Nové genomické techniky v ekologické produkci.* 

Informace na etiketách chrání před zdravotními riziky i civilizačními nemocemi.* 

Dotaz: Kontaminace odpadních vod hasebními látkami.* 

Nové genomické techniky v ekologické produkci.

26.9.2025, Zdroj: Biotrin z.s. (www.biotrin.cz)

V současné době platné předpisy EU pro ekologickou produkci (Nařízení EU 2018/848) vylučují použití moderních biotechnologií, včetně geneticky modifikovaných organismů (GMO) a organismů vzniklých pomocí tzv. nových genomických technik (NGT), které jsou podle stávajících pravidel stále klasifikovány jako GMO.

Skupina zejména německých a nizozemských vědců v článku publikovaném v časopise Cell Reports Sustainability apelovala na to, aby bylo možné organismy vzniklé pomocí některých NGT používat i v ekologickém zemědělství.

Zasazení do kontextu 
Šlechtění rostlin je prastará činnost. Od konce 70. let umožnily biotechnologie posunout klasické hybridizační postupy (křížení organismů s požadovanými vlastnostmi a jejich systematický výběr) k metodám, které umí cíleně vnášet do nových organismů požadované genetické změny. Mezi hlavní způsoby využívané k zásahu do genetické informace, patří mutageneze, transgenoze, cisgeneze a intrageneze (bližší informace o těchto přístupech naleznete zde).

Proč se tedy používá genové inženýrství, když se rostliny mohou křížit? 
Protože přirozené křížení může být nevýhodné kvůli tzv. vazbě genů. Křížením se totiž nepřenáší pouze jeden gen, ale celá skupina, která může obsahovat geny pro nežádoucí vlastnosti. Příklad – divoké brambory z Peru a Mexika obsahují geny, které je chrání před plísní bramborovou (Phytophthora infestans). Zároveň jsou však nositeli mnoha nevhodných vlastností, které se šlechtitelé snažili potlačit. Přenos genu křížením by znamenal, že by se přenesly i nežádoucí vlastnosti a následně by bylo potřeba mnoho let pracného šlechtění k jejich odstranění. Techniky genového inženýrství, jako je cisgeneze, umožňují přenést pouze a přesně ten jeden požadovaný gen bez nežádoucích vlastností.

Pod pojmem nové genomické techniky (NGT) se rozumí moderní šlechtitelské techniky, které mění genetický materiál rostlin, zvířat nebo mikroorganismů, nejčastěji založenými na systému CRISPR-Cas. Lze sem zařadit cílenou mutagenezi, cisgenezi a intragenezi, ale nejenom tyto metody. Evropská komise v roce 2023 navrhla nová pravidla, která rozlišují NGT rostliny do dvou kategorií – NGT1 a NGT2.

Evropská komise navrhuje vyjmutí NGT1 rostlin (tj. s max. 20 genetickými úpravami, které by mohly vzniknout i přirozeným křížením nebo konvenčním šlechtěním) z přísné regulace pro GMO. Cílem je zjednodušit a urychlit jejich schvalování, protože se považují za srovnatelné s rostlinami získanými tradičním šlechtěním. To ale neplatí pro ekologické zemědělství.

Navzdory tomu, že Evropská komise i Evropský parlament zatím zakazují NGT rostliny v ekologické produkci, vědecká komunita prosazuje jejich povolení, neboť jsou klíčové pro dosažení politického cíle 25 % ekologické zemědělské půdy v EU do roku 2030. Vědci argumentují, že nízké výnosy v ekologickém zemědělství (výnosy jsou o 15 % až 20 % nižší ve srovnání s konvenční produkcí) představují zátěž pro udržitelnou produkci potravin, a bez NGT je dosažení cílů udržitelnosti EU nepravděpodobné.

Návrhy vědců pro integraci NGT do ekologického zemědělství
Aby bylo možné překlenout rozdílné názory v rámci hnutí ekologické produkce, kde někteří argumentují, že NGT jsou v rozporu se systémovým přístupem, který je vlastní ekologickému zemědělství, a jiní vidí v NGT potenciál pro zvýšení odolnosti agroekosystémů, navrhují vědci tato řešení:

• povolení NGTs v ekologickém zemědělství – zrušit současný zákaz NGT v EU pravidlech pro ekologickou produkci a umožnit jejich využití v ekologickém zemědělství paralelně s jejich akceptací v konvenčním zemědělství
• vytvoření dvou typů ekologické produkce – „organické + NGT“ a „organické bez NGT“ s regulací na úrovni EU. Tím by se uznaly rozdílné spotřebitelské preference a zároveň by se umožnilo využití NGTs.
• participativní správu –zapojení veřejnosti do rozhodování. Místo aby úředníci nebo politici rozhodovali sami, zapojí se do procesu i občané, farmáři a další dotčené skupiny. O řešení by mohly spolurozhodovat občanské poroty (vybraná skupina občanů dostane informace a diskutuje o problému), potravinové rady (místní orgány složené z různých aktérů – farmářů, spotřebitelů, vědců). Zřídit se mohou demonstrační farmy – místa, kde by se „organické + NGT“ organismy prakticky testovaly a ukazovaly nové přístupy. Místní iniciativy by mohly pomoci vyvinout řešení přizpůsobená regionálním podmínkám.

Zůstává však problém identifikace a sledovatelnosti produkce „organické bez NGT“. Pokud NGT organismy nejsou spolehlivě analyticky identifikovatelné (což je klíčový požadavek pro právní předpisy), bylo by nutné spoléhat na zvýšenou sledovatelnost v těsně kontrolovaných dodavatelských řetězcích, což by mohlo vést k problémům s důvěryhodností.

Vědci apelují na evropské zákonodárce, aby posoudili vědecky podložené argumenty a přijali efektivní regulaci, která by umožnila integraci NGT do ekologické produkce. Liberalizace NGT v ekologickém zemědělství by mohla dokonce usnadnit jejich integraci i do konvenčního zemědělství, jelikož by se snížily náklady na označování a požadavky na koexistenci pro všechny.

Autor: Petr Žák

Zdroje:

• https://www.cell.com/action/showPdf?pii=S2949-7906%2825%2900101-6
• https://bezpecnostpotravin.cz/UserFiles/publikace1/Moderni_biotechnologie_WEB.pdf
• https://www.biotrin.cz/prolomi-vedecka-petice-barieru-legislativy-ngt-v-eu/
• https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/BRIE/2023/754549/EPRS_BRI(2023)754549_EN.pdf
• https://www.europarl.europa.eu/news/cs/press-room/20240202IPR17320/nove-genomicke-techniky-poslanci-schvalili-pravidla-na-pomoc-zemedelcum
• https://www.seedworld.com/europe/2025/06/03/researchers-urge-eu-to-approve-gene-editing-for-more-sustainable-organic-farming/

Zdroj: BIOTRIN

---

Informace na etiketách chrání před zdravotními riziky i civilizačními nemocemi. Pečlivě je přesto pročítá jen 15 % spotřebitelů v Česku.

22.9.2025, Zdroj: Ministerstvo zemědělství

Pouze 15 procent českých spotřebitelů se důsledně zajímá o složení kupovaných potravin, stejné procento na etiketách sleduje také nutriční hodnoty. Vyplývá to z letošního průzkumu, který pro Ministerstvo zemědělství zpracovala agentura PerfectCrowd. Informace na etiketách přitom mohou pomoci zabránit konzumaci prošlých výrobků s rizikem následné nevolnosti, alergickým reakcím a dalším zdravotním potížím.

Požadavky na podrobné značení potravin mají svůj nezastupitelný význam také v dlouhodobém horizontu. „Spotřebitelům umožňují se při nákupu potravin informovaně rozhodovat dle vlastních preferencí, zdravotního stavu i osobních cílů. Mohou se tak aktivně podílet na dalším upevňování zdraví a prevenci před civilizačními onemocněními. Náš letošní průzkum ukázal, že údaje o složení potravinářských výrobků přesto zcela přehlíží dvanáct procent Čechů a Češek a o nutriční ukazatele, jako jsou energetická hodnota, obsah cukrů nebo tuků, se vůbec nezajímá osmnáct procent obyvatel Česka,“ řekl Jindřich Fialka, vrchní ředitel Sekce potravinářství Ministerstva zemědělství.

Motivovat spotřebitele k zájmu o složení potravinářských výrobků je jedním z témat letošní evropské kampaně #Safe2Eat, která se zaměřuje na zvyšování informovanosti nejširší veřejnosti v otázkách bezpečnosti potravin. V Česku kampaň spolupořádají Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) a Ministerstvo zemědělství.

Malý průvodce etiketami potravin

Z etiket spotřebitelé mohou vyčíst řadu užitečných údajů. „K povinným informacím patří zejména název potraviny, seznam jednotlivých složek seřazených podle hmotnostního zastoupení při výrobě, nebo množství potraviny,” uvedl některé z povinně uváděných údajů vrchní ředitel Fialka.

Podstatnou informaci představuje datum spotřeby či minimální trvanlivosti. Produkty z masa, měkké sýry a další výrobky určené k rychlé spotřebě nesou označení „spotřebujte do“. Ačkoli jejich konzumace po uplynutí data uvedeného na obale může představovat zdravotní riziko, část konzumentů na toto pravidlo nedbá. Šest procent dotazovaných v letošním průzkumu uvedlo, že se v posledních 12 měsících necítilo dobře po konzumaci potravin s prošlým datem spotřeby.

Potraviny, které nejsou náchylnější ke kažení, jsou označeny datem minimální trvanlivosti. Na rozdíl od prvního typu produktů je lze bezpečně konzumovat i po vyznačeném datu, mohou však vykazovat změněné vizuální nebo chuťové vlastnosti.

Významnou součástí obalu jsou informace o výživových hodnotách – etikety uvádějí energetickou hodnotu, množství tuků, nasycených mastných kyselin, sacharidů, cukrů, bílkovin a soli, vždy na 100 gramů nebo mililitrů výrobku. „Tyto údaje usnadňují orientaci při sestavování racionálního jídelníčku se správným poměrem i množstvím základních živin nebo úpravu stravy v souladu se zdravotním stavem,” řekl Fialka.

Etiketa jako důležitý průvodce nemocných

Etikety poskytují bezpečné vodítko také osobám s potravinovými alergiemi nebo speciálními výživovými požadavky. Povinně zvýrazněné alergeny, jasně uvedené přídatné látky a přehledné označení výrobků bez lepku, laktózy nebo s nízkým obsahem tuku, bílkovin či náhradou cukru umožňují bezpečný výběr i lidem se závažnými zdravotními potížemi, jako jsou celiakie, cukrovka, fenylketonurie nebo chronické onemocnění ledvin. Podle Národního zdravotnického informačního portálu potravinovými alergiemi v Česku trpí až 3 procenta dospělých a 5 až 8 procent dětí. Celkem 6 procent dotazovaných v průzkumu pak uvedlo, že v posledních 12 měsících u sebe zaznamenali alergickou reakci.

U alergenů také platí, že obal musí obsahovat informace rovněž o možnosti přítomnosti stopového množství dané suroviny v potravině. V případě silných alergických reakcí, například po konzumaci burských oříšků, může i nepatrné množství alergenu přivodit život ohrožující reakci.

„Bez nadsázky lze říct, že pečlivé čtení etiket může pomoci předejít vážným zdravotním komplikacím. Podobné případy jsou samozřejmě výjimečné. Vyšší informovanost o složení potravin však má potenciál vylepšit naše stravovací návyky, a pozitivně tak ovlivnit zdraví každého z nás,” uvedl vrchní ředitel Jindřich Fialka.

O úřadu EFSA

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) je agenturou Evropské unie, která byla založena v roce 2002, aby sloužila jako nestranný zdroj vědeckého poradenství pro manažery rizik a informovala o rizicích spojených s potravinovým řetězcem.

Poskytuje vědecký základ pro zákony a předpisy na ochranu evropských spotřebitelů před riziky spojenými s potravinami a spolupracuje s vnitrostátními partnery na podpoře soudržnosti veřejných informací o bezpečnosti potravin v EU.

O Odboru bezpečnosti potravin Ministerstva zemědělství

Ministerstvo zemědělství společně s Ministerstvem zdravotnictví a ve spolupráci s dalšími ministerstvy a státními organizacemi koordinuje celý systém zajištění bezpečnosti potravin v ČR. Problematiku má v rámci Ministerstva zemědělství na starosti Odbor bezpečnosti potravin. Jeho součástí je Informační centrum bezpečnosti potravin, které zajišťuje širokou škálu aktivit, mezi něž patří informování veřejnosti prostřednictvím webových stránek www.bezpecnostpotravin.cz a www.viscojis.cz, vzdělávání dětí předškolního věku i školní mládeže, publikační činnost či vzdělávací akce pro širokou veřejnost.

Zdroj: Ministerstvo zemědělství

---

Dotaz: Kontaminace odpadních vod hasebními látkami.

23.9.2025, Ing. Radek Brabec, DiS., Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Jak je to s toxicitou hasebních látek a případnou kontaminací odpadních vod?

Odpověď:

Problematiku hasebních vod řeší zejména zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů.

• § 16 stanoví, že k vypouštění odpadních vod, u nichž lze důvodně předpokládat obsah jedné či více zvlášť nebezpečných závadných látek nebo prioritních nebezpečných látek, do kanalizace je třeba povolení vodoprávního úřadu.
• § 39 ukládá povinnost zpracovat havarijní plán.

Podrobnosti o složení odpadních vod a limitních hodnotách znečištění upravuje nařízení vlády č. 401/2015 Sb., které stanovuje ukazatele a hodnoty přípustného znečištění povrchových a odpadních vod, náležitosti povolení k vypouštění a definuje citlivé oblasti.

Je pravda, že nikde není výslovně uvedeno, že hasební voda = odpadní voda se závadnými látkami. Pokud je ale kontaminována produkty hoření či samotnými hasivy, řídí se režimem odpadních vod se závadnými látkami. Problematická je zejména toxicita použitých hasiv, jejich množství a druh. Fluorovaná pěnidla (obsahující PFAS) jsou toxická pro vodní organismy a vysoce perzistentní v prostředí. Zátěž mohou představovat i pro samotné hasiče.

Na mezinárodní úrovni je regulace PFAS zakotvena ve Stockholmské úmluvě o perzistentních organických polutantech. PFAS (per- a polyfluorované látky) tvoří širokou skupinu průmyslových chemikálií, které se hromadí v organismu i v životním prostředí a přirozeně se prakticky nerozkládají – proto se označují jako „věčné chemikálie“. Najdeme je v obalech, kobercích, textilu, obuvi, teflonu, kosmetice i v hasicích pěnách.

Téma bylo diskutováno i na semináři Senátu ČR dne 16. dubna 2025 pod názvem „Věčné chemikálie PFAS – zdravotní a bezpečnostní hrozby, nové limity a zásadní změny pravidel v EU, připravenost ČR“. Zaznělo mimo jiné, že:

• až 30 % kontaminace pochází z hasebních pěn,
• je nutná rychlá výměna toxických prostředků za nezávadné,
• zdravotní dopady PFAS jsou prokazatelné a alarmující (chronická toxicita, rizika pro kardiovaskulární zdraví),
• v Evropě se odhaduje cena dekontaminace na 1,6 bilionu eur a náklady pro zdravotnictví na 52–84 miliard eur ročně.

Speciální část semináře byla věnována fluorovaným pěnám. V EU se připravuje nařízení o jejich úplném zákazu. V ČR se ročně spotřebuje zhruba 50 tun pěnidel, z čehož většina je již bezfluorová. V zásobách však stále zůstává několik desítek tun pěn s obsahem PFAS, určených zejména pro mimořádné události.

Na problematiku expozice PFAS u hasičů se zaměřilo výzkumné centrum RECETOX (MU Brno). Výsledky studie prokázaly zvýšené hladiny PFAS v krvi hasičů, což souvisí s vyšším rizikem kardiovaskulárních chorob. Zdrojem expozice nejsou jen pěny, ale i pracovní pomůcky a vybavení kontaminované při zásazích.

Ze zahraničí zazněly zkušenosti s přechodem na bezfluorová hasiva, která jsou v západní Evropě již běžně používána bez ztráty účinnosti.

Na nutnost řešení upozornil i případ z roku 2021 v Praze–Uhříněvsi, kdy došlo k úhynu ryb v důsledku odtoku kontaminované hasební vody. Čistírna odpadních vod tehdy nebyla schopna zpracovat celý objem znečištěné vody s vysokým pH.

Z hlediska prevence je proto důležité, aby podniky měly v havarijním plánu zohledněn i možný odtok hasební vody. Součástí infrastruktury by měla být záchytná jímka a konstrukce kanalizace by měla zamezit přímému odtoku do veřejné kanalizace či vodních zdrojů. Přestože vznik nebezpečných látek při požáru zcela eliminovat nelze, omezení úniku hasebních vod je faktor, který ovlivnit lze.