EPRÁVO – informace nejen pro podnikatele.

Úvod
INFORMAČNÍ SERVIS KHK KHK
Právo
EPRÁVO – informace nejen pro podnikatele.

5. 2. 2024

Vybrané praktické otázky týkající se účinnosti převodu obchodního závodu.*

Odpis nedobytné pohledávky v insolvenčním řízení.*

Vrácení srážkové daně ze zálohy na zisku.*

Směrnice CCD2, aneb „Pozor! Půjčit si peníze stojí peníze“.*

Textová podoba sdělení vůči spotřebiteli a jak ji zachovat.*

Vybrané praktické otázky týkající se účinnosti převodu obchodního závodu.

Účinnost převodu obchodního závodu je odvislá od skutečnosti, zda je kupující zapsán ve veřejném rejstříku. Podle § 2180 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů („OZ“) „[j]e-li kupující zapsán ve veřejném rejstříku, nabývá vlastnické právo k závodu jako celku zveřejněním údaje, že uložil doklad o koupi závodu do sbírky listin podle jiného právního předpisu.“ Oproti tomu podle odstavce 2 tamtéž „[n]ení-li kupující zapsán do veřejného rejstříku, nabývá vlastnické právo k závodu jako celku účinností smlouvy.“ Toto zákonné ustanovení vyvolává v praxi řadu nejasností a diskusí na některé, z nichž autorka v tomto článku upozorní.

Je § 2180 odst. 1 OZ dispozitivní nebo kogentní?

V praxi se často setkáme s dotazem, zda si strany mohou ujednat jiný (předem jednoznačně určený) okamžik účinnosti převodu vlastnického práva k závodu, pokud je kupující zapsán ve veřejném rejstříku. Z hlediska časování je totiž ustanovení § 2180 odst. 1 OZ nastaveno poněkud nešťastně. Strany se mohou sice obrátit na rejstříkový soud, aby doklad o koupi závodu zveřejnil ve sbírce listin veřejného rejstříku, nicméně nedokážou s jistotou předem přesně určit den, kdy rejstříkový soud takto provede.[1] Často tak nezbývá stranám než nechat doklad o koupi závodu zveřejnit ve sbírce listin veřejného rejstříku prostřednictvím notářce, s čímž jsou ovšem spojeny zvýšené náklady.

Otázka dispozitivnosti ustanovení § 2180 odst. 1 OZ je v odborných kruzích sporná. B. Havel považuje ustanovení § 2180 odst. 1 OZ za kogentní a podle něj si strany jiný okamžik nabytí vlastnického práva sjednat nemohou. Argumentuje tím, že účelem vazby okamžiku nabytí vlastnického práva a veřejného rejstříku je ochrana třetích osob.[2] Opačně například podle K. Eichlerové [3] či J. Brezániové a T. Doležila [4] je toto ustanovení dispozitivní, s čímž autorka článku souhlasí. Pokud by totiž měla být účelem zákonné úpravy ochrana třetích osob (věřitelů či dlužníků prodávajícího), zákonodárce by uložil povinnost zveřejnit doklad o koupi závodu prodávajícímu, jehož sbírku listin jsou jeho věřitelé či dlužníci schopni sledovat. Zákonodárce ale uložil tuto povinnost kupujícímu, což významně snižuje reálnou šanci věřitelů či dlužníků prodávajícího, aby se o převodu závodu prodávajícího dozvěděli.

Ustanovení § 2180 odst. 2 OZ spory nevyvolává. Zde není pochyb, že se jedná o ustanovení dispozitivní.

Kdy je kupující zapsán ve veřejném rejstříku?

Diskusi dále vyvolává situace, kdy je kupující subjektem založeným a existujícím podle zahraničního práva zapsaný v zahraničním veřejném rejstříku. Není totiž jednoznačné, zda je v takovém případě kupující zapsán ve veřejném rejstříku ve smyslu § 2180 odst. 1 OZ.

Ustanovení § 2180 odst. 1 OZ ani jiné ustanovení OZ pojem veřejný rejstřík nijak nedefinuje. Důvodová zpráva k § 120 a 121 OZ stanoví, že „Údaje o právnických osobách se zapisují do různých veřejných rejstříků, které vedou soudy nebo jiné orgány veřejné moci. Třebaže má občanský zákoník upravit některé právní formy právnických osob, nemůže institucionálně upravit příslušné veřejné rejstříky (zejména rejstřík spolkový a nadační), protože se jedná o instituty veřejného práva. Z toho důvodu se tato úprava přenechává zvláštním zákonům.“[5] Jinými slovy, veřejné rejstříky jsou upraveny (a tedy i vypočteny) ve zvláštních zákonech. Z uvedeného by se dalo dovodit, že veřejnými rejstříky zákonodárce zamýšlel veřejné rejstříky vedené soudy či jinými orgány České republiky, nikoliv jakékoliv veřejné rejstříky včetně těch zahraničních.[6] Podle názoru autorky nebylo by opodstatněné, aby zákonodárce požadoval po zahraničním subjektu, který nabývá závod v České republice, aby zveřejňoval doklad o koupi závodu ve všech zahraničních veřejných rejstřících, ve kterých je zapsán.

Tento závěr se však může změnit, pokud má kupující, jenž je subjektem založeným a existujícím podle zahraničního práva, odštěpný závod zapsaný v (českém) veřejném rejstříku.

Podle § 49 ZVR se do obchodního rejstříku obligatorně zapisují tam vyjmenované údaje o závodu zahraničního subjektu, pokud v České republice zřizuje jeho odštěpný závod. Zahraniční subjekt je tak stricto sensu zapsán v obchodním rejstříku vždy, má-li v České republice odštěpný závod.

Nelze také odhlížet od toho, že odštěpný závod zahraničního subjektu je ve smyslu § 503 odst. 1 a 2 OZ pouze částí závodu zahraničního subjektu, která vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost, o které zahraniční subjekt rozhodl, že bude odštěpným závodem a která je zapsána v obchodním rejstříku.

Touto optikou je tak zahraniční subjekt mající odštěpný závod v České republice povinen ve smyslu § 2180 odst. 1 OZ zveřejnit doklad o koupi závodu ve sbírce listin obchodního rejstříku u jeho odštěpného závodu, kde je obsažen i zápis o něm samotném.

GLATZOVA & Co., s.r.o.

Betlémský palác
Husova 5
110 00 Praha 1

Tel.:   +420 224 401 440
Fax:   +420 224 248 701
e-mail:   office@glatzova.com

[1] Přitom v případě zápisu skutečností do veřejného rejstříku rejstříkový soud podle § 94 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů („ZVR“), provádí zápis ke dni uvedenému v návrhu, nejdříve však ke dni jeho provedení. Mohou-li účastníci načasovat zápis do veřejného rejstříku, měli by analogicky být oprávněni načasovat i zveřejnění ve sbírce listin veřejného rejstříku a rejstříkový soud by měl být tímto navrhovaným datem vázán (za použití pravidel obdobných jako při zápisu do veřejného rejstříku).

[2] HAVEL, Bohumil. § 2180 [Nabytí vlastnického práva k závodu]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 181, marg. č. 4.

[3] EICHLEROVÁ, Kateřina. Nabytí vlastnického práva k obchodnímu závodu. Bulletin advokacie, 2016, č. 1-2, s. 39-44.

[4] BREZÁNIOVÁ, Janka, DOLEŽIL, Tomáš. § 2180 [Nabytí vlastnického práva k závodu]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 13.

[5] Vláda: Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, č. 89/2012 Dz.

[6] Nadto zákonodárce v ustanovení § 3041 odst. 1 OZ používá termín veřejný rejstřík v souvislosti s právní povahou právnických osob upravených OZ (tzn. osob založených a existujících podle českého práva): „Právní povaha právnických osob upravených tímto zákonem se řídí ustanoveními tohoto zákona ode dne nabytí jeho účinnosti. Bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno řízení o zápisu právnické osoby do veřejného rejstříku, dokončí se podle dosavadních právních předpisů (…).“ Pokud by zákonodárce zamýšlel, aby pojem veřejný rejstřík zahrnoval jak veřejné rejstříky vedené podle českého práva, tak veřejné rejstříky zahraniční, musely by v citovaném ustanovení OZ specifikovat, že se jedná o veřejné rejstříky české.

(GLATZOVA & Co.) 14.12.2023

Odpis nedobytné pohledávky v insolvenčním řízení.

Dle zákona o daních z příjmu jsou daňovým nákladem opravné položky, jejichž způsob tvorby a výši pro daňové účely stanoví zvláštní zákon – zákon o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů.

Nepromlčenou pohledávku je nutno nejprve přihlásit do insolvenčního řízení odběratele, který neuhradil Vaši fakturu a bylo s ním zahájeno insolvenční řízení, a to v příslušné lhůtě stanovené rozhodnutím o úpadku, které vydá insolvenční soud a za předpokladu, že pohledávku insolvenční správce přezkoumá jako zjištěnou, lze v roce, v němž přihlásíte pohledávku do insolvenčního řízení, vytvořit opravnou položku. Tuto opravnou položku pak věřitel ve svém účetnictví vede po celou dobu trvání insolvenčního řízení dlužníka a rozpustí ji v okamžiku ukončení insolvence.

Pokud tedy bude přihlášena a insolvenčním správcem přezkoumána jako zjištění celá Vaše nezaplacená pohledávka, na základě přihlášky a přezkumného listu můžete dle účetní zásady opatrnosti účtovat opravnou položku v celé této výši.

Tvorba opravné položky se tedy poté, co proběhne přezkumné jednání a pohledávka na něm bude insolvenčním správcem uznána, zaúčtuje ve výši nezaplacené jistiny pohledávek na MD na daňově účinný účet 558 – tvorba a zúčtování zákonných opravných položek v provozní činnosti a na D 391 – opravné položky k pohledávkám.

Po ukončení insolvence budou věřitelé insolvenčním správcem prostřednictvím insolvenčního rejstříku vyrozuměni o výši uspokojení jejich pohledávek. Na základě konečné zprávy insolvenčního správce pak budete účtovat následovně:

Ve výši celé vytvořené opravné položky nejprve zaúčtujete zrušení opravné položky na MD 558 a na D 391 a následně budete účtovat odpis pohledávky ve výši neuspokojené části pohledávky na MD na daňově účinný účet 546 – odpisy pohledávek a na D na účet 311 – pohledávky. Platbu z insolvenčního řízení pak doúčtujete klasicky jako úhradu od odběratele MD 221 a D 311.

Do daňově uznatelných nákladů se Vám tak dostane celá neuhrazená část pohledávky.

Nárok na vrácení DPH v insolvenci

Dle § 46 a násl. zákona o DPH je věřitel oprávněn provést opravu základu daně v případě nedobytné pohledávky, pokud se dlužník nachází v insolvenčním řízení, věřitel přihlásil svoji pohledávku ze zdanitelného plnění nejpozději ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu o úpadku, tato pohledávka byla zjištěna a v insolvenčním řízení se k ní přihlíží a insolvenční soud rozhodl o prohlášení konkursu.

Opravu základu daně lze provést do uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění.

Jakmile tedy bude přihláška, kdy budete nárokovat celou částku, včetně DPH, po zjištění úpadku dlužníka, insolvenčním správcem přezkoumána, můžete provést opravu základu daně na výstupu z této pohledávky na nulu. O vrácení DPH žádá věřitel formou provedení opravy výše daně a musí tedy vystavit dlužníkovi opravný daňový doklad.

Věřitel může DPH opravit nejdříve ve zdaňovacím období, v němž byl daňový doklad doručen dlužníkovi. Opravný daňový doklad musí být doručen insolvenčnímu správci prokazatelně, tj. datovou zprávou nebo na dodejku. Insolvenční správce musí totiž opravu DPH v souvztažnosti provést i na straně dlužníka.

V rámci daňového přiznání si pak může o předmětnou částku DPH snížit položku „daň na výstupu“. V této výši Vám tak vůči finančnímu úřadu vznikne nárok na odpočet daně.

Jakmile dojde ke skončení konkursu a bude rozhodnuto o částečném uspokojení Vaší pohledávky, bude vzhledem k tomu, že po dobu trvání konkursu byla pohledávka „oddaněna“ tuto transakci nutno zdanit. Příslušným koeficientem tedy vypočtete z výše uspokojení Vaší pohledávky výši DPH a tuto nově v příslušném měsíci vykážete v daňovém přiznání jako daň na výstupu.

JUDr. Ing. Pavel Fabian,
advokát, insolvenční správce se zvláštním povolením

FABIAN & PARTNERS, advokátní kancelář s.r.o.

Kancelář Brno:
Marešova 12
602 00 Brno

Kancelář Praha:
Revoluční 8, budova B1, 2. patro
110 00 Praha 1

Tel.: +420 530 331 766
Tel.: +420 246 063 127
e-mail: info@fabianpartners.cz

JUDr. Ing. Pavel Fabian (FABIAN & PARTNERS) 29.01.2024

Vrácení srážkové daně ze zálohy na zisku.

V rozsudku sp. zn. 6 Cmo 125/2023, ze dne 24. 10. 2023 se Vrchní soud v Praze zabýval otázkou vrácení srážkové daně ze zálohy na zisku, konkrétně pak výkladem § 235 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „d. ř.“).

Podle § 235 odst. 1 d. ř. platí, že: „Zjistí-li správce daně, že se částka, která byla plátcem daně vyúčtována, odchyluje od částky, která měla být plátcem daně sražena a odvedena, předepíše rozdíl mezi těmito částkami do evidence daní.“

Podle § 235 odst. 3 d. ř. platí, že: „Je-li rozdílem podle odstavce 1 snižována povinnost plátce daně srazit a odvést daň vybíranou srážkou, vypořádá se tento rozdíl v rámci správy daní zajišťované plátcem daně. Pokud tento rozdíl nemůže být vypořádán, je plátce daně povinen vrátit neoprávněně sraženou částku poplatníkovi. Správce daně vrátí rozdíl podle odstavce 1 plátci daně do 30 dnů ode dne, kdy plátce daně prokáže vrácení neoprávněně sražené částky poplatníkovi.“

Vrchní soud v Praze pak konkrétně v uvedeném rozhodnutí dospěl k následujícím závěrům:

Jedním z problémů, které strany musely při vypořádání vyřešit, byla otázka srážkové daně, kterou žalovaný při výplatě záloh odvedl finančnímu úřadu. Daňový řád totiž vrácení srážkové daně ze záloh na podíly na zisku samostatně neřešil a shora citovaná obecná úprava § 235 d. ř. se na vrácení srážkové daně dobře nehodí. Předpokládá totiž, že plátce daně srazil poplatníkovi daň neoprávněně, přeplatek daně tedy náleží poplatníkovi, za kterého ji plátce chybně zaplatil, a proto přikazuje plátci, aby před vrácením daně prokázal, že přeplatek vrátil (vyplatil) poplatníkovi (srov. [příjmení], [příjmení] a kol. Daňový řád. Komentář. Praha: C. H. Beck 2021, s. 942). Má se tím předejít sporu mezi poplatníkem a plátcem, pokud by plátce vratku daně inkasoval, avšak nevyplatil ji poplatníkovi, jemuž po právu náleží. V případě vracení záloh na dividendu je však situace odlišná v tom, že akcionáři (poplatníkovi) nárok na vyplacení základu daně zanikl, a nedává tedy smysl, aby plátce (společnost) vyplácela akcionáři část zálohy, kterou má obratem vrátit. Ostatně pokud by akcionář (společník) po společnosti požadoval výplatu přeplatku srážkové daně, jednalo by se o zneužití práva podle § 8 o. z. (latinská zásada dolo agit, qui petit,quod statim redditurus est – právo zneužívá ten, kdo žaluje něco, co má obratem vrátit – viz [příjmení] a kol. Občanský zákoník. Obecná část. Komentář. Praha: C. H. Beck 2022, k § 8 marg. č. 22).

K otázce vrácení srážkové daně se však odvolacímu soudu nepodařilo dohledat (ani pozdější) judikaturu, o kterou by se strany mohly při jednání s finančním úřadem opřít. Účastníci tedy trpěli právní nejistotou ohledně toho, zda se vůbec podaří srážkovou daň od finančního úřadu získat zpět, a případně komu ji správce daně vyplatí – zda žalobci, nebo žalovanému. Vycházeli zjevně z článku M. [příjmení], který navrhuje řešit situaci zápočtem nároku akcionáře na vrácení srážkové daně proti nároku společnosti na vrácení zálohy na dividendu. To plyne z emailové komunikace z doby po uzavření smlouvy, kde je uvedený článek citován. Proto uzavřeli dohodu o započtení srážkové daně, kde však byla srážková daň uvedena dvakrát, aby touto dohodou mohli finančnímu úřadu prokázat splnění podmínek § 235 odst. 3 d. ř. Jinak řečeno, uvedení a započtení přebytečné srážkové daně v dohodě o jejím započtení bylo projevem shodné vůle účastníků, že v rámci vypořádání nebude žádný z účastníků nikomu nic platit v penězích.

Odvolací soud tedy uzavírá, že podle jeho názoru se nárok na vyplacení srážkové daně žalobci podává se pouze z jazykového výkladu § 235 odst. 3 d. ř., který se však zjevně nehodí na vracení srážkové daně ze záloh na dividendu, které má akcionář vrátit. Jestliže právo akcionáře na výplatu zálohy zaniklo a akcionář má zálohu vrátit, není tu žádná povinnost společnosti vyplácet akcionáři srážkovou daň a správce daně by měl daň vrátit po prokázání zániku práva akcionáře na výplatu zálohy, případně ještě po prokázání toho, že akcionář vrátil vyplacenou zálohu, a není tu tedy již příjem, který byl předmětem zdanění. Stejně tak považuje odvolací soud za absurdní výklad, že by měl akcionář vrátit zálohu v hrubé výši, tj. včetně daně, kterou však nikdy neobdržel. Vrátit může jen to, co mu bylo ve skutečnosti vyplaceno. Žalobci tedy žádný nárok na výplatu srážkové daně proti žalovanému ani proti správci daně nevznikl. Odvolacímu soud však rozumí tomu, že účastníci si nemohli být jisti, že finanční úřad bude nastíněný výklad akceptovat.

Účastníci se tedy rozhodli tato svá pochybná práva vyřešit dohodou shora nastíněného znění, která zároveň odpovídala jejich vůli, že žádný z účastníků vypořádání nebude nikomu nic vyplácet v penězích. Tato dohoda má podle svého obsahu povahu dohody o narovnání ve smyslu § 1903 o. z. I kdyby tedy žalobce měl proti žalovanému právo na výplatu srážkové daně, zaniklo toto právo shora uvedenou dohodou.

JUDr. Vladimír Janošek,
advokát

trvale spolupracující s ARROWS advokátní kancelář, s.r.o.

Plzeňská 3350/18
150 00 Praha 5 – Smíchov

Tel.: +420 731 773 563
e-mail: janosek@arws.cz

JUDr. Vladimír Janošek (ARROWS) 11.01.2024

Směrnice CCD2, aneb „Pozor! Půjčit si peníze stojí peníze“.

Ministerstvo financí zahájilo konzultaci k transpozici nové směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2225 ze dne 18. října 2023 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice 2008/48/ES (CCD2), která byla dne 30. 10. 2023 zveřejněna v Úředním věstníku EU.

Hlavní povinnosti, které uvedená směrnice přináší, jsou:

rozšíření působnosti o některé úvěry, které byly dosud z aplikace evropských pravidel vyloučené (např. úvěry pod 200 EUR, úvěry poskytované bez úroků a jakýchkoli dalších poplatků, krátkodobé úvěry do 3 měsíců délky s minimálními poplatky a další)
přísnější regulace reklamy – stanoveny jsou například povinné prvky, které by reklama měla zahrnovat či varování, které spotřebitele upozorní na to, že půjčování stojí peníze (ve směrnici je například explicitně uveden možný text „Pozor! Půjčit si peníze stojí peníze“)
požadavky na trvalé zpřístupnění obecných informací o úvěru
změna struktury formuláře při poskytování předsmluvních informací
nové povinnosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele v případě, že při něm dochází k automatizovanému zpracování dat
právo spotřebitele na odstoupení od smlouvy v případě, že spotřebitel neobdržel podmínky, je omezeno na dobu 12 měsíců a 14 dní od sjednání smlouvy
rozšíření podpory spotřebitelů ve formě služeb dluhového poradenství nebo vzdělávání v oblasti úvěrování a dluhů
požadavky na opatření ke shovívavosti (např. prodloužení doby splácení úvěru, změna druhu úvěru, …)

V současnosti tedy již běží dvouletá lhůta pro transpozici do tuzemské legislativy, která by měla být v listopadu 2026 zakončena počátkem účinnosti novely zákona o spotřebitelském úvěru. Přísnější pravidla pro spotřebitelské úvěry tak míří do národní legislativy.

Poskytovatelům spotřebitelských úvěrů doporučujeme uvedenou problematiku sledovat.

Ing. Kateřina Sobotková

SCHEJBAL&PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář

Florentinum
Na Florenci 15
110 00 Praha 1

Jiráskova 25
602 00 Brno

Tel.: +420 603 881 511
e-mail: schejbal@akschejbal.cz

Ing. Kateřina Sobotková, JUDr. Lumír Schejbal (SCHEJBAL&PARTNERS) 30.01.2024

Textová podoba sdělení vůči spotřebiteli a jak ji zachovat.

Zákon klade v oblasti ochrany spotřebitele na podnikatele mnoho povinností, přičemž jednou z těch základních je informační povinnost vůči spotřebiteli.[1] U významné části těchto informací, zejména u smluv uzavíraných distančním způsobem, pak zákon ukládá podnikateli povinnost poskytnout je v „textové podobě.“ Plnění informační povinnosti může být samo o sobě pro podnikatele, a to zejména ty drobné, náročným úkolem, který se ve spojení s povinností poskytnout informace v textové podobě může jevit jako skoro nemožný. V tomto článku se tak budu věnovat tomu, co vlastně textová podoba znamená, a jakým způsobem ji lze v případě smluv uzavíraných se spotřebiteli distančním způsobem zachovat.

O textové podobě obecně

Dle ustanovení § 1819 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „OZ“) je textová podoba zachována „jsou-li údaje poskytnuty na listině nebo na jiném trvalém nosiči dat, který umožňuje adresátovi uchovat jemu určené údaje tak, aby (i) mohly být využívány po dobu přiměřenou jejich účelu, a (ii) který umožňuje jejich nezměněnou reprodukci.“ Textová podoba byla uvedeným paragrafem OZ definována již dříve, přičemž současná (zpřesněná) definice byla do OZ přijata tzv. Tříkrálovou novelou.[2]

Za trvalý nosič dat lze považovat např. datové nosiče jako CD, USB, ale také e-mailové zprávy zaslané spotřebiteli. Dle důvodové zprávy však jako trvalý nosič dat zásadně neobstojí webové stránky, neboť nesplní uvedený požadavek nezměněné reprodukce.[3] Tento závěr zákonodárce uvedený v předmětné důvodové zprávě pak vychází z judikatury Soudního dvora EU.[4]

Povinnost poskytování informací v textové podobě je pak nejčastěji uložena právě v případě smluv uzavíraných distančním způsobem ve smyslu ustanovení § 1824 a násl. OZ.

Zachování textové podoby sdělení spotřebiteli

Zachování textové podoby sdělení spotřebiteli u distančních smluv může být v některých případech problematické zejména s ohledem na požadavek možnosti nezměněné reprodukce sdělení, která komplikuje využití webových stránek jakožto trvalého nosiče dat.

Za nejjistější považuji v tomto ohledu postup, kdy jsou veškeré informace, které musí být poskytnuty v textové podobě, zaslány spotřebiteli do e-mailové schránky, a to např. společně s potvrzením o uzavření smlouvy ve smyslu ustanovení § 1824a odst. 1 OZ (které musí být rovněž poskytnuto v textové podobě). V takovém případě mohou být tyto informace zahrnuty v samostatném dokumentu, přičemž není vyloučeno, aby byly obsaženy i v obchodních podmínkách. E-mail lze totiž považovat za trvalý nosič dat, kdy po jeho doručení do e-mailové schránky adresáta nemůže již podnikatel žádným způsobem do obsahu zaslaných dokumentů zasahovat.

Navzdory uvedeným pochybám o možnosti využití webových stránek bych přesto možnost jejich využití úplně nezavrhoval. V případě jejich využití je největším problémem nezměněná reprodukce sdělení po potřebnou dobu. Z tohoto důvodu by tak dle mého názoru bylo nezbytné tyto informace poskytnout v rámci samostatného dokumentu, který (i) bude „uzamčený“ proti následným změnám, a tedy nebude možná jeho další editace, a (ii) opatřený časovým údajem, který označí datum takového „uzamčení“. Ideálním prostředkem by v tomto ohledu byl elektronický podpis (alespoň však zaručený elektronický podpis) od samotného podnikatele (či statutárního orgánu v případě obchodních společností), kterým by byly příslušné dokumenty umístěné na webových stránkách opatřeny. Tyto dokumenty je nezbytné ponechat na webových stránkách i v případě, že by došlo ke změně údajů či informací (např. u obchodních podmínek), aby byla splněna podmínka možnosti reprodukce po dobu přiměřenou jejich účelu.

Alternativou zveřejnění na webových stránkách je pak poskytnutí těchto informací v rámci uzavřeného uživatelského prostředí e-shopu, kdy toto může fungovat podobným způsobem jako e-mailová schránka, a tím pádem rovněž umožňovat nezměněnou reprodukci sdělení po potřebnou dobu. V této variantě však rovněž vyvstává otázka toho, zda bude prostředí e-shopu, do kterého může podnikatel teoreticky zasahovat a měnit zaslané dokumenty či sdělení, skutečně podmínky nezměněné reprodukce sdělení po potřebnou dobu splňovat. Bylo by tak rovněž vhodné tyto dokumenty opatřit elektronickým podpisem.

Jak již však bylo uvedeno, z výše nastíněných řešení považuji za nejjistější zaslání veškerých informací, které mají být poskytnuty v textové podobě, na e-mail spotřebitele. V případě obou dalších řešení totiž není splnění podmínek pro zachování textové podoby zcela jisté, a vzhledem k absenci rozhodovací praxe tak nelze s jistotou říct, zda by tato řešení vyhodnotily správní orgány jako dostačující.

Následky nezachování textové podoby sdělení spotřebiteli

Nezachování sdělení v textové podobě je sankcionováno např. zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „ZoOS“), kdy v některých případech porušení této povinnosti se podnikatel vystavuje riziku uložení pokuty až do výše 5 000 000,- Kč.[5]

Závěr

Zachování textové podoby sdělení spotřebiteli se může pro podnikatele stát nečekaným oříškem, a to zejména pro ty drobné. Ačkoliv se nabízí několik variant, za nejjistější lze považovat zaslání těchto informací na e-mail spotřebitele, kdy je zajištěna nezměněná reprodukce sdělení po potřebnou dobu. I z tohoto důvodu je tak nezbytné, aby podnikatelé předem prověřili veškeré povinnosti kladené na ně zákony tak, aby v případě kontroly ze strany správních orgánů nedošlo k žádným nepříjemným překvapením.

Mgr. Jakub Filipek,
advokátní koncipient

Doležal & Partners s.r.o., advokátní kancelář

Koliště 1912/13
602 00 Brno

Růžová 1416/17
110 00 Praha

tel.: +420 543 217 520
e-mail: office@dolezalpartners.com

[1] Např. dle ustanovení § 1820 OZ

[2] Zákon č. 374/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

[3] Důvodová zpráva k zákonu č. 374/2022 Sb.

[4] Rozsudek Soudního dvora ze dne 25. ledna 2017. – BAWAG PSK Bank für Arbeit und Wirtschaft und Österreichische Postsparkasse AG v. Verein für Konsumenteninformation. – Věc C-375/15

[5] Např. dle ustanovení § 24 odst. 17 písm. f) ZoOS ve spojení s ustanovením § 24 odst. 19 písm. e) ZoOS

Mgr. Jakub Filipek (Doležal & Partners) 25.01.2024