MMR představilo příručky k omezení vizuálního a světelného smogu.* 

Vláda schválila strategii pro ochranu přírody a biologické rozmanitosti až do roku 2050.* 

MMR představilo příručky k omezení vizuálního a světelného smogu.

24.10.2025, Zdroj: ČTK

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) představilo dvě nové příručky, které radí, jak mohou obce omezit tzv. vizuální a světelný smog. Publikace reagují na problém nadbytečného a neefektivního dopravního značení a rušivého nočního osvětlení, které negativně ovlivňují estetickou, ekologickou i funkční kvalitu veřejného prostoru. Přinášejí praktická doporučení, jak mohou obce přistupovat k redukci zbytečných značek a technických prvků nebo eliminovat intenzivní světlo pouličních lamp i reklamních nosičů.

První z příruček se zaměřuje na vizuální smog. Zdůrazňuje, že ulice nelze vnímat pouze jako dopravní trasy, ale především jako veřejný prostor s přímým dopadem na kvalitu životního prostředí, chování obyvatel i prevenci vandalismu a kriminality. Zároveň upozorňuje, že více značek nutně neznamená vyšší bezpečnost. Přesycení prostoru dopravním značením způsobuje, že účastníci provozu jim věnují menší pozornost, a tím značky ztrácejí svou účinnost.

„Vizuální smog je formou znečištění, která sice není snadno měřitelná, ale výrazně ovlivňuje kvalitu života ve městech i obcích. Naším cílem bylo nabídnout starostům i veřejnosti praktický a srozumitelný materiál, který jim pomůže lépe argumentovat při rozhodování o počtu a umístění značení,“ uvedla Ivana Svojtková, vrchní rada Odboru regionální politiky MMR.

Publikace se věnuje také dalším nevhodným prvkům dopravní infrastruktury – například zábradlím, dodatkovým tabulkám nebo nadměrnému využívání semaforů. Součástí doporučení je důraz na vyvážení funkčnosti a estetiky při úpravách veřejného prostoru. Intervence, které působí pouze jako omezení provozu, bývají občany vnímány negativně.

Publikace Doporučení pro obce v oblasti světelného znečištění a rušivého světla komplexně shrnuje dopady umělého světla na zdraví lidí, ekosystémy i kvalitu života ve městech. Reaguje na alarmující skutečnost, že množství umělého světla v nočním prostředí se za posledních 30 let zvýšilo o více než 100 %, zatímco ostatní typy znečištění postupně klesají. Nadměrné svícení narušuje spánek, ovlivňuje migraci živočichů, zhoršuje kvalitu ovzduší i efektivitu hospodaření s energií.

„Světelné znečištění je skrytým ekologickým problémem současnosti. Mnoho obcí dnes svítí příliš, zbytečně a často i špatným směrem. Nový dokument má pomoci samosprávám nastavit pravidla tak, aby bylo osvětlení bezpečné, úsporné a zároveň šetrné k přírodě,“ dodává Svojtková.

Obě publikace jsou součástí edice MMR PRO OBCE a jsou zdarma dostupné v elektronické podobě na webových stránkách Ministerstva pro místní rozvoj, respektive webu obcepro.cz, nebo v příloze této zprávy.

Vláda schválila strategii pro ochranu přírody a biologické rozmanitosti až do roku 2050.

29.10.2025, Zdroj: MŽP (http://www.mzp.cz/)

• Politika krajiny zlepší ochranu přírody i plánování výstavby

Dlouhodobý pokles biodiverzity v České republice je hrozbou pro přírodu i život obyvatel. Vláda proto dnes schválila dlouhodobou strategii pro posílení ochrany a udržitelné biologické rozmanitosti České republiky – konkrétně Strategii ochrany biologické rozmanitosti České republiky 2026 – 2050 a navazující Akční plán pro období 2026-2030.

Tyto dokumenty vymezují rámec pro ochranu a udržitelné využívání biologické rozmanitosti na území České republiky a stanovují konkrétní opatření k zastavení jejího úbytku a k posílení ekologické stability krajiny.

Úbytek biodiverzity představuje zásadní hrozbu nejen pro přírodní systémy, ale i pro ekonomiku a kvalitu života obyvatel. Od 80. let 20. století zmizely z území České republiky desítky druhů rostlin a živočichů a populace mnoha dalších jsou v kritickém ohrožení. Dlouhodobý pokles je patrný zejména u běžných druhů ptáků v zemědělské krajině. Příčiny tohoto stavu spočívají především v minulosti – kvůli dominantnímu intenzivnímu hospodaření, eutrofizaci, fragmentaci krajiny – a v současnosti také v důsledku negativních dopadů klimatické změny. Navzdory úsilí vynaloženému v posledních dvou dekádách se stále nedaří plošný úbytek biodiverzity zastavit.

Nová strategie proto stanovuje deset dlouhodobých cílů rozdělených do tří prioritních oblastí, které se zaměřují na ochranu a obnovu ekosystémů, udržitelné hospodaření s přírodními zdroji a posílení povědomí společnosti o významu přírody. Cílem je, aby do roku 2050 nedocházelo k úbytku biodiverzity na žádné úrovni a aby byly vytvořeny podmínky pro její dlouhodobé posilování. Strategie klade důraz na propojení ochrany přírody s dalšími sektory, zejména se zemědělstvím, lesnictvím, vodním hospodářstvím a územním plánováním, a na posílení meziresortní spolupráce. Cílem je například zlepšit územní ochranu a ochranu ohrožených druhů rostlin a živočichů, podporovat udržitelné hospodaření v různých typech ekosystémů, zlepšit osvětu, vzdělávání a výzkum v této oblasti, včetně zajištění finančních prostředků nezbytných pro dlouhodobé naplnění stanovených cílů.

Součástí schváleného materiálu je i Akční plán, který stanovuje konkrétní opatření a odpovědnosti jednotlivých orgánů státní správy. V roce 2030 bude provedeno jeho vyhodnocení a aktualizace podle nejnovějších výzev a potřeb ochrany přírody. Mezi konkrétní cíle Akčního plánu patří mimo jiné zajištění ochrany alespoň 23 % území České republiky prostřednictvím chráněných území, zavedení přísné formy ochrany na minimálně 6 % území státu, legislativní úprava definice významných krajinných prvků a vymezení jejich jádrových zón, zavedení nového konceptu tzv. jiných účinných opatření na ochranu biodiverzity (OECMs) či systematické obnovování prostupnosti krajiny a snižování její fragmentace.

Akční plán také zahrnuje opatření pro aktivní péči o nejohroženější druhy živočichů a rostlin a jejich biotopy, přípravu právního rámce pro Národní plán obnovy přírody v návaznosti na implementaci evropského Nařízení o obnově přírody a také posílení biodiverzity v zemědělských ekosystémech prostřednictvím nástrojů Společné zemědělské politiky i po roce 2027.

Politika krajiny zlepší ochranu přírody i plánování výstavby

Česká krajina čelí problémům, které ovlivňují její schopnost plnit funkce nezbytné pro lidskou společnost. Jedním z problémů je úbytek biodiverzity a eroze ohrožující úrodnost půdy, nedostatečná schopnost zadržovat vodu zase škodí během sucha i povodní. Právě dlouhodobé zlepšování stavu krajiny je cílem strategického dokumentu Politika krajiny v gesci Ministerstva životního prostředí, který dnes schválila vláda.

„Už od 90. let má Česká republika dluh vůči své krajině, který nyní postupně splácíme. Je potřeba se dívat komplexně na funkčnost krajiny, na její průchodnost a vzájemné souvislosti. Zatímco obce zvládly územní plánování svých intravilánů, problémem zůstává extravilán, tedy krajina jako propojený systém, který aktuálně není v dobrém stavu a vyžaduje obnovu. Politika krajiny přináší ucelený přístup k jejímu rozvoji, plánování a správě. Usiluje o posílení rozhodovací role obcí i občanů a zaměřuje se na lepší ochranu půdy a vody i na adaptaci krajiny na klimatickou změnu. Tento dokument ukazuje, jak v krajině žít, jak o ni pečovat a zachovat ji zdravou pro budoucí generace,“ vysvětluje ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

A dodává: „Je potřeba zaměřit se na obnovu krajiny a přírody. Například kvůli erozi každoročně ztrácíme přibližně 21 milionů tun ornice, což lze vyjádřit jako ztrátu 4,3 miliard korun ročně. V důsledku narovnávání řek během minulého režimu jsme přišli o třetinu celkové délky toků. A za posledních dvacet let vymizelo zhruba 31 % polních a lučních ptáků. To vše negativně ovlivňuje nejen přírodu, ale i zemědělskou produkci, kvalitu života a schopnost krajiny čelit dopadům klimatické změny.“

Schválená Politika krajiny je strategický dokument, který se komplexně věnuje plánování, ochraně a využívání krajiny a stanovuje cíle a opatření do roku 2050 v klíčových oblastech. Těmi je například obnova hydrologických funkcí krajiny a posílení retenční schopnosti území, zachování a obnova biodiverzity a propojení území nebo zlepšení struktury zemědělské krajiny. Dalšími tématy jsou adaptace lesů na klimatickou změnu s důrazem na jejich pestrost, koordinace rozvoje dopravní, technické a zelené infrastruktury nebo vzdělávání a zapojení veřejnosti do péče o krajinu.

Na přípravě Politiky krajiny se podílelo více než 60 odborníků z veřejné správy, vědecké obce, odborných organizací i nevládního sektoru. Na strategický dokument přímo naváže metodika krajinného plánování. Přípravou odborných podkladů pověřilo MŽP Výzkumný ústav pro krajinu (VÚK). V šesti pracovních skupinách, zaměřených na biodiverzitu, vodu, lesnictví, zemědělství, sídla a infrastrukturu, byli zapojeni také zástupci resortů pro místní rozvoj, zemědělství, dopravy a průmyslu a obchodu.

Podle Politiky krajiny musí rozvoj zastavěného území a infrastruktury respektovat přírodní a kulturní hodnoty krajiny, včetně přílišného zastavování doposud volné krajiny. Nově zastavěné plochy musí počítat s dopravní, technickou a zelenou infrastrukturou, ale také s infrastrukturou sociálních služeb a s podílem veřejných prostranství. Stavby dopravní a technické infrastruktury celostátního významu je nutné vzájemně koordinovat již ve fázi plánování a projektování. Nesmí zbytečně fragmentovat území a překážet funkčnímu propojení sídel a krajiny prostřednictvím pěšin a drobných cest.