Jak se bránit zápisu ochranné známky pomocí nezapsaného označení.* 

Nové nařízení DMA a jeho dopady na marketing e-shopů.* 

Prodlení a odstoupení od smlouvy – časový tlak na věřitele (?)* 

Jak se bránit zápisu ochranné známky pomocí nezapsaného označení.

Článek se věnuje problematice prokazování užívání nezapsaného označení nebo jiného označení užívaného v obchodním styku pro účely podání námitek proti zápisu ochranné známky u Úřadu průmyslového vlastnictví. Článek přiblíží čtenářům, jak postupovat, aby bylo možné efektivně chránit své zájmy a zabránit registraci kolidující ochranné známky. Čtenáři se dozví zejména co může být tzv. nezapsaným označením, jaké podmínky je nutné splnit pro podání námitek proti přihlášce ochranné známky a jaké důkazy lze na podporu svých tvrzení použít.

Chce-li podnikatel chránit svou značku, pomocí které se jeho výrobky a služby odlišují od jeho konkurence a díky níž zákazníci spolehlivě poznají, že jde o výrobky či služby daného podnikatele, nejčastěji si svou značku chrání prostřednictvím ochranné známky. Co se ale stane, pokud si svou značku jako ochrannou známku nepřihlásí u Úřadu průmyslového vlastnictví („ÚPV“) a následně zjistí, že si jeho konkurence podala přihlášku ochranné známky pro označení, které je velmi podobné tomu jeho?

Naštěstí i na takové situace zákonodárce myslel v rámci úpravy námitek proti přihlášce ochranné známky v zákoně č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů („ZoOZ“). Mezi osobami oprávněnými podávat námitky proti přihlášce ochranné známky proto v § 7 odst. 1 písm. e) ZoOZ uvádí rovněž „uživatele nezapsaného označení nebo jiného označení užívaného v obchodním styku, který přede dnem podání přihlášky nabyl práva k nezapsanému nebo jinému označení užívanému v obchodním styku, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti přihlašovaného označení s nezapsaným nebo jiným označením a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se tato označení vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti“. Dle tohoto ustanovení je tedy možné bránit se proti zápisu ochranné známky prostřednictvím námitek, přestože si osoba své starší označení sama dříve jako ochrannou známku nepřihlásila.

Nezapsané označení

Předpokladem pro podání námitek s odkazem na uvedené ustanovení je existence „nezapsaného označení“ nebo „jiného označení užívaného v obchodním styku“. Co však může být takovým označením?

Tyto pojmy nejsou v zákoně definovány, nicméně pod „nezapsaným označením“ si lze představit označení, které sice není přihlášeno jako ochranná známka, avšak svým způsobem užívání vlastnosti ochranné známky vykazuje. Nezapsané označení tedy musí být schopno plnit obdobně jako ochranná známka identifikační a rozlišovací funkci. Označení by tedy mělo být takové, aby jeho prostřednictvím bylo možné odlišit na trhu výrobky nebo služby vyráběné nebo poskytované daným podnikatelem od výrobků nebo služeb stejného druhu vyráběných nebo poskytovaných na trhu dalšími osobami. Označení se proto musí vždy užívat pro určité výrobky či služby, přičemž se nemůže jednat pouze o označení, které typicky slouží k určení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobků nebo poskytnutí služeb nebo k označení jiných jejich vlastností.

Pod pojmem „jiné označení užívané v obchodním styku“ si lze představit zejména obchodní firmu společnosti (název společnosti zapsaný v obchodním rejstříku). I u tohoto označení přitom musí být přítomna identifikační a rozlišovací funkce. Její splnění by však mělo být zajištěno již v rámci samotného zápisu společnosti a její obchodní firmy do obchodního rejstříku, při němž dochází k prověřování obchodní firmy notářem či rejstříkovým soudem, který zápis provádí. V rámci prověření je totiž mimo jiné posuzováno, zda zamýšlená obchodní firma není klamavá nebo zaměnitelná s jinou již existující obchodní firmou.

Obecné náležitosti a předpoklady podání námitek

Základním předpokladem pro uplatnění námitek proti přihlášce ochranné známky je jejich včasné podání. Pro podání námitek je zákonem stanovena lhůta 3 měsíců od zveřejnění přihlášky ochranné známky, přičemž tuto lhůtu nelze prodloužit a její zmeškání nelze prominout. Ohledně včasnosti podání je dále důležité zmínit, že v rámci lhůty pro podání námitek je rovněž nutné uhradit správní poplatek 1 000,- Kč za jejich podání. ÚPV přitom k uhrazení tohoto poplatku podatele námitek nevyzývá a je tedy na namítajícím, aby si včasnou úhradu poplatku dobře ohlídal.

Uvedená tříměsíční lhůta je zároveň lhůtou, v níž lze případně doplňovat důkazy či rozšířit námitkové důvody. K doplnění námitek a k důkazům předloženým na jejich podporu po uplynutí této lhůty se již nepřihlíží. S ohledem na uvedené proto v praxi nedoporučuji nechávat podání námitek proti ochranné známce na poslední den lhůty pro případ, že by nastaly komplikace s úhradou správního poplatku či vyvstala potřeba námitky či důkazy jakkoli doplnit.

Podání námitek je možné jak v elektronické, tak v listinné podobě. ÚPV má na svých webových stránkách uveřejněn formulář, který lze pro podání námitek využít, avšak jeho užití není povinné a lze tak zvolit podání námitek volnou formou, pokud bude podání splňovat stanovené formální i obsahové náležitosti. V námitkách musí být uvedeny zejm. následující údaje:

• označení ÚPV jakožto orgánu, jemuž jsou námitky určeny,
• totožnost namítajícího, tj. osoby, která námitky podává, případně též zástupce (je-li namítající zastoupen),
• číslo spisu přihlášky ochranné známky, proti níž námitky směřují,
• čeho se namítající domáhá,
• odůvodnění námitek, včetně doložení důkazů umožňujících projednání každé z námitek,
• označení výrobků nebo služeb uvedených v přihlášce, jichž se námitky týkají,
• údaje o starších právech namítajícího, na nichž jsou námitky založeny,
• označení výrobků nebo služeb chráněných staršími právy namítajícího, na nichž jsou námitky založeny,
• podpis namítajícího, resp. jeho zástupce.

Co je třeba prokazovat u námitek z důvodu kolize s nezapsaným označením

V případě, že důvodem podání námitek je nezapsané označení, je namítající povinen nad rámec obecných náležitostí a předpokladů doložit rovněž následující skutečnosti:

• namítající je uživatelem nezapsaného nebo jiného označení („namítané označení“) v obchodním styku,
• k nabytí práv k namítanému označení došlo přede dnem podání napadené přihlášky,
• existuje pravděpodobnost záměny namítaného a přihlašovaného označení na straně veřejnosti.

Užívání v obchodním styku

Namítané označení musí být ze strany namítajícího užíváno v takovém rozsahu a takovým způsobem, aby bylo možné konstatovat, že napadenou přihláškou ochranné známky je zasahováno do práv plynoucích namítajícímu z užívání namítaného označení. Potřebný rozsah však není zákonem stanoven, nicméně je zřejmé, že pouze užíváním namítaného označení v obchodním styku může dojít k nabytí práv k tomuto označení. Zároveň je třeba, aby tato práva byla dostatečně silná, aby obstála proti právům přihlašovatele. Proto je nutné, aby namítané označení bylo namítajícím užíváno dlouhodobě a kontinuálně.

I v případě, že namítané označení není užíváno příliš dlouhou dobu před podáním napadené přihlášky, lze za jistých okolností dospět k závěru, že práva k namítanému označení jsou přesto dostatečně silná. Kratší dobu užívání lze zhojit např. tím, že namítané označení bylo v rámci kratší doby natolik propagováno v rámci různých marketingových kampaní či prostřednictvím celostátních médií, že veřejnost si původ daných výrobků či služeb začala spojovat s namítaným označením. ÚPV totiž při hodnocení dokladů o užívání zohledňuje jak délku časového období, v němž k užívání namítaného označení docházelo, tak hospodářský objem úkonů spojených s užíváním tohoto označení, včetně četnosti těchto úkonů.

ÚPV v souvislosti s rozsahem užívání zmiňuje, že označení musí překonat tzv. místní dosah. Zároveň však upřesňuje, že místní dosah „nelze vykládat pouze ve smyslu územním (tedy jako geografickou oblast, kde bylo označení užíváno), ale zejména ve smyslu rozsahu užívání nezapsaného či jiného označení v obchodním styku, co do jeho kvantity a kvality“[1] Při hodnocení toho, zda byl místní dosah překonán, proto ÚPV zohledňuje zejm. podíl výrobků nebo služeb opatřených namítaným označením v daném segmentu trhu, délku i aktivitu působení na trhu, tj. celkové ekonomické postavení namítaného označení na trhu.

Časový aspekt

Namítané označení musí být zároveň starší než označení přihlašované. To znamená, že k užívání namítaného označení muselo ze strany namítajícího docházet významným způsobem již před vznikem práva přednosti napadené přihlášky. Dalším předpokladem z hlediska časového pak je, že právo na užívání namítaného označení ze strany namítajícího trvá i v době, kdy je napadená přihláška podána, neboť v opačném případě by nemohlo dojít podáním napadené přihlášky a případnou registrací přihlašované ochranné známky k zásahu do práv namítajícího.

Pravděpodobnost záměny

Podmínkou úspěšnosti námitky opírající se o nezapsané označení je dále skutečnost, že namítané označení a přihlašované označení jsou shodné či podobné a zároveň, že výrobky nebo služby, na které se namítané a přihlašované označení vztahují, jsou shodné či podobné. Celkově tedy musí mezi přihlašovaným a namítaným označením existovat pravděpodobnost záměny ze strany veřejnosti, přičemž za pravděpodobnost záměny se dle § 7 odst. 1 písm. e) ZoOZ považuje i pravděpodobnost asociace, tj. vyvolání představy o vzájemné souvislosti přihlašovaného a namítaného označení.

Při hodnocení podobnosti mezi namítaným a přihlašovaným označením dochází zejména k jejich srovnání z hlediska vizuálního, významového i fonetického, přičemž se vychází z celkového dojmu, který vyvolají u průměrného spotřebitele[2]. Jako problematická je potom hodnocena taková míra podobnosti, kdy by se průměrný spotřebitel mohl domnívat, že výrobky či služby takto označené pocházejí od stejného podnikatele či skupiny podnikatelů vzájemně propojených.

Při hodnocení podobnosti výrobků či služeb je pak zohledňována zejména povaha daných výrobků či služeb, způsob jejich užívání, účel, k němuž jsou určeny, jakož i dotčená spotřebitelská veřejnost. Důležitým aspektem může být rovněž vzájemný konkurenční či naopak komplementární vztah daných výrobků či služeb. Zohledňován bývá například též předpoklad společného výrobce zboží či poskytovatele služeb či shodných distribučních míst. Z hlediska průměrného spotřebitele jsou přitom za shodné či podobné výrobky či služby považovány takové, které lze zařadit do stejné nebo blízké skupiny či oblasti spotřeby.

Jaké důkazy k prokázání nezapsaného označení použít

K doložení výše uvedených tvrzení a skutečností je třeba předložit ÚPV spolu s námitkami také dostatečné množství důkazů, které budou mít odpovídající vypovídací hodnotu. Jako důkaz lze využít zejména objednávky, faktury a dodací listy, případně přehled obratu a objemu prodeje předmětných výrobků či služeb nesoucích namítané označení. Lze využít rovněž reklamní a propagační materiály, publikované články, smlouvy, fotografie či jiné doklady vztahující se k reklamním kampaním na propagaci předmětných výrobků či služeb nesoucích namítané označení.

V případě výrobků doporučuji rovněž doložit fotografie, z nichž je patrné umístění namítaného označení na výrobku. Jako podpůrný důkaz lze využít rovněž interní dokumentaci namítajícího, z níž vyplývá užívání namítaného označení, např. kdy započala příprava výroby, kdy byla výroba zahájena, jakým způsobem bylo navrhováno značení a balení výrobku, případně lze využít i záznamy z jednání z interních porad nebo jednání s dodavateli či odběrateli.

Závěr

Na závěr bych chtěla pouze uvést, že značku se vyplatí chránit, a to zejm. prostřednictvím ochranné známky. Pokud však podnikatel užívá nezapsané označení v obchodním styku, lze za podmínek blíže uvedených v tomto článku přiznat ochranu i takovému označení a pomocí námitek se proti přihlášce případně kolidující ochranné známky bránit.

Mgr. Dominika Valentová,
advokátní koncipientka

Doležal & Partners s.r.o., advokátní kancelář

Růžová 1416/17, 110 00, Praha 1
Koliště 1912/13, 602 00, Brno

Tel.:    +420 222 544 201
e-mail:    office@dolezalpartners.com

[1] Viz dotaz č. 12) v sekci Nejčastější dotazy (FAQ) na webu ÚPV >>> zde.

[2] Průměrným spotřebitelem lze dle ustálené judikatury SD EU označit osobu, které jsou výrobky či služby určeny a která je řádně informovaná, přiměřeně vnímavá a obezřetná.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Dominika Valentová (Doležal & Partners) 30.08.2024

---

Nové nařízení DMA a jeho dopady na marketing e-shopů.

Dlouho očekáváná zásadní změna v oblasti sběru a využívání cookies, která měla přinést zákaz cookies třetích stran v prohlížeči Google Chrome se nakonec nekoná. Už nyní se však ve stínu této události objevily nové povinnosti, včetně nutnosti přepracovat cookies lišty na webových stránkách, které přineslo nařízení Digital Markets Act. Co se tedy od 7. března 2024 změnilo? Provozovatelé e-shopů a marketingové agentury se obávali avizovaného ukončení podpory souborů cookies třetích stran v prohlížeči Google Chrome a jejich nahrazení v rámci projektu Privacy Sandbox.

Zásadní změna, která měla ovlivnit přímo zhruba dvě třetiny trhu, využívající prohlížeč Google Chrome, měla být realizována již během roku 2025.

Google však nedávno oznámil, že cookies třetích stran nezakáže, ale zároveň bude pokračovat v dalším vývoji svého alternativního projektu Privacy Sandbox; konkrétní plány zatím nebyly upřesněny. [1]  Začátkem tohoto roku nicméně proběhla jiná významná změna, která si vyžádala úpravu nastavení online marketingu.

Již 7. března 2024 vstoupily v platnost nové povinnosti pro tzv. gatekeepery, neboli „strážce přístupu“ podle nařízení (EU) 2022/1925 o spravedlivých trzích otevřených hospodářské soutěži v digitálním odvětví, tzv. Digital Markets Act (DMA). Pod nový pojem strážce přístupu DMA zahrnuje podniky, které poskytují ty nejvýznamnější služby platforem, jako např. ByteDance Ltd. (TikTok), Microsoft Corporation (LinkedIn) či Apple Inc. (App Store). [2  Cílem DMA je zajistit spravedlivější a otevřenější digitální trh.

Nové povinnosti mají přímý dopad na vybrané služby strážců přístupu, ale mnohdy také na ty, kteří uvedené platformy využívají.  Nezaznamenali jste tuto změnu? Dovolte nám tedy představit její klíčové body.

DMA vyžaduje, aby strážci přístupu nekombinovali a nepropojovali datové sady napříč svými službami bez explicitního souhlasu dotčeného uživatele. To znamená, že například služby společnosti Meta Platforms, Inc., jako jsou Messenger a Facebook, musí získat vaše potvrzení, že si přejete tyto služby propojovat.

Pokud tento souhlas není získán, pak po 7. březnu musí vytvořit obě služby vlastní, oddělený profil uživatele pouze pro danou službu. Souhlas s propojením služeb je udělován pouze na určitou dobu, a to nejčastěji na jeden rok. Tento princip primárního nespojování služeb se vztahuje rovněž na společnost Alphabet Inc. (vlastnící Google) a její službu Google Ads. Ani ta nově nemůže využívat data o uživatelích získaná z dalších služeb Google, jako např. Google Analytics, Nákupy Google či Google Play a je nutné k tomu získat souhlas uživatele.

Udělení souhlasu relevantními uživateli však musí být společnost Google schopná prokázat, a proto vyžaduje doklad od provozovatelů či vlastníků webových stránek, kteří Google Ads využívají. Za tímto účelem Google představil novou funkci Consent Mode v2, jejíž fungování je vysvětleno v následující části.

Pokud tedy chcete na svém e-shopu i nadále využívat data z cookies pro remarketing nebo zpřesňovat data pomocí rozšířených konverzí v Google Ads, musíte tyto údaje sdílet zavedením Consent Mode v2. [3]  Ostatní marketingové služby jako například Sklik od Seznamu či Microsoft Advertising (dříve Bing Ads) zůstávají novými povinnostmi dosud nedotčeny.

Consent Mode v2

Na rozdíl od klasické cookies lišty, ve které uživatel jen schvaloval či zamítal ukládání různých identifikátorů do svého prohlížeče, se nově v důsledku DMA obsah lišt rozšíří. Consent Mode v2 totiž představuje nástroj, který na pozadí předává uživatelské rozhodnutí do jednotlivých služeb provozovaných Googlem.

Klíčovou roli zde hrají dva nové parametry: „ad_user_data“ a „ad_personalization“. Parametr „ad_user_data“ poskytuje informaci o tom, zda návštěvník webové stránky vyjádřil souhlas se sdílením svých dat s reklamními službami Google, což umožňuje použití těchto neanonymizovaných dat v reklamních systémech. Parametr „ad_personalization“ na druhé straně signalizuje, zda uživatel umožnil personalizaci reklam, což je klíčové pro účinný remarketing.

Implementace Consent Mode v2 se projeví ve změnách vzhledu a obsahu lišty zobrazované na webové stránce. Nelze už hovořit o tom, že se jedná o cookies lištu, neboť se na liště nově zprostředkuje souhlas uživatelů nejen pro cookies a další identifikátory, ale také pro propojování datových sad (nejen) v rámci služeb Google.

Nyní je tedy zájem získat souhlas ve více oblastech než jen pro cookies, a to konkrétně kromě „cookies“, resp. identifikátorů funkčních, analytických a marketingových, také souhlas s personalizací reklam a sdílením dat mezi službami Google. To znamená, že již nestačí na liště žádat udělení souhlasu s používáním cookies obecně (jakkoliv i dříve toto nebylo správné řešení). Místo toho je vhodnější používat obecnější formulaci založenou na účelu, jako udělení souhlasu pro „marketing“ či „analytiku“ a nepřesnou zkratku „cookies“ definitivně opustit.

V případě, že využíváte lišty od poskytovatelů certifikovaných Googlem, [4]  můžete předpokládat, že nezbytná změna byla provedena automaticky, případně že stačí provést aktualizaci. Výzvou však může být situace, kdy spoléháte na služby ostatních poskytovatelů, nebo si webovou compliance týkající se cookies zajišťujete sami.

Bez ohledu na vašeho poskytovatele, bude totiž implementace Consent Mode v2 vyžadovat také úpravu zásad zpracování cookies, pokud se jedná o samostatný dokument, případně zásad zpracování osobních údajů.

Důsledky absence Consent Mode v2

Bez implementace Consent Mode v2 [5] může dojít k významnému omezení funkcí služeb Google Ads a dalších nástrojů Google na vašem e-shopu. Informaci o změnách Google zveřejnil již v předstihu, a to v lednu letošního roku. Přesto lze očekávat, že podstatná část e-shopů (natož veřejnosti) toto nezaregistrovala.

Je třeba počítat s tím, že nepřítomnost Consent Mode v2 může způsobit problémy v remarketingových aktivitách a komplikace při modelování konverzí, což jsou klíčové složky pro úspěšnost reklamních kampaní. Provozovatelé webových stránek a zejména e-shopů, kteří nepřizpůsobí a neaktualizují své lišty v nejbližší době, mohou narazit na problémy s přesností a kvalitou dat, což by mohlo vést k nesprávným nebo zkresleným výsledkům a výrazně narušit schopnost inzerentů efektivně cílit a vyhodnocovat své kampaně.

Kromě změny obsahu a vzhledu (cookies) lišty doporučujeme upravit také zásady ochrany osobních údajů (privacy policy). Doporučujeme výslovně uvést, jaké druhy dat jsou shromažďovány při využívání služeb Google. Pokud používáte oblíbenou tabulku cookies, uveďte do ní stručně nové parametry – ad_user_data a ad_personalization, se kterými Google pracuje. 

V případě, že by došlo k ignorování úpravy informačních povinností na webu (tj. zejména pouze provedení technických úprav bez zohlednění právní roviny celé věci, na kterou právě řada subjektů z naší zkušenosti zapomíná), hrozí standardně pokuta dle čl. 83 GDPR ve výši až 10.000.000 EUR, nebo 2 % celkového ročního obratu; dozorové orgány se na tuto problematiku navíc v poslední době zaměřují velmi intenzivně.

JUDr. Lukáš Jakoubek
Senior advokát

Mgr. Hana Schubertová
Koncipientka

JUDr. Jakub Klodwig
Koncipient

HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář

Florentinum, recepce A

Na Florenci 2116/15

110 00  Praha 1

Tel.:       +420 255 000 111

Fax:       +420 255 000 110

e-mail:    office@havelpartners.cz

[1] A new path for Privacy Sandbox on the web. [20.8.2024]. Dostupné >>> zde.

[2] Více informací k dispozici >>> zde.

[3] Jakým způsobem zavést Consent Mode v2 se můžete dozvědět >>> zde.

[4] Unlocking the full value of Consent Mode. CMP Patner Program [20.8.2024]. Dostupné >>> zde.

[5] Zda splňujete Consent Mode v2 by bylo možné zjistit mimo jiné i >>> zde.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

JUDr. Lukáš Jakoubek, Mgr. Hana Schubertová, JUDr. Jakub Klodwig (HAVEL & PARTNERS) 10.09.2024

---

Prodlení a odstoupení od smlouvy – časový tlak na věřitele (?)

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), nedává zcela konkrétní informace o tom, v jakém okamžiku či spíše do jakého nejzazšího okamžiku je nutné realizovat odstoupení od smlouvy, a to jestliže jedné ze smluvních stran vznikne nárok na odstoupení od smlouvy z důvodu prodlení druhé smluvní strany. V tomto příspěvku se zaměřím na problematiku časových aspektů odstoupení od smlouvy z důvodu prodlení.

Úvodem upozorňuji, že tento příspěvek se popsané problematice věnuje pouze z hlediska právní úpravy. Pokud by tato problematika byla řešena v případě konkrétního smluvního vztahu, je nutné posoudit, zda smlouva obsahuje ujednání týkající se časových aspektů odstoupení od smlouvy a zda se případně neodchyluje od právní úpravy. Pro úplnost je možné v této souvislosti poukázat na usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 3460/2019 ze dne 31. 3. 2020, ze kterého vyplývá, že je třeba aplikovat § 1977 OZ i v případě, že smlouva neobsahuje ujednání podle § 1977 OZ.

Možnost odstoupení od smlouvy z důvodu porušení smlouvy prodlením se smluvní povinností upravují § 1977 až § 1979 OZ. Problematiku je možné rozdělit na dvě kategorie:

1. porušení povinnosti prodlením je podstatným porušením

Pojem podstatnosti není ve jmenovaných ujednáních upřesněn. Komentářová literatura k pojmu „podstatnost“ uvádí: „Podstatnost porušení přitom může vyplývat jak z obsahu a významu porušené povinnosti jako takové (některé povinnosti jsou v kontextu závazku pouze vedlejší, méně důležité), tak případně i z intenzity porušení (podstatnost porušení nastává až od určitého rozsahu, případně délky trvání prodlení apod.)[1].“ Dále citovaná literatura dovodila, že je třeba aplikovat obecnou úpravu v § 2002 OZ. Podrobnostem se však k tématu „podstatnosti“ v tomto příspěvku věnovat nebudu.

Jedná-li se o porušení smluvní povinnosti podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit. To však za podmínky, že to prodlévající straně oznámila bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla o prodlení. Podle Ústavního soudu[2] je pojem „bez zbytečného odkladu“ pojmem vágním, a proto je nutné jej vždy vykládat s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem konkrétního případu.[3]

Komentářová literatura doplňuje: „Konkrétní délka lhůty „bez zbytečného odkladu“ bude odviset od charakteru a složitosti plnění, okolností daného závazkového vztahu, případné provázanosti na vztahy další, svoji roli bude hrát i zavedený způsob komunikace mezi stranami, zavedená praxe mezi nimi vůbec, jejich profesionální či obecná povaha, případně i zvyklosti, pakliže se v dané sféře nějaké zachovávají. Zpravidla se bude v běžných jednoduchých případech jednat o několik dní (zde typicky maximálně do deseti či nejvýše patnácti dnů), spíše než více týdnů. V odůvodněných případech však může být lhůta i delší; je totiž třeba vnímat ji nikoliv jen jako lhůtu k provedení úkonu odstoupení, k odeslání a doručení příslušného oznámení, ale především jako lhůtu nezbytnou k promyšlení a provedení věcného rozhodnutí, zda k odstoupení přistoupit, či nikoliv.“[4] Co se týče konkrétních příkladů, je možné poukázat na usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Odo 1237/2005, ze dne 13. 2. 2007, ve kterém Nejvyšší soud přisvědčil závěru odvolacího soudu, že odstoupení od smlouvy pro podstatné porušení smlouvy v rozsahu přesahujícím 9 měsíců, v dané právní věci nebylo včasným odstoupením od smlouvy. V rozhodnutí Nejvyšší soudu, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012 ze dne 10. 12. 2013, soud nepřisvědčil argumentaci odvolacího soudu, že v poměru k době trvání smluvního vztahu byla lhůta téměř dvou měsíců posouzena jako lhůta „bez zbytečného odkladu“. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí uvedl, že rozhodující není doba trvání závazkového vztahu, nicméně bezodkladné jednání odstupující smluvní strany.

Jestliže strana poruší smluvní povinnost podstatným způsobem, je vhodné, aby odstupující strana realizovala odstoupení bez dalších prodlev. Je zřejmé, že ne ve všech případech je možné k odstoupení od smlouvy přistoupit v řádu jednotek dnů. Pokud však dojde k odstoupení s určitým (delším) časovým odstupem, je vhodné mít připravené odůvodnění takové skutečnosti včetně důkazů k tvrzením ohledně časového odstupu při realizaci odstoupení (zejm. je-li očekáváno zpochybnění včasného odstoupení druhou smluvní stranou).

1. porušení povinnosti prodlením je nepodstatným porušením.

Předpokladem pro odstoupení v tomto případě je poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty prodlévající straně, a to výslovně nebo mlčky. Lhůtu je nutné určit s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu. Především se musí jednat o lhůtu, ve které je možné dluh splnit.[5] V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 30 Cdo 1641/200, se však doplňuje, že se nepředpokládá, že by dlužník začal s přípravou ke splnění dluhu až po splatnosti, tudíž dodatečná lhůta může být kratší než lhůta objektivně potřebná či obvyklá k opatření a poskytnutí plnění věřiteli. Současně je uvedeno, že oznámená lhůta může být prodlužována, ale nemůže být zkrácena. V neposlední řadě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že věřitel není povinen dlužníka upomínat ke splnění dluhu nebo mu sdělit dodatečnou délku lhůty ke splnění dluhu. Vedle § 1978 OZ je nutné vždy přihlédnout také k § 1979 OZ[6].

K odstoupení od smlouvy v případě, že prodlení je nepodstatným porušením smlouvy, je možné shrnout, že je nutné dlužníkovi nejprve poskytnout přiměřenou lhůtu ke splnění jeho povinnosti. Účinky odstoupení nastanou až uplynutím přiměřené lhůty, a to i v případě, že by dlužníkovi byla poskytnuta lhůta v délce nepřiměřené.

Co se však stane v případě, kdy dlužník porušil svou smluvní povinnost prodlení podstatným způsobem a věřitel „nestihl“ odstoupit ve lhůtě bez zbytečného odkladu? OZ neuvádí, jak v takové situaci dále postupovat. Odpověď je možné nalézt v soudní judikatuře, která dospěla k následujícímu závěru: „Případné nedodržení lhůty „bez zbytečného odkladu“ pro odstoupení z důvodu podstatného porušení smluvní povinnosti (§ 345 odst. 1 obch. zák.[7])  a absence určení dodatečné přiměřené lhůty k plnění pro odstoupení z důvodu nepodstatného porušení smluvní povinnosti, má za následek jen to, že prodlení lze hodnotit (jen) jako nepodstatné porušení smluvní povinnosti a že účinky odstoupení od smlouvy nastávají teprve po marném uplynutí přiměřené dodatečné lhůty, jež měla být poskytnuta k plnění povinnosti.[8] V uvedeném případě tak nedochází ke ztrátě nároku na odstoupení od smlouvy, nicméně účinky odstoupení nastanou po uplynutí přiměřené dodatečné lhůty, kterou měla být dlužníkovi poskytnuta ke splnění jeho smluvní povinnosti.

Závěrem lze shrnout učiněné závěry následovně. Možnost odstoupení od smlouvy z důvodu prodlení s plněním smluvní povinnosti je upravena v § 1977 až § 1979 OZ. Důležité je rozlišovat mezi podstatným a nepodstatným porušením smluvní povinnosti prodlením:

• V případě podstatného porušení je nutné, aby věřitel od smlouvy odstoupil bez zbytečného odkladu, jakmile se o prodlení dozví. Je nutné zdůraznit, že pojem „bez zbytečného odkladu“ je vágní a musí se posuzovat individuálně dle okolností případu. Dodatečná lhůta k plnění musí být přiměřená a dlužníkovi musí dát reálnou šanci splnit dluh. V případě nedodržení lhůty „bez zbytečného odkladu“ pro odstoupení v případě podstatného porušení věřitel neztrácí nárok na odstoupení, ale jeho účinky nastanou až po uplynutí přiměřené dodatečné lhůty.
• V případě nepodstatného porušení musí věřitel dlužníkovi nejprve poskytnout dodatečnou přiměřenou lhůtu k plnění a teprve poté mohou nastat účinky odstoupení od smlouvy (resp. tyto účinky nastanou i v případě, že věřitel neprodloužil lhůtu nepřiměřeně krátkou).

Mgr. Kateřina Hudec,
advokátka

MT Legal s.r.o., advokátní kancelář

Praha | Brno | Ostrava

Tel.: +420 222 866 555

Fax:  +420 222 866 546

e-mail: info@mt-legal.com

[1] HULMÁK, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1335 s.

[2] Viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 314/05, ze dne 15. 8. 2005.

[3] Ústavní soud odkazuje na pojem „bez zbytečného odkladu“ uvedeném v § 529 odst. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013. Závěr Ústavního soudu je možné aplikovat i na § 1977 OZ.

[4] HULMÁK, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1335 s.

[5] HORÁK, Pavel. § 1978 [Odstoupení při nepodstatném prodlení]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023.

[6] Je-li poskytnuta nepřiměřeně krátká lhůta k plnění a je odstoupeno po jejím uplynutí, účinky odstoupení nastávají až po uplynutí doby, která měla být dlužníkovi poskytnuta jako přiměřená; uvedené platí i v případě, že věřitel odstoupil od smlouvy, aniž by dlužníkovi dodatečnou lhůtu poskytl.

[7] Přestože se jedná o odkaz na dnes již neúčinnou právní úpravu, jde o obdobnou úpravu jako dnes obsahuje OZ.

[8] Rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 ICdo 81/2019-I. ze dne 25. 2. 2021.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Kateřina Hudec (MT Legal) 08.08.2024