Státní úřad inspekce práce v roce 2021 uskutečnil přes 14 tisíc kontrol a uložil více než 3,5 tisíce pokut v souhrnné výši téměř 380 milionů korun.  

Když se řekne zvyšování kvalifikace.  

Prohlubování kvalifikace má svá pravidla.  

Státní úřad inspekce práce v roce 2021 uskutečnil přes 14 tisíc kontrol a uložil více než 3,5 tisíce pokut v souhrnné výši téměř 380 milionů korun.

31.5.2022, Zdroj: Státní úřad inspekce práce (www.suip.cz)

V uplynulém roce provedly orgány inspekce práce u zaměstnavatelů celkem 14 443 kontrol, což je přibližně o 11 tisíc méně než v posledním předcovidovém roce 2019. Z tohoto počtu se 5 234 kontrol zaměřilo na dodržování bezpečnosti práce na pracovištích a bezpečný provoz vyhrazených technických zařízení, 3 318 kontrol se věnovalo dodržování pracovních vztahů a podmínek, na odhalování nelegálního zaměstnávání směřovalo 5 222 kontrol a na oblast zaměstnanosti bylo zaměřeno 669 kontrol. Kromě inspekční činnosti v oblasti bezpečnosti práce a vyhrazených technických zařízení provedly oblastní inspektoráty práce 572 kontrol příčin a okolností pracovních úrazů. Dále oblastní inspektoráty práce vydaly 2 076 vyjádření k projektovým dokumentacím staveb, určených pro užívání ve veřejném zájmu nebo jako pracoviště fyzických osob, účastnily se v 1 053 případech kolaudačních řízení staveb a zodpověděly 11 824 dotazů v rámci bezplatného poradenství veřejnosti.

Kontrolní činnost Státního úřadu inspekce práce byla v první polovině roku 2021 a následně v jeho závěru i nadále významně ovlivněna pandemií onemocnění covid-19. V důsledku přijatých opatření Vlády ČR a Ministerstva zdravotnictví ČR musela být kontrolní činnost orgánů inspekce práce po jistou dobu výrazně omezena, početná skupina inspektorů byla v průběhu roku pověřena společně s kontrolory Úřadu práce České republiky realizací veřejnosprávních kontrol programu Antivirus a v průběhu první poloviny roku bylo více než 300 inspektorů dočasně přeloženo k výpomoci Krajským hygienickým stanicím pro účely trasování onemocnění covid-19. V roce 2021 SÚIP zaměřil svou kontrolní činnost zejména na kontroly prováděné na základě podnětů ke kontrole, na kontroly v sektoru stavebnictví, dopravy, zpracovatelského průmyslu, na kontroly agentur práce, na kontroly nelegálního zaměstnávání a zastřeného zprostředkování zaměstnání, na kontroly v oblasti pracovní doby a odměňování zaměstnanců a na kontroly dodržování zákazu diskriminace. V průběhu roku byl významným způsobem rozšířen rozsah poskytovaného pracovněprávního poradenství veřejnosti formou provozování tzv. zelených telefonních linek.

Celkem bylo u zaměstnavatelů při kontrolách zjištěno 23 392 porušení, přičemž 12 111 z nich bylo zjištěno v oblasti bezpečnosti práce a vyhrazených technických zařízení, 5 571 při kontrolách v oblasti pracovních vztahů a podmínek, 4 270 porušení spadalo do oblasti nelegálního zaměstnávání a pod zákon o zaměstnanosti 1 440. Nejčastěji se zaměstnavatelé dopouštěli porušení právních předpisů v oblasti vyhledávání a řízení rizik spojených s možným ohrožením života a zdraví zaměstnanců. Při kontrolách dodržování pracovněprávních předpisů oblastní inspektoráty práce nejčastěji zjišťovaly u zaměstnavatelů porušování povinností v oblasti odměňování zaměstnanců, při sjednávání a ukončování pracovního poměru a dohod konaných mimo pracovní poměr, dodržování pracovní doby zaměstnanců a v oblasti agenturního zaměstnávání.

Při kontrolách zaměřených na nelegální zaměstnávání odhalily oblastní inspektoráty práce 3 295 nelegálně zaměstnaných osob. Jednalo se o 312 občanů České republiky, 2 695 cizinců ze třetích zemí a 288 občanů jiných členských států EU.

V roce 2021 obdržely orgány inspekce práce celkem 5 318 podnětů ke kontrole, z nichž některé se paralelně vztahovaly k různým oblastem kontrolní působnosti Státního úřadu inspekce práce. Poměrně často šlo například o kombinaci oblasti pracovněprávních vztahů (dále PPV) společně s oblastí bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovištích (dále BOZP), resp. s oblastí nelegálního zaměstnávání (dále NLZ).  Ve všech oblastech došlo k poklesu počtu podnětů v porovnání s předcovidovým rokem 2019: na úseku PPV bylo v loňském roce přijato 3 068 podnětů, na úseku BOZP celkem 676 podnětů, na možný výkon nelegální práce upozorňovalo 1 294 podnětů a na jiná porušení v oblasti zaměstnanosti dalších 213 podnětů. Orgány inspekce práce rovněž obdržely 20 podnětů upozorňujících na nedodržování podmínek vymezených zákonem o dětské skupině. Procentuální rozložení podnětů podle jednotlivých oblastí působnosti Úřadu se oproti předchozímu roku výrazně nezměnilo, stále se kolem 58 % podnětů týká oblasti PPV, 29 % podnětů se týká zaměstnanosti a NLZ a zbylých 13 % se vztahuje k BOZP.

V roce 2021 oblastní inspektoráty práce uložily zaměstnavatelům za porušení právních předpisů spadajících do kontrolní působnosti Státního úřadu inspekce práce celkem 3 526 pokut v souhrnné výši 378 967 000 Kč.

Tiskové materiály SÚIP

Když se řekne zvyšování kvalifikace.

24.5.2022, Zdroj: Verlag Dashöfer

Jak má postupovat zaměstnavatel, pokud se zaměstnanec z vlastní vůle rozhodne zvýšit si kvalifikaci?

Změna hodnoty kvalifikace, její získání či rozšíření – to vše je skryté pod pojmem zvyšování kvalifikace, kterou vymezuje zákoník práce.  Pro účely zákoníku práce je však zvyšováním kvalifikace pouze takové studium, vzdělávání, školení nebo jiná forma přípravy k dosažení vyššího stupně vzdělání, jestliže jsou v souladu s potřebou zaměstnavatele. Účast na školení, studiu nebo jiné formě přípravy, v níž má zaměstnanec získat předpoklady stanovené právními předpisy nebo požadavky nezbytné pro řádný výkon sjednané práce, která je v souladu potřebou zaměstnavatele, je překážkou na straně zaměstnance, zasahuje-li do pracovní doby. Podle § 205 zákoníku práce přísluší zaměstnanci při zvyšování kvalifikace pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu v minimálním rozsahu upraveném § 232 zákoníku práce.

Jak má postupovat zaměstnavatel, pokud se zaměstnanec z vlastní vůle rozhodne zvýšit si kvalifikaci? Zaměstnavatel může žádosti zaměstnance buď vyhovět a souhlas s jeho studiem dát, anebo souhlas udělit nemusí. Při volbě varianty musí zaměstnavatel posoudit, zda zvýšenou kvalifikaci zaměstnance potřebuje a zda ji pro splnění svých činnosti po jejím dosažení využije. Zaměstnavatel musí posuzovat především ekonomický přínos zvyšování kvalifikace, protože pokud dá souhlas se zvyšováním kvalifikace a posoudí zvyšování kvalifikace jako potřebné, má to za důsledek to, že zaměstnanci přísluší pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku alespoň v minimálním rozsahu upraveném v § 232 zákoníku práce. Zaměstnavatel  do zvyšování kvalifikace zaměstnance vynakládá své prostředky, a musí proto zvažovat, zda vynaložení těchto nákladů bude pro něj ekonomické a zda to bude mít přínos.

Souhlas se zvyšováním kvalifikace může zaměstnavatel podmínit sjednáním dohody o zvýšení kvalifikace, která se sjednává podle § 234 zákoníku práce . Pokud však zaměstnavatel nepodmíní svůj souhlas sjednáním kvalifikační dohody a rozhodnutí o potřebnosti kvalifikace a souhlas s jejím zvyšováním učiní, je jím vázán a zaměstnanci přísluší pracovní volno nejméně v rozsahu upraveném v § 232 zákoníku práce. Kvalifikační dohoda, jak již z jejího obsahu plyne, je dohodou, a proto záleží na tom, zda ji smluvní strany sjednají.

Zaměstnavatel nemusí dávat zaměstnanci souhlas se studiem nebo jakoukoliv jinou formou zvyšování kvalifikace. Jedná se vždy o jeho dobrovolné rozhodnutí, zaměstnanec si nemůže žádným způsobem právo na zvyšování kvalifikace vynutit. Zaměstnavatel nemusí se zvyšováním kvalifikace souhlasit. Důvodem může být nejenom, že je zaměstnancem navržené zvýšení kvalifikace pro něj nepotřebné, protože zaměstnance s takovou kvalifikací nepotřebuje, ale nemusí souhlasit, ani kdyby ji pro výkon své činnosti potřeboval, protože má dostatečný počet jiných zaměstnanců, kteří potřebnou kvalifikaci již mají. Jestliže zaměstnavatel souhlas se zvyšováním kvalifikace nedá, protože dojde o závěru, že ji nepotřebuje, a zaměstnanec si přesto kvalifikaci zvyšuje, na jeho povinnostech ze sjednaného pracovního poměru to nic nemění. Zaměstnavatel také není povinen mu poskytovat pracovní volno podle § 232 zákoníku práce a zaměstnanec musí plnit své studijní povinnosti mimo svou pracovní dobu.

Prohlubování kvalifikace má svá pravidla.

12.4.2022, Zdroj: Verlag Dashöfer

Stanoví je zákoník práce, a to v § 230.

Prohlubováním kvalifikace se rozumí její průběžné doplňování, kterým se nemění její podstata. Za prohlubování kvalifikace se považuje též její udržování a obnovování. Prohlubování kvalifikace se vztahuje k výkonu práce, kterou zaměstnanec koná v rámci svého pracovního závazku, tj. zásadně na základě pracovní smlouvy. Zákoník práce proto rovněž ukládá zaměstnanci povinnost prohlubovat si svoji kvalifikaci a přiznává zaměstnavateli právo uložit zaměstnanci účast na vzdělávání k prohloubení kvalifikace. To se vztahuje nejen na školení, ale též na studium, přičemž je zdůrazněno, že zaměstnavatel může požadovat, aby prohlubování kvalifikace zaměstnanec absolvoval u jiné právnické nebo fyzické osoby (např. vzdělávací agentury či ve škole). Účast na školení k prohloubení kvalifikace je i  považována za výkon práce, za který přísluší mzda nebo plat, včetně eventuální mzdy za práci přesčas nebo v sobotu a v neděli.

Zákon výslovně zdůrazňuje, že náklady vynaložené na prohlubování kvalifikace je povinen hradit zaměstnavatel (neboť se tím udržuje schopnost zaměstnance konat pro zaměstnavatele sjednanou práci), avšak připouští se, aby se zaměstnanec za stanovených podmínek na těchto nákladech podílel. Zákoník práce umožňuje, že pokud sám zaměstnanec požaduje, aby mohl absolvovat prohlubování kvalifikace ve finančně náročnější formě, může se na nákladech prohlubování kvalifikace finančně podílet. Zákon ale zakazuje, aby se vzdal práva na mzdu či plat nebo na část mzdy či platu nebo aby souhlasil, že část doby účasti na prohloubení kvalifikace nebude považována za výkon práce (viz poslední věta § 230 odst. 4 ZP). Odchýlení se v této věci není možné ( § 4a odst. 1, § 346c ZP, § 1 odst. 2 NOZ ). Finanční podíl zaměstnance se tak může vztahovat například na školné či kursovné. Posouzení, kdy jde o finančně náročnější formu prohlubování kvalifikace, je výlučně na zaměstnavateli, neboť ten zaměstnance k prohloubení kvalifikace vysílá (jde o pracovní pokyn). Jestliže je tedy iniciativa na straně zaměstnance, je na zaměstnavateli, aby zvážil, zda je schopen takovéto prohloubení kvalifikace zaměstnance finančně zabezpečit. Pokud nikoliv, může zaměstnanci navrhnout, aby se na příslušných nákladech podílel.

Pro prohlubování kvalifikace platí dále tato pravidla:

• prohloubením kvalifikace nikdy nemůže být studium k dosažení vyššího stupně vzdělání (viz též § 231 odst. 2 ZP),
• musí-li se zaměstnanec k prohloubení kvalifikace dostavit mimo sjednané místo výkonu práce, respektive mimo pravidelné pracoviště, jde o pracovní cestu, při níž zaměstnanci přísluší cestovní náhrady,
• změní-li se předpoklady stanovené právními předpisy nebo požadavky nezbytné pro řádný výkon práce, které stanoví zaměstnavatel, a zaměstnanec dosud příslušné předpoklady či požadavky splňoval, není účast na školení, jiné formě přípravy anebo studiu získáním nově stanovených předpokladů nebo požadavků (není tedy zvyšováním kvalifikace), ale jde o prohloubení kvalifikace (s výjimkou studia k dosažení vyššího stupně vzdělání),
• při prohlubování kvalifikace zaměstnanci nepřísluší pracovní volno (nejde nikdy o překážku v práci), neboť při účasti na něm zaměstnanec koná práci, byť jiným než obvyklým způsobem. Rozsah potřebného uvolnění zaměstnance k absolvování příslušného vzdělávání není právním předpisem stanoven a je věcí zaměstnavatele. Lze i analogicky použít ustanovení § 232 ZP o rozsahu pracovního volna při zvyšování kvalifikace, avšak zaměstnanci po celou tuto dobu přísluší mzda či plat. Je-li například odměňován úkolovou mzdou nebo přísluší-li mu při výkonu práce podíl z tržeb, je možné mu stanovit pro účel prohlubování kvalifikace mzdu ve výši jeho průměrného výdělku. Ani v takovém případě ale nejde o náhradu mzdy.