Kategorizace odpadu 120103 jako nebezpečný kvůli obsahu olova.* 

Svoz odpadu z místa vzniku mimo provozovnu.* 

Kategorizace odpadu 120103 jako nebezpečný kvůli obsahu olova.

23.5.2025, Bc. Kateřina Březová, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Dobrý den, mám dotaz ohledně pilin a třísek neželezných kovů, konktrétně mosazných třísek, dle některých informací by prý od 1.9.2025 měly být zařazeny jako nebezpečný odpad, pokud budou obsahovat 0,2% olova. Mělo by to snad vycházet z EU. Piliny a třísky expedujeme do zahraničí.

Děkuji

Odpověď:

Olovo je nízkotavitelný, měkký, velmi těžký, jedovatý kov, používaný člověkem již od starověku. Bohužel již na konci 19. století bylo zjištěno, že olovo je ve skutečnosti neuvěřitelně toxické a nebezpečné pro lidské zdraví. Jedná se totiž o silný neurotoxin, který se hromadí v kostech a měkkých tkáních těla. To může vést ke křečím, kómatu nebo dokonce smrti. Olovo bylo často používáno též jako přísada v barvě. To způsobilo, že lakování s olovem vytvářelo sladkou chuť onoho lakovaného materiálu. Takové materiály a předměty se staly velmi lákavé pro malé děti, což vedlo k jejich otravě. Proto vznikla celá řada mezinárodních zákazů a předpisů, která omezují používání olova v každodenním životě. Ve skutečnosti jsou ale nejvíce ohroženi dospělí lidé, kteří pracují v odvětví tavení, rafinace, legování a lití olova. Je proto nezbytně nutné na olovo hledět také z hlediska bezpečnosti práce a ochrany lidského zdraví. Olovo ovlivňuje krvetvorbu, nervovou soustavu, imunitní systém, trávení i reprodukci. Při vysokých dávkách dochází k nevratnému poškození nervové soustavy, křečím, případně i smrti. V organismu je ukládáno především v kostní, ledvinové a jaterní tkáni. Chronické vystavení nízkým dávkám olova může vést k poruchám chování. Olovo je považováno za možný lidský karcinogen (2B dle IARC).

Olovo je považováno za těžký (neurotoxický) kov a jeho vysoké koncentrace v odpadu ho obecně řadí k nebezpečným odpadům. Takže odpady obsahující více než 0,2 % olova mohou být obecně považovány za nebezpečný odpad. Nebezpečný odpad je definován podle § 7 zákona č. 541/2020 Sb. o odpadech jako odpad, který:

18. a) vykazuje alespoň jednu z nebezpečných vlastností uvedených v příloze přímo použitelných předpisů Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů (Nařízení Komise (EU) č. 1357/2014 ze dne 18. prosince 2014, kterým se nahrazuje příloha III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES o odpadech a o zrušení některých směrnic.
    Nařízení Rady (EU) 2017/997 ze dne 8. června 2017, kterým se mění příloha III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES, pokud jde o nebezpečnou vlastnost HP 14 „ekotoxický“.)
19. b) se zařazuje do druhu odpadu, kterému je v Katalogu odpadů přiřazena kategorie nebezpečný odpad, nebo
20. c) je smísen s některým z odpadů uvedených v písmenu b) nebo je jím znečištěn.

Nebezpečná vlastnost se přiřazuje odpadu na základě kritérií a limitních hodnot stanovených přímo použitelnými předpisy Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů a v případě nebezpečných vlastností odpadů uvedených v příloze těchto předpisů Evropské unie pod označeními HP 9, HP 14 a HP 15 na základě doplňujících limitních hodnot a kritérií.

Při zařazování odpadu postupuje původce v souladu s § 6 zákona o odpadech a odpad zařadí podle kategorie odpadu (nebezpečný, ostatní) a podle druhu odpadu vymezeného dle vyhlášky č. 8/2021 Sb., Katalog odpadů. V souladu s § 4 odst. 3 vyhlášky je nutné odpad zařadit dle odvětví, oboru a technologického procesu, ve kterém odpad vzniká.

Různé odpady ze zpracování, tváření a úpravy kovů doporučuje MŽP zařadit v souladu s postupem dle Katalogu odpadů pod podskupinu 12 01 (Odpady z tváření, z fyzikální a mechanické úpravy kovů a plastů) pod katalogová čísla:

• 12 01 01 piliny a třísky železných kovů (lze i větší kusy kovových výlisků, odřezů, plechy apod.)
• 12 01 03 piliny a třísky neželezných kovů

Přičemž od 1. ledna roku 2025 se nově povinně používají i tzv. poddruhy odpadů (katalogová čísla) dle materiálu odpadu jako např. 12 01 03 01 měď, bronz a mosaz; 12 01 03 02 hliník (piliny a třísky neželezných kovů); 12 01 03 03 olovo; 12 01 03 04 zinek a 12 01 03 06 cín.

Zavedení nových poddruhů (odpady 12 01 .. ..) sleduje stávající praxi, kdy s ohledem na následnou recyklaci jsou již mezi původci a zpracovateli předávány tyto odpady odděleně. Vzhledem k vhodnějšímu předávání podle jednotlivých kovů jsou odpady často nesprávně zařazovány do stavebních odpadů ve skupině 17, kde mají jednotlivé kovy své samostatné druhy odpadů. S ohledem na tuto zažitou praxi byla zvolena podoba posledního dvojčíslí tak, aby bylo stejné jako je u jednotlivých kovů ve skupině 17 04.

Poddruh odpadů se používá namísto druhu odpadu pro účely vedení průběžné evidence, ohlašování s výjimkou statistického zjišťování pro potřeby Českého statistického úřadu, informací o odpadu, základního popisu odpadu, hodnocení nebezpečných vlastností odpadu a požadavku odděleného soustřeďování.

Mosaz je slitina mědi a zinku (cca 5-42 %), popř. jiných prvků v menším množství jako například olovo (obvykle kolem 2 %). Příměsí olova je dosaženo dobré obrobitelnosti polotovarů (tyče tvoří lámavé krátké třísky). Pro mosaz je charakteristická i dobrá tvárnost, vodivost (elektrická i tepelná) a odolnost vůči korozi. Existuje více než 30 odrůd mosazi. Jejich vlastnosti se mohou velmi lišit v závislosti na složení a proporcích prvků určité slitiny. Hlavní součástí je vždy měď. Čím větší je, tím je plast mosaz a tím vyšší je schopnost provádět teplo a elektrickou energii. S nárůstem množství zinku se slitina stává tvrdší a silnější, ale její plasticita se ztrácí. Pokud obsah překročí 45 %, mosaz se během zpracování stává křehkým a snadno se zničí. Nejvíce tvárné slitiny sestávají z mědi a zinku v poměru 70 % / 30 %, 69 % / 31 % nebo 68 % / 32 %. Když množství mědi dosáhne 88-97 % a zinek – až 10 %, tato směs se nazývá tompack. Je charakterizován vysokými antifrikčními vlastnostmi, dobrou plasticitou a odolností vůči oxidaci ve vzduchu. Slitiny, jejichž zinek je 10-30 %, se nazývají polotovary.

Některé typy mosazi, zejména ty používané pro obrábění, tedy obsahují olovo. Právě olovo zvyšuje jejich obrobitelnost, protože tvoří lámavé krátké třísky, které se snadno odstraňují. To znamená, že olovo usnadňuje obrábění, například při frézování, vrtání nebo soustružení. Běžně používané obrobitelné mosazi obsahují olovo v rozsahu 0,5 až 7,0 hmotnostních procent.

Na současné úrovni znalostí je legování olova do obrobitelných měděných slitin nezbytné. Přítomnost měkkých fází olova zásadním způsobem mění charakteristiky obrobitelnosti, zjemňuje morfologii třísky, zlepšuje jakost povrchu a snižuje energii na obrábění. Děje se tak především vlivem přítomnosti měkkých olovnatých fází s nízkým bodem tání. Při lokálním zvýšení teploty v oblasti obrábění dochází k jejich natavení a tím k snadnějšímu oddělování materiálu a lámavosti třísek. Snížením třecích sil zabraňují olovnaté fáze tvorbě nárůstků na čele nástroje a významně snižují energetickou náročnost obrábění. Pro svou měkkost nepodporují růst abrazivního opotřebení nástroje.

Pro aplikace, kde je vyžadován nízký obsah olova (např. u vodovodních instalací), se používají bezolovnaté mosazi. 

Bezolovnatá řezná mosaz, je slitina mědi a zinku s malým procentem olova přidaným za účelem zvýšení její obrobitelnosti. Díky olovu se mosaz snadněji řeže, vrtá a tvaruje, a proto se často používá v aplikacích vyžadujících vysokou přesnost a rychlou výrobu, například při výrobě šroubů, ventilů a přesných součástí.

Zatímco bezolovnatá mosaz je stále oblíbenější z důvodu obav o zdraví a životní prostředí, bezolovnatá řezná mosaz zůstává základem v průmyslových odvětvích, kde je rozhodující rychlost, přesnost a nákladová efektivita. Olovo ve slitině působí při řezání jako mazivo, které snižuje tření a prodlužuje životnost nástroje. To z ní činí ideální volbu pro vysokorychlostní obrábění. Díky nižšímu tření a opotřebení nástrojů je obrábění bezolovnaté mosazi obecně levnější, což vede ke zkrácení prostojů a prodloužení životnosti nástrojů. Tento materiál je dostatečně odolný pro různé aplikace, od instalatérských až po elektrotechnické součástky.

Mosaz s různým obsahem olova se používá v různých aplikacích podle požadavků na obrobitelnost, pevnost a ekologické normy:

• Mosaz s vyšším obsahem olova (např. kolem 2 %) – Používá se v přesném strojírenství, kde je potřeba snadná obrobitelnost. Typické aplikace zahrnují šrouby, ventily, armatury a součástky pro obrábění.
• Mosaz s nízkým obsahem olova (např. pod 0,5 %) – Vhodná pro aplikace, kde je nutné minimalizovat zdravotní a ekologická rizika. Používá se například v potravinářském průmyslu, lékařských zařízeních a elektronice.
• Bezolovnatá mosaz – Stále populárnější alternativa kvůli přísnějším ekologickým normám. Používá se ve vodovodních instalacích, sanitárních výrobcích a ekologických konstrukcích

Obsah olova v mosazi se řídí různými normami v závislosti na jejím použití. Například některé technické normy stanovují maximální obsah olova kolem 2 %, což zlepšuje obrobitelnost materiálu. Existují však i varianty mosazi s nižším obsahem olova, které se používají v aplikacích, kde je nutné minimalizovat zdravotní a ekologická rizika.

1. Součásti šroubovacích strojů: Bezolovnatá řezná mosaz, zejména C36000, je jedním z nejčastěji používaných materiálů pro automatické šroubovací stroje. Obsah olova umožňuje vysokorychlostní obrábění bez nadměrného opotřebení nástrojů, což je ideální pro hromadnou výrobu šroubů, matic a dalších malých dílů.
2. Ventily a armatury: Bezolovnatá řezná mosaz se používá na ventily a instalatérské armatury, protože se dá snadno tvarovat a navlékat. Jeho mírná odolnost proti korozi je vhodný pro vodní systémy, ačkoli pro systémy pitné vody se bezolovnatá mosaz stává standardem.
3. Elektrické komponenty: Mosaz je vynikajícím vodičem elektřiny a díky své opracovatelnosti je ideální pro vytváření malých, přesných elektrických konektorů.
4. Automobilové komponenty: Některé automobilové díly, jako např. součásti palivového systému nebo převodové díly, jsou vyrobeny z bezolovnaté broušené mosazi kvůli její vysoké pevnosti a obrobitelnosti, což umožňuje rychlou výrobu složitých geometrií.

Bezolovnatá řezná mosaz se široce používá v aplikacích, kde obrobitelnost a přesnost jsou rozhodující. Vzhledem k obsahu olova je tato mosaz ideální pro vysokorychlostní obrábění a výrobu složitých součástí.

Běžné typy a složení bezolovnaté řezné mosazi

Mosazný typ	Obsah mědi (%)	Obsah zinku (%)	Obsah olova (%)	Vlastnosti
C36000 (volně řezaná mosaz)	61.5-63.5	35.5-37.5	2.5-3.7	Vynikající obrobitelnost, střední odolnost proti korozi
C37700 (kování mosazi)	58-60	37-40	1.5-2.5	Dobrá pevnost, používá se při kování za tepla
C38500 (architektonický bronz)	57-59	39-42	2.5-3.5	Skvělá obrobitelnost, vhodné pro architektonické aplikace
C34500 (mosaz s olověnými ložisky)	60-63	35-38	1.5-2.5	Mírně nižší obrobitelnost než C36000, používá se na odlitky

Mosazné třísky s obsahem olova (12 01 03 01 měď, bronz a mosaz) jsou běžným vedlejším produktem obrábění mosazi. Mosazné třísky obecně do kategorie nebezpečného odpadu nepatří. Třísky z mosazi mohou být součástí odpadu, který je zařazen do kategorie nebezpečného odpadu, pokud jsou kontaminovány jinými nebezpečnými látkami, například oleji, rozpouštědly, nebo chemikáliemi.  Pokud se jedná o nakládání s těmito třískami, je důležité zvážit jejich klasifikaci jako nebezpečný odpad, pokud obsah olova přesahuje určité limity.

Limity obsahu olova v odpadech jsou stanoveny pro různé typy odpadů a pro různé účely využití. Obecně platí, že čím vyšší je koncentrace olova, tím je odpad nebezpečnější.

Konkrétní nebezpečné vlastnosti u odpadů lze vyloučit pouze u konkrétního existujícího odpadu a u odpadu vznikajícího řízeným nebo známým postupem zaručujícím pro hodnocený odpad neměnné vlastnosti, pokud jsou v osvědčení zároveň stanoveny podmínky pravidelného ověřování vlastností odpadu. Nebezpečné vlastnosti odpadu hodnotí jedna nebo více pověřených osob na základě zadání vlastníka odpadu. Hodnocení nebezpečných vlastností odpadu musí být provedeno v souladu s metodami a postupy stanovenými vyhláškou č. 8/2021 Sb. a postupem dle § 76 zákona o odpadech. Vyloučí-li pověřená osoba všechny nebezpečné vlastnosti, vydá osobě, která hodnocení zadala, osvědčení. Pokud pověřená osoba nevyloučí všechny nebezpečné vlastnosti, vydá osobě, která hodnocení zadala, sdělení, že odpad má jednu nebo více nebezpečných vlastností.

Konkrétní (koncentrační) limity jsou stanovené pro jednotlivé nebezpečné vlastnosti HP1 až HP15 v příloze III směrnice o odpadech, kde jsou ještě dále rozděleny dle jednotlivých tříd a kategorií nebezpečnosti látek (včetně příslušných H-vět dle CLP). Obsahuje-li tedy odpad jednu nebo více látek klasifikovaných jedním nebo více z uvedených kódů tříd a kategorií nebezpečnosti a kódů standardních vět o nebezpečnosti, a je-li překročen nebo dosažen jeden nebo více z uvedených koncentračních limitů, odpad se klasifikuje jako nebezpečný na základě příslušné nebezpečné vlastnosti. Olovo je klasifikováno do kat. nebezpečnosti: Toxicita pro specifické cílové orgány (Specific Target Organ Toxicity, STOT-RE1) s H372 (limit 1 %), Toxické pro reprodukci (Repr.1A) s H360FD (limit 0,3 %).

Co se týče podmínek přeshraniční přepravy určitých druhů odpadů (resp. vývozu odpadů kovů) za účelem jejich dalšího využití, platí v přechodném stavu stále Nařízení č. 1013/2006/ES, které stanoví pravidla pro přeshraniční přepravu odpadů (NPO), které je závazné a přímo použitelné ve všech členských státech EU. Nové Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1157 ze dne 11. dubna 2024 o přepravě odpadů, o změně nařízení (EU) č. 1257/2013 a (EU) 2020/1056 a o zrušení nařízení (ES) č. 1013/2006 se použije od 21. května 2026.

Příloha V uvedeného nařízení obsahuje tři části, přičemž části 2 a 3 se použijí pouze tehdy, pokud není použitelná část 1.  Část 1 je rozdělena do dvou oddílů: seznam A uvádí výčet odpadů, které jsou zařazeny jako nebezpečné podle čl. 1 bodu 1) písm. a) Basilejské úmluvy, a tudíž se na ně vztahuje zákaz vývozu, a seznam B obsahuje výčet odpadů, na které se čl. 1 bod 1) písm. a) Basilejské úmluvy nevztahuje, a proto pro ně zákaz vývozu neplatí. Pokud je tedy odpad uveden v části 1, je třeba zkontrolovat, zda je uveden v seznamu A nebo B. Pouze pokud se odpad neobjevuje ani na seznamu A, ani na seznamu B části 1, je třeba ověřit, zda je uveden mezi nebezpečnými odpady v části 2 (tj. mezi odpady označenými hvězdičkou z přílohy vyhlášky č. 8/2021 Sb., Katalog odpadů) nebo v části 3, a pokud tomu tak je, vztahuje se na něj podle čl. 36 NPO zákaz vývozu, který platí pro země, na které se nevztahuje rozhodnuti OECD. Na odpady uvedené v seznamu B části 1 nebo odpady, které patří k ostatním odpadům uvedeným v části 2 (tj. odpady, které nejsou označeny hvězdičkou z přílohy vyhlášky č. 8/2021 Sb., Katalog odpadů), se rovněž vztahuje zákaz vývozu, pokud jsou znečištěny jiným materiálem v míře, která

1. a) při zohlednění nebezpečných vlastností uvedených v příloze III RSO (Rámcová směrnice o odpadech) zvyšuje rizika spojená s odpady natolik, že je vhodné použít pro ně postup předchozího písemného oznámeni a souhlasu, nebo
2. b) zabraňuje využít odpady způsobem šetrným k životnímu prostředí.

Odpad mosazných třísek by se dal ideálně zařadit pod kód B1020 – Čistý, nekontaminovaný kovový odpad (resp. B1050):

• B1020 Čistý, nekontaminovaný kovový odpad kovů, včetně slitin, v masivní opracované formě (plechy, desky, nosníky, tyče atd.), popř.
• B1050 Směs neželezných kovů, odpady těžké frakce neobsahující materiály uvedené v příloze I v koncentracích dostatečných k projevu nebezpečných vlastností uvedených v příloze III (upozorněni: i když je míra znečištění látkami z přílohy I zpočátku nízká, výsledkem dalších postupů, včetně recyklace, mohou být samostatné frakce s podstatně vyššími koncentracemi látek uvedených v příloze I)

Směs neželezných kovů Zařazení: Basilejský kód: B1050

Kód KO: 02 01 10 kovový odpad, 12 01 03 piliny a třísky, 19 12 03 neželezné kovy, 19 10 02 neželezný odpad, 17 04 07 směsné kovy, 20 01 40, 16 01 18 neželezné kovy, 15 01 04 kovové obaly.
Celní harmonizovaný kód: Ex 7802, Ex 7404, Ex 7503, Ex 7602, Ex 7902, Ex 8002
Směs neželezných kovů a jejich slitin v různých velikostech a tvarech (výstup z drtiče). Tento materiál je poměrně měkký a tvárný.
Barva: převážně tmavomodrá/šedá Poznámka: Smíšené neželezné odpady nejsou ze stejného materiálu a kovu.
Zařazení závisí na možné kontaminaci nebezpečnými látkami. Dávat pozor na radioaktivitu.
Četné druhy neželezných kovů lze identifikovat na základě složení. Běžné neželezné kovy zahrnují hliník, cín, měď, zinek a mosaz, slitinu mědi a zinku. Některé drahé kovy, jako stříbro, zlato a platina, jsou také neželezné kovy.

Tříděné frakce neželezných kovů jsou zařazeny do určitých kódů odpadů, např.:

• B1010 Kovy a kovové slitiny v kovové, nedispergovatelne formě;
• B1020 Čistý, nekontaminovaný kovový odpad kovů, včetně slitin, v masivní opracované formě (plechy, desky, nosníky, tyče atd.);

Kódy KO: 17 04 02, 17 04 04, 17 04 03.
Kód B1050 je charakterizován jako směs neželezných kovů.
Hlavní kritéria pro rozlišení těchto kategorií jsou složení a poslední operace, zejména:

• Kontaminace nebezpečnými látkami (např. znečištění stavebním a demoličním odpadem nebo odpady kovů zařazené pod A1010, např. odpadem olova). Oxid olovnatý může být coby příměs přítomen pouze v malé míře. Olovo je považováno za nebezpečný odpad – limitní hodnota je 0,5 %.
• Původ nebo poslední operace (třídění, míchání, drcení a využití může vést ke kontaminaci).
• V případě pochybnosti odebrat vzorky odpadu k analýzám.
• Radioaktivita.

Stručné shrnutí závěrem:

V souladu s aktuální legislativou se může Odpad mosazných třísek (od 1. ledna 2025 správně zařazen pod kat. č. 12 01 03 01) určený pro režim přeshraničního vývozu za účelem dalšího využití v čistém nekontaminovaném stavu zařadit pod kódy B1020 anebo B1050 („Zelený seznam“) za podmínky, že jeho případná kontaminace nebezpečnými látkami zejména olovem nezvyšuje rizika spojená s odpadem natolik, že by bylo vhodné použít pro něj postup předchozího písemného oznámení a souhlasu, nebo nezabraňuje využívat tyto odpady způsobem šetrným k životnímu prostředí.

Je dále na zvážení vlastníka těchto odpadů, aby za tímto účelem nechal provést popř. hodnocení nebezpečných vlastností u konkrétního existujícího odpadu vznikajícího řízeným nebo známým postupem zaručujícím pro hodnocený odpad neměnné vlastnosti v souladu s platnou legislativou.

Poznámky:

Evropská unie aktivně pracuje na omezení používání olova a snížení jeho expozice v různých oblastech, aby minimalizovala rizika pro lidské zdraví a životní prostředí, a zatím bylo vydáno několik nařízení, která se týkají obsahu olova v různých oblastech, včetně benzinu, potravin, broků a PVC. Tato nařízení jsou zaměřena na omezení expozice olova, které je toxické pro lidské zdraví i životní prostředí. 

Konkrétní nařízení:

Omezení olova v brocích v mokřadech:

Nařízení Komise (EU) 2021/57 zakazuje používání broků s obsahem olova vyšším než 1 % v mokřadech a v jejich blízkosti po 15. únoru 2023

Omezení olova v PVC:

Nařízení Komise (EU) 2023/923 omezuje používání olova ve výrobcích z PVC, s výjimkou recyklovaného tvrdého PVC s nižším obsahem olova. S účinkem od 29. listopadu 2024 olovo a jeho sloučeniny nesmějí být uváděny na trh nebo používány ve výrobcích, které se vyrábějí z polymerů nebo kopolymerů vinylchloridu (PVC), je-li koncentrace olova rovna nebo vyšší než 0,1 % hmotnostních PVC materiálu. Řada odchylek z tohoto omezení je zavedena především pro:

• výrobky z PVC obsahující recyklovaný měkčený PVC do 28. května 2025;
• výrobky z PVC obsahující recyklovaný tvrdý PVC do 28. května 2033, je-li koncentrace olova (vyjádřeného jako kov) nižší než 1,5 % hmotnostních recyklovaného tvrdého PVC;
• separátory z PVC a oxidu křemičitého v olověných akumulátorech do 28. května 2033 (očekávají se vhodné alternativy).

Obsah olova v potravinách:

V EU existují limity pro obsah olova v potravinách, které jsou pravidelně aktualizovány a snižovány (Nařízení Komise (EU) č. 2021/1317 stanovuje nové limity pro olovo v některých potravinách od 30. 8. 2021, které jsou přísnější než předchozí limity. Týkají se například soli, vína, kojeneckých výživ a koření. Maximální povolená koncentrace olova v soli (kromě soli ze slanisek) klesla z 2 mg/kg na 1 mg/kg. 

Mezní hodnota olova ve víně sklizeném v nadcházejícím roce se snížila z 0,15 na 0,10 miligramu na kilogram.

Obsah olova v benzinu:

V EU se prodává pouze benzin, který vyhovuje specifikacím z hlediska obsahu olova a dalších látek

---

Svoz odpadu z místa vzniku mimo provozovnu.

13.5.2025, Bc. Kateřina Březová, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Dle zákona o odpadech § 11 odst. 3 b) se shromažďování odpadu pro účely tohoto zákona rozumí soustřeďování ostatních odpadů, kdy je na shromažďovací místo původcem odpadu přepraven ostatní odpad, který vznikl na jednom místě mimo provozovnu původce odpadu v množství nejvýše 20 tun, pokud je přepraven neprodleně po jeho vzniku do vhodné provozovny původce odpadu.

Dle výkladu MŽP k výše uvedenému musí být odpad po svém vzniku umístěn rovnou do dopravního prostředku, který jej odveze do provozovny původce. Vhodnou provozovnou je provozovna, která umožňuje původci odpadu splnit všechny technické požadavky na shromažďování daného odpadu.

Dotaz:

1) Maximální množství 20 t je myšleno jednorázově nebo ročně? Jaký je možný časový odstup mezi jednotlivými odvozy a jaké je celkové roční množství takto odvezeného odpadu, které vzniklo na jednom místě mimo provozovnu původce odpadu, pokud by se jednalo o opakované odvozy s množstvím do 20 tun?

2) Je možné tento způsob aplikovat v případě, že objednatel doveze nové kovové díly zhotoviteli a zpět si odveze kovový odpad (vyměněné vadné kovové díly) z předchozí opravy do své provozovny (objednatele)? Splňuje tento způsob požadavek MŽP, že je odpad po svém vzniku umístěn rovnou do dopravního prostředku a neprodleně přepraven do vhodné provozovny původce?

Odpověď:

Ad 1)

Podle § 11 odst. 3 písm. b) zákona č. 541/2020 Sb. se při jednorázovém svážení nejvýše 20 tun ostatních odpadů z místa vzniku mimo provozovnu považuje soustřeďování těchto odpadů v provozovně za jejich shromažďování. Nejedná se tedy o sklad odpadů a na odpady se vztahují stejné požadavky jako na odpady vzniklé v provozovně. V případě svážení většího množství z jednoho místa vzniku nebo pokud jde o nebezpečné odpady nebo v případě převozu odpadu z jiné provozovny musí být provozovna skladem odpadu podle § 11 odst. 1 písm. n) a v souladu s § 31 zákona.

Pokud bude celková roční kapacita, resp. max. okamžitá kapacita takového skladu nižší než 100 tun ostatního odpadu, je možné jej provozovat bez povolení pouze na základě ohlášení zařízení, jako tzv. „sklad u původce“, kterým se označuje zařízení určené k nakládání s odpady vymezené v příloze č. 4, bodě 12 k zákonu o odpadech. Sklad u původce má identifikační číslo zařízení (IČZ) začínající písmeny „CS..“. V případě své vyšší kapacity (nad 100 tun ostatních odpadů) nebo nebezpečných odpadů může být provozován pouze na základě povolení krajského úřadu.

Shromážděné odpady v místě uložení v provozovně původce musí dále splňovat technické podmínky pro soustřeďování odpadů dané vyhláškou (§ 5 vyhlášky č. 273/2021 Sb.) a původce musí plnit všechny povinnosti dané zákonem (zejména v § 13 a § 15).

Dle § 11 odst. 3 písm. a) zákona navíc platí, že uložení odpadu v místě shromažďování odpadů nesmí přesáhnout dobu 1 roku, tj. nejpozději do 1 roku od svého shromáždění musí být odpad předán do zařízení oprávněného k nakládání s daným druhem odpadu (ke konečnému využití či odstranění), popř. obchodníkovi s povolením.

Ad 2)

Tento způsob lze aplikovat v případě, že jde o ostatní odpad, do hmotnosti max. 20 tun vzniklý jednorázově na jednom místě původu mimo provozovnu původce, jedná se skutečně o odpad osoby „objednatele“ jako jeho původce, tj. tento odpad vznikl při jeho činnosti a byl bezprostředně po svém vzniku původcem převezen do jeho nejbližší vhodné provozovny. Tento způsob lze typicky aplikovat např. pro činnosti řemeslnických firem.

Provozovna je jednotka na dané adrese, kde vzniká odpad a za kterou ohlašuje původce, pokud překročil zákonné limity pro ohlašování nebo vyprodukoval nebo nakládal s odpadem perzistentních organických znečišťujících látek.

Vznik odpadu mimo provozovnu jako činnost na území ORP představuje vznik odpadu mimo provozovnu původce. Vznikající odpad je evidován jako vznik odpadu na území správního obvodu obce s rozšířenou působností nebo správního obvodu Prahy s přenesenou působností.

V případě, kdy původce vzniklý ostatní odpad v množství nejvýše 20 tun jednorázově z jednoho místa neprodleně přepraví po jeho vzniku do své vhodné provozovny, nejedná se o vznik odpadu mimo provozovnu (činnost na území SO ORP / SOP), ale o vznik odpadu v dané provozovně.

Identifikační číslo provozovny (IČP) se vyplňuje v případě hlášení za původce, uvede se identifikační číslo provozovny přidělené živnostenským úřadem. V případě vzniku odpadu mimo provozovnu se zde vyplňuje kód SO ORP / SOP z číselníků správních obvodů vydaných Českým statistickým úřadem. Pokud provozovna nemá přiděleno identifikační číslo provozovny a nejedná se o hlášení za činnost, vyplňuje se zde interní číslo provozovny, které si ohlašovatel zvolí sám.