Příležitostné řízení vozidla zaměstnancem.  

Kvalifikace obsluhy elektrického zařízení.  

Příležitostné řízení vozidla zaměstnancem.

5.12.2022, JUDr. Eva Dandová, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Prosím o informace k povinnostem zaměstnavatele v následujícím případě řízení vozidla:

Zaměstnanec, který standardně pracuje v kanceláři 8 hodin denně + 30 minut přestávka, od pondělí do pátku, má jet na pracovní cestu, kde je špatné spojení veřejnou dopravou, proto požádá nadřízeného, jestli může jet autem. Jsou možnosti jet vozidlem zaměstnavatele, pokud bude k dispozici, nebo soukromým vozidlem zaměstnance (vlastním nebo půjčeným). Začátek a konec pracovní cesty přesáhne pracovní dobu zaměstnance.

Pokud bude zaměstnavatel s řízením zaměstnance souhlasit, jaké má v tomto případě povinnosti, co se týká školení ve vztahu k řízení (co by mělo být obsahem), zdravotní způsobilosti, evidence doby řízení, maximální denní doby řízení (kolik hodin za den celkově může zaměstnanec řídit), podmínek použití vozidla, zda může zaměstnanec přibrat spolucestující, případně jiné další povinnosti?

Odpověď:

Obecně platí, že zaměstnavatel může zaměstnance vyslat na pracovní cestu jen na základě dohody s ním. Pokud taková dohoda uzavřena není, zaměstnavatel není oprávněn zaměstnance vyslat na pracovní cestu. Zákoník práce nestanovuje formu dohody o vyslání na pracovní cestu, lze tudíž mít za to, že ústní či konkludentní forma je dostačující. Všeobecně se však zaměstnavatelům doporučuje, aby dohodu o vysílání na pracovní cestu uzavírali se zaměstnancem písemně. Proto si zaměstnanec musí sám zvážit, jestli pojede na pracovní cestu, jejíž doba trvání přesáhne jeho klasickou délku směny. Jak jsem uvedla, vyslání zaměstnance na pracovní cestu je výhradně věcí jeho dohody se zaměstnavatelem.

Pokud zaměstnanec s pracovní cestou souhlasí, pak § 153 zákoníku práce ukládá zaměstnavateli mimo jiné, aby určil dobu a místo nástupu a ukončení cesty, místo plnění pracovních úkolů, způsob dopravy a ubytování, a to předem písemně a přitom přihlédl k oprávněným zájmům zaměstnance. To vše právě proto, že pracovní cesta představuje podstatný zásah do pracovní doby zaměstnance. Při určení počátku a konce pracovní cesty musí zaměstnavatel zohlednit také skutečnost, že za dobu strávenou na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů mimo předem rozvrženou pracovní dobu, kterou je i doba strávená na cestě tam a zpět, nemá zaměstnanec právo na mzdu či plat, protože práci nekoná. Za způsob dopravy se považuje určení dopravního prostředku, který zaměstnanec musí použít k cestě do určeného místa plnění pracovních úkolů. Při volbě dopravního prostředku však musí zaměstnavatel přihlédnout k oprávněným zájmům zaměstnance, kterými jsou především je jeho zdravotní stav a fyzická kondice s přihlédnutím ke vzdálenosti do místa určeného k výkonu práce na pracovní cestě. Za dopravní prostředek může být určeno jak soukromé vozidlo zaměstnance, tak služební vozidlo. V případě soukromého vozidla zaměstnance se obecně doporučuje, aby zaměstnavatel požadoval, aby auto mělo sjednanou havarijní pojistku.

Zaměstnavatel by si v takovém případě měl ověřit pouze, zda má dotyčný zaměstnanec platný řidičský průkaz a – v případě že kde o řidiče staršího 50 let – také posudek o zdravotní způsobilosti (§ 87 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů). Zaměstnanec, který nemá sjednán jako druh práce „řidič“ se v okamžiku, kdy souhlasí, že pojede na pracovní cestu a že bude sám řídit vozidlo, stává tzv. „řidičem referentského vozidla“. V takovém případě se na něj a na zaměstnavatele vztahuje nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky. Nějaké zvláštní školení nebo ověřování zdravotní způsobilosti není třeba, předpokládá se, že když má zaměstnanec řidičské oprávnění, že řídit umí.

Podle nařízení vlády č. 168/2002 Sb., je zaměstnavatel povinen však zajistit, aby zaměstnanec nepřekročil maximální dobu řízení, která činí 4,5 hodiny. Tomu musí uzpůsobit i naplánování začátku a konce cesty. Nejpozději po uplynutí maximální doby řízení musí být řízení přerušeno bezpečnostní přestávkou v trvání nejméně 30 minut. Zaměstnanec během bezpečnostní přestávky nesmí vykonávat žádnou činnost vyplývající z jeho pracovních povinností, kromě dozoru nad vozidlem a jeho nákladem. Zaměstnavatel musí také vést v listinné formě nebo technickým zařízením denní evidenci o době řízení dopravního prostředku a o čerpání bezpečnostních přestávek. To např. pro případ, že by došlo k úrazu.

Nakonec pokud se týká spolucestujícího, tak to je věc spadající pod podmínky pracovní cesty podle § 153 zákoníku práce a o těch rozhoduje výhradně zaměstnavatel. Zaměstnanec nemůže bez souhlasu zaměstnavatele vést v automobilu dalšího cestujícího.

Kvalifikace obsluhy elektrického zařízení.

30.11.2022, Ing. Martin Röhrich, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Může osoba bez elektrotechnického vzdělání ale s profesní kvalifikací, vykonávat práce na elektrickém zařízení pod napětím jenom na základě proškolení a vyhodnocení rizik? Podle § 3 odstavce 2 nařízení vlády č. 194/2022 Sb., je obsluha školena pouze na rizika a z návodu k obsluze?

Odpověď:

Ano, může, ale je otázka, co tedy bude dělat, na jakém zařízení a jakým způsobem? To je to, co vznikne i v rámci vyhodnocení rizik.

Pokud je to ale pouze obsluha podle návodu výrobce, tak ano.