Souběh více kategorií.* 

Syndrom karpálního tunelu a řízení o nemoci z povolání.* 

Souběh více kategorií.

2.4.2025, JUDr. Eva Dandová, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Dočetl jsem se, že když pracuji ve více rizicích (např. hluk ve třetí kategorii, prach ve druhé kategorii a lokální fyzická zátěž též v druhé kategorii), že mne zaměstnavatel zařadí do té nejvyšší („nejhorší“) kategorie, tedy do třetí. Jak mně pak bude vyšetřovat lékař pracovnělékařské péče, to vyšetřuje každý rizikový faktor zvlášť?

Odpověď:

Tady musíme rozlišovat dvě věci. První je zařazení do kategorie. Tady platí – jak správně v dotaze uvádíte, že při souběhu několika rizikových faktorů zařazených do různých kategorií, zařadí si zaměstnavatel zaměstnance do té „nejhorší“ kategorie (ve Vašem příkladu do třetí kategorie). To je ovšem pouze pro účely periodicity pravidelných pracovnělékařských prohlídek. Z vyhlášky č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče) vyplývá, že periodická prohlídka u zaměstnanců vykonávajících práci v kategorii druhé se provádí jednou za 4 roky, nebo jednou za 2 roky, jde-li o zaměstnance, který dovršil 50 let věku a v kategorii třetí jednou za dva roky. Vzhledem k tomu, že Vás zaměstnavatel zařadil do třetí kategorie, musí Vás pravidelně vysílat na prohlídku jednou za dva roky.

Jiné je to ale u lékaře. Podle § 15 výše citované vyhlášky č. 79/2013 Sb., musí zaměstnavatel v žádosti o provedení pracovnělékařské prohlídky a posouzení zdravotní způsobilosti ve vztahu k práci uvést mimo jiné údaje o pracovním zařazení zaměstnance, dále údaje o druhu práce a konkrétní pracovní činnosti, režimu pracovní doby, o rizikových faktorech ve vztahu ke konkrétní práci, míře rizikových faktorů pracovních podmínek vyjádřené kategorií práce podle jednotlivých rozhodujících rizikových faktorů pracovních podmínek. Pro lékaře pak jsou nejdůležitější údaje o všech rizikových faktorech, se kterými přichází zaměstnanec při své práci do styku.

Vyhláška č. 79/2013 Sb., totiž lékaři dává návod, jaká vyšetření má provádět u jednotlivých rizikových faktorů a nerozlišuje obsah vyšetření u jednotlivých rizikových faktorů podle kategorie.

Vezměme si tedy Vámi uváděný příklad – zaměstnanec pracuje v hluku, v prachu s tvrdými dřevy a s rizikem lokální svalové zátěže.

V tom případě si lékař zjistí, že podle vyhlášky č. 79/2013 Sb., musí při periodické prohlídce provést následující vyšetření

• u rizika hluku – základní vyšetření, orientační ORL vyšetření, screeningová audiometrie; ORL vyšetření a prahová tónová audiometrie a hodnocení ztráty sluchu podle Fowlera po 10 letech od začátku expozice nebo při ztrátách sluchu vyšších jak 20 % podle Fowlera zjištěných screeningovou audiometrií nebo v případě významné progrese ztráty sluchu,
• u rizika prachu tvrdých dřev – základní vyšetření, orientační ORL vyšetření, včetně rinoskopie zrcátkem, po 10 letech od začátku expozice ORL vyšetření rinoskopem, spirometrie
• u rizika lokální svalové zátěže končetin – základní vyšetření.

Z žádanky, případně ze svých záznamů, lékař zjistí, jak dlouho dotyčný zaměstnanec pracuje v příslušném riziku – a pokud to není doba delší deset let – tak provede základní vyšetření, orientační ORL vyšetření, screeningovou audiometrii a rinoskopii. Sám pak uzná, zda dotyčného pošle ještě k odbornému vyšetření např. na oddělení ORL. Ustanovení § 7 vyhlášky pak blíže stanoví, co je obsahem základního vyšetření.

Syndrom karpálního tunelu a řízení o nemoci z povolání.

10.4.2025, JUDr. Eva Dandová, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Zaměstnankyně u nás pracuje jako účetní a je v řízení o uznání nemoci z povolání pro syndrom karpálního tunelu. Požaduje po nás ergonomickou klávesnici a myš. Je už správný čas jí tyto pomůcky poskytnout, nebo je třeba počkat na rozhodnutí o uznání? A co v případě, že jí nemoc uznána nebude? Pokud jsem informován, určuje se několik stupňů syndromu karpálního tunelu. Liší se tyto stupně nějak co do důsledků pro zaměstnavatele?

Odpověď:

Podle mého názoru poskytnout zaměstnancům pracujícím na počítači ergonomickou klávesnici a ergonomickou myš není v dnešně době nic neobvyklého, znám řadu zaměstnavatelů, kteří to běžně dělají, protože si jsou vědomi právě toho, že je to prostředek prevence před vznikem nemoci z povolání – syndromu karpálního tunelu. To není otázka toho, zda dotyčné zaměstnankyni byla/nebyla uznána nemoc z povolání, to je otázka prevence rizik, kterou bystě měli provádět u všech zaměstnanců pracujících na počítačích a nejen u zaměstnankyně, která je vyšetřována pro podezření z nemoci z povolání. Vždyť rozdíl v ceně „normální“ a „ergonomické“ klávesnice a myši je dnes minimální a stejně si zaměstnavatel zahrnuje vše do položek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Původní nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci dokonce v souladu se Směrnicí Rady 90/270/EHS ze dne 29. května 1990 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci se zobrazovacími jednotkami stanovilo v příloze č. 7 části A velice podrobně Požadavky na pracoviště se zobrazovací jednotkou a tam byl také výslovně kladen důraz na to, aby při výběru software byly uplatňovány zásady ergonomie.

Do nyní platného nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky zdraví při práci, již nebyla tato příloha zařazena, protože se vycházelo z názoru, že zaměstnavatelé si již dostatečně osvojili požadavky na pracoviště se zobrazovacími jednotkami a že na trhu je dostatečný výběr, takže není třeba nějaké speciální podmínky stanovit právním předpisem. Bližší hygienické požadavky na zobrazovací jednotky jsou upraveny pouze v § 50 citovaného nařízení vlády. Výslovně zde sice není uvedeno, že pracoviště se zobrazovací jednotkou musí být uspořádáno ergonomicky, protože se vychází z toho, že ergonomie je nedílnou součástí prevence rizik BOZP a že zaměstnavatelé jsou si dnes už vědomi toho, že hlavním cílem ergonomie je optimalizovat pracovní podmínky tak, aby bylo možné dosáhnout maximální efektivity, kvality práce a pohodlí pracovníků, a zároveň minimalizovat jejich zranění a únavu.

Pokud se týká nemoci z povolání syndromu karpálního tunelu, tak nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, skutečně rozlišuje v kapitole II (Nemoci způsobené fyzikálními faktory) v položkách 7. až 10. čtyři druhy nemocí periferních nervů horních končetin. To je ale záležitost výhradně medicínská, pod kterou položku bude nemoc vaší zaměstnankyně zařazena. Pro vás bude rozhodující, zda bude/nebude její nemoc uznána za nemoc z povolání. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu a nemajetkovou újmu je stejná u všech nemocí z povolání a i u všech pracovních úrazů.