Vstupní a periodické školení BOZP.* 

Poskytování osobních ochranných pracovních prostředků.* 

Kdo má provádět kontroly OOPP a jak často?* 

Kategorizace a profesní riziko – jak spolu souvisejí?* 

Vstupní a periodické školení BOZP.

12.5.2025, Zdroj: SUIP

Co všechno by mělo obsahovat vstupní nebo periodické školení k BOZP u zaměstnavatele?

Problematika školení zaměstnanců o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen také „školení k BOZP“) je z pohledu právní legislativy České republiky upravena v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“).

Dle ust. § 37 odst. 5 zákoníku práce: „Při nástupu do práce musí být zaměstnanec seznámen s pracovním řádem a s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jež musí při své práci dodržovat. Zaměstnanec musí být také seznámen s kolektivní smlouvou a vnitřními předpisy.“

Pokud navážeme na výše uvedené, tak další povinností zaměstnavatele je dle ust. § 103 odst. 1 písm. f) zákoníku práce zajistit zaměstnancům podle potřeb vykonávané práce dostatečné a přiměřené informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci podle tohoto zákona a podle zvláštních právních předpisů, zejména formou seznámení s riziky, výsledky vyhodnocení rizik a s opatřeními na ochranu před působením těchto rizik, která se týkají jejich práce a pracoviště.

Tím pádem dle ust. § 103 odst. 2 zákoníku práce: „Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování.“ Zaměstnavatel tak musí u zaměstnanců provést školení k BOZP, které se primárně vztahuje k jejich prováděné práci.

Uvedené školení k BOZP je zaměstnavatel zajistit při nástupu zaměstnance do práce, ale dále také např. při změně pracovního zařazení nebo druhu práce, při zavedení nové technologie, změny výrobních prostředků, pracovních postupů anebo v případech, které mohou mít podstatný vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci zaměstnance. Uvedený výčet tak v sobě zahrnuje situace, u kterých je nutno provést ze strany zaměstnavatele další školení k BOZP u zaměstnance, poněvadž uvedenými změnami, a to už např. v rámci změny pracovní náplně, či zavedením nové technologie, by nemuselo předešlé školení k BOZP u zaměstnance obsahovat aktuální informace a odborné předpoklady, jež jsou klíčové pro současný výkon práce na pracovišti.

Zároveň ust. § 103 odst. 3 zákoníku práce uvádí: „Zaměstnavatel je povinen určit obsah a četnost školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, způsob ověřování znalostí zaměstnanců a vedení dokumentace o provedeném školení. Vyžaduje-li to povaha rizika a jeho závažnost, musí být školení podle věty první pravidelně opakováno; v případech uvedených v odstavci 2 písm. c) musí být školení provedeno bez zbytečného odkladu.“ Pokud zhodnotíme uvedenou citaci, tak obsah školení k BOZP (co je náplní tohoto školení), četnost (v jakých intervalech je školení opakováno), ověřování znalostí (zda např. písemným testem, rozhovorem se školitelem apod.) a způsob vedení dokumentace o provedeném školení k BOZP je na straně zaměstnavatele. Samozřejmě ten si musí dané zákonné povinnosti plnit a vést dokumentaci o provedeném školení k BOZP tak, aby byla průkazná i pro kontrolní orgány, v našem případě pro orgány inspekce práce (Státní úřad inspekce práce, oblastní inspektoráty práce).

Na závěr uvádíme, že je tak důležité, aby zaměstnavatel proškolil své zaměstnance vzhledem ke konkrétním pracovním činnostem, které budou tito zaměstnanci vykonávat. V praxi to znamená např. s návody výrobce daných zařízení, místními provozními bezpečnostními předpisy, pracovními a technologickými postupy, zdroji a příčinami rizik, které souvisí s konkrétními pracovními činnostmi, seznámení zaměstnanců s bezpečným používáním konkrétních zařízení i v rámci praktického a řádného zácviku na pracovišti atd.

---

Poskytování osobních ochranných pracovních prostředků.

1.11.2021, JUDr. Anna Janáková, Zdroj: Verlag Dashöfer

Přehled souvisejících předpisů:

• Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zejména ust. § 101, § 102, § 103, § 104, § 106 a § 394
• Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci).
• Nařízení vlády č. 390/2021 Sb., o bližších podmínkách poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků
• Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.
• Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, zejména ust. § 17 a § 30.
• Zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, zejména § 27.
• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/425 o osobních ochranných prostředcích a o zrušení směrnice Rady 89/686/EHS.
• Směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření směřujících ke zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (rámcová směrnice).
• Směrnice Rady 89/656/EHS, o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro používání osobních ochranných prostředků zaměstnanci při práci.

Právní úprava OOPP

V době vydání nového zákoníku práce 262/2006 Sb. byla právní úprava poskytování osobních ochranných pracovních prostředků (dále jen „OOPP“) obsažena v § 104 zákoníku práce a v NV č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků. Toto NV bylo vydáno původně k provedení § 133a starého ZP č. 65/1965 Sb., pojednávajícího o OOPP a podle § 394 bylo umožněno jeho použití do doby vydání nového prováděcího předpisu. ZP i samo NV byly harmonizovány s tehdy platným právem EU – se směrnicí Rady 89/656/EHS, o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro používání osobních ochranných prostředků zaměstnanci při práci i se směrnicí Rady 89/686/EHS ze dne 30. listopadu 1989 o sbližování právních předpisů členských států, týkající se osobních ochranných prostředků.

S právní účinností od 1. listopadu 2021 bylo vyhlášeno nové nařízení vlády č. 390/2021 Sb., o bližších podmínkách poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků, které nahrazuje předchozí nařízení vlády č. 495/2001 Sb. Důvodem vydání nového nařízení vlády bylo zajištění plné transpozice směrnice Komise (EU) 2019/1832 ze dne 24. října 2019, kterou se mění přílohy I, II a III směrnice Rady 89/656/EHS, pokud jde o úpravy čistě technického rázu. Nové nařízení vlády mění právní stav pouze v rozsahu nezbytném pro zajištění transpozice článku 1 směrnice Komise 2019/1832, která přináší úpravy příloh čistě technického rázu, a tedy stávající povinnosti dotčených subjektů se vyhlášením tohoto nařízení vlády nijak nemění.

Definice OOPP

Definice samotného pojmu „osobní ochranné pracovní prostředky“ je obsažená v § 104 odst. 1 ZP. Podle ní OOPP jsou ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené zvláštním právním předpisem. Požadavky stanovené zvláštním právním předpisem, jsou požadavky obsažené v přímo aplikovatelném nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/425 o osobních ochranných prostředcích a o zrušení směrnice Rady 89/686/EHS. Pracovní oděv a pracovní obuv

Zákoník práce dále stanoví, že v prostředí, v němž oděv nebo obuv:

• podléhají při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění nebo
• plní ochrannou funkci

přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele jako OOPP též pracovní oděv a pracovní obuv. Znamená to, že v takovém případě se pracovní oděv a pracovní obuv poskytují v režimu osobních ochranných pracovních prostředků a jako osobní ochranné pracovní prostředky je zaměstnanec povinen je používat.

Co není OOPP

Definici OOPP obsaženou v § 104 ZP je třeba vykládat v kontextu s § 2 NV č. 390/2021 Sb., v kterém je speciální výčet věcí, které nejsou považovány za OOPP. OOPP pro účely tohoto nařízení nejsou:

• běžné pracovní oděvy a obuv, které nejsou určeny k ochraně zdraví zaměstnanců před riziky a které nepodléhají při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění,
• výstroj a vybavení záchranných sborů a služeb vykonávajících činnost podle zvláštních právních předpisů,
• speciální osobní ochranné prostředky používané v ozbrojených silách České republiky, Vojenské policii, Vojenském zpravodajství nebo bezpečnostních sborech ,
• výstroj a vybavení používané při provozu na pozemních komunikacích,
• sportovní výstroj a vybavení,
• ochranné prostředky určené pro sebeobranu,
• prostředky pro zjišťování a signalizování rizik a škodlivin na pracovišti.

Odkaz pod čarou na zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů je pouze příkladný. Vzhledem k tomu, že tato právní úprava je v praxi zažitá, nečiní definice pojmu OOPP výkladové problémy.

Požadavky stanovené Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/425

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/425 se vztahuje na osobní ochranné prostředky, které jsou nové na trhu Evropské unie při svém uvedení na trh; jedná se tedy buď o nové osobní ochranné prostředky, jež byly vyrobeny výrobcem usazeným v EU, nebo nové či použité osobních ochranné prostředky dovezené ze třetí země. Nařízení se vztahuje na všechny formy dodávání, včetně prodeje na dálku.

Za osobní ochranný prostředek podle přímo aplikovatelného nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) Č. 2016/425 se považuje:

1. prostředek navržený a vyrobený k nošení nebo držení osobou pro ochranu před jedním nebo více riziky pro její zdraví nebo bezpečnost,
2. vyměnitelná součástka pro prostředky uvedené v předchozím bodě, jež má zásadní význam pro jejich ochrannou funkci,
3. připojovací systém pro prostředky uvedené v písmenu a), který není držen ani nošen osobou, je navržen k připojení daného prostředku k vnějšímu zařízení nebo ke spolehlivému kotvícímu bodu, není navržen k trvalému připevnění a nevyžaduje připevňovací činnosti před použitím.
4. .

Podle nařízení č. 2016/425 osobní ochranné prostředky:

• smějí být dodávány na trh pouze tehdy, pokud za předpokladu, že jsou náležitě udržovány a používány k určenému účelu, jsou v souladu s nařízením č. 2016/425 a neohrožují zdraví ani bezpečnost osob, domácí zvířata ani majetek,
• musí splňovat základní požadavky na ochranu zdraví a bezpečnost stanovené v příloze II nařízení č. 2016/425, které se na ně vztahují.

Prokázání splnění příslušných základních požadavků na ochranu zdraví a bezpečnost stanovených v příloze II nařízení č. 2016/425 je potvrzeno v prohlášení o shodě. Vypracováním EU prohlášení o shodě přebírá výrobce odpovědnost za soulad OOP s požadavky stanovenými v tomto nařízení.

Hospodářské subjekty by měly usilovat o to, aby veškerá příslušná dokumentace, například návod pro uživatele, byla snadno srozumitelná a zároveň přesná a komplexní, zohledňovala technologický vývoj a změny v chování konečného uživatele a co nejvíce odpovídala současnému stavu. Jsou-li OOP dodávány na trh v baleních obsahujících více kusů, měly by být návod a informace přiloženy ke každému nejmenšímu komerčně nabízenému kusu.

Vzhledem k tomu, že jsou distributoři a dovozci blízko trhu, měli by být zapojeni do úkolů dozoru nad trhem, které provádějí příslušné vnitrostátní orgány, a měli by být připraveni aktivně se zúčastnit a poskytovat těmto orgánům všechny nezbytné informace týkající se dotčeného OOP.

Podrobnosti ohledně posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh reguluje v české republice zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh. Zákon říká, že odkazuje-li přímo použitelný předpis Evropské unie v oblasti osobních ochranných prostředků (tj. nařízením č. 2016/425) na:

• příslušný vnitrostátní orgán, je tímto orgánem v České republice orgán dozoru.
• jazyk určený nebo požadovaný členským státem, je tímto jazykem v České republice český jazyk.

Požadavky zákoníku práce

Smysl a účel § 104 ZP

Ustanovení § 104 ZP, týkající se OOPP, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků má za cíl podrobně rozpracovat povinnosti zaměstnavatele ve vztahu k zaměstnancům pokud se týká prevence rizik, konkrétně formou poskytování prostředků individuální ochrany před riziky.

Povinnosti zaměstnavatele podle § 104 ZP

Z § 104 ZP vyplývá především zásada, že není-li možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům OOPP. Jedná se o základní právo zaměstnance v souvislosti s poskytováním OOPP, které vyplývá z povinností uložených ZP na úseku BOZP zaměstnavateli, konkrétně z § 102 odst. 5 ZP, podle kterého je zaměstnavatel povinen přednostně uplatňoval prostředky kolektivní ochrany před prostředky individuální ochrany, tedy OOPP. Obě tato ustanovení mají logické vyústění v § 106 odst. 1 ZP, podle kterého zaměstnanci mají právo na zajištění BOZP, na informace o rizicích jejich práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením. Zde jde v podstatě o základní ústavní právo každého občana na ochranu zdraví transponované do oblasti BOZP.

Požadavky nařízení vlády č. 390/2021 Sb.

Hodnocení rizik pro výběr a použití OOPP

Z ust. § 104 odst. 5 ZP vyplývá, že zaměstnavatele OOPP poskytne zaměstnanci bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce. To je zásada a zákonná povinnost zaměstnavatele ve vztahu k jednomu každému zaměstnanci. Je třeba ji však vykládat v kontextu s NV č. 390/2021 Sb., o bližších podmínkách poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků. Tabulka pro vyhodnocení rizik a výběr OOPP

Nařízení vlády č. 390/2021 Sb. v  § 4 stanoví, že zaměstnavatel při určování rizik pro výběr a použití osobního ochranného pracovního prostředku postupuje podle tabulky uvedené v příloze č. 1 tohoto nařízení, přičemž zdůrazňuje, že vychází z vyhledávání a vyhodnocování rizik podle § 102 zákoníku práce.

Tabulka člení rizika na fyzikální, chemická a biologická, která jsou ještě dále rozčleněna do podskupin.

Každá tato kolonka se musí zhodnotit ve vztahu k ochraně jednotlivých částí těla a orgánů:

• hlavy – a zde zvlášť lebky, sluchu, zraku, dýchacích orgánů, obličeje a celé hlavy,
• horních končetin – a zde zvlášť rukou a paží(části),
• dolních končetin – a zde zvlášť chodidel a nohou (částí),
• různé – a zde zvlášť pokožky, trupu/břicha, parenterálních cest a celého těla.

Jinak je důležité si zapamatovat i to, že OOPP nesmí bránit výkonu práce zaměstnance, zaměstnavatel musí vybrat OOPP patřičné velikosti a střihu, aby např. pracovní oděv zaměstnance neškrtil, nebyl mu malý apod.

Vzhledem k tomu, že tabulka je přímo součástí NV č. 390/2021 Sb. a že § 4 NV ukládá zaměstnavateli ji používat při hodnocení rizik pro výběr a použití ochranných prostředků, je třeba konstatovat, že její používání má sílu obecně závazného právního předpisu a je stanoveno jako povinnost zaměstnavatele, takže orgány inspekce práce při kontrolách podle ZoIP ji musí kontrolovat.

Tabulka pro výběr OOPP na základě vyhodnocení rizik (příklady rizik a částí těla a orgánů)

Postup při výběru OOPP

Když zaměstnavatel vyplní tabulku pro výběr OOPP, pak použije přílohu č. 2 NV č. 390/2021 Sb., v které jsou uvedeny jednotlivé typy OOPP a přílohu č. 3, v které jsou uvedeny příklady činností a odvětví a obory činností, které mohou vyžadovat ve vztahu k rizikům poskytnutí OOPP a podle toho stanoví vlastní seznam OOPP.

Jaké vlastnosti musí OOPP splňovat

Odpověď na otázku, jaké vlastnosti musí OOPP splňovat, dává § 3 odst. 1 a 2 NV č. 390/2021 Sb., kde se stanoví, že OOPP musí:

• být po dobu používání účinné proti vyskytujícím se rizikům a jejich používání nesmí představovat další riziko,
• odpovídat podmínkám na pracovišti,
• být přizpůsobeny fyzickým předpokladům jednotlivých zaměstnanců,
• respektovat ergonomické požadavky a zdravotní stav zaměstnanců.

Navíc tam, kde přítomnost více než jednoho rizika vyžaduje, aby zaměstnanci používali současně více OOPP, musí být tyto OOPP vzájemně slučitelné.

Pro praxi je nejdůležitější, aby skutečně plnily svůj účel po celou dobu používání. Není možné, aby zaměstnavatel nakoupil × kusů určitého OOPP bez toho aniž by si předem ověřil velikosti, které potřebují jeho zaměstnanci. Vzhledem k tomu, že výběr a sortiment OPPP se značně rozšířil, neměl by výběr činit zaměstnavatelům potíže.

OOPP mají plnit svůj účel po celou dobu používání. Pokud se týká povinnosti zaměstnavatele zajistit, aby OOPP respektoval ergonomické požadavky, je možno konstatovat, že s ohledem na již poměrně rozšířený sortiment oděvů a obuvi používaných jako OOPP by neměla ani tato otázka činit problémy. Zásadně je třeba upozornit, že OOPP musí být nejen funkční, ale musí splňovat i ostatní požadavky jako např. použitý materiál (bavlna, kůže, impregnace apod.), ale a především střih a velikost. Vzhledem k tomu, že se jedná o OOPP, v kterém zaměstnanec pracuje, musí se v něm také dobře při práci cítit.

Problémy z praxe

V praxi se ještě setkáváme s dotazy, jak postupovat v případě, kdy zaměstnanec nosící brýle používá jako OOPP svářečskou kuklu apod. Odpověď je jednoduchá. Zaměstnavatel musí zajistit zaměstnanci zabudování dioptrických skel do takové kukly, neboť jak vyplývá z výše citovaného, používání OOPP nesmí představovat další riziko. Obdobnou povinnost má také zaměstnavatel ve vztahu k zaměstnancům se změněnou pracovní schopností. Ustanovení § 103 odst. 5 ZP výslovně stanoví, že zaměstnavatel je povinen pro zaměstnance, který je osobou se zdravotním postižením, zajišťovat na svůj náklad technickými a organizačními opatřeními, zejména potřebnou úpravu pracovních podmínek, úpravu pracovišť, zřízení chráněných pracovních míst, zaškolení nebo zaučení těchto zaměstnanců a zvyšování jejich kvalifikace při výkonu jejich pravidelného zaměstnání. Z toho tedy vyplývá, že zaměstnavatel musí těmto zaměstnancům v případě, že nemohou používat sériově vyráběný OOPP podle potřeby na svůj náklad jej dát upravit nebo zhotovit, tak aby tento splňoval svůj účel. V praxi jsou tyto případy nejčastější u zaměstnanců, kteří musí při práci používat jako OOPP ochrannou obuv a zároveň v běžném životě používají ortopedickou obuv.

Vlastní seznam zaměstnavatele

Zákon stanoví povinnost zaměstnavatele poskytnout OOPP bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce. Formulář, vzor nebo povinné náležitosti takového seznamu právní předpisy neupravují; vytvoří si jej zaměstnavatel sám tak.

Pořizování OOPP

Před nákupem ochranných pracovních oděvů by se měl každý zaměstnavatel seznámit s platnou českou normou stanovující požadavky na ochranné oděvy. Jedná se o ČSN EN 340 (83 2701) ze září 2004 – Ochranné oděvy – Všeobecné požadavky a za nejdůležitější z ní asi lze považovat tyto požadavky:

Nezávadnost – ochranný oděv nesní nepříznivě ovlivňovat zdraví nebo hygienu uživatele. Ochranný oděv musí být zhotoven z materiálů jako je textilie, useň, pryže, plasty, které byly shledány vhodné po chemické stránce. Materiály nesmí za předvídatelných podmínek při běžném používání nebo při degradaci uvolňovat látky, o kterých je všeobecně známo, že jsou toxické, karcinogenní, mutagenní, vyvolávající alergie, negativně ovlivňující reprodukční cyklus nebo jinak škodlivé. Musí být věřena informace, že výrobek je neškodný.

Provedení – Provedení ochranného oděvu by mělo usnadnit jeho správné umístění na uživateli a mělo by zajistit, aby oděv setrval na místě po předvídatelnou dobu používání, přičemž je nutno vzít v úvahu okolní faktory, spolu s pohyby a pozicemi, které by uživatel mohl zaujmout během výkonu práce nebo jiné činnost. Pro tento účel by měly být poskytovány vhodné prostředky, jako náležité pomůcky pro upravování nebo přiměřené rozsahy velikostí, aby umožnily přizpůsobení ochranného oděvu morfologii uživatele. Ochranný oděv by měl být co nejlehčí, jak je to možné vzhledem k pohodlí, odolnosti vůči vodním parám, provedení a úrovni ochrany.

Pohodlí – ochranný oděv by poskytnout uživateli určitou úroveň pohodlí v souladu s úrovní ochrany před nebezpečím, proti kterému je používán, podmínkami prostředí, úrovní činnosti uživatele a předpokládanou dobou použití ochranného oděvu. Předmětové normy výrobků musí obsahovat požadavky související s pohodlím jednotlivých typů ochranných oděvů a metody pro jeho stanovení například ohodnocení manuálním zjištěním, vizuální prohlídka nebo zkouška nošením). Ochranný oděv nesmí

• mít hrubé, ostré nebo tvrdé povrchy, které dráždí nebo zraňují uživatele,
• být tak těsný, aby omezoval krevní oběh,
• být tak volný a/nebo těžký, aby překážel v pohybu.

Stárnutí – stárnutí může být ovlivněno jedním nebo více faktory. ČSN EN 340 se zabývá pouze stálobarevností, rozměrovou změnou po čištění a metodami praní a chemického čištění.

Pokud symboly pro údržbu nebo informace výrobce dovolí domácí praní nebo chemické čištění a/nebo doúpravu, pak ochranný oděv nebo materiál musí být vyprán podle EN ISO 6330 nebo chemicky vyčištěn podle EN ISO 3175-2 a/nebo s provedenými doúpravami. Pokud je dovoleno průmyslové praní a/nebo doúprava, pak musí být ochranný oděv vyprán podle ISO 15797. Jestliže je dovoleno praní i chemické čištění, pak se vzorek musí pouze prát. Pokud je dovoleno domácí i průmyslové praní, pak musí být průmyslové praní uskutečněno s předepsaným počtem procesů podle ISO 15797.

Označení velikosti – ochranný oděv musí být označen podle tělesných rozměrů měřených v centimetrech. Výjimky musí být podrobně stanoveny v příslušných výrobkových normách. Měřící postupy a označení musí odpovídat EN 13402. označení velikosti každého oděvu musí zahrnovat tělesné rozměry stanovené ČSN EN 340. Hodnota musí odpovídat reálné hodnotě tělesných rozměrů uživatele v centimetrech. Na oděvu musí být použit piktogram označující velikost podle řady EN 13402.

Značení – každá součást ochranného oděvu musí být označena. Označení musí být

• v úředním jazyku státu kvůli informativním formulacím (např. varovným sdělením),
• na výrobku samotném nebo na visačkách připojených k výrobku,
• připevněné tak, aby bylo viditelné a čitelné,
• trvanlivé po příslušný počet čistících procesů.

Příkladem využití technických požadavků na ochranné pracovní oděvy je bezesporu používání výstražných vest podle NV č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů v dopravě. V roce 2002 stanovilo MPSV tímto nařízením vlády požadavek, že zaměstnavatel je povinen zajistit, aby zaměstnanec používal při odstraňování poruch, ke kterým došlo během jízdy na pozemních komunikacích a kdy je nutno na ně vstoupit, výstražné vesty s vysokou viditelností vyhovující požadavkům normových hodnot. Toto NV pak způsobilo, že požadavek na vybavení automobilů výstražnými vestami prosadily pojišťovny a Policie i do obecného předpis týkajícího se technické způsobilosti vozidel a jejich povinné výbavy.

Operativní výměna OOPP

Vzhledem k tomu, že z výše uvedené zásady jednoznačně vyplývá, že zaměstnavatel má povinnost poskytovat zaměstnancům OOPP k ochraně před riziky, nemůže se dovolávat, že jednou stanovil vnitřním předpisem podmínky poskytování OOPP a že OOPP vyměňuje např. jednou za 2 či 3 roky a že to je neměnné dogma. Opak je pravdou. OOPP musí za každé situace chránit zaměstnance před riziky a v okamžiku, kdy z nějakého důvodu ztratí svoji funkčnost a použitelnost, musí jej zaměstnavatel vyměnit bez ohledu na to, kdy probíhala na pracovišti poslední výměna OOPP. S tím se setkáváme zejména u pracovních oděvů a pracovní obuvi. V praxi se musí tyto případy řešit individuálně, neboť se zároveň musí objektivně zjistit, do jaké míry se OOPP stal nepoužitelný i třeba vinou zaměstnance a zda tedy zaměstnanec nezpůsobil zaměstnavateli dokonce škodu.

Aby docházelo ke včasné výměně OOPP, nařízení vlády č. 390/2021 Sb. výslovně v nově formulovaném ustanovení § 3 odst. 5 stanoví, že. „Osobní ochranný pracovní prostředek se přiděluje zaměstnanci vždy, jestliže u původního skončila jeho výrobcem stanovená životnost, ztratil svoje funkční vlastnosti nebo účinnost proti vyskytujícím se rizikům anebo jeho používání představuje další riziko“.

Seznámení zaměstnance s používáním OOPP

V neposlední řadě je třeba připomenout povinnost zaměstnavatele seznámit zaměstnance s používáním OOPP. Řada OOPP používaných v praxi jsou značně složité konstrukce (např. chrániče sluchu s přijímačem a nízkofrekvenční indukční smyčkou nebo izolační dýchací přístroje s přívodem vzduchu), takže není možno jej zaměstnanci předat k používání bez toho, aniž by byl zaměstnavatelem podrobně seznámen s návodem na obsluhu. Neodborné použití takového OOPP by mohlo vést k jeho naprostému znehodnocení. Nařízení vlády č. 390/2021 Sb. v § 3 odst. 3 výslovně stanovilo, že zaměstnanec musí být s používáním OOPP seznámen prokazatelně.

Zkušební doba a OOPP

V praxi se také setkáváme s otázkou, zda zaměstnavatel musí poskytovat OOPP zaměstnancům ve zkušební době či zaměstnancům pracujícím na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti). I zde je odpověď jednoduchá, pokud zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele v rizikovém prostředí, pak bez ohledu na fakt, zda bude u zaměstnavatele pracovat týden nebo rok, musí mu zaměstnavatel poskytnout OOPP. Zaměstnavatel odpovídá plně za BOZP a má povinnost poskytnout všem svým zaměstnancům pracujícím (třeba jen na základě dohody o provedení práce) v rizikovém prostředí OOPP. Tuto povinnost má dokonce i vůči tzv. domáckým zaměstnancům (homeworkeři, teleworkeři). Zaměstnavatel má povinnost dokonce poskytovat OOPP návštěvám, to se v praxi vyskytuje zejména např. ve zdravotnických zařízeních apod.

Kontrola používání OOPP

Ze ZP také vyplývá, že zaměstnavatel musí také kontrolovat používání OOPP. To předpokládá, že zaměstnavatel si bude jednak vést seznam vydaných OOPP a za další, že každý vedoucí zaměstnanec bude kontrolovat, jestli jeho podřízení při práci používají přidělené jim OOPP. To má význam především za situace, kdy zaměstnanec utrpí pracovní úraz. V praxi se totiž při zjišťování příčin a okolností pracovního úrazu pravidelně zjišťuje, zda jednou z příčin pracovního úrazu bylo nedostatečné osobní zajištění zaměstnance včetně OOPP. Je to nakonec i jedna z rubrik Záznamu o úrazu podle přílohy č. 1 NV č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu. Přitom se v praxi často zjistí, že zaměstnanec svévolně přidělený OOPP nepoužíval. Zaměstnavatel to pak může použít i proti zaměstnanci, když se částečně zprostí odpovědnosti za vzniklý úraz s poukazem na to, že by úraz se nestal tak, jak se stal, kdyby zaměstnanec použil přidělené mu OOPP.

Údržba OOPP

Ze ZP dále vyplývá, že zaměstnavatel je povinen udržovat OOPP v použivatelném stavu. Znamená to, aby byly osobní ochranné pracovní prostředky udržovány v dobrém funkčním stavu a na dostatečné hygienické úrovni po celou dobu jejich používání, a to potřebnou údržbou či opravou (samozřejmě včetně pracovních oděvů a pracovní obuvi).

Udržování osobních ochranných pracovních prostředků v použivatelném stavu, pokud se týče pracovních oděvů a obuvi, znamená zejména praní, čištění a opravy pracovních oděvů v čistírně, prádelně nebo opravně oděvů. Může ale také zahrnovat například dezinfekci, impregnaci, apretaci ap.

Zaměstnavatel může zajišťovat praní a čištění ve vlastních zařízeních, nebo využíváním služeb jiné specializované firmy (prádelny, čistírny). Součástí údržby je též skladování a ukládání osobních ochranných pracovních prostředků. Je třeba mít vhodné prostory, aby nebyla znehodnocována nebo snižována ochranná funkce osobních ochranných pracovních prostředků. Některé podzákonné předpisy, např. nařízení vlády č. 361/2007 Sb., stanoví s ohledem na rizikové faktory pracovního prostředí specifické požadavky na praní, čištění, opravy, frekvenci praní a čištění, ukládání, převoz a odstraňování osobních ochranných pracovních prostředků.

Zaměstnavatel se může dohodnout se zaměstnancem, že si údržbu například pracovních oděvů a pracovní obuvi poskytovaných v režimu osobních ochranných pracovních prostředků bude zajišťovat sám a že zaměstnavatel mu tuto údržbu bude nahrazovat finančním plněním. Takové finanční plnění z daňového hlediska není považováno za příjem zaměstnancem.

Ze všech těchto důvodů by měl mít zaměstnavatel vnitřním předpisem stanoveno, kdo OOPP vydává, jaká je životnost jednotlivých OOPP. Kdo kontroluje užívání OOPP a kdo zodpovídá za čištění a údržbu OOPP.

Vlastnictví OOPP

Poskytnuté OOPP jsou majetkem zaměstnavatele. Tím, že zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci OOPP, zaměstnanci osobní ochranný pracovní prostředek nedaruje. Ten nadále zůstává ve vlastnictví zaměstnavatele. Po ukončení používání osobního ochranného pracovního prostředku, je zaměstnanec povinen OOPP zaměstnavateli vrátit, pokud výslovně zaměstnavatel nerozhodne jinak (tedy například že OOPP zaměstnanci odprodá za zůstatkovou cenu nebo ponechá jako již bezcenný).

Svěření OOPP zaměstnanci

Osobní ochranné pracovní prostředky, jako majetek zaměstnavatele jsou vydávány zaměstnancům na základě písemných dokladů. Podle hodnoty OOPP mohou přicházet dva režimy, které upravuje zákoník práce v ust. § 255 a § 256, a to:

1. a) svěření OOPP na základě písemného potvrzení; těch bude většina, neboť v tomto režimu se předávají osobních ochranné pracovní prostředky, jejichž pořizovací hodnota nepřesahuje 50 tisíc. Kč,
2. b) svěření na základ dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí, který je stanoven pro věci v hodnotě nad 50 tisíc Kč.

Povinnost zaměstnance hospodařit, střežit a ochraňovat OOPP

V § 301 ZP jsou stanoveny základní povinnosti zaměstnanců vyplývající z pracovního poměru nebo z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Mimo jiné se zde zdůrazňuje, že zaměstnanci jsou povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Zaměstnanec musí být také řádně poučen, že jde o majetek zaměstnavatele a že je povinen jej chránit před poškozením.

Písemné potvrzení o převzetí OOPP

Zaměstnavatel předává OOPP hodnoty nižší než 50 tisíc Kč na základě písemného potvrzení podle § 255 ZP. Právní předpisy neupravují vzor písemného potvrzení. Z hlediska obsahovaných náležitostí by písemné potvrzení mohlo mít například tuto podobu:

Vzor

POTVRZENÍ O PŘEVZETÍ SVĚŘENÝCH PŘEDMĚTŮ

(v z o r podle ust. § 255 zákoníku práce)

Podle pracovní smlouvy uzavřené dne …………. pracuje Jan Kos, bytem ……………… (dále jen „zaměstnance“), u s.r.o. MASO – ARECO se sídlem …………………. (dále jen „zaměstnavatel“, Krátká 6, jako řezník–uzenář.

Zaměstnanec potvrzuje, že dnešním dnem převzal od zaměstnavatele následující osobní ochranné pracovní oděvy: kalhoty řeznické letní a zimní, blůzu řeznickou letní a zimní, čepici, rukávník gumotextilní bílý, zástěru ochrannou řeznickou s výztuží, zástěru textilní, rukavice ochranné s kovovou výztuží, gumové holínky a koženou obuv vel. 44, a to vše v celkové hodnotě 3 750 Kč, které potřebuje pro výkon práce.

V případě ztráty svěřených předmětů odpovídá zaměstnanec za škodu, jestliže se mu nepodaří prokázat, že škodu nezavinil.

Zaměstnavatel zabezpečí, aby zaměstnanec mohl svěřený předměty ukládat do uzamykatelné skříně na svém pracovišti. Je také jediným držitelem klíče od zámku skříně.

Praní a výměnu osobních ochranných pracovních oděvů zajišťuje zaměstnavatel v souladu s Vnitřním předpisem č. 4/2010 – Poskytování OOPP.

V …………… dne…

---

Kdo má provádět kontroly OOPP a jak často?

10.4.2025, JUDr. Eva Dandová, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Kdo má provádět kontroly OOPP, jejich stavu, ale také jejich používání, a jak často?

Odpověď:

Ustanovení § 104 odst. 5 věta první zákoníku práce jasně říká:

„Osobní ochranné pracovní prostředky, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce.“

Z uvedeného tedy vyplývá, že zaměstnavatel musí mít zpracovanou vnitřní směrnici, v které bude mít seznam OOPP, které zaměstnancům poskytuje, kdo za to odpovídá (tedy kdo odpovídá za nákup, výměnu a čištění OOPP).

Nařízení vlády č. 390/2021 Sb., o bližších podmínkách poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků výslovně stanoví, že při určování rizik pro výběr a použití OOPP zaměstnavatel postupuje zejména podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, přičemž vychází z vyhledávání a vyhodnocování rizik. To znamená, že zaměstnavatel musí mít pro každého zaměstnance, kterému poskytuje OOPP zpracovanou tabulku (příloha č. 1 nařízení vlády) a v ní zaškrtána rizika, na jejichž základě mu poskytuje konkrétní OOPP. To vše orgány inspekce práce běžně kontrolují.

Citované nařízení vlády také výslovně stanoví, že způsob, podmínky a dobu používání OOPP stanoví zaměstnavatel na základě četnosti a závažnosti vyskytujících se rizik, charakteru a druhu práce a pracoviště a s přihlédnutím k vlastnostem tohoto OOPP a že OOPP se přiděluje zaměstnanci vždy, jestliže u původního skončila jeho výrobcem stanovená životnost, ztratil svoje funkční vlastnosti nebo účinnost proti vyskytujícím se rizikům anebo jeho používání představuje další riziko.

To vše musí zaměstnavatel hlídat. Tato pravidla byla obsažena již v původní vyhlášce, která platila ještě před r. 2000, kdy došlo k harmonizaci zákoníku práce s právem EU a k transpozici Směrnice Rady ze dne 30. listopadu 1989 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro používání osobních ochranných prostředků zaměstnanci při práci (třetí samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) do starého zákoníku práce a vydání prvního nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků, které je dnes nahrazeno nařízením vlády č. 390/2021 Sb., o bližších podmínkách poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků.

Jinak na otázku, kdo má kontrolovat, zda zaměstnanci používají OOPP je také jednoduchá odpověď – to musí dělat dnes a denně každý vedoucí zaměstnanec, proto podle § 101 odst. 2 zákoníku práce je péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uložená zaměstnavateli podle § 101 odst. 1 nebo zvláštními právními předpisy nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají.

Pokud se týká kontroly stavu, opotřebení a degradace OOPP, tak je třeba uvést, že dnem 21. dubna 2018 vstoupilo v účinnost nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/425 o osobních ochranných prostředcích a o zrušení směrnice Rady 89/686/EHS pod názvem PPE-R Personal Protective Eguipment Regulation. Toto nové nařízení EU zrušilo stávající směrnici 89/686/EHS a došlo i ke zrušení nařízení vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné pracovní prostředky. Nové nařízení EU je přímo použitelným předpisem (nebude již zaveden předpisem ČR). Z toho důvodu došlo k přizpůsobení české legislativy zrušením nařízení vlády č. 21/2003 Sb., a stanovení jazyka, dokumentů, dozoru a sankcí zákonem č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh.

Podle citovaného nařízení musí být s každým OOP dodán návod obsahující kromě jména a adresy výrobce všechny důležité informace o:

1. a) pokynech pro skladování, používání, čistění, údržbě, seřizování a dezinfekci. Prostředky pro čistění, údržbu a dezinfekci doporučené výrobcem nesmějí mít žádný nepříznivý účinek pro OOP nebo uživatele, jsou-li používány v souladu s příslušnými pokyny,
2. b) dosahované účinnosti daného OOP, jak byla stanovena během příslušných technických zkoušek ke kontrole úrovní nebo tříd ochrany,
3. c) případném příslušenství, které může být s OOP použito, a charakteristikách příslušných náhradních dílů,
4. d) případných třídách ochrany odpovídajících různým úrovním rizika a z toho vyplývajících limitech užívání,
5. e) případném měsíci a roku použitelnosti nebo případné době životnosti OOP nebo určitých jeho součástí,
6. f) případném typu balení vhodném pro přepravu,
7. g) významu všech označení (viz bod 2.12),
8. h) riziku, před nímž má OOP chránit,
9. i) odkazu na toto nařízení a případně odkazech na další harmonizační právní předpisy Unie,
10. j) názvu, adrese a identifikačním čísle oznámeného subjektu nebo oznámených subjektů, které jsou zapojeny do posuzování shody OOPP,
11. k) odkazech na příslušné použité harmonizované normy, včetně dat těchto norem, nebo odkazech na jiné použité technické specifikace,
12. l) internetové adrese, na níž je přístup k EU prohlášení o shodě.

Informace uvedené v písmenech i), j), k) a l) není třeba v návodu dodaném výrobcem uvádět, pokud je k OOP přiloženo EU prohlášení o shodě.

---

Kategorizace a profesní riziko – jak spolu souvisejí?

29.4.2025, JUDr. Eva Dandová, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Může být práce, která obsahuje profesní rizika, stále řazena do kategorie 1? Jak se liší profesní rizika od rizikových faktorů, jejichž míra se při kategorizaci sleduje. Je možné nějak vyjádřit i míru profesního rizika? Požaduje se to někde?

Odpověď:

Slovo „kategorizace“ je v zákoníku práce zmíněno pouze na jediném místě, a to v ustanovení § 103 odst. 1 b) zákoníku práce. Podle tohoto ustanovení má zaměstnavatel povinnost informovat zaměstnance o tom, do jaké kategorie byla jím vykonávaná práce zařazena z hlediska míry výskytu rizikových faktorů práce, kterou vykonává, s tím, že kategorizaci upravuje výše uvedený zákon o ochraně veřejného zdraví. Povinnost kategorizovat ukládá zákoník práce všem zaměstnavatelům bez rozdílu. Od kategorizace práce se totiž odvíjejí další povinnosti zaměstnavatele na úseku BOZP, zejména povinnost zaměstnavatele zajistit všem zaměstnancům pracovnělékařské služby.

V praxi BOZP se vyskytují tři základní pojmy

• riziko
• rizikový faktor
• profesní riziko.

Tyto pojmy se často v praxi zaměňují, a jejich záměna může způsobit řadu nejasností, a to především v souvislosti s kategorizací.

V doktríně pracovního práva se pojem „riziko“ definuje jako „kombinace pravděpodobnosti a rozsahu možného zranění nebo poškození zdraví zaměstnance, vystaveného v pracovním procesu jednomu nebo více potencionálním zdrojům pracovních úrazů nebo ohrožení zdraví zaměstnance.“

Pracovní rizika obvykle dělíme na mechanická, fyzikální, chemická, biologická, prach, fyzická zátěž, psychická a zraková zátěž a nepříznivé mikroklimatické podmínky. Jsou dána pracovními podmínkami, pracovním prostředím a vším, s čím zaměstnanec při práci do styku. Mechanická rizika můžeme hodnotit na základě analýzy pracovních úrazů zaměstnanců určitých profesí, které zaměstnavatelé znají z vlastních rozborů nebo rozborů, která přináší odborná literatura. Škodlivé působení vibrací, tepla, záření, chemických a biologických rizik se stanoví jednak na základě všeobecných znalostí a poznatků o jejich nejvyšší přípustné koncentraci, na základě rozborů důvodů pracovních úrazů a nemocí z povolání a na základě odborných, zejména hygienických měření.

Zjednodušeně můžeme konstatovat, že rizika způsobují pracovní úrazy.

Rizikový faktor je naproti tomu příčinou nemocí z povolání, je to riziko hygienické. V zákoně č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) se v § 7 odst. 1 uvádí:

Jestliže se na pracovištích zaměstnavatele vyskytují rizikové faktory, je zaměstnavatel povinen pravidelně, a dále bez zbytečného odkladu vždy, pokud dojde ke změně podmínek práce, měřením zjišťovat a kontrolovat jejich hodnoty a zabezpečit, aby byly vyloučeny nebo alespoň omezeny na nejmenší rozumně dosažitelnou míru. Při zjišťování, hodnocení a přijímání opatření k dodržení nejvyšších přípustných hodnot je povinen postupovat podle prováděcího právního předpisu. Rizikovými faktory jsou zejména faktory fyzikální (například hluk, vibrace), chemické (například karcinogeny), biologické činitele (například viry, bakterie, plísně), prach, fyzická zátěž, psychická a zraková zátěž a nepříznivé mikroklimatické podmínky (například extrémní chlad, teplo a vlhkost).

Tato definice není úplná, výčet rizikových faktorů zde je jen příkladný.

Obdobné členění rizikových faktorů používá i nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. To uvádí, že

Rizikové faktory mikroklimatických podmínek se člení na zátěž teplem a zátěž chladem; chemické faktory se člení na látky a směsi obecně, olovo, prach, karcinogeny, mutageny, látky toxické pro reprodukci a azbest; biologické činitele se člení na skupiny; fyzická zátěž se člení na celkovou fyzickou zátěž, lokální svalovou zátěž, pracovní polohy a ruční manipulaci s břemeny.

Pojem profesní riziko nemá co do činění s pojmy riziko a rizikový faktor, nicméně v praxi se s nimi často zaměňuje. Tento pojem používá vyhláška č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče), ovšem až při její loňské novelizaci. V původní redakci vyhlášky byly v příloze č. 2 v části II. vyjmenována tzv. „Rizika ohrožení zdraví“.  Novela vyhlášky v r. 2017 nahradila pojem „riziko ohrožení zdraví“ pojmem „profesní riziko“ s odůvodněním, že se jedná o přesnější a srozumitelnější pojem. Upravila také výčet těchto profesních rizik, některá zrušila, některá doplnila. V současné době platí, že profesními riziky je celkem 11 druhů práce. U profesních rizik se nerozlišuje jejich nějaká míra (větší či menší), profesní riziko je zobecněný druh vykonávané práce (např. práce ve zdravotnictví či práce v noci)

Obsah pojmu riziko ohrožení zdraví byl původně převzat ze staré směrnice ministerstva zdravotnictví PP-265-20.11.67 ze dne 16. prosince 1967 o posuzování zdravotní způsobilosti k práci ve znění směrnic ministerstva zdravotnictví ČSR č. 17/1970 Věstníku MZd ČSR, o změnách v posuzování zdravotní způsobilosti k práci ze dne 21. května 1970, kde byly některé prohlídky označeny jako „Prohlídky pracujících, jejichž činnost může ohrozit zdraví spolupracovníků nebo obyvatelstva“. Profesní riziko tedy v podstatě označuje činnosti, které mohou ohrozit nejen zdraví samotného zaměstnance, ale i zdraví jeho spolupracovníků nebo dokonce třetích osob. Zaměstnanci vykonávající práci zařazenou do rizika ohrožení zdraví mají stejnou periodicitu periodické prohlídky jako zaměstnanci zařazení do kategorie druhé, tedy jednou za čtyři roky a zaměstnanci starší 50 let jednou za dva roky. Přitom však mohou být z pohledu zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a vyhlášky č. 432/2003 Sb., zařazeni do kategorie první. Periodicitu prohlídky však mají ne podle kategorie (6 let), ale podle toho, že pracují v profesním riziku (4 roky).

Z těch všech důvodů, se při provádění pracovnělékařských prohlídek rozlišuje periodicita prohlídek nejen podle kategorie (první, druhá třetí, čtvrtá), ale i podle toho, zda zaměstnanec vykonává práci v profesním riziku – viz návěstí § 11 odstavce 3 vyhlášky č.79/2013 Sb.