EKOLOGIE – Informace nejen pro podnikatele.

Úvod
INFORMAČNÍ SERVIS KHK KHK
Ekologie
EKOLOGIE – Informace nejen pro podnikatele.

31. 8. 2025

Bezpečnost a zdravotní nezávadnost potravinářských obalů, právní předpisy a úřední kontrola.*

Nerealistický klimatický cíl ohrožuje český průmysl.*

Norek americký, křídlatky nebo jelen sika jsou nově na evropském seznamu invazních druhů.*

Bezpečnost a zdravotní nezávadnost potravinářských obalů, právní předpisy a úřední kontrola.

8.8.2025, Zdroj: Státní zdravotní ústav (www.szu.cz)

Abychom se již od začátku ubírali správným směrem při navrhování a následně i při vlastním výrobě potravinářských obalů, je nezbytné správně porozumět tomu, co všechno musí tento obal splňovat, aby byl bezpečný a vhodný pro balení potravin a aby naopak neohrožoval zdraví spotřebitelů tím, že se z něj budou uvolňovat toxické chemické látky nebo v něm budou přítomny mikroorganismy, případně toxiny, produkované právě těmito mikroorganismy.

Zdravotní požadavky na obaly potravin

V důsledku vzájemného působení obalu a potraviny dochází vždy k transportu hmoty mezi obalem a balenou potravinou. Tento proces je obousměrný, avšak ze zdravotního hlediska je významný přestup hmoty z obalového materiálu do potraviny, jehož důsledkem je nežádoucí kontaminace potraviny složkami obalů. K uvolňování látek z obalového materiálu do potraviny může docházet v důsledku migrace nebo koroze obalového materiálu.

Z uvedeného je zřejmé, že pro balení potravin je třeba používat obalové materiály vyšší kvality v porovnání s obaly určenými pro balení ostatního zboží. Proto je nejen v ČR a ostatních členských státech Evropské unie, ale i ve většině vyspělých zemích, zaveden systém kontroly kvality a zejména bezpečnosti obalových prostředků, které přicházejí do kontaktu s potravinami.

Obaly pro potraviny patří do široké skupiny materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami, které jsou regulovány jednotnou neboli harmonizovanou evropskou legislativou. V legislativě Evropské unie (EU) jsou stanovena pravidla všeobecného rozsahu, která se vztahují na všechny materiály a předměty pro styk s potravinami, tedy i na potravinářské obaly. Při jejich důsledném dodržování a správné aplikaci je zaručeno, že spotřebitel se nemusí obávat, že by koupil balenou potravinu, která by byla pro něho nebezpečná z důvodu nevhodného obalu.

V Evropské unii se na všechny materiály určené pro styk s potravinami a výrobky z nich vztahuje jednotné, ve všech státech EU přímo aplikovatelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 ze dne 27. října 2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami (dále jen FCM) [1].

Toto nařízení stanovuje jednotná pravidla a požadavky pro všechny výrobce, dovozce, distributory, ale i kontrolní orgány členských států Evropské unie.

V tomto rámcovém nařízení jsou stanoveny zejména obecné zásady bezpečnosti a inertnosti (odolnosti vůči vnějším vlivům) všech FCM. Inertnost výrobku v tomto kontextu znamená odolnost materiálu výrobku vůči balené potravině.

Zásady stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 požadují, aby materiály:

neuvolňovaly své složky do potravin v množstvích, která by mohla ohrozit lidské zdraví,
nezpůsobovaly nepřijatelnou změnu ve složení potravin a zhoršení jejich chutě a vůně, případně aby potraviny ovlivnily svým nepříjemným pachem.

Tato legislativa dále specifikuje:

zvláštní pravidla pro nové inovativní typy materiálů, označované jako aktivní a inteligentní materiály,
pravomoci Evropské komise zavést další specifická opatření EU pro konkrétní materiály uvedené v příloze č. I tohoto nařízení (např. pro plasty, včetně recyklovaných plastů, keramiku, celofán, sklo, pryže a elastomery, atd.),
postup pro posuzování bezpečnosti látek používaných při výrobě FCM, při němž významnou roli při hodnocení zdravotních rizik zaujímá Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) [2], zřízený Evropskou komisí,
pravidla pro označování včetně značení výrobků pojmenováním v souvislosti s jejich použitím (např. jako kávovar, lahev na víno nebo polévková lžíce) nebo povinnosti označit výrobky pro styk s potravinami jednotným grafickým symbolem,
požadavky ohledně povinné dokumentace o shodě a sledovatelnosti výrobku.

Pro bezpečnost a stálou kvalitu potravinářských obalů a dalších předmětů pro styk s potravinami je klíčovým požadavkem zavedení a udržování systému správné výrobní praxe a dodržování hygienických požadavků při jejich výrobě.

V Evropské unii je tato povinnost vyrábět obaly pro potraviny ve shodě s požadavky správné výrobní praxe stanovena nařízením Evropské komise (ES) č. 2023/2006 [3].

Výrobci potravinářských obalů musí zajistit a prokázat při výrobě shodu s požadavky tohoto nařízení prostřednictvím:

prostor vhodných k danému účelu a znalostmi kritických výrobních fází obsluhujícím personálem,
zavedením dokumentovaného systému jakosti a systému kontroly jakosti a bezpečnosti,
nastaveného systému výběru vhodných výchozích surovin pro výrobní proces s ohledem na bezpečnost a inertnost finálních produktů.

Pravidla správné výrobní praxe se vztahují na všechny fáze celého výrobního procesu.

Právní předpisy EU pro specifické materiály nebo konkrétní chemické látky

Kromě obecných právních předpisů, které musí být dodrženy u všech FCM, se na některé z nich vztahují ještě specifická evropská opatření. Jedná se o tyto materiály určené pro styk s potravinami:

keramiku,
celofán,
plasty (včetně recyklovaných plastů),
aktivní a inteligentní materiály,
laky a povrchové úpravy na bázi epoxidových pryskyřic (omezení pro obsah a uvolňování bisfenolu A a některých jeho derivátů)

Zdravotní požadavky na obaly z plastů

V současné době je nejlépe a nejhlouběji propracovaným specifickým opatřením v rámci EU nařízení Evropské komise č. 10/2011 o plastech a předmětech z nich [4].

Toto nařízení obsahuje požadavky na složení plastů a výrobků z nich, včetně zavedení jednotného pozitivního seznamu Unie pro chemické látky (monomery, a další vstupní látky a přísady), které je možné při výrobě plastů pro styk s potravinami používat.

Nařízení Evropské komise č. 10/2011 také stanovuje pravidla pro posuzování bezpečnosti plastů a předmětů z nich pomocí migračních testů, včetně podmínek pro jejich laboratorní provádění. Dále stanovuje náležitosti vydání „prohlášení o shodě“ výrobcem, dovozcem či distributorem, jako nástroj pro deklaraci shody výrobku s legislativními požadavky.

K základním kritériím inertnosti a bezpečnosti plastů, které musí být důsledně dodržovány a plněny, patří zejména specifické migrační limity (dále jen SML). SML je definován jako maximální množství látky či skupiny látek, které se může uvolnit z obalu do potravin a kdy je ještě bezpečně zaručeno, že tyto látky nemůže i při dlouhodobé expozici poškodit lidský organismus. Jedná se o množství, které je pro spotřebitele zcela bezpečné.

Dalším bezpečnostním kritériem je limit pro celkovou migraci. Limit celkové migrace je pro všechny plastové výrobky univerzální, jeho hodnota je 60 mg/kg potraviny a znamená, že obsah všech látek, které se uvolní z plastu do potraviny, nesmí překročit tuto limitní hodnotu. Toto kritérium je v podstatě parametr inertnosti nebo-li odolnosti obalu či předmětu vůči potravině, která je v něm balena nebo s níž přichází do styku.

Kritérii zdravotní nezávadnosti použitých plastů či výrobků z plastů, jsou právě již výše zmíněné specifické migrační limity pro jednotlivé látky, označované zkratkou SML. Tyto specifické limity jsou stanovovány na základě hodnocení zdravotních rizik konkrétních chemických látek. Při hodnocení zdravotních rizik se v prvé řadě berou do úvahy výsledky toxikologických studií dané látky, její nebezpečnost a míra expozice, zejména expozice lidského organismu z přijmu této látky dietou, tj. s potravinami a pokrmy, včetně nápojů a pitné vody. Do úvahy se však bere i její výskyt v dalších složkách životní nebo pracovního prostředí a pravděpodobnost expozice lidského organismu z těchto zdrojů.

V případě, že se jedná o velmi nebezpečnou chemickou látku, není buď tato látka do potravinářských obalů povolena vůbec, nebo v případě její technologické nevyhnutelnosti při výrobě obalů, nesmí být v hotovém výrobku/obale přítomna nebo se nesmí do potravin uvolňovat ve zjistitelných (detekovatelných) množstvích.

Využití recyklovaných materiálů při výrobě obalů

Strategie přechodu z lineární ekonomiky na cirkulární/oběhové hospodářství, která nese základní myšlenku, co nejlépe využívat stávající zdroje, má dopad i na výrobu a používání obalů. V současné době je stále větší snaha využívat recyklované materiály i pro výrobu potravinářských obalů a dalších předmětů pro styk s potravinami.

Používání recyklovaných materiálů pro výrobu potravinářských obalů však může představovat významné zdravotní riziko, protože recyklované materiály mohou být kontaminovány neznámými, často velmi nebezpečnými, pro lidský organismus toxickými, chemickými látkami.

Proto Evropská komise nařízením (ES) č. 282/2008 [5] stanovila pravidla pro recyklované plasty. Evropská komise v nařízení stanovila, že všechny recyklační technologie a procesy musí být nejprve posouzeny Evropským úřadem pro bezpečnost potravin. Ten na základě vyhodnocení rizika pro lidské zdraví, vydá odborné stanovisko, které bez informací, označených žadatelem jako důvěrné, zveřejní na svých webových stránkách. Na základě tohoto stanoviska Evropská komise vydáním a zveřejněním svého rozhodnutí schválí používání recyklovaného plastu z konkrétního recyklačního procesu pro výrobu obalů či dalších předmětů pro styk s potravinami za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí.

Důraz je samozřejmě kladen vždy na ochranu zdraví spotřebitelů. Ochrana zdraví pro hodnocení bezpečnosti jak konvenčních, tak i recyklovaných či alternativních materiálů, je vždy na prvním místě.

V současné době se stále více ukazuje jako problém například používání nevhodných sběrových papírů pro výrobu papírových a kartonových obalů, a to kvůli uvolňování některých karcinogenních, mutagenních látek či látek toxických pro reprodukci. V posledním desetiletí se ukazuje, že významným zdravotním problémem pro populaci se stává expozice lidského organismu látkami označovanými jako endokrinní modulátory.

Na uvolňování všech těchto vysoce nebezpečných látek se v současnosti klade při posuzování bezpečnosti výrobků a při zajištění ochrany zdraví spotřebitelů čím dál větší důraz.

Zdravotní nezávadnost a bezpečnost pro zdraví lidské zdraví je vždy na prvním místě. Cena obalů ani jeho atraktivita při hodnocení bezpečnosti nemůže být nikdy nadřazena ochraně zdraví.

Vnitrostátní právní předpisy členských států EU

V legislativě Evropské unie (EU) jsou stanovena pravidla všeobecného rozsahu, která se vztahují na všechny materiály a předměty pro styk s potravinami, včetně potravinářských obalů. Právní předpisy EU mohou být doplněny národními právní předpisy členských států, v případě, že nebyla stanovena pro jednotlivé materiály konkrétní pravidla EU. Jako příklad lze uvést neexistenci legislativních požadavků EU pro obaly z papíru a lepenky, dále z kovů a slitin, skla či pro tiskové barvy používané k potisku obalů. Právě pro zajištění bezpečnosti na evropské úrovni neregulovaných materiálů mají některé členské státy stanoveny vlastní požadavky nebo doporučení. Mezi tyto státy patří i Česká republika.

V ČR je v současnosti základním právním předpisem pro výrobky přicházející do styku s potravinami 258/2000 Sb. | externí odkaz na www.zakonyprolidi.cz“>zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů [6]. Jeho prováděcím předpisem, specifikujícím konkrétní požadavky a limity pro materiály a výrobky přicházejícími do kontaktu s potravinami a pokrmy, je 38/2001 Sb. | externí odkaz na www.zakonyprolidi.cz“>vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 38/2001 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy [7].

Na závěr je nezbytné zmínit, že harmonizace základní legislativy Evropské unie je velice žádoucí, protože umožňuje uznávání zahraničních atestů, které byly vypracovány v souladu s předpisy EU, i v České republice.

Gestorem za implementaci legislativy EU pro materiály a předměty určené pro styk s potravinami do národní legislativy ČR je Ministerstvo zdravotnictví ČR.

Na stránkách Evropské komise je k dispozici aktuální seznam států, které mají přijaty národní předpisy pro některé, na úrovni EU neregulované, materiály pro styk s potravinami. Tyto i další užitečné informace o FCM lze nalézt na webových stránkách Evropské komise, konkrétně v sekci Chemical Safety [8]. Zde jsou také uvedeny odkazy na všechny příslušné právní předpisy.

Úřední kontroly a dozor nad trhem, síť národních referenčních laboratoří

Kontrola nad dodržováním právních předpisů v oblasti FCM je odpovědností členských států. Jejich příslušné orgány kontrolují dokumentaci od výrobců či dovozců FCM, navštěvují jejich výrobní či skladovací prostory a odebírají v nich nebo přímo z trhu vzorky výrobků za účelem provádění laboratorních testů.

Na úrovni členských států v tomto ohledu pomáhají kontrolním orgánům národní referenční laboratoře (NRL). Naopak všem NRL, které podle evropského práva musí být určeny v každém členském státě EU, poskytuje vědeckou a technickou pomoc referenční laboratoř Evropské unie pro materiály určené pro styk s potravinami (EURL FCM). EURL FCM společně se všemi NRL členských států tvoří síť špičkových laboratoří a to nejen svým vybavením, ale zejména svými znalostmi, které jsou prohlubovány na každoročních společných workshopech a plenárních zasedáních, kde jsou probírána a řešena aktuální témata na celoevropské úrovni.

Dozorovými orgány v této oblasti na území ČR jsou podle 258/2000 Sb. | externí odkaz na www.zakonyprolidi.cz“>zákona č. 258/2000 Sb. [6] krajské hygienické stanice jako orgány ochrany veřejného zdraví.

Krajské hygienické stanice mají ve své působnosti pravomoc, ale hlavně povinnost, kontrolovat v rámci státního zdravotního dozoru výrobce, dovozce a distributory nejen konečných potravinářských obalů, ale i meziproduktů určených k jejich výrobě, tzn. výrobce granulátů, fólií, tiskových barev, barvicích prostředků, adheziv, laků atd.

U výrobců potravin, kteří spadají do kompetence Státní zemědělské a potravinářské inspekce [9], dozorují obaly inspektoři SZPI, kteří si ke kontrole v případě potřeby mohou přizvat i pracovníky krajských hygienických stanic.

U výrobců potravin, které spadají do kompetence Státní veterinární správy [10], provádějí kontrolu potravinářských obalů podle vzájemné dohody pracovníci krajských hygienických stanic.

Související odkazy

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 ze dne 27. října 2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami (odkaz vede na web eur-lex.europa.eu)
Evropský úřad pro bezpečnost potravin (European Food Safety Authority, EFSA) (odkaz vede na web efsa.europa.eu; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině, němčině, francouzštině, španělštině a italštině)
Nařízení Komise (ES) č. 2023/2006 ze dne 22. prosince 2006 o správné výrobní praxi pro materiály a předměty určené pro styk s potravinami (odkaz vede na web eur-lex.europa.eu)
Nařízení Komise (EU) č. 10/2011 ze dne 14. ledna 2011 o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami (odkaz vede na web eur-lex.europa.eu)
Nařízení Komise (ES) č. 282/2008 ze dne 27. března 2008 o materiálech a předmětech z recyklovaných plastů určených pro styk s potravinami (odkaz vede na web eur-lex.europa.eu)
258/2000 Sb. | externí odkaz na www.zakonyprolidi.cz“>Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
38/2001 Sb. | externí odkaz na www.zakonyprolidi.cz“>Vyhláška MZ ČR č. 38/2001 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
European Commission: Chemical Safety (odkaz vede na web ec.europa.eu; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
Státní zemědělská a potravinářská inspekce (odkaz vede na web szpi.gov.cz)
Státní veterinární správa (odkaz vede na web svscr.cz)

Autor: Státní zdravotní ústav
Datum poslední aktualizace: 13. 5. 2024

Zdroj: NZIP

Chemický černý list se rozrůstá.

13.8.2025, Zdroj: Třetí ruka (www.tretiruka.cz)

Evropská komise schválila Nařízení (EU) 2025/1731, které od 1. září 2025 významně rozšiřuje seznam látek klasifikovaných jako CMR – tedy těch, které jsou prokazatelně karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci. Tato aktualizace je součástí dlouhodobé strategie Evropské unie postupně snižovat expozici obyvatel nebezpečným chemikáliím. Méně viditelným, ale zásadním prvkem tohoto procesu je průběžná harmonizace nařízení REACH s nejnovějšími vědeckými hodnoceními podle klasifikace CLP. Každý nový zápis do přílohy XVII znamená, že daná látka už není jen teoretickým rizikem na stránkách odborných studií, ale stává se konkrétním legislativním problémem s dopadem na průmysl i obchod.

Tentokrát jde o široké spektrum chemikálií: od pesticidu diuronu, přes zpomalovač hoření tetrabromobisfenol-A, až po organická rozpouštědla typu N,N-dimethyl-p-toluidin a 4-nitrosomorfolin používaná například v gumárenském průmyslu. Mezi nově zařazenými najdeme i 4-methylimidazol, látku známou z průmyslové výroby, ale vznikající také při zpracování některých potravin, nebo specializované průmyslové sloučeniny, například fosfoniové soli a organocíničité látky, které hrají roli v katalýze či výrobě plastů. Jejich společným jmenovatelem je prokázané dlouhodobé riziko pro zdraví – od zvýšení pravděpodobnosti rakoviny přes genetické poškození až po negativní vliv na reprodukci.

Zařazení do přílohy XVII REACH v praxi znamená, že tyto látky nebude možné prodávat běžným spotřebitelům a jejich použití se omezí pouze na profesionální a průmyslové aplikace s přísnými pravidly bezpečnosti práce. Pro firmy to není jen formální zákaz – obnáší to přehodnocení složení výrobků, úpravy výrobních procesů, aktualizaci bezpečnostních listů a často i hledání dražších nebo technologicky náročnějších alternativ.

Zvláštní kapitolu nového nařízení tvoří kumen (isopropylbenzen, CAS 98-82-8). Tato látka byla od prosince 2023 zakázána pro volný prodej, nyní ale získává omezenou výjimku pro použití v leteckých palivech pro amatérské piloty. Nejde o benevolenci, ale o pragmatickou reakci na situaci v malém letectví, kde zatím neexistuje náhrada schopná splnit všechny technické a bezpečnostní požadavky. Výjimka se týká konkrétních paliv – například Jet-A, Jet-A1, JP-X a aviatického benzínu – vyráběných podle přísných specifikací ASTM či DEF-STAN. Tento krok ukazuje, že evropská legislativa sice drží pevný kurz směrem k ochraně zdraví, ale dokáže v odůvodněných případech zohlednit technologickou realitu.

Nařízení vstoupí v platnost dvacátým dnem po vyhlášení, tedy koncem srpna 2025, přičemž samotná omezení a výjimky začnou platit od 1. září 2025. Pro velké chemické koncerny to bude další z řady povinností, které musejí sledovat a promítat do svého compliance systému. Pro menší výrobce nebo dovozce může jít o zásah citelnější – zejména tam, kde jsou dotčené látky součástí klíčového výrobku a jejich náhrada nebude jednoduchá.

Dokument ke stažení:

Nařízení Komise (EU) 2025/1731

Nařízení Komise (EU) 2025/1731 – EN

Nerealistický klimatický cíl ohrožuje český průmysl.

13.8.2025, Zdroj: Svaz průmyslu a dopravy ČR (www.spcr.cz)

Svaz průmyslu zásadně odmítá návrh Evropské komise na 90% snížení emisí skleníkových plynů do roku 2040 oproti roku 1990.

Tento ambiciózní cíl považuje SP ČR za nerealistický a hrozí, že v případě aplikace na Českou republiku způsobí českému průmyslu značné dodatečné náklady, ohrozí jeho globální konkurenceschopnost a dramaticky oslabí jeho pozici na trhu. Pro ČR, jakožto nejprůmyslovější zemi EU z pohledu hrubé přidané hodnoty i z pohledu zaměstnanosti, budou náklady a ekonomické dopady nadměrně vysoké.

„Návrh Evropské komise fakticky urychluje dekarbonizaci a ponechává málo prostoru pro transformaci průmyslu v období mezi lety 2040 a 2050. Navíc ohrožuje samotnou existenci řady průmyslových odvětví, a tím i disproporčně českou ekonomiku s ohledem na její strukturu a podmínky,“ říká Bohuslav Čížek, ředitel sekce Hospodářské politiky SP ČR.

SP ČR zdůrazňuje, že evropský průmysl se již nyní potýká s hlubokou krizí a nejsou zajištěny základní podmínky pro dekarbonizační investice, počínaje konkurenceschopnými cenami energií. Mnoho plánovaných investic v EU je již rušeno, firmy omezují nebo ukončují výrobu a přesouvají ji za hranice, což vede k nahrazování domácí produkce importem. Zároveň evropský průmysl nemá potřebné prostředky na dodatečné investice nezvyšující produktivitu výroby.

Svaz průmyslu a dopravy ČR proto po Vládě ČR požaduje:

Zajistit podmínky pro bezpečnost a stabilitu dodávek energie a konkurenceschopnost cen energie pro průmysl.
A proto odmítnout návrh nařízení EK, který stanovuje 90% snížení emisí skleníkových plynů do roku 2040 oproti roku 1990. Je nezbytné přehodnotit cíl s ohledem na aktuální stav průmyslu a podmínky nutné pro dekarbonizaci.
Vyžádat prozkoumání reálných technických a ekonomických možnosti dosažení cílů do roku 2040, neboť náklady na dekarbonizaci rostou exponenciálně a již stávající trajektorie dekarbonizace se ukazují jako problematické. Cestu další negativní motivace formou posílení restrikcí pro průmysl SP ČR zásadně odmítá.
Pokud dojde ke stanovení cíle pro rok 2040, prosazovat na úrovni EU vytýčení pouze jednoho cíle, a to v oblasti snižování emisí CO2, nikoli tedy zvláštní cíl pro oblast OZE a energetickou účinnost, aj.
Vyjednat úpravu tohoto nařízení, která bude reflektovat především výrobní strukturu naši ekonomiky, geografické podmínky ČR (dostupnost obnovitelných zdrojů energie, možnosti záchytu a ukládání CO2) a tím zajistí větší volnost pro průmysl.
Vyžádat od EK možnosti flexibility k dosažení cíle v rámci EU. Stávající návrhy jsou pro český a evropský průmysl těžce použitelné. Průmysl musí investovat nejdříve v tuzemsku.
Zásadním způsobem a co nejdříve na úrovni EU revidovat:
- EU ETS: Zavést cenový strop povolenek, nesnižovat bezplatnou alokaci dokud nebude v praxi prokázán 100% účinný CBAM, zrušit podmíněnost bezplatné alokace, pokračovat v kompenzacích nepřímých nákladů, uvolnit pravidla pro MSR (zrušení zneplatňování povolenek), omezit přístup spekulantů na trh s povolenkami či upravit cíl EU ETS a přizpůsobit lineárně redukční faktor v období po roce 2030 cíli pro rok 2050 (ne 2040).
- Pravidla veřejné podpory: Urychlit notifikační řízení a odstranit nadbytečné podmínky při notifikaci, zvýšit intenzitu podpory a neomezovat podporu pro velké podniky.
Zabezpečit dostatečné kompenzační mechanismy pro ČR jakožto nejprůmyslovější zemi EU, které budou vyvažovat zvýšené úsilí na její straně. Kompenzace by měly jít nad rámec již zmíněného Modernizačního fondu.

Návrh Komise z hlediska emisí a jednotlivých sektorů blíže představen zde.

Zdroj: https://www.spcr.cz/nerealisticky-klimaticky-cil-ohrozuje-cesky-prumysl

Norek americký, křídlatky nebo jelen sika jsou nově na evropském seznamu invazních druhů.

12.8.2025, Zdroj: Ministerstvo životního prostředí ČR

Na evropský seznam invazních nepůvodních druhů přibude nově 8 rostlin a 18 živočichů. Jednak jsou to druhy, které jsou v Evropě i u nás již rozšířené, například křídlatky (invazní druhy rostlin z rodu Reynoutria) nebo jelen sika a norek americký. Zároveň se seznam rozšiřuje o ty rostliny a živočichy, které se dosud vyskytují velmi omezeně a je potřeba zabránit jejich rozšíření. Těmi jsou například sršeň mandarínská nebo řada druhů raků, ploštěnek, jeden z asijských druhů mravenců a další. Nové nařízení Evropské komise platí od 7. 8. 2025 a rozšiřuje seznam na celkem 114 nepůvodních invazivních druhů.

„Invazní nepůvodní druhy představují závažnou hrozbu pro přírodu, ekonomiku i lidské zdraví. Z pohledu České republiky je zásadní zařazení již u nás značně rozšířených druhů. Z Operačního programu životní prostředí i dalších zdrojů podporujeme jak jejich mapování, tak samozřejmě i omezování jejich šíření. Příkladem jsou křídlatky, nově zařazené na unijní seznam, kterým věnujeme pozornost už řadu let, ale zároveň jde o druhy, které se snadno šíří a je obtížné je z míst výskytu odstranit. Známým invazním druhem je také norek americký, který je nevybíravým predátorem ostatních živočichů zejména v okolí vod a patří tak k invazním druhům s největšími dopady. Již dnes regulaci tohoto druhu zajištují myslivci,“ vysvětluje ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

V případě jelena siky je jeho zařazení mezi invazní nepůvodní druhy relevantní z odborného hlediska, zejména s ohledem na jeho křížení s jelenem evropským, které vede k narušení genofondu tohoto původního druhu. Nicméně v ČR je v současnosti zařazen mezi lovnou zvěř a existují tak nástroje k jeho regulaci. „Česká republika zařazení jelena siky na seznam invazních druhů nepodpořila, právě kvůli obavě, aby tím nedošlo ke snížení motivace uživatelů honiteb k regulaci jelena siky. Uděláme tedy vše pro to, aby jej bylo i nadále možné lovit standardním mysliveckým způsobem, což by mělo vést k vyšší intenzitě lovu a tedy regulaci. V České republice upravíme právní rámec tak, aby to neznamenalo, že myslivci o možnost odstřelu tohoto druhu přijdou,“ uvedl ministr Petr Hladík.

Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství připraví návrh dalšího přístupu k tomuto druhu v situaci po jeho zařazení na unijní seznam.

Na druhy zařazené nově na unijní seznam invazních nepůvodních druhů se vztahují omezení podle evropského nařízení o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů (Nařízení (EU) č. 1143/2014). Těmi jsou zákazy jejich držení a chovu či pěstování, dovozu a převozu v rámci EU, jejich uvádění na trh (obchodování s nimi) a samozřejmě jejich vypouštění do přírody.

Po zařazení na unijní seznam platí také přechodně možnost pro nekomerční a zájmové chovatele. Ti si mohou jedince invazních nepůvodních druhů ponechat na dožití, pokud zabrání dalšímu rozmnožování a úniku držených jedinců a chovaná zvířata registrují. Komerční subjekty mají dvouletou lhůtu, aby za podmínek stanovených nařízením vyčerpaly své zásoby.

Výskyt invazních nepůvodních druhů zařazených na unijní seznam jsou členské státy povinny sledovat a v případě nově zjištěného výskytu včas zasáhnout a vznikající populaci odstranit. U druhů, které jsou v přírodě již značně rozšířené, bude nezbytné zajistit jejich regulaci a omezení dopadů na biodiverzitu a související ekosystémové služby a případně i na lidské zdraví nebo hospodářství.

Veronika Krejčí & Tiskové oddělení MŽP
tel.: 267 122 835 nebo 267 122 058
e-mail: tiskove@mzp.gov.cz