EPRÁVO – informace nejen pro podnikatele.
Počítání času při konfliktu zákona o elektronických úkonech a daňového řádu.
Přehled vybraných legislativních novinek platných pro rok 2023.
Vládní pomoc velkým podnikům na zvýšené náklady cen energií (zastropování cen energií a dotační program).
Dnem 1. ledna 2023 nabylo účinnosti nařízení vlády č. 442/2022 Sb., kterým se mění nařízení vlády č.298/2022 Sb., o stanovení cen elektřiny a plynu v mimořádné tržní situaci, ve znění nařízení vlády č. 343/2022 Sb. (dále jen „Nařízení“). Díky této novele Nařízení dochází k rozšíření kategorie zákazníků s maximální stanovenou cenou elektřiny a plynu o velké podniky[1].
V důsledku aktuální ruské agrese proti Ukrajině a jeho vlivu na enormní nárůst cen energií se vláda uchýlila k vydání Nařízení, které stanovuje tzv. cenový strop elektřiny a plynu pro období od 1. ledna 2023 do 31. prosince 2023. Tento krok je vláda oprávněna učinit v případě mimořádné tržní situace na trhu s elektřinou nebo plynem[2], a to v souladu s novelou energetického zákona. Dále je v souvislosti se zvýšenými náklady na energie poskytována tzv. dotační podpora velkým podnikům[3].
V tomto článku se pokusím shrnout základní parametry stanovených maximálních cen elektřiny a plynu v souladu s Nařízením, a to ve ve vztahu k velkým podnikům. Dále nastíním další možnou veřejnou podporu velkých podniků v souvislosti s nárůstem cen energií ve formě dotační podpory podle Dočasného krizového rámce.
Definice velkého podniku
Pro účely vymezení velkého podniku je nutné nejprve posoudit definici mikropodniku, malého a středního podniku. Kritéria pro zařazení konkrétního podniku do kategorie velikosti stanovuje čl. 2 ve spojení s čl. 3 až 6 přílohy doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků a příloha I Nařízení Komise (ES) č. 800/2008.
Kategorie mikropodniků, malých a středních podniků je složena z podniků, které zaměstnávají méně než 250 osob a jejich roční obrat nepřesahuje 50 milionů eur a/nebo jejichž bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 43 milionů eur, přičemž se posuzují všechny partnerské podniky a propojené podniky.
Pokud nějaký podnik není dle výše uvedených parametrů mikropodnikem, malým ani středním podnikem, patří mezi velké podniky. Velký podnik tedy zaměstnává více než 250 osob nebo roční obrat přesahuje 50 milionů eur a/nebo bilanční suma roční rozvahy přesahuje 43 milionů eur.
Cenový strop elektřiny a plynu pro velké podniky
Hlavním kritériem pro posouzení zastropování cen energií je skutečnost, zda je odběrné místo velkého podniku napojeno na hladinu nízkého napětí v případě elektřiny[4] a zda má dané odběrné místo spotřebu plynu do 630 MWh/ročně[5] (tzv. maloodběratel). V případě, že velký podnik splňuje toto kritérium, dochází k zastropování cen elektřiny a plynu na tato odběrná místa automaticky. Posuzují se každá jednotlivá odběrná místa zvlášť.
V případě, že má velký podnik napojeno odběrné místo elektřiny na hladinu vysokého nebo velmi vysokého napětí a odběrné místo plynu přesahuje roční spotřebu 630 MWh (tzv. střední a velkoodběratel), je podmínkou pro uplatnění zastropování cen energií poskytnutí čestného prohlášení velkého podniku podle vzoru přílohy č. 7 (pro elektřinu) Nařízení a přílohy č. 8 Nařízení (pro plyn) dodavateli energií, a to za každé takové odběrné místo. Čestná prohlášení zasílají velké podniky dodavateli energií nejpozději do konce kalendářního měsíce, který předchází měsíci, za který se má začít uplatňovat maximální cenový strop za dodávku elektřiny nebo plynu. Výjimkou je leden 2023, kdy je nutné předložit prohlášení do 15. ledna 2023. Prohlášení se dokládá pouze jednou.
V případě, že velký podnik nebude mít nadále zájem pro další období uplatnit maximální cenový strop za energie, je povinen tuto skutečnost dodavateli energií oznámit.
Dále může nastat situace, kdy velký podnik využívá plyn pro tepelnou energii na vytápění a přípravu teplé užitkové vody (tzv. TUV) nebo vyrábí tepelnou energii do rozvodného tepelného zařízení. V obou případech je zastropována poměrná část plynu spotřebována na vytápění a přípravu TUV, pokud zákazník doloží dodavateli plynu vyplněnou přílohu č. 1 a přílohu č. 9 Nařízení.
Pokud velký podnik zároveň spadá do vymezené kategorií zákazníků podle § 4 odst. 1 písm. b) a § 4 odst. 3 písm. b) Nařízení (např. poskytovatelé zdravotnických a sociálních apod.), jedná se o jiný režim, podle kterého se dokládají jiné přílohy a výše zastropování cen energií je ve výši 100 % dle níže uvedeného.
Výše cenového stropu
Maximální cena je stanovena za dodávku (i) elektřiny ve výši 5.000 Kč/MWh[6] a (ii) plynu ve výši 2.500 Kč/MWh[7]. Ceny jsou uvedeny bez DPH a platí pouze pro silovou elektřinu a plyn, ke které budou nadále účtovány ceny za distribuci a ostatní poplatky bez stanovení maximálních cen dle Nařízení. Ceny se tak týkají obchodní části, tj. ceny za komoditu.
Cenový strop pro odběrná místa velkého podniku připojena na hladině nízkého napětí a pro maloodběratele plynu je ve výši 100 % dle výše uvedeného.
Cenový strop pro odběrná místa velkého podniku připojena na hladině vysokého a velmi vysokého napěti a pro střední a velkoodběratele plynu je ve výši 80 % nejvyšší spotřeby za posuzovaný měsíc v uplynulých pěti letech.
Stálý měsíční plat za dodávku elektřiny a plynu se stanoví ve výši 130 Kč/odběrné místo za měsíc[8], přičemž tento cenový strop se týká pouze při napojení odběrného místa na hladinu nízkého napětí u elektřiny a pro maloodběratele plynu.
Dotační program pro velké podniky na zvýšené náklady na plyn a elektřinu
Vláda usnesením č. 876 ze dne 19. října 2022 schválila aktualizaci programu podpory na zvýšené náklady na zemní plyn a elektřinu v důsledku mimořádně prudkého růstu jejich cen pro podnikatelské subjekty v rámci výzvy 1 (dále jen „Výzva“), přičemž účelem podpory je pomoc velkým podnikům ze strany státu s cílem udržet jejich podnikatelskou činnost. Na tuto Výzvu vláda vyčlenila 30 miliard korun a týká se zvýšených nákladů na elektřinu a plyn za období únor až říjen 2022 (dále jen „rozhodné období“).
O dotaci mohou žádat velké podniky, které mají alespoň jedno odběrné a předávací místo podle čl. 3.9 Výzvy, na které se nevztahuje cenový strop podle Nařízení a současně v rozhodném období došlo k navýšení nákladů na ceny elektřiny a plynu oproti roku 2021 více než dvojnásobně. Výše podpory činí zpravidla 30 % způsobilých nákladů, maximálně však do výše 45 milionů korun, přičemž způsob výpočtu způsobilých nákladů je uveden v čl. 3.8 Výzvy.
V případě, že je žadatel energeticky náročným podnikem, činí výše podpory 50 % způsobilých nákladů, maximálně do nižší z částek: 80 % provozní ztráty nebo 200 milionů korun na jednoho příjemce a v případě, že se jedná o žadatele, který je podnikem ve vybraných odvětvích (například výroba kožených oděvů, výroba dutého skla, odlévání železa apod.), činí výše podpory 70 % způsobilých nákladů, maximálně do nižší z částek: 80 % provozní ztráty nebo 200 milionů na jednoho příjemce.
Na skupinu partnerských a propojených podniků definovaných dle doporučení Evropské komise nesmí celkově podpora překročit 2 miliony eur a pro skupinu, v níž o podporu žádá energeticky náročný podnik, činí tento limit 25 milionů eur.
Žádosti lze podávat do 8. února 2023.
Další podpora pro velké podniky
Další veřejná podpora velkých podniků v souvislosti s náklady na zvýšené energie je např. ve formě dotace na (i) výzkum, experimentálního vývoje a inovací, (ii) modernizaci distribuce tepla v systémech dálkového vytápění z Národního plánu obnovy nebo (iii) obnovitelné zdroje energie – větrné elektrárny, a další. Více informací ohledně dotačních programů je uvedeno na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu.
Závěr
Závěrem shrnuji, že vzhledem k tomu, že dotace dle Výzvy je stanovena za rozhodné období v roce 2022 a zastropování cen podle Nařízení pro velké podniky je možné od 1. ledna 2023, je možné tyto vládní pomoci kombinovat.
Novela energetického zákona reaguje na bezprecedentní situaci na trhu s energiemi a zavedla nový institut mimořádné tržní situace, za kterou se považuje ruská agrese vůči Ukrajině a jeho značný vliv na trh s energiemi. Vláda poměrně rychle reagovala vydáním Nařízení a zavedla tak pomoc pro vymezenou kategorii subjektů, za což můžou být tyto subjekty vděční.
Využití výše uvedených vládních pomocí je však čistě dobrovolné a je tedy na zvážení každého podniku, jakým způsobem se k situaci postaví a zda tuto formu pomoci skutečně potřebuje.
Vzhledem k neustálému vývoji situace na trhu s energiemi je nutné reflektovat případné změny a jejich dopady. Údaje uvedené v tomto článku jsou sepsány k aktuálnímu stavu ke dni 10. ledna 2023.
Mgr. Saskie Krejčířová,
advokátka
Platnéřská 2
110 00 Praha 1
Tel.: +420 236 163 111
e-mail: saskie.krejcirova@roedl.com
[1] § 4 odst. 2 písm. b) a § 4 odst. 4 písm. b) Nařízení.
[2] § 19d zákona ze dne 20. září 2022, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“).
[3] Na základě oddílu 2.4 sdělení Evropské komise „Dočasný krizový rámec pro opatření státní podpory na podporu hospodářství po agresi Ruska vůči Ukrajině (2022 /C 131 I/ 01) a sdělení Evropské komise „Změna dočasného krizového rámce pro opatření státní podpory na podporu hospodářství po agresi Ruska vůči Ukrajině“ (dále jen „Dočasný krizový rámec“).
[4] § 4 odst. 1 písm. a) Nařízení.
[5] § 4 odst. 3 písm. a) Nařízení ve spojení s přílohou č. 16 k vyhlášce č. 349/2015 Sb., o pravidlech trhu s plynem.
[6] § 3 odst. 1 Nařízení.
[7] § 3 odst. 2 Nařízení.
[8] § 3 odst. 3 a odst. 4 Nařízení
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Mgr. Saskie Krejčířová (Rödl & Partner)
31.01.2023
Ke spornosti výkladu ustanovení § 62 zákona o obchodních korporacích a dopadu povinností členů volených orgánů obchodní korporace na prokuristu.
Institut prokury definuje ustanovení § 450 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „OZ“) tak, že udělením prokury zmocňuje podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku prokuristu k právním jednáním, ke kterým dochází při provozu obchodního závodu, popřípadě pobočky, a to i k těm, pro která se jinak vyžaduje zvláštní plná moc. Zcizit nebo zatížit nemovitou věc je však prokurista oprávněn, je-li to výslovně uvedeno.
Prokurista je obecně vnímán jako smluvní zástupce podnikatele, ačkoliv je rozsah oprávnění prokuristy vymezen shora uvedenou zákonnou definicí. Zejména pro účely tohoto článku zdůrazňujeme, že prokurista není členem orgánu obchodní korporace a zákonné vymezení prokury nezahrnuje žádné oprávnění prokuristy k vnitřnímu rozhodování o obchodním vedení obchodní společnosti.
Podle ustanovení § 58 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen jako „ZOK“), ve znění účinném do dne 31.12.2020, platilo, že ustanovení § 51 až § 57 ZOK a pravila ZOK o nepřípustnosti konkurenčního jednání se použijí také na prokuristu, a to přiměřeně i na prokuristu zmocněného podnikatelem, který není obchodní korporací.
Tato právní úprava jednoznačně rozšiřovala působnost pravidel jednání členů volených orgánů obchodních korporací na prokuristy. Na prokuristovo jednání proto dopadalo pravidlo podnikatelského úsudku jakožto korektivu péče řádného hospodáře a dle této právní úpravy nastávaly při porušení péče řádného hospodáře prokuristou stejné následky jako v případě členů volených orgánů obchodní korporace. Pro prokuristu platila též pravidla týkající se střetu zájmů.
Zákonem č. 33/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, ve znění zákona č. 458/2016 Sb., a další související zákony (dále jen jako „změnový zákon“) bylo ustanovení § 58 ZOK zrušeno. Důvodová zpráva ke změnovému zákonu vysvětluje potřebu zrušení tohoto ustanovení tím, že pravidla jednání členů volených orgánů obchodních korporací ani pravidla o střetu zájmů nelze na prokuristu pouze z titulu jeho postavení prokuristy vztáhnout. Prokurista je pouhým smluvním zástupcem podnikatele. Pokud pravidla nemíří na zbylé smluvní či zákonné zástupce obchodní korporace, není důvodu, aby se aplikovala na prokuristu, který není členem orgánu obchodní korporace.
S účinností ke dni 1.1.2021 bylo do ZOK vloženo nové ustanovení § 62 odst. 1, dle kterého se ustanovení ZOK o nepřípustnosti konkurenčního jednání a ustanovení OZ a ZOK o povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře a následcích porušení této povinnosti použijí i na osobu, která se fakticky nachází v postavení člena voleného orgánu, přestože jím není, a bez zřetele k tomu, jaký vztah k obchodní korporaci má. Na tuto osobu se pak, dle ustanovení § 62 odst. 2 ZOK, použijí obdobně též ustanovení ZOK o střetu zájmů člena voleného orgánu.
Nová právní úprava již osobu prokuristy výslovně nezmiňuje. Bez konkrétní definice osoby, která se fakticky nachází v postavení člena voleného orgánu, přestože jím není, dochází v praxi k výkladovým problémům, zda pravidla jednání členů volených orgánů na prokuristu aplikovat či nikoliv, případně v jakém rozsahu a za jakých podmínek.
Důvodová zpráva ke změnovému zákonu k ustanovení § 62 uvádí, že ZOK nyní staví najisto, že povinnosti uložené podle zákona členům volených orgánů se vztahují i na osoby, které ač formálně nejsou členem orgánu, materiálně se v takovém postavení nacházejí. Ve svém výkladu používá důvodová zpráva pojem faktických a stínových vedoucích, ačkoliv tento pojem řádně nevysvětluje, přičemž obecně jsou za faktické a stínové vedoucí považovány osoby, které ač právně nejsou v řídícím postavení člena orgánu, fakticky tak jednají, respektive podle jejich pokynů skuteční členové orgánů jednají.
Důvodová zpráva ke změnovému zákonu však nepodává jasnou odpověď na to, zda může být prokurista za určitých situací osobou, která se fakticky nachází v postavení člena voleného orgánu, přestože jím není, resp. v intencích důvodové zprávy ke změnovému zákonu osobou faktického či stínového vedoucího.
Vyřešení nejasnosti výkladu ustanovení § 62 ZOK nepřináší ani komentářová literatura k ZOK, když dle Ivany Štenglové (In: Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 209 – 212) lze v praxi sledovat situace, kdy je prokurista pouhým „podepisovatelem“ jednání koncipovaných někým jiným (členem statutárního orgánu, popřípadě vedoucím zaměstnancem), ale i situace, kdy fakticky o obsahu těchto jednání rozhoduje, a může se tedy nacházet (ve vazbě na rozsah, ve kterém mu je rozhodovací pravomoc přiznána) v postavení faktického vedoucího. Ivana Štenglová proto prokuristu jako osobu, která se faktický nachází v postavení člena voleného orgánu, nevylučuje, když dle jejího názoru je u prokuristy, stejně jako u vedoucího zaměstnance obchodní korporace, vždy třeba vycházet z konkrétních okolností případu.
Jan Lasák a Jan Dědič (In: Komentář ASPI – Wolters Kluwer k § 62 zákona o obchodních korporacích, Faktický člen voleného orgánu) ovšem zastávají názor opačný. Podle těchto autorů se musí osoba, na niž se má ustanovení § 62 ZOK aplikovat, nacházet v postavení člena voleného orgánu pouze fakticky, nikoliv de iure. Takovou osobou může být např. osoba, která byla ustavena do funkce bez způsobilosti pro výkon takové funkce, či osoba, jejíž funkce ve voleném orgánu zanikla (uplynutím doby, odvoláním z funkce, odstoupením z funkce apod.) a tato osoba činnosti fakticky nadále vykonává. Dle názoru těchto autorů proto nemůže být prokurista osobou podléhající režimu § 62 ZOK, i když na něj statutární orgán deleguje podstatnou část obchodního vedení, neboť v takovém případě se jedná o osobu mající právní, nikoliv faktický, titul na výkon činností spadajících do působnosti voleného orgánu.
Doplňujeme, že Jan Lasák s Janem Dědičem výše uvedený výklad ustanovení § 62 ZOK podporují argumentací, dle které má prokurista, případně jiné osoby, na něž statutární orgán delegoval obchodní vedení, patřit mezi osoby v obdobném postavení člena statutárního orgánu uvedené v ustanovení § 69 odst. 2 ZOK, nikoliv pod osoby, které se fakticky v takovém postavení nacházejí, které ustanovení § 69 odst. 2 ZOK rovněž zmiňuje.
Z výše uvedeného je zřejmé, že zákonodárce pravděpodobně opravdu zamýšlel prokuristu z dosahu ustanovení § 62 ZOK vyloučit. Výkladová literatura k vynětí prokuristy z aplikace ustanovení § 62 ZOK však již jednotná není.
Přikláníme se k názoru, že pokud je účelem posuzovaného ustanovení vztažení základních povinností skutečného člena voleného orgánu i na osobu, která se v jeho postavení fakticky nachází, a to zejména pro zajištění ochrany práv obchodní korporace, není důvodu, proč by neměl např. prokurista vykonávající funkci obchodního ředitele s rozsahem oprávnění odpovídajícím faktickému řízení společnosti plnit stejné povinnosti a nést stejné důsledky svého jednání jako skutečný člen statutárního orgánu.
Z důvodu právní jistoty, zejména pro nejednotný výklad ustanovení § 62 ZOK, proto doporučujeme klienty v postavení prokuristů obchodních společností s nesporným vlivem na faktické rozhodování společnosti o povinnosti jednat dle pravidel členů volených orgánů a možném dovození důsledků v případě porušení těchto pravidel poučovat.
Obsahem poučovací povinnosti by tak, dle našeho názoru, mělo být poučení o povinnosti prokuristy jednat s péčí řádného hospodáře, včetně pravidel podnikatelského úsudku, a o možných důsledcích porušení těchto pravidel jednání, zejména o povinnosti k náhradě újmy za porušení péče řádného hospodáře a o zákonném ručení za dluhy společnosti v případě neuhrazení újmy.
V případě dovození klientova postavení prokuristy, které již odpovídá faktickému členovi statutárního orgánu, bychom doporučovali klienta informovat též o eventuálním dovození aplikace pravidel o střetu zájmů mezi jím a obchodní společností, kterou zastupuje, jakož i o eventuálně dovozené informační povinnosti o úmyslu uzavírání smluv s obchodní společností.
Doplňujeme, že obdobné výkladové problémy činí i nové znění ustanovení § 69 odst. 2 ZOK, které nad rámec pojmu osoby, která se fakticky nachází v postavení člena statutárního orgánu, užívá, na rozdíl od ustanovení § 62 ZOK, pojmu osoby nacházející se v obdobném postavení člena statutárního orgánu.
Ačkoliv se tento článek výkladem ustanovení § 69 odst. 2 ZOK nezabývá, lze dovodit, že závěr o aplikaci pravidel o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce, jakož i o dopadu zvláštních povinností při úpadku obchodní společnosti, na prokuristu s rozsahem oprávnění fakticky odpovídajícím statutárnímu orgánu, resp. nacházejícím se v obdobném postavení člena statutárního orgánu, by byl obdobný.
Závěr
Ohledně dopadu pravidel jednání členů volených orgánů na prokuristu dle ustanovení § 62 ZOK panuje názorová nejednotnost. Dle našeho názoru proto nelze bez dalšího předem vyloučit, že by v konkrétním případě nemohlo být dovozeno, že např. prokurista, který je zároveň obchodním ředitelem společnosti s rozsahem rozhodovacích oprávnění odpovídajícím faktické pozici člena voleného orgánu, je povinen plnit stejné povinnosti a nést stejné důsledky svého jednání jako skutečný člen voleného orgánu dané společnosti.
Vzhledem k výše uvedenému proto doporučujeme klienty v postavení prokuristů obchodních korporací s nesporným vlivem na faktické rozhodování obchodní korporace o povinnosti jednat dle pravidel členů volených orgánů a o možném dovození důsledků v případě porušení těchto pravidel z důvodu jistoty poučovat.
JUDr. František Divíšek,
advokát a partner
Mgr. Barbora Štrofová,
advokát
Velké náměstí 135/19
500 02 Hradec Králové
Tel.: +420 495 512 831-2
Fax: +420 495 512 838
e-mail: pps@ppsadvokati.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
JUDr. František Divíšek, Mgr. Barbora Štrofová (PPS advokáti)
01.02.2023
Počítání času při konfliktu zákona o elektronických úkonech a daňového řádu.
Počítání času (lhůt) v podobě, v jaké ho dnes známe, tj. pakliže poslední den lhůty připadne na sobotu, neděli nebo státní svátek, posouvá se její konec na nejbližší následující pracovní den, vnímá mnoho z nás jako naprostou samozřejmost. Tento způsob počítání času vychází z nálezu Ústavního soudu České republiky (dále též jako „ÚS ČR“), který je dnes běžnou součástí výuky ústavního práva na právnických fakultách v České republice.
Konkrétně se jedná o nález ÚS ČR ze dne 17.12.1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97, resp. nález č. 30/1998 Sbírky nálezů a usnesení, od jehož vydání letos uplyne již úctyhodných 25 let. I přes stáří tohoto nálezu se však zdá, že otázka počítání lhůt je stále aktuální, neboť se čas od času opětovně stává předmětem judikatury. Právě na jeden letošní judikát, který tuto otázku částečně oživil, se v tomto článku zaměříme.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu České republiky (dále též jako „NSS ČR“) vydal dne 26.05.2022 rozsudek č. j. 4 Afs 264/2018-85, v němž se zabýval právě počítáním času. Jako účastník řízení zde na straně jedné vystupuje obchodní korporace HUL HO, s.r.o. (dále též jako „Společnost“) a na straně druhé pak Odvolací finanční ředitelství (dále též jako „OFŘ“). Pojďme se nyní společně podívat na obsah celého sporu.
- Výchozí skutkový stav
Finanční úřad pro Karlovarský kraj (dále též jako „FÚ“) vydal dne 22.12.2016 platební výměr (dále též jako „Platební výměr“), jímž Společnosti uložil pokutu ve výši 30.000,- Kč „za (včasné) nepodání následného kontrolního hlášení na základě výzvy ke změně, doplnění či potvrzení údajů uvedených v podaném kontrolním hlášení za zdaňovací období duben 2016“. Právě tento platební výměr se stal předmětem následného soudního sporu mezi Společností a OFŘ, kterýžto spor byl nakonec předložen k posouzení NSS ČR.
Za zdaňovací období duben 2016 podala Společnost kontrolní hlášení již dne 29.05.2016, avšak správce daně, tj. FÚ, ji dne 02.06.2016 vyzval k jeho změně, doplnění nebo potvrzení údajů v něm uvedených (oddíl A. 4.), a to do 5 dnů ode dne oznámení této výzvy (dále též jako „Výzva“), která byla Společnosti doručena fikcí dle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jako „Zákon o elektronických úkonech“). Fikce doručení nastala dle ustanovení § 17 odst. 4 zákona, jež hovoří takto: „Nepřihlásí-li se do datové schránky osoba podle odstavce 3 ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení.“
Datum vydání Výzvy, tj. 02.06.2016, připadá na čtvrtek. Doručení fikcí nastalo dle výkladu FÚ v neděli 12.06.2016, a tedy posledním dnem pro splnění povinnosti byl pátek 17.06.2016. Společnost ovšem kontrolní hlášení podala až v pondělí 20.06.2016, přičemž FÚ toto podání akceptoval, avšak jako opožděné, a propos přistoupil k vydání shora uvedeného Platebního výměru a uložení pokuty.
Společnost následně proti Platebnímu výměru podala odvolání, přičemž argumentovala s odkazem na ustanovení § 33 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jako „DŘ“), že doručení Výzvy nastalo až v pondělí 13.06.2022, když z dikce daného ustanovení DŘ plyne, že „Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou v kratších časových jednotkách, než jsou dny.“ Domnívala se tak, že doručení nemohlo připadnout na neděli 12.06.2022, avšak na následující pracovní den, v důsledku čehož lhůta ke splnění povinnosti dle Výzvy končila v sobotu 18.06.2022, a tedy per analogiam připadl její konec až na pondělí 20.06.2016. Právě v pondělí 20.06.2016 Společnost učinila své podání, a tedy toto bylo podáno včas, pročež vydání Platebního výměru s uložením pokuty bylo nezákonné. S ohledem na to, že odvolací orgán v podobě OFŘ rozhodnutí FÚ potvrdil, přistoupila Společnost k podání správní žaloby.
- Právní názor krajského soudu
Pomyslným strůjcem judikátu, jímž se v tomto článku zabýváme, se stal právě příslušný krajský soud, když se při rozhodování shora uvedeného sporu vymezil vůči rozsudku NSS ČR ze dne 16.05.2013, č. j. 5 Afs 76/2012-28, označovaného také jako „STASEK[1]“. Ačkoliv nebudeme zabíhati do jeho detailů, pro účely našeho pojednaní považujeme za nezbytné zmínit právní větu z něj plynoucí: „Na počítání lhůty podle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, se nevztahuje pravidlo pro počítání času uvedené v § 33 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Nepřihlásí-li se do datové schránky osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty, a to i v případě, že konec lhůty připadne na sobotu, neděli nebo svátek.[2]“ Krajský soud využil možnosti odchýlit se od shora uvedeného názoru vysloveného NSS ČR, jenž byl i opakovaně judikován.[3]
Dle krajského soudu je třeba vzít do úvahy význam rozdílu mezi dobou pracovní a dobou odpočinku. Tuto tezi rozvíjí následovně: „Čas většiny lidí se člení na pracovní nebo obdobnou dobu a dobu odpočinku. […] Doba odpočinku většiny těch, kteří jsou zaměstnáni, podnikají, studují nebo se věnuji obdobným činnostem, připadá na soboty, neděle a svátky. […] Smysl posunutí posledního dne lhůty, jejíž konec připadá na den většinového odpočinku, tedy zdejší soud shledává v tom, aby si lidí mohli odpočinout. Tento smysl je dikcí recentních právních úprav poněkud zastřený („připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek“), dikce dřívějších právních úprav byla o něco zřetelnější („připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu“). U tohoto pravidla počítání času tudíž nejde o to, zda dotčená osoba má nebo nemá přístup k dodacímu / podacímu místu. Ve skutečnosti se tu jedná o to, aby – i když takovýto přístup má – si mohla odpočinout, tj. nebyla nucena se v sobotu, neděli a svátek do datové schránky přihlašovat a mohla bez následků tuto činnost odložit až na nejbližší příští pracovní den.“
Za primární však považuje stanovisko pléna Nejvyššího soudu České republiky ze dne 05.01.2017, sp. zn. Plsn 1/2015, resp. s ním spjatý tzv. princip bezrozpornosti právního řádu, v návaznosti na nějž je třeba upřednostnit ustanovení DŘ, neboť oproti Zákonu o elektronických úkonech obsahuje pravidlo pro běh lhůt a počítání času, ergo se má použít. Vzhledem k tomuto svému právnímu názoru tak krajský soud přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí OFŘ a Platebního výměru, přičemž věc navrátil k dalšímu řízení.
- Kasační stížnost OFŘ
Navzdory přesvědčivé argumentaci krajského soudu se OFŘ neztotožnilo s jeho postupem a podalo kasační stížnost na podkladě ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, majíce za to, že krajský soud v předcházejícím řízení nesprávně posoudil právní otázku a jeho rozhodnutí jest nepřezkoumatelné, resp. je zde taková vada řízení, jež by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Jádro argumentace OFŘ se zakládá na již shora uvedeném rozsudku „STASEK,“ a především pak na přesvědčení, že pravidlo o počítání lhůt, jak bylo v 90. letech minulého století judikováno ze strany ÚS ČR,[4] se uplatní toliko při doručování písemností prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. K tomuto závěru pak dochází teleologickým výkladem daného pravidla, tj. ex ratione legis, a sice upozorňuje na objektivní nemožnost vyzvednutí zásilek uložených na pobočkách provozovatele poštovních služeb, když tyto bývají o víkendech a státních svátcích zavřené. Uvádí, že datové schránky mají v tomto směru specifickou povahu, neboť adresát si může zásilku de facto vyzvednout 24 hodin denně, aniž by byl jakkoliv omezen. OFŘ dále podotýká, že zvláštnost datových schránek je založena i povinností subjektů, u kterých byly zřízeny, tyto kontrolovat, což by subjekty měly považovat za naprostou samozřejmost.
Nad rámec výše uvedeného OFŘ zastává právní názor, že pakliže by byly lhůty při doručování do datových schránek počítány „klasickým“ způsobem, vedl by takový postup k neopodstatněnému rozšíření časového prostoru pro vyzvednutí zásilky. V doplnění kasační stížnosti pak taktéž zmiňuje, že právní úprava doručování do datové schránky je komplexně upravena (a jako celek obsažena) v Zákoně o elektronických úkonech, přičemž daňový řád nelze ve vztahu k danému předpisu považovat za lex specialis; užití pravidla obsaženého v § 33 odst. 4 DŘ by s ohledem na specifický charakter datových schránek nebylo správné. Rozhodnutí krajského soudu by taktéž mělo výrazné následky pro správní praxi orgánů finanční správy, čímž by byla porušena zásada předvídatelnosti.
- Postoj Společnosti ke kasační stížnosti OFŘ
Společnost se plně ztotožňuje s napadeným rozsudkem, přičemž podotýká, že rozsudek „STASEK,“ na nějž se OFŘ odkazuje, neobsahuje žádné odůvodnění stran toho, proč by se na fikci doručení dle § 17 odst. 4 Zákona o elektronických úkonech neměla vztahovat obecná pravidla pro počítání času. Daný rozsudek, a tedy i právní argumentace OFŘ, je pak v rozporu s principem právní jistoty (zde uvádí „devadesátkový“ nález ÚS) a principem bezrozpornosti právního řádu. Společnost má za to, že „není žádoucí, aby použití obdobného pravidla (pravidla pro počítání času) bylo vykládáno odlišně Nejvyšším správním soudem a Nejvyšším soudem. Vedlo by to k narušení právní jistoty adresátů práva a jejich důvěry v právo.“ Společnost dále upozorňuje na praxi orgánů finanční správy, které počítání lhůt využívají pravidla uvedeného v DŘ, např. při podání řádného daňového přiznání či kontrolního hlášení. S ohledem na tyto skutečnosti tak Společnost navrhla kasační stížnost zamítnout.
- Předložení věci rozšířenému senátu NSS ČR
Shora naznačený spor připadl k projednání čtvrtému senátu NSS ČR, který se svým názorem přiklonil k argumentaci krajského soudu. Takový právní názor byl ovšem v rozporu s dlouhodobou praxí NSS ČR, ke kterým se přiklonila i odborná literatura.[5] Krajský soud dovozuje, že pro datové schránky nelze předpokládat jejich bezpodmínečnou přístupnost, neboť mohou být postihnuty výpadkem a vice versa pobočky provozovatele poštovní služby mohou být dostupné i ve dnech pracovního klidu, zejména zde poukazuje na tzv. „hlavní pošty“ ve větších městech. Dle krajského soudu „Pouhá neomezenost přístupu do datových schránek nezakládá bezvýjimečné důvody odlišného použití pravidel o počítání času u fikce doručení do datové schránky oproti doručení poštou.“
S přihlédnutím k důvodové zprávě Zákona o elektronických úkonech pak výkladem e ratione legis dovozuje, že účelem datových schránek je „přiblížení orgánu veřejné moci občanovi“ a „zefektivnění komunikace mezi občanem a orgánem veřejné moci.“ Naproti tomu „Benefit datových schránek spočívající v tom, že komunikace skrze ně by měla být pro fyzické či právnické osoby veskrze výhodná a komfortní, se však vytrácí, pokud orgány veřejné moci bez opory v zákonné úpravě odmítají použít tradiční pravidla o počítání času, užívaná po staletí, resp. je užívají jinak, než je obvyklé.“
Krajský soud se dále odvolává na potřebu vykládat počítání času ve prospěch daňového subjektu a nejednotnost právního řádu. S ohledem na nesouladnost svého právního názoru tak přistoupil k předložení věci rozšířenému senátu NSS ČR.
- Právní názor rozšířeného senátu NSS ČR
NSS ČR se v prvé řadě obrátil na oba účastníky řízení, aby tito sdělili své stanovisko k předložení věci rozšířenému senátu. OFŘ jakožto stěžovatel v tomto směru zastává názor, že „Přístup předkládajícího senátu vede k poskytování beneficia „liknavým daňovým subjektům“, které neplní povinnost přihlašovat se do datové schránky.“ Považuje za nežádoucí, aby takové subjekty byly zvýhodněny oproti zákonu dbalým subjektům. Dle Společnosti je ovšem přístup OFŘ vysoce formalistický, a jeho rétorika směřuje k tomu, aby se čas počítal dle hodin od přesné chvíle dodání písemností do datové schránky.
Rozšířený senát následně porovnal obdobná ustanovení o počítání času v různých procesně právních předpisech, přičemž došel k názoru, že „Nic jiného, zejména pak žádné právní jednání adresáta, není pro doručení fikcí rozhodné.“ Plynutí doby jest nezávislé na právním jednání adresáta, a tedy jej není možné směšovat s jeho právním jednáním, tj. vyzvednutím zásilky / přihlášením do datové schránky. NSS ČR také důrazně upozorňuje na odlišení doby a lhůty, kdy zároveň podotýká, že sám zákonodárce není v užívání těchto pojmů důsledný. Uložení zásilky je dle názoru NSS ČR svým charakterem tzv. úložní doba, nikoliv lhůta, jak jest opakovaně označována zákonodárcem.
Za problém pak lze vnímat i rozpornost judikatury Nejvyššího soudu České republiky (dále též jako „NS ČR“), resp. judikatury soudů rozhodujících v občanském soudním řízení. Navzdory rozsudku „STASEK“ totiž NS ČR vydal již výše zmíněné plenární stanovisko ze dne 05.01.2017, sp. zn. Plsn 1/2015, ve kterém jasně uvedl následující: „Plénum Nejvyššího soudu shledává pro účely počítání lhůty podle § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech rozhodným to, že jde o lhůtu procesní uplatňovanou (v intencích předmětu tohoto stanoviska) v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení. Obecné soudy proto správně počítají běh této lhůty podle § 57 odst. 1 a 2 o. s. ř. (s poukazem na rozhodnutí pod č. 15/2014 Sb. rozh. obč.) nebo podle § 60 odst. 1 a 3 tr. ř. a nepřihlížejí k tomu, že v ISDS se desetidenní lhůta počítá násobkem čísla 10 (počtu dnů) s číslem 24 (počtem hodin v každém dni). Uvedenému závěru, že ani při tomto způsobu doručování není posledním dnem doručení písemnosti sobota, neděle nebo svátek, ostatně odpovídá též způsob, jakým vymezil počítání času Ústavní soud v nálezu svého pléna ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97, publikovaném pod č. 30/1998 Sb. Lze tedy shrnout, že lhůta podle § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech je lhůtou procesní, jejíž běh se při doručování písemností v občanském soudním řízení počítá podle § 57 odst. 1 a 2 o. s. ř. a při doručování písemností v trestním řízení podle § 60 odst. 1 a 3 tr. ř. Připadne-li konec této lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je jejím posledním dnem nejblíže následující pracovní den.“
Rozšířený senát NSS ČR uzavřel, že nejednotné užívání pojmů lhůta a doba ze strany zákonodárce, resp. výklad úložní doby jako doby a nikoliv lhůty, narušuje odůvodněné očekávání jednotlivců, „že se mohou spolehnout na prostý jazykový význam slov zákona.“ S ohledem na tu skutečnost, že i judikatura NS ČR a ÚS ČR zachází s daným časovým intervalem jako se lhůtou, ve spojitosti s judikaturní tezí, že zákon nelze interpretovat v neprospěch účastníků řízení; pak s přihlédnutím k nejednoznačnosti celého problému rozšířený senát uzavřel, že „je vhodné se přiklonit k zachování a potvrzení dosavadní letité judikaturní praxi s určitou korekcí, a sice s odmítnutím distinkce pro oblast doručování do datových schránek, k níž NSS ČR dospěl v rozsudku ve věci „STASEK“.“ Právní věta plynoucí z rozhodnutí NSS ČR tak zní následovně: „Doručuje-li se dokument při správě daní, je pro oblast doručování do datové schránky rozhodný § 33 odst. 4 daňového řádu, podle něhož, připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou v kratších časových jednotkách, než jsou dny.“
Jaký význam však má výše uvedené pro advokátní praxi? Výše uvedený spor opětovně oživil diskuzi o počítání lhůt, přičemž závěry rozšířeného senátu sjednotily doposud nejednotnou judikaturu NS ČR, NSS ČR a ÚS ČR ohledně počítání času. Právě způsob, jakým je uložení zásilky počítáno, může v konečném důsledku daňové subjekty uchránit sankcí za opožděné plnění povinností. Jsme přesvědčeni, že plná akceptace daného rozhodnutí NSS ČR ze strany finančních orgánů nebude bezprostřední, pročež se domníváme, že se nade vši pochybnost stane součástí advokátních přípisů, a tak je vhodné upozornit na existenci tohoto judikátu.
Kateřina Farská,
paralegal
ve spolupráci s
Mgr. Bc. Filip Losert,
advokát
Advokátní kancelář JELÍNEK & Partneři s.r.o.
Pardubice – Dražkovice 181
533 33 Pardubice – Dražkovice
Truhlářská 1108/3
110 00 Praha 1
Tel.: +420 466 310 691
e-mail: advokati@advokatijelinek.cz
[1] Dle účastníka řízení – obchodní korporace STASEK s.r.o.
[2] viz rozsudek NSS ČR ze dne 16.05.2013, č. j. 5 Afs 76/2012-28
[3] K tomu srov. rozsudek NSS ČR ze dne 01.06.2011, č. j. 1 As 6/2011-347 a rozsudek NSS ČR ze dne 13.07.2016, č. j. 6 Afs 87/2016-42: „Krajský soud se může odchýlit od dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu k určité otázce, jestliže není v dané věci přímo zavázán právním názorem kasačního soudu (§ 110 odst. 3 s. ř. s.) a jestliže svůj odlišný právní názor podepře komplexní, racionální a transparentní konkurující argumentací. Jsou-li tyto podmínky splněny, pak krajský soud zaujetím odlišného právního názoru neporuší § 12 s. ř. s.“ a taktéž nález ÚS ČR ze dne 24.11.2016, č. j II. ÚS 2588/16-1: „V případě neexistence ustálené judikatury nic nebrání soudu danou věc rozhodnout jinak než v předchozích případech. Své rozhodnutí však musí přesvědčivě odůvodnit a vysvětlit, proč se od dřívějších rozhodnutí odchýlil. Neučiní-li tak, poruší právo účastníků řízení na spravedlivý proces.“
[4] nález ÚS ČR ze dne 17.12.1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97
[5] Např. POTĚŠIL, Lukáš, HEJČ, David, RIGEL, Filip a MAREK, David. Správní řád. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 131–132: „K délce a počítání uvedené 10denní lhůty je nutno zmínit závěr č. 93 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 11. 6. 2010, jakož i shodné konstatování judikatury (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 5. 2013, č. j. 5 Afs 76/2012-28, 2875/2013 Sb. NSS), podle které „na počítání lhůty podle § 17 odst. 4 ElÚkon se nevztahuje pravidlo pro počítání času… Nepřihlásí-li se do datové schránky osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty, a to i v případě, že konec lhůty připadne na sobotu, neděli nebo svátek.“ Ačkoliv byly uvedené závěry vysloveny na bázi DŘ, podle našeho názoru platí i pro doručování podle SpŘ. Bohužel se tím štěpí režim konce 10denní lhůty, který se v případě uložení u provozovatele poštovních služeb (nebo orgánů uvedených v § 23 odst. 3) posouvá na nejbližší příští pracovní den, pokud by konec lhůty připadl na sobotu, neděli nebo státní svátek (k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2008, č. j. 4 Ads 83/2008-39).“
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Kateřina Farská, Mgr. Bc. Filip Losert (JELÍNEK & Partneři)
25.10.2022
Přehled vybraných legislativních novinek platných pro rok 2023.
Pracovněprávní tým advokátní kanceláře Eversheds Sutherland pod vedením partnera Radka Matouše pro Vás připravil přehled vybraných legislativních novinek platných pro rok 2023. Nicméně je nutné letos počítat s dalšími zásadními změnami, jako bude velká novela zákoníku práce, přijetí zákona o ochraně oznamovatelů nebo novela zákona o zaměstnanosti. O těchto změnách Vás budeme samozřejmě informovat, jakmile bude známa jejich konečná podoba.
1) Zrušení periodických prohlídek
Novela vyhlášky o pracovnělékařských službách ruší od 1. ledna 2023 povinnost provádět periodické prohlídky u zaměstnanců nerizikových profesí (1. a 2. kategorie) a osob pracujících na dohodu o provedení práce a dohodu o pracovní činnosti.
Zaměstnanci i zaměstnavatelé však mají stále možnost tyto prohlídky vyžadovat. Obdobně je nastaven dohled na pracovišti, který je povinný jen pro rizikové profese, jinak pouze na vyžádání zaměstnavatele nebo poskytovatele pracovnělékařských služeb. Nově též nebude povinná mimořádná prohlídka v případě absence zaměstnance trvající déle něž 6 měsíců z důvodu mateřské nebo rodičovské dovolené.
Účinnost: 1. 1. 2023
Dopady a rizika pro zaměstnavatele:
Novela přinese snížení administrativní zátěže a též finanční úsporu pro zaměstnavatele.
2) Podpora zkrácených úvazků
Od 1. února 2023 můžou zaměstnavatelé využít slevy z pojistného na sociálním pojištění, pokud budou zaměstnávat pracovníky, kteří jsou (a) starší 55 let, (b) pečují o dítě do 10 let, (c) studují, (d) v předchozích 12 měsících nastoupili na rekvalifikaci, (e) jsou zdravotně postižení nebo (f) jsou mladší 21 let.
Sleva se bude vztahovat pouze na výše uvedené zaměstnance, pokud pracují na kratší pracovní úvazek v rozsahu 8 až 30 hodin týdně (s výjimkou zaměstnanců mladších 21 let). Výše slevy činí 5 % z úhrnu vyměřovacího základu zaměstnance a vztahuje se na část pojistného hrazeného zaměstnavatelem.
Účinnost: 1. 2. 2023
Dopady a rizika pro zaměstnavatele:
Slevu je třeba předem oznámit a uplatnit na předepsaném tiskopise a lze ji uplatnit jen do dne splatnosti pojistného za kalendářní měsíc, za který sleva na pojistném náleží.
3) Otcovská dovolená
V zákoníku práce přibyl nový typ tzv. důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance – tzv. otcovská dovolená. Volno náleží až po dobu 2 týdnů.
Zaměstnavatel má povinnost poskytnout pracovní volno zaměstnanci – otci dítěte, o které zaměstnanec pečuje. Volno přísluší zaměstnanci po dobu, kdy zaměstnanec čerpá dávku otcovské poporodní péče podle zákona o nemocenském pojištění, tj. až po dobu 2 týdnů a s nástupem zásadně do 6 týdnů od narození dítěte. Volno nově náleží též při narození mrtvého dítěte nebo jeho úmrtí v prvních šesti týdnech od narození.
Účinnost: 1. 12. 2022
Dopady a rizika pro zaměstnavatele:
Nová úprava vyjasňuje režim čerpání otcovské dovolené, která dosud byla v praxi řešena jako rodičovská dovolená. Otci náleží stejná ochrana v souvislosti s otcovskou dovolenou (návrat z otcovské dovolené nebo ochrana před výpovědí) jako u mateřské dovolené.
4) Karanténa
Karanténa byla nově doplněna mezi důvody, kdy se uplatňuje zákaz výpovědi dle zákoníku práce a nařízení karantény povede nově také k přerušení dovolené stejně jako u pracovní neschopnosti. Vedle toho dochází také k úplné elektronizaci karantény, tedy oznámení o nařízení karantény, jejím trvání i ukončení, půjde výhradně elektronickou cestou obdobně jako u neschopenky.
Účinnost: 1. 12. 2022
Dopady a rizika pro zaměstnavatele:
Dochází ke “zrovnoprávnění” karantény s pracovní neschopností.
5) Zvýšení minimální mzdy
Od 1. ledna 2023 se zvyšuje výše minimální mzdy, a to na 103,80 Kč za hodinu, v případě práce na plný úvazek by zaměstnanec neměl měsíčně brát méně než 17 300 Kč. Došlo tak ke zvýšení o 7,40 Kč na hodinu, respektive o 1 100 Kč za měsíc.
Zároveň dochází i k odpovídajícímu navýšení nejnižší úrovně zaručené mzdy, a to tentokrát pouze pro 1. a 8. skupinu prací. Zaručené úrovně mzdy se pohybují od nejnižšího výdělku do jeho dvojnásobku a vyplácejí se v osmi stupních podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce.
Účinnost: 1. 1. 2023
Dopady a rizika pro zaměstnavatele:
Zaměstnavatelé budou muset zrevidovat mzdu, kterou vyplácí svým zaměstnancům a provést případné navýšení, aby mzda zaměstnanců odpovídala alespoň výši minimální, respektive zaručené mzdy.
Nutné je zrevidovat také ostatní povinnosti odvozené od minimální mzdy jako příplatek za práci ve ztíženém pracovní prostředí nebo minimální odvody na zdravotní pojištění.
6) Snížení teploty na pracovišti
V souvislosti s energetickou krizí přijala vláda nařízení obsahující opatření, která mají za cíl snížit spotřebu energií v Česku až o pětinu. Jedním z těchto opatření je snížení minimální teploty na některých pracovištích, ale také úřadech, školách, obytných a administrativních budovách, zdravotnických a sociálních zařízeních, hotelech, restauracích, kolejích či ubytovnách. Jedná se zejména o administrativní pozice (práce v kancelářích) a dále pak o „lehké práce“, které jsou převážně vykonávané vsedě.
U prací v kanceláři je nyní možná minimální teplota 18 °C (původně 20 °C) a u “lehkých prací” pak dokonce 16°C (původně 18 °C). Nejdramatičtější pokles teploty je možný ve sprchách, a to rovnou z 25 °C na 19 °C, a na toaletách z 18 °C na 15 °C.
Účinnost: 11. 10. 2022
Dopady a rizika na zaměstnavatele:
Vytápění na nejnižší možné teploty není povinností zaměstnavatelů, je to pouze možnost, jak ušetřit na nákladech za energie.
7) Zásadní zvýšení náhrad za pracovní úrazy
Vláda rozhodla o zásadním zvýšení hodnoty bodu v rámci bodového ohodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění z 250 Kč na 393 Kč pro úrazy pro rok 2023. Nově bude hodnota bodu pohyblivá a určená jako 1 % průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné za 1.-3. čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího roku, v němž vznikla povinnost provádět hodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění.
Přechodná ustanovení novely umožňují postupovat podle této nové úpravy i u pracovních úrazů, ke kterým došlo před 1. lednem 2023, pokud dosud nebylo rozhodnuto o stanovení náhrady za bolest nebo náhrady za ztížení společenského uplatnění.
Účinnost: 1. 1. 2023
Dopady a rizika pro zaměstnavatele:
Změna je zásadní zejména pro zaměstnance, kde dochází k odstranění nelogického nižšího odškodnění pracovních úrazů ve srovnání s ostatními úrazy.
Pro zaměstnavatele budou dopady spíše negativní, pokud dojde k zvýšení pojistného, resp. při případném regresu ze strany pojišťovny.
8) Prodloužení dočasné ochrany pro UA uprchlíky
Od začátku krize na Ukrajině byla mnoha uprchlíkům udělena tzv. dočasná ochrana, která držitele opravňuje k pobytu na území České republiky a k volnému přístupu na český trh práce. Dočasná ochrana se prokazuje vízovým štítkem, jehož platnost by měla skončit již 31. března 2023. S ohledem na současný vývoj na Ukrajině vláda navrhla prodloužit platnost vízového štítku do 31. března 2024.
Držitelé “starého” vízového štítku si budou muset zažádat o jeho prodloužení, a to tak, že nejpozději do konce března 2023 by se měli elektronicky zaregistrovat na pracoviště Ministerstva vnitra, kdy následně nejpozději do 30. září 2023 by se měli dostavit k osobní návštěvě, kde jim bude dočasná ochrana prodloužena.
Účinnost: 31. 3. 2023 (před schválením)
Dopady a rizika pro zaměstnavatele:
Zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají ukrajinské uprchlíky na základě dočasné ochrany, by si ve vlastním zájmu měli důsledně zkontrolovat, že si včas vyřídili její prodloužení.
Bez prodloužení dočasné ochrany by se zaměstnavatel vystavoval riziku udělení pokuty za umožnění výkonu nelegální práce ve výši až 10 000 000 Kč.
Radek Matouš,
partner
Eversheds Sutherland, advokátní kancelář, s.r.o.
Oasis Florenc
Pobřežní 394/12
186 00 Praha 8
Tel.: +420 255 706 500
Fax: +420 255 706 550
e-mail: praha@eversheds-sutherland.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Radek Matouš (Eversheds Sutherland)
27.01.2023
Koncern.
Koncern je jeden z typů podnikatelského seskupení[1], kdy je jedna nebo více osob podrobených jednotnému řízení (dále jen „řízená osoba“) jinou osobou nebo osobami (dále jen „řídící osoba“).[2]
Jednotným řízením rozumíme vliv řídící osoby na činnost řízené osoby s cílem dlouhodobě prosazovat koncernové zájmy v rámci jednotné politiky koncernu, koordinovat a zajišťovat koncepční řízení alespoň jedné z významných složek nebo činností v rámci podnikání koncernu.[3]
Koncern nemusí nutně vzniknout jen uzavřením smlouvy mezi řídící a řízenou osobou. Jde totiž o výsledek určitého jednání, které předpokládá jednotné řízení a vybalancování jeho výhod a nevýhod uvnitř koncernu. Koncern tak může vzniknout ovlivněním výkonu hlasovacích práv, smlouvou (včetně akcionářské), faktickým vlivem na rozhodování orgánů řízené osoby, jednáním ve shodě apod.[4]
VÝHODY KONCERNOVÉHO SESKUPENÍ
V rámci koncernového seskupení se neuplatní zákaz konkurence. Člen představenstva tudíž může být rovněž statutárním orgánem, jeho členem či osobou obdobného postavení jiného koncernového podniku, a to i v případě, že dotčené podniky (společnosti) mají stejný nebo obdobný předmět činnosti.[5]
Další důležitá výhoda plyne již z povahy samotného koncernu, tedy možnost udělovat jiné společnosti pokyny týkající se obchodního vedení. Pokynem můžeme rozumět naprosto konkrétní příkazy, ale i obecné zásady, jejichž uplatnění a dodržování řídící osoba v rámci koncernu požaduje.
Nelze opomenout ani právní úpravu vztahující se k povinnosti řídící osoby hradit řízené osobě případnou vzniklou újmu, která je v případě koncernu mírnější než u ostatních druhů podnikatelských seskupení (viz dále).
POVINNOSTI SPOJENÉ S EXISTENCÍ KONCERNU
S výhodami podnikatelského seskupení se však pojí i určité povinnosti. Mezi nejvýznamnější můžeme nepochybně zařadit povinnost řízené osoby vyhotovovat zprávu o vztazích[6] v koncernu. Ta se vyhotovuje za účetní období bezprostředně předcházejícímu účetnímu období a nevyhotovení zprávy o vztazích může být posouzeno jako porušení péče řádného hospodáře. Obsah zprávy předepisuje ZOK a ve zkratce se jedná o zhodnocení výhod a nevýhod plynoucích z reálného fungování koncernu.
Další důležitou povinností je zveřejnění informace o existenci koncernu na webových stránkách jeho členů. Pokud není informace zveřejněna bez zbytečného odkladu, mělo by ke zveřejnění dojít nejpozději před případným škodným důsledkem jednaní řídící osoby (viz dále).[7] Ze zákona musí mít své webové stránky pouze akciová společnost, tudíž pokud koncernové seskupení tvoří například společnosti s ručením omezením, musí si webové stránky zřídit také, neboť tuto povinnost nelze splnit například uveřejněním informace v tisku.[8] Podstatným důsledkem porušení této povinnosti je, že pokud v rámci koncernu vznikne řízené osobě újma, nemůže se řídící osoba zprostit povinnosti tuto případnou újmu nahradit.[9]
Co se týče způsobu uveřejnění informace o existenci koncernu na webu, měl by být jasný a srozumitelný. Příkladem můžeme uvést logo řídící společnosti s notifikací ohledně existence koncernu. Zároveň zdůrazněme, že zveřejnění informace ohledně existence koncernu má pouze deklaratorní povahu. Pokud tedy koncern fakticky neexistuje, nelze využít výhod plynoucích z koncernového seskupení.
KDYŽ ŘÍZENÉ OSOBĚ VZNIKNE ÚJMA
Pokud v rámci koncernu vznikne řízené osobě újma v důsledku působení řídící osoby, obsahuje zákon speciální právní úpravu ohledně náhrady této újmy. Pro podnikatelská seskupení platí obecné pravidlo, že vlivná osoba musí způsobenou újmu vždy nahradit, a to nejpozději do konce účetního období, v němž újma vznikla, nebo v jiné dohodnuté přiměřené lhůtě.[10] V případě koncernu je však právní úprava mírnější. Újma nemusí být nahrazena, pokud řídící osoba prokáže, že vznikla v zájmu koncernu a byla nebo bude v rámci koncernu vyrovnána.[11]
Vyrovnáním nerozumíme jen přiměřená protiplnění, ale mohou jím být i jiné výhody plynoucí z členství v koncernu.[12] Ačkoliv tedy pokyny řídící osoby nemusí vždy odpovídat individuálnímu zájmu řízené osoby, musí být vždy učiněny v zájmu koncernu jako celku. Současně však nesmí dojít k úpadku řízené osoby.
Účelem jednotného řízení tedy je dlouhodobé prosazování koncernových zájmů v rámci jednotné politiky koncernu[13], kdy zájem skupiny koncernu je postaven nad zájmem jeho jednotlivých členů.[14] V případě rizika vzniku újmy řízené osobě je ovšem vždy nezbytné zvážit (v případě potřeby i s využitím poradců), zda lze rozumně předpokládat, že případná újma způsobená řízené osobě bude v rámci koncernu vyrovnána. O provedení analýzy rizika, jeho dopadů (očekávané újmy), a předpokládaném způsobu vyrovnání v rámci koncernu doporučujeme pořídit záznam.
Existence koncernového seskupení nezbavuje členy orgánů řízené osoby jednat s péčí řádného hospodáře vůči řízené osobě. V praxi tak může nastat situace, kdy je řízené osobě udělen řídící osobou pokyn, který není v jejím nejlepším zájmu. Než řízená osoba takový pokyn realizuje (resp. než její statutární orgány vydají příslušné pokyny k realizaci), je vhodné zajistit si důkazy k pozdějšímu prokázání skutečnosti, že orgány řízené osoby mohly rozumně předpokládat následné vyrovnání újmy v rámci koncernu. V opačném případě by se mohlo u statutárního orgánu jednat o porušení výše zmíněné péče řádného hospodáře.
ZÁVĚR
V případě koncernového seskupení je klíčové správné nastavení nejen jeho praktického fungování, ale i nastavení administrativních a právních procesů. Výhody, z nichž může těžit celý koncern, jsou vykoupeny řadou povinností i určitou zvýšenou odpovědností orgánů členů koncernu – není totiž možné posuzovat členy koncernu izolovaně, ale je třeba stále zvažovat i dopady do celé koncernové struktury. Stejně jak by z existence koncernu měli určitým způsobem těžit všichni jeho členové, i povinnosti dopadají na všechny – jak na osoby řídící, tak na osoby řízené. Funkční a z právního hlediska správné nastavení koncernu není snadná věc, proto doporučujeme obrátit se na odborníka, který dokáže nejen upozornit na možná rizika, ale především správným nastavením procesů předejít jejich realizaci.
Karolína Hais,
koncipientka
Eversheds Sutherland, advokátní kancelář, s.r.o.
Oasis Florenc
Pobřežní 394/12
186 00 Praha 8
Tel.: +420 255 706 500
Fax: +420 255 706 550
e-mail: praha@eversheds-sutherland.cz
[1] Mezi další stupně podnikatelského seskupení řadíme ovlivnění a ovládání.
[2] § 79 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., Zákon o obchodních společnostech a družstvech, dále jen „ZOK”.
[3] § 79 odst. 2 ZOK.
[4] ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: komentář. 3. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2020. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-799-6, s. 258 – 262.
[5] § 441 odst. 2 ZOK.
[6] Tato povinnost se rovněž vztahuje na podnikatelské seskupení ve formě ovládání.
[7] ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: komentář. 3. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2020. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-799-6, s. 258 – 262.
[8] ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: komentář. 3. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2020. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-799-6, s. 258 – 262.
[9] § 79 odst. 3 ZOK.
[10] § 71 ZOK.
[11] § 72 ZOK.
[12] § 71 a 72 ZOK.
[13] § 79 odst. 2 ZOK.
[14] § 81 odst. 1 ZOK.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Karolína Hais (Eversheds Sutherland)
21.11.2022