Velká novela zákona o ochraně ovzduší 2025.* 

Dotaz: Novela zákona o ovzduší – zařazování stacionárních zdrojů.* 

Velká novela zákona o ochraně ovzduší 2025.

23.4.2025, JUDr. Pavla Bejčková, Ph.D., Zdroj: Verlag Dashöfer

Dne 20. února byla ve Sbírce zákonů zveřejněna novela zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Jedná se o zákon č. 42/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Účinnost

Část novely nabyla účinnosti téměř okamžitě, a to od 1. března 2025. Další části novely již mají legisvakanční lhůtu delší a nabývají účinnosti později, a to k 1. lednu 2026 a část k 1. lednu 2028. Jedná se o ustanovení, která vyžadují delší časový prostor pro adaptaci státní správy a dotčených provozovatelů na novou právní úpravu. Shrnujeme, jaké zásadní změny novela přináší:

Digitalizace ohlašování výstupů jednorázového měření emisí

Posunutá účinnost od 1. ledna 2026 je stanovena u změn souvisejících s digitalizací procesů týkajících se jednorázového měření emisí. Jedná se o tyto změny:

1. Oznamování plánovaného jednorázového měření emisí – provozovatel bude nově povinen ohlásit termín plánovaného jednorázového měření prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí (ISPOP) nejméně 5 pracovních dní před provedením měření.
2. Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) může již dle platné právní úpravy provádět měření emisí za účelem ověření plnění emisních limitů a zjištění úrovně znečišťování. Údaje z tohoto kontrolního měření emisí bude ČIŽP nově povinna ohlásit do ISPOP.
3. Ohlašování výsledků provedeného jednorázového měření – povinnost ohlašovat výsledky jednorázového měření se převádí z provozovatele zdroje na autorizovanou osobu, která jednorázové měření emisí provádí. Autorizovaná osoba má povinnost vypracovat protokol o měření a ohlásit údaje z měření uvedené v protokolu do 60 dnů od provedení měření do ISPOP.

Změny ohledně kontinuálního měření emisí

Změny týkající se kontinuálního měření mají účinnost odloženu až k 1. lednu 2028.

Rozšiřuje se povinnost provádět kontinuálního měření emisí na další kategorie stacionárních zdrojů. Dochází tedy k rozšíření přílohy č. 4 v části B bodu 1 o další kategorie zdrojů.

Současně bude moci krajský úřad uložit provádění kontinuálního měření emisí individuálně v povolení provozu zdroje i u dalších zdrojů neuvedených v příloze č. 4, a to v rámci správního řízení o povolení provozu zdroje nebo jeho změny na základě posouzení konkrétních okolností provozu konkrétního zdroje.

Od 1. ledna 2028 bude platit povinnost provozovatele zdroje ohlašovat výsledky kontinuálního měření emisí elektronicky prostřednictvím informačního systému kvality ovzduší (ISKO). Rozsah a podmínky pro ohlašování stanoví vyhláška č. 415/2012 Sb. Ohlašování bude probíhat v téměř reálném čase. Současně je však stanovena výjimka z povinnosti ohlašování výsledků kontinuálního měření emisí do ISKO pro kontinuální měření prováděné na spalovacím stacionárním zdroji spalujícím výhradně zemní plyn.

Nový institut nepřetržitého sledování provozního parametru

Provozovatel, který zjišťuje emise pravidelným jednorázovým měřením, bude muset současně zajistit nepřetržité sledování a zaznamenávání provozního parametru, aby bylo kontrolovatelné, zda technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí stanovené v povolení provozu skutečně správně fungují, a to po celou dobu provozu. Sledování a zaznamenávání provozního parametru se bude týkat pouze zdrojů v příloze č. 2 zákona, které měří emise jednorázovým měřením a u kterých bude stanovena povinnost sledování provozního parametru ve vyhlášce č. 415/2012 Sb. Ve vyhlášce bude stanoven rozsah, způsob a podmínky stanovení provozního parametru.

Provozní parametr pak konkrétně uloží krajský úřad v povolení provozu zdroje. Pokud není možné provozní parametr stanovit, krajský úřad namísto toho stanoví technickou podmínku provozu v povolení provozu zdroje podle § 12 odst. 4 písm. d) zákona č. 201/2012 Sb., která zajistí obdobnou kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí jako provozní parametr.

Kontinuální měření emisí

S účinností od 1. ledna 2028 se rozšiřuje povinnost kontinuálního měření emisí na další stacionární zdroje. Dochází tedy k rozšíření přílohy č. 4 v části B bodu 1 o další typy zdrojů. Rozšíření kategorií zdrojů, na které se bude vztahovat povinnost kontinuálního měření, vychází primárně ze Závěrů o nejlepších dostupných technikách, zohledňuje se však i emisní významnost stacionárních zdrojů a jejich význam pro kvalitu ovzduší, přičemž se vychází z údajů z REZZO a z programů zlepšování kvality ovzduší.

Současně bude moci krajský úřad uložit provádění kontinuálního měření emisí individuálně v povolení provozu zdroje i u dalších zdrojů neuvedených v příloze č. 4, a to na základě posouzení konkrétních okolností provozu konkrétního zdroje.

Od 1. ledna 2028 bude platit povinnost provozovatele zdroje ohlašovat výsledky kontinuálního měření emisí elektronicky prostřednictvím informačního systému kvality ovzduší (ISKO). Rozsah a podmínky pro ohlašování stanoví vyhláška č. 415/2012 Sb. Ohlašování bude probíhat v téměř reálném čase. Současně je však stanovena výjimka z povinnosti ohlašování výsledků kontinuálního měření emisí do ISKO pro kontinuální měření prováděné na spalovacím stacionárním zdroji spalujícím výhradně zemní plyn.

Kategorizace zdrojů a sčítací pravidla

Provádí se změny v úpravě zařazování stacionárních zdrojů a sčítacích pravidel. Postup při kategorizaci zdroje a podmínky sčítání jsou komplexně upraveny v novém § 4a a § 4b zákona č. 201/2012 Sb. Fakticky se v zásadě jedná o zákonné zakotvení dosavadní aplikační praxe a praxe doporučované metodickým pokynem MŽP.

Zvláštní postup kategorizace zákon stanoví nově pro kódy uvedené pod čísly 11.1. – 11.9. v příloze č. 2 k zákonu. Do těchto kategorií lze zdroj zařadit při dodržení pravidel kategorizace pouze, pokud není daný stacionární zdroj zařaditelný pod jiný kód uvedený v příloze č. 2 k zákonu, tedy kódy označené čísly 1.1. – 10.2.

Zařazování do kódu 12.1. je možné pouze, pokud se jedná o stacionární zdroj typově odpovídající popisu tohoto kódu, pod tento kód se tedy zařazují pouze činnosti spočívající v manipulaci se sypkými materiály včetně jejich skladování na otevřených plochách jinde neuvedené s celkovou projektovanou plochou deponií 3000 m² a vyšší s výjimkou stavenišť.

Kód 12.2. slouží výhradně pro stacionární zdroje, u kterých bylo požádáno o tzv. dobrovolné povolení provozu. U těchto zdrojů dochází ke stanovení požadavků a míry právní regulace ad hoc v návaznosti na charakteristiku daného konkrétního stacionárního zdroje.

Nově je také stanoveno, že pravomoc určit závazné zařazení stacionárního zdroje má krajský úřad, a to v rámci řízení o povolení provozu nebo v řízení o změně povolení provozu.

Nová sčítací pravidla stávajících (již provozovaných) spalovacích stacionárních zdrojů

S ohledem na nutnost poskytnutí delšího časového prostoru pro adaptaci dotčených provozovatelů na novou právní úpravu je účinnost pro nová pravidla sčítání stávajících (již provozovaných) spalovacích stacionárních zdrojů stanovena od 1. ledna 2028.

Změny v povolování zdrojů

Jedná se o změny ve vedení správních řízení a jiných postupů týkajících se povolování stacionárních zdrojů. Cílem těchto změn je zejména zefektivnit povolovací procesy. Nově má být v § 13a upraveno rozhodování v pochybnostech, zda se jedná o stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2, a rozhodování v pochybnostech, zda jde o stacionární zdroj sloužící výhradně k výzkumu a vývoji. Kompetence k rozhodování je stanovena krajskému úřadu. V rámci tohoto řízení může vydat své vyjádření také Česká inspekce životního prostředí.

Dále se např. navyšují správní poplatky za správní rozhodnutí podle zákona o ochraně ovzduší, upravuje se institut tzv. vyhodnocení zkušebního provozu (§ 12a), upravuje se vydávání úplného znění výrokové části povolení provozu (s ohledem na větší přehlednost povinností vyplývajících z povolení provozu) a další.

---

Dotaz: Novela zákona o ovzduší – zařazování stacionárních zdrojů.

23.4.2025, Ing. Zbyněk Krayzel, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Novela zákona o ovzduší uvádí v paragrafu 4a, odst. (4), že

Zařazování stacionárních zdrojů pod příslušné kódy uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu provádí krajský úřad v řízení o vydání povolení provozu nebo v řízení o změně povolení provozu.

Týká se tento odstavec pouze kódů 11.1.-11.9. nebo obecně zařazování SZ? Pokud platí to druhé, jak může znát stacionární zdroj, který žádá o povolení, zda má mít rozptylovou studii/návrh kompenzačních opatření/provozní řád, když v době, kdy žádá o povolení ještě není zařazen dle Přílohy č. 2?

Odpověď:

Krajský úřad je rozhodný pro zařazování zdrojů obecně a to pro všechny kódy. Rozhoduje v pochybnostech a dále vydává povolení provozu dle § 11, odst. 2, písm. c) zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší či jeho změny, dále závazná stanoviska dle § 11, odst. 2, písm. b) zákona.

V praxi ale klasifikaci vždy zahajuje provozovatel. Ten odpovídá za provozovnu a za to, aby měl zdroj příslušná závazná stanoviska a povolení provozu. V pochybnostech pak KÚ.

Pokud se tedy např. vede stavební řízení na záměr obsahující stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Projektant či zadavatel projektu či provozovatel musí vědět, jaké zdroje jsou zde plánovány. Dojde tedy ke klasifikaci dle přílohy č. 2 a poté je požádáno o příslušné závazné stanovisko. Vzhledem k tomu, že v drtivé většině bude muset být zpracován odborný posudek, je optimální, aby klasifikaci provedla odborná osoba s autorizací k vypracování odborných posudků dle zákona č. 201/2012 Sb. Stejně je to nyní.

Pokud si nejste klasifikací jistí, můžete požádat příslušný KÚ o definitivní klasifikaci a KÚ podle § 13a rozhoduje v pochybnostech:

KÚ rozhodne formou správního řízení a vydá rozhodnutí (za 3000,- Kč). Může řízení zahájit i sám.

Žádost o povolení provozu dle přílohy č. 7 zákona již musí obsahovat klasifikaci zdroje, ale zde je poslední možnost KÚ, jak to opravit. Žadatel se může splést stejně jako posudkář apod.

A to je v podstatě odpověď na Vámi položený dotaz: KÚ rozhoduje v povolení provozu, ale ze znění zákona a povinností provozovatele je to myšleno tak, že závěrečné, definitivní zařazení je v povolení provozu od KÚ. Musí mu předcházet posouzení provozovatelem, projektantem apod.

Velmi často je to už ve stádiu EIA, tedy posouzení vlivu na ŽP.