovaného finančního úřadu a z krajských i obecních úřadů 14 případů porušení pravidel z 24 kontrol. Uložené pokuty klesly ze 168.000 na 107.000 korun. Prohřeškem bylo nesestavení a neuchování kalkulací k cenám po zákonem stanovenou dobu.
Značení zboží a cenové evidence se týkalo 1175 kontrol a na ně připadlo 129 porušení předpisů. Uložené pokuty představovaly 644.500 korun. Šlo hlavně o nedostatečné označování zboží cenami.
Stát může v cenové kontrole například stanovit pevné ceny, věcně usměrňované ceny nebo vyhlásit cenové moratorium. Moratorium je výjimečný nástroj, který může uplatnit pouze vláda svým nařízením, a to maximálně na 12 měsíců.
Podle dřívějšího znění zákona o cenách předkládalo ministerstvo financí zprávu o cenové kontrole Poslanecké sněmovně. Od letošního roku už ji jen zveřejňuje na svém webu. Zákon o cenách loni prošel nejrozsáhlejší novelizací od roku 2009. Například obecní a krajské úřady nyní kontrolují jen dodržování cenové regulace, kterou obce a kraje na základě cenového výměru ministerstva financí samy přijaly.