Co nového přinese nařízení Evropské komise o opožděných platbách v obchodních transakcích?* 

Když je podnik ve finanční tísni.* 

Jak správně ocenit nehmotný majetek při transakci mezi spojenými osobami.* 

Změny v bezplatných emisních povolenkách: na koho dopadnou a jak se na ně připravit?* 

Co nového přinese nařízení Evropské komise o opožděných platbách v obchodních transakcích?

Evropská komise („EK“) v reakci na nejednoznačná ustanovení a nedostatečná preventivní a odrazující opatření zakotvená ve směrnici EP a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, navrhuje přijmout přísnější a konkrétnější úpravu mířící proti neplatícím podnikatelům ve formě nařízení. V podrobnostech návrh nových pravidel rozebíráme v tomto článku.

Nařízení o boji proti opožděným platbám v obchodních transakcích má v celém svém rozsahu nahradit výše zmíněnou směrnici a to tak, že některá její ustanovení budou přenesena do nařízení a některá z nich budou nahrazena. Cílem revize úpravy je podle EK nastolení spravedlnosti v obchodních transakcích, zvýšení odolnosti malých a středních podniků a dodavatelských řetězců, podpora širšího využívání digitalizace a zlepšení finanční gramotnosti podnikatelů v celé Evropské unii.[1]

Nařízení zachovává maximální a nepřekročitelnou lhůtu splatnosti platby za obdržené zboží či poskytnuté služby, a to 30 dní ode dne obdržení faktury. Tuto lhůtu nově vztahuje i na transakce mezi podniky a orgány veřejné moci. Možnost sjednání kratší lhůty zůstává zachována, jakož i kratší lhůty stanovené vnitrostátními předpisy.[2]

Na toto omezení se váže novinka, kterou je povinnost zadavatelů veřejných zakázek na stavební práce požadovat od svých dodavatelů prokázání úhrad svým přímým subdodavatelům v souladu s podmínkami stanovenými v nařízení, a to před každou žádostí o platbu. Zadavatel bude mít povinnost, dozví-li se, že dodavatel nedodržuje povinnosti stanovené nařízením, oznámit porušení donucovacímu orgánu.[3]

Další zásadní změnou je omezení postupů pro ověření souladu zboží a služeb. Ty mají být vnitrostátním právem povoleny pouze v případě, že je to nezbytné vzhledem ke zvláštní povaze smlouvy, přičemž doba jejich trvání nesmí překročit 30 dnů. Ve smlouvě jsou potom smluvní strany povinny postupy podrobně popsat, aby bylo zamezeno umělému prodlužování lhůt splatnosti. Splatnost plateb za zboží či služby v těchto případech také nesmí překročit 30 dnů, počítáno ode dne uskutečnění ověřovacího postupu.[4]

Změny se týkají rovněž úroků z prodlení a náhrady nákladů na vymáhání pohledávek, které mají být placeny dlužníkem automaticky, s výjimkou případů, kdy za prodlení s platbou není dlužník odpovědný. Práva na jejich zaplacení se věřitel nemůže platně vzdát. Sazba úroků z prodlení zůstává zachována, naopak paušální náhrada nákladů na vymáhání pohledávek má být zvýšena na 50 EUR. Věřitelovo právo na přiměřenou náhradu přesahující paušální částku zůstává nedotčeno.[5]

Pro vyloučení všech pochybností nabídne nařízení taxativní výčet smluvních ujednání, která mají být neplatná. Návrh nařízení EK mezi taková ujednání řadí stanovení delší lhůty splatnosti, vyloučení nebo omezení práva věřitele na úrok z prodlení nebo na náhradu nákladů na vymáhání dlužné částky, prodloužení doby u postupů ověřování zboží/služeb a záměrné zadržování nebo zabránění odeslání faktury.[6]

Nařízení o opožděných platbách dále členským státům stanoví povinnost zajistit rychlý postup vymáhání nezpochybněných pohledávek, přijmout sankce za porušení povinností uvedených v tomto nařízení a určit orgán odpovědný za prosazování tohoto nařízení. Tento orgán by měl disponovat pravomocemi jako je určení opatření nezbytných k zajištění dodržování lhůt, vedení vyšetřování z vlastního podnětu či na základě stížnosti, oprávnění požadovat informace nezbytné k provedení šetření, provádění neohlášené kontroly na místě, ukládání pokuty atd. Návrh nařízení od členských států dále očekává podporu využívání účinných a nezávislých mechanismů alternativních řešení sporů a iniciativu ve vzdělávání podniků v oblasti správy úvěrů a finanční gramotnosti.[7]

Podle dostupných informací je účinnost nařízení o opožděných platbách navázána na uplynutí 12 měsíců ode dne jeho vstupu v platnost, přičemž pod jeho působnost mají spadat i smlouvy, které byly uzavřeny před tímto datem.

Návrh nařízení tak přináší další zpřísnění podmínek sjednávání splatnosti plateb za zboží a služby. Je otázkou, zda je tato nová úprava pro podnikatelskou praxi skutečně potřeba. V současné době je přijetí nařízení ve fázi jeho předložení Radě EU a Evropskému parlamentu ke schválení, není tedy vyloučeno, že práva a povinnosti stanovené nařízením budou změněna či doplněna.

Mgr. Andrea Toncrová,
advokátní koncipientka

Aegis Law, advokátní kancelář, s.r.o.

Jungmannova 26/15
110 00 Praha 1

Tel:   +420 777 577 562
Email: office@aegislaw.cz

[1] UROPEAN COMMISSION: Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on combating late payment in commercial transactions (Text with EEA relevance), dostupné >>> zde.

[2] Čl. 3 odst. 1 a 4 navrhovaného nařízení o opožděných platbách.

[3] Čl. 4 navrhovaného nařízení o opožděných platbách.

[4] Čl. 3 odst. 2 a 3 navrhovaného nařízení o opožděných platbách.

[5] Čl. 5 až 8 navrhovaného nařízení o opožděných platbách.

[6] Čl. 9 navrhovaného nařízení o opožděných platbách.

[7] Čl. 12 až 17 navrhovaného nařízení o opožděných platbách.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Andrea Toncrová (Aegis Law) 26.10.2023

---

Když je podnik ve finanční tísni.

Dopady koronavirové pandemie a probíhající vojenský konflikt na Ukrajině negativně ovlivnily světovou i českou ekonomiku. Podobně jako v případě finanční krize v České republice v roce 2008 očekává i nyní mnoho expertů v nejbližších obdobích zvýšený počet insolvenčních návrhů jednotlivců a firem. Jak ale minulá krize ukázala, počty insolvenčních návrhů vzrostly až se značným časovým odstupem. Dle analytické společnosti InsolCentrum dosáhl počet insolvenčních řízení v reakci na proběhlou finanční krizi vrcholu až čtvrtý rok od začátku krize.

Pozdní reakce podniků na vlastní nepříznivou finanční situaci je patrná v provedených analýzách dostupných na webu Centra restrukturalizace a insolvence Harryho Pollaka na VŠE. V rámci analýzy insolvenčních návrhů v roce 2022 komentoval Ing. Michal Kuděj, Ph.D. současnou situaci jako stav, kdy podniky reflektují svoji nepříznivou finanční situaci pozdě, což pak odpovídá stavu, v jakém následně vstupují do insolvence.

Nabízí se otázka, kdy a na základě čeho by se měl podnik k podání insolvenčního návrhu uchýlit. Důležité je také specifikovat, kdo je za finanční situaci podniku zodpovědný a jaké povinnosti přitom pro něj plynou.

Podání insolvenčního návrhu

Z výše uvedeného je patrné, že k podání insolvenčního návrhu se společnosti uchylují až se značným časovým zpožděním, a to i přesto, že zákon č. 182/2006 Sb. (dále také jen „IZ“) definuje podmínky, kdy se dlužník nachází v úpadku. Dlouhodobé vyčkávání s řešením nepříznivé finanční situace může špatnou finanční situaci podniku jen prohloubit.

Úpadek společnosti v opravdu špatné finanční kondici lze mnohdy řešit bez případného vstupu investora pouze formou konkursu. Ten je z dlouhodobého hlediska nejčastější formou způsobu řešení úpadku právnických osob v České republice. Zadlužený podnik v případě konkursu zaniká a zpeněžením jeho majetkové podstaty jsou uspokojováni jeho věřitelé. Ti pak mají zájem na tom, aby byly jejich pohledávky za zadluženým podnikem uspokojeny v co nejvyšší míře. Hodnota majetkové podstaty zadluženého podniku, ze které jsou věřitelé uspokojování, však obvykle v čase klesá z důvodu postupné ztráty pracovního kapitálu či z důvodu zastarání majetku. V zájmu věřitelů je tedy apelovat na to, aby zadlužený podnik nevykazující známky ozdravného procesu byl zlikvidován co nejdříve a z majetkové podstaty tak vytěžili maximum.

Skutečnost, že se podnik v úpadku nachází, nemusí nutně znamenat jeho konec. V případě včasné reakce manažerů, jejichž zodpovědností je starat se o finanční zdraví podniku, se může společnost v úpadku uchýlit i k reorganizaci. V nejbližších obdobích by pak měl k řešení přechodných finančních obtížích firem pomoci také zákon o preventivní restrukturalizaci, implementující do českého práva Směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023. Zákon byl 4. 9. 2023 podepsán prezidentem České republiky, po jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů pak zákon o preventivní restrukturalizaci nabude účinnosti.

Zodpovědnost statutárního orgánu podniku

Zodpovědnou osobu při posuzování finanční situace podniku představuje volený statutární orgán společnosti. Ten by se přitom měl řídit podle „Péče řádného hospodáře,“ kterou definuje v případě právnických osob § 159 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „OZ“). Dle uvedeného paragrafu má ten, kdo přijal funkci člena voleného orgánu, závaznou povinnost vykonávat tuto funkci s nezbytnou loajalitou, potřebnými zkušenostmi a pečlivostí. V případě, že tato osoba není péče řádného hospodáře schopna, ač to musela při přijetí nebo výkonu funkce zjistit, a nevyvodila z toho důsledky, má se za to, že jedná nedbale.

Kromě občanského zákoníku definuje pravidla jednání členů voleného orgánu také zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále také jen „ZOK“). Dle § 51 ZOK jedná pečlivě a s potřebnými znalostmi ten, kdo mohl při svém rozhodování v dobré víře předpokládat, že jeho jednání bylo informované a že tak činil v obhajitelném zájmu obchodní korporace. Při případném rozporu se situace posoudí na základě úvahy, zda by jiná rozumně pečlivá osoba v obdobné situaci postupovala stejným způsobem.

Právní důsledky porušení péče řádného hospodáře pak definuje § 53 ZOK. V případě úpadku společnosti se použije rovněž § 66 ZOK, kde významnou roli hraje insolvenční správce. Zákon stanovuje, že v případě, kdy člen statutárního orgánu porušil své povinnosti a přispěl tak k úpadku obchodní korporace, může insolvenční soud členům statutárního orgánu uložit vrácení všech příjmů a výhod které od podniku obdržel, a to až za období 2 let před zahájením insolvenčního řízení. Kromě toho může insolvenční soud dále statutárnímu orgánu uložit povinnost pokrýt rozdíl mezi celkovými dluhy společnosti a hodnotou majetkové podstaty.

Primárním zdrojem finančních informací klíčových pro rozhodování statutárního orgánu přitom představuje účetnictví. Dle Marka (MAREK, P. et al. Studijní průvodce financemi podniku. 2. aktualizované vydání. Praha: Ekopres, 2009. ISBN 978-80-86929-49-1) představuje účetnictví obraz finanční situace společnosti, na jehož základě by mělo docházet k příjímání stěžejních finančních rozhodnutí (jako právě v tomto případě rozhodnutí o podání insolvenčního návrhu). Odborná literatura v návaznosti nabízí řešení v podobě modelů predikce finanční tísně, ať už na bázi peněžních toků či poměrových ukazatelů. V některých případech je ovšem diskutabilní, zda a v jaké míře je možné tyto modely aplikovat v českém podnikatelském prostředí.

Dopad na vlastníky

Chování statutárního orgánu a následný dopad jejich finančních rozhodnutí na společnost je zásadní zejména pro vlastníky společnosti, jejichž investice v podobě podílů v podniku by byla špatnými rozhodnutími statutárního orgánu znehodnocena. § 159 OZ uvádí, že v případě porušení péče řádného hospodáře má člen voleného orgánu při vzniku škody nebo újmy povinnost právnické osobě tuto škodu nahradit. Pokud škodu neuhradí, stává se ručitelem věřitele právnické osoby za její dluh v rozsahu, v jakém škodu právnické osobě nenahradil. Tato skutečnost platí ovšem pouze v případě, pokud se věřitel plnění na právnické osobě nemůže domoci.

Shrnutí

Z výše uvedeného vyplývá, že osoba pověřená chodem společnosti je zákonem povinna dodržovat při výkonu své funkce péči řádného hospodáře. Prověřovat a uvědomovat si finanční situaci podniku je pro zodpovědný statutární orgán stěžejní, neboť kromě možné nespokojenosti vlastníků ze znehodnocení investice plyne pro osoby pověřené funkcí statutárního orgánu kromě uzavřené smlouvy i případná zákonná povinnost vzniklou škodu či újmu nahradit. ZOK i OZ definují pravidla jednání pověřených osob. Konkrétní způsoby pohlížení na finanční situaci podniku jsou však výhradně v kompetenci statutárního orgánu. Ten by měl správně vyhodnotit situaci na základě svých odborných znalostí, zkušeností či jiných kompetencí.

Nicméně i s ohledem na výše uvedené přetrvává v České republice stav, kdy statutární orgány společností nereflektují svou nepříznivou situaci podáním insolvenčních návrhů včas a k návrhu se uchylují až v okamžiku, kdy je podnik silně zadlužen. Řešením této situace pak může být zmíněný zákon o preventivní restrukturalizaci, umožňující podnikatelům v přechodných finančních obtížích odvrátit svůj možný úpadek.

Více o zákoně o preventivní restrukturalizaci napsaly například Ing. Šnajberg a JUDr. Ing. Helcová v textu pro epravo.cz „Role znalce v preventivní restrukturalizaci“.  Jako další řešení byla v reakci na problém správného posouzení finanční situace podniku vytvořena v červenci 2023 v Centru restrukturalizace a insolvence Harryho Pollaka VŠE aplikace na testování finanční kondice firem pomocí systému signálů včasného varování. Ta by mohla podnikům pomoci finanční situaci lépe posoudit a dát případně podnět k tomu zabývat se myšlenkou reorganizace.

Ing. Radim Stehno
Business Valuation Analyst

Ing. Oxana Šnajberg
Managing Partner

Equity Solutions Appraisals s.r.o. – znalecká kancelář

Ovocný trh 573/12
110 00 Praha 1

tel: +420 222 314 447
e-mail: info@eqsa.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Ing. Oxana Šnajberg, Ing. Radim Stehno (EqSA) 03.11.2023

---

Jak správně ocenit nehmotný majetek při transakci mezi spojenými osobami.

Nehmotný majetek v různých podobách dnes tvoří značnou část hodnoty mnoha úspěšných společností. Právě nehmotný majetek může být důvodem výrazně vyšší ekonomické výkonnosti oproti konkurenci. Není proto divu, že do jeho vytváření a následného využití a zvyšování hodnoty je vkládáno značné úsilí a nemalé finanční prostředky. V rámci skupin spojených osob bývá situace jednodušší v tom, že se na nákladech a úsilí může podílet více společností, které mají stejný zájem. Zároveň však může být situace výrazně komplikovanější z důvodu povinnosti dodržovat takzvaný princip tržního odstupu. Co to v praxi znamená?

Jako znalec bývám často osloven, abych pro různé účely ocenil nehmotný majetek či určil výši licenčního poplatku. Pokud takový nehmotný majetek vytvořila jedna společnost, případně si na jeho vytváření najala externí partnery, je situace poměrně jednoduchá a lze při oceňování postupovat běžnými metodami a využívat standardní podklady jako například smluvní či jinou dokumentaci, která většinou velmi detailně popisuje nehmotný majetek a jeho parametry a náležitosti ovlivňující jeho hodnotu.

Pokud však vývoj či sdílení nehmotného majetku probíhá ve skupině spojených osob, situace se v drtivé většině případů dramaticky zkomplikuje. Prvním důvodem je, že spojené osoby mají větší flexibilitu v nastavení svých vztahů, často nedbají doporučením na pečlivé dokumentování svých vztahů a dokumentační standard je proto výrazně nižší. Velmi často je tak obtížné rozklíčovat, co přesně tvoří onen nehmotný majetek, který má být předmětem ocenění. Z toho zcela jasně plyne riziko, že není možné přesně vymezit předmět ocenění a splnění znaleckého úkolu pak může být i nemožné.

Dalším rizikem je komplexita a provázanost jednotlivých členů skupiny, kteří se na vzniku či vývoji a následném využití nehmotného majetku podílejí. V oblasti převodních cen platí, že hodnota má být alokována tam, kde vzniká. Pokud je tedy nějaká společnost ve skupině vedena jako právní vlastník nehmotného aktiva, v žádném případě to automaticky neznamená, že je oprávněným ekonomickým vlastníkem, který si může nárokovat související ekonomické užitky.

Prakticky tak může nastat například situace, kdy je společnost A vedena v rejstřících a evidencích jako právní vlastník, ale při správně provedeném ocenění tohoto nehmotného majetku je zjištěno, že její nárok na výslednou hodnotu nehmotného majetku je velmi omezený, neboť vykonává pouze část souvisejících funkcí generujících hodnotu.

V převodních cenách je za účelem analýzy tvorby hodnoty prováděna analýza takzvaných DEMPE funkcí a souvisejících rizik. Tento analytický nástroj hodnotí podíl jednotlivých stran na tvorbě hodnoty nehmotného majetku. Dle mého názoru je to proto jeden z klíčových nástrojů, které by měl znalec použít vždy, když se snaží ocenit nehmotný majetek vytvářený či využívaný v rámci skupiny spojených osob. Pokud tak neučiní, vystavuje sebe a svého klienta značnému nebezpečí, že správce daně při prověřování například toho, zda je licenční poplatek vykázaný jako daňově účinný náklad v souladu s § 22 odst. 1 zákona o daních z příjmů, resp. jako tržně obvyklý náklad v souladu s § 23 odst. 1 zákona o daních z příjmů, dojde k závěru, že není, protože znalec neodvedl svou práci pečlivě a nezohlednil specifika převodních cen při své znalecké činnosti a hodnotu nehmotného majetku či výši licenčního poplatku určil v rozporu s tím, jak se jednotlivé strany podílely na tvorbě hodnoty.

Je zřejmé, že nehmotný majetek a veškeré transakce s ním související budou stále častěji předmětem transakcí a tedy také kontroly ze strany správce daně. Ten již dnes disponuje značným detailem o transakcích s nehmotným majetkem mezi spojenými osobami. V budoucnu lze tedy očekávat přesné cílení na takové transakce a vyšší důraz na pečlivé stanovení hodnoty nehmotného majetku či licenčního poplatku. Proto budou takové transakce také častěji předmětem ocenění ze strany znalců.

Vlastníci a management společností by měli s odkazem na výše uvedené myslet na to, že je důležité vše pečlivě dokumentovat a v případě komplexních transakcí přizvat odborníky. Odborníci by pak měli myslet na to, že s rostoucí komplexitou posuzovaných transakcí je nutné aplikovat nejen běžně používané oceňovací postupy, ale také zvažovat ostatní okolnosti, které mají vliv na stanovení hodnoty.

Ing. Martin Koldinský
soudní znalec
Associate Partner

Rödl & Partner Tax, k.s.  

Platnéřská 2
110 00  Praha 1

Tel.: +420 236 163 111
e-mail: martin.koldinsky@roedl.com

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Ing. Martin Koldinský (Rödl & Partner Tax) 30.10.2023

---

Změny v bezplatných emisních povolenkách: na koho dopadnou a jak se na ně připravit?

Evropská unie připravila balíček legislativních opatření „Fit for 55“ směřujících k dosažení klimatických cílů EU – snížení evropských emisí skleníkových plynů do roku 2030 v porovnání s rokem 1990 o 55%. Součástí balíčku je i revize směrnice o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (směrnice EU ETS), která je základem stávajícího systému obchodování s povolenkami. Dosavadní systém tak čekají změny, a to včetně pravidel, podle kterých dochází k bezplatnému přidělování emisních povolenek.

Provozovatelé, pro jejichž činnost jsou bezplatné emisní povolenky nezbytné, by se na změnu proto měli začít připravovat co nejdříve. Revize směrnice totiž přináší jak nové příležitosti, tak i riziko, že pokud provozovatelé nesplní nové požadavky, může jim být počet bezplatných povolenek snížen.

Se snížením bezplatných povolenek musí počítat všichni

Revize směrnice EU ETS přináší do systému obchodování s povolenkami celou řadu změn ve velmi krátkém časovém horizontu. Pokud totiž chce EU splnit cíle, které si do roku 2030 vytyčila, musí se svojí snahou o snižování emisí podstatně pokročit.

Jednou ze základních změn je snížení celkového množství povolenek v systému. S určitým snížením jejich počtu proto musí počítat všichni provozovatelé.

To, zda na ně dopadne další snížení počtu bezplatných povolenek, ovšem mohou provozovatelé ovlivnit. Evropská komise se zavedením dodatečných podmínek pro získání povolenek snaží provozovatele motivovat k transformaci podniků směrem k udržitelnosti a ochraně klimatu. Přichází tak například se zcela novým dokumentem – plánem klimatické neutrality, jehož přijetí sice pro provozovatele není povinné, může ovšem v případě některých provozovatelů ovlivnit finální množství povolenek, které jim budou bezplatně přiděleny. U jiných provozovatelů pak podmiňuje plnou alokaci splněním opatření z energetického auditu.

Od října povinný uhlíkový monitoring a od roku 2026 clo

Další novinkou je zavedení mechanismu uhlíkového vyrovnávání na hranicích – tzv. Carbon border adjustment mechanism (CBAM). CBAM se zaměřuje na provozy ve vybraných odvětvích ohrožených únikem uhlíku, tedy v těch, kde je vyšší riziko, že se provozovatelé budou snažit vyhnout nákladům na nákup emisních povolenek přesunem výroby do zemí s nižší úrovní ochrany klimatu. První fází je zahájení povinného reportingu již letos v říjnu. Na tu naváže v roce 2026 povinnost k zboží dováženému do EU, jehož výroba je spojena s emisemi skleníkových plynů, nakoupit a vyřadit certifikáty CBAM (uhlíkové clo). Cílem je finančně vyrovnat případnou levnější výrobu v zahraničí.

Vedle postupného snižování množství bezplatně přidělovaných emisních povolenek a zpřísňování podmínek kladených na jednotlivé provozy, při jejichž činnosti dochází k emisím skleníkových plynů, přichází Evropská unie i s rozšířením podpory v oblasti modernizace a inovací. Zvyšuje se tak množství prostředků, které mohou jednotlivé provozy čerpat z modernizačního a inovačního fondu a investovat je do technologií vedoucích ke snížení množství emisí. Rozšiřuje se rovněž množství prioritních oblastí, do kterých lze prostředky investovat. Balíček Fit for 55 je tak rovněž příležitostí, jak svou výrobu modernizovat a přispět k ochraně klimatu.

Mění se i další pravidla

Vedle změn v systému obchodování s emisními povolenkami přináší balíček Fit for 55 změny i v dalších oblastech, které mohou být pro podniky významné. Jedná se zejména o

• revizi směrnice o průmyslových emisích a s tím související nově zaváděnou povinnost zavést systém environmentálního řízení a zpracovat plán transformace zařízení, jakož i přísnější pravidla pro stanovení mezních hodnot emisí a udělování integrovaného povolení
•  ESG reporting

PhD. Lenka Hlaváčová,
vedoucí advokátka

Frank Bold Advokáti, s.r.o.
Údolní 33
602 00 Brno

Tel.:  +420 545 213 975
e-mail: info@frankbold.org

Lenka Hlaváčová (Frank Bold) 10.11.2023