Byznys a paragrafy, díl 10. Cesta k rychlejšímu vyklizení nemovitosti.* 

„Flexinovela“ zákoníku práce: Co vše se letos mění?* 

Nález Ústavního soudu: Privilegované postavení pohledávek státu.* 

Změna v obsazení soudů, úprava psychoaktivních látek a změny v pracovním právu.* 

Byznys a paragrafy, díl 10.: (Staro)nová cesta k rychlejšímu vyklizení nemovitosti.

Vítáme vás u desátého dílu naší série Byznys a paragrafy, kterou pro vás připravuje advokátní kancelář LAWYA. Naším cílem je přinášet podnikatelům srozumitelné a praktické informace z oblasti práva, daní a účetnictví. Tentokrát se zaměříme na notářský zápis s přímou vykonatelností, který může být exekučním titulem pro vyklizení nemovitosti.

Ať už pronajímáte nemovitost k bydlení nebo podnikání, tak situace, kdy nájemce odmítá prostory opustit, bývá pro vlastníka velmi frustrující a vyklizení nemovitosti ještě do minulého roku často předcházelo zdlouhavé a nákladné soudní řízení. Nejvyšší soud však nově potvrdil, že notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti je opět exekučním titulem pro vyklizení nemovitosti.[1]

Co tato změna přináší a jak ji můžete využít i vy jsme pro vás shrnuli v následujících řádcích.

Přímá vykonatelnost

Přímá vykonatelnost je vlastnost dokumentu sepsaného notářem, která zaručuje, že povinnost, která je přímou vykonatelností chráněna může být již přímo vynucena v exekuci, a to bez nutnosti získání pravomocného rozsudku. Pokud toto aplikujeme na vyklizení nemovitosti, tak notář sepíše dohodu o vyklizení nemovitosti s přímou vykonatelností a když nájemce nemovitost nevyklidí v termínu sjednaném dohodou, tak se může pronajímatel již přímo obrátit na soudního exekutora, který zajistí vyklizení nemovitosti.

Náležitosti notářského zápisu

V notářském zápisu je nezbytné sjednat, do kdy je nájemce povinen nemovitost vyklidit, resp. předat pronajímateli. V takovém případě doporučujeme spíše obecnější formulaci – např. do 15 dnů od skončení nájmu (kratší lhůtu v případě nájmu bytu pro potřeby bydlení z opatrnosti nedoporučujeme).[2] V případě, že by byla sjednána povinnost vyklidit nemovitost ke konkrétnímu datu, tak by při předčasném ukončení nájmu nebylo možné do uvedeného data notářský zápis využít (zahájit jeho exekuci).

K přímé vykonatelnosti dává souhlas zejména povinný (v našem případě nájemce), který musí notářský zápis také podepsat. Podrobné náležitosti notářského zápisu stanoví notářský řád.[3]

Kdy lze notářský zápis pořídit?

Aby mohl být předmětný notářský zápis vůbec sepsán, tak musí existovat závazkový vztah mezi věřitelem a dlužníkem (v našem případě nájemní vztah mezi pronajímatelem a nájemcem). Notářský zápis tak lze pořídit:

1. Současně s nájemní smlouvou – celá nájemní smlouva může být pořízena prostřednictvím notářského zápisu a její součástí může být právě dohoda o přímé vykonatelnosti.
2. Za trvání nájmu
3. Po skončení nájmu – povinnost k vyklizení bytu trvá i po skončení nájmu a podmínka existujícího závazku tak je splněna. Součástí dohody tak bude nová doba, ve které je nájemce povinen nemovitost vyklidit (opět ideálně nikoliv kratší než 15 dnů).

Průběh exekuce

Pokud u exekutora uplatníte předmětný notářský zápis, tak exekutor nejdříve vyzve k dobrovolnému vystěhování. Pokud nájemce této výzvě nevyhoví, tak exekutor stanoví termín vyklizení a za účasti stěhováků, zámečníka a případně i policie nájemce vystěhuje. Pokud je pronajímatel přítomen, tak mu exekutor nemovitost předá společně s klíči oproti podpisu. Pokud pronajímatel přítomen není, tak exekutor zajistí výměnu zámků, nemovitost uzamkne a klíče předá oprávněné osobě proti podpisu.

Exekutorovi za provedení vyklizení náleží odměna ve výši 10 000 Kč a náhrada hotových výdajů v paušální částce ve výši 3 500 Kč. Pokud náhrada hotových výdajů překročí zmíněných 3 500 Kč, tak exekutorovi náleží jejich náhrada v plné výši.[4]

Výše stručně popsané náklady exekuce hradí většinou povinný (tedy nájemce). Exekutor však může požadovat složení zálohy, kterou je však povinen uhradit pronajímatel.

Závěr

Opětovné zavedení možnosti využít notářský zápis s přímou vykonatelností jako exekuční titul pro vyklizení nemovitosti představuje pro pronajímatele zásadní zjednodušení a urychlení celého procesu vyklizení jeho nemovitosti. Místo zdlouhavého soudního řízení umožňuje přímo zahájit exekuci, pokud nájemce své povinnosti nesplní. Pronajímatel tak naštěstí má opět k dispozici praktický a efektivní nástroj, kterým lze předejít vleklým sporům a lépe chránit svá vlastnická práva.
Buďte v obraze

Sledujte další díly seriálu Byznys a paragrafy, a pokud byste se chtěli ze světa práva dozvědět více, jednou měsíčně vydáváme newsletter s nejdůležitějšími novinkami a praktickými tipy.

Přihlásit se k odběru newsletteru můžete >>> zde.

Děkujeme, že jste s námi, a těšíme se na společnou cestu světem práva a podnikání!

Mgr. Jakub Hanák,
advokát

Mgr. Jaroslav Jonáš,
advokátní koncipient

LAWYA, advokátní kancelář s.r.o.

Sídlo:
Tučapy 240
683 01, Tučapy

Kontaktní adresa:
Králova 298/4
616 00, Brno

tel.:    +420 543 216 310
e-mail: info@lawya.cz

[1] Předmětný notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti totiž mohl být exekučním titulem pro vyklizení nemovitosti až do vydání usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2085/2019, kterým soud přímou vykonatelnost takového notářského zápisu poněkud nepochopitelně zavrhl. Až usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. 31 Cdo 225/2024 (na které v textu odkazujeme) je možné předmětný notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti opět využít pro vyklizení nemovitosti.

[2] § 160 odst. 1 občanského soudního řádu totiž stanoví minimální lhůtu pro vyklizení bytu na 15 dnů od právní moci rozsudku, kterým bylo jeho vyklizení nařízeno a tato lhůta by tak dle našeho názoru měla být aplikována i pro notářský zápis.

[3] § 71b notářského řádu.

[4] § 7 a § 13 odst. 1 a 2 vyhlášky 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Jakub Hanák, Mgr. Jaroslav Jonáš (LAWYA) 29.05.2025

---

„Flexinovela“ zákoníku práce: Co vše se letos mění?

Od 1. června 2025 nabude účinnosti dlouho očekávaná novela zákona 262/2006 Sb., zákoníku práce (ZP), publikovaná ve Sbírce zákonů jako zákon 120/2025 Sb., která by měla přinést vyšší flexibilitu v pracovněprávních vztazích. Konkrétně zavádí prodloužení zkušební doby, změny výpovědní doby a další změny při ukončení pracovněprávního vztahu, nové možnosti v zaměstnávání na DPP/DPČ při rodičovské dovolené, novinky v elektronickém doručování mzdového výměru, možnost zaměstnávání mladistvých nad 14 let a změny kolektivního vyjednávání.

Prodloužení zkušební doby

Nové znění § 35 ZP mění délku zkušební doby ze 3 na 4 měsíce, u vedoucího zaměstnance pak z 6 na 8 měsíců po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru (PP). Nadále platí, že zkušební doba PP na dobu určitou nesmí být sjednána delší, než je polovina sjednané doby jeho trvání. Nově se zavádí možnost prodloužení zkušební doby písemnou dohodou i za jejího trvání, maximálně však na 4 či 8 měsíců.

Kromě změn sjednaných mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem se zkušební doba prodlužuje o pracovní dny zaměstnance, v nichž během zkušební doby neodpracoval celou směnu z důvodu překážky v práci, čerpání dovolené nebo neomluveného zameškání práce. Za účelem zvýšení právní jistoty bude ZP explicitně uvádět, že se zkušební doba prodlužuje o pracovní dny zaměstnance (nikoliv dny kalendářní).

Příklad: Zkušební doba byla u zaměstnance pracujícího od pondělí do pátku sjednána na dobu od 1. 1. do 30. 4. 2025. Zaměstnanec v rámci zkušební doby 5 celých směn neodpracoval z důvodu překážky v práci (dočasná pracovní neschopnost – DPN), 2 celé směny z důvodu čerpání dovolené a 3 celé směny rovněž fakticky nepracoval, neboť mu na ně připadl svátek. Dále 3x zameškal polovinu směny kvůli vyšetření u lékaře. Zaměstnanci se zkušební doba prodlouží o celkem 7 pracovních dní (5 směn zameškal kvůli DPN, 2 směny z důvodu čerpání dovolené). O tzv. placené svátky ani částečně zameškané směny se zkušební doba neprodlužuje. Od 1. 5. je tedy třeba „napočítat“ 7 pracovních dní, resp. 7 směn – a zkušební doba skončí v pátek 9. 5. 2025. Nic na tom nemění ani fakt, že ve čtvrtek 1. a 8. 5. měl zaměstnanec „placený svátek“, neboť o ten se zkušební doba neprodlužuje.

Pro účely vymáhání povinností zaměstnavatele stanovených novou úpravou zkušební doby bude upraveno i znění zákona o inspekci práce (§ 12 a 25). Zaměstnavateli tak v případě porušení povinností hrozí pokuta až 2 000 000 Kč.

Zvýšení flexibility pro zaměstnance na rodičovské dovolené

Skloubit pracovní a rodinný život je stále náročnější a zákonodárci konečně přišli s něčím, co v tomto ohledu pomůže. Zohlednili totiž požadavek praxe, kdy zaměstnanci na rodičovské dovolené stojí o přivýdělek u svého zaměstnavatele a chtějí konat stejný druh práce. Podle současné úpravy § 34 ZP zaměstnanec v PP nesmí na základě DPP/DPČ vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny. U zaměstnanců na rodičovské dovolené bude platit výjimka pro další právní vztah vedle PP, tentokrát založený dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti (musejí být ovšem uzavřeny na dobu čerpání rodičovské dovolené či její části).

Změny v PP na dobu určitou pro zástup za mateřskou či rodičovskou

Dle nové úpravy v § 39 odst. 2 ZP bude stále platit, že PP na dobu určitou smí být sjednán nejdéle na 3 roky a mezi týmiž smluvními stranami může být opakován nejvýše dvakrát; za opakování se považuje rovněž prodloužení. Jde-li však o náhradu za dočasně nepřítomného zaměstnance po dobu mateřské, otcovské a rodičovské dovolené a dovolené podle § 217 odst. 5 ZP (tedy dovolené bezprostředně navazující na skončení mateřské), lze sjednávat PP na dobu určitou bez omezení počtu opakování. Celková doba trvání přitom nesmí přesáhnout 9 let ode dne vzniku prvního PP na dobu určitou. Jestliže od skončení předchozího PP na dobu určitou uplynuly 3 roky, k předchozímu PP na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží.

Příklad: Zaměstnanec se zaměstnavatelem uzavřel PP na dobu určitou po dobu nepřítomnosti zaměstnankyně z důvodu čerpání mateřské dovolené a případně i dovolené podle § 217 odst. 5 ZP a rodičovské dovolené, nejdéle však na dobu 3 let. Na tento případ se vztahuje výjimka podle věty druhé § 39 odst. 2 ZP, tj. nezapočte se do oněch 3 „pokusů“ ke sjednání doby určité. Je však třeba pamatovat, že i v těchto případech může PP trvat nejdéle 3 roky (výjimka se týká počtu opakování, nikoliv délky trvání PP), proto je vhodné dobu určitou „zastropovat“ 3 léty.

Návrat na stejnou práci a pracoviště má být nově zaručen i zaměstnancům vracejícím se z rodičovské dovolené před dovršením 2 let věku dítěte (§ 47 odst. 1 písm. c) ZP).

Změny výpovědní doby

Úpravy se týkají jak délky výpovědní doby, tak okamžiku, kdy počíná běžet. Nyní je počátek běhu výpovědní doby spojován s „prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce,…“. Nově bude začínat dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně, a končit dnem, který se s tímto dnem číslem shoduje. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec výpovědní doby na poslední den měsíce. Ustanovení § 333 ZP (obecné ustanovení týkající se běhu lhůt dle ZP) se tedy v těchto případech neužije.

Ačkoliv to ZP v § 51 v novelizovaném znění výslovně nestanoví, nadále se uplatní výjimky z běhu výpovědní doby plynoucí z § 51a, 53, 54 a 63 ZP.

Dále se novelou v určitých případech zkrátí výpovědní doba. Konkrétně se zkrácení bude týkat výpovědních důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. f) až h) ZP tedy (tedy obecně týkající se porušování povinností zaměstnance). Pro tyto důvody se uplatní výpovědní doba v délce 1 měsíce. Také podá-li zaměstnanec výpověď zaměstnavateli dle § 51a ZP z důvodu přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, řídí se výpovědní doba tímto ustanovením.

Písemnou dohodou lze prodloužit výpovědní dobu nebo změnit její běh. Obojí musí být sjednáno stejně pro zaměstnavatele i zaměstnance; to neplatí pro případ výpovědi podle § 52 písm. f) až h). Nová pravidla budou platit u výpovědi doručené nejdříve v den účinnosti novely (při doručení do 31. 5. 2025 se uplatní dosavadní pravidla).

Příklady: Zaměstnanec doručil zaměstnavateli 18. 6. 2024 výpověď z pracovního poměru, přičemž dvouměsíční výpovědní doba končí 18. 8. 2024, ačkoliv tento den připadl na neděli. Zaměstnavatel doručil zaměstnanci výpověď 31. 7. 2024, přičemž dvouměsíční výpovědní doba končí 30. 9. 2024, neboť září má „pouze“ 30 dní.

Změny výpovědních důvodů

Chystá se sjednocení dvou výpovědních důvodů do jednoho. Týká se to důvodů uvedených pod § 52 písm. d) a e) ZP, které mají společné to, že výpověď v těchto případech vychází z lékařského posudku ohledně zdravotního stavu zaměstnance. Sloučením a novou formulací písmena d) si předkladatel návrhu slibuje odstranění situací, kdy soudy shledaly výpověď danou zaměstnavatelem pro některý z těchto důvodů neplatnou jen kvůli chybnému posouzení zdravotního stavu zaměstnance lékařem.

Prodloužení lhůty pro okamžité zrušení pracovního poměru

Změnou § 58 odst. 1 ZP bude moci dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr do 3 měsíců namísto do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu pro výpověď či zrušení PP dověděl. Totéž bude platit pro porušení povinnosti zaměstnance z pracovního poměru v cizině – tedy opět možnost ukončit pracovní poměr do 3 měsíců po jeho návratu z ciziny namísto do 2.

Nejpozději bude možné ukončit pracovní poměr do 15 měsíců namísto do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

Náhrada mzdy či platu při neplatném ukončení pracovního poměru

Dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, dle nové úpravy postačí, pokud oznámí zaměstnanec zaměstnavateli písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával. Z ustanovení vypadává dikce „bez zbytečného odkladu“ – podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu totiž toto časové vymezení nikterak neovlivňuje právo zaměstnance na náhradu. Dále bude nově explicitně stanoveno, že při neplatném ukončení pracovního poměru bude zaměstnanci výslovně příslušet vedle náhrady mzdy/platu též právo na dovolenou.

Novinky u ukončení pracovního poměru z důvodu pracovního úrazu či nemoci z povolání

Novelou je vloženo nové ustanovení § 271ca ZP, jímž se mění vyplácení částky v případě výpovědi či dohody zaměstnanci dle § 52 písm. d) ZP (tedy z důvodu, že dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost). Zaměstnanec tak dle nové právní úpravy sice obdrží stejnou výši jednorázové náhrady (dvanáctinásobek průměrného měsíčního výdělku), nicméně tuto částku již nevyplácí zaměstnavatel z vlastních prostředků jako odstupné, ale dle přechodných ustanovení novely (bodu 7 čl. II) ji hradí pojišťovna, která provádí zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Zaměstnanců se změna nedotkne, pro zaměstnavatele je naopak přínosná.

Elektronické doručování

Stále bude platit jako dosud, že zaměstnavatel může doručovat e-mailem, pokud zaměstnanec k tomuto způsobu doručování udělil souhlas v samostatném písemném prohlášení, v němž také uvedl elektronickou adresu pro doručování, která není v dispozici zaměstnavatele. V tomto případě je zpráva dle nového odst. 2 § 335 ZP doručena okamžikem (upřesnění oproti současné úpravě znějící „doručena dnem“; stejná změna se uplatní u poštovního doručování – § 336 odst. 4 ZP a při doručování zaměstnavateli zaměstnancem – § 337 odst. 2 ZP), kdy zaměstnanec převzetí potvrdí zaměstnavateli písemně. Slovo „písemně“ nahrazuje dosavadní „datovou zprávou“, neboť v tomto kontextu nešlo o datovou zprávu zasílanou v rámci systému datových schránek, ale o jakoukoliv datovou informaci, což pojmově nekorespondovalo se zbytkem právního řádu. V důsledku této změny je možné, aby potvrzení doručení proběhlo nejen elektronicky, ale i prostřednictvím listiny, kdy např. zaměstnanec na pracovišti zaměstnavatele potvrdí přijetí písemnosti.

Mzdový a platový výměr nadále zůstávají ve výčtu zvláštních písemností, které se doručují postupem podle § 334a až § 336 ZP, nicméně podmínky pro doručování prostřednictvím sítě či služby elektronických komunikací způsobem podle § 335 budou značně rozvolněny. Stále zůstávají zachovány všechny stávající možnosti zaměstnavatele při doručování mzdového a platového výměru zaměstnanci:

1. zaměstnavatel může výměr doručit např. na pracovišti či kdekoli bude zaměstnanec zastižen jeho předáním zaměstnanci do vlastních rukou,
2. prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (viz § 336 ZP) anebo
3. datovou schránkou (viz § 335a ZP)
4. postup podle § 335 odst. 1 a 2 ZP – na odsouhlasený e-mail zaměstnance, přičemž výhodou je existence fikce doručení 15 dní.

Nově se zavádí možnost elektronického doručení bez zvláštního souhlasu zaměstnance i v rámci interního systému na elektronickou adresu zaměstnance či na „firemní“ e-mail zaměstnance, případně na „soukromý“ e-mail zaměstnance – a to i v případě, že zaměstnanec s doručováním na tuto adresu ve smyslu § 335 odst. 1 ZP nesouhlasil.

Účinky doručení nastanou okamžikem, kdy zaměstnanec potvrdí převzetí zaměstnavateli písemně, což může znamenat i pouze to, že odklikne převzetí zprávy obsahující výměr anebo v rámci interního systému odklikne potvrzení o přečtení dokumentu, což tento systém zaznamená.

Neuplatní se fikce doručení. Nedojde-li k potvrzení převzetí písemnosti ve lhůtě 15 dnů ode dne jejího odeslání, je doručení neúčinné. Zaměstnavatel se pak bude moci s jistotou skutkového stavu rozhodnout o dalším postupu (např. zvolí jiný způsob doručení, případně celý proces zopakuje). Z pohledu zaměstnavatelů, kteří popsané možnosti využijí, by to mělo z dlouhodobého hlediska vést k úspoře nákladů. Písemnost musí být zaměstnanci přístupná takovým způsobem, aby ji mohl uložit a vytisknout.

Práce mladistvých

Ustanovení § 34 a 35 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, nově umožní výkon závislé práce i dětem, které dovršily 14 let. Budou moci vykonávat závislou práci pouze v období hlavních prázdnin, a to výhradně s písemným souhlasem zákonného zástupce. Konkrétní pravidla stanoví ZP v ustanovení § 79a: Délka směny pro mladistvé mladší 15 let a mladistvé, kteří neukončili povinnou školní docházku, nesmí překračovat 7 hodin. Zároveň týdenní pracovní doba nesmí překročit 35 hodin týdně.

Podle § 244a ZP mladistvý zaměstnanec, který nedosáhl věku 15 let, avšak už je mu 14 (bez ohledu na to, zda ukončil či neukončil povinnou školní docházku), a mladistvý zaměstnanec starší 15 let, který neukončil povinnou školní docházku, budou moci v období hlavních prázdnin konat lehké práce. A to za podmínky, že nebudou škodit jejich zdraví, vzdělávání a morálnímu rozvoji. Zároveň budou i pro tyto zaměstnance platit další ustanovení týkající se pracovních podmínek mladistvých (zákaz práce přesčas a zákaz práce v noci, lékařské prohlídky apod.) a práce zakázané mladistvým stanovené vyhláškou č. 180/2015 Sb. o zakázaných pracích a pracovištích.

Nepřetržitý denní odpočinek

Drobná změna se týká nepřetržitého denního odpočinku. Ustanovení § 90 odst. 1 ZP nově pamatuje na mladistvé mladší 15 let (případně mladistvé s neukončenou povinnou školní docházkou). Ve vztahu k nim stanovuje ZP zaměstnavateli povinnost poskytnout nepřetržitý denní odpočinek po dobu alespoň 14 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích.

Ohledně nepřetržitého denního odpočinku pak dochází k další změně, kdy písm. d) a e) ustanovení § 90 odst. 2 ZP budou zrušena. Místo nich vznikne zcela nový odst. 3, a to z toho důvodu, aby v případě odvracení havárie, živelní události nebo jiné mimořádné události měl zaměstnavatel možnost zkrátit nepřetržitý denní odpočinek zaměstnance až na 6 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích – za podmínky, že následující odpočinek bude zaměstnanci prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku.

Kolektivní vyjednávání

Funguje-li u zaměstnavatele odborová organizace, dotknou se nastávající změny i kolektivního vyjednávání. Dle dosavadní úpravy je nutno nejen sdělit zaměstnavateli, že stanovy odborové organizace upravují její působení u zaměstnavatele a oprávnění jednat (včetně údajů o orgánu odborové organizace, který je podle stanov oprávněn jednat se zaměstnavatelem) a že alespoň 3 její členové jsou u zaměstnavatele v PP, ale také sdělované údaje doložit pod sankcí neplatnosti tohoto úkonu.

Nově postačí, když odborová organizace zaměstnavateli pouze oznámí, že podmínku minimálního počtu členů odborové organizace uvedenou v § 286 odst. 3 ZP splňuje. Až následně bude moci zaměstnavatel ze své vlastní iniciativy odborovou organizaci po takovém oznámení požádat, aby splnění podmínky minimálního počtu členů i prokázala.

Zákaz ujednání o mlčenlivosti o mzdě

Nový § 346a ZP stanoví, že zaměstnavatel nesmí omezovat zaměstnance v nakládání s informacemi o výši a struktuře jeho mzdy, platu nebo odměny z dohody. Doporučujeme proto vypustit ze vzorů dokumentů povinnost zaměstnance ohledně mlčenlivosti o výši mzdy či odměn, bonusů apod. a vůbec věnovat pozornost tématu rovného odměňování zaměstnanců.

Výplata mzdy/platu primárně na účet

Změnou v § 142 odst. 3 se zavádí povinnost zaměstnavatele vyplácet mzdu na platební účet určený zaměstnancem vedený u banky se sídlem v České republice. Zaměstnavatel se i nadále může se zaměstnancem dohodnout na jiném způsobu výplaty. Vyjádří-li zaměstnanec se způsobem výplaty na platební účet písemný nesouhlas, nebo neposkytne-li k němu potřebnou součinnost, anebo nemá platební účet zřízený, vyplácí zaměstnavatel zaměstnanci mzdu/plat v hotovosti v pracovní době a na pracovišti, nebyla-li dohodnuta jiná doba a místo výplaty. Nemůže-li se zaměstnanec dostavit k výplatě z vážných důvodů, zašle mu zaměstnavatel mzdu/plat v pravidelném termínu jejich výplaty, popřípadě nejpozději v nejbližší následující pracovní den na svůj náklad a nebezpečí, pokud se se zaměstnancem nedohodli na jiném termínu nebo způsobu výplaty.

Průměrný hodinový výdělek

V dosavadní právní úpravě chybí popis způsobu výpočtu průměrného hrubého měsíčního výdělku při změně týdenní pracovní doby zaměstnance, např. pokud zaměstnanec začne pracovat na kratší úvazek. Ust. § 356 odst. 2 ZP se nyní doplňuje o způsob výpočtu, dojde-li v rozhodném období ke změně pracovní doby zaměstnance. Dále se zněním nového ust. § 360 ZP zavádí výslovná úprava použití průměrného výdělku v období po skončení základního pracovněprávního vztahu (např. při výpočtu výše odstupného nebo náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou). V praxi docházelo k různým výkladům ve stejných skutkových situacích. Novela stanoví najisto, že se použije průměrný výdělek zjištěný naposledy v průběhu trvání pracovněprávního vztahu, nikoliv po jeho skončení.

Příklad: Zaměstnanci k 31. 10. skončil PP a vznikl mu nárok na odstupné. Pro výpočet výše odstupného potřebuji zjistit průměrný hrubý měsíční výdělek. Rozhodným obdobím je III. kalendářní čtvrtletí. Zaměstnanec v průběhu rozhodného období se zaměstnavatelem sjednal kratší týdenní pracovní dobu (zkrátil úvazek), a to na 20 hodin týdně od 1. 8. Zaměstnanci v rozhodném období vznikl nárok na tato plnění:

	Týdenní pracovní doba (úvazek)	Počet odpracovaných hodin	Mzda (všechny složky)
Červenec	40 hodin	168 hodin	40 000 Kč
Srpen	20 hodin	88 hodin	20 000 Kč
	20 hodin	80 hodin	20 000 Kč
celkem		336 hodin	80 000 Kč

Potřebné údaje pro zjištění průměrného hodinového výdělku v rozhodném období:

Mzda zúčtovaná k výplatě v rozhodném období – 80 000 Kč.

Odpracovaná doba v rozhodném období – 336 hodin. Průměrný hodinový výdělek vychází na 238 Kč.

Průměrný hrubý měsíční výdělek zjistíme podle § 356 odst. 2 ZP tak, že průměrný hodinový výdělek zaměstnance vynásobíme týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348 (průměrný počet týdnů v měsíci), tzn. PHV × TPD × 4,348 = průměrný měsíční hrubý výdělek.

Přechodná ustanovení

Pro úkony či skutečnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti novely se použije znění účinné přede dnem nabytí její účinnosti. Výjimka bude platit pro PP na dobu určitou uzavřený přede dnem nabytí účinnosti novely, kdy lze postupovat dle nové úpravy. Celková doba trvání pracovních poměrů na dobu určitou včetně doby jejich trvání přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nesmí přesáhnout 9 let ode dne vzniku prvního PP na dobu určitou.

Mgr. Marie Kunzfeldová,
advokátka

Advokátní kancelář Škára & Partners

Milady Horákové 2047/23
602 00 Brno

Tel:      +420 511 205 690
E-mail: info@akskara.cz

Mgr. Marie Kunzfeldová (Škára & Partners) 20.05.2025

---

Nový nález Ústavního soudu: Privilegované postavení pohledávek státu vůči ostatním věřitelům je v insolvenčním řízení přípustné, je-li stanoveno výslovně zákonem a je-li z hlediska základních práv a svobod obhajitelné.

Ústavní soud rozhodoval o návrhu Krajského soudu v Hradci Králové na zrušení části ustanovení § 169 odst. 1 písm. c) zákona 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů („IZ“), které zvýhodňuje daňové pohledávky státu vzniklé na základě opravy odpočtu daně v případě nedobytných pohledávek. Ústavní soud dospěl na základě testu proporcionality k závěru, že takové zvýhodnění je legitimní a vhodné k zajištění daňové neutrality i k ochraně veřejných financí a zamítl návrh na zrušení této úpravy. Jaké argumenty vedly k tomuto verdiktu?

Řízení před obecnými soudy

S účinností od 1. ledna 2014 (novelou IZ provedenou zákonem 294/2013 Sb.) byl IZ mj. změněn tak, že výčet pohledávek za majetkovou podstatou uvedených v § 168 odst. 2 písm. e) IZ byl doplněn (srov. část první, článek I, bod 90. novely) o pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty.  Pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se přitom v insolvenčním řízení uspokojují přednostně kdykoliv po rozhodnutí o úpadku. V tom, zda jsou daňové pohledávky státu vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona o dani z přidané hodnoty skutečně pohledávkami za majetkovou podstatou a zda by měly být jako takové uspokojovány přednostně, nebylo dlouho zcela jasno. Až Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 ICdo 98/2015, judikoval, že takto privilegované postavení daňových pohledávek státu vzniklých v souvislosti s opravou daně je v rozporu se zásadou rovného postavení věřitelů v insolvenčním řízení, takové pohledávky nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou a v průběhu insolvenčního řízení se neuspokojují.

Zákonodárce na tento názor Nejvyššího soudu reagoval zákonem 80/2019 Sb., který prohlásil daňové pohledávky státu vzniklé na základě opravy odpočtu daně v souvislosti s reorganizací nebo v případě nedobytných pohledávek za pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Na tomto zákonném základě se finanční úřad v řízení před Krajským soudem v Hradci Králové domáhal určení pořadí jím uplatněných pohledávek tak, že pohledávka státu vzniklá z titulu opravy odpočtu daně z přidané hodnoty („DPH“) za dlužníkem v insolvenčním řízení je postavená na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Podle Krajského soudu v Hradci Králové však nebyla novelou IZ vyřešena nedůvodná nerovnost státu a jiných „soukromých“ věřitelů, která je v rozporu s právem věřitelů na stejný zákonný obsah a ochranu jejich vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod („LZPS“) a navrhl zrušení částí předmětného ustanovení § 169 odst. 1 písm. c) IZ, a to jak části týkající se pohledávek vzniklých na základě povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě reorganizace, tak části týkající se pohledávek vzniklých na základě povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě nedobytné pohledávky. Argumentoval tak, že ustanovení porušuje ústavní princip rovného postavení věřitelů a nepřiměřeně zvýhodňuje stát.

Nález Ústavního soudu

Ústavní soud privilegované postavení daňových pohledávek státu shledal v souladu s ústavním pořádkem a návrh na zrušení předmětné části § 169 odst. 1 písm. c) IZ z části odmítl a z části zamítl. Jak přesně Ústavní soud rozhodl a co to znamená?

Ústavní soud vyslovil ve svém plenárním nálezu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 37/23 níže uvedenou právní větu.

Právní věta

„Z práva na rovnost v obsahu a ochraně vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 věty druhé Listiny základních práv a svobod, ani z práva na rovnost účastníků v řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod nelze dovodit absolutní zákaz privilegovaného postavení státu v insolvenčním řízení. Zvýhodnění státu v insolvenčním řízení oproti jiným, „soukromým“ věřitelům však musí být stanoveno výslovně zákonem a musí být „obhajitelné“, tedy musí obstát v testu proporcionality. Zákonodárce musí mít ponechán určitý prostor za účelem ochrany jiných ústavně chráněných zájmů či legitimního veřejného zájmu modifikovat postavení jednotlivých věřitelů v insolvenčním řízení, včetně postavení státu (fisku). Přitom však musí respektovat, že jde o výjimku, kterou je třeba náležitě odůvodnit a jejíž uplatnění musí být systémově udržitelné.“

V nálezu vyslovil Ústavní soud následující výroky:

„I. Návrh na zrušení části § 169 odst. 1 písm. c) zákona 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákona 80/2019 Sb., ve slovech „nebo povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě nedobytné pohledávky podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty“ se zamítá.

1. Návrh na zrušení části § 169 odst. 1 písm. c) zákona 182/2006Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákona 80/2019Sb., ve slovech „a pohledávky státu – správce daně vzniklé na základě povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě reorganizace“ se odmítá.“

Výrokem II. Ústavní soud návrh na zrušení pasáže předmětného ustanovení „a pohledávky státu – správce daně vzniklé na základě povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě reorganizace“ bez věcného posouzení odmítl pro nedostatek aktivní legitimace navrhovatele. Finanční úřad se totiž v řízení vedeném před Krajským soudem v Hradci Králové domáhal přednostního určení pohledávek na základě části ustanovení § 169 IZ týkající se opravy odpočtu DPH u nedobytné pohledávky a soud není oprávněn navrhovat zrušení části zákona, která nemá být bezprostředně použita při řešení probíhajícího řízení.

Výrokem I. Ústavní soud zamítl návrh na zrušení části ustanovení § 169 odst. 1 písm. c) IZ týkající se opravy odpočtu daně v případě nedobytných pohledávek. Odůvodnění tohoto výroku Ústavní soud postavil na testu proporcionality a zásadě neutrality DPH.

Odůvodnění

Ústavní soud nejprve odkázal na své předcházející plenární nálezy týkající se vzájemného postavení věřitelů v insolvenčním řízení, zejména sp. zn. Pl. ÚS 12/06 a sp. zn. Pl. ÚS 48/06. Z výkladu těchto nálezů, že pro insolvenční řízení zásadně platí princip poměrného uspokojení věřitelů, který je zákonným projevem ústavních principů rovnosti v ochraně vlastnického práva a rovnosti účastníků řízení. Dále však Ústavní soud názor vyslovený ve výše uvedených plenárních nálezech korigoval odkazem na senátní rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 544/02, dle kterého je privilegované postavení vůči ostatním věřitelům přípustné, je-li stanoveno výslovně zákonem a je-li z hlediska základních práv a svobod obhajitelné.

Absolutní zákaz privilegovaného postavení státu v insolvenčním řízení tak podle Ústavního soudu nevyplývá z ústavního pořádku České republiky, ale ani z komparativního výkladu judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora Evropské unie. Takové zvýhodnění musí obstát v testu proporcionality a zároveň nesmí zásah státu do rovnosti vlastnického práva a rovnosti účastníků v insolvenčním řízení vyústit v popření samotné ekonomické a společenské podstaty insolvenčního řízení, za splnění těchto podmínek je zvýhodnění státu přípustné.

Test proporcionality

Ústavní soud v souladu s premisou uvedenou výše přistoupil k testu proporcionality. Cílem napadeného ustanovení zakládajícího privilegované postavení státu v insolvenčním řízení je dle Ústavního soudu snížit negativní dopady pro stát v souvislosti se zajištěním daňové neutrality při plnění povinností státu vyplývajících z práva Evropské unie a zajištění řádného výběru daně, což je cíl legitimní. Napadené ustanovení je zároveň způsobilé tento legitimní cíl naplnit, protože v důsledku napadeného ustanovení nezatěžuje daňová povinnost věřitele, jehož pohledávku nemůže dlužník v úpadku splnit, ani veřejný rozpočet. Napadené ustanovení jinými slovy vede k tomu, že základ daně odpovídá skutečně přijatému protiplnění a náklady na tuto transakci nenese stát.

Ve druhém kroku testu proporcionality, hodnocení potřebnosti napadené úpravy, neshledal Ústavní soud v argumentaci navrhovatele ani dosavadní rozhodovací praxi žádné jiné řešení, které by bylo stejné účinné a zároveň šetřilo postavení ostatních věřitelů v insolvenčním řízení. V případě, že by stát v souvislosti s pohledávkami z titulu opravy DPH takto privilegované postavení neměl, nesl by daňovou zátěž sám s odpovídajícími důsledky pro veřejný rozpočet. Kdyby měl daňovou zátěž nést věřitel, došlo by zase k popření institutu opravy základu daně u nedobytné pohledávky a taková úprava by byla v rozporu s principem neutrality DPH.

V rámci třetího kroku, hodnocení přiměřenosti napadené úpravy, se Ústavní soud zaměřil zejména na soulad napadeného ustanovení se systémovou a ekonomickou udržitelností řešení úpadku a systematikou zákona.

Daňové pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku obecně jsou pohledávkami za majetkovou podstatou. Podle Ústavního soudu napadené ustanovení nečiní nic jiného, než že rozšiřuje uplatnění tohoto privilegovaného postavení i na konkrétní druh daňové pohledávky, která vznikla před rozhodnutím o úpadku. Jelikož k tomuto rozšíření došlo na základě výslovného zákonného ustanovení a zákonodárce pro něj uvedl přesvědčivé důvody, které se věcně vypořádaly s názorem Nejvyššího soudu vysloveným v jeho rozsudku uvedeném na začátku tohoto článku, nejde o řešení nesystémové.

Ústavní soud dále odkázal na znění § 305 odst. 2 IZ, které určuje pořadí uspokojování přednostních pohledávek před rozvrhem. Toto ustanovení přitom s předností jakýchkoliv pohledávek státu v rámci uspokojování nepočítá, což dle Ústavního soudu dále značí, že napadené ustanovení není nesystémový exces vyprazdňující princip poměrného uspokojení.

Ústavnímu soudu se nejeví jako pravděpodobné, že by v důsledku rozšíření zvýhodnění pohledávek státu mohla výrazně utrpět ekonomická udržitelnost systému insolvencí. V takovém případě by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout, jelikož ale nejde o zvýhodnění plošné, tato situace dle Ústavního soudu pravděpodobně nenastane. Ústavní soud neshledal, že by negativa vyplývající z napadeného ustanovení převyšovala jeho pozitiva.

Ačkoliv napadené ustanovení přímo neukládá daňovou povinnost a nespadá tak do působnosti čl. 11 odst. 5 LZPS, jde přesto o oblast úzce související s daňovou problematikou. Ústavní soud je v otázkách daňových předpisů tradičně zdrženlivý a při posuzování zásahů do majetkových práv zdaňovaných zkoumá pouze potenciální extrémní disproporci v daňové zátěži. Jinak ponechává zákonodárci prostor pro ústavně konformní zásahy do vlastnického práva, a to z důvodu veřejného zájmu na shromažďování finančních prostředků prostřednictvím zdanění.

Ústavní soud tak návrh Krajského soudu v Hradci Králové jednomyslně zamítl. Ačkoliv se Ústavní soud věcně nevyjádřil k postavení daňových pohledávek státu v případě reorganizace, jelikož k tomu nebyl s ohledem na nedostatek aktivní legitimace navrhovatele oprávněn, jeho argumentace je dle názoru autorů tohoto článku aplikovatelná i ve vztahu k takovým pohledávkám státu v reorganizaci.

Mgr. Ing. Jan Vavřina

Mgr. Rudolf Suk

DUNOVSKÁ & PARTNERS s.r.o.,
advokátní kancelář

Palác Archa
Na Poříčí 24
110 00 Praha 1

Tel.: +420 221 774 000
e-mail: office@dunovska.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Ing. Jan Vavřina, Mgr. Rudolf Suk (DUNOVSKÁ & PARTNERS) 11.02.2025

---

Právní novinky v roce 2025, část druhá – Změna v obsazení soudů, úprava psychoaktivních látek a změny v pracovním právu.

V roce 2024 bylo provedeno mnoho signifikantních změn napříč mnoha zákony a další značné změny se očekávají v průběhu roku 2025. Obecně je cílem změn modernizace předpisů, zjednodušení procesů, upřesnění nejasností, ochrana obětí násilí, zrovnoprávňování, ochrana před novými hrozbami a také implementace evropského práva. V druhé části se článek zaměřuje na změny v obsazení soudů, úpravu psychoaktivních látek a změny v pracovním právu.

1. Omezení přísedících

Podle důvodové zprávy k novele, která nabyla účinnosti začátkem roku 2025, je nutné legislativní cestou reagovat na administrativní zátěž soudů, na obvykle nedostatečnou participaci přísedících na samotném projednání a rozhodování v rámci řízení, na komplikace spojené se sestavováním soudního senátu tvořeného soudcem a přísedícími pro celé řízení před soudem i na související často nepřiměřenou délku soudních řízení.

Přísedící se podíleli na rozhodování na okresních soudech u pracovněprávních sporů a v některých trestních věcech (věcech závažnější, než jaké soudí samosoudce, ale ne tak závažných, aby byly souzeny krajským soudem). Dále se podíleli na rozhodování na krajských soudech, pokud tyto byly soudem prvého stupně.

Novela zcela odstranila laiky z okresních soudů a omezila jejich působení na krajských soudech, kde se mají nově podílet na rozhodování pouze u zvlášť závažných zločinů (kromě majetkových a hospodářských) a také u trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou.

2. Regulace nových psychoaktivních látek

Účinnosti nabyl nový zákon 321/2024 Sb., který komplexně zařazuje do několika zákonů regulaci nových psychoaktivních látek. Tento upravuje, že pokud bude objevena nová psychoaktivní látka, bude tato podle své nebezpečnosti zařazena buď jako psychomodulační látka, nebo zařazená psychoaktivní látka.

Psychomodulačními látkami se podle novelizovaného zákona o návykových látkách (§ 2 odst. 1 písm. l) rozumí nové psychoaktivní látky a další látky s psychoaktivním účinkem, které nepředstavují závažné riziko pro veřejné zdraví nebo riziko závažných sociálních dopadů na jednotlivce a společnost a současně jsou uvedeny v nařízení vlády o seznamu psychomodulačních látek, a výrobky z nich.

K nakládání s psychomodulačními látkami je třeba povolení udělované Ministerstvem zdravotnictví; žádost se podává na předepsaném formuláři. Povolení s nakládáním lze vydat pouze právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě a je nepřevoditelné. Za nakládání s psychomodulačními látkami se nepovažuje např. přechovávání psychomodulačních látek fyzickými osobami pro osobní potřebu nebo nakládání fyzických osob s psychomodulačními látkami v malém množství. Dovoz psychomodulačních látek je povolen pouze na základě povolení. Jejich vývoz z území ČR je zakázán ovšem s výjimkou vývozu fyzickou osobou v malém množství pro osobní potřebu.

Zařazenými psychoaktivními látkami jsou podle § 2 odst. 1 písm. s) zákona o návykových látkách takové nové psychoaktivní látky, u nichž s ohledem na dosavadní vědecké poznatky nelze vyloučit závažná zdravotní a společenská rizika a současně jsou uvedeny v nařízení vlády o seznamu zařazených psychoaktivních látek, a výrobky z nich.

Jiné nakládání se zařazenými psychoaktivními látkami, než je výzkum, je zákonem zakázáno.

Látky zařazuje na seznam vláda na základě návrhu Ministerstva zdravotnictví, které má spolupracovat se Státním zdravotním ústavem a Úřadem vlády.

Nové ustanovení § 3b zákona o regulaci reklamy nově zakazuje jakoukoli reklamu na psychomodulační látky. Reklama je možná pouze ve vnitřních prostorách prodejny specializované na prodej takových látek.

Novelizovaný zákon na ochranu zdraví před škodlivými látkami nyní upravuje regulaci prodeje psychomodulačních látek. Tyto je možné prodávat pouze osobám starším 18 let, s relevantními upozorněními na zákaz prodeje osobám mladším 18 let a pouze v prodejně specializované na prodej těchto látek, popř. prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.

Změny jsou promítnuty také v novelizaci trestního zákoníku, kde se trestný čin podání alkoholu dítěti rozšířil na podání nejen alkoholu, ale také psychomodulační látky nebo zařazené psychotropní látky. Trestní zákoník se dále rozšířil o dva nové trestné činy, a to neoprávněné nakládání s psychomodulačními látkami a neoprávněné výroby a jiné nakládání se zařazenými psychoaktivními látkami.

3. Změny v zákoníku práce

3.1. Shrnutí změn, které již nabyly účinnosti

Zákoník práce prošel v během minulého roku mnoha změnami. Níže je shrnutí těch nejdůležitějších novel.

Doplnění znění § 138 zákoníku práce upravuje u DPP a DPČ možnost zaměstnavatele a zaměstnance učinit ujednání, kdy odměna z dohody bude v sobě zahrnovat příplatky za noční práci, práci ve ztížením pracovním prostředí a práci v sobotu a neděli. Není však možné do odměny zahrnout příplatek za práci ve svátek.

Nové znění § 217 zákoníku práce vypouští povinnost zaměstnavatele určit dobu čerpání dovolené v písemném rozvrhu. Stále platí, že zaměstnavatel při určování dovolené zohlednit oprávněné zájmy zaměstnance a provozní důvody.

Novela doplnila § 24 zákoníku práce o podrobná pravidla pro případy, kdy u zaměstnavatele působí více odborových organizací, které se vzájemně neshodnou na postupu vůči zaměstnavateli. Zaměstnavatel pak uzavírá kolektivní smlouvu s odborovou organizací s nejvíce členy; ostatní odborové organizace mají právo na informace a právo na projednání kolektivní smlouvy. Nadpoloviční polovina zaměstnanců může určit, aby zaměstnavatel neuzavíral kolektivní smlouvu s největší odborovou organizací a navrhnout jinou odborovou organizaci.

Došlo také k upřesnění příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí. Tento příplatek má činit 5 % až 15 % měsíční minimální mzdy, přičemž výši určuje zaměstnavatel v rámci stanoveného rozpětí podle míry rizika, intenzity a doby působení ztěžujících vliv. Rozpětí výše příplatku je určeno Ministerstvem práce a sociálních věcí.

Nově bylo do zákoníku práce přidáno ustanovení (§ 133a), dle kterého mají zaměstnanci ve zdravotnictví, kteří jsou vystaveni zvýšené zátěži vyplývající z rozvržení pracovní doby, nárok na příplatek ve výši 20 % průměrného výdělku, a to za 13. a každou další odpracovanou hodinu.

3.2. Chystaná „flexinovela“ zákoníku práce

Rozsáhlá novela označovaná jako „flexinovela“ měla původně nabýt účinnosti již začátkem roku 2025, ovšem kvůli dalším jednáním se účinnost nyní odhaduje na duben 2025. Novela reaguje na potřebu přizpůsobit český trh práce současným ekonomickým podmínkám a trendům. Zavedením pružnějších pracovních podmínek se usiluje o zvýšení atraktivity České republiky pro investory a zaměstnavatele, což by mělo podpořit hospodářský růst a tvorbu nových pracovních míst. Novela dále zavádí opatření, která umožňují zaměstnancům lépe kombinovat pracovní povinnosti s rodinným životem a taktéž má podpořit vyšší míru participace různých skupin obyvatelstva na trhu práce. Níže je přehled nejzásadnějších navrhovaných opatření.

Novela má změnit počítání výpovědní lhůty, a to tak, že výpovědní lhůta by začala běžet již dnem podáním výpovědi, nikoli až následující měsíc. Dále mý být možné výpovědní lhůtu zkrátit ze dvou měsíců na jeden měsíc pro zaměstnance, kteří poruší pracovní kázeň nebo kteří nebudou splňovat zákonné požadavky pro výkon zaměstnání.

Návrh zákona počítá s prodloužením maximální možné délky zkušební doby, a to ze třech měsíců na čtyři měsíce u zaměstnanců a z šesti měsíců na osm měsíců u vedoucích zaměstnanců.

Další změna se týká harmonizace rodinného a pracovního života, kdy je navrhováno, aby měl zaměstnavatel povinnost po návratu zaměstnance z mateřské či rodičovské dovolené (a dalších…) zařadit tohoto zaměstnance na stejnou pracovní pozici, kterou zastával před odchodem. Taktéž má být nově připuštěno, aby si zaměstnanec čerpající rodičovskou dovolenou během ní přivydělával prací na dohodu, přičemž může konat stejnou práci jako v hlavním pracovním poměru.

Návrh zákona má umožnit již nezletilým mladším patnácti let, kteří zatím neukončili povinnou školní docházku, uzavřít DPP nebo DPČ na lehčí práce v období hlavních letních prázdnin, a to se souhlasem svých zákonných zástupců. Pracovní doba je však omezena na maximálně 35 hodin týdně a 7 hodin denně.

Novela dále navrhuje, aby určitým zaměstnancům mohli jejich zaměstnavatelé vyplácet mzdu v jiné měně než v českých korunách. Má jít o zaměstnance s vazbami na zahraničí, např. pokud pracují v zahraničí nebo jsou občany jiného státu EU.

Partneři nyní mají mít stejně jako manželé nárok na překážky v práci (např. z důvodu rodinných událostí) a taktéž mají nabývat mzdová práva při smrti partnera.

Návrh zákona počítá i s rozvolněním pravidel pro doručování, kdy bude možné platební výměr doručit interními elektronickými systémy, tedy např. emailem, přičemž zaměstnanec bude muset potvrdit doručení.

Pracovní poměr na dobu určitou bude možné sjednat nejdéle na tři roky a smí být opakován nejvýše dvakrát (za opakování se považuje i prodloužení). Pokud jde o náhradu za zaměstnance čerpajícího dovolenou, limit opakování se neuplatní. Celková doba trvání pracovních poměrů na dobu určitou mezi stejnými smluvními stranami nesmí přesáhnout devět let ode dne vzniku první smlouvy.

Nově má zaměstnavatel mzdu či plat posílat primárně na platební účet určený zaměstnancem. V hotovosti může být odměna vyplacena jen ve stanovených případech, např. pokud zaměstnanec nemá účet.

Návrh zákona má nově umožnit státním a veřejným zaměstnancům (§ 303 odst. 1 zákoníku práce) účast na řídících a kontrolních orgánech podnikajících právnických osob. Je však třeba písemný souhlas zaměstnavatele.

Projednávány jsou také možnosti zrušení povinnosti mlčenlivosti ohledně výše výdělků pro zajištění rovného odměňování zaměstnanců nebo výpověď zaměstnavatelem bez udání důvodu. U těchto však zatím není jisté, zda budou do novely nakonec zahrnuty.

Mgr. Lukáš Turner,
advokát

JUDr. Petr Novotný LL.M. et LL.M.,
advokát
MT Legal s.r.o., advokátní kancelář

Praha | Brno | Ostrava

Tel.: +420 222 866 555

Fax:  +420 222 866 546

e-mail: info@mt-legal.com

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Lukáš Turner, JUDr. Petr Novotný LL.M. et LL.M. (MT Legal) 06.05.2025