BOZP – Informace nejen pro podnikatele.
Bezpečnostní přestávky na venkovních pracovištích.*
Vstupní školení zaměstnanců a norma ISO 9001.*
Platnost školení provedeného v zahraničí.*
Bezpečnostní přestávky na venkovních pracovištích.
27.2.2024, JUDr. Eva Dandová, Zdroj: BOZPprofi (www.bozpprofi.cz)
Dotaz:
Dobrý den, jaké má být správné dodržování bezpečnostních přestávek v kamenolomech? Pracuji v lomu a žádné nemáme. Riziko tu je fyzické, hluk, prach. Podle zákoníku práce by tyto přestávky měli zaměstnavatel a zaměstnanci dodržovat, je to tak? Máme tedy na přestávky nárok?
Odpověď:
To je poměrně složitá otázka. Ochrana před nepříznivým působením hluku a vibrací je obecně upravena zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a zákoníkem práce. Nejvyšší přípustné hodnoty hluku a vibrací jsou stanoveny v navazujícím nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Vlastní metody měření a hodnocení hluku a vibrací jsou obsaženy v českých technických normách ČSN ISO 1999, ČSN EN ISO 9612 a ČSN ISO 7196.
Základem prevence je vyloučení nebo podstatné omezení emise hluku přímo na zdroji. Důležitou součástí prevence je také izolace zvuku nebo další cílené omezení cest šíření hluku. Tato opatření musí v praxi vycházet z podrobné akustické studie daného prostředí a především z měření hluku na pracovišti. Váš zaměstnavatel by Vám měl sdělit, zda takovou studii má a kdy provedl naposledy měření hluku na pracovišti.
Bezpečnostní přestávky se v praxi na venkovních pracovištích poskytují především při obsluze hlučných strojů.
Podle § 9 odst. 6 nařízení vlády č. 272/2011 Sb. se bezpečnostní přestávka uplatní tehdy, pokud je práce vykonávána v expozici hluku překračujícímu přípustný expoziční limit. První přestávka v trvání nejméně 15 minut se zařazuje nejpozději po 2 hodinách od započetí výkonu práce. Následné přestávky v trvání nejméně 10 minut se zařazují nejpozději po dalších 2 hodinách od ukončení předchozí přestávky. Poslední přestávka v trvání nejméně 10 minut se zařazuje nejpozději 1 hodinu před ukončením směny. Po dobu bezpečnostních přestávek nesmí být zaměstnanec exponován hluku překračujícímu přípustný expoziční limit. K tomu ovšem potřebujete mít provedené měření hluku na Vašem pracovišti. Doporučuji obrátit se s touto otázkou na Vašeho bezpečnostního technika (osobu odborně způsobilou v prevenci rizik) nebo přímo na zaměstnavatele.
Součástí prevence proti hluku jsou v praxi rovněž organizační a technologická opatření na snížení expozice hluku. Tato opatření jsou nejčastěji založena na střídání pracovníků obsluhy hlučných strojů, stanovení povinných přestávek spojených s prací nebo pobytem v klidových prostorech, stanovením přípustného počtu pracovních směn nebo ve změně technologie výroby aj.
Posledním, nikoliv však nejméně důležitým prvkem, cílené prevence je použití osobních ochranných pracovních prostředků proti hluku. Chrániče sluchu je nutné používat, pokud hladina akustického tlaku A překračuje 85 dB. Jejich vložný útlum byl měl být takový, aby za chrániči sluchu ve zvukovodu byla hladina hluku nižší než 85 dB. Při překročení expozice hluku do 10 dB se doporučují zátkové chrániče vkládané do zvukovodu. Při expozici nad 95 dB se doporučují sluchátkové chrániče a nad 100 dB se zpravidla nasazují protihlukové přilby, které omezují rovněž kostní vedení zvuku.
Vstupní školení zaměstnanců a norma ISO 9001.
20.2.2024, Ing. Václav Kápl, Zdroj: Verlag Dashöfer
Dotaz:
Hezký den, naleznu zde nějaký vzor o vstupním školení zaměstnanců BOZP? Konkrétně se mi jedná o vstupní školení pracovníka veřejné služby, který odpracuje cca 20 hodin měsíčně. A proč už zde není řešeno nová norma ISO 9001?
Odpověď:
K Vašemu dotazu neexistuje jednoduchá odpověď. Předem musím uvést, že, pokud by existoval vzor pro vstupní školení, určitě by vykazoval značné nedostatky. Proto se podívejme na problematiku školení ze širšího pohledu.
Nejdříve musíme začít zákonnými předpoklady. Nemohu jinak, než uvést citaci z ústavní listiny č. 2/1993, která uvádí, že povinnosti lze ukládat pouze na základě zákona. Tímto zákonem, který upravuje požadavky na školení je zákoník práce č. 262/2006 Sb. Ten v ustanovení § 103 odst. 2 uvádí:
(2 Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování. Školení podle věty první je zaměstnavatel povinen zajistit při nástupu zaměstnance do práce, a dále
- a) při změně
pracovního zařazení,
druhu práce,
- b) při zavedení nové technologie nebo změny výrobních a pracovních prostředků nebo změny technologických anebo pracovních postupů,
- c) v případech, které mají nebo mohou mít podstatný vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci.
Pokud okomentujeme toto ustanovení, je důležité si všimnout, komu zákon ukládá povinnost. Je jím zaměstnavatel. Dále pak jaká je definice povinnosti a vůči komu. Povinností je zajistit zaměstnancům. To prakticky znamená, že školení může provést sám nebo prostřednictvím vlastního zaměstnance nebo externí osobou. Vždy však je potřeba si uvědomit, že zaměstnavatel má tzv. objektivní zodpovědnost, která vychází z ustanovení § 101 odst. 1, které zní: Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce (dále jen „rizika“). Jak ve svých rozhodnutích uvádějí správní soudy, této objektivní odpovědnosti se zaměstnavatelé nemohou zbavit. A ve světle tohoto ustanovení pak je potřeba nahlížet na obsah školení. Toto školení má být o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána. Z této věty je jasné, proč nemůže být universální osnova vzorová. Pouze zaměstnavatel při přijímání zaměstnance ví, co bude zaměstnanec dělat, na jakých pracovištích bude práci vykonávat, na kterých pracovištích se bude pohybovat. Často se setkávám s tím, že se nerozlišuje pojem školení a pojem seznámení. Vysvětleme, resp. okomentujme si proto tyto pojmy. Školení je proces, kdy zaměstnavatel učí své zaměstnance, jak se mají z hlediska bezpečnosti práce (a případně dalších oblastí) chovat, aby nedocházelo k ohrožení jejich zdraví. Tyto požadavky obsahují jednak právní předpisy, kterými jsou zákony, nařízení vlády nebo vyhlášky. Další skupinu předpisů tvoří technické normy (ČSN). A poslední skupinou jsou pak vnitřní předpisy zaměstnavatele, jako např. směrnice pro poskytování OOPP, pracovní a technologické postupy pro prováděné činnosti, dopravně provozní řády, a návody k obsluze a používání strojů a zařízení. Protože zaměstnavatel má výše uvedenou objektivní zodpovědnost, tak může být školení méně podrobné za předpokladu, že vedoucí zaměstnanec bude u zaměstnance nepřetržitě stát a dávat mu podrobné pokyny, nebo školení bude i podrobné, kdy zaměstnavatel si ověří, zda zaměstnanec školenou problematiku pochopil (ověřením znalostí např. testem) a pak, protože za zaměstnance zodpovídá, vydá zaměstnanci pokyn a předpokládá, že zaměstnanec se bude chovat tak, jak byl proškolen. Uvedené ustanovení však obsahuje ještě jedno důležité sdělení. Tím je povinnost soustavně vyžadovat a kontrolovat dodržování toho, co bylo předmětem školení.
S uvedeným pak souvisí i druhá zákonná povinnost uložená zákoníkem práce, kterou je ustanovení § 103 odst. 3, které uvádí: Zaměstnavatel je povinen určit obsah a četnost školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, způsob ověřování znalostí zaměstnanců a vedení dokumentace o provedeném školení. Vyžaduje-li to povaha rizika a jeho závažnost, musí být školení podle věty první pravidelně opakováno; v případech uvedených v odstavci 2 písm. c) musí být školení provedeno bez zbytečného odkladu.
K této povinnosti je potřeba uvést, že povinnost je opět uložena zaměstnavateli. Mnozí se možná zastavíte nad touto povinností, neboť se nepovažujete za odborníky v této oblasti. Jako určité právní řešení zde přichází řešení u zaměstnavatelů, kteří mají více jak 25 zaměstnanců. U nich na základě ustanovení zákona č. 309/2006 Sb. § 9 má zaměstnavatel povinnost mít odborně způsobilou osobu v prevenci rizik, která by měla být na základě znalostí problematiky zaměstnavatele schopna naplnit výše uvedené požadavky tzn. stanovit obsahy školení. Uvedené ustanovení zák.č. 309/2006 Sb. uvádí:
- 9
Odborná způsobilost
(1) Zaměstnavatel je povinen zajišťovat a provádět úkoly v hodnocení a prevenci rizik možného ohrožení života nebo zdraví zaměstnance (dále jen „zajišťování úkolů v prevenci rizik“) s ohledem na
- a) nebezpečí ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců při práci ve všech oblastech činnosti zaměstnavatele,
- b) základní znalosti a dovednosti zaměstnanců,
- c) počet zaměstnanců, jejich odbornou připravenost a jimi vykonávanou práci.
(2) Zaměstnavatel může zajišťovat plnění úkolů v prevenci rizik, je-li k tomu způsobilý nebo odborně způsobilý v případech a za podmínek uvedených v odstavci 3 písm. a) a b) sám, jinak je povinen zajistit tyto úkoly odborně způsobilým zaměstnancem, kterého zaměstnává v pracovněprávním vztahu6). Nemá-li takového zaměstnance, je povinen zajistit je jinou odborně způsobilou osobou. Odborně způsobilý zaměstnanec zaměstnavatele nebo jiná odborně způsobilá fyzická osoba jsou odborně způsobilými osobami.
Pro externí odborně způsobilé osoby, které budou naplňovat povinnost mít tuto osobu nebo v případech, kdy bude maximálně 25 zaměstnanců a zaměstnavatel si je objedná, je potřeba varovat před jejich přístupem. Velmi často tyto osoby mají univerzální osnovy zpracované v širokém nereálném rozsahu s tím, že se chtějí chránit, aby lidově řečeno něco neopomněli. Tyto osnovy pak přeprodávají v jimi navštěvovaných organizacích. Asi se nyní zeptáte, jak máte postupovat, když na tyto osoby není spolehnutí. Rada je jednoduchá. Pokud oslovíte takovouto osobu s objednávkou-žádostí o zpracování osnovy školení a on nevysloví požadavek na seznámení se s pracovišti a činnostmi realizovanými zaměstnavatelem, hledejte si jinou odborně způsobilou osobu. Druhou možností, jak poznat fundovanost odborně způsobilé osoby, je položeních otázek k předané osnově, např. co se v zákoně č. xxx týká obsluhy bagru apod.
Z výše uvedeného lze shrnout zásady pro obsah osnov školení. Z hlediska právních předpisů by osnova měla zaměstnanci poskytnout informace ze zákoníku práce, zejména jak se má zachovat v případě úrazu, jak je u zaměstnavatele řešeno poskytování OOPP (důležité je, aby školení obsahovalo vnitřní předpis pro poskytování OOPP, nikoliv NV či zákon, který zpracování takovéhoto předpisu požaduje a stanovuje požadavky na obsah vnitřního předpisu). Samozřejmě by měla osnova obsahovat § 106 zákoníku práce. Dále by měl být seznámen s vyhledáním rizik a jejich řešením. U většiny zaměstnavatelů je to nevhodně řešeno formou registrů rizik. Podrobnosti v tuto chvíli jsou nad rámec odpovědi na dotaz. Druhou skupinou tvořící obsah školení budou speciální NV mající vztah ke konkrétním pracovištím. Například NV 101/2005 Sb. řešící požadavky na pracoviště, NV 362/2005 Sb. řešící práci ve výšce včetně například často používaných žebříků, lešení apod., NV 591/2006 Sb. řešící práce spojené s údržbou staveb jako např. malířské práce A jako poslední okruh pak se bude jednat o konkrétní předpisy jakými budou například návody na používání křovinořezů, travních traktorů, sekaček,…
Na závěr ještě zbývá vysvětlit pojem seznámení. Tento pojem, o kterém pojednává mimo jiné i zákoník práce, představuje jednostranný akt, kdy zaměstnavatel podává informaci zaměstnanci, kdy se nepředpokládá získání nějakých návyků, ale pouze specifikaci určitých s BOZP souvisejících sdělení. Konkrétně se bude jednat o seznámení s riziky na společném pracovišti ‚ZP § 101 odst. 3, kdy výstupem bude nutnost obou zaměstnavatelů používat všemi zaměstnanci stejná OOPP poskytované na rizika, budou to informace o hlavním vypínači elektrických rozvodů, uzávěru plynu, vody, o zákazu vstupu do určitých prostor (např. na střechu z důvodu chybějícího zábradlí), informace o zákazu kouření, požívání alkoholických a podobných látek.
K dotazu přišel ještě doplňující dotaz: „Dobrý den, proč už zde není řešeno nová norma ISO 9001?“
K tomu si dovoluji uvést pár poznámek. Předně školení uvedené normy v žádném případě nepatří do osnov školení. Jedná se svým způsobem o organizační předpis, který řeší systém řízení zajištění jakosti resp. kvality v organizacích a okrajově se dotýká i bezpečnosti práce. Z dlouholetých poznatků mohu konstatovat, že certifikátoři provádějící akreditace firem podle uvedené normy nemají nejen potřebné znalosti v oblasti bezpečnosti práce ale navíc většinou nemají ani potřebnou odbornou způsobilost složením zkoušky na odborně způsobilé osoby z hlediska ustanovení § 10 zákona č. 309/2006 Sb. Mnohokrát jsem se v organizacích, které měly certifikaci podle uvedené normy, setkal se zásadními nedostatky v dokumentaci řešící bezpečnost práce. Určitě uvedená problematika této normy nespadá do problematiky obcí a měst. Dříve podle této normy musely být certifikovány organizace vstupující do výběrových řízení. Tento požadavek však byl dle mých informací zakázán k používání v těchto řízeních, neboť přistoupení k naplnění uvedené normy je dobrovolné a jeho zezávaznění ve výběrových řízeních pak je diskriminační vůči těm, kteří mají systém zajištění kvality zajištěný i bez akreditace jinou osobou.
Platnost školení provedeného v zahraničí.
2.2.2024, Ing. Karel Dvořáček, Zdroj: Verlag Dashöfer
Dotaz:
Dobrý den, chci se zeptat, jestli je školení provedené ve Finsku platné i v České republice. Jedná se o školení Elektrická bezpečnost SFS6002 od společnosti Kiwa. Přesný název je Školení o elektrické bezpečnostní kartě a řídí se nejnovější normou SFS 6002 (4. vydání, SFS 6002:2015 + A1:2018).
Odpověď:
V rámci EU, jejímiž jsou Česká republika i Finsko členy, nejsou dosud jednotné požadavky na školení v otázkách bezpečnosti práce. Ani mezi Českou republikou a Finskem nejsou uzavřeny bilaterální smlouvy o vzájemném uznávání oprávnění vycházejících z národních předpisů.
Z tohoto tedy plyne povinnost každé fyzické osoby, která má, co dočinění s vybraným technickým zařízením dle zákona 250/2021 Sb. „Zákon o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení a o změně souvisejících zákonů“ a navazujícího nařízení vlády 190/2022 Sb. „Nařízení vlády o vyhrazených technických elektrických zařízeních a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti“ postupovat v souladu s nařízením vlády 194/2022 Sb. „Nařízení vlády o požadavcích na odbornou způsobilost k výkonu činnosti na elektrických zařízeních a na odbornou způsobilost v elektrotechnice“ a dle potřeby a v souladu s tímto nařízením vlády (194/2022 Sb.) si zajistit odbornou způsobilost k výkonu činnosti na elektrických zařízeních.
Samostatné školení k otázkám bezpečnosti technických zařízení (samozřejmě i elektrických) je v ČR a z hlediska zákona 250/2021 Sb. a navazujících nařízení vlády vzhledem k nim irelevantní a je bráno jako iniciativa v oblasti znalostí žadatele o získání odborné způsobilosti v elektrotechnice.